Například o zdravotnictví v NPT. Přitom členové komisí konstatovali, a to zcela shodně, že o zdraví vězňů je v plné míře postaráno. Táborové ošetřovny byly shledány čisté, v pořádku a dobře zásobené běžnými léčivy, při čemž ovšem v případě potřeby se vězňům poskytne jakékoliv léčení, které jejich zdravotní stav vyžaduje.

Dále se komise zajímaly o zaměstnání vězňů a jejich výdělky. Pokud jde o zaměstnání vězňů, mají NPT ve svém průměru potíže s obstaráváním pracovních příležitostí pro odsouzené. Přitom komise soudí, že tato věc má prvořadý význam, jednak proto, že účelná práce má velký význam pro převýchovu odsouzených a jednak proto, že vězňové platí za svůj pobyt v NPT a z výchovného hlediska je lepší, aby do občanského života odcházeli s úsporami než s dluhy za pobyt v NPT. Zvláštním problémem je otázka zaměstnání vězňů, kteří mají rodiny, o které se musí starat.

Nedostatky v zaměstnání vězňů mají zejména tento charakter: jednak tam, kde vězňové pracují ve stavebnictví, byly zjištěny značné nedostatky v organisaci práce, zejména v Ústí nad Labem, jednak souvisí nedostatky s tím, že práce je sezónní, jako např. v zemědělství, a značným nedostatkem je to, jde-li o práci, která nevyžaduje zvláštní duševní námahy, jako je např. draní peří, lepení sáčků, nebo způsob zaměstnání mladistvých v Zámrsku.

Nepoměrně lepší situace po stránce zaměstnání je tam, kde mají vězňové svou stálou účelnou práci, jako v hornictví (Jáchymov), nebo kde pracují na zakázkách pro závody. Přitom příklad z nápravně pracovního tábora ze Senice u Dan. Bystrice ukazuje, že i ve stavebnictví lze při dobré organisaci práce dosáhnout dobrých pracovních výsledků.

V tomto směru podle názoru komise pro Slovensko měla by se řešit situace v NPT Ilava, protože tam jsou prostory, které by mohly sloužit jako provozovny, zabrány Výkupním podnikem pro sklady a dosud nebylo možno dosáhnout jejich vyklizení.

Určité nedostatky se jeví také v rozdělování výdělků vězňů. Podle názoru obou komisí je třeba, aby především byly uspokojovány alimentační nároky členů vězňovy rodiny, pak teprve aby byly prováděny další srážky za pobyt, úložné a kapesné. Mělo by být též přihlíženo k tomu, aby kapesné nebylo příliš vysoké, protože v řadě případů přesahuje značně možnosti osobní útraty kteréhokoliv průměrného pracovníka v normálním životě.

Dále by mělo být přihlíženo k tomu, aby odsouzení otcové rodin byli zařazováni do práce pokud možno přednostně a také pokud to jejich zdravotní stav dovolí, dáváni do těch táborů, které potíže s obstaráváním práce nemají. Rovněž komise dospěly k závěru, že těm odsouzeným, kteří zrovna nepracují, protože jsou např. v nemocnici, mělo by být poskytováno určité kapesné, protože je lepší, zadluží-li se odsouzený vůči vedení NPT, než má-li dluh u svého spoluvězně, protože to pak vede k tomu, že dlužník musí věřiteli prokazovat různé úsluhy a podobně.

Další vážnou otázkou, na kterou obě komise upozornily, je samotná diferenciace vězňů. Členové obou komisí se shodli na tom, že mezi odsouzenými by měla být prováděna podrobnější diferenciace než je tomu dosud. Tak by měli být od sebe rozdělováni odsouzení, kteří jsou trestáni poprvé, a recidivisté, dále by měli být odsouzení oddělování alespoň přiměřeně podle věku, podle druhu trestných činů, kterých se dopustili a podobně. Je sice pravda, že pracovní proces pak někdy diferenciaci narušuje nebo i znemožňuje, zde však by se mělo uvážit, co je přednější, zda účely převýchovy či hospodářské výsledky práce vězněných.

Pokud se týká otázky převýchovy - v tomto směru jsou dosud značné nedostatky. Členové obou komisí zjistili, že kvalita výchovné práce v jednotlivých NPT je různá. Vcelku se dá říci, že tu záleží na kádrech příslušníků ministerstva vnitra, kteří sice všude mají tu nejlepší snahu dělat převýchovnou práci co nejlépe, ovšem namnoze jim chybí nejen speciální, ale i základní pedagogické znalosti, kterých je při této činnosti nezbytně třeba.

Opatření ministerstva vnitra, že část příslušníků ministerstva vnitra byla oddělena od ostrahy a dán jí úkol zabývat se zvlášť výchovnou práci, nedala se pro krátkou dobu zatím plně zhodnotit, dá se však předpokládat, že toto opatření bude znamenat krok kupředu.

V některých NPT jako např. ve Valdicích byl zjištěn velký zájem o odběr tisku a mnoho vězňů zde také složilo různé odborné zkoušky. Jinde, jako např. na Mírově, byl zaznamenán velký počet vypůjčených knih, naproti tomu však tam, kde by to bylo nejvíce třeba, nečtou vězňové téměř nic.

Bylo by také třeba též daleko lépe využívat politickovýchovných světnic a jistě by nemálo přispělo, kdyby pro výchovnou práci mohli býti přijati kvalifikovaní pedagogové.

Tuto otázku by ovšem bylo nutno řešit v souvislosti s otázkou jejich platů a mzdovými fondy. Poslanci též přišli s námětem, aby vedení tábora více využívalo styku se složkami strany, Národní fronty a odborů a aby soudruzi z občanského života přednášeli v NPT na různá politická i jiná témata.

Je sice pravda, že náčelníci NPT jsou k této praxi vedeni, ovšem málo těchto možností využívají, protože mnozí se obávají po některých zkušenostech, že by se mohlo stát, že referent bude rafinovanými otázkami vězňů zesměšněn a že by tak účel přednášky nebyl splněn.

Poslanci také konstatovali, že výchovné práci velmi prospívá přímé a otevřené jednání ze strany příslušníků ministerstva vnitra vůči odsouzeným. Je ovšem třeba, aby vedení NPT vyřizovalo včas všechny žádosti vězňů a o vyřízení ať kladném nebo záporném odsouzené informovalo. V tomto ohledu, poněvadž vyřízení nezávisí vždy na vedení NPT, by bylo třeba, aby všechny úřady a orgány tyto záležitosti vyřizovaly urychleně, zejména pokud jde o instituci podmínečného propuštění po odpykání poloviny trestu, která byla zavedena novým trestním řádem, bude třeba, aby soudy tyto žádosti vyřizovaly v rozumných lhůtách. Stává se totiž, že žádosti o podmíněné propuštění zůstávají půl roku i déle ležet nevyřízeny.

Zvláštní řešení bude třeba pro nápravně pracovní tábory, kde jsou umístěni mladiství. Komise došla k závěru, že bude třeba posílit a zvýšit pedagogickou převýchovu těchto provinilců. Přitom jsou tu ovšem též potíže objektivní, jako to, že pro tento NPT platí stejný vězeňský řád jako pro ostatní NPT, že je tu velmi špatné pracovní prostředí - dílny jsou umístěny v bývalých stájích, slévárna je bez ventilace a pracovní proces je tak jednoduchý, že vězně duševně nijak nezaměstnává a přitom závod Agrostroj v Roudnici, pro který tito pracují, dohání často plán na jejich úkor.

Všechny tyto okolnosti nemohou přispívat k vytvoření návyku záliby v účelné práci, naopak, živly práce se štítící jsou tu ve svém negativním poměru k práci samotnou prací utvrzovány.

Bylo by třeba dát těmto mladistvým možnost vyučit se nějakému řemeslu, případně dát jim možnost, aby se řemeslu, kterému se začnou učit v NPT, mohli doučit v některém závodě, i když by přitom mohli být pod dalším nenápadným dozorem. Výchovnému procesu by též prospělo - a to souvisí s nutností speciálního kázeňského řádu - kdyby odsouzení v tomto NPT nemuseli nosit běžný trestanecký úbor, nýbrž např. montérky, kdyby se jim dostávalo za dobrou práci a chování odměn, které mají pro mladistvé často větší význam než odměna finanční, jako např. výlet na fotbal a podobně.

Pokud se této formy odměny na zkoušku použilo, měla velmi dobrý výsledek.

Doučování těchto mladistvých v nějakém závodě, o kterém byla zmínka, souvisí s všeobecným problémem umísťování propuštěných vězňů ze všech NPT do normálního pracovního procesu. Stává se totiž, že převýchova v NPT, která je zaměřena k tomu, že odpykáním trestu má vězeň možnost zařadit se do normálního občanského života, je narušována stanoviskem orgánů v občanském životě, které nechtějí často propuštěné vězně do zaměstnání přijmout.

Tím se pak ovšem vážně narušují kladné výsledky převýchovy v NPT. Mám za to, že stranické, ale především hospodářské a odborové orgány a organisace by si měly těchto otázek více všímat a vhodným pracovním zařazením přispět k dokončení převýchovy a k usnadnění návratu do normálního života těm, kteří po odpykání svého provinění mají často upřímnou snahu stát se platnými členy naší společnosti.

Členové slovenské komise dali k úvaze, zda by nemělo být upraveno zeměpisné rozložení NPT na Slovensku, kde všechny NPT jsou koncentrovány na západním Slovensku. Bylo by snad vhodné přeložit některý NPT též na východní Slovensko.

Po provedení uvedených průzkumů a zhodnocení své práce dospěly obě komise na své společné schůzi dne 9. ledna k určitým závěrům a doporučují:

1. Pomocí příslušníkům ministerstva vnitra, kteří konají dobrou a záslužnou práci pro celou společnost, v jejich snaze o převýchovu vězňů tím, že jejich řady budou kádrově posíleny pedagogickými odborníky.

2. Provést diferenciaci vězňů z hlediska, aby byli odděleni mladí od starých, po prvé trestaní a vícekrát trestaní a pod., protože každá skupina vězňů potřebuje trochu jiný režim.

3. Postarat se o dostatek účelné práce pro vězně a v této souvislosti dbát na to, aby do práce byli podle možnosti zařazování především otcové rodin a tak zabezpečeny rodiny vězňů a teprve v druhé řadě, aby byly prováděny ostatní srážky z výdělku vězňů.

4. Zlepšit zařazování vězňů, kteří si odpykali trest, do občanského pracovního procesu, neboť jinak veškerá výchovná práce v NPT je neúčinná, nemůže-li propuštěný dostat odpovídající práci.

5. Neodkladně řešit situaci v nápravně pracovním táboře pro mládež především posílením pedagogického vedení a jednak dát mladistvým práci, která je zaujme a takové prostředí, které bude napomáhat vytvářet u nich zálibu v práci. Hlavně však je třeba dát tomuto NPT speciální kázeňský řád.

V souvislosti s projednáváním situace v nápravně pracovním táboře pro mládež vyslovili členové obou komisí přání, aby jim bylo umožněno provést ve spolupráci s kulturním výborem NS průzkum v Domovech výchovy mládeže, které patří do kompetence ministerstva školství a kultury, protože si členové komise ověřili, že v těchto Domovech výchovy mládeže jsou ve výchově dětí závažné nedostatky, že také prostředí těchto Domovů není vhodné, takže v části mládeže z těchto Domovů je třeba spatřovat zálohu budoucích pachatelů trestných činů.

Vážení soudruzi poslanci, mám za to, že obě komise dobře plní záměr, který sledovalo naše NS při jejich ustavení. Jejich činnost a průzkumy provedené ve všech NPT naprosto jasně a přesvědčivě vyvrátily všechny smyšlenky a lži západních rozhlasových stanic typu Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky, že u nás jde o nějakou obdobu koncentračních táborů a podobně, a naopak v plné šíři potvrdily přednosti lidově demokratického státního zřízení, kde stát i příslušníci ministerstva vnitra, kterým je péče a převýchova těch, kteří se proti společnosti provinili, svěřena, vynakládají maximální úsilí, aby je vrátili do naší společnosti jako řádné a plnoprávné občany.

Mám dále za to, že činnost komisí značně pomohla i odhalit dosavadní slabiny ve výchovné práci i k jejich postupnému odstraňování. V této činnosti budou také komise i nadále pokračovat. Bude ovšem nutné, aby v duchu směrnic Ústředního výboru naší Komunistické strany všechny naše společenské organisace a instituce zesílily svoji výchovnou činnost a abychom i my, poslanci NS, ve svých volebních obvodech zlepšenou masově politickou a výchovnou činností přispěli k tomu, aby se trestná činnost i nadále neustále snižovala a aby těch, kteří v životě klopýtli a jsou převychováváni v našich NPT, bylo co nejméně. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): O slovo se přihlásil posl. Štyndl. Dávám mu slovo.

Posl. Štyndl: Vážené Národné zhromaždenie!

Poslanec s. Stanislav Chalánek vás oboznámil s činnosťou poslancov NZ pre občiansku kontrolu nad výkonom trestu odňatia slobody v minulom roku. K jeho výkladu chcem z vlastných skúseností i zo skúseností ďalších poslancov, členov tejto komisie, pripojiť ešte niekoľko slov. Predovšetkým naša práca bola veľmi zaujímavá, no nijako nie ľahká. Nebola ľahká preto, lebo odsúdení, ktorí si môžu zo svojho vreckového kupovať dennú tlač a citát koľko sa im páči, o zriadení našej komisie vedeli a dokonale sa na našu návštevu pripravili. Nezabudnúc ani na najmenšie upozornenia, sťažnosti, otázky a návrhy.

Pravda, stretli sme sa aj s takými odsúdenými, ktorí sa so svojou nenávisťou oproti nášmu zriadeniu netajili a otvorene vyhlasovali, že sú a zostanú našimi nepriateľmi. S tými sme samozrejme nemali čo dlho diskutovať, len sme si overili, ako naliehavá a potrebná je ďalšia urýchlená diferenciácia väzňov, aby boli oddelení prvotrestanci od nenapraviteľných protištátnych zločincov a kriminálnych recidivistov, mladí od starých, ako už o tom hovoril poslanec Chalánek. Je však treba po pravde povedať, že prevážna časť, s ktorými sme sa rozprávali, svoje trestné činy ľutuje a že sú predpoklady, že po odpykaní trestu nájdu cestu návratu medzi poriadnych ľudí. Pochopiteľne, najviac si väzni cenia naše zákonné ustanovenie o podmienečnom prepustení na slobodu po odpykaní poloviny trestu, čo im dáva možnosť poctivou prácou dokázať, že svoj trestný čin spáchali z nerozvážnosti alebo z nedostatku zodpovednosti, že zavrhli úprimne svoju zlú minulosť, že sa s ňou navždy rozišli a že chcú slúžiť nášmu pracujúcemu ľudu. Boli sme náhodou prítomní, keď v NPT Leopoldov prejednával súd žiadosti odsúdených o podmienečné prepustenie a vyhovel práve žiadosti istého bývalého kulaka, odsúdeného za protištátnu činnosť. Tento väzeň, ktorý uvedomelým postojom k výkonu trestu dokázal, že pochopil márnosť boja proti nášmu zriadeniu a že sa chce úprimne polepšiť, so slzami v očiach ďakoval za podmienečné prepustenie, rozhodnutý poctivou prácou na štátnom majetku odčiniť krivdy, ktoré na našom zriadení napáchal. Spomínam tento prípad preto, že nie je jediný, ale charakteristický pre naše zriadenie, ktoré pri potrestaní zločinca nevedie akt pomsty, ale akt spravodlivosti a maximálne úsilie o nápravu potrestaného a jeho návrat k čestnému životu.

Preto je potrebné, aby previnilcom, ktorí si svoj trest odpykali, neboli robené ťažkosti, ako sa to v niektorých prípadoch ešte stáva, pri prijímaní do práce, najmä do tých závodov, kde pracovali pred spáchaním trestného činu a kde nakoniec samotní pracujúci sa môžu presvedčiť o ich náprave. Vedenie závodu, ale najmä závodné výbory ROH si musia uvedomiť, že tým, ktorí trestný čin spáchali, trest odpykali, dáva naše socialistické zriadenie plnú možnosť dokázať poctivou prácou ich skutočnú nápravu. Veď náš veľkodušný režim dáva odsúdeným možnosť, aby si v priebehu výkonu trestu zvyšovali svoju odbornú kvalifikáciu, keď to k svojej práci potrebujú, i možnosť štúdia cudzích jazykov, takže po prepustení na slobodu majú všetky predpoklady plne uplatniť svoje pracovné schopnosti.

Prieskumom NPT som sa presvedčil, že politická a morálna prevýchova odsúdených sa najlepší darí tam, kde väzni majú dostatok účelnej práce. Nie je to len otázka zárobkov, ktorá v každom prípade hrá veľkú úlohu, ale i vedomie osobnej potrebnosti pre spoločnosť.

Ďalej by som chcel povedať to, že som sa počas priebehu prieskumu presvedčil o veľkých sociálnych vymoženostiach, ktorých sa väzňom v našich NPT dostáva. Je to predovšetkým otázka ubytovania. Až na niektoré prípady, kde sú tábory zriadené pri stavbách alebo v poľnohospodárskej výrobe a ktoré sa budú riešiť, je ubytovanie čisté, suché, teplé, človeka dôstojné a členovia komisie sa zhodli v tom, že mnohí naši robotníci na stavbách nemajú ani zďaleka takéto bývanie. (Predsednictví prevzala místopredsedkyně Hodinová-Spurná.)

Taktiež stravovanie a najmä jeho kalorický obsah je naprosto dostačujúce. Niektoré závady, týkajúce sa kvality stravy, dajú sa ihneď odstrániť jednak lepším výberom kuchárov z radov väzňov, ďalej lepším dozorom v kuchyniach a najmä lepším využívaním vlastných zeleninárstiev a rýchlejším rozdeľovaním stravy. Ako sa pečuje o stravovanie chorých, o tom sme sa presvedčili v jednom NPT, kde sa pripravuje až 8 druhov diétnych jedál.

Je treba tiež vysoko hodnotiť lekársku starostlivosť o väzňov. Presvedčili sme sa na mieste o solídnom vybavení ošetrovní, operačných a lôžkových miestností, zubolekárskych ambulancií a o prideľovaní liekov, medzi ktorými nechýbajú ani tie najdrahšie. Možno konštatovať, že niet rozdielu medzi ošetrením a možnosťou prideľovania liekov medzi našimi pracujúcimi a väzňami v NPT.

Prieskumom v NPT sme sa my poslanci zodpovedne presvedčili, že naše zriadenie i voči tým, ktorí sa proti nemu ťažko previnili, postupuje nanajvýš humánne, a to je najlepšia odpoveď tým, ktorí sa nás pokúšajú splniť a ohovárať. No, je to súčasne dokladom sily a morálnej prevahy socialistického spoločenského poriadku nad kapitalistickým, poriadku, ktorý v potrestaní previnilca nerobí nad človekom kríž, neponižuje ho, nešikanuje, nedeptá, nezbavuje ho ľudskej dôstojnosti, ale naopak nešetrí silami a prostriedkami, aby ho medzi čestných ľudí prinavrátil. To je najvýznamnejší poznatok, ktorý sme si z prieskumu NPT odniesli. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Hlásí se ještě někdo o slovo? (Nikdo.)

O slovo se nikdo nehlásí, můžeme proto přistoupit k hlasování.

Dám hlasovat o ústní zprávě přednesené poslancem Chalánkem.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní shromáždění vzalo se souhlasem na vědomí zprávu o činnosti komisí Národního shromáždění pro občanskou kontrolu nad výkonem trestu odnětí svobody, přednesenou poslancem Chalánkem, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění vzalo zprávu o činnosti obou komisí pro občanskou kontrolu nad výkonem trestu odnětí svobody se souhlasem na vědomí.

Tím jsme projednali druhý bod schváleného pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu, kterým je

3. Společná zpráva výboru zahraničního a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o úpravě státního občanství osob s dvojím občanstvím, podepsaná v Praze dne 5. října 1957 (tisk 213).

Zpravodajem je posl. František Komárek, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Frant. Komárek: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Vláda republiky Československé předložila Národnímu shromáždění ke schválení Úmluvu mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o úpravě státního občanství osob s dvojím občanstvím. Úmluva byla sjednána a podepsána v Praze dne 5. října 1957.

Případy dvojího státního občanství se vyskytují na celém světě a protože dvojí státní občanství přináší s sebou potíže pramenící z rozdílného zákonodárství různých zemí, je v celém světě existence dvojího státního občanství nežádoucí.