Předseda Fierlinger.

Místopředsedové Valo, Hodinová-Spurná, dr Polanský, A. Fiala, Žiak.

Předseda vlády V. Široký, první tajemník ÚV KSS Bacílek, náměstek předsedy vlády Kopecký, náměstkyně předsedy vlády ing. Jankovcová, náměstek předsedy vlády Poláček; ministři Barák, dr h. c. Plojhar, dr ing. Šlechta, Bakuľa, Ďuriš, Krajčír, Krosnár, Machačová, Testa, Uher, Beran, Jonáš, dr Škoda, ing. Černý, dr Kahuda, gen. pluk. Lomský, dr Neuman, Ouzký, Pospíšil, ing. Púčik, dr Vlasák.

345 poslanců podle presenční listiny.

Z Kanceláře NS: vedoucí Kanceláře NS Kováčik.

(Krátce po 10. hodině vstupuje do presidentské lóže president republiky Antonín Novotný se členy své kanceláře, provázen místopředsedkyní NS Hodinovou-Spurnou. - Shromáždění povstává a obráceno k presidentské lóži nadšeným potleskem vítá presidenta republiky. - Shromáždění usedá.)

Předseda (zvoní): Zahajuji 24. schůzi Národního shromáždění. Jménem Národního shromáždění Republiky československé vítám mezi námi co nejsrdečněji presidenta Republiky československé soudruha Antonína Novotného.(Potlesk.)

Sděluji členům Národního shromáždění, že dne 2. dubna 1958 došel dopis předsedy vlády, kterým oznamuje, že president republiky svým rozhodnutím ze dne 31. března 1958 svolal podle paragrafu 49 odstavec 1 ústavy Národní shromáždění k jarnímu zasedání.

Mám nyní smutnou povinnost oznámit, že dne 26. prosince minulého roku zemřel po těžké nemoci poslanec Marek Čulen. Soudruh Čulen byl jedním ze zakladatelů a zasloužilých pracovníků Komunistické strany Československa, jeho úmrtím jsme ztratili statečného soudruha, který po celý život obětavě bojoval za zájmy strany a lidu. Soudruh Čulen byl již od roku 1925 členem Národního shromáždění a po celou tuto dobu vždy nekompromisně a věrně hájil práva našeho pracujícího lidu.

Prosím, abychom jeho památku uctili povstáním. (Shromáždění povstává.)

Děkuji. (Shromáždění usedá.)

Dále oznamuji, že v období od minulé schůze Národního shromáždění se vzdali poslaneckého mandátu poslanci Bohumil Bureš a Jozef Jantošík.

Sděluji dále, že dne 8. ledna 1958 došel dopis předsedy vlády, v němž oznamuje, že president republiky rozhodnutím ze dne 8. ledna 1958

zprostil ministra Antonína Pospíšila řízení ministerstva dopravy a pověřil jej řízením ministerstva energetiky a

zprostil ministra dr. Františka Vlasáka řízení ministerstva energetiky a pověřil jej řízením ministerstva dopravy.

Dovolte nyní, abych vás seznámil s pořadem, který užší předsednictvo Národního shromáždění navrhuje dnešní schůzi k projednání a který byl členům Národního shromáždění také již rozeslán:

1. Zpráva výboru mandátového o ověření platnosti volby nových poslanců (tisk 229);

2. Prohlášení Národního shromáždění k výzvě Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik k parlamentům všech zemí světa o zastavení pokusů s atomovými a vodíkovými zbraněmi;

Prohlášení Národního shromáždění k atomovému vyzbrojování západního Německa;

3. Zpráva výborů rozpočtového a hospodářského, zemědělského, kulturního, zdravotního, ústavně-právního a zahraničního o vládním návrhu rozpočtového zákona na rok 1958 (tisk 227).

Jsou proti tomuto pořadu nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy s navrženým pořadem schůze souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění schválilo denní pořad.

Přistoupíme k projednáváni pořadu, jehož prvním bodem je

1. Zpráva výboru mandátového o ověření platnosti volby nových poslanců (tisk 229).

Mandátový výbor pověřil podáním zpravodajské zprávy svého předsedu poslance Vodičku. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vodička: Soudruhu presidente republiky, soudružky a soudruzi poslanci!

Z pověření mandátového výboru podávám zprávu o dnešním jednání výboru, který se sešel, aby přezkoumal platnost volby nově zvolených poslanců Národního shromáždění a to poslanců Antonína Krčka a Michala Chudíka.

Vláda stanovila svými usneseními, aby se doplňovací volby ve volebním obvodu č. 14 Praha 9 - Vysočany, kde byl poslancem zvolen soudruh Antonín Krček, konaly v neděli dne 19. ledna 1958, a ve volebním obvodu č. 303 Zlaté Moravce, kraj Nitra, kde byl poslancem zvolen soudruh Michal Chudík , v neděli dne 2. března 1958.

Mandátový výbor přezkoumal ve své schůzi doklady týkající se obou doplňovacích voleb, a to prohlášení obou kandidátů, že kandidaturu přijímají, zápisy obvodních volebních komisí o registraci kandidátů na poslance Národního shromáždění, zápisy obvodních volebních komisí o sčítání hlasů a zápisy ústřední volební komise pro doplňovací volby do Národního shromáždění. Po prozkoumání těchto dokladů zjistil mandátový výbor, že doplňovací volby ve volebních obvodech č. 14 Praha 9 - Vysočany a č. 303 Zlaté Moravce, kraj Nitra, byly provedeny v plném souhlasu s předpisy ústavního zákona o volbách do Národního shromáždění a o volbách do Slovenské národní rady a s předpisy zákona o volbách do Národního shromáždění. Mandátovému výboru nedošla žádná oznámení nebo stížnosti na porušení zákonných ustanovení o volbách do Národního shromáždění.

Obě volby jsou důkazem stále rostoucí důvěry v naše lidově demokratické zřízení a v naši cestu k socialismu. Měřítkem nejsou již procenta normální většiny, nýbrž desetiny procent nad 99 % odevzdaných hlasů. Tak v obvodě č. 14 Praha 9 - Vysočany zúčastnilo se volby pro kandidáta Národní fronty Antonína Krčka 25.434 voličů z celkového počtu 25.642 voličů zapsaných ve volebním seznamu. Pro kandidáta hlasovalo 25.432 voličů a proti byly jedině dva hlasy. V obvodu č. 303 Zlaté Moravce, kraj Nitra, se z celkového počtu 25.092 voličů zúčastnilo volby 25.028 voličů, pro kandidáta Národní fronty s. Michala Chudíka bylo odevzdáno 25.021 hlasů a 7 voličů hlasovalo proti.

Oba tyto volební výsledky jsou také jednou z pádných odpovědí zejména Spojeným státům americkým na jejich pokusy vměšovat se do vnitřních poměrů naší republiky.

Poněvadž obě doplňovací volby byly provedeny v plném souhlasu se zákonnými předpisy o volbách do Národního shromáždění a není důvodu pro zrušení platnosti těchto voleb, doporučuje mandátový výbor Národnímu shromáždění, aby podle § 50 zákona č. 27/1954 Sb. o volbách do Národního shromáždění ověřilo platnost volby posl. Ant. Krčka a posl. Michala Chudíka.

Předseda: Slyšeli jste zprávu mandátového výboru, podle níž mandátový výbor navrhuje ověřit platnost volby poslanců Antonína Krčka a Michala Chudíka.

Hlásí se někdo o slovo k této zprávě? (Nikdo.)

O slovo se nikdo nehlásí, budeme tedy hlasovat.

Zjišťuji, že Národní shromáždění je způsobilé se usnášet.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení, jak je obsaženo v předložené zprávě mandátového výboru, nechť zvedne ruku! (Děje se.).

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo zprávu mandátového výboru a ověřilo podle § 50 zákona číslo 27/1954 Sb. platnost volby poslanců Antonína Krčka a Michala Chudíka.

Protože se poslanci Antonín Krček a Michal Chudík dostavili do dnešní schůze, přistoupíme ke slibu podle § 42 ústavy a to tím způsobem, že bude přečten ústavou předepsaný poslanecký slib, jmenovaní poslanci ke mně přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení formule slibu a jmenované poslance žádám, aby ke mně přistoupili vykonat slib.

Vedoucí Kanceláře NS Kováčik (čte): "Sľubujem, že budem verný Republike československej a jej ľudovodemokratickému zriadeniu. Budem zachovávať jej zákony a svoj mandát vykonávať podľa najlepšieho vedomia a svedomia na prospech ľudu a štátu."

Posl. Antonín Krček (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Michal Chudík (podávajúc predsedovi ruku): Sľubujem.

Podpredseda Valo: Pristúpime k prerokovaniu druhého bodu denného poriadku, ktorým je

2. Vyhlásenie Národného zhromaždenia k výzve Najvyššieho sovietu Sväzu sovietskych socialistických republík k parlamentom všetkých krajín sveta o zastavení pokusov s atómovými a vodíkovými zbraňami

a

vyhlásenie Národného zhromaždenia k atómovému vyzbrojovaniu západného Nemecka.

K slovu sa prihlásil predseda Národného zhromaždenia Zdeněk Fierlinger. Žiadam ho, aby sa ujal slova.

Předseda NS Fierlinger: Soudružky a soudruzi, vážení přátelé!

Usnesení Nejvyššího sovětu SSSR, které učinil na svém posledním zasedání, o jednostranném zastavení pokusů s jadernými zbraněmi, jakož i jeho výzva k parlamentům Spojených států a Velké Británie k tomuto rozhodnutí se připojit, vyvolaly v celém světě mocnou ozvěnu, neboť otvírají cestu k uvolnění mezinárodního napětí a k dohodě o zákazu použití těchto zbraní masového ničení lidských životů.

Jde o novou fázi boje za mír, jehož ústředním problémem je otázka, zdali se sejde konference nejvyšších představitelů a zdali přijme nějaké konkrétní usnesení či ne. V této souvislosti tvoří zastavení zkoušek s nukleárními zbraněmi součást úsilí celého socialistického tábora zaměřeného k tomu, aby západní velmoci přijaly platformu mírového soužití a aby přistoupily na metodu postupného řešení sporných mezinárodních otázek.

A proto je též povinností našeho Národního shromáždění, pozvednout svůj hlas a před tváří celého světa jasně a upřímně říci, jak smýšlí československý lid. Chceme s této tribuny s veškerou autoritou, kterou Národní shromáždění požívá, podepřít šlechetnou výzvu Nejvyššího sovětu SSSR, s kterou se obrací na parlamenty velmocí Spojených států a Velké Británie. Nejvyšší sovět svým usnesením o zastavení zkoušek plně vyjádřil životní zájem československého lidu, který vyrůstá z jeho vůle vítězně dovršit socialistickou výstavbu v naší vlasti a aktivně přispět k mírové soutěží socialismu s kapitalismem.

Žádná událost v poslední době nevyvolala u nás a v celém širokém světě tak mohutný ohlas, jako je právě výzva Nejvyššího sovětu. To je patrno z tisíců resolucí, které docházejí Národnímu shromáždění od našich pracujících na závodech a v úřadech. Jsou neskonale věcní za sovětskou iniciativu, neboť chápou dobře její ohromný význam a dosah; dobře vědí, že tato iniciativa přichází v pravý čas, aby zadržela svět, sklouzající po nakloněné ploše k ještě větší katastrofě, než byla poslední světová válka. Že tato odezva u našich pracujících není pouhá formální záležitost, že tu mluví jejich střízlivý rozum i jejich vřelé lidské cítění, to je patrno z každého slova, jímž se snaží proniknout k srdci těch stamilionů občanů za hranicemi, a to zejména kapitalistických zemí, kteří stejně tak, jako oni, si uvědomují nedozírné nebezpečí, které se nad lidstvem vznáší. Tak např. naši železničáři z Tábora nám píší: "Chceme být v prvních řadách bojovníků za světový mír. Chceme využít všech bohatých možností, které nám mírová politika Sovětského svazu a naší strany a vlády štědře nabízí. Chceme s pomocí obrovské energie, ukryté v atomech, stavět nová města, měnit pouště v úrodné zahrady, dobývat vesmír. Žádáme o tlumočení našeho neskonalého díku Sovětskému svazu za skvělý iniciativní příklad, jímž postavil základní kámen pro úspěšné jednání konference šéfů vlád na nejvyšší úrovni."

A spolu s našimi občany pořádají pracující projevy a pochody míru v New Yorku a Washingtonu a v druhých městech Severoamerické Unie. V Anglii sněhová bouře a mrazy nezabránily tisícům občanů, spolu s celou řadou labouristických poslanců, bráti podíl na čtyřdenním osmdesátikilometrovém protestním pochodu k atomickým laboratořím a závodům v Aldermastonu. Za přijetí návrhu Nejvyššího sovětu mluví masové meetingy francouzských občanů, ba i protestní akce a masové stávky západoněmeckého dělnictva, akce v Hamburku a v druhých západoněmeckých městech, organisované pokrokovými vrstvami obyvatelstva. Vše to svědčí o tom, jak mohutnou je ozvěna, kterou vyvolala výzva Nejvyššího sovětu. Spolu s pracujícím lidem vyjadřuje jednoznačně svůj souhlas indický ministerský předseda Nehru, požívající všeobecné vážnosti v jihovýchodní Asii a v celém světě. Stejné mínění vyslovují význační státníci a pokrokový tisk skandinávských států, Ceylonu, Indonésie, Latinské Ameriky, kteří odmítají cynické stanovisko, které dosud zaujímají odpovědní mluvčí Spojených států.

Jsme nesmírně vděčni Nejvyššímu sovětu, že tak jako obvykle v tak nesmírně závažných otázkách dotýkajících se světového míru, přichází i dnes s jasnou a každému prostému člověku srozumitelnou iniciativou, která při dobré vůli státníků kapitalistických velmocí by mohla znamenat zásadní obrat v dnešní napjaté mezinárodní situaci, mohla by znovu posílit důvěru všech národů, že dnešní stav studené války neskončí tragicky, nýbrž že se nám skutečně podaří usměrnit vývoj mezinárodních vztahů v duchu jedině možného řešení, kterým je mírové soužití všech zemí bez rozdílu jejich společenského řádu. Důvody, které sovětská výzva uvádí, jsou tak jasné, srozumitelné a přesvědčivé, že i pro nejrafinovanější diplomacii těžko je vyvrátit a jejich silou otřást.

Za přijetí sovětského návrhu mluví především ta okolnost, že dosud jadernými zbraněmi disponují, kromě Sovětského svazu, pouze Spojené státy a Velká Británie. Poslední snaží se dohonit náskok, který mají v tom ohledu první dvě velmoci. To však bude pro Anglii, která zápasí s tak vážnými hospodářskými problémy, nesmírně nákladné a zatíží ještě více anglický pracující lid, klesající již dnes pod břemenem neúměrného zbrojení. Avšak i kdyby britská vláda měla svého cíle dosáhnout, byl by výsledek pro bezpečí Anglie velmi problematickým. Vždyť rozvoj jaderné techniky jde mílovými kroky kupředu a dává možnost zdokonalovat zbraně hromadného ničení do nepředstavitelných rozměrů. Již dnes, podle svědectví sovětského učence Kurčatova, síla výbuchu jedné vodíkové superbomby rovná se energii všech třaskavin vyrobených v celém světě za čtyři roky poslední světové války. V Hirošimě a Nagasaki výbuchem dvou atomických bomb zahynulo několik set tisíc lidí, kromě stejně vysokého počtu těžce zraněných, z nichž mnozí dosud bídně živoří jako nevyhojitelní mrzáci. Výbuchem větší vodíkové bomby na každém poněkud hustěji obydleném území by zahynulo několik miliónů lidí. To nemůže být zejména pro Anglii perspektiva, kterou by anglický lid mohl lehkovážně přijmout a s níž by se mohl skutečně smířit. Proto předpoklad, že by Anglie ve výrobě těchto ničivých zbraní mohla dohonit, ba předhonit své ostatní partnery, nemůže žádného střízlivě usuzujícího anglického občana vésti k tomu, aby souhlasil s účastí své země v podobných závodech hromadného ničení lidských životů. Další technické zdokonalení těchto smrtonosných zbraní, docílené tou neb onou zemí, mnoho na této situaci nemění. Zvýší tím pouze strašné nebezpečí hrozící Anglii.