Tomuto reakčnímu dění však nastal soumrak v té chvíli, kdy v čelo probouzejícího se proletariátu postavili se myslitelé - vůdci jako byli Marx a Lenin, kteří vyvrátili teorie, svádějící bídu a utrpení dělnické třídy na její nadpočetnost, a pomohli ženám-matkám k jejich společenskému zrovnoprávnění.

Bylo proto samozřejmostí, že Sovětský svaz jako první stát na světě v roce 1920 - vycházeje ze zjištění nesmírných škod způsobených pokoutními potraty - uvolnil provádění potratů v nemocnicích.

Tato rozhodnutí způsobila, že pak téměř ve všech kapitalistických státech byly podány návrhy na uvolnění a beztrestnost potratů. Rovněž v Československé republice se tato otázka dostala na pořad a po řadu let budila pozornost nejen zájmových kruhů, ale i pracujících, kteří měli pochopitelný zájem na uzákonění opatření, odpovídajících jejich sociálnímu postavení a právnímu přesvědčení.

Roku 1920 byl skupinou komunistických poslanců podán první návrh na novelisaci stávajícího starého zákona z roku 1852 a po dlouhotrvající diskusi, které se zúčastnily nejen odborné, ale i politické kruhy, podala tatáž skupina v roce 1922 návrh nový, doplněný. Oba návrhy směřovaly k beztrestnosti potratů, prováděných ve veřejných léčebných ústavech a lékařem k tomu ustanoveným. V roce 1926 podali komunističtí poslanci další návrh pečlivě zdůvodněný, který však také stihl osud předcházejících návrhů. Jeho projednání bylo tehdejší vládní většinou zmařeno.

Velký krok vpřed v této otázce byl učiněn až v lidově demokratické republice. V roce 1950 byl vydán nový jednotný trestní zákon pro celé území republiky. Teprve tímto zákonem bylo za určitých podmínek a výjimečně povoleno provést umělé ukončení těhotenství. Avšak i tato nová úprava, která sice znamenala pokrok proti stavu za prvé republiky, zůstala svou koncepcí pod vlivem starých názorů na problematiku potratů.

Naše lidově demokratické státní zřízení likvidovalo příčiny relativního přelidnění a svou soustavnou péčí o blaho pracujících a ochranu manželství, rodiny, mateřství a dětí vytvořilo takové příznivé sociální podmínky pro povzbuzení růstu obyvatelstva, že již dozrála doba k odstranění trestnosti žen za umělé přerušení těhotenství. Základnu k tomu nutno spatřovat v bezvýjimečné, úplné, demokratické rovnoprávnosti žen s muži a jejich právu na svobodu mateřství.

Boj proti potratům, které jsou jistě velmi škodlivým společenským zjevem, nelze vést trestáním těhotných žen za umělé přerušení těhotenství, ale především vytvářením příznivých sociálních a ostatních podmínek pro šťastné mateřství, výchovným působením a posilováním ochrany mateřství, dětí a rodiny. Zákon, který stíhá těhotné ženy za umělé přerušení těhotenství, neodpovídá právnímu vědomí dnešní společnosti. Důsledkem toho je nejen snižování autority socialistické zákonnosti, ale též skutečnost, že potraty jsou prováděny tajně a neodborně, což způsobuje podle známých statistických dat na životě, zdraví a plodnosti žen i růstu populace daleko vážnější škody než potraty prováděné legálně.

Z těchto uvedených důvodů a po příkladu některých demokratických států, kde byla tato závažná otázka zákonitě již vyřešena, i naše vláda předložila po důkladné konsultaci s odbornými i laickými kruhy příslušný návrh zákona.

Jest nyní na pochopení naší veřejnosti, zvláště pak samotných žen, aby se tento zákon stal účinným nástrojem našeho zdravotnictví při zajišťování zdraví našich žen a zdravého základu naší společnosti - našich dětí a mládeže.

Náš zákon přikládá velkou důležitost zvláštním komisím, které budou zřizovány při všech okresních ústavech národního zdraví. Tyto komise, jejichž složení je v zákoně uvedeno, budou mít ve svém středu - jako nejdůležitější činitele - ženy životem zkušené a požívající důvěry a vážnosti. A pokud jde o tyto osoby, měl bych tu připomínku, aby to byly matky více dětí. Vždyť kdo může lépe poradit v těžké době ženě než matka, jejíž srdce i morálka byla vystavena již tolika zkouškám, jež se dovede radovat v kruhu své rodiny, která v dětech vidí vyrůstat radost svého stáří a jež je hrdá na to, že dala národu i naší socialistické společnosti zdatné a zdravé jedince. Mateřské srdce dovede nejlépe pochopit těžkosti a bolesti žen a musí také najít nejen vhodná slova potěchy, ale i účinný lék. Proto se klade tak velký důraz na výběr osoby, jež bude osou celé komise. Komise pak samy musí od počátku své činnosti konat své úkoly svědomitě, jinak běda, měly-li by ve svém poslání selhat. Pak celý tento zákon, který se má stát dobrodiním, ztratil by svůj význam a stal by se činitelem působícím v rozporu s duchem nového zákona. Členové komise - a jejich úkol je velmi těžký a odpovědný - musí být na výši dnešní doby, musí do podrobnosti znát problematiku prostředí, ve kterém žije žena, jež se na ně obrátí se svou žádostí, musí mít jasnou mysl a srdce na pravém místě, ale musí mít i pevnou vůli, aby rozhodnutí, které učiní, bylo správné, spravedlivé, ale hlavně účinné. Aby žena, jejíž žádosti nemohlo být vyhověno, odcházela s tím plným vědomím, že jí komise radila dobře a že je její povinností, aby naší společnosti dala dalšího člena a vychovala jej v řádného občana.

Všechny příslušné komise v celém státě, byť by byly sebelepší, by nezvládly zdárně své poslání, kdyby celá veřejnost a v první řadě ženy, zejména pak matky, neprováděly v rámci daných možností osvětovou činnost. Ne akce, ale stálá cílevědomá práce může z tohoto zákona učinit nástroj pro zdravý rozkvět naší rodiny. A i nás mužů a mužské mládeže se tento zákon velmi dotýká. I my chceme, aby naše ženy, kterým je již přírodou uloženo dávat život, měly v dnešní i budoucí době svůj osud podstatně ulehčen. A to můžeme učinit my, muži. Nový zákon nás nesmí svádět k lehkomyslnosti, poněvadž by to bylo s naší strany těžké prohřešení na ženách. Vzpomeňme si vždy jen na naše maminky, naše ženy, jež nejsou dnes jen v domácnosti, ale nesou i podíl na vydržování rodiny. Muži při hodnocení tohoto zákona mají mít na mysli, že mají před sebou rovnoprávné druhy a musí se stát ženám oporou a záštitou.

Věřím, že pod tímto zorným úhlem zákon o umělém přerušení těhotenství svůj účel v dnešní socialistické společnosti splní. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Hlási sa ešte niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa už nikto nehlási, je teda skončená.

Dávam zpravodajkyni posl. Šťastnej slovo k doslovu.

Zpravodajka posl. Šťastná: Vzdávám se slova.

Podpredseda Valo: Môžeme pristúpiť k hlasovaniu. Nakoľko nebol podaný žiadny pozmeňovací návrh, budeme hlasovať o celom vládnom návrhu zákona naraz podľa výborovej zprávy.

Má niekto proti tomuto spôsobu hlasovania námietky? (Nikto.)

Nemá.

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona o umelom prerušení tehotenstva v znení spoločnej zprávy výboru zdravotného a výboru ústavno-právneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Tým Národné zhromaždenie jednohlasne schválilo vládny návrh zákona o umelom prerušení tehotenstva.

Tým sme prejednali druhý bod denného poriadku.

Ďalším bodom denného poriadku, ktorý teraz budeme prejednávať, je

3. Zpráva výboru kultúrneho k vládnemu návrhu zákona o Inštitútu spoločenských vied pri Ústrednom výbore Komunistickej strany Československa (tlač 205).

Zpravodajcom je poslanec Zvára. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Zvára: Vážené Národní shromáždění!

Jsem rodák z Hlinecka na Českomoravské vysočině. Otec byl domáckým tkalcem koberců. Domácí tkalci koberců byli soustředěni ve vesnicích kolem Hlinska; kolem Skutče to zase byli kameníci. Ti i ti měli velkou bídu, zatím co továrníci v Hlinsku a majitelé kamenolomů ve Skutči bohatli. Bída na Českomoravské vysočině byla staletá. Lidé ji snášeli s velkou trpělivostí a odevzdáním ve víře, že všechno na světě je osud a osudu se člověk nevyhne. Jednomu určil narodit se v bohaté rodině, druhému stanovil bídu. Co se proti tomu dá dělat? Dodnes slyším svou matku, udřenou a ustaranou starostí o čtyři děti, když v den vyhlášení války 1914 - po tom, co si hořce poplakala - prohlásila: Je to vůle boží, je to osud - nedá se nic dělat!" Pokorně, nechápajíc podstatu velkého zločinu imperialistů, se podrobila jako beránek. Takových byly miliony!

Po první světové válce proniklo i na Hlinecko mnoho z toho, co hlásala Komunistická strana Československa. I tam poznali proletáři svého opravdového nepřítele, svůj "osud" a zvedli proti němu boj, který vedli komunisté. (Potlesk.) A tak stávkovali i textiláci v Hlinsku a zvlášť statečně si vedli kameníci na Skutečsku.

Já sám jsem žil s maminčinou vírou v osud dosti dlouho. Bohatí a chudí byli na světě vždycky a budou - takové bylo osudové určení. Ve školách, knihách a novinách jsem se nedověděl pravdu o tom, jak Velká říjnová socialistická revoluce zvrátila jakoukoliv dlouhověkou sudbu zotročených a vykořisťovaných a právě jim dala velkou sílu a naději. Tvrdili mi, že jacísi strašní bolševici uloupili ruskou zemi a nastolili v ní násilí. Vyšel jsem však z bídy, poznal jsem, že chudí jsou všude posledními, že chudí jsou listím spadaným na podzim se stromů - každý pán po nich šlape. Rozjitřovalo mě to.

Bleskem poznání se mi stala věta, kterou jsem kdesi četl anebo slyšel a která byla formulována takto: "Sovětský svaz je země, ve které je velkou předností být původem chudý a přitěžující okolností být původem bohatý." Bylo mi, jak když mnou pronikne elektrická jiskra. Je to možné? Země, kde prvními jsou chudí a posledními bohatí? Zcela obráceně, než jak to bylo na světě odjakživa? Od té chvíle jsem se žíznivě pídil po pravdě o Sovětském svazu. Nacházel jsem ji. A tak jsem se dostal k marxistické literatuře, do práce ve Svazu přátel SSSR a v roce 1937 přímo do Sovětského svazu. Všechna poznání, která jsem tak získal, byla mi velkou posilou a světlem a navíc jsem je sděloval mnohým jiným, kteří rovněž žíznili po pravdě a posile.

Takhle by se mohly vyzpovídat tisíce a tisíce jiných. Všichni by potvrdili, jakou naději a sílu dávalo poznání pravdy o Sovětském svazu a marx-leninská věda sama. Dělnickou třídu Československa vedla do boje proti vlastní buržoasii a potom do nejtěžšího boje - proti německým fašistickým okupantům, stále pod vedením marx-leninské strany.

A co říci o dnešku?

Nežijeme v ledajaké době. Žijeme v době, ve které probíhá obrovitý zápas mezi dvěma světy - starým kapitalistickým a novým socialistickým, ve které probíhá dramatický boj sil života se silami smrti, ve které se v každé vteřině tvrdě zápasí o to, budou-li stamiliony lidí pokojně žít anebo budou-li stamiliony ubity ve třetí, tentokrát nukleární světové válce.

V čele sil života a míru kráčí a obětavě bojují vyznavači vědeckého světového názoru a učení, které dali dělnické třídě celého světa slavný Karel Marx a Bedřich Engels a jejich velký pokračovatel Vladimír Iljič Lenin. O život stamilionů pracujících lidí a jejich šťastnější osud bojují revoluční avantgardy dělnické třídy všech zemí světa - komunistické a dělnické strany marx-leninského charakteru.

Všechny tyto živé revoluční síly se soustředily kolem Sovětského svazu, kolem té země, která byla Leninovou vlastí a ve které revoluční dělníci a rolníci, vedeni bolševickou stranou vykovanou a vychovanou Vladimírem Iljičem Leninem, před 40 lety uchopili moc a tuto moc upevnili za pomoci dělnické třídy celého světa.

Sovětská země, ve které byly nejšíře uplatňovány ideje marxismu-leninismu, ve které se marx-leninská věda stala samozřejmým základem všeho myšlení a konání, se stala za 40 let slavnou, mocnou a vítěznou zemí, stala se magnetem, který přitahuje všechno, co je na světě pokrokového, revolučního, lidu prospěšného, dobrého - přitahuje a soustřeďuje všechny síly míru. (Potlesk.) Stala se jádrem světové socialistické soustavy s jednou miliardou lidí. Stala se předobrazem světa, po kterém touží všichni prostí pracující lidé na světě ať vědomě anebo nevědomě, předobrazem společenského zřízení, které zákonně zvítězí všeobecně.

Velikost Sovětského svazu se stala mimořádně patrnou celému světu - přátelům i nepřátelům - právě v období 40. výročí jeho existence, v období 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Sovětská věda, vzrostlá z materialistického světového názoru, napájená jedině pravdivým marx-leninským učením, dosáhla právě v tomto období úspěchů, které přetrumfly všechno, co doposud vědci na celém světě dokázali: sovětská věda a technika učinila první krok do vesmíru, sny největších duchů proměnila v realitu. Člověk pronikne na ostatní planety našeho slunce, člověk se snad dostane i do jiných slunečních soustav a s největší pravděpodobností to bude socialistický člověk. Nebude tam přicházet s atomovými a vodíkovými pumami - přijde pokojný, přinese opravdový pokrok a civilisaci, budou-li na planetách živé bytosti, kterým toto bude třeba. Nemůže přijít jinačí, protože bude odchován velkými myšlenkami a poznáními zakladatelů marx-leninské theorie, vědy a praxe. Nepřijde, aby bohatství těchto planet urval ve prospěch hrstky chamtivých miliardářů, avšak aby jím obohatil pracující lid.

Zůstaňme však ještě na zemi! Je tu mnoho nerozřešených problémů a hlavně ten, o kterém jsem se zmínil na začátku: mír nebo válka.

Oslavy 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Moskvě byly příležitostí k poradě představitelů komunistických a dělnických stran ze 64 zemí. Tito představitelé se shodli na dokumentu, který je svým obsahem, revolučním zaměřením a formou stejně klasický, jako slavný Leninův Dekret o míru, vydaný sovětskou vládou v roce 1917. Manifest míru, vydaný v listopadových dnech 1957 v Moskvě, je po 40 letech novým Dekretem o míru. Dekret o míru byl však vydán ve dnech, ve kterých se na celém světě tvrdilo, že se sovětská vláda udrží 3 až 4 dny. A přesto, přehlížen imperialistickými vládami, rozbíjel imperialistické fronty, hnal vojáky s obou stran front navzájem sobě do náručí, rozbíjel celé říše, jako se to stalo na př. s říší Rakousko-Uherskou. Vycházel z pravdivé a revoluční marxistické theorie i praxe a proto revolučně zapůsobil.

Manifest míru vychází v období velké slávy a autority Sovětského svazu a navíc je podepsán představiteli revolučních štábů dělnické třídy ze 64 zemí. Je dokonalým shrnutím marx-leninského myšlení, je nesmírně pravdivý a revoluční, dovolává se zdravého myšlení každého pracujícího člověka i myšlení normálních lidí z buržoasních vrstev, myšlení všech těch, kteří chtějí žít. (Potlesk.) Zdůrazňuje rozumnost, logičnost leninské zásady o mírovém soužití společenských vrstev - socialistické a kapitalistické. Je to dokument, který bude působit revolučněji na myšlení a činy lidí, než sám Leninův Dekret o míru!