Môj otec, tesársky pomocník, zarábal sotva toľko, aby nás osem detí nehladovalo. Nezamestnanosť ako príšera ohrozovala existenciu robotníckych rodín, vyháňala najmä našich slovenských pracujúcich ľudí do zahraničia za kúskom ťažko zarobeného chleba. Neistota, hlad, podvýživa a tuberkulóza sa zahniezdili v robotníckych rodinách, zakiaľ hŕstka bohatých podnikateľov žila v prepychu a svojvôli.

Ako sa pamätám, bolo to tak aj s mojím pánom Arkenberkom, veľkostatkárom v Nitre, ktorý 360 dní sa zdržoval vo Švajčiarsku a 5 dní na majetku. Ináč to nebolo ani v nitrianskom cukrovare, kde prokuristi nahradzovali akcionárov a vykrmené husi boli meradlom, kto bude, alebo nebude prijatý do roboty. Často sa mi zdá, že na tieto skutočnosti u nás niektorí ľudia zabúdajú, keď dostatočne nedoceňujú veľké výdobytky nášho ľudovodemokratického zriadenia.

Aký radostný je proti tomu náš dnešok! Naša ľudovodemokratická ústava a naše zákony nielen na papieri zabezpečujú právo na prácu, na slušný zárobok, odpočinok, vzdelanie a sociálnu starostlivosť. Tieto práva v našom štáte, kde vládne robotnícka trieda, stali sa najskutočnejšou skutočnosťou.

V tomto krátkom čase naša vlasť stala sa silnou a bohatou, akou v minulosti nikdy nebola. Práca oslobodená od moci vykorisťovateľov, urobila z našej vlasti priemyselnú veľmoc.

Pre nás Slovákov je radostné, že Slovensko v priemyslovej výstavbe a produkcii tak pokročilo, že dnes patrí medzi najpokročilejšie a technicky veľmi vyspelé krajiny. Pritom je zvlášť dôležité, že popri nových závodoch, priehradách, elektrárňach, školách, nemocniciach a bytoch súčasne rástla a rastie i osobná spotreba obyvateľov. Naši pracujúci v dôsledku lepších zárobkov a stáleho znižovania cien lepšie jedia, krajšie sa šatia, sú dobre zaobutí, kupujú si motorky a televízory, stavajú desaťtisíce rodinných domčekov. Nadovšetko jasná je u nás perspektíva stáleho vzrastu nášho národného bohatstva.

S vedomím istoty sme si v druhej päťročnici vytýčili smelý cieľ: hospodársky dohoniť a predbehnúť najvyspelejšie kapitalistické krajiny. Niet pochybnosti, že tento šľachetný cieľ, taký významný pre blahobyt ľudu, pre obranyschopnosť vlasti a posilnenie mieru na svete, určite dosiahneme.

Skrátenie pracovného času bude vyžadovať dobrú organizáciu práce, rovnomerný prísun materiálu, mechanizáciu a automatizáciu, aby sa tak zvýšila produktivita práce.

Šestaštyridsaťhodinový pracovný týždeň musí sa uplatniť na každom úseku najmä v baníctve, kde treba zabezpečiť stabilitu pracovníkov a odstrániť fluktuáciu.

Šestaštyridsaťhodinový pracovný týždeň je nová veľká vymoženosť pracujúceho ľudu v našej vlasti. Veľká výhoda, ktorú naši pracujúci a naša pracujúca mládež dostávajú, musí nás účinne mobilizovať do ďalšej radostnej práce, do odstraňovania nedostatkov na pracoviskách.

S návrhom zákona iste všetci poslanci tohto slávneho zákonodarného sboru vyslovíme radostný súhlas. (Potlesk.)

Předseda: Děkuji. Přerušuji nyní schůzi na 30 minut.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou 13. schůzi Národního shromáždění. Budeme pokračovat v jednání o druhém bodu denního pořadu.

Dávám slovo posl. Hrubé.

Posl. Hrubá: Soudružky a soudruzi, poslanci, milí hosté!

Přistupujeme dnes k významné události v budování naší socialistické vlasti, k schválení zákona o zkrácení pracovní doby na čtyřicet šest hodin týdně, u mladistvých do 16 let na 36 hodin týdně.

To, co bylo řečeno na celostátní konferenci Komunistické strany Československa, uvádíme nyní do praktického života. Můžeme tak učinit na základě stále se zvyšující výrobnosti v našem průmyslu, na základě stále se zvyšující produktivity práce. Na tom mají velkou zásluhu také naše ženy, které po boku mužů pracují dnes na každém pracovišti. Není povolání, které by žena nezastala stejně svědomitě jako muž. Je třeba jen ženám pomoci. A navrhovaný zákon o zkrácené pracovní době na čtyřicet šest hodin týdně a možnost po dohodě se zaměstnavatelem i kratší pracovní doby vychází nám ženám velmi vstříc. Umožní nám, abychom se mohly více věnovat své rodině, vzdělání, veřejnému a politickému životu. Vždyť ženě při sebelepších sociálních vymoženostech vždy zůstane té práce trochu víc než mužovi. Nákupy, starost o výchovu dětí, vyprání drobného prádla, nažehlení šatiček pro svou pionýrku, připravení dobrého jídla, to vše jsou samozřejmé starosti maminek. Jsou přijímány členy rodiny s takovou samozřejmostí, s jakou jsou dávány, i když většina rozumných mužů stále více ženám v jejich domácích pracech pomáhá. Hřejivé teplo domova, klidnou a šťastnou rodinu dovede vytvořit žena-matka, uvědomělá pracovnice.

Zákon o zkrácené pracovní době nám k tomu značně pomůže. Domácí práce, které pravidelně zůstávaly pro pracující ženu na neděli, bude moci při zkrácené pracovní době udělat v sobotu. Zmizí z našich dvorků a balkonů nedělní šňůry prádla, které hovořily o využití nedělního volna pracující ženou. Pro ženu každá ušetřená minuta znamená mnoho. Proto zkrácení pracovního týdne o dvě hodiny přijímají všechny pracující ženy s povděkem, jak jsem se o tom přesvědčila na besedě s pacientkami lázní Luhačovic, kde jsem byla na léčení. Zajímalo mne, jaký názor na zkrácení pracovní doby mají, a všechny, ať ze Slovenska nebo z českých zemí, s radostí tento zákon přijímají. Mám jejich jménem poděkovat naší straně a vládě hlavně za to, že bude možno ženám, které mají děti mladší než čtrnáct let, navázat pracovní poměr i na kratší dobu než čtyřicet šest hodin. Dosavadní praxe byla taková, že ředitelé závodů odmítali tyto ženy přijímat do zaměstnání. Soudružky navrhovaly, aby byl dán ředitelům závodů příkaz k přijímání žen se zkrácenou pracovní dobou. V mnohých závodech pracují ženy dvanáct i více hodin za směnu, proč by nemohly na tomto místě pracovat ženy dvě po šesti hodinách? Udělaly by práce víc, nebyly by unaveny a ještě by podnik ušetřil na přesčasech. Věří, že to je jen začátek k dalším a dalším vymoženostem socialistické společnosti, ve které žena našla pravý smysl života. A naše ženy dovedou být vděčny. Uvedu jen některé příklady.

Pracuji v národním podniku Atlas, kde ženy soukají a tkají hedvábí, upravují a posílají je do celého světa. Když jsem do tohoto podniku nastoupila, soukaly jsme hedvábí na dvaceti pěti vřetenech. Za pomoci technicko-organisačních opatření, zavedením mzdového pořádku, soukáme dnes na 200 vřetenech. Sukařky soudružka Matuchová a Sittová plní plán na 120 %. Tkadlena Špačková plní plán na 156 %, soudružka Chobotová ve skárně na 136 %. Výkony dosahují při splnění stoprocentní kvality výrobku. A tak je to i v dalších odděleních. Tak v barevnách, kde dříve pracovali jen muži, dosahuje na př. s. Filipová 240 % plnění plánu.

V národním podniku Perla v přádelnách a barvírnách bavlny přemýšleli, jak zajistit výrobu při zkrácené pracovní době. Vhodným uspořádáním kotlů při vyváření a bělení příze ušetří u každého zaměstnance 20 minut za směnu, tím splní plán bez potíží na 100 %. V motárnách zavedením metrického motání zajistí nejen splnění plánu, ale zvýší produktivitu práce v průměru o 4 %. Tak je to i v ostatních provozech. Soudružka Katzerová, Haltmarová a Jelínková dosahují v přádelně výkonu 135 %.

Ve většině závodů zábřežského okresu byl již zkušebně zaveden čtyřicetišestihodinový pracovní týden. Podařilo se to, poněvadž bylo pochopení u všech zaměstnanců. Pouze v některých závodech nevyzkoušeli čtyřicetišestihodinový pracovní týden a to proto, že to dostatečně politicky a organisačně nepřipravili.

V našem závodě jsme začali zkušebně pracovat 46 hodin týdně. Zavedení zkrácené pracovní doby předcházelo projednání se zaměstnanci na všech pracovištích, kde bylo z řad pracujících přineseno mnoho užitečných návrhů. Bylo navrženo odstranění zbytečných ztrátových časů zaviněných špatným přísunem obědů a svačin, čímž bude ušetřeno 10 % potřebného času k zavedení zkrácení pracovní doby. Dále nebyla dosud využívána dostatečně pracovní doba u mnoha našich pracovníků. Odstranění této závady podstatně přispěje k vyřešení problému. Další podstatná část návrhů byla zaměřena na odstranění ztrátových časů vzniklých špatnou organisací práce a stálými změnami ve výrobě. A jako poslední z připomínek bylo navrhováno v mnoha případech zvýšení produktivity práce zavedením malé mechanisace a realisací zlepšovacích návrhů. Všechny připomínky našich pracujících byly zpracovány ve zvláštních technických komisích a bylo zjištěno, že ve většině případů bude možno realisováním všech těchto návrhů pracovní dobu zkrátit na 46 hodin týdně, aniž by byly sníženy výdělky a utrpělo plnění plánu. V mnoha případech bylo docíleno vyšší úspory, které bude použito pro doplnění náhrady ztrát v těch odděleních, kde nebylo možno za dosavadního stavu zkrácenou pracovní dobu zajistit. V těchto případech bude nutno přesunout několik pracovníků do jiných oddělení. Pečlivá příprava k zavedení zkrácené pracovní doby se nám vyplatila, neboť zkušebně jedeme bez velkých potíží.

Vskutku jedinečné socialistické vymoženosti dostává se naší mládeži do 16 let, jíž se pracovní doba zkracuje na 36 hodin týdně. A neškodí při této příležitosti vzpomenout na učňovská léta starší generace. Kolik ústrků zažila, a její doba zaměstnání zpravidla převyšovala tehdejší i tak již dlouhý pracovní čas. Zkrácení pracovní doby na 36 hodin je tedy pro naši mládež obrovskou vymožeností. A jestliže toto opatření na jedné straně vítáme, musíme současně na druhé straně dělat také opatření, aby mimopracovní čas, jehož nyní naše mládež bude mít hojnost, byl správně a náležitě využit k dobré zábavě a k dalšímu sebevzdělání. To budeme muset mít stále na paměti.

Hovořila jsem o tom, jak naše ženy vítají tento zákon o zkrácení pracovní doby a jak úspěšně plní své pracovní úkoly. Aby mohly všechny naše ženy dát k disposici svoje síly, je třeba více pochopení od všech činitelů, aby žena mohla zastat nejsvětější úkol matky a pracovnice.

Dnešní zákon nám to plně zaručuje. Jsme hrdy na to, že naše lidově demokratické zřízení už dnes přistupuje ke zkrácení pracovní doby, zatím co pracující - a to zejména ženy - v jiných zemích musí bojovat o základní sociální práva, jako nárok na dovolenou atd.

Soudruzi poslanci! Zákon, jejž dnes projednáváme, je vskutku dobré dílo. Otevírá našim lidem další lepší perspektivy. Věřím, že celé naše Národní shromáždění tento zákon jednomyslně schválí, za což mu bude patřit dík všech pracujících žen naší socialistické vlasti.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo posl. Mátlovi.

Posl. Mátl: Vážené Národní shromáždění!

Pracující lid naší lidově demokratické republiky vytvořil dobrou prací a plněním plánovaných úkolů předpoklady k tomu, že můžeme dnes, po 40 letech, projednávat změnu zákona o osmihodinové pracovní době č. 91/1918 Sb., který ve své době znamenal veliký úspěch dělnické třídy. Byl výsledkem dlouhodobých bojů pracujících a znamenal tehdy omezení jejich vykořisťování.

Třeba si v této souvislosti znovu uvědomit ony velké a zásadní změny, které u nás nastaly po našem osvobození v roce 1945 a zejména po vítězném únoru 1948, kdy dělnická třída Československa převzala do svých rukou výrobní prostředky.

Naše první, buržoasní republika stála po 11 letech existence v důsledku kapitalistického dravčího hospodářství před velkou hospodářskou krisí. Bez zaměstnání bylo téměř milion lidí a v letech 1928 - 1933 byla kromě toho zkracována pracovní doba na 40, 36 i na 24 hodin týdně. Kapitalisté se dostali do odbytové tísně a celou tíhu finančních nesnází přenesli na dělnictvo.

Takové zkracování pracovní doby, které s sebou přinášelo i zkracování výdělku, znamenalo samozřejmě pro dělníky a úředníky a jejich rodiny v oné době hlad a bídu, stejně jako nezaměstnanost.

Je proto zajímavé, že utečenci a zrádci národa, právě ti, kteří takto hospodařili a uvrhli pracující lid na pokraj zoufalství, mají ještě dnes odvahu kritisovat přes zahraniční nepřátelské centrály rozhodnutí Komunistické strany Československa a vlády Národní fronty o zkrácení pracovní doby. Vyjdou však i v tomto případě, jako ostatně vždy, naprázdno, neboť právě toto opatření, které je prvním stupněm ke zkrácení pracovní doby na 42 hodin týdně, je dalším dokladem růstu životní úrovně našeho lidu a předností našeho zřízení před zřízením kapitalistickým.

Vždyť skutečnost, že při zkrácení pracovní doby, které v naší lidově demokratické republice po jedenácti letech uskutečňujeme, nesmí dojít k poklesu mezd, dává při růstu hmotné úrovně pracujících nebývalou možnost také ke zvyšování jejich kulturní úrovně.

Zkrácení pracovní doby, jak již zdůraznil zpravodaj, můžeme uskutečnit s úspěchem jenom za předpokladu, že neklesne výrobnost našeho průmyslu, ale naopak, že dosáhneme dalšího růstu produktivity práce při zachování správného poměru mezi růstem produktivity práce a růstem mezd, že splníme a překročíme úkoly státního plánu.

Pracovní doba musí být tedy snížena bez dalších nároků na mzdové fondy, při nezkrácených výdělcích. Kromě toho i při zkrácené pracovní době bude nutné zachovat šestidenní provozní týden. To bude vyžadovat zejména v Ostravském kraji, v OKR vypracování nové organisace směnnosti pro jednotlivá pracoviště a při tom bude zároveň nutné zajistit, aby nedocházelo k výpadkům a kolísání v těžbě.

Nebude jistě malým úkolem splnit plánovanou výrobu, sníží-li se pracovní doba přibližně o 4 %. Zejména v našich základních oborech, jako jsou doly, hutě, strojírenství, chemie, stavebnictví a pod.

Zejména v Ostravském kraji, kde se na četných šachtách plán neplní a plnění plánu těžby se dohání prací přes čas a nedělními směnami, nebude přechod na novou pracovní dobu, v níž se po 23 odpracovaných osmihodinových směnách zavádí jeden den náhradního volna, jednoduchý.

Pololetní plán sice OKR splnil na 100,8 %, avšak další měsíce již vykazují značné kolísání a snižování plnění plánu.

Tato situace s ohledem na novou úpravu pracovní doby vyžaduje četná radikální organisační a technická opatření nejenom se strany všech hospodářských vedoucích pracovníků, ale i funkcionářů odborové organisace. Toto úsilí musí být zaměřeno zejména na využití reserv, které na jednotlivých šachtách ještě máme. Důlní technici i političtí a odboroví funkcionáři tyto reservy a nedostatky znají.

Jednou z hlavních příčin neplnění plánu v OKR je nedostatek pracovních sil. Získat pro OKR stálé pracovníky, to je úkol, který se musí stát pro nás všechny příkazem. Zde budou muset vyvinout daleko větší úsilí odbory pracovních sil rad KNV i ONV, ale i závody ostatních oborů, zejména jejich ředitelé i ZV. Vždyť dostatek a plynulý přísun ostravského koksovatelného uhlí je základem dalšího rozvoje celého našeho průmyslu a hospodářství. Dalším vážným nedostatkem a příčinou neplnění plánu těžby v OKR je nedostatek porubní fronty a podílů rychloražeb. Bude však přesto nutné provést s největším urychlením rozbor celé situace na OKR, prověřit současný stav a podívat se při té příležitosti nejenom na množství vytěžených tun, ale i na to, jakým způsobem byly vytěženy a s jakými náklady, jak je rozšiřována mechanisace a zdali zvýšení těžby není někdy dosahováno vyšší fysickou námahou horníků, či rabováním a šturmovštinou.

Nedostatečné využívání mechanismů, nová technika a technický rozvoj je také příčinou neplnění těžby v OKR. A tu musí říci rozhodující slovo především důlní technici. Zkušenosti ukazují, že tam, kde se technici o přípravu porubů starají, mechanisace jde kupředu, kombajny pracují a vykazují vysoký podíl na celkové těžbě. Velkého pokroku v mechanisaci však nebylo dosud v OKR dosaženo i přes prověrku, která byla uskutečněna především za účelem největšího možného rozšíření mechanisace na šachtách celého revíru.

Kde tkví základy těchto nedostatků je, jak jsem již uvedl, známo. Všechno však nasvědčuje tomu, že v OKR je slabé organisátorské a technické řízení, počínaje kombinátem přes trusty až na závody.

Ministerstvo paliv připravuje nyní reorganisaci těchto řídících orgánů. Je však nezbytně nutné tuto reorganisaci provést s největším urychlením, neboť na trustech činnost ochabuje a v OKR pracuje ze čtyř trustů dobře jenom jeden.

Rovněž odborová organisace nevede dostatečný a soustavný boj za to, aby byl dodržován plán dovolených, aby byla snížena absence, zejména ve dnech výplat, která je téměř dvojnásobná proti severočeskému revíru. Tak vysoká absence pak samozřejmě brání tomu, aby osádky mohly plynule pracovat, tříští kolektivy a brání zároveň specialisaci havířů, což působí pak nepříznivě i na produktivitu práce.