Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění

Budeme pokračovat ve společné rozpravě. Do rozpravy se přihlásili tito poslanci: Juran, Myška, Daniš, dr Pešková, Štefánik, Josef Čermák, Vodička, Pavlík, Kubec, Kaliský a Šmehlíková.

Dávám slovo prvému z nich, poslanci Juranovi.

Posl. Juran: Vážené Národní shromáždění!

Politika naší rodné strany, Komunistické strany Československa, byla a je vždy v souladu s potřebami pracujícího lidu, aby naše lidově demokratické zřízení bylo mezi prvními na světě, kde se pracujícím žije co nejlépe.

Naše státní zřízení a politika prováděná komunistickou stranou zaručují pevnou jistotu, že naše republika nebude otřásána hospodářskou krisí.

Naše strana a vláda zbavuje pracující strachu o zítřek, strachu o existenci a o práci, jak tomu bývalo za vlády buržoasie v době první republiky.

Snížení maloobchodních cen spotřebního zboží, zkrácení pracovní doby a usnesení vlády Československé republiky o přestavbě národního pojištění, které Národní shromáždění projednává, je dalším významným opatřením, kterým strana a vláda plánovitě a důsledně provádějí politiku zvyšování životní úrovně našeho lidu.

Budiž mi dovoleno poukázat na propastný rozdíl mezi zákonem o sociálním pojištění z dob předmnichovské republiky a zákony o přestavbě národního pojištění dneška.

Současně je třeba seznámiti mladší generaci pracujících, jaké nesmírné oběti přinášela dělnická třída v boji za sociální pojištění.

Již od prvních začátků dělnického hnutí se dělnická třída domáhala zabezpečení pro případ nemoci, stáří a invalidity. Zotročený pracující člověk, čím dál více vykořisťovaný, zbavený téměř všech práv, si kladl otázku: Co se mnou bude, až mě vyhodí ze zaměstnání? Z čeho budu živ, jestli onemocním, aneb utrpím-li úraz? Co mě čeká ve stáří, až nebudu práce schopen? Růstem dělnického uvědomění sílila odhodlanost k boji za sociální pojištění.

Tento boj za sociální pojištění si vyžádal velikých obětí, stávek, demonstrací, žalářování a dokonce střílení do dělníků.

Ani uzákonění sociálního pojištění v době předmnichovské republiky v r. 1924 se neobešlo bez bojů. Pojištění se sice uskutečnilo, ale právě proto, že v předmnichovské republice vládli kapitalisté, nepustili toto pojištění z rukou. Třídní charakter zákona spočíval v tom, že rozděloval úředníky od dělníků.

Pojištění bylo pro každou skupinu jiné. Pro ředitele bank a průmyslových koncernů byly statisícové pense z ředitelských fondů, pro tyto účely zvláště budované. Vysocí úředníci, hlavně v peněžních ústavech a průmyslových ředitelstvích, dostávali bohaté pense. Pro dělníky byly stanoveny důchody, které nestačily k životu. V pojišťovnách se hromadily reservy, kterými vládli zástupci továrníků a velkostatkářů a nakonec tyto miliardové reservy shrábl Hitler.

Sezónní dělníci, polozaměstnaní a hlavně nezaměstnaní, byli bez jakéhokoliv pojištění. Lesní dělníci nepodléhali úrazovému pojištění.

Pojišťovny se staly bankéřem kapitalistického státu místo aby sloužily lidu. Toto bídné sociální pojištění vykoupili socialisté velikými ústupky buržoasii.

Kapitalistům se dostalo za sociální pojištění mnoha výhodných zákonů jako odměny. Byl to zákon o úpravě a sleva dávky z majetku, která se odhadovala na několik set milionů korun, zřízení fondu pro zkrachované banky, do kterého každým rokem ze státních prostředků plynulo 50 milionů korun, honorování válečných půjček, na základě kterých vzrostl státní dluh o 6 miliard korun, převzetí pohledávek vzniklých dodávkou za doby války, jež činily 700 mil. korun, ale i další zákony, zejména zákon kongruový a agrárnická cla, která si buržoasie nechala odhlasovat jako kompensaci za sociální pojištění.

Přes všechny tyto veliké výhody, kterých docílili kapitalisté, bylo sociální pojištění, odhlasované v r. 1924, až za dva roky, t. j. v roce 1926 uvedeno v život

Avšak ihned po realisaci zákona o sociálním pojištění československá buržoasie organisovala útoky proti pojištění ve formě protestní kampaně organisacemi průmyslníků, statkářů a velkoobchodníků.

Na agrárních sekretariátech byly tištěny resoluce toho druhu, aby sociální pojištění bylo pro zemědělské dělnictvo zrušeno. Velkostatkáři se domáhali snížení daní a vrácení válečných půjček. Odůvodňovali svůj požadavek špatnou sklizní a vysokými daněmi.

Továrníci zase tvrdili, že výdaje na sociální pojištění ohrozí výrobu a hrozili propouštěním dělníků.

Dr Kramář napsal v Národních listech: Docela otevřeně řeknu, že nemáme prostředků, abychom vyhazovali zbytečně peníze na správu sociálních institucí.

Útok na sociální pojištění se strany buržoasie se stupňoval. Avšak i na závodech se šířilo masové hnutí proti zamýšlenému zhoršení sociálního pojištění.

Do čela odporu se staví KSČ. Pravicoví vůdcové socialistických stran boj proti zhoršení sociálního pojištění však pouze maskují.

V 10. výročí předmnichovské republiky přistupuje parlament k projednávání návrhů na zhoršení sociálního pojištění, tedy za pouhá dvě léta jeho existence.

19. září 1928 začíná v Rudolfinu boj proti vládní předloze o zhoršení sociálního pojištění. Za komunistickou stranu vystupuje na řečnickou tribunu s. Štětka. Označil vládní předlohu za zločin, který je páchán na dělnické třídě, neboť tato předloha splňuje všechny požadavky buržoasie na úkor pracujících mas.

Podle předloženého návrhu okruh pojištěnců se snižuje vyloučením 145.000 mladistvých dělníků do 16 let z pojištění. Stejně tak bylo z něho vyloučeno několik set tisíc zemědělských sezónních a domáckých dělníků a dále otcové rodin povolaných na vojenské cvičení.

Dělníci vysazovaní v době krise na několik dnů v týdnu z práce byli přeřazeni do nejnižší mzdové třídy.

Vliv pojištěnců na pojišťovny byl prakticky odstraněn a pojišťovny byly dány do rukou zástupců zaměstnavatelů a byrokracie.

Boj proti zhoršení sociálního pojištění trval v Rudolfinu tři dny. V noci z pátku na sobotu 21. září 1928 bylo zločinné dílo reakční většinou dokončeno. Odhlasováním zhoršení sociálního pojištění však nekončily zločiny buržoasní vlády, páchané na dělnické třídě.

Sociální pojištění bylo zhoršováno i v dalších letech. V roce 1934 byly podpory v nemoci a dávky v mateřství sníženy o více než jednu třetinu. Manželce dělníka poskytoval zákon pouze nárok na pomoc porodní asistentky nebo lékaře a nic víc. Byla zavedena tříletá čekací doba pro získání starobního a invalidního důchodu. Pojišťovny odpíraly přiznávat jen trochu nákladnější léčení, i když bylo naprosto nezbytné, a často i základní léky. Naproti tomu bylo trpěno rozkrádání peněz pojištěnců vedoucími řediteli pojišťoven.

Sám jsem podal mnoho interpelací, ve kterých jsem upozorňoval ministra sociální péče dr Czecha na hospodářství Okresní nemocenské pojišťovny v Brně, kde si vedoucí pojišťovny rozdělovali mezi sebe statisícové obnosy. Nebylo tomu jinak ani v jiných pojišťovnách. Na naše interpelace tohoto druhu se však vůbec neodpovídalo.

Buržoasii šlo o to, aby náklady na sociální pojištění byly co nejnižší.

Lázeňská péče, lázeňské léčení bylo vyhrazeno pouze majetným. A jak je tomu dnes? Nebudu hovořiti s této tribuny o velkém významu projednávaného zákona o přestavbě národního pojištění.

Tomuto projednávanému zákonu nepředcházely žádné stávky aneb demonstrace pracujících. Osnova zákona byla vypracována Ústřední radou odborů a Státním úřadem důchodového zabezpečení. Demokratickému projednávání zákona byl dán výraz všenárodní diskusí, podle které byly zvýšeny náklady o 200.000 korun Tato osnova byla projednána Ústředním výborem KSČ v zářijovém zasedání a pak přijata vládou naší republiky.

Jedná se o další zatížení státní pokladny jednou miliardou Kčs ročně. No a není to malá suma.

A jako dobří hospodáři musíme míti na zřeteli, že toto vydání klade veliké nároky na zdroje našeho národního hospodářství, na růst výroby a hlavně společenské produktivity práce.

Pro předložené návrhy o přestavbě národního pojištění budeme hlasovat nejen s největší ochotou, ale také s tím vědomím, že nás toto hlasování zavazuje k docílení předstihu v produktivitě práce a bojovati proti všemu, co je nám v tomto předstihu brzdou, ať v průmyslu či v zemědělství. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším přihlášeným je pan poslanec Myška. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Myška: Vážené Národní shromáždění!

Dnešního dne přistupujeme k velmi vážné, avšak radostné skutečnosti, když projednáváme a budeme schvalovat nový zákon, kterým se přebudovává a v mnoha směrech zlepšuje naše národní pojištění.

Přestavbou našeho národního pojištění bude pracujícím v době nemoci, stáří, invalidity a mateřství zabezpečena taková životní úroveň, která se ve většině případů bude přibližovat normální mzdě. Proto se bude tato úprava odrážet u každého z nás, u všech našich pracujících.

Nová úprava nemocenského pojištění odstraní dosavadní rozdíl mezi dělníky a úředníky v době neschopnosti k práci tím, že se peněžité dávky v nemoci budou vyplácet všem zaměstnancům stejně jako prvý den pracovní neschopnosti a ne, jak tomu bylo dosud, že úředník pobíral po dobu nemoci 6 i více týdnů normální plat a dělník byl odkázán již od prvého dne nemoci na nemocenskou dávku. Na tuto rozdílnost pracující na závodech již dávno poukazovali a ji oprávněně kritisovali, která v našem dnešním socialistickém uspořádání neměla a nemá opodstatnění.

V našem budovatelském úsilí se hodnotí každý pracující podle významu a kvality vykonané práce, za kterou dostává spravedlivou mzdu. Ovšem pracovní výkon bude podle tohoto zákona hodnocen u každého zaměstnance také v dávkách v případě neschopnosti k práci. A to nová úprava národního pojištění plně zabezpečuje. Tím se jistě sníží dosud značná absence a fluktuace, kdy někteří pracující si nevážili práce na jednom pracovišti a měnili své zaměstnání podle svého rozmaru. Toto jistě nebylo a nemůže být ku prospěchu našeho budovatelského úsilí na naší cestě k socialismu.

Nová úprava národního pojištění zajistí rozdělit mezi naše pracující o jednu miliardu korun více každý rok, než tomu bylo dosud v předchozích letech. A mohli bychom rozdělit ještě více, soudružky a soudruzi, bratři a sestry, kdyby ... ano, už jsme u toho nešťastného kdyby! Je nám přece všem velmi dobře známo, že všechny tyto požitky v národním pojištění vyvěrají a budou vyvěrat z naší poctivé budovatelské práce, nikoliv však z absence a fluktuace. A teď se podívejme, jaká je skutečnost. Zahledíme-li se jen trochu do statistiky nemocnosti, a já uvedu náš kraj Liberecký, jak to s tou absencí a fluktuací je, nemůžeme být naprosto spokojeni, neboť rok od roku nám stále vzrůstá. Tak ku př. v roce 1952 byla absence v kraji z důvodu nemocnosti 3,92 %, zatím co v celostátním měřítku byla 4,8 %. V roce 1954 byla již 4,9 % a v celostátním měřítku 5,11 %. Loňského roku již činila 5,15 %, v celostátním měřítku 5,23 % a v prvém pololetí letošního roku činila již dokonce 5,53 %, kdy jsme se přiblížili k celostátnímu průměru, který je 5,69 %. Zde nejlépe je vidět, jak v kraji, kde je z větší části lehký průmysl, ve kterém není takového nebezpečí nemoci a úrazů jako v krajích s těžkým průmyslem, zvyšoval se nám počet absence z nemocnosti.

Je nutno však uvést, že uvedená absence není jen ze skutečné nemocnosti. Zde je skryta absence, která v mnohých případech s nemocností nemá nic společného a narůstá nám v mnoha závodech jenom proto, že mnozí lékaři jsou velmi benevolentní v uznávání pracovní neschopnosti, když o to mnohý zeměstnanec pro svoji vlastní potřebu požádá.

A za druhé, komise národního pojištění na závodech neplní své úkoly a soudružské návštěvy nejsou konány odpovědně. Skutečnost nám v mnoha případech ukázala, že mnozí členové komise národního pojištění nedorostli ještě na takovou výši, na jaké soudružské kontroly mají být. Aby tomu tak bylo, musí být prvořadou povinností a starostí komisí národního pojištění při KVOS - ROH, aby práce členů komisí NP na závodech se zlepšila v plnění svých úkolů.

Ovšem kromě absence z nemocnosti musíme se velmi vážně zabývat absencí, která je nadměrná a nemá s nemocností nic společného. A zase bych chtěl uvést konkretní případ. Tak loňského roku bylo v kraji Libereckém celkem neomluveno 46.035 pracovních dnů a s krátkodobým "odskočením" z pracoviště, jak se říká: pane mistře, pusťte mě atd., bylo zameškáno v našich závodech 1,454.000 hodin, které representují tolik, jako kdyby 606 pracovníků-zaměstnanců nepracovalo po celý rok. Že si v těchto promeškaných dnech a hodinách mnozí zaměstnanci posekali louku, usušili seno, vybrali brambory, opravili domek nebo plot u zahrádky, bylo mnohokráte bezpečně zjištěno. A jak toto odskočení z práce je při naší plánované výrobě škodlivé, ukazuje ta skutečnost, že jen v letošním prvém pololetí nás v kraji tato krátkodobá absence ochudila o plných 29 milionů korun.

Soudružky a soudruzi, sestry a bratři! Abychom ještě lépe viděli, jak se takovými absencemi sami ochuzujeme, stačí uvést, že ku příkladu jenom jediný promarněný den tkadleny na závodě nás ošidí o 370 metrů kvalitní košiloviny. Při průzkumu na závodech jsem také zjistil, že závod, který má velmi nízkou absenci, řádně plní svůj pracovní výrobní plán, a na druhé straně závod, který svůj pracovní plán nesplnil, měl velmi značnou absenci. Bude proto záležet na nás všech, abychom právě nyní, kdy mluvíme a budeme mluvit na závodech o přestavbě národního pojištění, se zamysleli nad touto neradostnou skutečností, pokud se týká vysokého procenta absence, a dovedli říci na adresu všech těch absentérů, jak nás svojí absencí okrádají a o kolik bychom mohli být bohatší, kdybychom dovedli snížit procento absence na každém závodě. V sociálním zabezpečení výrazněji se uplatňují zásady spravedlivého odstupňování výše důchodů nejen podle délky zaměstnání a výše výdělku, ale také podle toho, v jakém oboru práce pro náš stát důležité, ten který zaměstnanec pracoval. Toto opatření je správné a jistě zajistí větší počet pracovníků do těch oborů práce, kde máme velký nedostatek pracovních sil, jako je tomu v dolech, hutích, v těžkém chemickém průmyslu a pod.

Velmi příznivý ohlas u pracujících žen má snížení věkové hranice na 55 let pro nárok na starobní důchod po 20letém pojištění. Přesto, že vzroste počet přiznaných důchodů, již dnes máme zjištěno, že převážná většina těchto důchodců zůstane i nadále v zaměstnání, aby své pracovní schopnosti a zkušenosti uplatnili při plnění plánu výroby v druhé pětiletce. Také jen v několika málo závodech mého volebního obvodu mám zjištěno, že požádá 96 žen starších 55 let o starobní důchod, ale 87 jich zůstane nadále v zaměstnání. Rovněž z 31 mužů starších 60 let, kteří požádají o důchod, zůstane 26 nadále ve svém dosavadním zaměstnání pracovat.