Tím méně může podobná
perspektiva vábit francouzský národ, který
již dnes těžce nese ohromné břemeno
předcházejících válečných
dobrodružství a dnešní stejně bezvýchodné
koloniální války v Alžírsku.
Tato neblahá politika znamená ve skutečnosti
růst tradičního nebezpečí pro
samu národní existenci Francie, v mnohem hrozivější
podobě než tomu bylo kdy předtím.
Pouze slepí militaristé a sobečtí
zastánci a služebníci monopolistického
kapitálu, docilujícího na výrobě
nukleárních zbraní pohádkové
zisky, mohou se smířit s myšlenkou, že
nebudou zastaveny dnešní závody ve zbrojení
a že naopak jedna země za druhou se zapojí
do závodů smrti, že nakonec celá Evropa
a celý svět bude připraven zahájit
smrtelnou palbu jednoho národa proti druhému, při
čemž pohnutkou k podobnému vzájemnému
vraždění může být i špatně
pochopený signál neb omyl letců, neb dokonce
akt provokace a sabotáže se strany neodpovědných
vojenských velitelů a válečných
štváčů. Což nedávné
případy neopatrného zacházení
amerických letadel s atomickými náložemi,
které mohly znamenat i vážnější
katastrofu pro vlastní obyvatelstvo, nepodávají
dosti pádné svědectví o tom, jak šílenou
je myšlenka opřít strategii agrese, vydávanou
lživě za strategii tzv. obrany, o nesmírně
složitý mechanismus bleskového napadení
druhé strany jadernými zbraněmi ať již
za pomoci letectva neb dalekonosných raket, kdy sebemenší
nedopatření neb i zlomyslný pokus provokace
neodpovědných živlů může
rozpoutat světový požár nedohledných
následků? Nelze si představit, jak v podobném
ovzduší všeobecného vzájemného
podezření, strachu a nejistoty o tom, co bude zítra,
mohly by žít evropské národy. Jak beznadějně
bude se jim jevit jejich mírová tvořivá
práce? Jak se bude dále rozvíjet jejich kulturní
život a jejich vzájemné kulturní a hospodářské
vztahy? A právě proto si přejeme, aby šlechetná
výzva Nejvyššího sovětu, obrácená
obzvláště k parlamentům západních
velmocí, došla slechu veškerého obyvatelstva
těchto zemí. Vždyť právě
anglický a francouzský národ přispěl
tak významnou měrou k rozvoji evropské
kultury, které nyní hrozí záhuba.
S ní nerozlučně jsou spjata nesmrtelná
jména velkých francouzských a anglických
myslitelů a humanistů, jako byli Rousseau, Victor
Hugo, Pasteur, Romain Rolland, Newton, Dickens, Shakespeare, Bernard
Shaw. Kdyby tito velikáni ducha mohli dnes promluvit, jistě
by se vyslovili za bezpodmínečné přijetí
sovětského návrhu, za myšlenku plného
všestranného odzbrojení, byli by nesmlouvavými
nepřáteli nových válek. Nemohou-li
však říci své slovo oni, odpovídá
za ně sám lid těchto zemí, který
ve své ohromné většině chce mír,
chce, aby ohromných výrobních možností
nové doby bylo využito k dobru lidstva, k zvýšení
životní úrovně všech lidí
v celém světě, k likvidaci hladových
epidemií obyvatelstva jihovýchodní Asie,
které dosud trpí těžkým dědictvím
starého koloniálního panství bílé
rasy. Zatím však velká část výrobních
sil slouží ničivým účelům.
Jak ohromné ztráty představují pro
kapitalistické země závody ve zbrojení,
o tom svědectví podává známý
americký národní hospodář Leon
Kayserling, svého času předseda hospodářské
rady presidenta. Jmenovaný tvrdí, že "za
posledních pět let národní hospodářství
Spojených států v celku ztratilo uchýlením
od normální výroby hodnoty ve výší
78 miliard dolarů potenciální výroby
a ztratilo okolo osmi a půl miliónu pracovních
let jednoho pracovníka z potenciálních
pracovních výkonů všech pracujících
nevyužitím plné zaměstnanosti".
A víme dobře, že i přes tyto nesmírné
ztráty výrobních sil narůstá
ve Spojených státech nebezpečným způsobem
nezaměstnanost, že krize dotkla se i výroby
výrobních statků a zřejmě je
tudíž povahy trvalé. Každý si dovede
představit, jak by se poměry v celém
světě změnily, kdyby tyto ohromné
ztráty na potenciálních výrobních
silách bylo lze využít místo na zbrojení
na mírové účely, zejména pak
vzájemnou výměnou hmotných i kulturních
statků mezi všemi zeměmi světa, jak
to žádá důsledně mírumilovná
politika Sovětského svazu. Pouze mírová
koexistence všech zemí může dáti
národům novou, lepší perspektivu.
Leč nejde pouze o to, jak zabránit novým
válkám, v nichž by došlo nakonec
nevyhnutelně k použití jaderných
zbraní. Jde též o to, jak se vyvarovat zhoubných
následků, které se již dnes dostavují
v souvislostí s pokračujícími
jadernými výbuchy. Je těžko proti jednoznačnému
názoru tak mnoha význačných vědců,
fysiků a lékařů, kteří
se již k této otázce vyslovili, stavět
cynicky a ničím nepodložený názor
o neškodlivosti těchto výbuchů na lidské
zdraví, jak to činí například
fysik Teller, stojící v čele vývoje
jaderných zbraní ve Spojených státech.
Jeho tvrzení jsou vyvrácena výzvou 9.235
vědců 44 zemí. Tato výzva byla na
začátku tohoto roku předána generálnímu
sekretáři OSN. Mezi těmito vědci jsou
příslušníci nejen socialistického
tábora, ale též vědci Spojených
států, Anglie, Norska a Indie. Výzva žádá
okamžité zastavení pokusů, které
podle názoru podepsaných vědců mají
již dnes zhoubný důsledek na organismus dnešních
i budoucích generací. Zkoumáním vlivu
těchto výbuchů lze dojít k závěru,
že, bude-li se tak jako dosud v pokusech pokračovat,
v každé z příštích
generací onemocní v budoucnosti dědičnými
chorobami milióny lidí v důsledku usazování
se na zemském povrchu radioaktivních izotopů.
Proti této široké frontě poctivých
vědců oficiální postoj amerických
činitelů musí se celému světu
jevit jako skutečně katastrofální
politika, která dává v šanc další
osudy lidstva.
Ve snaze ospravedlnit se před svou vlastní veřejností,
vyslovují tito představitelé cynický
názor, že nelze brát vážně
v úvahu návrhy formulované Sovětským
svazem na zastavení výbuchů, neboť by
bylo obtížné je v každém případě
zjišťovat, tudíž i podobné výbuchy
kontrolovat. Kontrola navrhovaná Sovětským
svazem byla by prý velmi neúčinná.
Toto tvrzení vychází z úst těch
lidí, kteří nejlépe vědí,
že dosud každý výbuch, v to počítaje
i výbuch provedený pod zemí, mohl být
snadno zjištěn na vzdálenosti několika
tisíc kilometrů. Oni taktéž dobře
vědí, že Sovětský svaz od počátku
byl zásadním stoupencem každého účinného
odzbrojení. Sám již dříve navrhoval
účinnou kontrolu na území všech
v úvahu přicházejících
států a neuzavíral se též nikterak
dalším případným jednáním
v tom směru, bude-li ovšem zákaz pokusů
skutečně všemi velmocemi přijat. Je
též jasno každému, kdo objektivně
sledoval jednání v lůně OSN,
že Sovětský svaz opustil komisi ustavenou pro
odzbrojení pouze proto, že každý jeho
návrh na účinné odzbrojení
byl pokaždé většinou členů,
poslušných vykonavatelů politiky Spojených
států, mechanicky zamítnut. Proto pokračování
v pracích této jednostranné komise bylo
nejenom zbytečným, nýbrž i samé
věci škodlivým, neboť dávalo lidstvu,
toužícímu po skutečné dohodě,
marnou ilusi, že práce komise vyústí
ve skutečnou positivní dohodu. Činnost této
komise připomíná s určitou obměnou
práci tzv. odzbrojovací komise předválečné
ženevské Organisace spojených národů
neblahé paměti. Stejně tehdy západní
velmoci po dlouhá léta pokračovaly v neupřímném
vzájemném slovním souboji a to ještě
v okamžiku, kdy nad Ženevou se stahovaly černé
mraky nacistické agrese, proti níž západní
státníci nehodlali nic podniknout, ba kterou vítali
v naději, že se obrátí proti Sovětskému
svazu. Marně tehdejší mluvčí
Sovětského svazu ve Společnosti národů,
s. Litvínov, varoval západní státníky
před podobnou sebevražednou politikou a marně
je vyzýval k rychlým a účinnějším
opatřením v otázce odzbrojení
a zajištění kolektivní bezpečnosti.
Marně s. Litvínov vyzýval k obraně
napadené Číny proti japonské invasi.
Leč diplomacie západních velmocí dále
poskytovala všestrannou pomoc japonskému militarismu
v naději, že tento po svém vítězství
bude ochoten o svou kořist se s nimi rozdělit.
Dnes vlády západních velmocí jdou
stejnou cestou a dopouštějí se stejně
tragického omylu, vydavše se na cestu zbrojení
a násilného vytváření útočných
vojenských bloků, jimž má připadnout
úloha zbavit země lidové demokracie jejich
velkých revolučních vymožeností.
Chtějí zastavit vítězný postup
socialistické myšlenky hrozbou vodíkové
bomby a i za cenu nové světové války.
Proti těmto úvahám západních
politiků a státníků mluví však
železná logika dějin. Vždyť nové
revoluční objevy soudobé vědy a techniky
mohou sloužit pouze účelům tvořivým,
účelům sociálního pokroku,
z něhož musí těžit veškeré
lidstvo. Jejich zneužití pro cíle destrukce
může být ve svých důsledcích
pro zastánce takové politiky pouze tragickým.
Nelze pochybovat o tom, že poctivé úsilí
Sovětského svazu má svou železnou logiku.
Musí přesvědčit každého,
jehož rozum není zaslepen vírou v nevyhnutelnost
nového světového konfliktu a předsudky
o nutnosti dalšího zbrojení pro odvrácení
kapitalistické krize, neb dokonce přímými
sobeckými zájmy zbrojařů, na něž
pracující lid kapitalistických zemí
již dnes tak těžce doplácí.
Všem těmto směrům, usilujícím
z různých pohnutek a příčin
o pokračování ve studené válce
a ve zbrojení, přichází na pomoc kancléř
Německé spolkové republiky Konrád
Adenauer. Vývoj, kterého jsme byli svědky
v západním Německu, připomíná
bolestně československému lidu historii mezi
dvěma světovými válkami, oživuje
vzpomínky na výmarskou republiku, která pod
vedením buržoasních politiků najmě
z tábora centra a jejich spojenců, za význačné
pomoci zahraničního monopolního kapitálu,
octla se na šikmé ploše, vedoucí k fašismu
a nacismu. Byl to postupný vývoj přes Stresemanna,
Brüninga až k Papenovi, Schleicherovi a nakonec
k Hitlerovi. S pomocí buržoasních
politiků, pruských junkerů, bankéřů
a ruhrských průmyslových magnátů,
kteří se dnes znovu ocitli v západním
Německu u vesla, postihla německý lid a celou
Evropu strašná katastrofa. A tato smutná historie
nevymizí z paměti našeho těžce
zkoušeného lidu. Proto je tak citlivým vůči
posledním událostem v západním
Německu. Nikdy nezapomene Mnichova a nacistického
otroctví, z něhož byl nakonec vysvobozen
hrdinstvím a cenou nezměrných oběti
sovětského lidu.
Avšak tyto trpké zkušenosti minulých let
by měly poučit státníky západních
velmocí. Měly by je přesvědčit,
že s německým militarismem není
možné žádné dohody a žádného
smíru. Nechť si uvědomí, že podstatným
rysem každého militarismu je jeho útočnost,
jeho vůle války připravovat a války
svádět. Pro něj volba protivníka je
pouze taktickou úvahou podle známého hesla:
účel světí prostředky.
Nedbajíc těchto zkušeností, proti všemu
zdravému rozumu, politika západních velmocí
nejen že všemi prostředky podporuje remilitarisaci
západního Německa, ale dokonce schvaluje
jeho vyzbrojení jadernými zbraněmi. Konrád
Adenauer byl nedávno v kolínské katedrále
za asistence arcibiskupa Wendela pasován na rytíře
středověkého Spolku německých
křižáků, kteří svého
času zbarvili Labe, Odru a Baltské moře krví
napadených slovanských národů. Můžeme
snad v této události hledat symbolický
význam. Patrně v tomto duchu tomuto muži
připadla se souhlasem státníků západních
velmocí pochybná čest, vystupovat jako obhájce
útočné politiky SAP, jako rušitel možné
dohody na nejvyšší úrovni. Zakrývaje
takticky prozatím své revanšistické
cíle, přisvojuje si Konrád Adenauer právo
vyzbrojit západní Německo jadernými
zbraněmi. Odmítá jako samozřejmost
moudrý návrh polské vlády na vytvoření
bezatomového pásma. Chce předem zmařit
jakékoliv jednání na zamýšlené
konferenci vedoucích státníků, od
níž si lidstvo slibuje snížení
mezinárodního napětí a posílení
světového míru. Což může
panovat skutečný mír ve světě,
budou-li smrtící zbraně v rukou těch,
kteří pomáhali rozpoutávat poslední
světový požár, v rukou nacistických
generálů, kteří vedli válku
ve Francii a v Belgii, posílali letadla a řízené
střely nad Anglii, i ničili nechráněná
anglická města, kteří schvalovali
a schvalují dosud hromadné vraždy obyvatelstva
Oraduru a Lidic, kteří schvalovali nelidské
mučeni v gestapáckých žalářích,
kteří mají na svědomí nacistické
koncentrační tábory, lidí, jejichž
svědomí je zatíženo zvířeckými
zločiny páchanými na civilním obyvatelstvu
v Bílé Rusi, na Ukrajině a všude,
kde spočinula noha nacistického dobyvatele?
Nikdo nemůže předvídat, kam se nakonec
expanse západního Německa obrátí.
Američtí monopolisté pomohli postavit na
nohy německý imperialismus, financovali průmyslovou
výzbroj západního Německa, avšak
tím jen vytvářejí pro sebe a zejména
pro Anglii nebezpečného konkurenta v honbě
za superdividendami na světovém trhu. A což
teprve hospodářství Francie, kterému
hrozí, že bude zadušeno ještě v těsnějším
objeti tzv. společného trhu svým daleko silnějším
konkurentem, kterým je pro Francii západní
Německo. Přitom na obzoru se již objevuje nový
nebezpečný konkurent, kterým je pro západní
velmoci japonský průmysl, těžící
z bídy japonského proletariátu. Tento
vrozený antagonismus kapitalistického světa
bude těžko překlenout ilusorními vzájemnými
dohodami kapitalistických velmocí, jak to ukazuje
předválečná zkušenost. Nedojde-li
ke skutečnému všeobecnému odzbrojení,
bude hnací pružinou politiky zbrojení a nových
těžkých otřesů a konfliktů,
jichž dosah a formu je dnes ještě těžko
odhadnout.
Neuplynuly ještě celé čtyři roky
od doby, kdy se v Paříži sešla konference
50 států Severoatlantického bloku, které
přijaly do svého společenství západní
Německo. Tehdá se strany NSR byly dávány
sliby smírnou cestou řešit všechny spory
se všemi ostatními zeměmi. Vláda NSR
přijala kromě jiných omezení taktéž
závazek, že nebude vyrábět a nepřipustí
výrobu na svém území atomových
zbraní či jejich součástek. Avšak
dnes západoněmecké armádě je
dovoleno těmito zbraněmi se vyzbrojit, čímž
zajišťuje americkým monopolistům výhodný
obchod, za nějž německý lid bude platit
těžkou daň. Všeobecně je taktéž
známo, že v západním Německu
je již skrytě připravována výroba
těchto zbraní a pracuje se usilovně na dalším
jejich vývoji a konstrukci. Při tom němečtí
odborníci mají příležitost se
seznámit s technikou západních velmocí,
kde dokonce význačným způsobem aktivně
spolupracují na zdokonalení a výrobě
těchto zbraní. Jak dlouho. bude trvat, než
vláda NSR učiní další krok ve
stejném směru, porušujíc všechny
předcházející sliby a dohody? Skutečnost,
že se dnes na jeho území nacházejí
okupační vojska, vyzbrojená jadernými
zbraněmi, a že se tam dokonce připravují
základny pro vypuštění dalekonosných
raket, nemůže být přece žádnou
skutečnou zárukou pro bezpečí sousedních
zemí. Tato skutečnost naopak zvyšuje nebezpečí
hrozící z dobrodružné politiky
neodpovědných velitelů vojenských,
kontrolujících veškerou tuto výzbroj,
sloužící cílům bleskové
útočné války. Vždyť v představě
západoněmeckých stratégu a politiků
třeba považovat dnešní stav studené
války za stav přechodný, který prý
nutně přejde opět v nový otevřený
konflikt. Tvrdí se, že poslední světová
válka prý neskončila, nabyla pouze jiných
forem. Podle slov generála Mannteufela "rok 1945 znamenal
pouze příměří, které
umožňuje nové rozestavení sil válečných
stran". Stejně tak známý německý
historiograf poslední války generál Tippelskirch
ve své knize z roku 1951 praví: "Uplynulo
šest let od té doby, co válečné
operace skončily. Avšak druhá světová
válka neskončila, ani po stránce formální,
ani fakticky. Místo horké války nastoupila
válka studená s občasnými recidivami
první".
Musíme se tudíž ptáti, nejsou-li všechny
tyto příznaky stále živého německého
militarismu vážnou výstrahou pro všechny
sousedy NSR? Československý lid proto sleduje s nesmírnými
obavami dnešní vývoj v západním
Německu, a proto jsme naslouchali s pocitem trpkosti
a rozhořčení debatě, která
se nedávno rozvinula v bonnském parlamentě,
kde poslanci semknuti kolem kancléře Adenauera,
zradivše všechny křesťanské zásady,
kterých se neustále dovolávají, se
postavili bezvýhradně na stranu německého
militarismu, připravujícího novou válku
a novou katastrofu pro německý národ. Neboť
je jisto, že ten, kdo se odváží pozvednout
meč jaderné války, na tento meč zahyne.
Československo zůstane i nadále neochvějně
na stráži v plné solidaritě se
zeměmi socialistického tábora, jak to bylo
opět zdůrazněno na nedávné
pražské konferenci tří zahraničních
ministrů, NDR, Polska a Československa. Pro nás
varšavský pakt zůstane ocelovým štítem,
od něhož se odrazí každý útok,
k němuž by se dali svésti militarističtí
dobrodruhové na západě. Byl by to útok
na celý socialistický tábor. Před
žádnou hrozbou československý lid neustoupí,
každý pokus dotknout se naši suverenity, našeho
práva určovat si svůj osud a své státní
zřízení, je předem odsouzen k porážce.
(potlesk.) Tak smýšlí všichni naši
občané, bez rozdílu zda žijí
na východě či na nejzápadnějším
konci naší republiky. Jak praví resoluce, která
nám došla od pracujících ve Stříbře:
"My zaměstnanci, kteří stojíme
na západní hranici, nechceme se nečinně
dívat na tu část světa, která
již jednou našemu národu přinesla hrůzu
a utrpení, ztráty nejlepších synů
a dcer našich národů. Žádáme
poctivý německý pracující lid,
aby se rozhodně postavil proti novým hrozbám
války a budování německého
Bundeswehru. Věříme, že Národní
shromáždění učiní vše,
aby náš požadavek podporovalo a tlumočilo.
Na naší západní hranici se můžete
na nás plně spolehnout, bude-li nás třeba,
nezklameme."
Ano, drazí přátelé, veškeré
obyvatelstvo naší republiky od Aše, Chebu až
po Prešov a Košice, stojí tu jako jediný
žulový kvádr za provoláním Nejvyššího
sovětu, za jeho mírumilovnou politikou, za naší
stranou a vládou, která se s politikou Sovětského
svazu a celého mohutného socialistického
tábora ztotožňuje. (Potlesk.) Budeme
nesmlouvavě hájit naši těžce vykoupenou
svobodu a státní samostatnost, naše velké
revoluční vymoženosti, zůstaneme věrnými
a neochvějnými obránci naší krásně
vzkvétající vlasti. (Potlesk.)
My arciť tento boj za mír nestavíme pouze na
zúženou základnu ohrožení národních
zájmů našeho lidu, my tento boj chápeme
v nejširším slova smyslu jako otázku
obrany míru na celém evropském kontinentě.
Žádné změny dnešního politického
a územního statutu Evropy, nýbrž všestranné
uplatnění zásad mírového soužití
je program, kolem něhož se může semknout
široká fronta demokratických lidí, jako
nepřekonatelná hráz pro choutky německého
revanšismu a s ním spojených podněcovatelů
nového světového požáru.
Budeme, soudružky a soudruzi, proto dále pracovat
pro mír, pro lepší budoucnost zítřka,
pro skutečné bratrství mezi všemi národy
celého světa. (Potlesk.) Proti úskočné
diplomacii zbrojařů postavíme sílu
veřejného mínění celého
světa, nepřemožitelnou sílu veřejného
mínění celého světa, nepřemožitelnou
sílu pracujícího lidu, jsouce pevně
přesvědčeni, že naše strategie
poctivé a upřímné mírumilovné
politiky zvítězí. (Potlesk.)
Soudružky a soudruzi, drazí přátelé,
zahraniční výbor Národního
shromáždění dne 11. t. m. podrobně
pojednal o výzvě Nejvyššího sovětu
k otázce zastavení pokusů s jadernými
zbraněmi a taktéž k posledním událostem
v NSR. Předložil vám také příslušné
resoluce, které vám byly již rozdány
a které prosím, abyste schválili. (Potlesk.)
Podpredseda Valo: Ďakujem súdruhovi predsedovi
Národného zhromaždenia za jeho prejav. Zahraničný
výbor predložil Národnému zhromaždeniu
k tomuto bodu dva návrhy vyhlásení a
poveril svojich členov poslanca inž. Šurku a
poslankyňu Leflerovú, aby tieto návrhy predniesli.
Žiadam poslanca inž. Šurku, aby prečítal
návrh vyhlásenia Národného zhromaždenia
k výzve Najvyššieho sovietu Sväzu sovietskych
socialistických republík k parlamentom všetkých
krajín sveta o zastavení pokusov s atómovými
a vodíkovými zbraňami.