V prieskumných podnikoch geologických sa značne zlepšil stav základného zariadenia, ktoré prieskumné podniky majú k dispozícii. Počet základných prostriedkov je pre prieskumné účely vyhovujúci. Úzky profil je v čerpadlách veľkých výtlakových výšok, ako tomu bolo posledne pri hlbení zo šachty v Podrečanoch, závod Západoslovenský rudný prieskum. Máme však ešte úzky profil u dieselových motorov.

Opotrebovanie prostriedkov je dosť značné, nakoľko časť zariadenia bola delimitovaná od ťažobných podnikov. Novozískané stroje sú často nekompletné, najmä súpravy A. G. 300, takže ich zaradenie do prevádzky je uskutočňované s veľkými ťažkosťami.

Nedostatkom stále je, že nemôžeme ešte plniť predpisované hĺbky, nakoľko nemáme doteraz dodané príslušenstvo k týmto súpravám. Napríklad vrtná zložka Nová Baňa UUG má dve tisícky Typ B, ešte vždy však bez príslušenstva, ktoré nemôže byť zaradené, a tak sa stáva, že plán sa čo do metráže plní a do hlbky nie.

Je pravda, že uvedené nedostatky majú značný vplyv na rovnomerné plnenie plánu najmä v geologickom prieskume; na pracoviskách a v závodoch však treba odstrániť nedostatky, s ktorými sa stretávame. Sú to napr.: Nie na všetkých vrtných súpravách máme zodpovedných vrtmajstrov, ktorí by za súpravu im zverenú zodpovedali. Ďalej: aj keď vedenie závodu vie, že vrtné tyče sú v celoštátnom meradle úzkym profilom, majú v mnohých závodoch väčší počet metrov takých, ktoré potrebujú len menšiu opravu, nerobia však patričné opatrenie, aby mohli byť zaradené do prevádzky.

Najvážnejšie nedostatky sa prejavujú vo vedení a organizovaní práce, čo do veľkej miery na mnohých miestach zapríčiňujú samotní riaditelia tým, že sa nesnažia zabezpečiť správnu deľbu práce, čím sa vymykajú zpod osobnej zodpovednosti ďalšie vedúce hospodárske kádre, v dôsledku čoho riaditeľ sa stáva výkonným orgánom miesto vedúceho orgánu. Takéto nedostatky majú za následok vo vedení práce zdĺhavé riešenie tak dôležitých problémov, s akými sa stretávame v našich geologických závodoch, ktoré nám majú urýchlene pomôcť vyriešiť našu surovinovú základňu.

Najviac zaostávame v surovinovej základni pre náš hutný priemysel. Ťažba sa pomerne veľmi pomaly zvyšuje. Pri rastúcej potrebe našich hút pomerne dlho nám trvajú otváracie práce našich baní. Doterajší stav ani zďaleka nemôže byť uspokojivý. Pokiaľ ide o rudnú základňu, jej zaostávanie v geologických výskumných prácach je ešte vážnejšie. Bude preto treba preskúmať možnosti rozšírenia geologických výskumných prác - hlavne základného výskumu - a vybaviť ich dostatočným počtom geológov-špecialistov, vrtnými súpravami podľa potreby a inými materiálnymi potrebami.

Disproporcie v našom priemysle brzdia ďalší rozvoj nášho národného hospodárstva a zvyšovanie životnej úrovne nášho ľudu. Musíme preto sústrediť sily a prostriedky na to, aby sa čo možno najrýchlejšie rozšírila surovinová základňa. Účinne a urýchlene rozširovať energetickú a rudnú základňu na zabezpečovanie rozvoja priemyslu aj ostatných odvetví národného hospodárstva, na zlepšenie zásobovania obyvateľstva a na postupné zvyšovanie životnej úrovne nášho ľudu a zabezpečiť obranyschopnosť našej vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Dávám slovo posl. Hlavatému.

Posl. Hlavatý: Vážený pane presidente, vážené Národní shromáždění!

Byli jsme seznámeni s úkoly státního národohospodářského plánu a rozpočtu na rok 1955. Každý z nás už na vlastních pracovištích měl možnost při sestavování technicko-průmyslového a finančního plánu se přesvědčit, že to nejsou úkoly malé. Nejvyšší důraz je kladen na produktivitu práce, na snížení vlastních nákladů a na finanční výsledek práce, a to akumulaci. Projednávání těchto úkolů na pracovištích s dělníky a jejich postoj k plnění úkolů mi přivádí na mysl doby, kdy jsme začínali v našem znárodněném průmyslu.

Před pracujícími se otevřely nové, za kapitalismu nikdy nevídané perspektivní možnosti. I když jsme však měli socialistický průmysl, lidé, kteří v něm pracovali, přenesli s sebou hodně starého myšlení. Každý hned nechápal tu obrovskou přeměnu. Hodně bylo těch, kteří ještě neviděli, že to, co bylo za kapitalisty morální a nutnou věcí k uhájení zaměstnání a holé existence, stalo v socialistickém průmyslu nemorální, poškozující celou věc dělnické třídy a všech pracujících. Na úderníky pohlíželi mnozí spoluzaměstnanci jako na lidi, kteří kazí práci a mzdu, a těžko se tito první hrdinové socialistické práce prosazovali. Proti všem překážkám však zvítězilo údernické hnutí, které bylo první formou boje za zvyšování výroby a produktivity práce. Už proto, že bylo první, mělo též celou řadu nedostatků. Jedním z nich, který se na některých závodech ještě dodnes drží, byla špatná hmotná zainteresovanost pracujících. Znali jsme sice zásadu socialistického odměňování za množství a kvalitu práce, ale samotné odměňování se dělo v praxi jen za množství, a kvalita se už tak nebrala na zřetel. Někteří neodpovědní pracovníci využili situace a chtěli z ní osobně co nejvíce vytěžit. Práce udělali sice hodně, ale špatné, hlavně, že si hodně vydělali. Pranic se při tom neohlíželi, že tím poškodí celek a sebe nakonec taky. Dávali jsme tím zbraň do rukou reakce, která znevažovala práci socialistického sektoru, a když se objevily v obchodě zmetky, ironicky se říkalo: "No, to je ta údernická práce, tady máte tu soutěž!" Vedoucí na závodech včetně závodních rad mnohdy k tomu ještě pomáhali. Pamatuji se, že na př. v roce 1951 jsme vyhodnotili v soutěži jako nejlepší tkadlenu pracovnici, která měla sice největší výkon, ale utkané zboží bylo z 86 % zmetkové.

To hovořím o roku 1951, ale jsou i dnes někteří vedoucí i funkcionáři ZR, kteří si myslí, že by bylo asociální, kdyby se za zmetkový výrobek zaplatilo méně. Při tom si neuvědomují, že proto, aby nepoškodili jednoho zaměstnance za jeho špatnou práci, poškozují pak všechny ostatní.

Ve většině závodů se však s otázkou kvality práce již dokázali vyrovnat. Pomohla nám v tom zkušenost ze sovětských závodů: nic více a nic méně, než zavedení zásady odměny nejen za množství, ale i za kvalitu. Kvalitativní prémiové řády je nutno zavést v každém závodě, kde ještě nejsou.

Chtěl bych na malém příkladě uvést vlastní zkušenost se zaváděním odměny za kvalitu. Bylo to v tkalcovně, kde se tkalo všem známé zboží na výrobu plášťů "Dukla". Kvalita výrobků byla pramizerná. Zboží v I. kvalitě dosahovalo nejvýše 30 %. Nechci se s tím skrývat ani chlubit, ale bylo to v podniku, v kterém jsem vedoucím. Nevěděli jsme si již s kvalitou rady. Nepomáhaly desetiminutovky ani jakékoli přesvědčování. Část tkalců namítala, že je špatný materiál a z takového že to udělat lepší ani nejde. Našli se i takoví, kteří tvrdili, že je toho vinna sovětská bavlna, že prý americká je lepší, s tou že by to šlo. Až do toho přišlo vyhodnocení té tkadleny, o které jsem již předtím hovořil. Někteří zaměstnanci se s tím nespokojili a přišli za mnou, že v takovémto případě je lepší nehledět na kvalitu a hodně toho udělat, třeba by to bylo zmetkové. To jen potvrdilo naši domněnku, že jsme nedělali mzdovou politiku správně. Krátce potom jsme zavedli prémiový řád. Za dobrou kvalitu byla vyšší mzda, za špatnou nižší. Výsledek se objevil hned v prvním měsíci zavedení prémií. Z téhož materiálu, na stejných strojích, se stejnými zaměstnanci stoupla kvalita ze 30 % na 76 % I. volby. Byla to pro nás velmi dobrá zkušenost. Dnes jsou již při všech pracích zavedeny prémie, a to nejen za kvalitu, ale ve většině případů i za úspory na materiálu. A výsledek? V loňském roce získaly 3 závody titul "Závod výborné kvality" a socialistická soutěž dnes již není formálností, ale hodnotí se za množství i kvalitu práce a zároveň i za dobré hospodaření surovinou. Dnes je možno říci, že většina národních podniků se s těmi dětskými nemocemi dokázala vyrovnat.

Chtěl bych ze svého volebního obvodu uvésti úspěchy strojírenského národního podniku "Aero". Je to vcelku mladý národní podnik, který měl většinu zaměstnanců převedených z jiného pracovního oboru. V minulém roce získal tento podnik dvakrát Rudý prapor ministerstva a ÚV svazu a ve IV. čtvrtletí za to, že splnil vysoko všechny ukazatele plánu, na př. produktivitu na 107,6 %, akumulaci na 137 %, dostalo se soudruhům nejvyšší pocty, a to Rudého praporu vlády a ÚRO.

V čem spočívaly úspěchy jejich dobré práce? V prvé řadě v tom, že organisace strany, závodní rada a vedení si vzaly splnění plánu za bojový úkol a mobilisovaly k tomu všechny pracující. V druhé řadě proto, že soudruzi neopomněli zvyšovat kvalifikaci všech pracujících. U nich splnila závodní škola práce svůj účel.

Podobně bych mohl uvést jako vzorný příklad n. p. Olešan, který plnil rovnoměrně svoje úkoly měsíc co měsíc a za loňský rok byl hodnocen jako nejlepší v celém ministerstvu lehkého průmyslu, a jako celek získal titul "Podnik výborné kvality".

Tak bychom mohli hovořit o dalších a dalších. Když už jsem se zmínil o soutěži o Rudý prapor, která bezesporu velmi pomáhá při plnění úkolů, uvedu případ, který dobrou věc dokáže též znevážit. Jsou některé národní podniky, kde ještě zápasí s celou řadou vážných nedostatků. Jedním z nich je n. p. Posista, který provádí práci na silnici Praha-Varšava, a to v úseku Malá Skála-Železný Brod. Zčásti je tento úsek již hotov. Povrchová úprava silnice se dodělala loni na podzim. Za dobu několika měsíců provozu je tato silnice v takovém stavu, že bývalá silnice 23 roků stará vyhovovala lépe. Podle mínění občanů je prý v "Posistě" turecké hospodářství a podle vyjádření některých zaměstnanců z "Posisty" samé čekali všechno možné, jen ne to, že jim dají prapor. Myslím, že hlavní správy a ministerstva musí brát soutěž o RP s plnou vážností, a než někam prapor přidělí, že si situaci v podniku jak se patří přešetří. V tomto případě se občané právem ptají: "Jak to tedy musí vypadat jinde, když za takovou práci dostanou Rudý prapor?"

Jestliže chceme, aby se soutěž stala hnacím motorem výroby, pak ani v jejím hodnocení nesmíme postupovat formálně.

Při rozvíjení soutěže na pracovištích musíme se více zaměřit na naše středně technické kádry, a to jsou mistři. Říkáme, že mistr je sloupem výroby, a on musí být také prvním organisátorem socialistické soutěže. Soutěž bez mistra si nelze dobře ani představit, a také kde mistr o soutěž nemá zájem, soutěžení buď nemá dobré výsledky anebo vůbec neexistuje. Proč tomu tak je? Nu přece - jak může dělník soutěžit, když mu mistr nebude organisovat práci, přísun materiálu, opravy strojů? K čemu může vypadat soutěž, když je mistrovi jedno, jestli si zaměstnanec v jeho oddělení při práci zalajdačí a pod.? - Zapojit mistra do soutěže, připravit mu organisačně zavedení chozrasčotu v jeho oddělení, hmotně jej na výsledcích chozrasčotu zainteresovat - to znamená zajistit si již předem vítězství v boji za zvýšení produktivity. Mistři jsou hybnou pákou ve výrobě, ale někde i brzdou, hlavně v soutěži a v zavádění nových forem práce. Tam se musí zaměřit pomoc vedoucích a závodní rady.

Když už jsem tak u té socialistické soutěže, zmíním se o některých dobrých i špatných formách soutěžení. Celá řada dobrých příkladů nám ukazuje, jak na to jít. Je to hnutí t. zv. "stovkařů", t. j. tkalců, kteří si dali závazek utkati 100 kusů I. volby v nepřetržitém sledu. Výzva s. Waltrové z n. p. Lenka podnítila textiláky ke konkretním závazkům ve výrobě prvotřídního zboží, a co je nejdůležitější, že naši textiláci ji vzali za svou. Toto hnutí se stalo skutečně masovým, zrovna tak jako soutěž o "Zlatou visačku" v oděvních závodech přináší své dobré výsledky. Je to zároveň i propagace podnikové značky a kupující se už sami dožadují obleků se "Zlatou visačkou". Mám za to, že takovou formu soutěžení je možno zavést ve všech národních podnicích.

Často se hovoří o chozrasčotu a neví se, kde začít. Právě v důsledném rozpisu plánu až na pracovníka - a to ve všech ukazatelích, na které má pracovník přímý vliv - máme záruku, že se bude hospodařit podle chozrasčotu. Praxe nám ukazuje, že tam, kde pracující neznají svoje úkoly a kde se plnění úkolů u jednotlivých pracovníků také samozřejmě v důsledku toho nekontroluje, zůstávají slova o chozrasčotu a produktivitě práce pouze a jenom slovy. Jak potom chceme zajistit konkretní socialistické závazky, když pracující neví, na co se má navazovat?

Dalším takovým nedostatkem je nedostatečné využívání mechanisace a automatického zařízení. Na jedné straně se pracuje na zaostalých strojích a na druhé straně závody s moderním zařízením jsou využity na jednu směnu a mnohdy ani ne plně.

Chtěl bych uvést na konkretním příkladě, co znamená koncentrace výbory do větších a moderněji vybavených celků. Koncentrováním výroby a využitím výkonnějšího zařízení v Pojizerských bavlnářských závodech se zvýšila produktivita práce v roce 1953 proti roku 1951 o 39,2 % a akumulace se zvýšila o 98,19 %. Není to jenom koncentrace výroby do větších závodů, která nám zajistí vysoký vzestup produktivity a úspory nákladů. Bude též třeba, aby se ministerstva zaměřila na koncentraci výrobně malých podniků, které se pro svou velkou administrativní režii stávají nerentabilními. Dosáhlo by se tím podstatného snížení administrativních pracovníků a celých aparátů, které by mohly bez zvýšení stavu administrativních pracovníků operativně řídit větší výrobní celky.

Rovněž tak by bylo správné upustit od tvoření horizontálních podniků a přikročit perspektivně k vytváření ucelených kombinátů, vyrábějících kompletní výrobky. Hlavně pak by to pomohlo v ministerstvu lehkého průmyslu, čímž by se plně uplatnila odpovědnost za kvalitu výrobků a za čest podnikové značky.

Zhospodárnilo a zproduktivnilo by to určitě i výrobu ve stavebnictví. V Libereckém kraji byl v r. 1948 jeden stavební podnik, dnes je stavebnictví stálou reorganisací roztříštěno na spoustu malých podniků. Na př. jilemnická a semilská stavební správa měly v roce 1948 celkem 455 zaměstnanců a nyní 120, ale administrativní aparát zůstává nezměněn.

Ve zhospodárňování i zproduktivnění výroby musí nám být pomocí i samotný plán a metodika jeho sestavování. Faktem ovšem je, že mnohdy se již plánem vytvářejí disproporce. Je to na př. nesprávný postup v sestavování plánu hmotného zásobování, dříve než jsou známy úkoly výroby. Pak se nelze divit, když jsou obě složky plánu v rozporu. Takovýmto způsobem nám budou rok co rok narůstat zbytečné nadnormativní zásoby. Uvedený nesprávný postup je z praxe hlavních správ ministerstva lehkého průmyslu, myslím však, že ani v ostatních ministerstvech není situace jinačí.

Nemalý vliv na produktivitu práce i na hospodárnost mají technicko-hospodářské normy a výkonové normy obzvláště. Není myslitelné zavádět chozrasčot tam, kde nejsou známy normy spotřeb, kapacit, režie a výkonu.

Měkkost norem na některých úsecích nám působí značné potíže. Stalo se v jednom národním podniku - pohříchu to byl zase náš - že jsme nutně potřebovali převést zaměstnance z jednoho pracoviště na druhé. Ale setkali jsme se hned z počátku s odporem. Když jsme šli do důsledku, v čem to vězí, bylo to ve výkonových normách. Zaměstnanci by si za těžších pracovních podmínek vydělali méně než na původním pracovišti, kde vcelku snadno překračovali normy v průměru přes 170 %. Co to znamená? Je chyba, že si vedoucí pracovníci na národních podnicích neprověřují plnění nyní platných norem a berou tyto normy za neměnné. Norma, má-li být progresivní, musí být živou, jakmile zastará, stává se brzdou ve výrobě i v produktivitě.

Uvedl jsem jen několik příkladů, co se dá v naší práci ještě napravit, abychom zajistili úkoly, dané nám plánem a rozpočtem na rok 1955.

Vyrostly nám v našem průmyslu stovky a tisíce pracovníků, na jejichž prsou jsou řády a vyznamenání za práci. Je to armáda lidí, o kterých kapitalistický řád nevěděl a pro které měl vždy jen hlad, bídu a nezaměstnanost. Jsou to lidé, kteří podle slavných sovětských stachanovců bourají zastaralé názory na práci. Oni jsou vzorem všem pracujícím naší vlasti.

Náš pracující lid pochopil, co to znamená žít bez fabrikantů a všech ostatních příživníků. Denně je v našich továrnách i na polích sváděn boj za lepší pracovní výsledky, protože náš lid ví, že pracuje pro sebe, pro lepší život. Právě proto se nesmějí stát pro žádného občana našeho státu prázdnou formulí slova s. Lenina, že "vítězství socialismu bude definitivní jen tehdá, dokážeme-li vyšší produktivitu, nežli dokázali kapitalisté".

Zvýšená produktivita znamená zvýšení fondů zboží na trh, a to znamená plnit základní ekonomický zákon socialismu - zajišťovat trvalý růst životní a kulturní úrovně všeho pracujícího lidu.

Zvýšená produktivita práce znamená zajistit dostatečnou obranyschopnost naší země; zvýšená produktivita práce znamená zajistit mír pro občany našeho státu a ve svazku se SSSR, lidovou Čínou a lidově demokratickými státy zajistit mír pro pracující lid celého světa. (Potlesk.)