Navrhovaný zákon odstraňuje závažný nedostatek nynější právní úpravy potud, že stanoví odpovědnost za ideovou a uměleckou úroveň veřejných produkcí. Kromě odpovědnosti účinkujících a jejich zaměstnavatelů stanoví se i odpovědnost organisací, které produkce zprostředkují nebo pořádají. Lze očekávat, že toto ustanovení přispěje ke zvýšení kulturně politické hodnoty produkcí, které budou po účinnosti zákona pořádány.

Ustanovení o provádění dozoru nad veřejnými produkcemi a podniky lidové zábavy odpovídá nynějšímu uspořádání, kdy veřejné produkce a podniky lidové zábavy povolují odbory školství a kultury rad okresních národních výborů. Formulace § 13 umožní v budoucnosti decentralisovat tuto agendu ve větší míře na výkonné orgány místních národních výborů.

Poněvadž navrhovaný zákon obsahuje toliko zásadní ustanovení, zmocňuje se v § 15 ministerstvo školství a kultury, aby k provedení zákona vydalo podrobnější předpisy. Půjde zejména o podrobnější úpravu povolování veřejných produkcí a podniků lidové zábavy a provádění dozoru nad nimi.

Návrh zákona obsahuje též v § 15 ustanovení, kterým se z působnosti zákona vyjímají produkce určitého druhu z důvodů kulturně politických, odborných nebo výchovných.

Zákon vytváří předpoklady k odstranění všech nedostatků dosavadní úpravy které po vyhlášení zákona č. 69/1948 Sb. se projevily v oblasti estrád a artistiky. Lze počítat s tím, že nová úprava přinese do této umělecké oblasti i nové prvky, které zvýší hodnotu těchto produkcí. To bude hlavním úkolem organisace zřízené ministerstvem školství a kultury i krajských jednatelství.

Zdůrazňuji však, soudružky a soudruzi, že zákon vytváří jen předpoklady pro nápravu současného stavu v oboru estrád. Zákon budou uskutečňovat lidé. Velmi bude proto záležet na tom, jací lidé, s jakou odbornou a politickou kvalifikací budou postaveni do čela organisací a krajských jednatelství. To za prvé. A za druhé, jak ideové a odborové svazy budou pečovat o výchovu našich umělců, kteří právem jsou nazýváni spolu s ostatními našimi tvůrčími pracovníky inženýry lidských duší. Vždyť v červnovém usnesení ÚV KSČ o ideologických otázkách se praví, že v politickém a ideologickém smyslu v oblasti umění je nepřípustná živelnost, ideologická pasivita a bezideová rozbředlost. Aby tomu tak nebylo, záleží především na vedoucích orgánech, společenských organisacích a v neposlední řadě i na umělcích samých. "Přesvědčený socialistický umělec nemůže tvořit jinak než pro lid."

Proto naše veřejnost právem očekává, že i v tomto směru nový zákon přinese radikální zlepšení a že i estrádní produkce zaujme v našem kulturním životě místo, které jí právem náleží a že se stane účinným výchovným prostředkem a bude poskytovat našemu lidu, zejména pak naší mládeži hodnotný umělecký zážitek.

Kulturní výbor Národního shromáždění se zabýval předloženým návrhem zákona na své schůzi dne 10. prosince t. r. V povšechné a velmi živé diskusi, jakož i v diskusi k jednotlivým paragrafům a ustanovením přispěli členové kulturního výboru za účinné pomoci expertů ministerstva školství a kultury ke zlepšení buď úpravou, nebo doplněním textu tak, jak je dnes osnova zákona předložena plenu Národnímu shromáždění s příslušnou výborovou zprávou.

Vážené Národní shromáždění!

Jako zpravodaj kulturního výboru byl jsem kulturním výborem zmocněn, abych plenu Národního shromáždění doporučil ke schválení návrh nového zákona o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě i se změnami uvedenými ve zprávě kulturního výboru. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji za zpravodajské zprávy a nyní přistoupíme k rozpravě.

Ke slovu se přihlásil ministr školství a kultury dr. František Kahuda. Prosím s. ministra, aby se ujal slova.

Ministr školství a kultury dr. Kahuda: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Nedlouho poté, co Národní shromáždění přijalo zákon o divadelní činnosti a zákon o uměleckých řemeslech, předkládá vláda Národnímu shromáždění k projednání další dva významné kulturní zákony, a to zákon o koncertní a jiné hudební činnosti a zákon o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě.

Cílevědomá snaha o prohloubení socialistické výchovy našeho lidu ve smyslu usnesení ÚV KSČ o otázkách ideologické práce a rostoucí kulturní nároky širokých vrstev našich pracujících nás vedou k tomu, že si v této době ještě hlouběji ujasňujeme a uplatňujeme společenskou funkci a působnost umění.

Nové podmínky, které se v průběhu naší revoluce vytvořily v našem společenském a kulturním životě, si vynucují nové organisační formy, a protože jde vesměs o úpravy zásadního charakteru, vyjadřujeme je přímo zákony. Při vytyčování těchto nových zákonných zásad vycházíme nejen ze socialistických cílů, které si klademe, ale též ze současných potřeb a z dosažených výsledků, a tedy i z oprávněné kritiky dosavadních chyb.

Nedostatky dnešního uspořádání koncertní a jiné hudební činnosti i estrádního umění, které se opírá o dosud platný zákon č. 69/1948 Sb. o Hudební a artistické ústředně, jsou obecně známy a staly se v současné době brzdou výraznějšího rozvoje hudebního a estrádního života u nás.

Bylo by těžkým prohřeškem zanedbávat a dále nerozvíjet vysokou hudebnost našeho lidu. Vždyť hudba a hudebnost patří odedávna jako bytostná součást k charakteru našich národů. Hudba byla u nás často hlasatelkou velikých a pokrokových myšlenek. Bylo tomu tak v souhlase s jejím posláním, s její podstatou.

Co znamenal převratný společenský vývoj v naší osvobozené republice pro náš hudební život? Podstatná přeměna struktury naší společnosti po roce 1945, odstranění kapitalistického společenského řádu, budování socialismu a úspěšně pokračující kulturní revoluce hluboce zapůsobily nejen na organisační uspořádání našeho hudebního života, ale především na jeho tvůrčí, ideový a umělecký základ. Socialistická revoluce otvírá celé bohatství naší národní hudební tradice i poklady hudební kultury všemu našemu lidu. Na druhé straně lid a jeho komunistická strana, především prostřednictvím lidově demokratického státu začínají vytvářet našim hudebním umělcům příznivé předpoklady k tvůrčí práci.

Stačí jenom probírat strohá statistická data, čísla uvádějící počty profesionálních souborů symfonických, orchestrálních, operních, počty návštěvníků, koncertů či hudebních vystoupení. Kolikrát stoupl jen počet návštěvníků koncertů vážné hudby, jak se znásobil počet lidí hrajících a zpívajících v souborech lidové tvořivosti! To vše přesvědčivě dokazuje rychlý kvantitativní rozmach našeho hudebního života a hudebních zařízení, svědčí o intensivní péči našeho státu o rozvoj hudebního umění a hudebnosti lidu.

Je potěšitelnou skutečností, že hudební umělci se s upřímným zápalem k práci na tomto úkolu hlásí a pokoušejí se řešit problémy, které jsou s ním spojeny. Již v prvních letech po osvobození si mnozí naši přední skladatelé i reprodukční umělci uvědomili současné revoluční změny, úžeji se i svým dílem přimkli ke svému lidu.

Vznikla řada děl, masových písní, kantát, sborů, symfonických skladeb i oper, odpovídajících požadavkům revoluční doby, jež lid přijímá za své, a jež zůstanou trvalou a významnou součástí naší hudební kultury. Lid si zamiloval své skladatele, interprety, zpívá písně Václava Dobiáše, Jana Seidla, Josefa Stanislava a celé řady dalších významných skladatelských osobností. Naše hudební kultura slaví velké úspěchy na celém světě.

K vytváření nových organisačních forem hudebního života bylo však možno přikročit ve větším měřítku až po únorovém vítězství našeho lidu v roce 1948. Charakteristickým znakem i tohoto období je úsilí o zlidovění kultury, boj o to, aby zejména hudební kultura nezůstávala omezena na úzký kruh znalců, ale aby se stala majetkem všeho pracujícího lidu.

V těchto letech byly zřízeny nejdůležitější hudební instituce a organisace, které měly základní význam pro další ideový a organisační růst našeho hudebního života. Byl ustaven Svaz čs. skladatelů, tehdy potřebná Hudební a artistická ústředna, vybudován Čs. státní soubor písní a tanců, Slovenský lidový umělecký kolektiv, Český a Slovenský hudební fond. Vedle původních dvou symfonických orchestrů, které tu již byly, vznikly nové v krajích, ve Státním filmu, v Československém rozhlase i v naší armádě. Vytvořila se tradice každoročních mezinárodních hudebních festivalů "Pražské jaro", hudebních festivalů v dalších městech v Brně, Ostravě, Bratislavě, Karlových Varech; vytvořila se krásná tradice celostátních přehlídek nové hudební tvorby, celostátních přehlídek koncertního umění, krajských hudebních akcí (na př. Dvořákova Sychrova, Smetanovy Litomyšle, Janáčkových Hukvaldů, Sukových Křečovic, Novákovy Skutče atd.). Veřejný hudební život se rozšířil téměř do všech oblastí našeho státu. Z této široké základny vyrostly a vyrůstají umělecké hodnoty, které jsou dnes vysoce oceňovány i v mezinárodním měřítku. Dalekosáhlý mobilisující význam měly též zvláštní akce jako oslavy Smetanovy a Dvořákovy, Rok české hudby v roce 1954, l. celostátní spartakiáda v roce 1955, velká hudební jubilejní soutěž k 10. výročí republiky, celostátní konference o výchově pěveckých kádrů v roce 1955, oslavy 200. výročí narození W. A. Mozarta v roce 1956 a celostátní konference o hudební výchově lidu v roce 1956.

V oblasti tvůrčí se toto období vyznačuje rozhodně vedeným bojem za jednotnou frontu pokrokových skladatelů, kterou representuje Svaz čs. skladatelů, úsilím o socialistický realismus v hudbě, o marxistickou hudební vědu a o ní opřenou hudební kritiku.

Je třeba zdůraznit další závažný rys tohoto období - neobyčejný rozkvět souborů lidové tvořivosti, v jejichž repertoáru kromě masové písně úspěšně a nově zazněla píseň národní, lidová. Jejich společné působení na hudebnost zejména mládeže byla v těchto letech nejintensivnější.

Pokud jde o problémy hudby vážné, koncertní a symfonické a otázky tvůrčí, umělecké a ideové, nutno říci, že došlo k zúženému výkladu socialistického realismu, což mělo za následek nesprávné nebo jednostranné hodnocení některých hudebních děl, u nichž kritika přeceňovala námět a záměr na úkor vlastních uměleckých hodnot skladatelovy práce. Rubem zúženého chápání socialistického realismu v konkretní kritice bylo rozšíření formalismu a formalistické hudby, do níž byl na př. málem zahrnut i větší díl tvorby Leoše Janáčka. Neposloužili bychom však vývoji naší hudby, kdybychom pro tyto chyby a nesprávné tendence, které se projevovaly především v naší hudební kritice a které jsou odstraňovány, paušálně odsoudili všechnu uměleckou kritiku a ideově politickou činnost a aktivitu těchto let, kdybychom neuznali její významný přínos. Základní pathos tohoto období, pathos účastniti se svým uměleckým dílem a činností revolučního boje za socialistickou přeměnu života společnosti, zůstává v plné platnosti i dnes. Je třeba zdůraznit, že základní these a program tohoto období byly správné. Jako svrchovaný důkaz postačí uvést úspěchy tvůrčí, reprodukční a konec konců i organisační a uznání těchto úspěchů naším lidem.

V oblasti našeho koncertního umění došlo v uplynulých letech především k velkému rozmachu státních hudebních těles. V současné době působí na území naší republiky 10 státních symfonických orchestrů a 7 rozhlasových orchestrů. Jejich nynější rozmístění však dosud není uspokojivé. Orchestry totiž vznikaly mnohdy z iniciativy místních činitelů, či naopak nevznikly pro nezájem příslušných pracovníků. Tak došlo k tomu , že na př. oblast jižních, východních a severovýchodních Čech a středního Slovenska nemá žádné profesionální hudební těleso. Situace v Hradeckém, Pardubickém a Jihlavském kraji je ještě o to horší, že zde nejsou ani profesionální divadelní orchestry. Poměrně nejpříznivější situace je na Moravě, kde je v každém kraji symfonické těleso.

Zkušenosti potvrdily, že páteří hudebního života v kraji jsou státní symfonické orchestry, provozující svou zájezdovou činnost. Bude proto třeba tyto orchestry nově rozmístit nebo upravit jejich působnost v dohodě s kraji tak, aby jejich činnost pokrývala území celého státu.

Ovšem ani dramaturgie symfonických orchestrů dosud plně neuspokojuje ani umělce samé, ani posluchače. Orchestry dostatečně nedoplňují svůj repertoár o díla nová, myšlenkově i umělecky pokroková, v nedostatečné míře reprodukují i vynikající díla skladatelů spřátelených socialistických národů.

Velmi úspěšné s hlediska uměleckého a významné s hlediska kulturně politického jsou zájezdy našich symfonických těles do zahraničí. Jen v poslední době vystoupilo v cizině 5 našich symfonických orchestrů celkem na 70 koncertech. Chtěl bych vyzvednout z řady úspěchů našich orchestrů a dirigentů především velké úspěchy našeho prvního státního orchestru - České filharmonie - v Sovětském svazu, v Anglii, Německé spolkové republice, Rakousku, Jugoslavii a Maďarsku. Nemůžeme opominout ani naše sborová tělesa, na př. Pěvecké sdružení moravských učitelů, Český pěvecký sbor, Moravan, Lýskův dětský sbor, která v posledních měsících slavila v zahraničí opravdové triumfy.

I naši sólisté a komorní soubory udržují a rozvíjejí starou slavnou tradici českého reprodukčního umění a důstojně tak šíří českou a slovenskou hudbu za hranicemi. Jsou to zvláště komorní hudby, jako na př. Smetanovo, Janáčkovo a Vlachovo kvarteto, které udivují svou světovou úrovní. Měřeno zahraničními úspěchy a počtem vystoupení našich umělců v zahraničí, můžeme bez nadsázky říci, že jsme ve světě považováni za hudební velmoc. Jistě že čísla nejsou v této oblasti tím nejsměrodatnějším ukazatelem, ale i zde je řeč čísel velmi průkazná. Podívejme se alespoň na některá: Jen v letošním roce vystoupilo 10 našich dirigentů v zahraničí na 32 koncertech, 24 sólistů na 120 koncertních vystoupeních, 10 komorních souborů absolvovalo doposud 185 koncertů. Dosáhli jsme takové reprodukční úrovně a dokonalosti, jaké jsme snad nikdy neměli. Loni byla u nás Bostonská filharmonie, jeden z nejlepších amerických orchestrů; a přece měla naše Česká filharmonie, která po Američanech hrála v Západním Německu, větší úspěch, protože nebyla jen strojově, akademicky přesná, ale především proto, že do svého přednesu vložila bohatství vřelého citu.

Přední místo na hudebním úseku zaujala v posledních letech slovenská tvorba, a to především díly operními. Žádná z našich nových oper nedosáhla takové obliby jako Suchoňova Krútňava, která jednak je trvalou součástí repertoáru několika našich operních scén, dosahuje velkého počtu repris a nadto pronikla na četné zahraniční scény i kapitalistických států a byla vesměs kladně hodnocena jak pro vyhraněný národní charakter, tak i pro mohutný dramatický účin. K těmto úspěchům se blíží i další slovenské opery, jako Cikkerův Juro Jánošík a nejnověji Beg Bajazid téhož autora. Také slovenská symfonická a kantátová díla zaujímají význačné místo v soudobé domácí tvorbě, na příklad Moyzesova VII. symfonie, Suchoňovy Metamorfosy, Kardašova kantáta Pozdrav velké zemi a vokální tvorba národního umělce Mikuláše Schneidera-Trnavského.

Jak jsem již uvedl, nerozprostírá se síť pravidelného hudebního života po celé republice tak, jak by to odpovídalo kulturním potřebám krajů. Ale i intensita tohoto života je značně nerovnoměrná. Můžeme dokonce říci, že v některých oblastech z různých příčin nebezpečně zaostává. Velká většina našich koncertních umělců i souborů je totiž soustředěna ve velkých kulturních střediscích, jako v Praze, Brně a Bratislavě. Tato města jsou pak koncertním uměním často i přetížena, zatím co ostatní místa, zejména venkovské oblasti, trpí nedostatečným počtem koncertů. Příčin tohoto neblahého jevu je celá řada. Je jisté, že pro získání nového obecenstva z řad našich dělníků a rolníků nebylo zatím zdaleka vykonáno tolik, abychom mohli být spokojeni. Nejen že tím citelně trpí návštěvnost sólistických a komorních koncertů, ale dochází tím i k závažnému kulturně politickému nedostatku. Je proto třeba, aby naše kraje a okresy měly více porozumění pro rozvoj koncertního života a pro nutnou podporu vážného hudebního umění. V tomto směru nás čeká ještě houževnatá práce v hudební výchově našeho lidu a zejména naší mládeže.