Až dosud bylo řešení výzkumných úkolů na vysokých školách financováno převážně z vlastních rozpočtových prostředků vysokých škol. Aby se rozšířilo a usnadnilo zadávání výzkumných úkolů vysokým školám výrobními ministerstvy a závody a tím se rozšířila spolupráce vysokých škol s praxí, zamýšlí ministerstvo školství a kultury zavést v roce 1957 se souhlasem ministerstva financí takový způsob financování výzkumných úkolů, že si vysoké školy budou moci z těchto prostředků doplňovat zařízení svých pracovišť. Kromě toho byl vypracován návrh vládního usnesení o pomoci hospodářských ministerstev při materiálním vybavování vysokých škol a o spolupráci s praxí. Bude v nejbližší době předložen vládě ke schválení.

Před řešení náročných úkolů budou ministerstvo školství a kultury i vysoké školy postaveny na úseku mimořádných způsobů studia. Požadavky pracujících na získání vysokoškolského studia při zaměstnání se budou po stránce kvantitativní i kvalitativní podstatně zvyšovat. Z nejnaléhavějších úkolů, které bude třeba splnit v tomto školním roce, vyzdvihujeme zejména prověření sítě konsultačních středisek vysokých škol, při čemž je třeba uvážit, zda některá další konsultační střediska by neměla být zřizována přímo na závodech, dále vypracování zásad pro tvorbu methodických pokynů jak pro učitele, tak i pro studenty, a průběžné včleňování nejlepších učitelů vysokých škol a externích učitelů z praxe do výuky v mimořádných způsobech studia. Proto chceme v průběhu roku 1957 pořádat v dohodě s Ústřední radou odborů krajské konference o mimořádných způsobech studia v některých krajských městech a do konce roku 1957 předložit vládě dokument o zajištění studia pracujících se zvláštním zaměřením k tomu, aby se studium účastníka v mimořádných způsobech studia, vyslaného závodem, stalo součástí plánu výkonů příslušného podniku. I při řešení tohoto problému bude potřeba účinné spolupráce všech ostatních ministerstev.

A konečně ještě poznámka o přípravě vědecko-pedagogických kádrů. V příštím roce dojde k obohacení forem výchovy i forem zvyšování kvalifikace vědeckých pracovníků. Vládním usnesením ze dne 18. července 1956 byla pro vybrané mladé vědecké pracovníky, které je třeba uvolnit od ostatních povinností a tím jim umožnit, aby dokončili a obhájili disertační práci k dosažení vědecké hodnosti kandidáta věd, zřízena t. zv. jednoroční aspirantura, při níž se zachovává finanční zabezpečení pracovníka, jaké měl na svém pracovišti. Zároveň bylo uloženo Čs. akademii věd, abychom ve spolupráci předložili do konce letošního roku návrh nového systému organisace přípravy a výchovy vědeckých pracovníků.

Takové jsou tedy, soudružky a soudruzi a vážení přátelé, hlavní současné úkoly na úseku našich vysokých škol. Uvedl jsem je proto, aby byly zřejmé všechny souvislosti toho, co chceme dělat, s tím, jak to chceme zajišťovat.

Mohu tedy nyní přejít k objasnění, jak s těmito otázkami souvisí a jak z nich vyplývá návrh nového zákona o vysokých školách.

Ze souhrnu úkolů je zřejmé, že dnes požadujeme zintensivnění vědecké práce na vysokých školách, že chceme, aby vysoké školy vynikaly jako ohniska vědeckého ruchu, že nám jde o další rozvíjení tvůrčí iniciativy pracovníků vysokých škol, že chceme zabezpečit skutečně jednotné, efektivní řízení a správu všech vysokých škol ministerstvem školství a kultury. V souvislosti se známými opatřeními, jež vytvářejí správný, marxisticko-leninsky chápaný poměr k slovenskému národu a jeho národním a státním právům, je třeba rovněž v oblasti správy vysokých škol učinit příslušná opatření. Všem těmto současným úkolům již základní norma o vysokých školách - zákon č. 58/1950 - plně neodpovídá.

Proto a ještě pro další důvody, jež plynou zvláště ze směrnic usnesení ÚV KSČ ze dne 16. dubna t. r. o zvýšení úrovně a dalším rozvoji vysokých škol, stala se novelisace vysokoškolského zákona nezbytným a prvořadým úkolem.

Dosud platný zákon o vysokých školách, schválený Národním shromážděním dne 18. května 1950, byl ve vývoji vysokých škol v ČSR významným předělem a podstatně přispěl zejména k upevnění organisace, umožňující socialistické přeměny na našich vysokých školách. Byl vydán po IX. sjezdu KSČ. Tehdy vstoupily vysoké školy do období zesíleného boje za vyšší kvalitu vědecké přípravy, za vítězství marxisticko-leninské methody ve vědecké práci, za přípravu takových vysokoškolsky vzdělaných odborníků, kteří nebudou pokulhávat za úkoly praxe při řešení velikých odpovědných úkolů pětiletky. Zákon č. 58/1950 Sb. tím, že jasně stanovil výchovu socialistické inteligence jako hlavní úkol vysokých škol, vtiskl vysokým školám nový charakter a pevně zakotvil v nejvyšším stupni naší školské soustavy výsledky vítězství pracujícího lidu v únoru 1948.

I když dnes konstatujeme, že tento zákon v některých významných úsecích zastaral, že už je v mnohém vývojem překonán, nechceme ani v nejmenším upírat, jakou významnou úlohu v daných podmínkách splnil a jakou oporu představoval v postupném přeměňování buržoasní vysoké školy ve školu socialistickou. Vytyčil tehdy nové úkoly našich vysokých škol v období budování základů socialismu, nahradil zastaralé a sjednotil často nejednotné předpisy. Tím byl zlikvidován stav, kdy poměry našeho vysokého školství byly upravovány tříští různých nařízení, dokonce i některými předpisy z dob rakousko-uherské monarchie. Tak byl vnesen řád do dalšího budování již existujících vysokých škol i do zakládání nových podle potřeb našeho hospodářského, politického i kulturního života.

Srovnáme-li stav tehdejšího našeho vysokého školství s dneškem, vidíme, že u nás proběhl pozoruhodný kvantitativní a kvalitativní vývoj. Byly založeny další vysoké školy a fakulty nejen tradičního typu, nýbrž vznikaly i školy nové, specialisované, jejichž úkoly byly dány potřebami plánovitého rozvoje hospodářského a kulturního života naší země. Tyto školy jsme často budovali mimo tradiční centra, nelekajíce se počátečních potíží. Dnes již tyto školy mají své pevné postavení, a to především proto, že jsou tam, kde byla pro ně příhodná základna výrobní i kulturní, jako je tomu na příklad v Plzni, Liberci a Pardubicích. Vytvářely se i školy, které poté, co splnily své poslání nebo byly vývojem překonány, byly nahrazeny školami stabilnějšího rázu. Postupně se kvantitativní rozvoj našich vysokých škol ustálil s ohledem na růst a potřeby našeho hospodářství a socialistické kultury. Dnešní síť vysokých škol, jak ukázaly rozbory, nevyžaduje dalšího rozšiřování, ačkoli umístění vysokých škol a určení jejich kapacity především vzhledem ke zvýšeným perspektivním počtům technické vysokoškolské inteligence si vyžádá ještě určitých úprav. Vstupujeme tedy do nové etapy vývoje našeho vysokého školství, do etapy, v níž budeme moci těžiště pozornosti přenést na jejich kvalitativní výstavbu. Nezakrýváme nedostatky, které dosud máme v této oblasti našeho života. Poslední vládní prohlášení na ně výslovně upozorňuje a správně přiznává, že jsme se v minulosti uspokojovali s kvantitativním vzrůstem školských a kulturních zařízení a málo jsme si všímali, jak uskutečňujeme v kulturně výchovné oblasti cíle, které jsme si vytyčili - cíle pravé, socialistické výchovy mládeže, studentstva i všeho lidu.

Proto druhou naši pětiletku chceme vyznačit v historii našeho školství jako období, v němž vytvoříme všechny předpoklady k tomu, aby se podstatně zvýšila úroveň vyučovací, výchovné a vědecké práce, abychom ve spolupráci se školami, s mládeží i odborovou organisací našich pracujících přešli nyní na zajišťování takové kvality výchovy a vzdělávání studující mládeže, která odpovídá socialistickým požadavkům.

Během šesti let platnosti zákona č. 58/1950 Sb. vžily se na vysokých školách instituce právě tímto zákonem zavedené - jako rady vysokých škol a fakult, katedry, aspirantura a nově zavedené vědecké hodnosti, jež se staly účinnou pobídkou k tomu, aby byla intensivně zvyšována vědecká kvalifikace zejména mladších vědeckých pracovníků veřejnými obhajobami jejich disertačních prací a pod.

Již při provádění některých ustanovení zákona z r. 1950 se však ukazovalo, že rychlý rozvoj vysokých škol v mnoha otázkách začíná předstihovat literu zákona a že je proto nutno zákon novelisovat. V novém světle se objevily otázky, týkající se cíle a náplně činnosti Státního výboru pro vysoké školy, změnilo se pojetí správy vysokých škol zejména s ohledem na zvýšení pravomoci slovenských národních orgánů, nově se ujasnily funkce a složení rad vysokých škol, úkoly a organisace vědeckých pracovišť na vysokých školách, postavení a úkoly akademických funkcionářů, též se zřetelem k decentralisačním opatřením, bylo třeba promýšlet nová ustanovení o učitelích vysokých škol a pod. Ministerstvo školství a kultury muselo těchto nových skutečností dbát. Také směrnice uvedené ve stranických a vládních dokumentech nás vedly k tomu, abychom v rámci dosavadních organisačních předpokladů učinili řadu opatření, jimiž se práce jak samotného ministerstva, tak i vysokých škol v nových podmínkách zlepší.

Ministerstvo školství a kultury bude napříště dodržovat zásadu, že ústřední úřad má vyřizovat jen to, co bezprostředně souvisí s výkonem jeho funkce řídící, normotvorné a kontrolní. Decentralisace konkretní agendy umožní pracovníkům ministerstva, aby se věnovali intensivněji a hlouběji kontrole plnění zásadních norem a směrnic. Zobecněním takto získaných zkušeností a poznatků budou moci lépe a plánovitěji než dosud vytvářet normy nové a nynější normy zlepšovat. V řízení vysokých škol a při vydávání norem se však musí současně výrazně uplatnit snaha po jejich stabilisaci. Při výkonu své funkce řídící a normotvorné bude ministerstvo školství a kultury více než dosud spolupracovat s kolektivními orgány (Státní výbor pro vysoké školy, komise expertů) a aktivy odborníků z vysokých škol. Vydání norem zásadního významu bude připravováno též diskusemi ve vysokoškolských a odborných časopisech. Porady rektorů se musí stát pravidelnou institucí a trvalou formou práce našeho ministerstva s aktivem. Také při činnosti kontrolní bude ministerstvo školství a kultury více než dosud používat odborníků ze škol, z vědeckých institucí i z praxe, a to zvláště formou vysílání komisí ke komplexnímu průzkumu jednotlivých škol, fakult, kateder a pod.

V souhrnu bych chtěl zdůraznit, že všechna opatření, jimiž chceme zajistit lepší organisaci a řízení vědecké a pedagogické práce vysokých škol, jsou jen předpokladem zlepšení, nikoli už zlepšením samým. Jde nyní o to, aby nezůstala jen na papíře nebo aby nebyla uváděna v život mechanicky a formálně, jak se dříve mnohdy stávalo. Jsme si vědomi toho, že dřívější přehnaná centralisace řízení vysokých škol na ústředním úřadě podvazovala mnohdy iniciativu pracovníků vysokých škol, brzdila jejich samostatné a tvůrčí řešení problémů a vedla je mnohdy spíše ke snižování pocitu odpovědnosti. Obdobně tomu bylo i na rektorátech a děkanátech, kde se při přetížení akademických funkcionářů a někde i nedostatečné kvalifikaci zaměstnanců vyvíjela nesprávná praxe mechanického a formálního postupování úkolů nahoru nebo dolů bez jakéhokoliv ujasnění stanoviska a zpřesnění pokynů či údajů. Novelou vysokoškolského zákona zvýšená pravomoc akademických funkcionářů a kolektivních orgánů vysokých škol a fakult znamená nejen posílení jejich samostatnosti, ale i zvýšení jejich odpovědnosti za vědecko-didaktický a výchovný proces. Umožňuje současně účast širokého kruhu odborníků na řešení principiálních otázek organisace pedagogické a vědecké práce na vysokých školách. Přechod na tento nový způsob práce se jistě neobejde bez počátečních obtíží. Nesmíme se jich však zaleknout. Bude nyní prvořadým úkolem našich pracovníků vysokých škol, aby se zamyslili nad stylem a metodami své práce a aby za spolupráce ministerstva školství a kultury prověřili kvalitu pracovníků rektorátů a děkanátů s hlediska plnění nových úkolů.

Jediným kriteriem správnosti všech vypracovaných i navržených opatření bude ovšem praxe, a to především kvalita výsledků výchovně vzdělávací a vědecké práce vysokých škol a učitelů.

Hlavní zásady, jimiž jsme se řídili při vypracování předlohy a které se staly základem novelisace vysokoškolského zákona, v nichž jsou též zahrnuty i současné hlavní úkoly na úseku vysokého školství, jsou:

1. zásada jednotného a nedílného řízení všech vysokých škol ministerstvem školství a kultury, při čemž v rámci zásad demokratického centralismu bude v dané etapě rozvoje čs. vysokého školství prohlouben socialistický demokratismus života vysokých škol provedením důsledné decentralisace jejich správy;

2. zásada rozšíření pravomoci slovenských školských orgánů v souladu s ustanoveními ústavního zákona č. 33/1956 Sb., o slovenských národních orgánech a tím ještě kvalitnějšího zajištění rychlého a všestranného kulturního rozvoje Slovenska při plném využívání slovenských tradic a zvláštních podmínek hospodářských, politických a kulturních;

3. zásada, že ohniskem vědeckého života a tvůrčího ruchu v našem státě jsou spolu s Československou akademií nesporně též vysoké školy, jejich posluchárny, katedry a vědecká pracoviště a že je třeba posílit tento vědecký a tvůrčí ruch prohloubením účasti pracovníků vysokých škol na řešení úkolů naší socialistické praxe a soustavným zvyšováním jejich vědecké a pedagogické úrovně, zejména zavedením habilitačního řízení a zlepšením a rozšířením konkursního řízení na vysokých školách.

Z novely vysokoškolského zákona je zřejmé, že úkoly kvalitativního rozvoje vysokých škol nemohou být splněny bez mobilisace všech pracovníků vysokých škol, bez zvýšení jejich iniciativy, pravomoci a odpovědnosti, bez rozvinutí velké tvůrčí vědecké kampaně za vytvoření vysoce hodnotných učebních pomůcek, za hluboké tvůrčí vědecké zvládání nové problematiky naší socialistické praxe.

Jde o normu, která se stane základem nadcházející vývojové etapy našeho vysokého školství, etapy jeho kvalitativního rozvoje. V této normě se obrážejí všechny principy, které se formovaly v procesu budování našich vysokých škol na podkladě dosavadního vysokoškolského zákona a které byly prověřeny dnes již nejen u nás, ale i v SSSR i v ostatních státech socialistické světové soustavy. Jde o principy, navíc objasněné či ovlivněné XX. sjezdem KSSS a celostátní konferencí KSČ. Nepochybujeme o tom, že se nový zákon stane všem pracovníkům, orgánům a organisacím na vysokých školách pevnou oporou v jejich další činnosti, v rozvíjení jejich iniciativy a odpovědnosti a že přispěje k dosažení dalších podstatných úspěchů ve vědecké práci i vysokoškolské pedagogice, při výchově naší socialistické inteligence, při budování socialistické ekonomiky a kultury v naší zemi.

Jsme bezvýhradně přesvědčeni, že přijetí a provádění novely vysokoškolského zákona bude dalším svědectvím péče Komunistické strany Československa a vlády naší republiky o blaho a kulturní vzestup československého lidu, vedeného jimi spolehlivě a odhodlaně k novým a dalším vítězstvím v boji za lepší život. V čestnosti a pracovitosti našeho lidu, v solidaritě našich dělníků, rolníků a inteligence s mírumilovným lidem všech zemí a především s lidem sovětským, nacházíme nesmírnou materiální, myšlenkovou a morální sílu, na niž jsme nejen hrdi, ale která nás i povzbuzuje a zavazuje. I když jsme si vědomi, že tuto ušlechtilou sílu musíme ještě neustále znásobovat a právě proto, že si to uvědomujeme, věříme v budoucnost a tvůrčí síly našeho lidu a věříme i v úspěch naší společné práce. Právě proto a pro jedinečnou krásu naší země neskonale milujeme svoji vlast a vykonáme vše, co bude v našich silách, abychom věrni odkazu našich národních dějin a staletému dílu našeho lidu a jeho hrdinů všechny úkoly výstavby socialismu čestně splnili. (Potlesk.)