O povolení provedení umělého přerušení těhotenství budou rozhodovat komise zřízené při okresním ústavu národního zdraví. Budou složeny z přednosty OÚNZ, odborníka pro úsek porodnický a ženy, která má důvěru širokých vrstev žen. Na jednání komisí bude především záležeti, aby zachovaly důvěryhodnost svého jednání, jednaly operativně a získaly si tak potřebnou důvěru pro svoji činnost; aby ženy mohly využívat dobrodiní tohoto zákona, nemusely se obracet na fušery a pokoutníky a zajistily si tak bezpečné ošetření a ochranu svého zdraví. Veliký důraz bude třeba klást v komisích na přesvědčování žen, aby od své žádosti, jsou-li důvody neopodstatněné, upustily a hledaly jiné řešení z obtížné situace způsobené těhotenstvím. Komise budou přímo pomáhat při odstraňování těchto potíží.

Soudruzi a soudružky, novým zákonným opatřením, kterým se ruší § 218 trestního zákona, neměníme pouze dosud platnou právní normu, ale zároveň zasahujeme do oblasti nesprávného chápání společenského postavení ženy.

Ženy u nás svým každodenním poměrem dokazují své vysoké politické i kulturní uvědomění. Významně oceňují skutečnost, že naše socialistické zřízení vytvořilo podmínky pro trvalé zaměstnání živitelů rodiny a podmínky pro vysokou zaměstnanost žen. Plně chápou, že obrovský hospodářský a kulturní rozvoj naší země je nejlepší zárukou dalšího populačního rozvoje naší republiky. Vždyť nové zákonné opatření neděláme proto, jak se domnívají novináři v kapitalistickém světě, abychom řešili nezadržitelné hospodářské poměry. U nás dnes nepláčí ženy proto, že přibude do rodiny nový občan, jak to musí činiti ženy v kapitalistických zemích, kde je vysoká nezaměstnanost, ale vede nás k tomu starost a péče o zdraví našich žen.

Podle oficiálních údajů na př. ve Spojených státech severoamerických jsou 3 miliony nezaměstnaných a 9 milionů částečně zaměstnaných. V Itálii 2 miliony nezaměstnaných a stejný počet částečně nezaměstnaných. Doporučujeme proto kapitalistickým novinářům starost o jejich společenské poměry a o jejich nápravu.

Nezavíráme však oči před skutečností, že při nesprávném výkladu zákona mohlo by dojít k nesprávnému chápání a využívání. Byly i obavy, jakým způsobem zasáhne nové zákonné opatření do morálních zásad naší společnosti. Dovolte mi proto několik slov. Socialistická společnost vytváří novou, vyšší socialistickou morálku a neustále zvyšuje uvědomění širokých lidových mas. Neustále organisuje boj proti přežitkům a předsudkům ve vědomí a jednání lidí. Správné využívání nového zákona záleží beze sporu na správně organisované výchovné a osvětové práci celé společnosti. Zvlášť odpovědný úkol máme ve výchově mladé generace, ve výchově chlapců a děvčat k rodičovství a mateřství, již v letech dospívání. Při správném výkladu zákona prospěje nové zákonné opatření k dalšímu rozvoji populace. Před zdravotními pracovníky dále stojí odpovědný úkol, aby řešili otázku prevence a pomohli tak ženám.

Náš lidově demokratický stát chová významnou úctu k ženám-matkám a dokazuje to vydáním zákona o čestném odznaku mateřství.

Velká většina žen si přeje být matkami a vytvářet spolu s celou společností radostnou přítomnost a budoucnost socialistické vlasti. Naše ženy si plně zaslouží důvěry, aby o svém mateřství rozhodovaly v souladu s osobními potřebami a potřebami celé společnosti.

Naše lidově demokratické zřízení zakotvuje takové zákony, které plně odpovídají potřebám a právnímu cítění naší společnosti. Důsledné plnění úkolů, které vyplynou z nového znění zákona o umělém přerušení těhotenství, povede nejen k dokonalejší ochraně zdraví žen, ale bude mít i příznivý vliv na populační vývoj v našem státě a na výchovu lidí.

Proto doporučuji jménem zdravotního a ústavně-právního výboru zákon ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Do rozpravy sa prihlásili poslanci dr. Trpíková a Kalaš.

Dávam slovo poslankyni dr. Trpíkovej.

Posl. dr. Trpíková: Vážené Národní shromáždění!

Na dnešním našem zasedání projednáváme zákon, o jehož konečné znění jevila zájem nejen zdravotnická, ale i celá široká veřejnost. Svědčí o tom anketa probíhající v Literárních novinách pod názvem "Hovoříme o společenských vztazích", anketa ve "Vlastě", i četné další diskuse, které v menších či větších odborných i laických kolektivech probíhaly na toto téma. Názory se mnohdy značně lišily, avšak všichni podstatně se shodli na jednom, že je třeba vydat nový zákon.

Na vypracování nového zákona o umělém přerušení těhotenství podílela se řada našich předních odborníků, kteří řešili nejen stanovisko zdravotnické, avšak i právní a společenské.

Mohli bychom si položit tři základní otázky: Jaký vliv bude mít zákon na otázku populace? Jak se projeví na zdravotním stavu ženy? A zda se nám podaří změnit poměr matky k nevítanému dítěti?

Odpovězme si nyní na první otázku. Československo provádělo dosud jasnou pronatalitní populační politiku a máme před sebou úkol znovu zalidnit státní území na dřívější hustotu. Můžeme celkem s hrdostí říci, že naše otevřená populační politika se po roce 1945 a zvláště po roce 1948 neprojevila pouze planými slovy, nýbrž i činy. V krátkosti uvedu, co bylo za tu dobu vykonáno v péči o matku a dítě ve srovnání s rokem 1937.

Zvýšil se počet ústavních porodů z 18,5 % v roce 1937 na 83,2 % v roce 1956.

Mateřská úmrtnost na 1.000 živě narozených dětí klesla z 4,45 % v roce 1937 na 0,61 %.

Snížila se značně kojenecká úmrtnost ze 117,4 promile na 31,5 promile v roce 1956.

Po stránce hospodářské byly zavedeny novomanželské půjčky, zavedeny jednotné přídavky na děti se stoupající tendencí pro každé další dítě, daňové úlevy pro rodiny s větším počtem dětí, stavějí se ročně desetitisíce nových bytů. Po stránce společenské není dnes rozdílů mezi dítětem manželským a nemanželským, matky jsou odměňovány čestnými odznaky za mateřství při výchově dětí v rodinách s větším počtem dětí.

Zákon o umělém přerušení těhotenství byl velmi přísný, znal pouze zdravotnické indikace, trestal jak postiženou ženu, tak provádějícího. Při projednávání tohoto zákona si je třeba uvědomit skutečnost, zdali nám populace nebude klesat. Mám za to, že ne, ovšem je třeba se těmito problémy důsledně zabývat a řešit je nejen po stránce hospodářských a hmotných vztahů, nýbrž i po stránce vztahů společenských a duševních. Je jisté, že jsme s hlediska potřeb nové socialistické společnosti zůstali leccos dlužni výchově mladých lidí. Nesníme sice o čtyřicetimilionovém Československu, jak kdysi psal Jana Baťa, avšak podle slov docenta Pachnera budeme sledovat cíl, aby nás bylo stále dost. Je to úkol reálný, je to problém mravní a společenské výchovy k uvědomělému rodičovství. Je to úkol, kde i my poslanci jsme povinni přiložit ruku k dílu v etické výchově našich občanů.

Nyní otázka druhá: Jaký vliv bude mít zákon na zdraví ženy. Od dřívějšího zákona se liší ve třech základních bodech: 1. Ruší trestnost ženy za všech okolností, 2. k zdravotnickým indikacím připojuje indikaci zvláštního zřetele hodnou (podrobnosti upravuje vyhláška ministerstva zdravotnictví), 3. do komise, která bude o povolení rozhodovat, určuje mimo zdravotníků zkušenou, života dobře znalou ženu.

Proč vlastně dochází k řešení tohoto problému i u nás? Přes přísná opatření nepodařilo se nám počet potratů snížit, nemáme však vůbec přehled o jejich počtu, jelikož počet hlášených potratů je podle odhadů asi poloviční, ne-li menší. Většina se jich tedy provádí neodborně a následky, které jejich neodborné provedení přináší, jsou často tragické pro ženu mnohdy po celý život. Podle statistik kolem 50 žen umírá ročně na následky kriminálního potratu. Je otázka, zda i tuto velmi závažnou věc nový zákon vyřeší. Je na místě zdůraznit, že každý takový zákrok, byť sebe odborněji a za všech pravidel provedený, nezaručuje ženě do budoucna stoprocentní naději na nové těhotenství. Bude proto zvlášť důležité pečlivě věc uvážit hlavně u prvního těhotenství mladé ženy, kde mnohdy rozhodující roli nehraje citový vztah k nastávajícímu otci, nýbrž strach před rodiči a veřejným míněním. Bude jistě i závažný poměr mužů k této otázce a velmi mne překvapilo, že mezi těmi, kdo v dopisech Literárním novinám psali a žádali ponechání dosavadního stavu zákona, byli většinou muži. Vždyť jsou to často oni, kteří svým bezohledným chováním vůči ženě ji hnali přímo do náručí andělíčkářky. Mnohdy opět se jejich spolužití obráží pouze na vysokém počtu dětí a pro "zdánlivý nedostatek času" ostatní starosti o výchovu dětí přenechávají klidně na bedrech své ženy. Není proto možné mluvit o uvědomělém mateřství, nýbrž o uvědomělém rodičovství. Je k této intimní záležitosti potřeba vždy dvou lidí a jejich dobré vůle, postižena je ovšem vždy více žena, ať její těhotenství skončí nežádoucím porodem či potratem. Z těchto důvodů musíme i dospívající muže poučit o zdravotně nepříznivých následcích přerušení těhotenství, aby svou bezohledností neničili zdravotní i citový stav ženy.

A konečně třetí otázka, zda se nám podaří změnit poměr matky k nevítanému dítěti. Komise bude mít za úkol nejen rozhodnout, avšak v případě, kdy opravdu nenajde důvod k přerušení matku přesvědčit, že jí není možno vyhovět. A nejen to, avšak najít všechny důvody pro to, aby dítě čekala s láskou. Nepodaří-li se jí to, nebo podle chování a minulosti matky není naděje, že příchodem na svět se její poměr k dítěti změní, pak věřte, ať se raději nenarodí. Velmi vítám článek spisovatele Vaška Káni, který o problému opuštěných a soudně odebraných dětí psal v Literárních novinách. Dítě potřebuje lásku, neskonalou lásku, ne slepě mateřskou, ale uvědomělou, která mu i za nejtěžších podmínek dává sílu a morální podporu. My, dětští lékaři, kteří do těchto dětských domovů chodíme, to cítíme na každém kroku. Náš stát se o ně poctivě stará, dává jim vše, co je v jeho moci, snaží se jim vytvořit domácí prostředí. Co z toho, když to dítě přichází k rozumu a uvažuje, proč zrovna on není ten šťastný, na koho čeká doma maminka a tatínek, proč jeho rodiče žijí někde daleko a on k nim nemůže, protože soud nemůže svolit, aby je vychovávali. Na kterémsi zasedání zdravotního výboru NS vznesl některý z poslanců požadavek rozšíření dětských domovů, že dosavadní stav nestačí. Nehledejme východisko ve stavbě nových dětských domovů, ale dělejme vše, co je v našich silách pro upevnění rodiny, pro její morální a citové sladění. Hospodářské poměry jsme dovedli přivést na dostatečnou výši, nikomu nehrozí nezaměstnanost, obraťme nyní pozornost k člověku jako takovému, se všemi jeho chybami a přednostmi. Jsme si vědomi, že dobré slovo mnohdy zmůže víc než celý seriál byť i nutných zákonů. Je to stejně důležitá práce, jako plnění hospodářského plánu, jako obrana bezpečnosti našeho státu.

Shora uvedený zákon, jenž budeme schvalovat, je dobrým opatřením a je s očekáváním přijímán v naší široké veřejnosti. Bylo by chybou se však domnívat, že tím je celý tento ožehavý problém vyřešen. Ruku v ruce se správným prováděním zákona musí jít i výchova našich občanů. Musíme v plné šíři usilovat o to, aby všechna manželství, a zejména mladá manželství, vyúsťovala v socialistickou rodinu, založenou na vzájemné úctě mezi manželi, na vzájemné rovnoprávnosti, na zdravé, nesobecké lásce k dětem, na zdravém vzájemném poměru ve vnitřním životě.

Tak je třeba chápat celý problém i smysl tohoto zákona. Výchova nového člověka je obtížná věc. Tak je třeba, aby spisovatelé, básníci příslušnou literaturou, pedagogové výchovou a lékaři zkušenou radou pomáhali vytvářet správný názor na pohlavní život, aby láska, tento velký a krásný cit přinášel radost a štěstí nám i našim budoucím generacím. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Dávam slovo poslanci Kalašovi.

Posl. Kalaš: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Doporučený návrh zákona o umělém přerušení těhotenství řeší jednu velmi závažnou otázku dnešní naší společnosti, otázku, jež i v minulosti vyvolala mnoho vzruchu, a na jejíž vyřešení čekaly především ženy, kterým po staletí bylo pod trestními sankcemi odpíráno právo svobodně rozhodovat o vlastním mateřství.

Spor, který trvá již více než 100 let, byl veden mezi dvěma tábory - vášnivými přívrženci, ale i neústupnými odpůrci tohoto řešení, které má za následek beztrestnost žen za umělé přerušení těhotenství.

V čele tohoto boje za beztrestnost potratu byla vždy dělnická třída, která v tomto řešení spatřovala zrovnoprávnění a zlepšení sociálního postavení žen v podmínkách kapitalistického vykořisťování. Nepřekvapuje proto ta okolnost, že i v Československu po prvé světové válce v čele boje za beztrestnost žen za umělé přerušení těhotenství stála Komunistická strana Československa, která odhalovala příčiny sociální bídy dělnických a venkovských žen.

Odpor vůči tomuto řešení je překonán již tím, pohlédneme-li letmo do historie práva, jež nás přesvědčuje o tom, že odstranění lidského plodu nebylo v dějinném vývoji pokládáno za neslučitelné s existujícími morálními principy a že tedy trestání žen za potraty není výrazem nějakého přirozeného, věčně platného morálního zákona. Ovlivňujícím činitelem byly hospodářské podmínky, v nichž lidé žili, a setkáváme se s potraty i u kulturně vyspělých národů - jako byli Řekové a Římané - u nichž byly velmi rozšířeny.

Zvrat nastal až v době rozkladu otrokářského řádu, kdy na jeho troskách se začal rodit feudalismus. Moc a blahobyt feudálů závisely jedině na prudkém růstu počtu laciných pracovních sil. Protože tento požadavek byl v rozporu se životními zájmy i mravním a právním cítěním nevolníků, byly ustanoveny nejkrutější fysické tresty za umělé přerušení těhotenství. Potupný názor na úlohu ženy jako pouhého rodícího aparátu pak trval i v kapitalismu.

Prostě tak, jak to buržoasie potřebovala, byly hlásány sankce a teorie.