Letecká doprava prodělala za poslední desetiletí období nesmírného rozvoje nejen co do počtu linek, přepravovaných osob a zboží, ale i co do vybavení jak nejmodernějšími dopravními prostředky pro skutečně hromadnou dopravu osob, tak i pozemními zařízeními. Je to přímý důsledek prudkého technického pokroku a lze bez nadsázky říci, že letecká doprava se nachází teprve na počátku svých možností.

Je nutno si uvědomit, že dnešní rozvětvené hospodářské a kulturní styky, které má náš stát se zeměmi všech kontinentů, nelze si představit bez rychlého spojení leteckou dopravou jak osobní, tak i poštovní a různých druhů zboží, u kterého zvláště záleží na rychlosti doručení. V dnešní době přestává být letecká doprava zvláštností a lze říci, že stojíme na prahu období jejího dalšího podstatného rozšíření používáním vrtulníků a že podstatně odlehčí dopravě rychlíkové i na střední vzdálenosti.

Kromě toho poskytuje civilní letectví i velmi účinnou pomoc našemu zemědělství a lesnictví prováděním specielních služeb při pěstování a ochraně porostů.

Je zcela přirozené, že těmto podmínkám a požadavkům již zdaleka nevyhovuje dosud platný zákon o letectví č. 172, vydaný více jak před třiceti lety dne 8. července 1925 a že je v důsledku úplně změněných podmínek technických i provozních třeba naléhavě nové odpovídající právní úpravy.

Předložený vládní návrh leteckého zákona plně respektuje zásady, kterými se náš stát řídí v otázkách mezinárodních styků. Vzhledem k velké důležitosti letectví pro bezpečnost státu deklaruje úplnou a výhradní svrchovanost Československé republiky nad vzdušným prostorem, který je nad jejím územím, a vyhrazuje možnost vyhlásit zákaz létání nad určitými oblastmi našeho státu. Osnova přihlíží i k mezinárodním předpisům a zvyklostem, poněvadž Československo je jedním ze smluvních států chicagské "Úmluvy o mezinárodním civilním letectví" z roku 1944. Řídí se dále zásadou rovnoprávnosti mezi všemi státy a poskytuje možnost provozování dopravy nad naším územím i cizími letadly, ale sjednáním mezinárodních leteckých dohod zajišťuje vzájemnost poskytovaných výhod. Zvláště v tomto směru stojí před Čs. aeroliniemi, jako před výhradním naším dopravcem v civilním letectví, velké možnosti vzhledem k výhodné poloze naší republiky na křižovatce dopravních cest střední Evropy.

Dá se říci, že jedním z ústředních problémů, které velmi podrobně osnova rozebírá, je otázka bezpečnosti leteckého provozu, jak to konečně odpovídá zásadám péče o člověka, která je našemu státnímu a společenskému zřízení vlastní. Jde zde nejen o požadavky vysoké kvalifikace a praktických znalostí leteckého personálu, který zvláště v civilním letectví vzhledem ke stále se zvyšujícím požadavkům na rychlost, pohodlí a bezpečnost za jakýchkoliv okolností se skládá z řady vysoce kvalifikovaných odborníků, ale i o letouny samotné, zkoumání jejich způsobilosti k letům, o zařízení zabezpečovací, zaručující spolehlivé lety za nejtěžších povětrnostních podmínek. Přihlíží rovněž k potřebě budovat pozemní zařízení podle požadavků nejmodernější techniky.

Proto osnova vyhrazuje ministerstvu dopravy právo vydávat souhlas k zahájení seriové výroby letadel určených pro civilní letectví, rozhodovat o změnách nebo zrušení pozemních zařízení, určovat letové linie a letové cesty a zvláště podrobně předepisuje postup a zásady při přípravě letu, součinnost meteorologické služby a konečně vymezuje pravomoc i osobní odpovědnost velitele letadla a náčelníka veřejného letiště.

Novelisace leteckého zákona je nutná i z jiného hlediska. Hustota leteckých linek, množství letadel v civilní dopravě a počet cestujících mnohonásobně vzrostly. Zákon č. 172/1925 Sb., jenž se omezil pouze na všeobecné zmocnění vládě, aby nařízením vydala předpisy "o tom, jak jest se zachovati při létání, zvláště aby byly zamezeny srážky a nehody letadel ve vzduchu a poškození lidí i věcí při létání, při vzletu a přistání, jakož i předpisy o užívání signálů", zůstal však prakticky neproveden. Dnešní stav však vyžaduje podrobné prováděcí předpisy a přímé řízení letecké dopravy mezinárodní i vnitrostátní, jejího skloubení i s jinými obory letecké činnosti, která se stoupající životní úrovní našeho lidu rovněž stoupá. Je to sportovní a branně-výchovná činnost Svazarmu, která se stává skutečně přístupnou pro nejširší vrstvy našich pracujících, v prvé řadě mládež, a která dosahuje pozoruhodných úspěchů. Proto osnova upravuje i vztahy k této organisaci, aby její činnost nebyla omezována při zachování bezpečnosti leteckého provozu. Jde rovněž i o zkušební a výzkumnou činnost našeho vyvinutého leteckého průmyslu. V neposlední míře nutno koordinovat i letecký provoz mezi civilním letectvím a letectvím ministerstva národní obrany, jak to vyžaduje nejen bezpečnost dopravy, ale i státu. Všechny tyto vztahy jsou v osnově podrobně řešeny.

Řídit takto rozsáhlý obor činnosti se stále se měnícími podmínkami vyžaduje operativnost, kterou starý zákon neznal. Vládní návrh zmocňuje ministerstvo dopravy, aby převzalo tuto řídící a koordinační činnost a aby přivedlo civilní letectví k dalšímu mohutnému rozmachu, kterému věnuje v současné době velkou pozornost přímo strana a vláda.

Předložená osnova leteckého zákona řeší odchylně proti dnes platným předpisům i otázku vlastnictví civilních letadel. Od roku 1951 byla totiž soustředěna veškerá letadla u Československých aerolinií nebo Svazarmu a pouze v malém počtu spravovaly je podniky pro výrobu, eventuelně opravy letadel. Nyní bude možno, aby se civilní letadla stala vlastnictvím i jednotlivých národních podniků nebo soukromým vlastnictvím československých státních občanů. Pouze aby byla zajištěna bezpečnost provozu nebo aby tato právní volnost na druhé straně nevedla k ohrožení státní bezpečnosti, budou míti civilní letadla ve své správě národní podniky se souhlasem ministerstva dopravy, jednotliví českoslovenští státní občané potom se souhlasem ministerstva dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.

Těchto letadel může býti používáno však pouze pro vlastní potřebu, kdežto právo provozovat dopravu osob, zboží i pošty za úplatu přísluší v dopravě vnitrostátní i nadále výlučně Československým aeroliniím.

Plánovité budování civilních letišť, ochranných pásem a jiných pozemních zařízení a jejich rozšiřování a neustálé zdokonalování podle současných požadavků se neobejde bez zásahů do soukromého vlastnictví, nebo jeho určitého omezení, bez zásahů i do zájmů podniků a organisací socialistického sektoru. Vyžaduje to jak výstavba letišť, tak i bezpečnost leteckého provozu v prostoru letišť nebo dopravních vzdušných cest. Proto osnova přiznává právo vyvlastnit potřebné nemovitosti a práva pro potřeby civilního letectví, jak to žádá zájem veřejnosti.

Vládní návrh leteckého zákona řeší i vztahy vůči jiným státům. Přidržuje se leteckého zákoníka SSSR z roku 1935 a jeho doplňků z roku 1947 a při jeho vypracování bylo přihlédnuto i k nynějším zákonným předpisům lidové republiky Rumunské a lidové republiky Bulharské, jakož i k právním úpravám jiných států, s nimiž má naše republika civilní letecké styky. Osnova navazuje na dosud platný zákon o letectví a béře zřetel na ustanovení varšavské "Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě".

Vzhledem k tomu, že Československá republika je jedním ze smluvních států chicagské "Úmluvy o mezinárodním civilním letectví" z roku 1944, jsou zásady tohoto zákona řešeny ve shodě s ní (ku př. vedení rejstříku letadel atd.). Rovněž vzhledem k velkému podílu mezinárodní dopravy na naší letecké dopravě pamatuje se na možnost přístupu Československé republiky k t. zv. "Římské úmluvě o náhradě škod způsobených osobám třetím na životě (zdraví) a majetku na zemi" a k připravované mezinárodní úmluvě o náhradě škod způsobených srážkou ve vzduchu.

Lze tedy říci, že předložená osnova přispěje k rozvoji a prohloubení mezinárodní letecké dopravy mezi Československem a ostatními státy.

Vážené Národní shromáždění! Předložená osnova zákona o civilním letectví zahrnuje všechny obory letecké činnosti dopravní, sportovní i speciální. Ponechává možnost ministerstvu dopravy operativně formou nařízení ministra, vyhláškou nebo jiným způsobem vydávat předpisy podle okamžitého stavu a potřeb civilního letectví. Respektuje plně zájmy našeho státu a umožňuje rozvoj jak mezinárodní, tak i vnitrostátní dopravy. Přihlíží podrobně k potřebám a požadavkům bezpečnosti státu i provozu samotného. Pamatuje i na možnost a nutnost budování pozemních zařízení, zvláště letišť, a jejich zařízení pro nerušený provoz i za nejobtížnějších podmínek a tak se stane právním podkladem pro výstavbu letišť i pro nejmodernější a nejmohutnější letadla současné doby.

Proto navrhuji jménem ústavně-právního výboru, aby plenum Národního shromáždění předložený vládní návrh zákona o civilním letectví schválilo. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji poslanci ing. Voborskému za jeho zpravodajskou zprávu.

Hlásí se někdo do rozpravy k tomuto bodu pořadu? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme tedy k hlasování. Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona o civilním letectví najednou podle zprávy výboru ústavně-právního.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona o civilním letectví (letecký zákon) ve znění zprávy výboru ústavně-právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o civilním letectví.

Tím je vyřízen čtvrtý bod pořadu schůze.

Nyní přerušuji schůzi do 14 hod.

Místopředseda dr Polanský (zvoní):

Zahajuji přerušenou 13. schůzi Národního shromáždění.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu, kterým je

3. Zpráva výboru kulturního o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o vysokých školách (tisk 80).

Zpravodajem je poslanec dr ing. Potužák. Prosím ho, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr ing. Potužák: Vážené Národní shromáždění!

Vláda Československé republiky nám předložila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 18. května 1950 č. 58 Sb. o vysokých školách. Jde vlastně o novelisaci hlavní části zákona, která je obsažena v §§ 4 - 26 kromě § 18., který zůstává beze změny. Nejdříve se zmíním o okolnostech, které vyvolaly předložení novely zákona.

Již zákon o vysokých školách z r. 1950 znamenal veliký pokrok ve vývoji vysokých škol proti dřívějšímu stavu. Vzhledem k rychlému hospodářskému vývoji při budování socialismu v naší vlasti byl brzo překonán a jeho ustanovení nevyhovovala novým úkolům, které byly kladeny na vysoké školy. Ministerstvo vysokých škol, pak školství a nyní školství a kultury si muselo vypomáhat různými opatřeními, aby provoz na vysokých školách odpovídal měnícím se požadavkům. Nové úkoly vznikly vysokým školám v poslední době zvláště podle usnesení ÚV KSČ o zvýšení úrovně a dalším vývoji vysokých škol ze dne 16. dubna 1956. Tyto úkoly jsou: Vysoké školy mají připravovat pro všechny složky našeho národního hospodářství a státní správy vysoce kvalifikované odborníky, hluboce politicky uvědomělé, kteří jsou schopni řešit všechny případy denní práce, při nichž je třeba hlubokých theoretických znalostí a tvůrčích schopností, kteří ovládají metodu vědecké práce a jsou schopni dále samostatně rozvíjet vědecké discipliny, jež studovali. Tak jsou vysoké školy jednou z hlavních složek neustálého rozvoje vědy a techniky. K zajištění úkolů k technickému rozvoji průmyslu mají především přispět všechny vysoké školy technické spolu s přírodovědnými a ekonomickými obory škol universitních. Za účelem podpory těchto snah je třeba se také zároveň starat o preventivní opatření zdravotnická a k tomu je třeba pečovat o výchovu vysoce kvalifikovaných hygieniků a lékařů.

Vysokoškolští učitelé, kteří představují jedny z nejlepších specialistů, které má ČSR, mohou pak zvlášť významně přispět svou odbornou, výzkumnou, vědeckou a badatelskou prací k podstatnému urychlení tempa technického rozvoje.

Obrátíme-li nyní pozornost k počtu studentů, kolik jich mají vysoké školy vychovat, jeví se nám tento stav podle úředních statistik takto:

I když v posledních letech počet absolventů na našich vysokých školách vzrostl, zvláště na školách technického směru, nevychovávají naše vysoké školy dostatečný počet odborníků s ohledem na perspektivní rozvoj a úkoly našeho národního hospodářství. Tento nedostatek lze zjistit přehledným srovnáním počtu odborných kádrů v našem hospodářství s jinými průmyslově vyspělými státy, především se Sovětským svazem.

V Sovětském svazu bylo ke konci roku 1954 asi 6,5 milionu odborníků s vysokoškolským a vyšším odborným vzděláním. Počet dělníků a ostatních zaměstnanců dosáhl v Sovětském svazu koncem roku 1954 již 47 milionů osob, takže odborníci se školským vzděláním zaujímali 13,8% z celkového počtu zaměstnaných.

V ČSR bylo naproti tomu v roce 1954 pouze 10,8% z celkového počtu zaměstnanců. Při tom skladba těchto odborníků je u nás naprosto odlišná. Zatím co v Sovětském svazu je skoro 50% odborníků vysokoškolsky vzdělaných, je v ČSR pouze 20,8% vysokoškoláků z celkového počtu odborníků. Je tedy patrno, že pokud jde o vysokoškolské odborníky, je zatím ČSR daleko za Sovětským svazem. Nepříznivá situace je též v poměru mezi techniky a vysokoškoláky universitního směru.

Sovětský svaz však neustrnul ani na těchto výsledcích a uskutečňuje pro budoucnost další velké zvýšení počtu vysokoškolských odborníků, jak ukazují dosavadní výsledky z XX. sjezdu KSSS. Nejzřetelněji vyplyne rozdílnost situace ze srovnání absolutních čísel z konce roku 1954, kdy studovalo na vysokých školách (včetně dálkových) v Sovětském svazu 1,732.000 studentů a na odborných školách 1,790.000 studentů. Kdyby měl být počet studentů na vysokých školách v ČSR ve správném poměru k počtu studentů na vysokých školách v Sovětském svazu (vychází-li se z celkového počtu zaměstnanců), musel by dosáhnout 157.000 studentů včetně dálkového studia, zatím co v roce 1954 bylo u nás na vysokých školách pouze 47.000 studentů.

Počet studentů vysokých škol není u nás příznivý rovněž ve srovnání k ostatním lidově demokratickým státům: tak počet studentů vysokých škol na 10.000 obyvatel připadá ve státech:

Tato čísla jsou přibližná, poněvadž není znám přesný počet obyvatel v uvedených státech, ale nebudou se mnoho lišit od skutečnosti.

Srovnání ukazuje, že ČSR má kromě Německé demokratické republiky nejnižší počet studentů vysokých škol v poměru k počtu obyvatel. Poměr počtu studentů vysokých škol se však v Německé demokratické republice v poslední době podstatně mění. Podle původního pětiletého plánu mělo být v roce 1955 ve všech ročnících na vysokých školách 55.000 studentů. Podle plánu na rok 1955 mělo však být přijato do prvého ročníku vysokých škol již 18.280 posluchačů, takže je zřejmé, že celkové číslo studentů na vysokých školách bude v NDR daleko vyšší.

Pokud jde o neúplné údaje ze států kapitalistických, je stav následující:

V roce 1954 činil počet studentů na 10.000 obyvatel: