Nechcem vyratúvať ďalšie mená; to, čo som tu uviedol, sú príklady, na ktoré som siahol námatkove, no isté je, že samozrejmá nerozlučnosť dobrovoľnej novinárskej práce funkcionárov a funkcionárskej činnosti komunistického redaktora bola do veľkej miery hybnou pákou úspešnej činnosti našej strany a červených odborov a bolo by žiadúce a osožné, keby tieto tradície znovu žili. Treba dúfať a veriť, že nové poňatie novinárskej činnosti nielen zlepší prácu redakcií, ale prebudí v novinároch snahu viac sa zapojiť do straníckej práce a činnosti masových a spoločenských organizácií a taktiež zaktivizuje všetkých funkcionárov strany a masových organizácií, aby sa aktívnejšie podieľali na práci redakcií novín a časopisov. Úlohu Sväzu československých novinárov, ktorú jasne vyjadrujú nové stanovy Sväzu československých novinárov, bude teda v duchu týchto slávnych tradícií všestranne prispievať k tomu, aby sa československí novinári aktívne zúčastňovali na budovaní našej vlasti, cítiac sa i jednajúc pritom ako dobrovoľní funkcionári strany alebo masových organizácií, aby takto účinne pomáhali pri výchove nášho ľudu v duchu učenia marxizmu-leninizmu a pri zvyšovaní účasti pracujúcich na veľkom diele budovania socializmu v Československu. Sväz československých novinárov má sa ďalej starať o to, aby československí novinári sústavne zvyšovali svoju ideovú a odbornú úroveň, aby si osvojovali myšlienky marxizmu-leninizmu a aby sa rozvíjala ich tvorivá iniciatíva. Preto má Sväz československých novinárov plne podporovať výchovu novinárskeho dorastu a umožňovať, aby vyspelí československí novinári prenášali svoje tvorivé skúsenosti mladšej novinárskej generácii, starať sa o vytváranie vhodných podmienok pre tvorivú novinársku prácu, aktívne sa zúčastňovať na rozvíjaní hnutia robotníckych a roľníckych dopisovateľov, upevňovať zomknutosť novinárov s pracujúcimi a pomáhať miestnej tlači v jej práci. Pri vytváraní a upevňovaní priateľských vzťahov medzi národmi má Sväz Československých novinárov upevňovať a rozširovať styky so zahraničnými novinármi, najmä s novinármi sovietskymi a s novinármi z ostatných socialistických krajín.

Takto proklamované úlohy Sväzu československých novinárov, vyjadrené v jeho stanovách, prijatých na druhom sjazde československých novinárov, plne vyhovujú a zodpovedajú požiadavkám doby. Premenou Sväzu československých novinárov na dobrovoľnú organizáciu javí sa bezpredmetným aj bod 3 § 8 zák. číslo 184/ 1950 Zb., podľa ktorého prislúcha Sväzu československých novinárov disciplinárna právomoc nad jeho členmi.

Prijatím vládneho návrhu zákona, ktorý tu predkladáme, by sa narušil § 8 zákona číslo 184/1950 Zb. a rušilo by sa tiež nariadenie ministra informácií a osvety číslo 21/1951 Zb., ktorým sa vydal organizačný štatút Sväzu československých novinárov. Sväz československých novinárov ako dobrovoľná organizácia predloží Ministerstvu vnútra na schválenie svoj organizačný štatút, ktorý prijal druhý sjazd československých novinárov.

Súdružky a súdruhovia! Kultúrny výbor prejednal na svojom zasadaní 27. mája vládny návrh zákona, ktorým sa mení zákon číslo 184/1950 Zb. o vydávaní časopisov a o Sväze československých novinárov a doporučuje tento vládny návrh Národnému zhromaždeniu na schválenie. (Potlesk.)

Podpredseda Valo (zvoní): Hlási sa niekto o slovo k prednesenej zpráve? (Nikto.)

O slovo sa nikto nehlási, pristúpime preto k hlasovaniu.

Ak nebudú námietky, dám hlasovať o celom predloženom vládnom návrhu zákona odrazu podľa zprávy výboru kultúrneho. Má niekto voľajaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Námietky neboli.)

Nemá.

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona, ktorým sa mení zákon č. 184 Zbierky z roku 1950 o vydávaní časopisov a o Sväze československých novinárov v znení zprávy výboru kultúrneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Národné zhromaždenie tým jednomyseľne schválilo vládny návrh zákona, ktorým sa mení zákon č. 184 Zbierky z roku 1950 o vydávaní časopisov a o Sväze československých novinárov.

Tým sme prerokovali piaty bod denného poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu ďalšieho poriadku.

Užšie predsedníctvo Národného zhromaždenia navrhuje, aby rozprava k šiestemu a siedmemu bodu schváleného poriadku bola zlúčená. Má niekto nejaké námietky proti návrhu na zlúčenie rozpravy? (Námietky neboli.)

Nemá.

Kto teda s tým návrhom súhlasí, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Ďakujem, to je väčšina.

Rozprava bude teda podľa návrhu zlúčená.

Žiadam teraz o prednesenie zpravodajskej zprávy k šiestemu bodu poriadku, ktorým je

6. Spoločná zpráva výboru ústavnoprávneho a výboru zdravotného k vládnemu návrhu zákona o úprave dôchodkov niektorých odsúdených osôb (tlač 240).

Zpravodajcom je poslanec František Beneš, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Beneš: Soudružky a soudruzi poslanci!

V současné době jsme jediným státem na světě, kde odsouzeným osobám, ať se provinily jakkoliv, jsou zachovány plné příjmy důchodového zabezpečení i když trest byl spojen s odnětím občanských práv. Podobně i vdovy a ostatní pozůstalí pobírali nezkrácené důchody i po vysoce provinivších se osobách. Je skutečností, že vdova po špionu Kvíčerovi, který byl za své záškodnické činy popraven, pobírá plný důchod ve výši 70 %, tak jako rodiny poctivých dělníků, kteří si důchod získali pilnou prací pro naši republiku a pro náš lid.

Je unikátem, že u nás potrestané osoby odpykávající si svůj zasloužený trest jsou pojištěny a mohou podle okolností získávat předpoklady pro důchod, který může být značně vysoký.

Při všenárodní diskusi v dopisu ÚV KSČ minulého roku bylo našimi pracujícími na tuto okolnost velmi poukazováno. Zejména byly kritizovány případy, kdy byl vyplácen vysoký důchod osobám, které byly trestány za protistátní činnost a pro narušování socialistického vlastnictví. Při tom požadovali pracující, aby při provádění sociálního zabezpečení bylo důsledně uplatňováno třídní hledisko.

Na základě těchto připomínek byl vypracován návrh tohoto zákona.

Zákon sám bude z počátku hodně nárazový. Podle něho budou odstraněny všechny nesrovnalosti ve vyměřených důchodech potrestaných osob a důchodech odvozených z práv potrestaného v minulé době. Dnes protistátních trestních činů ubývá a při soustavné výchově lze očekávat, že budou snižovány i činy namířené proti národnímu majetku.

Rozhodování o odnětí nebo snížení důchodů trestaných osob se svěřuje národním výborům. Tím je podporována zásada rozšiřování pravomoci národních výborů a dále se zabezpečuje spravedlnost při rozhodování, poněvadž národní výbory mají nejlepší znalost o odsouzených a jeho rodinných příslušnících. Tím se zajišťuje i zvýšení účasti pracujících při provádění sociálního zabezpečení.

Přímým prováděním opatření podle tohoto zákona budou pověřeny komise sociálního zabezpečení rad národních výborů, které budou zvoleny jako výkonné orgány krajskými a okresními národními výbory. Návrh předpokládá, aby komise sociálního zabezpečení byly zpravidla tříčlenné a skládaly se z člena národního výboru, zástupce ROH a pracovníka odboru sociálního zabezpečení. Zástupce ROH navrhne Krajská odborová rada. Pracovník odboru sociálního zabezpečení by vykonával funkci tajemníka komise.

Jednání komise řídí člen národního výboru. Bude-li však komise rozhodovat ve věcech politicky zvlášť závažných, zejména ve kterých ji rozhodování svěřují zvláštní předpisy, úprava starobních důchodů bývalých podnikatelů čl. III vl. návrhu o některých změnách v sociálním zabezpečení, úprava důchodů představitelů dřívějších politických a hospodářských zřízení čl. IV téhož zákona, úprava důchodů osob odsouzených, vl. návrh zákona o důchodech odsouzených osob, rozšíří se počet členů komise o dalšího člena a to o člena rady národního výboru, který bude řídit jednání komise.

Komise má rozhodovat o některých dávkách, službách a ostatních věcech sociálního zabezpečení, o nichž to stanoví vyhláška Státního úřadu sociálního zabezpečení vydaná v dohodě s Ústřední radou odborů.

Je to na příklad provádění nemocenského a důchodového pojištění členů JZD a důchodového pojištění osob samostatně hospodařících, péče o osoby se změněnou pracovní schopností, ústavní sociální péče a přípravné řízení dávkové. Práce spojené s činností posudkových komisí sociálního zabezpečení bude obstarávat odbor sociálního zabezpečení. Odbor sociálního zabezpečení bude také provádět rozhodnutí komise.

Komise se stanou výkonným orgánem národních výborů, rozhodují kolektivně a platí pro ně zásada dvojí podřízenosti platná pro ostatní výkonné orgány národních výborů. Pro řízení prováděné komisemi sociálního zabezpečení rad národních výborů a pro řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutím těchto komisí platí předpisy právního řádu.

Zásady zákona lze shrnout do těchto bodů:

1. Snížit lze důchody, jestliže oprávněná osoba se dopustila deliktů ohrožujících základy a bezpečnost republiky, její hospodářskou soustavu, nebo trestných činů ohrožujících socialistické vlastnictví, zejména rozkrádání a úmyslné poškozování národního a družstevního majetku. Podmínkou jest, že byl uložen trest přísnější než trest odnětí svobody na dva roky, čímž jsou vyjádřeny vysoká společenská nebezpečnost a profil pachatele. Takové tresty jsou ukládány třídním nepřátelům, kteří to prokázali svým původem i dosavadním postojem.

2. Možnost snížit nebo odejmout důchod zaniká, jestliže po odpykání trestu do vzniku nároku na důchod uplynula doba delší deseti let. Přitom důchody vyměřené před účinností tohoto zákona bude možno přezkoumat i když uplynulo 10 roků od výkonu trestu a pak důsledně odstranit nezaslouženě vysoké důchody.

3. V případech, kdy byl důchod snížen nebo odňat, může být kdykoliv v budoucnu přiznán nebo zvýšen důchod a to až do plné zákonné výměry. Osnova tu vychází nejen z toho, že se mohou měnit osobní poměry důchodců, ale i jejich postoj ke společnosti. Nová úprava umožňuje také i přezkoumání těch případů, kdy podle starších předpisů (starý trestní zákon, retribuční dekret, zákon na ochranu republiky, zákon o vojenských požitcích zaopatřovacích) mělo někdy odsouzení za následek ztrátu důchodu z důchodového pojištění. Zatím bylo možno tyto případy řešit jen cestou milosti presidenta republiky.

4. Navrhovaná úprava se vztahuje též na důchody ze sociálního zaopatření příslušníků ozbrojených sil, pro něž z povahy věci vyplývá, že o nich nemohou rozhodovat orgány národních výborů, nýbrž že úpravu těchto důchodů je třeba svěřit orgánům ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra.

Soudružky a soudruzi, návrh zákona o úpravě důchodů některých odsouzených osob, byl projednán ústavně-právním výborem Národního shromáždění 26. června 1958 a zdravotním výborem 27. června t. r. a byl přijat beze změny. Jménem ústavně-právního a zdravotního výboru navrhuji plénu Národního shromáždění, aby zákon byl přijat podle písemné zprávy obou výborů. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Žiadam teraz o prednesenie zpravodajskej zprávy k siedmemu bodu poriadku, ktorým je

7. Spoločná zpráva výboru ústavnoprávneho a výboru zdravotného k vládnemu návrhu zákona o niektorých zmenách v sociálnom zabezpečení (tlač 239).

Zpravodajcom je poslanec Aubrecht, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Aubrecht: Soudruzi a soudružky!

Předložený návrh zákona o některých změnách v sociálním zabezpečení se zabývá trojí problematikou. Za prvé upravuje nároky příslušníků ozbrojených sil. Za druhé zabývá se úpravou starobních důchodů zaměstnanců, kteří byli podnikateli a za třetí úpravou důchodů osob, které byly význačnými představiteli dřívějšího hospodářského a politického zřízení. Další změna týká se zřizování komisí sociálního zabezpečení.

Jde tedy o tyto změny: Upravují se důchodové nároky příslušníků ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil. Podle nové úpravy sociálního zaopatření příslušníků ozbrojených sil provedené zákonem č. 33/1957 Sb., jsou příslušníci ozbrojených sil z povolání postaveni ve výši důchodových nároků na roveň zaměstnancům I. pracovní kategorie, tj. horníkům, pracujícím pod zemí a výkonným letcům. Stanou-li se částečně invalidní, mají proto nárok na částečný invalidní důchod ve výši 35 % důchodového základu a vznikla-li částečná invalidita následkem pracovního úrazu, ve výši 45 % důchodového základu. V této výši náleží částečný invalidní důchod v důchodovém zabezpečení zaměstnancům I. pracovní kategorie. Příslušníci ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil, tj. hlavně vojáci základní služby, jsou posuzováni v důchodovém zabezpečení jako zaměstnanci II. pracovní kategorie a mají proto při částečné invaliditě nárok na částečný invalidní důchod jen ve výši 32 % průměrného ročního výdělku a vznikla-li částečná invalidita následkem pracovního úrazu, ve výši 35 % průměrného ročního výdělku. Toto mezi důchodovými nároky vojáků základní služby a vojáků z povolání bylo nesprávné a proto se to v předkládaném návrhu zákona o sociálním zabezpečení odstraňuje. Budou tedy i vojáci základní služby dostávat při částečné invaliditě částečný invalidní důchod ve stejné procentní výši jako vojáci z povolání, tj. ve výši 35 % průměrného ročního výdělku, a vznikla-li částečná invalidita následkem pracovního úrazu, ve výši 45 % průměrného ročního výdělku. Zvyšuje se tedy důchod o 3 %. Zavádí se možnost přepočítat důchody bývalých osob samostatně výdělečně činných s krátkou dobou zaměstnání. Podle předpisů platných před 1. lednem 1957 měli zaměstnanci po 4 letech zaměstnání při stejném výdělku stejně vysoký důchod jako po 20 letech zaměstnání. To umožnilo osobám samostatně výdělečně činným s krátkou dobou zaměstnání získat v mnoha případech v 65 letech věku stejný nebo vyšší důchod než dělníci po 20 letech zaměstnání. Tento nedostatek se odstraňuje tím, že je možno těmto osobám a jejich pozůstalým přeměřit důchod podle předpisů platných od 1. ledna 1957, v nichž se již bere plný zřetel k délce zaměstnání.

Zavádí se možnost snížit nároky na důchod osob, které byly význačnými představiteli dřívějšího politického a hospodářského zřízení a pozůstalých po těchto osobách. Důchody při tom mohou být sníženy až o částku, která odpovídá poměru mezi dobou zaměstnání, po kterou byly tyto osoby takovými představiteli, a dobou, která byla vzata za základ pro stanovení výše důchodu. Za význačné představitele dřívějšího politického a hospodářského zřízení budou považováni zejména bývalí ministři, význační reakční politikové, významní exponenti hospodářského života, jako byli ředitelé a prokuristé velkých bank, továrníci, velkostatkáři, velcí akcionáři, význační představitelé státního aparátu, jako byli vedoucí odborů ministerstev, presidenti nejvyšších vrchních a krajských soudů, vysocí důstojnici apod.

Nejpodstatnější změnou v zákoně o sociálním zabezpečení je však prohloubení myšlenky demokratisace provádění sociálního zabezpečení zavedením komisí sociálního zabezpečení. Okresní a krajské národní výbory budou volit jako své výkonné orgány komise sociálního zabezpečení, jak už o tom zde hovořil s. posl. Beneš. Členy komise sociálního zabezpečení budou: člen národního výboru, který bude současně předsedou komise, zástupce Revolučního odborového hnutí, navržený Krajskou odborovou radou, a pracovník odboru sociálního zabezpečení rady národního výboru, který bude vykonávat též funkci tajemníka komise. V závažných případech, zejména půjde-li o úpravu důchodů odsouzených, bývalých podnikatelů a význačných představitelů dřívějšího politického a hospodářského zřízení, bude členem komise jako její čtvrtý člen člen rady národního výboru, který bude pak komisi předsedat. Podle potřeby bude moci být přizván k jednání komise zástupce závodního výboru zaměstnance, o jehož případ se jedná, a to s hlasem poradním. Požádá-li o to závodní výbor, musí byt jeho zástupce přizván.