Já bych chtěl na příkladu ukázat hlubokou pravdu těchto slov. Mám možnost stýkat se s našimi pracujícími z Českých Velenic, města ležícího přímo na hranicích mezi naší republikou a Rakouskem, kde v těsné blízkosti je současně také rakouské město Gmünd a kde pracující každým rokem v předvečer prvního máje rozžatými lampiony při večerním průvodu se vzájemně zdraví. Delší dobu již byly vžity dny družby mezi oběma městy, kde navzájem při těchto slavnostech si pracující přes řeku Lužnici, která je dělí, převáželi pozdravné štafety.

Naši pracující města Velenic plně věří v přátelské vztahy. Věří, že budou respektovány nejen lidem Rakouska, ale i jeho vládou. Věří tomu proto, že pracující lid rakouského pohraničí se přesvědčil, že naši pracující s radostí uvítali skutečnost - nezávislé, demokratické a mírumilovné Rakousko, čehož se dostalo rakouskému lidu zásluhou Sovětského svazu proslaveného dějinami jako obránce malých národů.

Od té doby, co byla uzavřena rakouská státní smlouva, má naše pohraničí další důkazy, jak pracující Rakouska chtějí s námi žít v přátelském poměru. Důkazem toho je skutečnost, že když v letošním roce v červnu ve Velenicích vypukl požár, pracující města Gmündu se nerozpakovali a několik jejich protipožárních skupin s hasicími stroji bylo připraveno, aby v případě šíření požáru mohli přispěchat nám na pomoc.

Dále je potřebí vidět i to, jak pracující rolníci z předměstí Gmündu se zajímají o život a práci našich rolníků. Když veleničtí družstevníci na svých společných pozemcích přímo na hranicích letos sekali sovětským kombajnem žito, přišel značný počet rakouských rolníků, a tento způsob naší sklizně rakouské rolníky velice zajímal. Obdivovali sovětský stroj a jeho práci při sklizni obilí, obdivovali i pomoc naší dělnické třídy, kterou poskytuje našemu malému a střednímu rolníku prostřednictvím STS.

Důkazem, že si pracující lid Rakouska s námi přeje žít v přátelství a míru, je také výraz citů rakouské mládeže předávající festivalovou štafetu na kaplickém nádraží naší mládeži, aby s ní k hranicím bratrského Polska pokračovala. Nezapomene naše mládež ani mládež rakouská historický okamžik, kdy mládež obou zemí sebevědomě na kaplickém nástupišti zpívala hymnu demokratické mládeže a kdy zdůrazňovala vřelými city "svoji píseň nedáme si nikým brát, nikým brát".

Že toto přátelství je upřímné, vysvítá z toho, že dar rakouské mládeže, obraz rakouského města Freistadtu, visí na čelném místě v místnosti sekretariátu OV ČSM a že se jím mládežníci Kaplicka vpravdě chlubí.

Dále bych chtěl ukázat, jak naše strana a vláda je naším pracujícím lidem podporována, jak naši malí a střední rolníci své straně a vládě věří. Jak věří v sílu boje za mírové soužití mezi všemi národy, boje, v kterém nás vede a kterému nás učí Sovětský svaz.

To, co jsem nyní uvedl, je potvrzeno skutkem. Dvacet tři JZD třetího typu, tři JZD druhého typu a tři přípravné výbory JZD byly ustaveny poslední dobou v našem kraji. Tedy ve 29 obcích rolníci odpovídají své straně a vládě činy pro budování socialismu, pro boj za mír. To, že družstevníci ve Štechovicích na okrese Strakonice docílili 43 q ozimého ječmene po jednom hektaru, družstevníci v JZD Větrovy, okres Tábor 33 q žita po jednom ha, pracující školního statku v Dobešicích, okres Písek 29 q ozimé řepky po jednom ha, že chvalešovičtí družstevníci v okrese Vodňany a řada dalších v kraji splnili a překračují plánované dodávky, je další důkaz, jak to rolníci myslí opravdu vážně. To vše, soudružky a soudruzi, mám tlumočit zde na půdě parlamentu jako výraz důvěry rolníků ve stranu a vládu, jako konkretní přínos rolníků v boji za mír mezi národy.

Těchto úspěchů dosahují naši malí a střední rolníci proto, že se opírají o mocnou a rozhodující pomoc dělnické třídy a pracující inteligence. Dělníci ze závodů našeho kraje jdou do vesnic pomáhat rolníkům v přesvědčování o nutnosti budování JZD, jak ukazuje poctivá práce závodu Elektro-Pragy Písek, který pomáhal založit JZD Zalužany, Závodu první pětiletky Milevsko v Lašovicích a dalších obcích, závodu Silon Planá, okres Tábor v Kloužovicích atd. Příkladem je i ředitel školy v Borotíně, okres Tábor, soudruh Hořejš, který, když jej zvali rolníci, aby s nimi založil JZD a sám byl členem družstva, prohlásil: "S opravdovou radostí přijímám Vaše rozhodnutí, vstupuji s Vámi do JZD, vážím si Vašeho rozhodnutí a budu Vám pomáhat, kde bude třeba." Stejně tak jednal i druhý učitel s. Bradáč.

Že naši družstevníci i ostatní malí a střední rolníci dnešní naše rozhodnutí o Rakouské smlouvě uvítají, to dokazuje příklad s. Bílka, živočicháře JZD Cep, okres Třeboň, který k mírové politice naší strany a vlády i k nynějšímu zmírnění mezinárodního napětí říká: "Ukázalo se, že není třeba války. Očekáváme teď, že další dohody otevrou celý svět k tak velké spolupráci pro blaho lidí, jaké ještě nikdy nebylo, a mohu říci za sebe i za obyvatele naší vesnice Cep, že všichni přiložíme ruce k dílu.

Měl jsem odchovat v našem JZD za první pololetí 142 selat, podařilo se mi však odchovat 171 selat. Závazkem jsem si uložil, že v letošním roce odchovám 15 selat v průměru od jedné prasnice. Nyní však svůj závazek zvyšuji a odchovám 19 selat v průměru za rok a od jedné prasnice. (Předsednictví se ujal předseda Fierlinger.)

Přál bych si", říká dále s. Bílek, "aby všichni lidé na světě mohli žít spokojeným životem, tak jako spokojeným životem žiji na příklad já. Z výsledků své práce mám již zaplacen automobil značky SPARTAK a těším se, až budu moci se svou rodinou se podívat do města a na výlety. Jsem rád, že hrozbu války vystřídá spolupráce národů, která dá všem zemím jistotu a s ní i možnost rozkvétat tak, jako rozkvétá naše drahá vlast."

Další mírumilovný čin sovětské vlády o snížení počtu ozbrojených sil, rovněž i čin naši vlády, včetně všech mírových opatření i opatření dnešního, které vláda předložila k našemu projednání, jsou uznávány a podporovány veškerým naším pracujícím lidem a denní tisk ukazuje, že i pracujícím lidem celého světa.

Tato mírová opatření jsou příkladem v boji za mír pro všechny ostatní zodpovědné činitele vlád na západě, kteří spolupráci, vzájemné porozumění a mír lidu v Ženevě letošního července slibovali.

K vládnímu návrhu, který dnes projednáváme, jménem pracujících jižních Čech prohlašuji: Nechť se upevňuje přátelství mezi pracujícím lidem Československa a Rakouska! Nechť toto přátelství vzkvétá a sílí a vlády Československa a Rakouska nechť je posilují! Náš československý parlament i rakouský spolkový sněm nechť tomu napomáhají, neboť taková spolupráce prospěje oběma zemím a posílí mír v Evropě i na celém světě! (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu se již nikdo nehlásí, rozprava je skončena.

Dávám zpravodaji posl. Boučkovi slovo k doslovu.

Zpravodaj posl. Bouček: Vzdávám se slova.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Zjišťuji, že Národní shromáždění je způsobilé se usnášet.

Zahraniční výbor navrhuje, aby Národní shromáždění přijalo usnesení tohoto znění:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s přístupem Československé republiky ke Státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska."

Kdo s tímto usnesením, které je obsaženo v předložené zprávě zahraničního výboru, souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění republiky Československé vyslovilo jednomyslný souhlas s přístupem Československé republiky ke Státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska. (Dlouhotrvající potlesk.)

Tím je vyřízen první bod denního pořadu.

Přerušuji schůzi na 30 minut.

(Schůze přerušena v 11 hod. 50 min. - opět zahájena ve 12 hod. 30 min.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou 8. schůzi Národního shromáždění.

Přistoupíme k projednávání druhého bodu denního pořadu, kterým je

2. Zpráva výboru zdravotního k vládnímu návrhu zákona o československých lázních a zřídlech (tisk 32).

Zpravodajem je poslanec dr Kácl, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kácl: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Vládou Československé republiky byla nám předložena k projednání osnova zákona o československých lázních a zřídlech. Připravovaný zákon má dalekosáhlý význam. Daleko větší, než by se na první pohled zdálo, neboť neřeší jen nějaké organisační problémy našeho lázeňství, nýbrž zabývá se samou jeho podstatou, jeho základními problémy a zajištěním budoucnosti i dalšího rozvoje našich léčivých zřídel. Uvádí-li se často, že Československo přes svoji poměrně nevelkou rozlohu a poměrně nevelký počet obyvatel je průmyslovou velmocí, můžeme tím více hovořit o tom, že Československo je velmocí lázeňskou. Je-li se svým průmyslem v pořadí všech států na místě sedmém, pak je se svými lázněmi, počtem zřídel a lázeňských zařízení v poradí všech států světa na místě prvním. To nás nemůže jen uspokojovat, jen naplňovat radostí a potěšením, tato skutečnost nás především hluboce zavazuje. Zavazuje nás k tomu, abychom tyto lázně uchovali neporušené, aby nesloužily jen přítomné generaci, ale i generacím dalším a to nejen tak jako dosud, ale stále lépe a více.

Není třeba mnoha slovy se šířit o tom, jak slavná je minulost našich lázní. Stačí jen letmá návštěva západočeských lázní, především Karlových Varů, moravských Luhačovic nebo slezských Jeseníků a slovenských Piešťan, abychom poznali, po kolik staletí se již nemocní do těchto lázní uchylují, aby si obnovili anebo alespoň polepšili svoje zdraví. Do Karlových Varů na příklad již od roku 1350. Kolik mužů a žen, kteří posunuli pokrok lidské společnosti, prošlo těmito lázněmi a nalezlo v nich další posilu pro svoji práci! Kolik výtvarníků, kolik básníků, kolik hudebních skladatelů čerpalo zde svoji inspiraci, kolik lékařských zkušeností bylo zde nahromaděno a kolik desetitisíců a dnes můžeme již říci, kolik statisíců, i prostých, neznámých lidí nalezlo zde útěchu a zkrášlení svého života!

Za svůj původ a za svůj vznik vděčí naše lázně geologickým a klimatickým podmínkám. Bez zdrojů minerální vody nebylo by Luhačovic, bez zdrojů thermální vody nebylo by Karlových Varů, bez naleziště léčivého bahna nebylo by Piešťan. Ani to by však nestačilo, nebýti k tomu krásné přírody, svěžích a mohutných lesů, malebných dolin, zajímavých vrchů a čistého a osvěžujícího vzduchu. Ale ani to by ještě nebylo vše, nebýt lidského umu a lidské píle. V těchto místech a za těchto přírodních podmínek vybudoval lidský rozum, lidský důmysl a dovedná a zručná lidská ruka zařízení, která dnes slouží pracujícím našeho státu a representují Československo před celým světem.

Tak jako vše, i naše lázeňství prodělává svůj vývoj v závislosti na vývoji lidské společnosti. Jinaký byl vzhled, jinaké poslání a jinaký provoz lázní v době feudální, jinaký v době rozvinutého liberalismu, t. j. zejména na konci 19. století, jinaký v době upadajícího liberalismu, t. j. na začátku 20. století ještě za Rakousko-Uherska a za předmnichovské Československé republiky a jinaký v naší době, která buduje socialismus. S hlediska skutečného poslání lázní, t. j. sloužit zájmu zdravotnickému, bylo nejzhoubnějším obdobím našeho lázeňství období vyspělého kapitalismu, které z našich lázní učinilo zařízení čistě komerční, kde nerozhodovalo nic jiného, nežli dosažený zisk. I když toto období přineslo našim lázním některé nákladné stavby, vybavené někdy s větším a častěji s menším uměleckým vkusem, po stránce zdravotnické znamená nesporné minus. Do lázní nechodili v tomto údobí pouze nemocní, do lázní chodili především ti, kteří měli dost peněz a kteří je zde chtěli a mohli utratit způsobem, jakým byla zvyklá utrácet buržoasie. Pro tyto návštěvníky lázní nebyla ani tak důležitá léčebná zařízení jako zábavní podniky, herny, bary, divadla a podobně.

K malé změně ve složení návštěvníků lázní došlo po zřízení Československé republiky v r. 1918, k podstatné změně v r. 1945, k důsledné a plánované změně po únoru v r. 1948. Rokem 1948 začíná nová éra našich lázní, která přes všechny obtíže, které jsou, i některé nedostatky a i případná některá zhoršení, která se někde projevila, znamenají vzestup a ve svém konečném řešení ohromný rozmach a také zajištění našich lázní a našich zřídel.

Všechny naše dnešní lázně jsou lázněmi státními. Lázeňská péče v nich je při tom provozována dvěma činiteli: státní správou zdravotní, které přísluší léčit těžší chorobné stavy, vyjmenované v t. zv. taxativním seznamu chorob, a Ústřední radou odborů, které přísluší léčit pod vrchním odborným dozorem a methodickým vedením státní správy zdravotní lehčí chorobné stavy, vyjmenované v t. zv. ilustrativním seznamu B. S pojmem státní lázně se sice již setkáváme za předmnichovské republiky, kdy radiové lázně v Jáchymově byly ve státních rukou a mimo ně několik objektů v Mariánských Lázních a na Slovensku, avšak tato skutečnost nejen co do počtu, ale hlavně co do pojetí se nedá vůbec srovnávat s dneškem. Většina lázní byla tehdy vlastnictvím akciových společností, místních samospráv, jednotlivců a pod. a komerční duch vládl nejen v těchto lázních, ale i v lázních státních. V zákoně č. 404/1922 Sb. ze dne 18. prosince 1922 se stanoví, že státní závody, ústavy a zařízení, jež nemají plniti úkoly správní, mohou být nařízením vlády prohlášeny za podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření, a ve vládním nařízení č. 206/1924 Sb. ze dne 25. září 1924, které provádí tento zákon, jsou uvedeny též státní lázně mezi podniky spravovanými podle zásad obchodního hospodaření. Hlavní důraz je kladen na to, aby podnik Státní lázně byl spravován tak, aby plnil co nejdokonaleji svůj národohospodářský úkol a byl veden podle zásad řádného obchodníka. Toto vládní nařízení určuje také správní orgány, stanoví zásady účetnictví, bilancování a reservní fondy a jeho kontrolu. Za celých prvních 20 let Československé republiky nedošlo k žádným podstatným majetkovým nebo programovým změnám v našem lázeňství.

Rok 1945, který přinesl osvobození Československa z nacistické okupace a současně i nový směr ve vývoji společenského zřízení, uložil i našemu lázeňství nové úkoly. Povinností nového československého zdravotnictví bylo začlenit lázeňství do soustavy zdravotnických zařízení a dát lázeňství nový socialistický obsah. Nebyl to úkol snadný, a pokud trvala roztříštěnost provozovatelů lázeňské péče, vlastně ani proveditelný. Po revoluci 1945 byly poměry v našem lázeňství složité a nepřehledné, neboť některá lázeňská zařízení spravovala státní správa zdravotní, jiná Ústřední národní pojišťovna, další lázně místní národní výbory, akciové společnosti, národní správci i soukromí podnikatelé.

Mezníkem v dalším vývoji našeho lázeňství je vydání zákona č. 125/1948 Sb. ze dne 6. května 1948 o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku. Toto znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní umožnilo, aby našich lázní mohlo být soustavně používáno ke zvýšení zdravotnické péče pro všechen náš pracující lid. Dnes jsou československé lázně jedním z nejdůležitějších činitelů v soustavě zařízení naší preventivní a léčebné péče o pracujícího člověka a proto je jim třeba poskytnout účinnou ochranu a vytvořit nejpříznivější podmínky pro další jejich rozvoj. Je třeba zejména zajistit, aby přírodní léčebné lázně a přírodní léčivé zdroje nebyly poškozovány některými škodlivými zásahy, k nimž někdy dochází při stále vzrůstající průmyslové výstavbě.

Očekáváme-li od nového zákona účinnou ochranu našich lázní a jejich další rozvoj, musíme loyálně konstatovat, že přes všechny chyby, které jsme dělali, a budu hned o nich mluvit, i uplynulých 10 roků znamená v některých směrech veliký pokrok. Nejdříve však o chybách a nedostatcích. Nebylo správné, že jsme rušili a zrušili a možno říci, že docela bezhlavě, mnoho lázeňských hotelů. Zavrhli jsme sice právem myšlenku, že lázně mají sloužit účelům obchodním a zdůraznili jsme, že jsou zařízením léčebným, ale zapomněli jsme při tom, že vedle nemocných, kteří jdou do lázní na účet veřejného zdravotnictví, jsou i tací nemocní, kteří do lázní chtějí a mohou jít za své vlastní peníze. Přestali jsme také odlišovat mezi místy léčebnými a rekreačními. Do mnohých našich lázní, na př. do Karlových Varů, byli posíláni rekreanti, kteří tam nemají vůbec co dělat a kteří zabírají místo skutečným nemocným. Řekli jsme si sice správně, že naše lázně musí sloužit především našim pracujícím lidem a že nesmí být eldorádem mondénních zábav bohatých cizinců, avšak zapomněli jsme, že nejen z důvodů obchodních, ale i z mnohých jiných důvodů není správné naše lázně cizincům - a to z kterékoliv části světa - zcela uzavírat. Nesprávně a nerozumně byla zrušena také některá vyhovující zdravotnická zařízení a do takto získaných budov byly nastěhovány kanceláře úřadů neb podniků, mnoho bylo zanedbáno, zejména v západních Čechách, také v údržbě.