Tím méně může podobná perspektiva vábit francouzský národ, který již dnes těžce nese ohromné břemeno předcházejících válečných dobrodružství a dnešní stejně bezvýchodné koloniální války v Alžírsku.

Tato neblahá politika znamená ve skutečnosti růst tradičního nebezpečí pro samu národní existenci Francie, v mnohem hrozivější podobě než tomu bylo kdy předtím.

Pouze slepí militaristé a sobečtí zastánci a služebníci monopolistického kapitálu, docilujícího na výrobě nukleárních zbraní pohádkové zisky, mohou se smířit s myšlenkou, že nebudou zastaveny dnešní závody ve zbrojení a že naopak jedna země za druhou se zapojí do závodů smrti, že nakonec celá Evropa a celý svět bude připraven zahájit smrtelnou palbu jednoho národa proti druhému, při čemž pohnutkou k podobnému vzájemnému vraždění může být i špatně pochopený signál neb omyl letců, neb dokonce akt provokace a sabotáže se strany neodpovědných vojenských velitelů a válečných štváčů. Což nedávné případy neopatrného zacházení amerických letadel s atomickými náložemi, které mohly znamenat i vážnější katastrofu pro vlastní obyvatelstvo, nepodávají dosti pádné svědectví o tom, jak šílenou je myšlenka opřít strategii agrese, vydávanou lživě za strategii tzv. obrany, o nesmírně složitý mechanismus bleskového napadení druhé strany jadernými zbraněmi ať již za pomoci letectva neb dalekonosných raket, kdy sebemenší nedopatření neb i zlomyslný pokus provokace neodpovědných živlů může rozpoutat světový požár nedohledných následků? Nelze si představit, jak v podobném ovzduší všeobecného vzájemného podezření, strachu a nejistoty o tom, co bude zítra, mohly by žít evropské národy. Jak beznadějně bude se jim jevit jejich mírová tvořivá práce? Jak se bude dále rozvíjet jejich kulturní život a jejich vzájemné kulturní a hospodářské vztahy? A právě proto si přejeme, aby šlechetná výzva Nejvyššího sovětu, obrácená obzvláště k parlamentům západních velmocí, došla slechu veškerého obyvatelstva těchto zemí. Vždyť právě anglický a francouzský národ přispěl tak významnou měrou k rozvoji evropské kultury, které nyní hrozí záhuba. S ní nerozlučně jsou spjata nesmrtelná jména velkých francouzských a anglických myslitelů a humanistů, jako byli Rousseau, Victor Hugo, Pasteur, Romain Rolland, Newton, Dickens, Shakespeare, Bernard Shaw. Kdyby tito velikáni ducha mohli dnes promluvit, jistě by se vyslovili za bezpodmínečné přijetí sovětského návrhu, za myšlenku plného všestranného odzbrojení, byli by nesmlouvavými nepřáteli nových válek. Nemohou-li však říci své slovo oni, odpovídá za ně sám lid těchto zemí, který ve své ohromné většině chce mír, chce, aby ohromných výrobních možností nové doby bylo využito k dobru lidstva, k zvýšení životní úrovně všech lidí v celém světě, k likvidaci hladových epidemií obyvatelstva jihovýchodní Asie, které dosud trpí těžkým dědictvím starého koloniálního panství bílé rasy. Zatím však velká část výrobních sil slouží ničivým účelům. Jak ohromné ztráty představují pro kapitalistické země závody ve zbrojení, o tom svědectví podává známý americký národní hospodář Leon Kayserling, svého času předseda hospodářské rady presidenta. Jmenovaný tvrdí, že "za posledních pět let národní hospodářství Spojených států v celku ztratilo uchýlením od normální výroby hodnoty ve výší 78 miliard dolarů potenciální výroby a ztratilo okolo osmi a půl miliónu pracovních let jednoho pracovníka z potenciálních pracovních výkonů všech pracujících nevyužitím plné zaměstnanosti". A víme dobře, že i přes tyto nesmírné ztráty výrobních sil narůstá ve Spojených státech nebezpečným způsobem nezaměstnanost, že krize dotkla se i výroby výrobních statků a zřejmě je tudíž povahy trvalé. Každý si dovede představit, jak by se poměry v celém světě změnily, kdyby tyto ohromné ztráty na potenciálních výrobních silách bylo lze využít místo na zbrojení na mírové účely, zejména pak vzájemnou výměnou hmotných i kulturních statků mezi všemi zeměmi světa, jak to žádá důsledně mírumilovná politika Sovětského svazu. Pouze mírová koexistence všech zemí může dáti národům novou, lepší perspektivu.

Leč nejde pouze o to, jak zabránit novým válkám, v nichž by došlo nakonec nevyhnutelně k použití jaderných zbraní. Jde též o to, jak se vyvarovat zhoubných následků, které se již dnes dostavují v souvislostí s pokračujícími jadernými výbuchy. Je těžko proti jednoznačnému názoru tak mnoha význačných vědců, fysiků a lékařů, kteří se již k této otázce vyslovili, stavět cynicky a ničím nepodložený názor o neškodlivosti těchto výbuchů na lidské zdraví, jak to činí například fysik Teller, stojící v čele vývoje jaderných zbraní ve Spojených státech. Jeho tvrzení jsou vyvrácena výzvou 9.235 vědců 44 zemí. Tato výzva byla na začátku tohoto roku předána generálnímu sekretáři OSN. Mezi těmito vědci jsou příslušníci nejen socialistického tábora, ale též vědci Spojených států, Anglie, Norska a Indie. Výzva žádá okamžité zastavení pokusů, které podle názoru podepsaných vědců mají již dnes zhoubný důsledek na organismus dnešních i budoucích generací. Zkoumáním vlivu těchto výbuchů lze dojít k závěru, že, bude-li se tak jako dosud v pokusech pokračovat, v každé z příštích generací onemocní v budoucnosti dědičnými chorobami milióny lidí v důsledku usazování se na zemském povrchu radioaktivních izotopů. Proti této široké frontě poctivých vědců oficiální postoj amerických činitelů musí se celému světu jevit jako skutečně katastrofální politika, která dává v šanc další osudy lidstva.

Ve snaze ospravedlnit se před svou vlastní veřejností, vyslovují tito představitelé cynický názor, že nelze brát vážně v úvahu návrhy formulované Sovětským svazem na zastavení výbuchů, neboť by bylo obtížné je v každém případě zjišťovat, tudíž i podobné výbuchy kontrolovat. Kontrola navrhovaná Sovětským svazem byla by prý velmi neúčinná. Toto tvrzení vychází z úst těch lidí, kteří nejlépe vědí, že dosud každý výbuch, v to počítaje i výbuch provedený pod zemí, mohl být snadno zjištěn na vzdálenosti několika tisíc kilometrů. Oni taktéž dobře vědí, že Sovětský svaz od počátku byl zásadním stoupencem každého účinného odzbrojení. Sám již dříve navrhoval účinnou kontrolu na území všech v úvahu přicházejících států a neuzavíral se též nikterak dalším případným jednáním v tom směru, bude-li ovšem zákaz pokusů skutečně všemi velmocemi přijat. Je též jasno každému, kdo objektivně sledoval jednání v lůně OSN, že Sovětský svaz opustil komisi ustavenou pro odzbrojení pouze proto, že každý jeho návrh na účinné odzbrojení byl pokaždé většinou členů, poslušných vykonavatelů politiky Spojených států, mechanicky zamítnut. Proto pokračování v pracích této jednostranné komise bylo nejenom zbytečným, nýbrž i samé věci škodlivým, neboť dávalo lidstvu, toužícímu po skutečné dohodě, marnou ilusi, že práce komise vyústí ve skutečnou positivní dohodu. Činnost této komise připomíná s určitou obměnou práci tzv. odzbrojovací komise předválečné ženevské Organisace spojených národů neblahé paměti. Stejně tehdy západní velmoci po dlouhá léta pokračovaly v neupřímném vzájemném slovním souboji a to ještě v okamžiku, kdy nad Ženevou se stahovaly černé mraky nacistické agrese, proti níž západní státníci nehodlali nic podniknout, ba kterou vítali v naději, že se obrátí proti Sovětskému svazu. Marně tehdejší mluvčí Sovětského svazu ve Společnosti národů, s. Litvínov, varoval západní státníky před podobnou sebevražednou politikou a marně je vyzýval k rychlým a účinnějším opatřením v otázce odzbrojení a zajištění kolektivní bezpečnosti. Marně s. Litvínov vyzýval k obraně napadené Číny proti japonské invasi. Leč diplomacie západních velmocí dále poskytovala všestrannou pomoc japonskému militarismu v naději, že tento po svém vítězství bude ochoten o svou kořist se s nimi rozdělit.

Dnes vlády západních velmocí jdou stejnou cestou a dopouštějí se stejně tragického omylu, vydavše se na cestu zbrojení a násilného vytváření útočných vojenských bloků, jimž má připadnout úloha zbavit země lidové demokracie jejich velkých revolučních vymožeností. Chtějí zastavit vítězný postup socialistické myšlenky hrozbou vodíkové bomby a i za cenu nové světové války. Proti těmto úvahám západních politiků a státníků mluví však železná logika dějin. Vždyť nové revoluční objevy soudobé vědy a techniky mohou sloužit pouze účelům tvořivým, účelům sociálního pokroku, z něhož musí těžit veškeré lidstvo. Jejich zneužití pro cíle destrukce může být ve svých důsledcích pro zastánce takové politiky pouze tragickým.

Nelze pochybovat o tom, že poctivé úsilí Sovětského svazu má svou železnou logiku. Musí přesvědčit každého, jehož rozum není zaslepen vírou v nevyhnutelnost nového světového konfliktu a předsudky o nutnosti dalšího zbrojení pro odvrácení kapitalistické krize, neb dokonce přímými sobeckými zájmy zbrojařů, na něž pracující lid kapitalistických zemí již dnes tak těžce doplácí.

Všem těmto směrům, usilujícím z různých pohnutek a příčin o pokračování ve studené válce a ve zbrojení, přichází na pomoc kancléř Německé spolkové republiky Konrád Adenauer. Vývoj, kterého jsme byli svědky v západním Německu, připomíná bolestně československému lidu historii mezi dvěma světovými válkami, oživuje vzpomínky na výmarskou republiku, která pod vedením buržoasních politiků najmě z tábora centra a jejich spojenců, za význačné pomoci zahraničního monopolního kapitálu, octla se na šikmé ploše, vedoucí k fašismu a nacismu. Byl to postupný vývoj přes Stresemanna, Brüninga až k Papenovi, Schleicherovi a nakonec k Hitlerovi. S pomocí buržoasních politiků, pruských junkerů, bankéřů a ruhrských průmyslových magnátů, kteří se dnes znovu ocitli v západním Německu u vesla, postihla německý lid a celou Evropu strašná katastrofa. A tato smutná historie nevymizí z paměti našeho těžce zkoušeného lidu. Proto je tak citlivým vůči posledním událostem v západním Německu. Nikdy nezapomene Mnichova a nacistického otroctví, z něhož byl nakonec vysvobozen hrdinstvím a cenou nezměrných oběti sovětského lidu.

Avšak tyto trpké zkušenosti minulých let by měly poučit státníky západních velmocí. Měly by je přesvědčit, že s německým militarismem není možné žádné dohody a žádného smíru. Nechť si uvědomí, že podstatným rysem každého militarismu je jeho útočnost, jeho vůle války připravovat a války svádět. Pro něj volba protivníka je pouze taktickou úvahou podle známého hesla: účel světí prostředky.

Nedbajíc těchto zkušeností, proti všemu zdravému rozumu, politika západních velmocí nejen že všemi prostředky podporuje remilitarisaci západního Německa, ale dokonce schvaluje jeho vyzbrojení jadernými zbraněmi. Konrád Adenauer byl nedávno v kolínské katedrále za asistence arcibiskupa Wendela pasován na rytíře středověkého Spolku německých křižáků, kteří svého času zbarvili Labe, Odru a Baltské moře krví napadených slovanských národů. Můžeme snad v této události hledat symbolický význam. Patrně v tomto duchu tomuto muži připadla se souhlasem státníků západních velmocí pochybná čest, vystupovat jako obhájce útočné politiky SAP, jako rušitel možné dohody na nejvyšší úrovni. Zakrývaje takticky prozatím své revanšistické cíle, přisvojuje si Konrád Adenauer právo vyzbrojit západní Německo jadernými zbraněmi. Odmítá jako samozřejmost moudrý návrh polské vlády na vytvoření bezatomového pásma. Chce předem zmařit jakékoliv jednání na zamýšlené konferenci vedoucích státníků, od níž si lidstvo slibuje snížení mezinárodního napětí a posílení světového míru. Což může panovat skutečný mír ve světě, budou-li smrtící zbraně v rukou těch, kteří pomáhali rozpoutávat poslední světový požár, v rukou nacistických generálů, kteří vedli válku ve Francii a v Belgii, posílali letadla a řízené střely nad Anglii, i ničili nechráněná anglická města, kteří schvalovali a schvalují dosud hromadné vraždy obyvatelstva Oraduru a Lidic, kteří schvalovali nelidské mučeni v gestapáckých žalářích, kteří mají na svědomí nacistické koncentrační tábory, lidí, jejichž svědomí je zatíženo zvířeckými zločiny páchanými na civilním obyvatelstvu v Bílé Rusi, na Ukrajině a všude, kde spočinula noha nacistického dobyvatele?

Nikdo nemůže předvídat, kam se nakonec expanse západního Německa obrátí. Američtí monopolisté pomohli postavit na nohy německý imperialismus, financovali průmyslovou výzbroj západního Německa, avšak tím jen vytvářejí pro sebe a zejména pro Anglii nebezpečného konkurenta v honbě za superdividendami na světovém trhu. A což teprve hospodářství Francie, kterému hrozí, že bude zadušeno ještě v těsnějším objeti tzv. společného trhu svým daleko silnějším konkurentem, kterým je pro Francii západní Německo. Přitom na obzoru se již objevuje nový nebezpečný konkurent, kterým je pro západní velmoci japonský průmysl, těžící z bídy japonského proletariátu. Tento vrozený antagonismus kapitalistického světa bude těžko překlenout ilusorními vzájemnými dohodami kapitalistických velmocí, jak to ukazuje předválečná zkušenost. Nedojde-li ke skutečnému všeobecnému odzbrojení, bude hnací pružinou politiky zbrojení a nových těžkých otřesů a konfliktů, jichž dosah a formu je dnes ještě těžko odhadnout.

Neuplynuly ještě celé čtyři roky od doby, kdy se v Paříži sešla konference 50 států Severoatlantického bloku, které přijaly do svého společenství západní Německo. Tehdá se strany NSR byly dávány sliby smírnou cestou řešit všechny spory se všemi ostatními zeměmi. Vláda NSR přijala kromě jiných omezení taktéž závazek, že nebude vyrábět a nepřipustí výrobu na svém území atomových zbraní či jejich součástek. Avšak dnes západoněmecké armádě je dovoleno těmito zbraněmi se vyzbrojit, čímž zajišťuje americkým monopolistům výhodný obchod, za nějž německý lid bude platit těžkou daň. Všeobecně je taktéž známo, že v západním Německu je již skrytě připravována výroba těchto zbraní a pracuje se usilovně na dalším jejich vývoji a konstrukci. Při tom němečtí odborníci mají příležitost se seznámit s technikou západních velmocí, kde dokonce význačným způsobem aktivně spolupracují na zdokonalení a výrobě těchto zbraní. Jak dlouho. bude trvat, než vláda NSR učiní další krok ve stejném směru, porušujíc všechny předcházející sliby a dohody? Skutečnost, že se dnes na jeho území nacházejí okupační vojska, vyzbrojená jadernými zbraněmi, a že se tam dokonce připravují základny pro vypuštění dalekonosných raket, nemůže být přece žádnou skutečnou zárukou pro bezpečí sousedních zemí. Tato skutečnost naopak zvyšuje nebezpečí hrozící z dobrodružné politiky neodpovědných velitelů vojenských, kontrolujících veškerou tuto výzbroj, sloužící cílům bleskové útočné války. Vždyť v představě západoněmeckých stratégu a politiků třeba považovat dnešní stav studené války za stav přechodný, který prý nutně přejde opět v nový otevřený konflikt. Tvrdí se, že poslední světová válka prý neskončila, nabyla pouze jiných forem. Podle slov generála Mannteufela "rok 1945 znamenal pouze příměří, které umožňuje nové rozestavení sil válečných stran". Stejně tak známý německý historiograf poslední války generál Tippelskirch ve své knize z roku 1951 praví: "Uplynulo šest let od té doby, co válečné operace skončily. Avšak druhá světová válka neskončila, ani po stránce formální, ani fakticky. Místo horké války nastoupila válka studená s občasnými recidivami první".

Musíme se tudíž ptáti, nejsou-li všechny tyto příznaky stále živého německého militarismu vážnou výstrahou pro všechny sousedy NSR? Československý lid proto sleduje s nesmírnými obavami dnešní vývoj v západním Německu, a proto jsme naslouchali s pocitem trpkosti a rozhořčení debatě, která se nedávno rozvinula v bonnském parlamentě, kde poslanci semknuti kolem kancléře Adenauera, zradivše všechny křesťanské zásady, kterých se neustále dovolávají, se postavili bezvýhradně na stranu německého militarismu, připravujícího novou válku a novou katastrofu pro německý národ. Neboť je jisto, že ten, kdo se odváží pozvednout meč jaderné války, na tento meč zahyne.

Československo zůstane i nadále neochvějně na stráži v plné solidaritě se zeměmi socialistického tábora, jak to bylo opět zdůrazněno na nedávné pražské konferenci tří zahraničních ministrů, NDR, Polska a Československa. Pro nás varšavský pakt zůstane ocelovým štítem, od něhož se odrazí každý útok, k němuž by se dali svésti militarističtí dobrodruhové na západě. Byl by to útok na celý socialistický tábor. Před žádnou hrozbou československý lid neustoupí, každý pokus dotknout se naši suverenity, našeho práva určovat si svůj osud a své státní zřízení, je předem odsouzen k porážce. (potlesk.) Tak smýšlí všichni naši občané, bez rozdílu zda žijí na východě či na nejzápadnějším konci naší republiky. Jak praví resoluce, která nám došla od pracujících ve Stříbře: "My zaměstnanci, kteří stojíme na západní hranici, nechceme se nečinně dívat na tu část světa, která již jednou našemu národu přinesla hrůzu a utrpení, ztráty nejlepších synů a dcer našich národů. Žádáme poctivý německý pracující lid, aby se rozhodně postavil proti novým hrozbám války a budování německého Bundeswehru. Věříme, že Národní shromáždění učiní vše, aby náš požadavek podporovalo a tlumočilo. Na naší západní hranici se můžete na nás plně spolehnout, bude-li nás třeba, nezklameme."

Ano, drazí přátelé, veškeré obyvatelstvo naší republiky od Aše, Chebu až po Prešov a Košice, stojí tu jako jediný žulový kvádr za provoláním Nejvyššího sovětu, za jeho mírumilovnou politikou, za naší stranou a vládou, která se s politikou Sovětského svazu a celého mohutného socialistického tábora ztotožňuje. (Potlesk.) Budeme nesmlouvavě hájit naši těžce vykoupenou svobodu a státní samostatnost, naše velké revoluční vymoženosti, zůstaneme věrnými a neochvějnými obránci naší krásně vzkvétající vlasti. (Potlesk.)

My arciť tento boj za mír nestavíme pouze na zúženou základnu ohrožení národních zájmů našeho lidu, my tento boj chápeme v nejširším slova smyslu jako otázku obrany míru na celém evropském kontinentě. Žádné změny dnešního politického a územního statutu Evropy, nýbrž všestranné uplatnění zásad mírového soužití je program, kolem něhož se může semknout široká fronta demokratických lidí, jako nepřekonatelná hráz pro choutky německého revanšismu a s ním spojených podněcovatelů nového světového požáru.

Budeme, soudružky a soudruzi, proto dále pracovat pro mír, pro lepší budoucnost zítřka, pro skutečné bratrství mezi všemi národy celého světa. (Potlesk.) Proti úskočné diplomacii zbrojařů postavíme sílu veřejného mínění celého světa, nepřemožitelnou sílu veřejného mínění celého světa, nepřemožitelnou sílu pracujícího lidu, jsouce pevně přesvědčeni, že naše strategie poctivé a upřímné mírumilovné politiky zvítězí. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi, drazí přátelé, zahraniční výbor Národního shromáždění dne 11. t. m. podrobně pojednal o výzvě Nejvyššího sovětu k otázce zastavení pokusů s jadernými zbraněmi a taktéž k posledním událostem v NSR. Předložil vám také příslušné resoluce, které vám byly již rozdány a které prosím, abyste schválili. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ďakujem súdruhovi predsedovi Národného zhromaždenia za jeho prejav. Zahraničný výbor predložil Národnému zhromaždeniu k tomuto bodu dva návrhy vyhlásení a poveril svojich členov poslanca inž. Šurku a poslankyňu Leflerovú, aby tieto návrhy predniesli.

Žiadam poslanca inž. Šurku, aby prečítal návrh vyhlásenia Národného zhromaždenia k výzve Najvyššieho sovietu Sväzu sovietskych socialistických republík k parlamentom všetkých krajín sveta o zastavení pokusov s atómovými a vodíkovými zbraňami.