Náš pracující lid je šťastný tím, že si záhy vytvořil svůj revoluční generální štáb - Komunistickou stranu Československa a že měl legální přístup k marx-leninské studnici poznání. Je šťastný tím, že - osvobozen hrdinnou sovětskou armádou od fašistické německé nadvlády, pod vedením Komunistické strany Československa, začal budovat ten společenský řád, který vědecky předvídal Karel Marx a Bedřich Engels. A tak se naše nevelká země, budující socialismus, věrně přimknutá k první socialistické zemi na světě - k Sovětskému svazu, věrně vyznávající ideje marxismu-leninismu, věrná myšlence míru, dočkala za pouhých 12 let po osvobození velkých dnů: má před sebou již jen dva anebo tři roky usilovné obětavé práce, aby došla k velkému vytčenému cíli - k socialismu a stala se druhou socialistickou zemí na světě hned po Sovětském svazu. (Potlesk.) Pracující lid Československa podá definitivní důkaz celému světu, že i v malé zemi je možno vybudovat socialismus. Náš pracující lid, tradičně mírumilovný, tradičně nenávidějící útlak a násilí, náš lid poctivě věrný myšlenkám socialismu a míru si tak zajistí věčnou slávu a čest v dějinách lidstva. Československo bude připomínáno v budoucí historii hned vedle Sovětského svazu jako země, která zvítězila v boji za nový pokrokový svět. Náš pracující lid si tuto čest a slávu poctivě zaslouží!

Velkého vítězství našeho pracujícího lidu již dosaženého i toho, které máme těsně před sebou, by nebylo bez Komunistické strany Československa. Na to vděčně myslíme a na to nikdy nezapomeneme. Ona to byla, která lid vedla, učila, přesvědčovala, rozplameňovala, ukazovala mu cestu. Že to byla správná cesta, o tom nás přesvědčily znovu a zvlášť názorně poslední události v Sovětském svazu i v mezinárodním životě.

Naší komunistické straně velmi záleží na tom, aby pracující lid znal pravdu, aby se dovedl vyznat v spletitém mezinárodním životě, aby věděl, jak vážný, avšak krásný a spravedlivý boj vede spolu se všemi silami socialismu a míru ve světě, aby znal zřídlo, odkud vyvěrají síly života a krásná budoucnost pracujících lidí, aby dovedl stále úspěšněji řídit svůj nový život. Komunistická strana Československa vede své členy i bezpartijní k studiu marx-leninské theorie, neboť jenom ona vede člověka i společnosti. Socialismus a mír potřebuje uvědomělé masy, uvědomělé pracovníky a funkcionáře na všech úsecích složitého moderního života.

Buržoasii záleží na tom, aby pracující člověk znal jen tolik, kolik je nutno znát, aby plnil výrobní úkoly ve prospěch vykořisťovatelů. Proto buržoasie masy pracujících záměrně obelhává, balamutí, odvádí od poznání pravdy. Zejména před nimi ukrývá marx-leninské poznání pravdy. Jen nevědomý člověk je pro buržoasii neškodným. Do služeb lži zapřahá kostely, školy, tisk, rozhlas, film, televisi - všechny prostředky a všechen aparát, který má k disposici a který ovládá.

V zemi budované na vědeckých marx-leninských zásadách je tomu naopak. Čím uvědomělejší masy pracujících, tím úspěšnější cesta vpřed k socialismu. Naše komunistická strana, která má velkou starost o to, aby náš pracující lid dosahoval svých velkých cílů co nejkratčeji a s největším efektem, vynakládá mnoho úsilí v propagaci marx-leninského učení, v ideologické oblasti našeho života vůbec.

V dobách husitské revoluce vydal velké svědectví o hlubokém uvědomění českého revolučního lidu jeho úhlavní nepřítel, papežský nuncius žijící několik let v Praze, Eneáš Sylvius, který se sám později stal papežem. Vyjádřil se v tom smyslu, že česká husitská žena se vyzná v bibli, kterou sama dovede číst, lépe, než mnohý římsko-katolický kněz. My bychom mohli dnes prohlásit, že kterákoliv i vesnická žena v Československu má všechnu příležitost poznat pravdy, které v kapitalistických zemích neznají ani universitní profesoři. (Potlesk.) Jsou to pravdy vyvěrající z vědeckého marx-leninského učení, které naše strana šíří v celé soustavě Roku stranického školení a na mnohých politických i jiných školách.

A nechce se spokojit s tím, aby naše materialistické vědecké poznávání světa a života zůstávalo jen na povrchu. Naše úspěchy, naše stoupající úkoly a nároky, složitost mezinárodního života vyžadují co nejhlubší studium společenských věd.

A tak se politické byro ÚV Komunistické strany Československa usneslo zřídit vědecký ústav pod jménem Institut společenských věd při Ústředním výboru Komunistické strany Československa, který by vychovával ideologicky vyspělé a politicky zocelené kádry ovládající složité otázky theorie i praxe socialistické výstavby. Pracovníkům, kteří se již osvědčili ve stranické, zejména ideologické práci, bude umožněno získat si větší bohaté znalosti dlouhodobým a hlubokým studiem theorie marxismu-leninismu a schopnost dále rozvíjet marxisticko-leninskou vědu, zobecňovat bohaté praktické zkušenosti získané na všech úsecích výstavby socialismu.

Výběr aspirantů bude prováděn z řad osvědčených stranických pracovníků i pracovníků státních a společenských organisací, dostatečně theoreticky i politicky vyspělých, především z řad pracovníků ideologického úseku, osvědčených a zkušených pracovníků vysokých škol a tisku. Musí to být lidé, kteří se již v ideologické práci osvědčili, kteří již vykázali publicistickou činnost nebo schopnost a předpoklady pro vědecko- theoretickou práci. Mimo svůj hlavní obor budou všichni aspiranti studovat vedlejší pomocné předměty. Všichni aspiranti budou studovat dva cizí jazyky: povinně ruštinu a podle volby buď angličtinu, němčinu či francouzštinu, aby ve svém oboru mohli studovat prameny v originále.

Studium na Institutu je organisováno jako tříletá aspirantura zakončená obhajobou kandidátské disertace.

Methody výchovy aspirantů budou vycházet z vědecko-výchovného charakteru lnstitutu a budou zahrnovat především tyto formy: samostatné studium, semináře a vědecké diskuse, přednášky a zkoušky. Vzhledem k tomu, že půjde již o soudruhy se značnými znalostmi, zkušenostmi ze samostatné práce, bude hlavní methodou výchovy samostatné studium a individuální práce školitele s aspirantem. To je způsob, kterým si aspiranti osvojí nejen hluboké a trvalé znalosti marxismu-leninismu, ale i methodu bádání, návyk k samostatné vědecké práci. Prameny studia budou především díla klasiků, usnesení a dokumenty strany, marxistická literatura a zčásti i současná literatura buržoasní. Prověrkou výsledků studia budou zkoušky kandidátského minima z hlavního předmětu, doplňujících předmětů a zkoušky jazykové.

Po úspěšném složení zkoušky z kandidátského minima musí aspirant vypracovat a obhájit disertační práci. Thema disertační práce bude každému aspirantu stanoveno již na počátku studia. Themata disertačních prací projedná vědecká rada Institutu.

V důvodové zprávě jsou uvedeny podmínky, ke kterým bude přihlíženo při výběru posluchačů lnstitutu. Jednou z nich je úspěšné ukončení studia na vysoké škole ve zvoleném nebo příbuzném vědním oboru. V prvních letech práce Institutu bude možno v jednotlivých případech upustit od požadavku ukončeného vysokoškolského vzdělání, prokáže-li uchazeč potřebné zkušenosti a schopnosti pro vědeckou práci. Výjimku povolí rektor.

Taková výjimka byla povolena soudruhu Karlu Kaplanovi z Pardubic. Velmi dobře jej znám, pracoval jsem s ním několik let na krajském výboru strany na úseku propagandy. Je to soudruh, který s velkou pílí, zájmem a obětavostí soustavně studoval od roku 1949 společenské vědy a současně pracoval ve stranické propagandě. Byl-li tento soudruh přijat do Institutu, je to pro mne důkazem, že výběr byl opravdu odpovědný a že i výjimka v jeho případě byla odpovědně uvážena.

Soudruh Karel Kaplan je v Institutu velmi spokojen. Má zato, že ve vedení Institutu jsou opravdu zkušení vědečtí pracovníci. V Institutu je velmi krásné studijní prostředí. Je tam vše, co posluchači potřebují. Setkává se tam s velkou péči se strany jednotlivých kateder. Má všechny předpoklady pro to, stát se skutečně schopným vědeckým pracovníkem. Záleží jen na velké vůli a síle studujících.

Soudruh Ladislav Štoll, rektor Institutu společenských věd při ÚV KSČ, řekl v projevu při zahájení činnosti lnstitutu dne 3. října 1957 toto:

"...v úzké souvislosti s růstem naší Vysoké stranické školy vzniká náš nový Institut. Někdo by mohl položit otázku, proč k tomu dochází po tolika letech vládnoucího postavení dělnické třídy? Takoví lidé často zapomínají, že učení marxismu-leninismu není brožurkovým věděním, ale že to je učení vědecké, že představuje poslední slovo vědy o společnosti a žádá si, jak to řekl Engels, aby s ním bylo jako s vědou zacházeno, aby bylo jako věda studováno a dále tvořivě rozvíjeno.

Je známo, jaký je rozdíl mezi tím, jak vyrůstala buržoasní inteligence, jak vyrůstali intelektuální představitelé třídy, která soustředila ve svých rukou velikou hospodářskou moc již v lůně feudalismu - dávno před dobytím politické moci, a mezi tím, jak vyrůstají intelektuální představitelé revoluční dělnické třídy, za jak obtížných podmínek si své ideology, své odborné a vědecké pracovníky vychovává proletariát, který může k jejich soustavné výchově vlastně přikročit až po dobytí politické moci. Z této skutečnosti vyplývá nesporně mnoho oněch potíží, s nimiž se setkáváme při řízení politického, hospodářského a kulturního života v prvých dobách po dobytí moci dělnickou třídou.

Dnes, kdy dělnická třída se stala vedoucí silou národa, kdy přejímá do svých rukou s politickou mocí i odpovědnost za celé historické dědictví a za budoucnost svobodného socialistického národa, jeho hospodářství, techniky, vědy a kultury - dnes praktické uskutečňování vedoucí úlohy dělnické třídy v životě národa stupňuje každým dnem nároky na politickou a odbornou znalost subjektivního činitele především vedoucích pracovníků strany. Tak jako s rozvojem novodobého průmyslu stoupá nevídaně význam přírodních věd ve výrobním procesu, tak s rozvojem socialismu roste den ze dne význam společenských věd v celém společenském dění."

Soudružky a soudruzi poslanci, jsem přesvědčen, že Národní shromáždění bude souhlasit s tím, aby Institut společenských věd při ÚV KSČ, na němž bude studována věda, jež je základem všech ostatních věd, byl zákonem prohlášen za vědecký ústav, který je oprávněn udělovat vědecké hodnosti kandidáta věd a doktora věd za podmínek stanovených vládním nařízením č. 60/1953 Sb. o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol. (Potlesk.)

Potřebné informační prostředky bude Institutu poskytovat Ústřední výbor Komunistické strany Československa, takže realisací navrhovaného zákona nevzniknou výdaje pro státní rozpočet.

Jménem kulturního výboru, který o vládním návrhu zákona projednal na své schůzi dne 10. prosince 1957, navrhuji plenu Národního shromáždění vládní návrh zákona o Institutu společenských věd při Ústředním výboru Komunistické strany Československa ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa nikto nehlási, pristúpime teda k hlasovaniu.

Navrhujem, aby sme hlasovali o celom vládnom návrhu zákona naraz podľa výborovej zprávy.

Má niekto nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Námietky neboli.)

Nemá.

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona o lnštitúte spoločenských vied pri Ústrednom výbore Komunistickej strany Československa, v znení zprávy výboru kultúrneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Tým Národné zhromaždenie jednohlasne schválilo vládny návrh zákona o Inštitúte spoločenských vied pri Ústrednom výbore Komunistickej strany Československa.

Tým sme prejednali tretí bod denného poriadku.

Prerušujem teraz schôdzu do 14 hodín.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou 23. schůzi Národního shromáždění.

Budeme pokračovat v projednávání denního pořadu.

Užší předsednictvo Národního shromáždění navrhuje, aby byla sloučena rozprava k čtvrtému a pátému bodu denního pořadu. Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení rozpravy? (Nebyly.)

Nejsou. Kdo tedy s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Rozprava bude tedy podle návrhu sloučena.

Žádám nyní o přednesení zpravodajské zprávy k čtvrtému bodu denního pořadu, kterým je

4. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona o koncertní a jiné hudební činnosti (tisk 206).

Zpravodajkou je posl. Bernášková, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Bernášková: Soudružky a soudruzi poslanci!

Krátce po únoru 1948 byl vydán zákon č. 69/1948 Sb., který vytvořil Hudební a artistickou ústřednu jako centralistickou organisaci. Byl to zákon na svou dobu poměrně pokrokový - měl se starat o provozování hodnotných hudebních děl a o zlepšení sociálních a hospodářských poměrů výkonných umělců. Ale poněvadž to byl zákon vypracovaný ještě před únorem 1948, začaly se brzy po jeho vyhlášení projevovat rysy politického kompromisu. Záhy se ukázalo, že jedna jediná organisace nezvládne celou oblast hudby a artistiky, k níž pak ještě přistoupila nově vznikající oblast estrády. Nepomohlo tu ani vytvoření dvou oddělených složek v rámci Hudební a artistické ústředny (jednak pro koncerty, jednak pro estrády) a převedení péče o artisty na nově zřízený národní podnik Čs. cirkusy, varieté a lunaparky. Neodstranila se tím existence pokoutných zprostředkovatelů, nezamezilo se vystupování osob nekvalifikovaných a nezabránilo se obcházení zásad státní mzdové politiky.

A tak, co bylo ještě v roce 1948 jistým pokrokem, stalo se pak brzdou vývoje, zdrojem různých zjevů, které se příčily naší kulturní politice. A konečně se dostala Hudební a artistická ústředna do rozporu s decentralisačními opatřeními vlády ze dne 24. července 1956.

Ukázalo se i na tomto úseku našeho života (zdánlivě středu dění poněkud vzdálenějším), jak rychlý vývoj celý náš svět prodělává. Tak rychlý, že naše zákonodárství má opravdu co dělat, aby s ním udržovalo krok.