Slovenské profesionálne divadlo neostalo dlžno ani najslávnejšej borbe slovenského národa za svoju národnú nezávislosť, ani Slovenskému národnému povstaniu, ktoré dalo vznik martinskému Armádnemu divadlu.

Pre dejiny rozvoja nášho divadelníctva poskytuje najmä Slovensko ojedinelý príklad. Veď vieme, že do roku 1918 nejestvovalo slovenské profesionálne divadelníctvo. Po roku 1918 - za buržoázneho Československa a potom za takzvaného "slovenského štátu" - Slovenské národné divadlo nemohlo hrať tú úlohu, ako mu vlastná povaha predurčovala. Slovenské národné divadlo dostalo síce dajakú štátnu subvenciu za buržoáznej republiky. Že by však táto subvencia bola zabezpečovala zvýšenie umeleckej úrovne divadla alebo jeho hospodársku nezávislosť, to by sa nedalo povedať.

Dnes nielen Slovenské národné divadlo mohlo roztvoriť svoje krídla k širokému rozletu, ale na Slovensku sa zrodil celý rad nových divadiel. Napríklad v Bratislave popri opernom a činohernom súbore Slovenského národného divadla máme aj Novú scénu, máme Štátne divadlo v Košiciach, päť súborov Dedinského divadla, účinkuje divadlo v Nitre, vo Zvolene, v Žiline a Martine. V Prešove je slovenské a ukrajinské divadlo, v Komárne Maďarské oblastné divadlo atď.

Spomíname a študujeme históriu národov a spoločenského vývoja preto, aby sme sa z nej učili a vyvodili poučky pre dnešok a pre ďalší vývoj do budúcnosti. Čo očakávame teda pre dnešok a pre budúcnosť od našich divadiel a tvorčích divadelných umelcov, a nie menej od našich dramatických spisovateľov a komponistov, ktorým ľudová demokracia dáva také podmienky tvorčej práce, ako nikdy predtým?

Očakávame od našich divadiel, aby si hlboko uvedomili obrovskú silu živého slova, naplneného pravým umeleckým majstrovstvom. Aby vedeli, že takéto slovo, odznelé z javiska, do veľkej miery môže priamo a nepriamo spolupôsobiť pri vytváraní socialistického človeka.

Očakávame od našich divadiel, aby vo vedomí tejto sily živého slova predstúpili pred miliónmi ich návštevníkov s repertoárom bojovým a pestrým, nech už ide o hry klasické alebo súčasné. Aby videli svoje poslanie aj v tom, že sa musia stať vyhňou pri vytváraní dramatickej spisby našej súčasnosti, to jest dramatickej spisby socialistického realizmu. Iba taká dramatická spisba môže dať statočnú a chlapskú odpoveď na pálčivé otázky nášho každodenného života a na všetky otázky vývoja našej socialistickej spoločnosti. Diváci našich divadiel žiadajú takúto otvorenú odpoveď, takú odpoveď, ktorá nielen odhalí na javisku - cez osudy hrdinov hier - príčiny našich nedostatkov a poukazuje na výsledky, ale cestou silnej emócie núti ich k rozmýšľaniu, vzbudí v divákoch nadšenie a zapáli ich vykonať veľké činy za veľkými ideálmi.

Súdružky a súdruhovia!

Prostredníctvom Najvyššieho sovietu Sovietskeho sväzu sme poslali včera sovietskemu ľudu zdravicu. Poslali sme pozdrav i poďakovanie za to, že pred 40 rokmi doslova holými rukami zdvihol oponu pred neznámymi ešte svetmi a jasnou žiarou osvietil celému ľudstvu cestu k novej, najspravodlivejšej spoločnosti - k socializmu a komunizmu.

Pracujúci ľud našej krajiny víta tento najväčší sviatok v histórii ľudstva tým najvzácnejším - veľkými pracovnými úspechmi a záväzkami.

Stranou tohto šľachetného úsilia o dovŕšenie výstavby socializmu nestoja ani naši divadelní umelci. Všetci si želáme, aby i náš nový divadelný zákon podnietil umelcov javiska k ďalším smelým a objavným cestám pri zobrazovaní našej slávnej minulosti, hrdinského dneška a radostného socialistického zajtrajška. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Děkuji poslanci Lörinczovi a dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku posl. Šafaříkovi.

Posl. Šafařík: Soudružky a soudruzi, drazí přátelé poslanci!

Hrdá je kapitola českého a slovenského ochotnického divadla v historii i v úspěších naší kulturní revoluce, která je nedílnou součástí dovršení socialistické výstavby naší vlasti. Byl to především divadelní zákon z roku 1948, proti němuž tehdy předúnorová reakce po prvé soustředila otevřenou nepřátelskou akci, který otevřel milionovým masám pracujících lidí přístup k nejušlechtilejším a největším dílům naší národní i světové kultury. Považuji tedy dnes námi projednávaný návrh zákona o divadelní činnosti za dovršení tohoto díla Vítězného února, posvěceného nesmírnou silou živého svědectví i horoucí touhy dělnických a rolnických mas o vědění i poznání strhující síly neochvějného boje za pravdivost i stranickost divadelního umění.

Zákon přináší i významná ustanovení pro ochotnické divadlo, které jako velmi důležitá součást naší národní kultury může se v naší vlasti hrdě pochlubit starou a slavnou tradicí nemající takřka nikde na světě obdoby. Tato slavná tradice ochotnického divadla je tradicí tvůrčího úsilí a horoucí lásky k rodné vlasti všeho českého a slovenského lidu.

Prostřednictvím ochotnického divadelnictví se náš lid podílel na vytváření pokrokových kulturních hodnot, které v dobách pro náš národ nejtěžších staly se ohniskem národního uvědomění a boje za svobodu a státní nezávislost a dnes jsou součástí boje za nového socialistického člověka, za dorozumění mezi národy a za mír ve světě.

Naše ochotnické divadlo plnilo ve svém celku vždy významné osvětové poslání.

Klasik českého divadelnictví Josef Kajetán Tyl svým známým výrokem - divadlo je život a jde zase do života - programově vyjádřil poslání divadla a dal mu jako skutečný lidový divadelník jasnou linii pro jeho další rozvoj i rozmach.

Budiž přitom připomenuta i vzácná slova ministra - presidenta Československé akademie věd Zdeňka Nejedlého, který, podávaje výklad k zákonu z roku 1948, prohlásil, že divadlo je umění nejlidovější a nejobecnější, bezprostředně působící na nejširší vrstvy národa. (Potlesk.)

Zdůraznil, že divadlo je v nejvlastnějším slova smyslu národní a kulturní majetek, který nikdy nesmí být promarněn a musí plně sloužit zájmům a potřebám všeho pracujícího lidu.

Jsme právem hrdi na starou a slavnou tradici ochotnického divadla, vzpomínajíce záslužné činnosti ochotnických spolků, zvláště spolků dělnických, které svou vlasteneckou činností bojovaly za vítězství velkých myšlenek národního osvobození a sociálního pokroku.

Jestliže vládní návrh zákona staví ochotnické divadlo jako nedílnou a svou masovostí i dosahem významnou složku naší národní kultury vedle divadla profesionálního, pak tato skutečnost bude výrazným faktorem, který ještě více zdůrazní důležitost ochotnického divadla jako jednoho z nejúčinnějších prostředků výchovy socialistické společnosti.

Nikdo, soudružky a soudruzi poslanci, nemůže dnes přehlédnout nebo podceňovat důležitost této ušlechtilé zájmové kulturní činnosti našeho pracujícího lidu, který z touhy po kulturním a uměleckém vyžití přispívá do pokladnice kulturního bohatství našich národů tak vydatně, obětavě a nezištně.

Tu zvlášť je třeba vážit si našich ochotníků.

Přicházejí na příklad do Jiráskova Hronova s takovým dychtěním a vášní, že dlouho potom musíte myslet na všechny ty večery, plné zdravého kvasu a ohnivého vzruchu za lepší umělecké mistrovství, kdy se na našich vesnicích nebo v závodech sejde hrstka obětavých dělníků, družstevníků a mladých lidí, aby ve vášnivých diskusích připínala křídla myšlenkám, citům a slovům Tylovým, Klicperovým, Gorkého, Čechovovým i Jiráskovým a Čapkovým, ale i spisovatelům a dramatikům současné doby, a oddaným studiem naplňují posláni ochotnického divadla jako učitele života našich slavných dnů leninského věku a dojímají nás vítěznými osudy lidí zápasících o život a je ho vítězství.

Ochotnické divadlo podle znění zákona má ještě účinněji přispívat k výchově občanů, pěstovat ušlechtilou zábavu a šířit zájem o divadelní umění a porozumění pro ne až do nejodlehlejších míst naší země.

Především se má stát bojovníkem za přeměnu myšlení všeho našeho lidu v městech a na venkově.

Touto svou činností vhodně doplňuje činnost divadel profesionálních. Proto zaslouží naší nejvyšší pozornosti - zejména nejvyšší pozornosti národních výborů a kulturních a osvětových institucí - při vytváření nových společenských vztahů na naší vesnici, kde dobré ochotnické divadlo může a musí sehrát v přeměně myšlení družstevníků, rolníků i vesnické mládeže v duchu socialistického uvědomění hlavní úlohu.

Vítězný postup naší kulturní revoluce, její jasnost a hluboká lidskost, je názorně vidět v úspěších družstevní velkovýroby na našich vesnicích. Lépe a kolektivněji pracovat znamená také kulturněji a radostněji žít.

Vztahy mezi lidmi na dnešní vesnici jsou bratrské a prosty jakéhokoliv nepřátelství. Už dávno nemají nic společného s přežitky a nepřátelstvím staré agrární vesnice.

Je proto zcela přirozené, že v procesu i kvasu těchto přeměn, které hluboce zasahují život našich družstevníků i rolníků, leží jim na srdci problém kulturního života jejich vesnic, do něhož zvláště zahrnují ochotnické divadlo, které má ve výchovném procesu a v ideovém růstu vesnického lidu a mládeže zvlášť bojovnou roli.

V čem vesnický člověk vidí tuto bojovnou roli? Především v náplni repertoáru a v působivosti divadelních her s takovou náplní, které by kladně ovlivňovaly výchovný proces u dospívající vesnické mládeže, aby zůstala vesnici věrna a svým členstvím posilovala družstevní kolektivy.

Vedle ochotnického divadla velké zásluhy o převýchovu vesnického lidu mají i pracovní skupiny Vesnického divadla. V našem Jihlavském kraji jsou s nimi ty nejlepší zkušenosti. Přinášejí hodnotné hry - klasiků i soudobých spisovatelů - až do nejzažších vísek. Při tom je třeba vidět i oběti herců. Dá se říci, že je to skutečně cesta tylovská.

Pochlubme se i tím, že v naší zemi usilujeme poctivě i o kulturní rovnoprávnost jiných národností. S námi žijí, s námi pracují a s námi se z úspěchu výstavby socialismu radují i rovnoprávní němečtí spoluobčané. I k nim zajíždí německé Vesnické divadlo.

V současné době hraje, jak již uvedl ministr školství a kultury s. dr. František Kahuda, v naší republice na 6.000 ochotnických souborů, nepočítaje v to na 3.000 souborů mládežnických a dětských, které se zúčastnily obnovené soutěže tvořivosti mládeže.

Vznikají ochotnické soubory i v nových klubech jednotných zemědělských družstev.

Na příklad v našem Jihlavském kraji již před dvěma roky se kulturní a osvětové instituce ve spolupráci s národními výbory a v souladu s usnesením ÚV KSČ i krajské Národní fronty zabývaly otázkou zřizování klubů a ochotnických souborů při JZD.

Po získaných zkušenostech byly vypracovány vlastní stanovy a již v pětadvaceti JZD jsou kluby s ochotnickými soubory ustaveny. Uvádím příklad z JZD z Deštné na okrese Kamenice nad Lipou, kde již byla provedena úplná socialisace vesnic.

Je to městečko s několika sty obyvateli. I když se zprvu mnozí ochotníci zdráhali hrát pod firmou klubu JZD, dnes ochotnické divadlo dociluje pod vedením JZD dobrých výsledků v repertoáru i v ideovém zaměření her. Předvádí hry, které nejen družstevníkům, ale všemu obyvatelstvu ukazují cestu k socialismu a povzbuzují pracující lid, aby co nejusilovněji se podílel na socialistické výstavbě své vlasti.

Proto se domnívám, že je nezbytné, aby ministerstvo zemědělství a min. školství a kultury se dohodly na společných opatřeních a vydaly jednotné stanovy o kulturní činnosti klubů při JZD pro celou republiku, neboť JZD jsou dnes již nejen hospodářsky, ale i kulturně nejprogresivnější silou naší vesnice.

Vycházíme-li ze situace našeho Jihlavského kraje, je radostné, že v této době provozuje divadelní činnost na 500 souborů a 22 souborů loutkářských. Zaznamenávají nebývalý rozmach, což je důsledek velké péče o rozvoj lidové umělecké tvořivosti.

Nejde však jen o počet ochotnických souborů, jde i o jejich kvalitu jak po stránce repertoáru, tak i ideového zaměření umění. K tomu napomáhají divadelní soutěže v krajích i okresech.

Nejsou někdy správně ochotníky chápány jako skutečná pomoc, přesto však u převážné většiny souborů tato živá soutěž podporuje zájem o ochotnické divadlo i o stále hodnotnější repertoár.

Velkých úspěchů dosáhl na příklad náš Jihlavský kraj v divadelní soutěži lidové umělecké tvořivosti v uplynulých letech. V roce 1956 jsme uspořádali I. krajský festival jen pro nejvyspělejší soubory. V tomto festivalu se umístil na prvním místě divadelní soubor ÚP závodů v Třebíči hrou Karla Čapka - Loupežník - s níž potom zvítězil i na národní přehlídce ve Svitavách a na XXVI. Jiráskově Hronově.

Po svém hronovském vítězství byl tento soubor odměněn i zájezdem do Vídně, kde sehrál několik her pro vídeňské Čechy.

Při II. krajském festivalu letošního roku již bojovalo o vítězství dalších několik ochotnických souborů. Zvítězil soubor závodního klubu Motorpal v Jihlavě inscenací Karvašovy hry - Pacient 113 - a na druhém místě opět třebíčský soubor Shawovou hrou - Pygmalion - který si vítězstvím na národní přehlídce v Přerově zajistil účast i na XXVII. Jiráskově Hronově.

Nebylo by ovšem správné vycházet jen z hodnocení úspěchů několika vrcholných ochotnických souborů. Je nesporným faktem, že dochází k vzestupu i u ostatních ochotnických souborů v našem kraji.

Zejména k podstatnému pokroku dochází v otázkách repertoáru. Dříve, v období kapitalistické republiky, byly na ochotnických scénách pokrokové hry bílou vranou, dnes je na našich ochotnických scénách bílou vranou kýč.

Ještě se sice vyskytují tendence čerpat z měšťácky naladěných divadelních knihovniček typu - Vdej se, holka, vdej - nebo - Cikánčin svatební závoj - a pod. Na př. na Plzeňsku si ještě dnes některé ochotnické soubory představují pomáhat budování socialistického pohraničí tím, že uvádějí na scénu kýče typu - Bouchačka - nebo - Života klam zradí se sám - jsouce v tom podporováni i některými osvětovými inspektory.

I naše družstevní vesnice se chce zasmát a radovat ze svých úspěchů, ale nesmí to znít měšťácky falešně.

Proto i přes tyto ojedinělé kazy zásluhou soustavné kritiky i odborné péče poraden lidové umělecké tvořivosti podařilo se podstatně zlepšit repertoár ochotnických divadel a ukázat jim správnou cestu k tvůrčí aktivitě, k větší pravdivosti a smělosti společenského pohledu i k vzrušující inscenaci.

Problémem ochotnického divadla jsou hry současných dramatiků. Píší se vesměs pro stálá profesionální divadla, kde není potíží s obsazením i s přestavbami scén. Ochotnické divadlo však marně volá po nových hrách, které by bylo možno sehrát s malým obsazením i s menším počtem přestaveb i na nejmenší vesnici.

Jsou sice hry českých i slovenských dramatiků ze současného života, jsou však příliš náročné a nákladné. Proto se na ochotnických scénách převážně hrají staré české klasické hry druhého řádu - Štolba, Štech a Šamberk - jež nám nejsou velkým ideovým přínosem.

Méně se hraje Tyl a Klicpera, Jirásek a j.

Někde musí ochotnický soubor bojovat s lhostejností národního výboru o reprisy vhodných divadelních her, zejména těch, které vlévají do srdce lidu optimismus a hlubokou víru ve vítězství socialismu.

Je zapotřebí zesílit vliv a pomoc Svazu československých divadelních umělců i národních výborů všech stupňů na ochotnické divadlo a vést ochotníky k tomu, aby do své činnosti dali více ochotnické lásky a ochotnické obětavosti. Ve všech krajích naší republiky pracují při krajských domech osvěty poradní sbory pro ochotnické a loutkářské divadlo. Tyto poradní sbory, složené z nejzkušenějších ochotníků a loutkářů, mají velkou odpovědnost za dramaturgii i repertoár i za ideovou výchovu ochotnických a loutkářských souborů.

Letošní Jiráskův Hronov výmluvně ukazuje, jak významnou složkou národní kultury ochotnické divadlo ve svém celku je a jak se obětaví ochotníci správně vyrovnávají s kulturně politickými úkoly, které jim naše současná kulturní politika ukládá