V prvém dílu jsou úvodní ustanovení politicky zdůvodňující zákon. Díl druhý se zabývá finančními plány. Jest zde jasně stanoveno, že podkladem finančního plánování se stávají pětileté finanční plány. Součástí 10-15letých perspektivních plánů budou rovněž orientační úvahy o výši finančních zdrojů a potřeb, budou se vsak sestavovat jen na úrovni ústředních orgánů. Roční finanční plány pak jsou prováděcími plány pětiletých plánů. V § 4 jest zakotveno nové ustanovení o dlouhodobých podílech z finančních zdrojů (dlouhodobé normativy podnikové hmotné zainteresovanosti).

Díl třetí se zabývá finančním hospodařením. Zde jsou v §§ 7, 8, 9 zakotvena nová ustanovení o financování podniků, tak jak jsem o nich hovořil na počátku zprávy, tj. financování z vlastních zdrojů a investiční úvěr.

V tomto oddílu jsou též nejširší zmocnění pro ministra financí i generálního ředitele Státní banky čs. z důvodů, které jsem již uvedl. V dílu IV. jsou společná ustanovení. Zde se zejména přenáší na ministra financí právo provádět finanční vypořádání s resorty. Zatím co dříve schvalování souhrnných ročních výkazů ministerstev prováděla vláda, byla tato povinnost v posledních letech přenesena v rozpočtových zákonech již na ministra financí. Toto opatření se osvědčilo a proto se zde zakotvuje.

V dílu V. jsou ustanovení závěrečná. Ustanovení § 15 se vztahuje především na předpisy ministerstva financí, které již byly vydány v duchu tohoto návrhu pro přípravu plánu na r. 1959. Zákon čís. 106/1951 Sb. se zrušuje celý, až na ustanovení o fondu znárodněného hospodářství. Tento fond musí ještě nějakou dobu existovat, pokud nebudou zlikvidovány všechny závazky, vyplývající ze znárodnění našeho hospodářství. Protože však jeho existence je dočasná, nebyl již do nového zákona pojat a bude existovat dále na základě dále platného příslušného ustanovení zákona čís. 106/1951 Sb.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Výbor rozpočtový a hospodářský podrobně projednal předložený vládní návrh zákona, který zakotvuje do naší právní soustavy ustanovení celostátní konference a XI. sjezdu Komunistické strany Československa v oblasti finančního plánování a finančního hospodaření.

Jménem výboru rozpočtového a hospodářského navrhuji, aby předložený vládní návrh zákona o úpravě finančního plánování a finančního hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru Národní shromáždění schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Polansky (zvoní): Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme tedy k hlasování. Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle předložené zprávy výboru rozpočtového a hospodářského.

Jsou proti tomuto postupu nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o úpravě finančního plánování a finančního hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru ve znění zprávy výboru rozpočtového a hospodářského, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o úpravě finančního plánování a finančního hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru.

Tím jsme projednali druhý bod denního pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu denního pořadu, kterým je

3. Společná zpráva výborů zahraničního a ústavně právního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé k projevu souhlasu Dohoda mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o vypořádání nevyřízených majetkových otázek, podepsaná v Praze dne 29. března 1958 (tisk 279).

Zpravodajem je poslanec Kladenský, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kladenský: Soudružky a soudruzi!

Československá vláda předložila NS k projevu souhlasu Dohodu mezi ČSR a PLR o vypořádání nevyřízených majetkových otázek. Je to několik týdnů po tom, co jsme v našem NS schválili ústavní zákon "O konečném vytyčení státních hranic s PLR", který prohloubil spolupráci a přátelství mezi našimi národy a na čs.-polských hranicích zavedl pevný řád a pořádek. V duchu slov starého přísloví, že, pořádek dělá přátele", byla také připravena a 29. března 1958 v Praze podepsána "Dohoda mezi ČSR a PLR o vypořádáni nevyřízených majetkových otázek". Přijeti Dohody potvrzuje, jak se prohlubuje spolupráce mezi oběma našimi státy, která spočívá na vzájemném přátelství, porozumění a také na vzájemné pomoci mezi národy ČSR a PLR. Je také dokladem neustále rostoucí jednoty zemí socialistického tábora. Dohoda řeší finanční, majetkové a jiné hospodářské otázky, které zůstaly otevřeny z rozsáhlých vzájemných styků mezi oběma státy před válkou, ve válce i v poválečné době, a to jak z běžné výměny zboží či z jiných různých poměrů, tak i v důsledku značných poválečných změn v hospodářské struktuře obou zemí. Přitom mnoho částek je dnes už těžko dokumentovaných nebo také promlčených. Je užitečné si dále připomenout, že pokud jde o různé částky z doby před druhou světovou válkou, jedná se o kapitál bank bývalé finanční oligarchie kapitalistické ČSR, který se velkou měrou podílel na vykořisťování polského pracujícího lidu s polskou buržoazií.

Uvedu nejdůležitější otázky navrhované Dohody:

Prvý článek zcela likviduje veškeré peněžité a jiné nároky obou stran, pokud vznikly po 9. květnu 1945. Jde o závazky nebo nároky, které se týkají jednoho z obou států nebo jeho právnických osob. Nároky fyzických osob navzájem se touto Dohodou nevyřizují. Dohodou však nejsou dotčena práva nároků na sociální pojištění a autorská práva, jakož i závazky z těchto práv, pokud jsou splatné po 8. květnu 1945.

Druhý článek návrhu smlouvy likviduje vzájemné nároky obou stran, které vznikly z titulu znárodnění majetku. Tímto článkem se také likviduje nárok na vrácení nebo náhradu majetku přesídlenců z PLR do ČSR a naopak, pokud byli postiženi znárodněním nebo jinými vyvlastňovacími opatřeními.

Podle třetího článku přechází do vlastnictví ČSR movitý i nemovitý majetek, jakož i majetková práva, zanechaná v ČSR polskými občany, přesídlenými z okolí Humenného a z východního Slovenska do PLR.

Pátý článek likviduje vzájemné nároky a závazky, které vyplynuly ze Smlouvy o repatriaci nebo z titulu zavlečení majetku hitlerovskými okupanty v době války. To se např. také vztahuje na nároky vrácení železničních vozidel apod. Tímto článkem se také ruší nárok plynoucí z dohody uzavřené v květnu 1945 mezi ČSR a Polskem o vzájemném poskytnutí úvěru zastupitelským úřadům obou států. Oba státy si dále vzájemně vymění cenné papíry jako akcie apod., které nacisté zavlekli z jedné země do druhé.

Soudružky a soudruzi!

Schválení navrhované Dohody naším NS nebude mít jen veliký praktický význam, z kterého vyplyne značný užitek pro obě země. Navrhovaná Dohoda má totiž mnohem větši význam pokud jde o její politický smysl, právě tak jako tomu bylo při schvalování ústavního zákona o konečném vytyčení čs.-polských hranic.

V protikladu ke smlouvám mezi kapitalistickými zeměmi, které jsou vždy jen dokladem o nerovnoprávnosti méně mocných či zaostalejších zemí vůči mocnějším, tato předkládaná dohoda je naopak dokladem rovnoprávnosti a přátelství mezi zeměmi našeho socialistického tábora. Je dokladem a odrazem toho, že státy, které budují socialismus nejen ve slovech a deklaracích, ale v činech a denní praxi, že tyto státy navždycky zavrhly při uzavírání smluv zákony dravčího imperialismu, v nichž rozhoduje velikost země, množství dolarů a počet pokusných výbuchů zbraní pro masové vyhlazování lidstva. Je dokladem toho, že naše mírumilovné, ale na jakoukoliv agresi nepřátel dobře připravené státy při uzavírání smluv vycházejí vždy z požadavků rovnoprávnosti, samostatnosti i oboustranné užitečnosti a vzájemné pomoci podle zásad proletářského internacionalismu. Tato rozdílná zahraniční politika vyplývá samozřejmě z rozdílné vnitřní politiky. U nás se ÚV KSČ právě rádi se všemi pracujícími, jak nejlépe rozdělit hodnoty získané prací dělníků a rolníků. A na základě této diskuse my, poslanci lidu, přijmeme nové zákony.

A v tom druhém táboře, pokud nesahají už přímo po fašismu a nezahánějí obyvatele podmaněných zemi k volebním urnám se samopaly, tak v nejlepším případě se na jejich vnitřní politice nic nezměnilo od dob Karla Marxe, který před 87 lety prohlásil, že pracující v buržoazní demokracii mají jen jedno právo, a to je: rozhodovat jednou za 3 nebo 6 let o tom, který člen vykořisťovatelské třídy je bude v parlamentě zastupovat a potlačovat.

Z těchto rozdílných cílů ve vnitřní i zahraniční politice vyplývá i podstata nových vztahů mezi naší vlastí a PLR. Dnes nás nespojuje už jenom slovanský původ a společný boj proti fašismu, ale dnes nás především nerozlučně spojuje mnohem širší a hlubší pouto, a tím je společná myšlenka a odhodlaný boj za dobudování socialismu a jeho vítězství na celém světě. Proto na základě jednání zahraničního výboru a výboru ústavně právního a z jejich pověření navrhuji, aby NS vyslovilo souhlas s Dohodou mezi ČSR a PLR o vypořádání nevyřízených majetkových otázek. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Polanský: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, budeme tedy hlasovat a to podle předložené výborové zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní shromáždění Republiky Československé vyslovilo souhlas s Dohodou mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o vypořádání nevyřízených majetkových otázek, podepsanou v Praze dne 29. března 1958, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění projevilo s touto Dohodou svůj jednomyslný souhlas.

Tím jsme projednali třetí bod dnešního pořadu.

Budeme nyní projednávat čtvrtý bod dnešního pořadu, kterým je

4. Společná zpráva výborů ústavně právního a zahraničního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomocí ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná v Praze dne 25. října 1958 (tisk 283).

Zpravodajem je poslanec František Komárek, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Frant. Komárek: Soudružky a soudruzi poslanci!

Bratrské přátelské styky mezi československým lidem a rumunským lidem mají hluboké tradice, jejichž kořeny tkví ve společném boji proti kapitalistům a statkářům a proti fašismu. Toto přátelství se prohloubilo zejména v boji proti německým okupantům za II. světové války.

Náš lid nikdy nezapomene velkých obětí rumunského lidu, které tento přinesl při osvobozování Československé republiky. Tehdy po boku hrdinné Sovětské armády zúčastnilo se osvobozování naší země 18 rumunských divizí. Více než 10 000 příslušníků rumunského národa padlo v boji proti německým okupantům při osvobozování naší vlasti.

K dalšímu prohloubení našich vzájemných styků a bratrského soužití mezi československým a rumunským lidem dochází v době po roce 1945, kdy v obou zemích padl starý vykořisťovatelsky režim a kdy lid stal se pánem ve své vlasti jak u nás, tak i v Rumunsku. V tomto údobí dochází k nebývalému rozvinutí politických, kulturních i obchodních styků, směřujících k prospěchu obou států.

Pevné pouto našich vzájemných vztahů je dáno společnými zájmy i cíli. Československý i rumunský lid má společný cíl vybudovat ve svých zemích novou socialistickou společnost. Obě země jsou jednotné v boji proti válce, za udržení světového míru, za pokojné soužití mezi národy celého světa, za zdravé soutěžení, mající na mysli hospodářské budování a zajištění šťastného života pro lid ve všech zemích.

Oběti, které přinesl rumunský pracující lid v boji za svobodu a šťastnější život ve své vlasti, nebyly marné. Dnes tento lid, jeho strana a vláda, pracuji cílevědomě k tomu, aby ideály nejlepších synů rumunského lidu se staly skutkem. A je třeba konstatovat, že Rumunsko dosáhlo na této cestě pronikavé úspěchy. Byl jsem členem československé parlamentní delegace, která v tomto roce navštívila Rumunskou lidovou republiku, aby tak oplatila návštěvu rumunské parlamentní delegace v Československu z předminulého roku. Obě tyto návštěvy jsou dalším dokladem stále se prohlubujících vzájemných styků mezi rumunským a československým lidem. Naše parlamentní delegace navštívila v Rumunsku řadu závodů, zemědělských družstev, ústavů, škol a různých kulturních institucí. My, poslanci, hovořili jsme s vládními činiteli, pracovníky na závodech, zemědělci v družstvech, úředníky, studenty atd. Na všech stranách mohli jsme se přesvědčit, jakých značných výsledků dosáhl rumunský lid na poli hospodářské výstavby, jak vysoce stoupla materiální i kulturní úroveň rumunských pracujících, jak vzrostlo jejich sebevědomí. Přesvědčili jsme se, že ty tam jsou doby minulosti, kdy kapitalisté a statkáři v čele s monarchou udržovali drobný lid v chudobě a zaostalosti, aby jej mohli lépe ovládat a vykořisťovat.

My, českoslovenští lidé, máme upřímnou radost z úspěchů, jichž rumunský lid pod vedením strany a vlády dosahuje na poli socialistické výstavby. Vždyť průmyslová výroba vzrostla proti roku 1938 4krát a veliká výstavba dalších průmyslových závodů, elektráren, ukazuje, že rumunský lid nejenom nechce v tomto tempu polevit, ale naopak, vyvíjí všechno úsilí, aby co možná v nejkratší době se zařadil mezi vyspělé průmyslové země, aby podstatnou měrou zintenzivnil socialistické zemědělství a zajistil tak další pronikavé zvýšení hmotné a kulturní úrovně pro každého pracujícího.

Úmluva o právní pomoci, kterou dnes projednáváme, bude znamenat další prohloubení našich vzájemných styků v otázkách občanských, rodinných i trestních. Již dříve existovala mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou Úmluva o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských,obchodních a nesporných a Úmluva o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních. Tyto úmluvy byly podepsány dne 7. května 1925. Od té doby uplynulo 33 let. Změnila se politická situace ve světě, změnily se politické základy obou států, a je proto přirozené, že nové politické poměry vytvořily též nové právní vztahy a že bylo proto nutno nahradit staré úmluvy novou smlouvou o právní pomoci.

Je to jedna z posledních, kterými se dovršuje systém smluv o právní pomoci, které uzavřela ČSR s lidově demokratickými státy v Evropě, jako s Polskem, Maďarskem, Bulharskem, Německou demokratickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik. Také tato smlouva jako všechny dosavadní smlouvy, jež jsme uzavřeli s našimi přáteli, spočívá pevně na zásadách vzájemné úcty, nezávislosti a vychází z plného porozumění pro zájmy a potřeby druhé strany. Podle této smlouvy požívají příslušníci obou států na území druhé strany stejné právní ochrany a mají stejný přístup k justičním orgánům jako příslušníci vlastní. Stejnou měrou mohou se dožadovat ochrany svých osobních práv a majetku, úpravy občanskoprávních a rodinných poměrů. Přitom mají příslušníci druhé strany stejné procesní postavení jako příslušníci vlastní, což je vyjádřeno především v tom, že jsou osvobození stejnou měrou a za stejných podmínek od soudních záloh a poplatků.

Upravuje se vzájemný styk justičních orgánů obou smluvních stran při poskytování právní pomoci prováděním jednotlivých procesních úkonů, zejména prováděním výslechů, důkazů atd. až i k doručování soudních písemností.