Náš pracující lid, který převážnou většinou pamatuje tyto "blahé" časy, jsa si vědom, co nový zákon mu přináší - zkrácení pracovní doby bez zmenšeného výdělku - činil již předběžná opatření.

Na desítkách závodů a stech pracovištích prováděli zaměstnanci i vedoucí průzkum a navrhují různá organisační zlepšení, zdokonalení technologie, lepší využití strojů a technických zařízení, malou mechanisaci, plynulý přísun materiálu, zkoumají příčiny ztrátových časů a vysoké absence a činí kroky k tomu, aby zejména přesčasová práce byla co nejvíce omezena, aby zákon o zkrácení pracovní doby splnil svůj účel, t. j. aby pracujícím bylo umožněno, aby se věnovali více než dosud veřejné a kulturní činnosti, aby byla rozšířena doba na odpočinek a doba k dalšímu vzdělání.

K zajištění zdravého vývoje mládeže se pravidelná pracovní doba mladistvých zaměstnanců do 16 let stanoví na 36 hodin týdně a projevuje se zde péče státu o to, aby pracovní doba byla upravena přiměřeně k fysickým schopnostem těchto mladých lidí.

Navržený zákon umožňuje mimo jiné další zkrácení pracovní doby na žádost zaměstnance. Toto ustanovení bude přicházet v úvahu zejména u žen, jež pečují o malé děti, a u zaměstnanců se změněnou pracovní způsobilostí. Rovněž může být dále krácena pracovní doba na některých pracovních místech, kde není třeba k pracovním úkolům plné pracovní doby. Zde ovšem pak nelze uplatňovat zásadu, že ke krácení pracovní doby má dojíti bez snížení mzdy.

Proto při krácení pracovní doby jak u mladistvých zaměstnanců, tak i u zaměstnanců s kratší než pravidelnou pracovní dobou zákon stanoví, že oběma kategoriím přísluší zásadně poměrná část mzdy, kterou by měli při pravidelné pracovní době. Pokud existují předpisy upravující délku pracovní doby výhodněji pro zaměstnance než navrhovaný zákon, jest v tomto zákonném opatření na toto pamatováno tím, že všechny tyto předpisy zůstávají nedotčeny.

U ostatních zaměstnanců nutno zkrácení pracovní doby o 2 hodiny týdně provést tak, aby byly splněny plánované výrobní a ostatní úkoly a nedošlo ke snížení mezd zaměstnanců, jak jest výslovně uvedeno v § 1 tohoto zákona.

Další důležité ustanovení zákona o zkrácení pracovní doby je, že do pracovní doby započítává se 15minutová přestávka na svačinu na jednu směnu, neboť její napracování není v souladu s intencemi politiky strany a vlády. Tato přestávka nenáleží zaměstnancům v podnicích, jejichž pracovní směna jest rozdělena na dvě nebo více částí. Tímto ustanovením řeší se jedna z velmi diskutovaných otázek mezi pracujícími a bude na nich záležet, aby tato přestávka nebyla svévolně prodlužována a nenarušovala racionelní využití pracovní doby.

Důležitým ustanovením tohoto zákona jest dále, že jeho provádění si v zásadě nevyžádá zvýšení počtu pracovníků nebo zvýšení mzdových fondů. I když výjimečně v některých odvětvích bude nutno provést změnu plánu mzdových fondů a počtu pracovníků, budou úsporou v jiných odvětvích v rámci resortu tyto změny vyrovnány.

Vážené Národní shromáždění, předložením návrhu zákona o zkrácení pracovní doby splnila Komunistická strana Československa a vláda Národní fronty jedno z usnesení celostátní konference strany směřující k zvyšování životní úrovně u nás. Naši pracující však musí míti neustále na zřeteli, že nejdůležitější podmínkou k splnění tohoto usnesení bylo zvýšení produktivity práce, na které závisí konec konců i další snížení pracovní doby i další zlepšování životních podmínek u nás.

Jest pochopitelné, že při realisování tohoto zákona mohou nastati na některých úsecích našeho národního hospodářství těžkosti - mám na mysli zejména přizpůsobení se dopravy nové pracovní době - avšak při uvážlivém řešení překonáme je stejně dobře a rychle, jako tomu doposud vždy bylo.

Navrhuji jménem rozpočtového a hospodářského výboru a výboru zdravotního, aby předložený zákon o zkrácení pracovní doby byl Národním shromážděním schválen. (Potlesk.)

Předseda: Do rozpravy k tomuto bodu pořadu se přihlásili poslanci Jindřich Sommer, Malina, Hrubá, Mátl a Chalánek.

Dávám slovo prvému z nich, poslanci Jindřichu Sommerovi.

Posl. Jindřich Sommer: Vážené Národní shromáždění!

Za vysokými cíli vede nás Komunistická strana Československa a vláda Národní fronty. Vysoko zvedáme náš zrak, abychom viděli sebe, svůj lidský život, ten živý tep radosti lidského srdce, spokojené mysli a vítězné tváře nad tím starým a překonaným, neznajícím nic než sebe na úkor druhých. Socialistický člověk hovoří zítřky, aby dnešek ztvárnil pro svou podobu z různosti povah a názorů zatížených dechem minulosti. Rodí se člověk ke své podobě s požadavky, které dává socialistická společnost za jeho vlastní úsilí.

Výsledkem dobré práce našich dělníků, techniků a všech pracujících je dnešní projednávání zákona o snížení pracovní doby. Nevyčerpatelné jsou možnosti, které nám dává naše práce pro socialistickou společnost. Nic nepřináší více uspokojení než radost, nepřekonaná ničím vznešenějším než prostou, ale dobře vykonanou prací. Znáte ten pocit uspokojení nad skončeným dílem rukou s mozoly, zrozeným myšlenkou konstruktéra, které vrátí stovkám dlaní něžnost pohlazení a rodinám důstojný lidský život? To je to kouzlo, které dává naší práci novou náplň. To je přesná myšlenka, jejímž cílem je člověk a péče o jeho dobro.

Tak hovoří budovatelé socialismu a tak jsme hovořili i na našich pracovištích v závodě Roztokách u Křivoklátu o usnesení vlády o snížení pracovní doby. Náš závod vyrábí ruční pneumatické nástroje, které nahrazují namáhavou ruční práci. Produktivita práce se jimi zvyšuje až o 500 %. Jsou to dobré věci velikého významu, pomocníci havířů, stavařů, dělníků továren a hutí. Vybudovali jsme nový obor a proto také jsme se o naše "Permony" rvali, když jsme se doslechli, že výroba má přejít do jiného závodu. Vytkli jsme si vysoký cíl, obsadit do konce druhé pětiletky sortimentem a množstvím všechny profese ručních prací našimi nástroji. Musí se nám to podařit, i když v závodě zápasíme s vlastními nedostatky. Na jedné straně jsou mezi námi lidé, kteří znají jen vlastní požadavky, které si přisvojují docela samozřejmě, ale na povinnosti ke společnosti zapomínají. O růstu splňovaných požadavků přesvědčujeme se denně ve svých volebních obvodech, o splňování požadavků hovoříme s pocitem hrdosti, ale o výši potřeb rozhodujeme přece prací a jen prací. Takové chápání požadavků bez vlastního přičinění by budování socialismu neprospělo. Na druhé straně není nic krásnějšího, než důvěra k soudruhům a soudružkám, na které je spolehnutí, kterým je práce potřebou a kvalita našich výrobků osobní ctí.

Proto přípravu ke zkrácení pracovní doby jsme prováděli systematicky s dokonalou znalostí závodu. Určili jsme si správný předstih vývoje proti výrobě, předsunuli nulté serie mimo těžiště seriové výroby, abychom včas seznámili spotřebitele s novými výrobky, organisačně jsme přizpůsobili závod k úkolům vybudováním cechů. Vyřešili jsme si operativní 14denní plánovací systém a slučováním typisovaných součástí docílili jsme zkrácení výrobních časů. Největšího nepřítele - plýtvání časem v pracovní době - jsme přibili na pranýř. Těmito opatřeními věříme, že v našem závodě zajistíme zkrácenou pracovní dobu bez snížení výdělků pracujících, bez zbytečných ztrát a zajistíme plnění plánu, růst produktivity práce a další odhalování reserv a našich možností, což pokládáme za nejdůležitější politický úkol každého závodu.

Všichni víme, že sebelepší organisační zajištění by nebylo účinné, kdyby nevycházelo z pracujících samých, z jejich návrhů a podnětů. K tomu, aby bylo co nejúčinnější, může pomoci jen znalost problémů, znalost řízení a možností. Je naší povinností, vedoucích hospodářských pracovníků, vychovávat naše pracující ke znalosti jak ekonomických, tak také úzce výrobních otázek. Zavedli jsme proto besedy vedoucích pracovníků všech stupňů s pracujícími závodu, kteří jednotlivě hovoří o své práci a těžkostech ve své práci. Na druhé straně pracující podrobují vedoucí pracovníky kritice a tím si vlastně navzájem pomáhají. Je to pravá škola socialistických lidí, těch hlavních tvůrců nového života.

Největší potíž máme - a jak se domnívám, mají i jiné závody - se zajištěním dopravy. Nebylo by správné nechat celou třetinu zaměstnanců čekat na vlakové spojení o sníženou dobu určenou zákonem ve prospěch pracujících. Věříme však, že i ministerstvo dopravy najde způsob řešení, který prozatím zdá se být neřešitelný.

Na našich závodech bylo usnesení vlády o zkrácení pracovní doby přijato s radostnými, ale rozdílnými pocity. V radostném ohlasu vyskytly se i obavy z předčasného zavádění zkrácené pracovní doby. Strana i vláda jistě dobře zvážily naše možnosti, ale také upozornily na velkou odpovědnost, kterou přebírají pracující naší vlasti. Rozvoj výrobních sil a zvyšování produktivity práce je základní podmínkou zkracování pracovní doby jako jedné z forem zvyšování životní úrovně pracujících. Chceme být hodni důvěry, chceme získat všechny naše pracující ke společnému dílu i společným výsledkům poctivou prací. Lidé to jsou, kteří vítězí na všech úsecích, protože přemýšlejí a své práci dovedou dát život. A taková práce může teprve přinášet radost, protože se stává majetkem společnosti.

Věřím, že předložený zákon o zkrácení pracovní doby bude našimi pracujícími přijat jako výraz důvěry a současně závazku k ještě usilovnější práci k vybudování socialismu v naší vlasti. (Potlesk.)

Předseda: Dávám nyní slovo posl. Malinovi.

Posl. Malina: Vážené Národné zhromaždenie!

Pri prerokúvaní vládneho návrhu zákona o skrátení pracovného času z týždenných 48 na 46 pracovných hodín nemožno si nespomenúť na dlhé, úporné a statočné boje robotníckej triedy za osemhodinový pracovný deň. Požiadavky osemhodinového pracovného dňa, sociálneho zabezpečenia robotníkov v nemoci, v nezamestnanosti i v starobe a základných politických práv pre pracujúcich boli ústrednými požiadavkami svetového robotníckeho hnutia, socialistických strán a odborových organizácií. Veď dvanásť až štrnásťhodinový pracovný čas za biednu mzdu, vysilujúca práca mladistvých a detí boli bežným zjavom v kapitalistických krajinách.

V kapitalistickom svete dodnes nie sú tieto spravodlivé požiadavky pracujúcich splnené. Stečie ešte mnoho potu, treba bude mnoho námahy, úsilia, uvedomenia jednoty pracujúcich, aby fabrikanti a statkári ustúpili z pozície dravého vykorisťovania. O každý výdobytok pre robotníctvo v kapitalistickom svete treba zvádzať krvavé boje.

Aký podstatný rozdiel je medzi pracujúcimi v kapitalizme a v socializme! V našej ľudovodemokratickej vlasti osemhodinový pracovný deň je uzákonený v štátnej ústave. Tohto roku z podnetu Komunistickej strany Československa sama ľudovodemokratická vláda predkladá na schválenie návrh zákona, ktorým sa zníži týždenný pracovný čas u každého pracujúceho o 2 hodiny. Perspektívy rozvoja nášho národného hospodárstva, perspektívy v socializme sú ešte radostnejšie. Technický pokrok, dokonalejšia organizácia práce a nadovšetko uvedomelá snaha pracujúcich pracovať na každom úseku práce so starostlivosťou dobrého hospodára, proste láska k práci a vedomie, že každý výsledok statočnej práce je vlastníctvom pracujúcich, to všetko nám umožní ešte podstatnejšie znížiť týždenný pracovný čas.

Náš plynulý hospodársky vzrast a pokrok každému nezaujatému človeku umožňuje vidieť, že náš ľud pracuje s láskou, ochotne a nadšene, lebo vie, že pracuje pre svoju šťastnú prítomnosť a pre ešte šťastnejšiu budúcnosť našich detí. Práca, ktorej všetok výnos slúži potrebám, blahobytu a šťastiu pracujúcich, každého dobrého človeka úprimne teší. Veď svoje životné pomery cieľavedome upravujeme tak, aby sa v našej otčine každý snaživý človek cítil skutočným človekom.

Pravda, aj u nás pracujúci človek až v plnom uplatnení ľudovodemokratického zriadenia prestal byť predmetom vykorisťovania, prestal byť nástrojom na bohatnutie fabrikantov a statkárov, akým je dodnes v kapitalistickom svete. Je len prirodzené, že keď sme odstránili vykorisťovateľov, muselo zmiznúť aj vykorisťovanie. Ak sme výrobné prostriedky urobili majetkom národa, ovocie práce patrí celému národu, každý má z neho taký podiel, akou usilovnosťou, zodpovednosťou a významom diela sa na práci zúčastnil.

Znížiť pracovný čas a zachovať, prípadne postupne zlepšovať mzdy a zákonite znižovať ceny denných potrieb je ekonomicky možné len tam, kde je plná záruka stále rastúcej produktivity práce, kde je záruka, že ani jeden člen našej spoločnosti nebude stáť stranou, ale kde všetci svorne s jednomyseľnou chuťou a nadšením priložia ruky k spoločnému dielu, k zveľadeniu národného majetku k blahobytu. Dnes sme a zo dňa na deň budeme v lepšom položení, že s istotou môžeme počítať s usilovnosťou a láskou k práci u všetkých príslušníkov našej drahej vlasti. Veľkým podnetom k tomu je naša láska k domovine, naše úsilie o vybudovanie socializmu a náš veľký cieľ - zachovať a upevniť svetový mier.

Myslím, pre každého občana našej vlasti je veľmi poučné a povzbudivé, ak porovná náš život s životom pracujúcich v kapitalistickom svete.

V novinách a zprávach dennodenne sa dozvedáme o boji, o nezamestnanosti, o stávkach pracujúcich v kapitalistických a koloniálnych krajinách. S pozornosťou sledujeme napríklad stávky robotníctva v kapitalistickom zahraničí, z úprimného srdca sympatizujeme s tými, ktorí v neutešených pomeroch bojujú za spravodlivé robotnícke požiadavky.

Vidíme však, že čokoľvek získa robotníctvo stávkou na mzde, vzápätí mu to kapitalistickí vládcovia vytrhnú z ruky zdražením každodenných životných potrieb. Robotník v kapitalistickom svete vždy zostane v nevýhode. Tak sa to točí, ako v začarovanom kruhu: podnikateľ vždy získa, robotník pravidelne stratí.

O tom, aké sú perspektívy pracujúcich v kapitalistickom svete, vedia najlepšie hovoriť naši súdruhovia a súdružky, ktorí prežili ťažké roky hospodárskej krízy pred druhou svetovou vojnou, keď nezamestnanosť ako hrozná choroba zachvátila i predmníchovskú Československú republiku.