Dokumenty zásadní důležitosti pro činnost vysokých škol byly vydány právě v letošním a loňském roce. Jmenuji především usnesení Ústředního výboru KSČ o zvýšení úrovně a dalším rozvoji vysokých škol ze dne 16. dubna 1956 a dále usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Československa a vlád republiky o dalším technickém rozvoji československého průmyslu z 21. září 1955 a usnesení o úkolech vědy při zabezpečování rozvoje a zvyšování technické úrovně čs. průmyslu z 22. února 1956. V jednání a závěrech celostátní konference KSČ v červnu letošního roku byly pak našim vysokým školám předloženy závažné podněty především na úseku politicko-výchovné práce. Směrnice ÚV KSČ k sestavení a plnění druhého pětiletého plánu formulovaly konkretní požadavky naší společnosti na vysoké školy po vědecké i pedagogické stránce.

Ve světle těchto dokumentů a úkolů z nich vyplývajících vystoupila ještě naléhavěji do popředí otázka kvality řídící práce ministerstva školství a kultury, kvality práce našich vysokých škol a výsledků jejich výchovné a vzdělávací činnosti, jakož i otázka dosavadního stylu i metod naší práce. V tomto směru jsme se také v poslední době setkávali se spravedlivě a i nově fundovanou kritikou.

Na základě konkretní analysy chyb a nedostatků přistoupilo ministerstvo školství a kultury ve spolupráci s pracovníky vysokých škol k vypracování některých opatření, nutných pro zlepšení vědecké i pedagogické činnosti na vysokých školách.

Potvrdili jsme si, že se musíme zabývat některými závažnými úkoly výchovné i vzdělávací a vědecké práce vysokých škol.

Přispělo k tomu i to, že studenti vysokých škol na sebe obrátili pozornost široké veřejnosti svým vystoupením na jarních celofakultních plenárních schůzích ČSM i o květnových "majales". Tato vystoupení byla již hodnocena na celostátní konferenci KSČ i v článcích na stránkách našeho tisku jako projev, v němž se kromě oprávněných tendencí přihlásily i snahy nesprávné a v němž se obrazily nedostatky naší dosavadní výchovy mládeže ke komunistické ideovosti. Tak se nejaktuálnějším úkolem pedagogického procesu na vysokých školách ukázal úkol zlepšení politicko-výchovné práce. Myslím, že věcná a pravdivá analysa jarních událostí na každé fakultě a každé vysoké škole je prvním krokem na cestě ke zlepšení. Proto jsme dali pokyn, aby na počátku tohoto školního roku provedlo vedení každé fakulty rozbor ideologické i kádrové situace na své fakultě, vyvodilo z rozboru závěry a navrhlo konkretní opatření proti nedostatkům. Zdůrazňuji, že tyto besedy nesmějí být chápány jako akce represivního charakteru, ale jako jeden z prostředků ujasnění příčin nedostatků v dosavadní politicko-výchovné činnosti našich škol a k jejich odstranění. Překonávání těchto nedostatků pak bude dlouhodobý proces, který se musí soustavně uskutečňovat v každodenní konkretní práci učitelů se studenty.

Ohniskem zvýšené aktivity vysokoškolských studentů byly v údobí plenárních schůzí ČSM a majales zejména Praha a Bratislava. Ve většině ostatních vysokoškolských měst proběhly diskuse daleko klidněji, ba dokonce některé školy reagovaly na události v Praze a Bratislavě protestem, na př. technika v Brně. I na jednotlivých fakultách v Praze a Bratislavě byl průběh diskusí různý. Bylo by proto nesprávné tvrdit, že se naše vysokoškolské studentstvo vědomě ztotožňovalo s názory, směřujícími proti zájmům našeho lidově demokratického státu. Převážná většina studentů stojí za naší komunistickou stranou a vládou republiky. Ve studentských resolucích byly většinou vyslovovány požadavky, které pramenily z poctivé snahy po odstranění nedostatků zejména v pedagogické činnosti vysokých škol.

Stejně nesprávné by však bylo tvrdit, že se vlastně vůbec nic nestalo, nebo že všichni studenti byli ve všech svých připomínkách vedeni upřímnou snahou konstruktivní kritiky. Je třeba otevřeně a jasně prohlásit, že některé požadavky studentských resolucí byly zásadně nesprávné, bez ohledu na to, zda byly vyvolány neuvážeností, neinformovaností či zlou vůlí, a že jsme byli zaraženi i suverenním tónem a současně základní nezasvěceností mnoha studentů, stejně jako ultimativností některých resolucí. Tak se nám projevily důsledky toho, že většina vysokoškolských učitelů i funkcionářů ČSM nevěnovala dostatečnou péči výchově studentů, že nastal v posledních 2 - 3 letech citelný pokles v politicko-výchovné práci ve většině vysokých škol. Naši nepřátelé počítali s tím, že v jejich síti uvíznou ti studenti, kteří nemají ještě dostatek životních zkušeností a z nichž by část pro nedostatečnou životní zkušenost a znalost faktů i v důsledku své dřívější výchovy mohla být zlákána různými "nadtřídními" hesly. I když část vysokoškolských studentů pod jejich náporem zakolísala, převážná většina našich vysokoškoláků nezaváhala v tom, komu má a komu nemůže důvěřovat, v přesvědčení, že uplatňovat výsledky XX. sjezdu KSSS nespočívá ve svévolném kladení ultimativních požadavků a maloměšťáckém lomození, ale v seriosní analyse nedostatků a v jejich konstruktivním, postupném a důsledném odstraňování.

Základním prostředkem ke zlepšení politicko-výchovné práce vysokých škol bude jednak zintensivnění ideového působení učitelů na studenty během přednášek, cvičení, při konsultacích i mimo vyučování, jednak vzájemné působení samotných studentských kolektivů při studiu i mimo studijní dobu. Vytváření i organisování takových kolektivů musíme však řídit daleko konkretněji, pružněji a životněji než dosud. Všichni učitelé našich vysokých škol, nejen rektoři a děkani, musí po zkušenostech z letošního jara plně pochopit, jak vysokou odpovědnost mají vůči naší společnosti, vůči našemu pracujícímu lidu nejen za odborný, ale i za ideový a morální profil naší nové inteligence. Naléhavě od nich očekáváme, že promění v život vážný úkol formulovaný v usnesení ÚV KSČ ze dne 16. dubna 1956, jenž zdůrazňuje, aby se vyučování každému předmětu vyznačovalo ideovostí, aby pomáhalo studentům vytvořit si vědecký světový názor, aby podněcovalo tvůrčí myšlení a vyzbrojovalo studenty znalostmi spjatými s praxí socialistického budování.

Ministerstvo školství a kultury se bude starat o to, aby se v tomto školním roce opravdu rozvinuly na vysokých školách tvůrčí ideologické diskuse, besedy a konference, kde se vytříbí a upevní tvůrčí a bojovné argumenty vědeckého světového názoru v ofensivní polemice nejen proti zbytkům idealistického a fideistického myšlení, ale i proti dogmatismu, rutině a šablonovitosti v myšlení. Vždyť názory člověka podstatně ovlivňují jeho činnost - jak myslí, tak také jedná. Nedůslednost v myšlení má za následek nedůslednost v praxi. Člověk nežije bez názoru na svět, nemůže být bez odpovědi na veliké otázky o smyslu života, o vztahu člověka k člověku, jednotlivce k společnosti, o vztahu muže a ženy, o mravnosti, o svobodě a humanitě, o demokracii, o práci, o štěstí, o budoucnosti, o přírodě atd. Bude proto správné vést naše vědecké pracovníky v obrech filosofických k tomu, aby se daleko intensivněji, iniciativněji a usilovněji a se skutečně vědeckým přístupem k věci zabývali konkretním rozpracováním otázek socialistické etiky, stejně tak jako naši pedagogové konkretním a tvůrčím rozpracováním method a prostředků socialistické mravní výchovy. Také naši vysokoškolští učitelé musí nyní podstatně přispět k tomu, aby jejich studenti a všichni naši lidé pracovali a rozhodovali se se státnickým přístupem k věci, aby si každý z nás byl vědom: "Toto je moje země, v ní jsem se narodil, naučil mateřštině, tento lid mne vychoval - za rozkvět této země, za blaho tohoto lidu, těšícího se z míru s ostatními národy, spoluodpovídám!" (Potlesk.)

Další vážné úkoly stojí před námi v tomto školním roce i perspektivně při zlepšování vzdělávacích výsledků. Podrobně a konkretně je vytyčuje usnesení ÚV KSČ ze dne 16. dubna 1956. Chtěl bych zde vyzdvihnout jen některé problémy.

Je nám známo, že se na jednotlivých pracovištích výrobních resortů i kulturních a výchovných institucí mnohdy vyslovuje názor, že kvalita našich absolventů neodpovídá zvyšujícím se požadavkům praxe. Je samozřejmé, že odstranění dosavadních nedostatků spočívá především ve zvýšení celkové kvality výuky, t. j. především v práci vysokých škol a v řídící funkci ministerstva školství a kultury. Domnívám se však, že zejména ke stanovení obsahu vzdělání v nových učebních osnovách bude nezbytně třeba, aby ministerstvo školství a kultury lépe a intensivněji než dosud spolupracovalo se všemi resorty a naopak. V minulém školním roce se nám společným úsilím celkem podařilo odstranit dřívější neúčelnou roztříštěnost a úzký profil specialisací, jež vedly k vážným nedostatkům při zařazování našich absolventů do praxe, neboť zmenšovaly možnost jejich všestrannějšího využití a zařazení a neposkytovaly absolventům dostatečně širokou theoretickou základnu pro jejich další odborný a vědecký růst.

Bude proto správné, aby se při prověřování dosavadních učebních plánů vysokých škol i v přípravě definitivních učebních plánů a osnov v příštích letech více než dosud podíleli odborníci příslušných resortů, především výrobních, a jim podřízených pracovišť. Chceme je zavázat k odpovědnosti návrhem, aby spolu s ministrem školství a kultury schvaloval nové učební plány a osnovy i ministr toho resortu, pro jehož potřeby budou studenti na vysokých školách připravováni. Domníváme se, že tento společný zájem na zkvalitnění obsahu odborného vzdělání povede ve svých důsledcích i k těsnějšímu spojení theoretické přípravy studentů s bezprostředním studiem výroby, její ekonomiky a organisace nebo s praxí kulturně-osvětových a výchovných, zdravotnických či jiných institucí a k lepší organisaci provozní praxe i k větší péči o její průběh, a to jak se strany vysokých škol, tak i vybraných pracovišť.

Další důležitý úkol při zvyšování odborné přípravy valné části absolventů vysokých škol vidíme v nutnosti zlepšit jejich ekonomické vzdělání. Je zapotřebí, aby se otázkami ekonomiky začaly zabývat katedry nejen úsekových ekonomik, ale i katedry speciálních technologických disciplin. Otázky ekonomiky musí pronikat všechny technologické kursy, diplomové práce i provozní praxi tak, aby se ekonomika stala neoddělitelnou součástí odborníkova vzdělání. Aby v těchto otázkách naše vysoké školy účinně a rychle pomohly ke zvýšení úrovně řízení průmyslových podniků, postarají se též o postupné zvyšování ekonomických znalostí inženýrů - techniků z praxe. Půjde jednak o pořádání krátkodobých kursů pro vybrané ředitele podniků výrobních ministerstev, jednak o organisování asi ročního internátního ekonomického školení vybraných inženýrů, s kterými ministerstva počítají na vedoucí místa. Po absolvování tohoto studia vypracují frekventanti-inženýři během půl roku diplomovou práci z ekonomiky příslušného odvětví a obhájí ji před státní zkušební komisí. Tím náš průmysl dostane poměrně rychle určitý kádr vybraných inženýrů-ekonomů, kteří budou schopni odpovědně řídit závody a řešit složité otázky technicko-ekonomické. Perspektivně pak stojí před námi úkol reorganisace studia inženýrů-ekonomů. Ukazuje se, že za daného stavu velmi rychlého rozvoje techniky a s tím souvisejících problémů řízení a organisace lze výrobu v průmyslu úspěšně řídit jen tehdy, poskytneme-li vedoucím pracovníkům potřebné technicko-ekonomické vzdělání, specialisované pro příslušné odvětví, na podkladě širokých národohospodářských znalostí. Pro výrobu a řízení průmyslu je tedy nutné vychovávat speciálně ve státech se socialistickým zřízením nový typ inženýra-ekonoma. Ministerstvo školství a kultury ve spolupráci s výrobními ministerstvy a vybranými závody bude nyní řešit tento naléhavý problém.

Pokud jde o methodiku výuky, je dnes nejaktuálnějším úkolem zvýšení úrovně seminářů, praktických a laboratorních cvičení, jež mají rozhodující význam pro výchovu studentů k samostatnému tvůrčímu myšlení, k prověřování theoretických poznatků v praxi, k získávání pracovních dovedností a návyků a k osvojování metod vědecké práce. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat i názornosti ve vyučování na vysokých školách. Proto si ministerstvo školství a kultury vytklo za úkol vybudovat v roce 1957 vývojové středisko pro názorné učební pomůcky a dobudovat středisko pro tvorbu a distribuci filmů pro vysoké školy. K objasnění některých zásadních problémů pedagogické práce na vysokých školách chceme pořádat v tomto školním roce na všech vysokých školách konference, abychom v druhé polovině roku 1957 mohli realisovat již dlouho slibovanou celostátní konferenci o zvláštnostech pedagogické práce v prvých ročnících vysokých škol.

Obraťme nyní pozornost k druhé nejdůležitější složce činnosti vysokých škol, k vědecké práci a jejím úkolům. Naše vysoké školy stojí před naléhavým úkolem zajistit opravdu vysokou vědeckou úroveň pedagogického procesu a tak splnit úkoly, které vyplývají pro vysoké školy z vládních a stranických dokumentů. Klademe nové nároky na přípravu vědecko-pedagogických kádrů, na zvyšování jejich kvalifikace a to i na úseku vlastního řešení vědeckých problémů, ať už theoretické či praktické aktuálnosti.

Proto jsme mezi nejzávažnější úkoly v tomto úseku zařadili vybavení, doplňování a zřizování nových vědeckých pracovišť, zajišťování možnosti publikace vědeckých prací a organisace vědeckých konferencí.

Od 1. ledna 1956 bylo na vysokých školách zřízeno 33 vědeckých ústavů a laboratoří. Koncem června t. r. vypracovalo ministerstvo školství a kultury návrh na zřizování dalších vědeckých pracovišť, které hodláme po prověrce potřeby a předpokladů pro jejich zřízení ve spolupráci s Československou akademií věd realisovat po etapách v roce 1957. Jde o plán na zřízení dalších 64 ústavů a laboratoří na vysokých školách v českých zemích, především na vysokých školách technických. Na Slovensku bude vědecká pracoviště zřizovat pověřenectvo školství a kultury. Pro nejbližší dobu je připraveno na slovenských vysokých školách zřízení 9 vědeckých pracovišť.

Ministerstvo školství a kultury současně hodlá postupně rozšiřovat možnosti publikace výsledků vědeckého bádání v bulletinech, různých periodikách a sbornících vědeckých prací vysokých škol.

Při rozvoji vědecké práce a zvyšování odborné úrovně pracovníků vysokých škol má rovněž významné místo využití poznatků z kongresů a studijních cest v cizině. Proto bude v I. čtvrtletí 1957 zhodnoceno vysílání pracovníků na studijní cesty a na kongresy do zahraničí. Vzhledem k tomu, že vázla informovanost vědeckých kruhů o zkušenostech, které jednotliví pracovníci na zahraničních kongresech získávají, bude projednáno v Československé akademii věd uveřejňování jednotlivých zpráv a poznatků jak v časopisech Československé akademie věd, tak i v časopisech jednotlivých ressortů.

Výměna vědeckých publikací a časopisů s cizinou se zvýšila v I. pololetí 1956 o 8 - 10% proti předcházejícímu roku. Pro vědecké knihovny bylo v tomto údobí získáno v rámci výměny 9.000 publikací, pro ostatní knihovny a ústavy 30.000. Kromě toho bylo získáno prostřednictvím mezinárodní výměnné služby 25.000 čísel časopisů z 1.700 titulů. Na rok 1957 vypracovalo ministerstvo školství a kultury plán, v němž počítáme s tím, že získáme pro vědecké knihovny výměnou 20.000 publikací, pro ostatní ústavy v republice prostřednictvím mezinárodní výměnné služby 70.000 publikací a 50.000 čísel časopisů. V roce 1956 jsme dovezli z kapitalistických zemí 9.000 časopisů a 3.500 knih, ze SSSR 11.264 časopisů a 135.000 knih, z lidově demokratických zemí 11.287 časopisů a 76.011 knih. Pro rok 1957 je vypracován plán na dovoz 14.000 časopisů a 12.000 knih z kapitalistických zemí, 11.360 časopisů a 136.000 knih z SSSR a 11.350 časopisů a 77.000 knih z lidově demokratických států.

Ministerstvo školství hodlá ve spolupráci s Československou akademií věd ještě více než dosud podporovat pořádání vědeckých konferencí na vysokých školách. Plán sladíme časově i thematicky s konferencemi a sjezdy Československé akademie věd. Nedostatkem většiny dosavadních konferencí bylo, že nebyly pořádány k zásadním problémům, ale byly spíše přehlídkou themat, která se na vysokých školách řeší. Splnily sice jisté poslání v tom, že přispěly k vzájemnému poznání vědeckých pracovníků, poskytly možnost mladším vědeckým pracovníkům vystoupit před veřejností a podnítily soutěživost vysokých škol v úrovni pořádání konferencí. Avšak již v letošním roce bylo konáno několik úspěšných thematických vědeckých konferencí. Na př. vysoká škola technická v Košicích uspořádala ve dnech 8. - 12. září 1956 konferenci na thema lokality východního Slovenska, jež byla zároveň X. sjezdem geologicko-mineralogické společnosti. Pořadateli se podařilo zajistit nejen dobrý průběh této konference, ale i hojnou účast geologů z ČSR i zahraničních hostí (z SSSR, Polska, Maďarska a Francie). Vedeni všemi těmito zkušenostmi vypracujeme do konce roku 1957 perspektivní plán vědeckých konferencí do roku 1960.

Ke zbývající skupině úkolů, k vlastnímu řízení vědecko-výzkumné činnosti na vysokých školách, náleží především posuzování, koordinace a schvalování plánů vědecké činnosti vysokých škol, kontrola jejich plnění a převádění výsledků ukončených vědeckých problémů do praxe. Během roku 1957 vypracuje ministerstvo školství a kultury dlouhodobý plán výzkumu na vysokých školách pro celou druhou pětiletku. Plán vědecko-výzkumných prací na vysokých školách na rok 1957 se připravuje v těsné spolupráci s Československou akademií věd a s výrobními ministerstvy. Tak na př. ministerstvo chemického průmyslu vypracovalo návrh plánu vysokých škol na úseky, které jsou ve vztahu s výrobními podniky a rozeslalo příslušný materiál těmto podnikům, aby navázaly styk přímo s katedrami vysokých škol. V oboru lékařských věd je vypracován společný thematický plán vysokých škol a pracovišť ministerstva zdravotnictví. V zemědělsko-lesnických oborech bude rovněž vypracován společný plán vysokých škol s Československou akademií zemědělských věd. Tak jsou vědečtí pracovníci na vysokých školách již v hojné míře zapojeni do řešení státních úkolů. Jen na příklad v geologických oborech bylo za rok 1955 úspěšně vyřešeno 48 úkolů a zpráva o výsledku předána Geofondu.

Vážnými nedostatky však trpí kontrola plnění vědecko-výzkumného plánu, a to jak na ministerstvu školství a kultury, tak i na vysokých školách. Ministerstvo školství a kultury se bude v budoucnu soustřeďovat hlavně na evidenci plnění a eventuelně organisovat komplexní inspekce na vysokých školách za účasti vynikajících profesorů z jiných vysokých škol. V organisaci a kontrole vědecko-výzkumné činnosti na vysokých školách samých si slibujeme velké zlepšení od zřízení vědeckých rad.