Vedení dolů i odborové organisace musí zvlášť pečovat o kolektivy, které pracují novými methodami, a vytvářet podmínky, aby horníci mohli úspěšně plnit své závazky a plány výroby. Neméně důležité bude také v daleko větším měřítku než dosud rozšiřovat zkušenosti nejlepších kolektivů na ostatní pracoviště, kam dosud nezavál nový duch práce.

Na nízké úrovni je v OKR také socialistické soutěžení kolektivů, vnitrozávodní soutěžení i soutěž mezipodniková. Socialistická soutěž a plnění závazků se nedostatečně kontroluje. Hodnocení soutěže se nestalo záležitostí všech pracujících a funkcionářů a často se provádí statistickým způsobem. Knihy cti, které mají být pýchou každého dolu, nejsou vedeny odpovědně a odměňování nejlepších pracovníků neprovádí se vždy po šesti měsících podle směrnic. To jsou vážné nedostatky, nad kterými je třeba při zavádění snížené pracovní doby se zamyslet a hledat příčiny a cestu k jejich odstranění. Vždyť nejde jen o úpravu nové pracovní doby, jde zároveň o boj o uhlí, který musíme vést na celé frontě rovněž úspěšně.

Bude jistě správné, když se iniciativy na ostravsko-karvínských dolech chopí funkcionáři, jako je tomu na velkodole Hlubina. Tam je kladen při projednávání a tvoření podmínek pro novou úpravu pracovní doby důraz především na zkvalitnění a rozvoj socialistického soutěžení a aby závazky dělníků byly zároveň podloženy závazky techniků. Tím dosáhnou lepšího využití mechanisace a přípravy pracoviště. Revírníci a mistři mají při tom zajišťovat včasný nástup do práce a dodržování pracovní doby, aby nastupující četa neztrácela čas.

Technici však i na tomto dole zůstávají mnoho dlužni iniciativě horníků. Je nejvýše nutné, aby nejenom na tomto dole, ale v celém revíru vytvořili technici příznivé podmínky, aby horníci mohli splnit ukazatele technického režimu i při snížených nákladech na vytěženou tunu, při zachování dosavadních výdělků.

Neméně závažné úkoly v Ostravském kraji v souvislosti se zkrácením pracovní doby mají rovněž hutní závody a stavební a montážní závody. I v těchto oborech musí být zajištěno, aby se nestaly brzdou rozvoje celého našeho průmyslu.

Stojíme nyní před velkými sice, ale reálnými úkoly, které jsme si uložili ve druhém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství. Ve všech našich závodech se pracující připravují na 1. říjen, kdy nová úprava pracovní doby, kterou dnes projednáváme, vstoupí v platnost. Pokusně zavádějí různá opatření na zkrácení pracovní doby, při zachování výše výrobnosti a produktivity práce. Dosavadní výsledky ukazují, že to půjde. Naši dělníci a technici na Ostravsku již zvládli velmi mnoho obtížných úkolů a nejednou ukázali světu, co dovedou.

Pracující lid Ostravského kraje spolu se všemi pracujícími v naší republice, jejich um, dovednost a pracovitost je zárukou, že i přechod na 46hodinový pracovní týden bude proveden úspěšně. Že zajistí všechny úkoly podle návrhu projednávaného zákona, který je dalším stupněm k dosažení vytyčeného socialistického cíle. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Nyní dávám slovo posl. Chalánkovi.

Posl. Chalánek: Vážené Národní shromáždění!

Jak už zde bylo řečeno, v roce 1918, t. j. téměř před 40 lety, dosáhla naše dělnická třída velkého vítězství, kterým bylo zavedení zákona o 48hodinové pracovní době. Toto na tehdejší dobu velké vítězství bylo draze zaplaceno léty bojů, práce, potu a mnohdy i krve nejlepších synů dělnické třídy a bylo doslova v pravém slova smyslu na kapitalistech vybojováno.

Jak naprosto rozdílná situace je dnes, kdy naše Národní shromáždění přistupuje ke schválení zákona, který snižuje pracovní dobu ze 48 hodin na 46 hodin týdně a u mladistvých dokonce na 36 hodin týdně.

Přitom se tak neděje na základě tlaku našich pracujících a tím méně na základě bojů, které si v minulosti v dělnickém hnutí vyžádaly tolik obětí. Děje se tak proto, že pracující lid, který je dnes pánem své země a který pod vedením naší Komunistické strany buduje socialismus, jde od úspěchu k úspěchu.

Zákon o 46hodinovém pracovním týdnu je pouze začátkem plnění jedné ze směrnic celostátní konference Komunistické strany Československa, která postavila v tomto směru úkol, snížit během druhé pětiletky pracovní dobu na 7 hodin denně a tímto způsobem, mimo další opatření, kterými jsou mzdové a platové úpravy, snižování cen, podstatné zvýšení dávek v nemoci a ve stáří, které se připravuje a v nejbližších týdnech rovněž bude předloženo Národnímu shromáždění k projednání, a řadou dalších opatření vytváří podmínky pro neustálý růst životní úrovně a blahobytu našich pracujících.

Zvláště však je nutno vyzvednout tu okolnost, že snižováním pracovní doby nedochází ani ke snížení naší výroby, ani ke snížení mezd a platů, a obě tyto okolnosti mají svůj velký význam.

My totiž máme zkušenosti z první republiky, že i tehdy se zkracovala pracovní doba a to mnohdy tak, že pro desetitisíce a statisíce našich pracujících nebyla vůbec žádná práce a pochopitelně, že také ne výdělky.

A i dnes je známo, že v řadě kapitalistických států je obdobná situace a ve Spojených státech amerických podle oficielních amerických údajů mělo v roce 1954 10 milionů dělníků zkrácenou pracovní dobu tak, že jejich pracovní doba činila jednu hodinu až 34 hodin týdně, přitom ovšem s příslušným zkrácením mzdy nebo platu, prostě tak, jak to kapitalistům v daném okamžiku a jejich zájmům vyhovuje.

I dnešní americké časopisy se chlubí touto skutečností o zkracování pracovní doby, zamlčují však, že to má být lék na nezaměstnanost v Americe, který ovšem lékem není, ale naopak, který je dalším zbídačováním pracujících v Americe. Že kapitalistům nejde o zkrácení pracovní doby, o tom svědčí příklady z poslední doby z Německé spolkové republiky, kde hlavně ve zbrojní výrobě docilují kapitalisté vysokých zisků a nerozpakují se zavádět 60 - 80hodinový pracovní týden, přesto že je známo, že i tam je řada lidí bez práce.

Zde se nejlépe ukazuje propastný rozdíl mezi kapitalistickým a socialistickým zřízením.

U nás totiž nejde jen o zachování mzdy na dosavadní výši, ale zkrácením pracovní doby sledujeme hlavně to, abychom našim pracujícím dali více času na zábavu, sebevzdělání a k tomu, aby se ještě ve větší míře než dosud podíleli na správě a řízení našeho státu a našeho národního hospodářství.

Přitom je nám jasné, že máme-li takto zvyšovat životní úroveň, nemůžeme snižovat výrobu, ale naopak, v souladu s úkoly našeho druhého pětiletého plánu je třeba i při snížené pracovní době stále více a více vyrábět, abychom si tak vytvářeli prostředky pro další uspokojování stále se zvyšujících potřeb našich pracujících. Tento problém vyřešit je v moci samotných pracujících a to jak na závodech, tak na polích i na ostatních pracovištích.

To velmi dobře pochopili pracující závodů našeho Olomouckého kraje a především iniciátoři celostátní výzvy ke zkrácení pracovní doby, Moravské železárny a ZORA Olomouc.

Cenná byla nejen iniciativa těchto podniků, které jako první v republice přišly s výzvou a návrhem, jakým způsobem docílit zkrácení pracovní doby při nesnížení výroby a nesnížených výdělcích, ale hlavně to, že nevznikla potřeba ani dalších pracovních sil, ani potřeba zvýšit mzdové fondy, a přitom bylo pečlivě dbáno na to, aby nynější výše výroby ve zkrácené pracovní době nebylo dosahováno větší intensitou práce pracujících, ale naopak byl postaven úkol, zvýšit produktivitu práce pomocí lepšího využití techniky a mechanisace, zavedením malé mechanisace ve větší míře, lepším využíváním pracovní doby, hlavně se zaměřením na snížení absence, upevněním technologické kázně, organisací práce a snížením zmetkovitosti.

Největší podíl na tom, že tato opatření se ukázala účinnými, má ta okolnost, že do příprav na zkrácení pracovní doby byli v nejširším měřítku zapojeni všichni pracující na těchto závodech, kde za pomoci výrobních porad a pracovních skupin, ustavených z inženýrů, techniků a nejlepších pracovníků, byla navržena a také uskutečněna řada technicko-organisačních opatření a uplatněna řada zlepšovacích návrhů, které zajišťují, že zavedení zkrácení pracovní doby od 1. října t. r., dík této dobré a poctivé přípravě a provedeným opatřením, nebude na těchto závodech problémem.

Ukázaly to zkušební týdny, provedené na některých provozech, kde tato navržená opatření byla uskutečněna, a nejenom že bylo dosaženo ve 46 hodinách plnění plánu výroby, ale tento dík zpřesněným opatřením byl značně překročen a rovněž tak výdělky zaměstnanců nejenom že se nesnížily, ale v řadě případů jsou ještě vyšší.

Že těmito opatřeními byl udeřen hřebík na hlavičku, to se ukázalo na řadě dalších závodů našeho kraje, které po vzoru Moravských železáren a ZORY začaly uskutečňovat tato opatření v různých obměnách na svých závodech. Rozbor situace na závodech našeho kraje totiž ukázal, kde máme největší reservy a možnosti, jichž je třeba využít pro zkrácení pracovní doby.

Pracovní doba za I. pololetí byla totiž v průmyslových podnicích našeho kraje využita jen na 89% a jen celodenním čekáním na práci bylo promarněno 3.556 dnů a neomluvená absence činila 12.867 dnů.

Přitom ztráty na zmetcích činily za I. pololetí t. r. 20,500.000 Kčs, na čemž jen podniky těžkého strojírenství se podílely částkou přes 10 milionů korun. Na př. jen v Sigmě Lutín za prvých 7 měsíců t. r. činila ztráta za zmetky téměř 2 miliony korun, z čehož polovinu činily zmetky na materiále, který byl dodán jinými závody, a polovina byly zmetky vlastní. Obdobná situace je v Železárnách Petra Bezruče, i když zde v poslední době bylo dosaženo podstatné snížení zmetkovitosti.

Přesto hodnota zmetků v měsíci srpnu t. r. činila 114,225 Kčs. Rozborem bylo zjištěno, že na př. ve slévárně šedé litiny 42 a půl procenta zmetků bylo zaviněno formíři, 25 procent licí partou a pod.

Těchto několik případů ukazuje, jaké možnosti jsou skryty v našich závodech a jak správným zaměřením socialistické soutěže na odstranění těchto nedostatků může být docíleno takových výsledků, které usnadní plynulý přechod na zkrácenou pracovní dobu.

Naši pracující jsou si však vědomi, že při dalším zvyšování výroby a postupném snižování pracovní doby bude nutno ještě ve větší míře přecházet nejen na vyšší techniku a mechanisaci, ale také, že je nutno zvyšovat kvalifikaci pracujících, aby tito novou techniku a mechanisaci dokonale ovládli a rovněž aby ovládli pokrokovou technologii práce.

Řada našich závodů se proto v současné době zaměřuje nejen na vypracování plánů rozvoje mechanisace a technologie pracovních postupů, ale také na to, aby v závodních školách práce, večerních kursech a dálkovým studiem se zvyšovala kvalifikace co největšího počtu pracujících.

Největším problémem v kraji, jako i jistě jinde, bylo zajistit přizpůsobení dopravy tak, aby vyhovovala změněným podmínkám při zkrácení pracovní doby. Avšak i tento obtížný problém se za pomoci všech krajských orgánů a ve spolupráci Ostravské dráhy s ředitelstvím ČSAD podařilo vyřešit.

Nemalou měrou se o to zasloužily i samotné závody, které koordinovaly praktické provádění zkrácení pracovní doby tak, že téměř na všech našich závodech v kraji bude krácena pracovní doba o 2 hodiny v sobotu, a to tak, že prvá směna bude pracovat od 6 do 12 hodin, druhá od 12 do 18 hodin a třetí od 18 do 24 hodin. Jen u nepřetržitých provozů je řešení takové, že bude poskytováno pracujícím volno po každé 23. směně.

Při této úpravě se podařilo vyřešit otázku zkrácení pracovní doby na samotné železnici, kde i když musely být zařazeny někdy nové vlakové soupravy a vznikla tak potřeba více než 200 nových pracovníků, kteří museli být zařazeni do provozu, bylo řešení takové, že téměř celá tato kvota byla získána z vlastních zdrojů a to lepší organisací práce a odstraněním duplicity v jednotlivých správních útvarech Ostravské dráhy.

Vážení soudruzi poslanci! Velká iniciativa našich pracujících a její výsledky, které byly dosaženy v přípravě na přechod ke zkrácení pracovní doby, jsou jistě zárukou, že můžeme s plnou odpovědností jako volení zástupci těchto pracujících v našem nejvyšším zákonodárném sboru hlasovat pro tento zákon a jsem přesvědčen, že pracující plněním úkolů naší druhé pětiletky vytvoří takové podmínky, aby naše Národní shromáždění stále častěji projednávalo a schvalovalo takovéto zákony, které zajišťují stále krásnější a radostnější život pro všechny občany naší lidově demokratické republiky. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Tím je vyčerpáno pořadí přihlášených řečníků.

Hlásí se ještě někdo o slovo? (Nikdo.)

Do rozpravy se již nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Tomanovi.

Zpravodaj posl. Toman: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Nebyly předloženy žádné pozměňovací návrhy. Nebude-li námitek, dám hlasovat o celém návrhu zákona najednou podle společné zprávy výboru rozpočtového a hospodářského a výboru zdravotního.

Jsou proti tomuto postupu nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o zkrácení pracovní doby ve znění společné zprávy výboru rozpočtového a hospodářského a výboru zdravotního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o zkrácení pracovní doby. (Potlesk.)

Tím je vyřízen druhý bod pořadu schůze.

Navrhuji, abychom nyní přistoupili k projednávání čtvrtého bodu denního pořadu, t. j. projednávání zprávy výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o civilním letectví.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Přistoupíme proto k projednávání čtvrtého bodu denního pořadu, kterým je

4. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o civilním letectví (letecký zákon) - (tisk 81).

Zpravodajem je posl. ing. Voborský. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. ing. Voborský: Vážené Národní shromáždění!

Z pověření ústavně-právního výboru podávám plenu Národního shromáždění zprávu k vládnímu návrhu zákona o civilním letectví.

Tento zákon provádí novelisaci dosavadního zákona o letectví, který již zdaleka nemůže vyhovovat požadavkům na právní normy v oboru, jenž doznal za poslední léta tak převratných změn. Vždyť civilní letectví má pro Československou republiku, jako pro vnitrozemský stát mimořádný význam nejen hospodářský, ale i po politické stránce je důležitým faktorem prohlubujícím stále úže se vyvíjející přátelské styky mezi národy.

Dosavadní stav zákonné normy civilního letectví vyžaduje pro úpravy a vydávání směrnic vládního nařízení, což je za dnešních požadavků neúnosné, a je nutno se řídit řadou provisorních nařízení ministerstva dopravy, které dočasně řeší nejnutnější problémy. Nehledě k těmto okolnostem, byla celá řada původních ustanovení zákona 172/1925 Sb. výslovně zrušena, nebo nahrazena jinými zákonnými předpisy, které odpovídají dnešní naší společnosti.