Keď vyslovujeme súhlas s naším prístupom k štátnej zmluve o Rakúsku, je vhodný čas povedať susednému rakúskemu ľudu, že sme sa u nás v Československu od roku 1938, keď zanikli normálne styky medzi našimi štátmi, podstatne zmenili. Náš pracujúci ľud stal sa u nás jediným vládcom a hospodárom v štáte. Spomínam si na roky, keď som učil v Turci na dedinskej škole. Stovky ľudí z podhorských turčianskych dedín každoročne odchádzali na poľnohospodárske práce na rôzne miesta, medziiným i do Rakúska. Nezamestnanosť a bieda vyháňala slovenských ľudí za skyvou chleba do blízkej i ďalekej cudziny. Dnes v našom modernom priemysle a poľnohospodárstve všetci máme dosť práce a slušného zárobku. Slovenský robotník vstupuje do otvorených továrenských vrát s hrdým sebavedomím, že ide pracovať do svojej továrne, že je v tejto továrni zodpovedným hospodárom. On vie, že pracuje pre seba, pre svoju rodinu, pre svoj štát, on vie, že svojou statočnou prácou upevňuje svetový mier. A s rovnakým sebavedomím usilovne pracuje náš roľník, družstevník a inteligent. Takto od roku 1938 sme sa zmenili, pokročili sme, všeličomu sme sa naučili, veľké veci sme pochopili. Nadobudli sme radostnú skúsenosť, že veľké výsledky v budovaní šťastného života v našej vlasti sme dosiahli preto, lebo nás, pevne zomknutých v Národnom fronte, vedie Komunistická strana Československa. Pochopili sme, že každý národ má právo žiť slobodne, má právo na mier. Naučili sme sa, že právo vlastnej slobody musí byť v súlade so slobodným životom iných národov. Naša láska k slobode vlastného národa sa nerozchádza s láskou k slobode národov ostatných. Prakticky uskutočňujeme pravdu, ktorej nás učil veľký Ján Kollár, básnik a svojho času profesor na viedenskej vysokej škole, vo svojej Slávy dcere:

"Sám svobody kdo hoden

svobodu zná vážiti každou."

Z takéhoto stanoviska pristupujeme k Štátnej zmluve o obnovení nezávislého a demokratického Rakúska v dobrom predsavzatí, že svoje povinnosti, vyplývajúce zo zmluvy, dôsledne splníme, a v pevnom očakávaní, že rakúsky ľud, ktorý prešiel trpkými skúškami, rovnako dôsledne splní všetky zmluvné záväzky a povinnosti a tak zo svojej strany mocne prispeje, aby ľudstvu v nastávajúcom atómovom veku prišla zlatá doba mieru, blahobytu a šťastia. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je posl. Mátl. Dávám mu slovo.

Posl. Mátl: Vážené Národní shromáždění!

Národní shromáždění republiky Československé dnes projednává vládní návrh, který se svou důležitostí řadí k četným opatřením, kterými se Komunistická strana Československa, vláda Národní fronty i Národní shromáždění již zabývaly, aby jejich uskutečněním přispěly k zlepšení mezinárodních vztahů a k udržení míru.

Koncepce zahraniční politiky naší lidově demokratické republiky, přispět všemi silami a prostředky k vytvoření dobrých a přátelských vztahů mezi národy a státy bez ohledu na jejich společenské zřízení, při vzájemném respektování státní suverenity, je v souladu s tužbami našeho pracujícího lidu, vyvěrá z jeho hlubokých historických kořenů a proto je jím plně podporována. O tom svědčil velký ohlas a živý zájem, který na všech schůzích a besedách občané projevovali nejenom při uzavření Rakouské státní smlouvy z 15. května 1955, ale i při rozhodnutí vlády Národní fronty, aby Československá republika jako člen Spojených národů přistoupila podle článku 37 ke státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska.

Rakouská státní smlouva je vpravdě historickým mezníkem rakouského lidu, neboť jí se jeho zemi dostalo plné nezávislosti a umožňuje se Rakousku, aby získalo rovnoprávné postavení mezi evropskými zeměmi, a aby jeho lid žil v mírových podmínkách.

Význam Rakouské státní smlouvy však daleko přesahuje hranice samého Rakouska. V postavení neutrálního státu může Rakousko získat nyní vřelé sympatie všech evropských národů. To mu zajistí nové, široké hospodářské možnosti, na jejichž řešení má rakouský lid mimořádný zájem. Vždyť tíživá otázka nezaměstnanosti Rakouska tím může dosáhnout podstatného zmírnění.

Rakouský lid, bude-li na přísné dodržování smlouvy dbát a její plnění kontrolovat, bude-li demokratisaci své země dále provádět a rozvíjet, bude žít stále radostněji, neboť státní smlouva nepřipouští jakoukoliv diskriminaci obchodu s členskými státy Spojených národů a vytváří předpoklady k úspěšnému rozvoji Rakouska.

Rakouská smlouva je však významnou událostí i pro ostatní národy, a to nejenom v Evropě, ale i na celém světě. Znamená přínos ke stabilisaci poměrů ve střední Evropě a velký úspěch v tvrdém a houževnatém boji za upevnění míru na celém světě.

Mírumilovné síly dosáhly, dík nezměrnému úsilí sovětské vlády a sovětského lidu o mírové soužití národů, uzavřením a podepsáním Rakouské státní smlouvy dalšího významného úspěchu. To proto, že jejím realisováním byla, jak řekl ministr zahraničních věcí SSSR Vjačeslav Michajlovič Molotov, odstraněna "rozbuška" v mezinárodních vztazích.

Rakousko se již nestane, jak o to bylo usilováno fašistickými kruhy, "alpskou pevností" proti míru, nýbrž státem, jehož lid bude společně s mírovými silami všech zemí usilovat o to, aby byly cestou dohody a jednání úspěšně řešeny všechny otázky, které by mohly ohrožovat mír a mezinárodní bezpečnost.

Také náš lid, mající ještě v živé paměti březnový "anšlus" z roku 1938, který byl prvním krokem k Mnichovu, má zvlášť mimořádný zájem na vytvoření dobrých sousedských vztahů s Rakouskem. Spatřuje v nich a ve státní smlouvě, k níž se radostně připojíme, jednu ze záruk, že s této strany nebude již ohrožen mír, že jihovýchodní hranice naší republiky s Rakouskem je hranicí míru, vzájemného a upřímného přátelství.

Uzavření a podepsání Rakouské smlouvy je příkladem, že mezinárodní problémy a otázky při dobré vůli lze úspěšně řešit bez válek, bez atomových a vodíkových zbraní, bez utrpení a prolévání krve statisíců lidí a bez válečného dobrodružství.

Vyřešení rakouské otázky znamená významný přínos k vytvoření pevné mírové výstavby, na níž je třeba nyní dále upevňovat a prohlubovat mírové soužití národů. Je třeba dosáhnout trvalé perspektivy radostného života a všestranného rozvoje.

K tomuto cíli směřují všechny sovětské mírové návrhy, které sovětská vláda vytrvale uplatňuje nejenom theoreticky, ale i prakticky. Vyřešit podle těchto návrhů problém všeobecného odzbrojení, a to především u velkých států, uzavřít dohodu o zákazu atomových a vodíkových zbraní a dalších zbraní hromadného ničení, to jsou požadavky všech mírumilovných národů. Lid na celém světě je si vědom toho, že dojde k podstatnému zvýšení jeho životní úrovně, budou-li takto uvolněné finanční prostředky a suroviny využity k mírovému budování, k rozvoji mírového hospodářství, vědy a techniky na širokých mezinárodních základech.

Velmi významným krokem vpřed v tomto směru byla již Mezinárodní vědecká a technická konference o mírovém využití atomové energie, která po 14 dnech plodného jednání byla před několika dny skončena. Lze říci, že to byla nejvýznamnější událost po konferenci šéfů vlád čtyř mocností, jejíž příznivé výsledky vnesly ovzduší důvěry i do jednání na této vědecké konferenci. Po prvé se sešli na tak široké mezinárodní základně vědečtí atomoví badatelé, aby projednali možnosti mírového využití atomové energie v zájmu všelidském.

Průběh vědecké konference v Ženevě ukázal, že není žádných překážek, které by bránily, aby atomové energie bylo v plné šíři využito pro mírové účely a že i na tak ožehavém úseku mohou lidé různých politických, filosofických a náboženských názorů ze zemí s různým společenským zřízením sjednotit své úsilí pro blaho a štěstí lidu.

Věda a technika jdou mílovými kroky kupředu. Vstoupili jsme do velkého atomového věku. Jde však o to, aby to nebyl věk poznamenaný další Hirošimou a Nagassaki, nýbrž aby se atom stal pomocníkem člověka, nikoliv jeho záhubou.

Energie atomů musí roztáčet generátory elektráren, pohánět velké agregáty, pomáhat ve zdravotnictví, biologii, chemii, zemědělství a sloužit člověku ještě sta a ticíci jinými formami. Je bezesporné, že stejně tak jako se dosud vyslovilo na tři čtvrtě miliardy lidí proti použití atomových zbraní, mluví při nejmenším tento počet podpisů také pro to, aby atom ulehčoval a zkrášloval život člověka.

Proto bylo jednání atomových vědců sledováno s takovou pozorností a zájmem, neboť jde o to, bude-li atom sloužit jednostranně dál převážně válce a ničení nebo míru.

Ženevská konference vědců splnila očekávání a potvrdila dobré naděje lidstva. Ukázala, že možnosti mírového využití atomové energie jsou nedozírné, že se lidstvu dostane nesmírného množství energie. Její produkce mnohonásobně stoupne, což osvobodí člověka od těžké a namáhavé práce. Dojde k mechanisaci a automatisaci i tam, kde je dosud postrádána. To jsou jistě radostné a reálné výhledy.

Otevřenost a přímost, se kterou si vědci západu i východu vyměňovali zkušenosti, výstavy, které byly na konferenci instalovány, a vzájemné ovzduší důvěry, byly výrazným znakem celé konference. Soukromé schůzky a besedy vědců, to vše je dokladem, že svět opravdu pokročil na cestě k obnovení důvěry podstatně vpřed. Vědci celého světa prorazili hráze nedůvěry a vytyčili základnu vzájemné spolupráce.

K upevnění přátelství v nemalé míře přispějí i vzájemné návštěvy vědců různých zemí. Zatím co sovětští a naši vědci navštíví západní země, západní atomoví badatelé pojedou do Sovětského svazu. Vzájemně si prohlédnou, předvedou a porovnají výsledky atomového badání, předají si zkušenosti, aby pak ještě rychleji postupovali v dalších výzkumech.

Zvlášť významný úspěch a podíl na těchto příznivých výsledcích vědecké konference má Sovětský svaz, což zdůraznil zejména profesor Ernst Lawrence z USA, když řekl, že je nadšen skvělou prací, která byla vykonána v Sovětském svazu v mírovém využití atomové energie, a velmi na něj zapůsobila skutečnost, že se v SSSR staví největší urychlovač nabitých částic na světě, což je velkým přínosem k dalšímu rozvoji jaderné fysiky.

S nevšedním zájmem byl také sledován referát profesora Blonchinceva o sovětské atomové elektrárně a projev profesora Lavriščeva, který hovořil o vědecké a technické pomoci, kterou bez výhrad poskytuje Sovětský svaz v oblasti mírového využití atomové energie některým spřáteleným zemím. Tato pomoc umožňuje těmto zemím, mezi nimiž je i Československo, rozvíjet svůj vlastní mírový atomový výzkum bez počátečních obtíží a velkých finančních nákladů, které nesl Sovětský svaz v plné šíři sám.

Na této konferenci jsme se zúčastnili vlastní delegací také my, a myslím, že můžeme našim vědcům na úseku atomového výzkumu i s tohoto místa poděkovat za jejich aktivní práci. Je to však pro ně zároveň závazek, aby ještě s větším úsilím pracovali a využili k tomu všech možností a styků získaných na konferenci atomových vědců.

Mírové využití atomové energie otevírá obrovské a netušené perspektivy pokroku. Vědecká konference jeho uskutečnění velmi přiblížila. Kromě toho mezinárodní spolupráce na úseku atomového bádání v nemalé míře přispěje k další u zmírnění mezinárodního nedorozumění a ovlivní další politická jednání.

Dosavadní příznivé výsledky v mezinárodních vztazích, mezi něž je nutno řadit jak vyřešení rakouské otázky, tak i uskutečnění vědecké konference, jsou výsledkem dlouhého a nekompromisního boje mírumilovného lidstva na celém světě, který vždy usiloval o toto mezinárodní sblížení.

Bylo by však neodpustitelnou chybou domnívat se, že na cestě k dosažení těchto vznešených cílů v mezinárodních vztazích nebudou další překážky. Ve světě jsou pořád ještě mocné síly, které mají zájem pokračovat dál ve studené válce a které neopustily myšlenku křižáckého tažení. Jim není po chuti ani výsledek ženevské konference představitelů vlád čtyř mocností, nebyly spokojeny ani se Státní smlouvou Rakouska a tím méně budou spokojeny s výsledky vědecké konference v Ženevě.

A právě tyto lidu nepřátelské síly, jimž po bok se řadí zrádní utečenci našeho národa, vyžadují, aby lid byl i nadále bdělým strážcem nastoupené cesty mezinárodního dorozumění. Ráznými a operativními akcemi mírumilovného lidu na celém světě jim musí být znemožněno uskutečnit nekalé jejich plány.

Je proto třeba vést a plně podporovat usilovné jednání o sblížení stanovisek států, které mají hlavní odpovědnost za mírové a přátelské soužití národů. Jak silná je vůle československého lidu k tomu, aby se toto přátelské soužití stalo skutkem, o tom svědčí snížení početního stavu naší armády, které těsně následuje za iniciativním obdobným činem Sovětského svazu, který dává takto ostatním velmocem a celému světu krásný a šlechetný příklad vážně myšlené mírumilovné politiky.

Do tohoto rámce mezinárodních událostí a příznivého vývoje zapadá šťastně státní smlouva s Rakouskem, která, bude-li správně plněna, bude podle našeho přesvědčení mocným příspěvkem k dalšímu snížení mezinárodního napětí. Proto také tuto smlouvu co nejsrdečněji vítáme, podávajíce tímto úpřímně ruku Rakousku k přátelskému a pro obě strany prospěšnému soužití. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dávám dále slovo posl. Tomanovi.

Posl. Toman: Vážené Národní shromáždění!

Během několika posledních měsíců došlo k řadě významných událostí, jež značně přispěly ke zmírnění mezinárodního napětí, k vyřešení některých sporných otázek a ke zlepšení celkových podmínek pro mírové soužití národů a států.

Zasloužila se o to zvláště mírová politika Sovětského svazu a společné úsilí mírumilovných lidí v celém světě.

K těmto významným událostem, jež se kladně zobrazily na veškerém mezinárodním dění, patří nepochybně i uzavření Státní smlouvy o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska. Byla podepsána právě ve dnech, kdy všechny národy s ulehčením vzpomínaly desátého výročí skončení druhé světové války v Evropě, porážky nacistických agresorů a nastolení míru.

Znění smlouvy bylo dojednáno mezi čtyřmi velmocemi a Rakouskem, když se předtím podařilo vyřešit některé sporné otázky přímým jednáním mezi vládou Sovětského svazu a vládou Rakouska. Rakouská státní smlouva byla již všemi signatáři ratifikována a vstoupila v platnost.

Obnovení nezávislého a demokratického Rakouska jako suverenního státu, který se zavázal k politice neutrality, má velký význam nejen pro Rakousko samé, ale i pro celkovou konsolidaci poměrů v Evropě, pro všestranné upevnění míru a mezinárodní bezpečnosti a pro nás jako bezprostředního jeho souseda.

Uzavření Státní smlouvy o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska je velmi významné i s hlediska hospodářské spolupráce národů.

Hospodářské styky mezi evropskými zeměmi se v minulých letech nevyvíjely zcela uspokojivě. Obchodní obrat mezi východoevropskými zeměmi na jedné straně se západoevropskými a jihoevropskými zeměmi na straně druhé měl v minulých letech poměrně nízkou úroveň hlavně vlivem zcela neodůvodněné hospodářské diskriminace a blokády kapitalistického světa vůči zemím budujícím socialismus. Tato diskriminační politika, odůvodňovaná vojensko-strategickými důvody, jeví se zcela neopodstatněnou a rozvoji mezinárodního obchodu krajně škodlivou. Teprve v druhé polovině roku 1953 a v roce 1954 se projevil obrat k lepšímu. Také v první polovině letošního roku měl obchod mezi východní a západní Evropou rostoucí úroveň. Přesto však ještě ani zdaleka nedosáhl předválečné úrovně.

Můžeme soudit, že uzavření Státní smlouvy o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska bude přínosem pro další rozvoj tohoto obchodu, což bude ku prospěchu všem partnerům a hlavně pak Rakousku, kterému přejeme z celého srdce plný hospodářský rozkvět. Proto také státní smlouva s Rakouskem obsahuje ustanovení, podle něhož nebude Rakousko provádět diskriminaci v obchodu s jinými zeměmi. To má jistě velký význam pro rozvoj hospodářských styků Rakouska se všemi zeměmi, neboť diskriminace v zahraničním obchodě je na příklad jednou z hlavních překážek, které brzdí rozvoj obchodu mezi Východem a Západem.