Přecházím k oddílu, který předložená osnova zákona jmenuje "jinou hudební činností". Na úseku této "jiné hudební činnosti" působí tak zvaní hudebníci z povolání. Působištěm této kategorie hudebníků jsou podniky pohostinství, rekreace, cestovního ruchu, lázeňské péče a lidové zábavy. Již tento letmý výčet institucí, v nichž se projevuje tato hudební činnost, dokládá, že vliv hudby provozované na tomto úseku je dalekosáhlý. Tím více je třeba, aby hudba právě zde byla co nejkvalitnější, neboť i když její funkce je především zábavná, může a má významně ovlivňovat vkus lidu, může a má přispívat k jeho estetické výchově a získat i náročnému hudebnímu umění nové posluchače. V posledních letech však úroveň většiny těchto souborů značně poklesla, protože v nich kvalifikovaní hudebníci většinou nenalezli trvalé působiště a uplatnili se jinde. Měli bychom pro tuto činnost získat plně kvalifikované hudebníky, především absolventy vyšších hudebních škol. Není to ovšem požadavek malý. Jen v českých krajích je 260 souborů s více než 80.000 hudebními produkcemi a s více než desíti miliony návštěvníků.

Podstatný rozvoj hudebního života v krajích není myslitelný bez dalšího rozšiřování tradičních hudebních slavností, bez jejich obnovování v místech, kde zanikly, a bez jejich dalšího zakládání v místech s bohatou hudební minulostí. Také obnovení dobrých tradic promenádních koncertů symfonických i dechových orchestrů může přispět k obohacení našeho hudebního života.

Chtěl bych se ještě několika slovy zmínit o významu souborů lidových hudebníků. Tyto soubory byly původně téměř výlučně živnostenského a kapelnického charakteru. Vysokou úrovní těchto souborů se lze odedávna chlubit. Vždyť česká dechovka patřila vždy k tradičním složkám české lidové kultury. A není třeba ani připomínat, že z řad těchto lidových muzikantů vyrostli i mnozí významní dirigenti a skladatelé, kteří tento druh české hudby proslavili i daleko za hranicemi naší vlasti.

S organisačního hlediska zasazuje zákon tyto lidové soubory tam, kam svým původem patří - mezi lid, do závodů, k masovým společenským organisacím a ke kulturním zařízením na vesnici a ve městě. Péči o lidové hudebníky svěřujeme okresním národním výborům. Bude záležet především na nich, jak budou umět za pomoci poradních sborů využit této dobrovolné iniciativy a aktivity lidových hudebníků k povznesení hudební úrovně širokých vrstev našeho lidu.

Novým zákonem vytváříme tedy předpoklady pro všestranný a ideově ujasněný rozmach naší hudební kultury. Zákon sám vytváří přirozeně jen organisační formy, v nichž se bude naše hudební umění dále rozvíjet.

Jsem přesvědčen, že naši hudební umělci, sdružení ve Svazu čs. skladatelů, budou ve své tvorbě s uměleckým mistrovstvím dále rozvíjet skvělé tradice našeho klasického a lidového umění a že v těsném spojení se životem i jeho potřebami budou v ideologickém zápase vytvářet díla, která mohou lidu v jeho práci, boji i životě pomáhat věci socialismu. Všichni musíme usilovat, aby lidovost a stranickost se staly duší, stálou vlastností našeho umění.

Přejeme si, aby tvorba našich skladatelů hovořila o velikosti současné epochy, aby mluvila k srdci lidu a byla tak v nejlepším slova smyslu socialistická a realistická; aby byla lidu povzbuzením v jeho cílevědomém a ušlechtilém úsilí za dovršení výstavby socialismu v naší vlasti.

V další části svého výkladu bych vás chtěl alespoň v základních rysech seznámit s problémy toho úseku umění, který dlouho zůstával na okraji naší péče a našeho zájmu, i když svým dosahem intensivně a velmi působivě ovlivňuje široké vrstvy našeho lidu. Jde o estrády. Mnoho bylo sice v posledních letech o problémech estrád hovořeno, nemálo bylo již stranickými, úředními místy i uměleckými organisacemi podniknuto ke zlepšení situace, výsledky nás však stále málo uspokojují a neodpovídají základním požadavkům politickým a uměleckým.

A tak problematika estrád, artistických produkcí a lidové zábavy, která je již po několik let v našem veřejném kulturním životě jednou z nejpalčivějších, zůstává na pořadu dne a bude třeba společného úsilí všech společenských organisací, ministerstva, krajských, okresních i místních národních výborů, uměleckých svazů a především umělců samotných, abychom dokázali zvýšit uměleckou i politickou úroveň našich estrádních pořadů, odstranit z estrádních podií nevkus, paumění a někdy i reakci.

Ve vývoji estrádního umění a lidové zábavy došlo v minulosti a dochází ještě i dnes k řadě velmi závažných nedostatků, které byly a jsou oprávněně kritisovány. Základním nedostatkem tohoto oboru umělecké činnosti byla dosud živelnost, špatná organisace a nepřehlednost. Spontánní zájem obecenstva o tento druh zábavy vyvolal široký rozvoj estrádních programů a tento rozvoj nemohl být při dřívějším centralistickém řízení usměrněn a ovládán. Monopolní - ústřední organisace, kterou byla v minulosti Hudební a artistická ústředna, nestačila a ani nemohla sama organisačně a ideově zvládnout množství estrádních programů, nemluvě ani o možnosti účinné kontroly.

Nedostatky v řízení estrádní činnosti a její specifické zvláštnosti dovolily, aby si na této činnosti vydělávali nezasloužené příjmy různí soukromí podnikatelé a zprostředkovatelé, kteří se do této oblasti vrhli často i jen proto, že ztratili, jinou podobnou příležitost k soukromému obchodování. Tito lidé nemají s uměním nic společného, nerozumějí mu a musí být proto z něho odstraněni. Není možno nevidět, že i některým t. zv. umělcům, sotva však hodným názvu umělec, vyhovovala takováto situace. Jediným kriteriem i při organisování mnohých estrádních pořadů bylo v minulosti v některých případech, a je někdy i dnes, kriterium maximálního zisku. Organisátoři estrád a někteří t. zv. estrádní umělci začali čím dál tím více posluhovat nevkusu, vulgárnosti a často i přímo reakčním tendencím. A tak se stalo, že místo radosti a hodnotného umění začaly mnohé naše estrády nabízet lidem paumění za vysoké vstupné.

Ostrá kritika nedostatků v estrádním úseku se samozřejmě netýká všech jeho organisátorů a tím spíše ne všech umělců pravidelně vystupujících na estrádních podiích. Mohli bychom jmenovat velmi mnohé, kteří tuto činnost provozují s vysokou občanskou a uměleckou odpovědností, kteří pochopili velký kulturně politický význam estrádního umění. Důkazem toho, že naši estrádní umělci jsou schopni vytvořit hodnotné programy, odpovídající přáním a nárokům lidového obecenstva, byla na příklad estráda, která byla sestavena pro výstavu "10 let lidově demokratického Československa" v Moskvě v roce 1955 a jiné.

Ozdravění v oblasti estrádního umění a lidové zábavy - především v otázkách správních a organisačních - přinese navrhovaný zákon, jehož důsledkem bude celá řada organisačních, hospodářských a mzdových úprav.

Ozdravění programového může však být dosaženo jedině soustavným řešením ideových a uměleckých otázek v této oblasti umění.

Nový zákon je vydáván v období, kdy v celém našem zřízení probíhá důležitý, zásadní proces decentralisace, dotýkající se hluboce i otázek řízení kultury a umění. Právě zde v oblasti estrád a lidové zábavy si můžeme ověřit, jak správná je cesta decentralisace, umožňující zapojit do řízení a spoluvytváření našeho kulturního života pracovníky národních výborů všech stupňů i tisíce dobrovolných pracovníků, jak správná je cesta, která podstatně zvyšuje pravomoc orgánů lidové moci, jež nejlépe mohou pomoci dobrému umění a nepřipustit k veřejnému předvádění věci nekvalitní a škodlivé. Decentralisace zvyšuje nejen pravomoc, ale také odpovědnost těchto činitelů za úroveň kulturního života a - jak se v zákonu říká - i za "uměleckou a politickou úroveň estrádních programů". Ovšem, že se za této situace nesnižuje odpovědnost ministerstva, které má naopak v dobré spolupráci s národními výbory a novými formami práce vskutku ideově řídit a ovlivňovat i vývoj estrádního umění.

Nový zákon je vydáván v období, kdy jsem si již vyjasnili některé chyby, se kterými do nedávna bylo možno nezřídka se setkat při řízení kultury a umění. Mám na mysli způsoby pouhého administrování a byrokratického rozhodování o umění a umělcích. Ministerstvo se nemůže a nechce k chybné praxi vracet. Naopak, všechna zásadní opatření a rozhodnutí projednává v nově ustavené Kulturní a umělecké radě, ve spolupráci s ideovými uměleckými svazy i v těsném kontaktu s umělci samotnými.

Tyto skutečnosti, jak jsem již uvedl, dávají nám dobré předpoklady též pro zvýšení úrovně našeho estrádního umění.

Hlavní pozornost bude napříště nutno věnovat otázkám autorským a dramaturgickým. Dosavadní situace je taková, že na estrádách vystupují převážně umělci, jejichž hlavní působení spočívá mimo oblast estrády, to jest v divadle, filmu, v rozhlase nebo televisi. Tak se stává, že estrádní pořady bývají převážně složeny jen z toho, co umělci v tu chvíli znají, a nikoliv též z toho, co by se v estrádních programech mělo s hlediska ideových a uměleckých potřeb objevovat. I v kulturním výboru Národního shromáždění bylo správně poukázáno při projednávání návrhu zákona na nutnost a potřebu společenské zakázky. Bude třeba, aby ministerstvo i ostatní příslušné organisace a instituce promyslely způsoby a formy, kterými se zvýší dramaturgická úroveň estrád. Dramaturgická činnost však sama o sobě nemůže vyřešit všechny repertoárové potíže a nedostatky. Očekáváme v této oblasti především spolupráci i našich spisovatelů, hudebních skladatelů a divadelních umělců, kteří by nám měli pomoci hlavně novou dobrou a pokrokovou tvorbou a kteří by měli vést své členy k tvůrčí spolupráci na přípravě nových, ideově a umělecky hodnotnějších programů. Ministerstvo školství a kultury doporučilo již Svazu čs. divadelních umělců, aby vytvořil ve svém středu komisi pro otázky estrád, v níž by byla prováděna výměna zkušeností mezi jednotlivými umělci i teoretiky a kritiky.

Stejně jako autory a repertoirové a dramaturgické pracovníky budou muset estrádní zařízení zvát ke spolupráci osvědčené režiséry. Jen s jejich pomocí bude možno dodat estrádním programům ucelenost, jasný závěr, vyšší uměleckou úroveň a aktuální smysl. Jestliže tvorba estrádních programů bude v rukou nejlepších, vážně a odpovědně pracujících umělců, nemůže být ani řeči o tom, že tento žánr zůstane v zajetí nepokrokovosti a neuměleckosti, nebo že dokonce bude zneužíván ke škodě nové socialistické společnosti.

Ctižádostí každého estrádního pracovníka musí být využít formy estrády k obohacení kulturního života společnosti, k zábavě, poučení i k dalšímu rozšíření kulturního obzoru lidí, k jejich socialistické výchově.

Jaká je však dnešní skutečnost? Všichni dobře víme, že v estrádní činnosti se zatím objevují velmi závažné nedostatky, které většinu estrádních programů vzdalují od našich vysokých požadavků. Především ve vystoupení konferencierů se stále ještě vyskytují obhroublé a nemístné vtipy, žerty nedomyšleně zesměšňující závažná opatření v našem veřejném životě a podobně. Nejvíce nedostatků se tedy objevuje právě v oblasti mluveného slova. Za touto skutečností se skrývají rozpaky některých autorů, zejména v oblasti satiry. Po ostré, zcela oprávněné veřejné kritice některých t. zv. satirických výtvorů, které byly politicky scestné, které urážely cit a vkus posluchačů a byly mnohdy výrazem nepřátelského smýšlení, začaly se objevovat únikové, nic neřešící scénky. Dosud se v uspokojivé míře neobjevila díla, jejichž satirické ostří by bylo zamířeno do řad našich třídních nepřátel.

Kromě satiry má samozřejmě na estrádě své oprávněné místo všechna ostatní literatura. Avšak i z té je třeba vymýtit výtvory neumělecké, málo hodnotné. Zvýšenou pozornost bude třeba věnovat malým jevištním formám - uměleckému čtení, literárním pásmům, literárně hudebním pořadům a jiným formám scénické adaptace literárních děl.

Z dosavadních zkušeností vyplývají některé závěry i pro oblast hudební. Zatím co v oboru vážné hudby dosáhli naši skladatelé významných úspěchů, neobjevily se v estrádních programech nové písně, které by navázaly na př. na tradici tvorby Jaroslava Ježka. Repertoir zpěváků, instrumentalistů i orchestrů je značně chudý, objevují se v něm příliš často kosmopolitní skladby západní a neumělecké bezduché, sentimentální šlágry.

Usilujeme proto, aby do hudební části estrádních programů byly zařazovány skutečně hodnotné písně, nejlepší díla světové moderní zábavné hudby odpovídající svým charakterem naší současnosti. Je také žádoucí, aby spojeným úsilím našich estrádních pracovníků a hudebních skladatelů byla vytvořena hudební díla a písně odpovídající způsobu a stylu života naší mládeže.

Významným a důležitým střediskem estrádního umění v tomto směru se stává Pražská estráda, podnik spravovaný přímo ministerstvem školství a kultury, jehož hlavním úkolem je vytvářet nové programy, hodnotné po umělecké i ideové stránce. Její první vzorová estráda Achille Gregora "Ostrov Krále Leopolda" je příslibem nové etapy ve vývoji našeho estrádního umění.

V krajích, kterým bylo svěřeno v souladu s decentralisací kulturně politické řízení a dohled nad estrádní činností, jsou vytvářena krajská jednatelství, která se mají stát nejen organisačními středisky, ale také tvůrčími institucemi se širokým aktivem spolupracovníků.

Z krajských jednatelství se postupně musí vytvořit umělecké instituce, které si získají stejnou autoritu jako krajská divadla, orchestry a ostatní umělecká zařízení.

Bude však třeba, aby krajští pracovníci v tomto smyslu své úkoly pochopili a soustředili kolem krajských jednatelství kolektiv umělecky i politicky odpovědných lidí, který bude sledovat úroveň estrádních programů v krajích a především napomáhat vzniku nových hodnotných pořadů.

Soudíme, že v krajích je dostatek talentovaných sil, které při správném vedení a využití mohou podstatně obohatit naše estrádní umění.

Současně však bude třeba i v krajích důsledně a rozhodně posílit i kádrově úsek estrádních jednatelství, mít v nich kulturně politické pracovníky a odstranit ty smutně proslulé činitele i bývalé pracovníky, kteří ve své práci mají na zřeteli jen stránku komerční, obchodní a otázky umělecké, kulturně politické podceňují nebo vědomě potlačují.

Považuji ještě za správné a nutné zmínit se o potřebě teoretické a kritické práce v této oblasti.

Naše teorie a kritika by se měla zabývat specifičností estrádního umění, které v sobě zahrnuje řadu svérázných žánrů.

Bude jen rozumné a účelné, abychom rozlišovali tyto jednotlivé žánry mezi sebou. Tak na př. bude třeba naplnit novým soudobým obsahem takovou formu, jako je kabaret nebo varieté, častěji připravovat literární pásma a pořádat literárně hudební pořady. Musíme si přesněji ujasnit specifičnost těch estrádních forem, jako jsou na př. estrádní koncerty, komponované estrádní pořady a estrády s průběžným dějem. V této souvislosti je třeba zdůraznit významné úkoly našeho tisku. Právě tam mohou přijít ke slovu teoretičtí pracovníci, kteří by pravidelně sledovali estrádní činnost a jednotlivé premiéry estrádních pořadů. Estrádnímu umění prospěje, když kritika bude k estrádním programům stejně náročná jako k jiným uměleckým druhům.

Zvláštní, od estrádního umění mnohdy velmi odlišné problémy má oblast artistiky, cirkusové činnosti a lidové zábavy. Ačkoliv výkony našich artistů mají vcelku dobrou a v některých případech vynikající světovou úroveň, není věnována dostatečná péče programové stránce jejich vystoupení. Jednotlivá čísla jsou v mnoha případech velmi zastaralá, vzniklá už před několika lety. Málo se pracuje na číslech nových a na rozdíl od spřátelených zemí nepozorujeme dnes u nás rozmach a nástup nové artistické generace. A to proto, že doposud nebyla vyřešena otázka výchovy mladých artistů. Bude úkolem Pražské estrády, Čs. cirkusů, i vývojového střediska pro otázky estrády a artistiky navázat na bohatou a slavnou tradici našeho artistického a cirkusového umění a vychovávat nový artistický dorost vysoké technické a umělecké úrovně.