I některá jiná čísla k porovnání dokreslují tehdejší stav a nynější vzestup našeho elektrárenství. Tak v roce 1937 byla výroba elektřiny na jednoho obyvatele ročně 285 KWh. Spotřeba v zemědělství přesáhla jen zřídkakde 30 KWh na 1 ha, zatím co v jiných státech byla již 450 KWh i více na 1 ha. V období pak od roku 1945 až do roku 1955 byl zaznamenán vzestup v celkové výrobě elektřiny v naší lidově demokratické republice okrouhle ze 41/2 miliardy na 15 miliard KWh, což znamenalo v roce 1954 spotřebu na jednoho obyvatele již 1.080 KWh. Tímto ukazatelem jsme se dostali nad evropský průměr a asi na 12. místo ve světě. V tomto vývoji jsme ve spotřebě elektřiny předstihli i vyspělé kapitalistické státy jako Holandsko, Italii a Francii.

Při tom ovšem jsou zde některé země jako Norsko, Kanada, Švédsko a Švýcarsko, které svůj vysoký průměr spotřeby zaznamenávají pro výjimečně příznivé podmínky k získání laciné vodní energie a malý počet obyvatel.

Ovšem, toto měřítko spotřeby elektřiny nedává nám úplně pravý obraz o spotřebě energie na jednoho obyvatele vůbec, to je veškerých paliv, kde jsme na pátém místě na světě roční spotřebou 3,4 tuny měrného paliva.

Pro naše národní hospodářství je však žádoucí, aby se spotřeba těchto paliv měnila ve spotřebu elektřiny, neboť ta je hlavním a vysoce úsporným nositelem technického pokroku. Proto tempo výroby elektrické energie nebude lze opustit a plán druhé pětiletky předpokládá ještě vyšší růst než v první pětiletce.

V roce 1960 má být podle plánu dosaženo výroby 24,7 miliardy KWh, t. j. 1.650 KWh na obyvatele a do roku 1965 vytvořit perspektivu k výrobě 42,5 miliard KWh. Cíl smělý, ale reálný, a proto dosud platný zákon ze dne 22. července 1919 čís. 438 Sb., vydaný před 38 lety, nemůže již nejen dnes, ale zdaleka by nemohl v budoucnu plnit funkci sloupu naší elektrisace a musí ustoupit zákonu, který je toho zárukou.

Dovoluji si stručně uvést, z jakých zásad návrh zákona vychází:

1. že energetické odvětví na úseku elektřiny má tvořit funkčně jednotný celek bez ohledu na resortní příslušnost provozovatelů jednotlivých energetických děl,

2. že zařízení k výrobě, přenosu, přeměně a rozvodu elektrické energie tvoří společný navzájem propojený energetický systém. I oprávnění zřizovat a provozovat nové výrobny a zařízení svěřují se proto především organisacím v působnosti ministerstva energetiky,

3. že z této jednotnosti vyplyne povinnost i oprávnění ministerstva energetiky, zejména řídit výstavbu celého energetického systému Československé republiky, hospodařit se všemi výkony a starat se o hospodárné využití elektřiny. Zákon též odstraní dosavadní nejednotné poměry ve vlastnictví a správě elektrických přípojek nízkého napětí i odběrných rozvodných zařízení.

Protože energetická díla slouží nejen prospěchu celé společnosti, ale i jednotlivým občanům, je navrhováno poskytnout energetickým podnikům některá zvláštní oprávnění, zejména pokud jde o cizí nemovitosti, nebo právo vyvlastnění. Důležité je též, že i při významné funkci tohoto zákona v naší energetice jeho přijetím nevzniknou nové nároky na zvýšení výdajů státního rozpočtu, ba naopak navrhovaná jednotná úprava příspěvkové povinnosti na zařízení rozvodu a elektrických přípojek nízkého napětí soukromým majitelům bude znamenat příjem státního rozpočtu asi 10 milionů Kčs ročně.

Soudruzi a soudružky, sestry a bratři poslanci!

Rozpočtový a hospodářský výbor Národního shromáždění projednal vládní návrh elektrisačního zákona a usnesl se doporučiti jej podle výborové zprávy plenu Národního shromáždění ke schválení, aby se naší energetice dostalo nového právního základu k ještě úspěšnějšímu plnění jejích povinností v našem národním hospodářství. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu se přihlásil ministr energetiky dr. Vlasák. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Ministr energetiky dr. Vlasák: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Dovolte mi, abych u příležitosti projednávání návrhu zákona o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny vás stručně seznámil s některými problémy rozvoje naší energetické základny i se současnou situací na tomto důležitém hospodářském úseku.

Dosud platný t. zv. elektrisační zákon vznikl, jak uvedl již s. posl. Podola, za zcela odlišných podmínek společenských, ale i za jiného kvantitativního a kvalitativního stavu v energetice.

V roce 1919 činil instalovaný výkon všech elektráren celkem 730 MW. V tomto roce bylo vyrobeno 1 miliarda 161 milionů kWh.

Do roku 1945 vzrostl instalovaný výkon v elektrárnách na 2.497 MW a výroba elektřiny dosáhla v tomto roce 4 miliard 457 milionů kWh.

Teprve po odstranění kapitalistického společenského systému náš lidově demokratický řád umožnil za kapitalismu nemyslitelný prudký rozvoj naší energetické základny. Za soustavné podpory Komunistické strany Československa a vlády Národní fronty se rychlým tempem zvyšuje zásobování národního hospodářství a obyvatelstva elektrickou energií a přitom se výrazně mění kvantitativní, technická i ekonomická úroveň našeho energetického systému.

V letošním roce dosáhne instalovaný výkon čs. elektráren 4.370 MW a bude dosaženo celkové výroby přes 17 miliard 790 milionů kWh.

Výroba elektrické energie stoupne tedy proti roku 1919 více než 15krát a oproti roku 1945 vzroste na 4násobek.

Ve výrobě elektřiny na 1 obyvatele, která činila v roce 1919 necelých 19 kWh a v roce 1945 315 kWh, dosáhneme v letošním roce hodnoty 1.340 kWh na 1 obyvatele, takže jsme již předstihli i tak vyspělý kapitalistický stát jako je Francie a stojí před námi úkol dostihnout v krátké době ve spotřebě elektřiny na hlavu Anglii, Západní Německo a další vyspělé kapitalistické státy.

Přední místo ve světě již dnes zaujímáme zejména v elektrifikaci obcí, kde oproti 74 % obcí připojených na elektrickou síť v roce 1946 máme dnes elektrifikováno více než 95 % obcí a do roku 1960 elektrifikaci obcí dokončíme.

Tento kvantitativní růst výroby i spotřeby elektřiny byl doprovázen i významnými změnami ve struktuře a v kvalitativních ukazatelích naší energetiky.

Teprve za našeho zřízení byl vybudován jednotný ústředně řízený energetický systém a hlavní oblasti výroby a spotřeby elektrické energie byly spojeny nadřazeným vedením o napětí 220 kV. Byly tak vytvořeny podmínky nejenom pro zásobování našeho národního hospodářství a obyvatelstva na celém území republiky, ale také podmínky, aby v další etapě mohla být navázána energetická spolupráce s našimi sousedy Polskem, Maďarskem, Německou demokratickou republikou a Rakouskem.

Rozsáhlá energetická spolupráce ve výměně elektrické energie s lidově demokratickými státy a Rakouskem, která bude uskutečněna v příštích letech, umožní, aby bylo využíváno na základě oboustranných výhod ekonomickým způsobem energetických zdrojů všech těchto zemí a vytvořeny tak předpoklady pro vybudování jednotného energetického systému ve střední Evropě.

Vybudování velkých elektráren, rozšíření a modernisace stávajících elektráren spolu s existencí jednotného energetického systému nám umožnilo lépe využívat ekonomické elektrárny a dosáhnout významných změn v technicko-ekonomických ukazatelích naší energetiky.

Na př. roční využití instalovaného výkonu všech elektráren stouplo v letech 1945-1956 o 120 %, poruchovost elektráren ministerstva energetiky byla snížena v letech 1954-1956 o 65,8 % a specifickou spotřebu paliva na výrobu 1 kWh jsme snížili o více než 40 % oproti r. 1945.

Velkého úspěchu bylo dosaženo ve snižování spotřeby kvalitních druhů paliva, které byly uvolněny pro jiné účely v národním hospodářství, zejména pro zásobování obyvatelstva.

Byl uskutečněn rozsáhlý přechod na spalování podřadných nízkokalorických paliv, ze kterých dnes vyrábíme značnou část z celkového množství elektřiny. Podíl spalování méněhodnotného uhlí stoupl z 50 % v roce 1953 na 77 % v letošním roce a Československo se ve spalování nízkokalorických paliv dostalo na jedno z předních míst ve světě. Jen za 10 měsíců letošního roku byla snížena spotřeba kvalitního černého uhlí v elektrárnách ministerstva energetiky oproti minulému roku o 1 milion 323 tisíc tun.

Dobré výsledky byly také dosaženy v poslední době ve zhospodárnění investiční výstavby, které se projevilo v tom, že náklady na výstavbu 1 instalovaného kW v parní elektrárně klesly z 3.800 Kčs v roce 1950 pod 2.500 Kčs v nově budovaných a projektovaných elektrárnách.

Tyto stručné údaje dokazují, jak velkého pokroku dosáhla naše energetika za 12 let lidově demokratického Československa. Zasloužili se o to svou obětavou a iniciativní prací dělníci, technici a inženýři elektráren a sítí, montážních organisací, závodů i výzkumných ústavů.

Soustavnou podporu tomuto úsilí našich pracujících věnovala a věnuje naše strana a vláda u vědomí, že elektřina je mimořádně důležitým činitelem při rozvíjení průmyslové výroby, při zvyšování její technické úrovně, jakož i při růstu hmotné a kulturní úrovně pracujících.

Přes tyto nepopíratelné úspěchy, kterých jsme dosáhli, si však musíme uvědomit, že se v rozvoji energetiky nadále vyskytují vážné nedostatky, které brzdí náš rychlejší postup vpřed.

Tempo růstu společenské produktivity práce ve výrobě a rozvodu elektřiny neodpovídá dosud tempu kvantitativního rozvoje naší energetiky. Neuspokojivý je počet pracovníků připadajících na 1 instalovaný MW ve srovnání s vyspělými průmyslovými státy.

Pomalu roste ekonomická úroveň našich provozů, což se projevuje stále ještě vysokou specifickou spotřebou paliva a dosud vysokými ztrátami v našich sítích.

Také finanční a materiálové nároky na investiční výstavbu i přes dosažené úspěchy jsou dosud ve svém souhrnu příliš vysoké a značně snižují rentabilitu našeho odvětví.

Efektivnost investiční výstavby je dále snižována opožděným uváděním nových kapacit do provozu a vysokou poruchovostí nových zařízení.

Tyto nedostatky jsou způsobeny tím, že ještě pomalu proniká technický pokrok do našich provozů, že je zdlouhavě prováděna automatisace parních a vodních elektráren, telemechanisace rozvoden a v projektech nových energetických zařízení není důrazně a odvážně prosazována moderní a hospodárná koncepce řešení.

To jsou průvodní záporné tendence našeho vývoje, které ve své podstatě nevyvracejí správnost naší cesty. Pracující naší energetiky jsou si vědomi těchto nedostatků a jsou rozhodnuti je v nejkratší době odstranit.

Nejzávažnějším nedostatkem však je skutečnost, že se nám doposud nepodařilo rozhodným způsobem odstranit disproporci, která se projevila v letech 1953 a 1954 mezi růstem spotřeby elektrické energie a výstavbou nových energetických kapacit.

I když v roce 1954 až 1957 se situace v tomto směru podstatně zlepšila, je nutno mít na paměti, že celý náš energetický systém pracuje ještě v letošním roce bez jakýchkoliv reserv, to znamená, že se každá porucha na našem výrobním zařízení okamžitě projevuje ohrožením plynulého a kvalitního zásobování našeho průmyslu elektrickou energií.

l v současné době týdenní porucha strojů v elektrárně Nováky a snížené stavy vody v nádržích našich hydrocentrál způsobují vážné obtíže v zásobování našeho průmyslu elektrickou energií, které je možno řešit za současné situace pouze přesunem asi 10 % průmyslového odběru na noční dobu.

Jsme si vědomi toho, že toto opatření, byť krátkodobé, narušuje plynulost naší výroby, a to zejména v době, kdy se všechny naše průmyslové závody snaží urychlit splnění svého výrobního plánu.

I když tato nepříznivá situace bude v průběhu týdne odstraněna, jsme si vědomi toho, že nesmíme vystavovat naše národní hospodářství takovýmto nahodilostem. Jediná cesta a definitivní řešení spočívá v urychlené výstavbě nových elektráren a vytvoření takových reserv v našem energetickém systému, aby byla zajištěna nejenom plynulá dodávka elektřiny našemu hospodářství a obyvatelstvu, ale aby současně s tím mohla být zvýšena ekonomie naší energetiky.

Proto vidíme i nadále svůj základní úkol v tom, zabezpečit v energetice základní cíle druhé pětiletky, zejména rychlé tempo růstu výroby elektrické energie, která má dosáhnout v roce 1960 24 miliard 700 milionů kWh a tím zvýšit výrobu elektrické energie na 1 obyvatele na 1.650 kWh.

Abychom toho dosáhli, je nutno uvést do provozu v letech 1958-1960 nejméně 1.440 MW výkonu v nových tepelných a vodních elektrárnách ministerstva energetiky a dalších 215 MW výkonu v závodních elektrárnách.

V této době je třeba uvést do provozu nové 300 MW velkoelektrárny, jako jsou Opatovice. Tisová a velké vodní elektrárny jako Lipno a Madunice a dokončit výstavbu elektráren v Hodoníně, Komořanech a Poříčí. Dále musíme zabezpečit uvádění do provozu dalších velkých elektráren v roce 1961, jako jsou elektrárna Mělník, Orlík, zabezpečit zahájení výstavby první jaderné elektrárny a připravit výstavbu dalších jaderných elektráren, zahájit výstavbu velkého vodního díla na Dunaji, výstavbu dalších vážských stupňů, uvést do provozu nové linky vvn a rozvodny vvn, dokončit elektrifikaci obcí a podstatně zvýšit elektrifikaci JZD.

Současně s tím je nutno podstatně zvýšit ekonomii všech provozů a dosáhnout nejvyšší produktivity práce cestou maximálního využití současné techniky.

Plnění těchto úkolů druhé pětiletky umožní nejenom dosáhnout předstihu v růstu výroby elektrické energie a zabezpečit tak plné pokrytí potřeby našeho průmyslu, ale též dokončit do roku 1960 elektrifikaci všech obcí a podstatně zvýšit elektrifikaci JZD tak, jak je nezbytná pro rychlý rozvoj kolektivisace zemědělské výroby. Značné tempo zvýšené elektrifikace naší vesnice je patrno z toho, že celkové investiční náklady na elektrisaci JZD a JRD stouply v letech 1954 až 1957 na šestinásobek a elektrisace obcí se zvýšila o 70 %.