Předpokládáme, že při správném postupu a dobré vůli obou stran se budou naše styky s Rakouskem za nových podmínek rozvíjet v duchu mírové spolupráce tak, jak o to vždy usilovala zahraniční politika naší strany a vlády. Je tedy přístup Československé republiky ke Státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska v plném souladu se zájmy naší republiky.

Zahraniční výbor na své schůzi projednal důkladně tuto otázku a vládní návrh o přístupu Československé republiky ke Státní smlouvě s Rakouskem a doporučil ji též plenu Národního shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Přistoupíme nyní k rozpravě. Do rozpravy se přihlásili tito poslanci: Hodinová-Spurná, Žiak, Mátl, Toman, akademik Šimon a posl. Kutiš.

Dávám slovo posl. Hodinové-Spurné.

Posl. Hodinová-Spurná: Vážené Národní shromáždění!

Všechen náš lid přijal v květnu t. r. s největší radostí zprávu o uzavření Státní smlouvy o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska. Věrni zásadám mírového soužití národů, přejeme z plného srdce rakouskému lidu úspěch, dosažený touto smlouvou, neboť její splnění dává všechny možnosti k tomu, aby rakouská země se nadále vyvíjela ku prospěchu rakouského lidu bez rozdílu jazyka, rasy, pohlaví a náboženství.

Vítáme tuto skutečnost z mnoha důvodů. Spatřujeme v ní vítězství zásad lidských práv a míru, zásad, o které usiluje všechno mírumilovné lidstvo a které tak důsledně a s velkým úspěchem uplatňuje ve své politice a ve všech jednáních Svaz sovětských socialistických republik. Rakouská státní smlouva je vzornou ukázkou a dokladem, že existují možnosti dorozumění mezi velmocemi, a to dorozumění nikoliv na účet, nýbrž bude-li správně dodržována skutečná politická a hospodářská nezávislost, bude to ku prospěchu obyvatelstva Rakouska. Teprve touto smlouvou se stává rakouský lid pánem ve svém domě a má možnost vybudovati si svou vlast jako mírumilovný, neutrální stát.

Ve státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska spatřujeme obrovský úspěch pro nedělitelnou věc míru ve světě a pro klid a bezpečnost Československa zvlášť. Naše země sousedí na své jižní a jihozápadní hranici s územím Rakouska. Přáli jsme si vždy, aby i tato hranice byla hranicí míru a dobrých sousedských styků, přáli jsme si vždy, aby pohraničními stanicemi neprojížděly již nikdy vlaky s kanony a vojskem, nýbrž vždy jen vlaky se zbožím, které si můžeme navzájem mezi sebou vyměňovat, vlaky s lidmi, kteří se navzájem poznávají a vyměňují si jako rovný s rovnými hospodářské a kulturní statky. Tato smlouva dává k tomu všemu ty nejlepší předpoklady, upevňuje naši bezpečnost na hranici československo-rakouské, upevňuje mír pro lid Československa i Rakouska a pro národy celého světa.

Proto s obzvláštní radostí uvítá všechen náš lid rozhodnutí vlády Československé republiky o přístupu ČSR ke Státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska. Národy Československa a Rakouska si nejsou ani cizími, ani neznámými. Již v historii nás spojovala často společná snaha o pokrok a svobodu. Náš národ, potlačený habsburskou monarchií a rakouským imperialismem, dovedl vždy dělat rozdíl mezi Vídní habsburských utlačovatelů a Vídní pokrokových lidí. V památném bouřlivém roku 1848, v tomto roku demokratické revoluce a jara národů, uvítali pražští studenti a dělníci revoluci vídeňského lidu, k němuž vyslali i své delegace, neboť správně viděli společný boj v Praze i ve Vídni proti rakouskému absolutismu a proto lid obou zemí bojoval společně za svržení habsburského panství.

I v pozdějších dobách mělo naše rodící se české dělnické hnutí nejen spojení, nýbrž i oporu ve snahách rakouského proletariátu. Rozpad Rakousko-Uherska a zřízení samostatného Československa a Rakouska neznamenal nikterak zpřetrhání těchto přátelských svazků. Zatím co síly zájmům rakouského i našeho lidu cizí nejednou rozdmychávaly rozpory mezi našimi dvěma státy, náš lid si přál vždy srdečně dobrých sousedských vztahů a styků. O tom svědčí zejména to, s jakými sympatiemi sledoval náš lid hrdinný boj dělníků a pokrokových lidí Rakouska v únoru 1934.

A když hitlerovská vojska obsadila 13. března 1938 Rakousko, cítili jsme s rakouským lidem jeho bolest nad ztrátou národní a státní nezávislosti a samostatnosti a s obavami hleděli jsme vstříc vlastní budoucnosti. Přáli jsme si vždy upřímně, aby rakouský lid byl znovu svéprávný a samostatný.

S bolestí a obavami jsme sledovali v minulých letech vývoj poměrů v Rakousku, rozděleném na samostatná pásma, v nichž si některé mocnosti vytvářely vojenské základny a to samozřejmě nikoliv na ochranu rakouského lidu, nýbrž pro své vlastní cíle. Sledovali jsme vždy snahu vlády SSSR po mírovém a spravedlivém řešení rakouské otázky a jsme nesmírně šťastni, že Rakousko již není ve sféře "studené války", nýbrž že bylo zásluhou mírové politiky Sovětského svazu postaveno na dráhu lepšího a šťastnějšího vývoje.

Pochopitelně, že nyní záleží na rakouském lidu, na pokrokových silách Rakouska, aby Státní smlouva o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska byla ve všech směrech uplatňována.

Byla jsem sama svědkem vysokého uvědomělého přátelství československých žen k rakouským ženám, a to právě na světovém kongresu matek v Lausanne.

Projevovalo se to hlavně tím, že nejživější výměna návštěv a dárků byla právě mezi námi a rakouskou delegací, což vytvořilo skutečně velmi přátelské ovzduší mezi námi. Přátelské a sousedské vztahy se projevily i zde mezi delegátkami matek a žen, stejně jaka snaha, vždy žít v přátelství a míru. Slíbily jsme si, že pro tento cíl budeme pracovat ze všech svých sil.

Tato smlouva má svůj hluboký a pro věc míru mezi národy nesmírně cenný význam i v tom, že je skutečně příkladem, jak se dají řešit ty nejpalčivější otázky a problémy, opustí-li některé velmoci politiku t. zv. posice síly a postaví-li se na půdu skutečnosti. A to ukazuje především největší sílu nikoliv na straně podněcovatelů válek, nýbrž naopak na straně obhájců míru. Právě my, lid Československa, byli bychom nejvíce šťastni, kdyby vyřešení rakouského problému bylo příkladem i pro vyřešení problému Německa. Náš lid bez rozdílu, v čele se svojí vládou Národní fronty, má jediné přání: aby byla likvidována všechna ohniska neklidu a válečného nebezpečí, nechť jsou kdekoliv. Mír a bezpečnost našich domovů, toť hlavní cíl, k němuž směřuje úsilí naší vlády a všeho našeho lidu.

Proto obyvatelstvo našeho státu sledovalo vždy s velikou pozorností vývoj mezinárodní situace a úsilí světové mírové fronty o zmírnění mezinárodního napětí a vytvoření přátelských vztahů a dorozumění mezi národy. Miliony našich občanů připojily několikrát své hlasy k boji proti válečnému nebezpečí, náš lid vyslal nejednou své delegace na mezinárodní sjezdy a konference, kde se jednalo o akcích na podporu a záchranu míru, jako byl na př. Kongres národů za mír ve Vídni, který se konal v r. 1953, i nedávné mírové setkání v Helsinkách a světový kongres matek v Lausanne. Také odtud zazněl hlas našeho lidu. Tento hlas volal i do Ženevy na konferenci představitelů vlád čtyř velmocí, ke kterým se konference obrátila zvláštním dopisem.

Usnesení, jež vyšla z mírového setkání v Helsinkách i ze světového kongresu matek v Lausanne, byla skutečně výrazem světového mínění a podpořila nesmírně i mírové jednání v Ženevě přímým požadavkem, aby šéfové vlád jednali o hlavních otázkách vedoucích k zajištění míru a snažili se jednáním vyřešit problémy, které vytvářejí napětí ve světě. Výsledky Ženevy i dosavadní vývoj potvrzují, že hlas, který se ozval z Helsink a Lausanne, byl slyšen. Před lidstvem se otevřela světla naděje, naděje na vítězství míru nad válkou.

Naše ženy i matky vědí dobře, co je to mír a co by znamenala válka. Nechtějí se dočkat toho, aby viděly rozbitá města a dědiny a v troskách budov své mrtvé děti. Proto zvláště ony s radostí vítají příznaky nové etapy mezinárodního vývoje, do níž patří na prvém místě uzavření Smlouvy o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska.

A naše pracující a pokrokové ženy ve městech i na venkově jsou si vědomy toho, že ani těmito velikými vítězstvími nekončí snaha mírumilovného lidu ve světě, zajistit mír. Jsme si vědomy toho, že zápas o mír musí pokračovat, a slibujeme, že pokud jde o nás, vykonáme vše, abychom úsilí naší vlády o trvalý mír a bezpečnost naší vlasti co nejvíce podpořily. I naše ženy v továrnách se budou přičiňovat, aby kola našich továren se točila co nejrychleji a vycházelo odtud co nejvíce dokonalých výrobků. Venkovské ženy budou ještě lépe pečovat o rozvoj našeho zemědělství ve vědomí, že všechno to, co si svou prací vybudujeme a vytvoříme, patří nám, pracujícímu lidu, který bude nejšťastnější, až výsledky jeho pilné práce nebudou ohrožovány válečným nebezpečím.

Rok 1955 svým průběhem již přinesl řadu svědectví o tom, že lidstvo by nemuselo žít ve stálých obavách z války, nýbrž mohlo by v klidu žít a v míru pracovat. Mezi tato svědectví patří také nedávno skončená konference o využití atomové energie pro hospodářské účely, pro rozvoj techniky a vynálezů ku prospěchu lidstva.

Československé ženy stejně tak vidí ve snížení počtu ozbrojených sil SSSR a ČSR zářný příklad odzbrojení a tím zajištění míru a chovají velkou naději, že budou tohoto krásného příkladu následovat i ostatní státy, zejména velmoci.

Máme všichni jedno veliké přání: Nechť vývoj mezinárodní situace jde dále tímto směrem, nechť vymizí ledový dech t. zv. studené války vůbec z jednání mezi představiteli států, nechť životadárné slunce míru svými paprsky blaží všechno lidstvo!

Všechen náš pracující lid se denně na své vlastní existenci, na rozvoji našeho hospodářství a kultury, na stoupající hmotné a kulturní úrovni širokých vrstev obyvatelstva přesvědčuje, že žádné jeho úsilí není marné, nýbrž že přináší dobré ovoce. Proto ještě pevněji semkne své řady kolem naší KSČ a vlády Národní fronty, aby i nadále ještě více podpořil její úsilí o zabezpečení šťastného života našemu lidu v míru, radostné práci a nejkrásnějšího rozkvětu naší vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Dávám slovo posl. Žiakovi.

Posl. Žiak: Vážené Národné zhromaždenie!

Štátna zmluva o obnovení nezávislého a demokratického Rakúska, dohodnutá a podpísaná štyrmi veľmocami a rakúskou vládou, je významným mierovým dokumentom. Zprávu o uznesení našej vlády, že Československá republika pristupuje k tejto zmluve, prijali občania našej vlasti s úprimným súhlasom. A tak aj tu, v našom Národnom zhromaždení, o štátnej zmluve, ktorá dáva Rakúsku nezávislosť a zvrchovanosť a umožňuje mu, aby zaujalo zodpovedné miesto medzi európskymi štátmi, rokujeme s priateľskou žičlivosťou a v úprimnom susedskom vzťahu k rakúskemu ľudu.

Je celkom prirodzené, že sme my, susedia Rakúska, s vrelým záujmom pozorovali vývoj rakúskej otázky. Celé desaťročie sme s vrelými sympatiami sledovali a svojou zahraničnou politikou účinne podporovali neúnavné snahy Sovietskeho sväzu, ktorý s najčestnejšími úmyslami sledoval cieľ uzavrieť štátnu zmluvu s Rakúskom, skončiť okupáciu Rakúska, doviesť rakúsky ľud a rakúsky štát na cestu nezávislosti, demokracie, dôslednej neutrality, na cestu medzinárodnej hospodárskej spolupráce a prosperity a urobiť z Rakúska pevný pilier mieru v strednej Európe.

Náš ľud si vďačne zapamätal slová rakúskeho hosťa na československom sjazde obrancov mieru v apríli t. r. dr. Fiedlera, ktorý za rakúsky mierumilovný ľud vyhlásil: "Náš štát sa nikdy nesmie stať odrazovým mostom pre útočnú vojnu. Neustaneme a nepovolíme, dokiaľ naše Rakúsko nebude opäť naozaj slobodným a nezávislým štátom, ktorý so všetkými štátmi bude žiť v mieri. To vám, milí priatelia mieru v Československu, sľubujeme!"

Veríme, že je to čestný sľub státisícov rakúskych mierumilovných ľudí a tešíme sa, že sa ich šľachetná túžba zásluhou Sovietskeho sväzu konečne uskutočňuje.

S Rakúskom bezprostredne susedíme na dlhom úseku našich štátnych hraníc. S Rakúskom nás spája dlhá história, v ktorej sa neraz uplatnili cudzie záujmy na úkor nášho a rakúskeho ľudu. Chceme písať novú susedskú históriu s rakúskym ľudom, históriu priateľstva, dobrej hospodárskej a kultúrnej spolupráce, históriu dorozumenia a trvalého mieru. Štátna zmluva o novom Rakúsku zaiste svojím významom pre svetový mier presahuje otázku samého Rakúska. Nám v ľudovodemokratickom Československu je ona mimoriadne dôležitá. Mať dobrého mierumilovného a spoľahlivého suseda je nesmierne dôležitá vec. Ak náš ľud v celej svojej podstate je preniknutý myšlienkou spravodlivého mierového spolunažívania so všetkými národmi na svete, je jasné, že predovšetkým so susednými štátmi chceme žiť v priateľstve a v mieri. A nič viac by sme zo strany našich susedov nežiadali, ako to, aby mali k nám taký čistý priateľský pomer, ako my máme úprimnú snahu tvoriť svoj dobrý susedský pomer k nim. Hoci podľa zásady, ako je povedané v Písme: "Ako chcete, aby vám iní činili, tak aj vy čiňte im!"

Obsah zmluvy o obnovení nezávislého a demokratického Rakúska je dobrou základňou, na ktorej si môžeme vybudovať takýto žiadúci vzájomný susedský pomer. Je v súlade s mienkou nášho pracujúceho ľudu, keď zdôrazňujeme, že máme prvoradý záujem na tom, aby sa v Rakúsku dôsledne uplatnili a do života uviedli zásady, vyslovené v prvej časti zmluvy o nezávislosti Rakúska, o zákaze anšlusu, o zachovaní rakúskych hraníc, o záväzkoch Rakúska k ľudským právam, k právam národnostných menšín, k plnému uplatneniu demokratického zriadenia, o povinnosti zlikvidovať nacistické organizácie, pričom zrejme rovnaký dôraz kladieme na dodržanie a uplatnenie všetkých článkov zmluvy. S úprimným uspokojením pozdravujeme Rakúsko ako neutrálny štát, ktorý sa nezúčastní a nemá zúčastniť v žiadnych vojenských blokoch a nepripustí, aby sa na jeho území budovali akékoľvek vojenské základne. Neutralita Rakúska je nielen čestné, ale aj hospodársky výhodné postavenie pre rakúsky ľud. Rakúskemu ľudu sa otvárajú netušené široké možnosti hospodárskeho a kultúrneho rozvoja. Na rovnakých základoch želáme si upraviť svoj susedský vzťah so zjednoteným demokratickým a mierumilovným Nemeckom.

Nás v Československu zaujímajú práve tak dobré hospodárske, ako aj kultúrne styky a široká spolupráca s Rakúskom. O tom, ako je zo západného Slovenska do Viedne blízko, svedčí dodnes zachovaná odpoveď slovenského zeleninára z konca minulého storočia, ktorou na slovenskom Záhorí na otázku: "Sváčko, kamže veziete zeleninu?" sváko odpovedal: "Ah, len heno do Viedne!" To je skromný doklad, ktorý nasvedčuje, že naše vzájomné hospodárske a kultúrne styky a vplyvy od nepamätnych dôb boli veľmi intenzívne. Vzájomný vplyv sa uplatňoval veľmi silne v našej vede, technike, literatúre, žurnalistike a v umení najmä v časoch, keď naše národy žili v spoločnom štáte. Aj dnes najmä hudba je mocným spojivom pre rakúsky ľud a naše národy. Veď Smetana a Dvořák v Rakúsku zdomácneli práve tak, ako u nás Haydn, Mozart, Schubert a Strauss. Tieto staré tradičné kultúrne vzťahy chceme uprímne a v čo najväčšom rozsahu ďalej rozvíjať. Nám, učiteľom v Československu a pokrokovým učiteľom v Rakúsku, priam sa budú núkať mnohé možnosti, aby sme nadviazali a rozvinuli styky na poli pedagogiky, aby sme výchovu mládeže postavili do služby skutočného pokroku, širokého vzdelania ľudu, skutočného humanizmu a mieru. Aké utešené perspektivy má naša mládež najmä na poli športu. S vrelými sympatiami sme sledovali a sledujeme účasť rakúskej pokrokovej mládeže na mládežníckych festivaloch, pozorne počúvame jej prejavy a s hlbokým záujmom si všímame aj jej orientáciu.

Tak v hospodárskom, ako i v kultúrnom živote a v mierovej spolupráci Štátna zmluva o nezávislom a demokratickom Rakúsku nám, susedným štátom s rôznym spoločenským zriadením, umožňuje naširoko šľachetne súťažiť. Vítame túto súťaž, tešíme sa, že v šľachetnom zápolení budeme môcť merať úroveň nášho hospodárskeho, kultúrneho a sociálneho života s životom v Rakúsku. Budeme súťažiť v tom, kde dokážeme viac, lepšie a lacnejšie vyrábať, kde sa píšu lepšie básne a romány, kde maľujú krajšie obrazy, kde tvoria kvalitnejšiu hudbu, kde mládež lepšie učia a vychovávajú, kde zdatnejšie hrajú futbal a kde pestujú lepší šport.