Na řízení a provádění péče o mládež se v SSSR podílejí ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo osvěty se složkami jim podřízenými. Na provádění péče o mládež mají účast také masové organisace, zejména pokud jde o zařízení pro děti pracujících matek a rekreaci. Odbory, jakožto nositelé státního sociálního pojištění, jsou pověřeny organisací, prováděním a financováním zotavovací péče o mládež. Ministerstva sociální péče v jednotlivých republikách řídí péči o tělesné vadnou mládež. Péče o mladistvé provinilce náleží ministerstvům vnitra.
Dětská poradna je zřízena v každém obvodě a je střediskem zdravotní péče od narození dítěte až do jeho třetího roku. Poradnu vede lékař, jeho spolupracovnicemi jsou sociálně zdravotní sestry. Sestry navštěvují dítě v rodině, aby znaly jeho rodinné prostředí, a přispívají matce radou a pomocí, jak má pečovat o novorozeně, zejména jak je má živit.
O sociálně právní ochranu matky a dítěte je postaráno už v sociálně právních poradnách, zřízených při poradnách pro matky a děti, při větších porodnicích a dětských domovech. Jejich úkolem je:
1. poskytovat mladým matkám právní pomoc, pokud jde o úhradu osobních potřeb osobou k tomu povinnou, podpory matkám s mnoha dětmi, pense atd.;
2. dbát o ochranu "pracovních práv těhotných žen (dodržování zákonů o přijímání do práce, poskytování přestávek pro krmení dítěte, převod na lehčí práci atd. ) a učinit opatření k zajištění dozoru na děti raného věku;
3. účastnit se činnosti dětské poradny & dětských domovů při umisťování dětí do pěstounské péče (popularisace pěstounství, právní úprava smluv, poskytování právní a existenční pomoci pěstounům a kontrola dětí v pěstounské péči);
4. účast na opatřeních poradny, sloužících k zlepšení životních poměrů matky a dítěte (umístění dětí v příslušných zařízeních, poskytování dočasné materiální pomoci, zlepšení bytových podmínek a j. );
5. boj proti neplnění rodičovských povinností;
6. účast na boji proti nelegálním potratům.
Vedoucím poradny je odborný pracovník s právním vzděláním.
Sociálně právní poradna se opírá ve své činnosti o zvláštní práva ženy a dítěte, stanovená ústavou SSSR a zvláštními zákony (rozhodnutím Ústředního výkonného výboru SSSR z 26. 6. 1936 a nařízením předsednictva Nejvyššího sovětu SSSR z 8. 7. 1944).
Sociálně právní poradna, s pomocí sociálně zdravotnických porodních asistentek (pracovnic) poradny pro ženy a sociálně zdravotnických pracovnic poradny pro děti, rozvíjí širokou informační činnost mezi ženami svého obvodu o právech, výhodách a úlevách, zajištěných zákonem matkám s mnoha dětmi nebo osamělým matkám a těhotným, a pomáhá matkám v uplatnění práv na získání čestného titulu a řádu "Matka — hrdinka", řádu "Mateřská sláva" a "medaile mateřství". *)
Odevzdání dětí osiřelých a dětí, které ztratily spojení s rodiči, na výchovu (schovanectví, pěstounská péče, patronát) do rodin kolchozníků a jiných pracujících provádí se na základě zvláštní smlouvy o schovanectví. Odevzdání dětí provádějí
a) v městech a dělnických osadách orgány ochrany zdraví (u dětí ve věku od 5 měsíců do 4 let) a orgány lidové správy (u dětí od 4 let do 14 let);
b) ve venkovských osadách předsedové selských sovětů prostřednictvím pokladen vzájemné pomoci kolchozů.
Poručníky jmenují a na ně dozírají rajonní, městská oddělení lidové výchovy. Dohled na tyto poručenské orgány vykonávají výkonné výbory rajonních, městských sovětů poslanců pracujícího lidu.
Rodina, která přijímá dítě do pěstounství, dostává měsíční podporu a také potřebnou výbavu pro dítě (oděv, prádlo atd. ). Děti v pěstounství jsou pod pravitelným dohledem zdravotnických zařízení, v městech — dětských poraden, na venkově — zemědělského lékařského obvodu, a podrobují se pravidelně lékařské prohlídce.
Konečným cílem pěstounství má být osvojení dítěte.
Je-li v některém zemědělském okrese značný počet dětí v pěstounství, dohlíží na ně zvlášť ustanovené pěstounské sestry. **)
Také osvobozené lidově demokratické Polsko učinilo již v oboru péče o mládež vše, co bylo v jeho silách. Německý vpád a válka postihly Polsko po Sovětském svazu nejtíže ze všech zemí. Válku přežilo 140. 000 úplných sirotků a dětí, jejichž rodiče zůstali nezvěstní. Několik desítek tisíců dětí stalo se obětí za-
*) G. A. Batkis: Organisace zdravotnictví, str. 381, vydáno r. 1951 nakladatelstvím Naše vojsko.
**) V. J. Serebrovskij: "Základy sovětského rodinného práva" ve spise "Tři studie o sovětském rodinném právu" (Edice Nový právní řád, č. l, Orbis, 1949).
G. A. Batkis: Organisace zdravotnictví, str. 389; vydáno v r. 1951 nakladatelstvím Naše vojsko.
G. M. Svěrdlov: Mateřství, manželství a rodina v sovětském zákonu, knihovna SČSP.
vlečení německými fašisty. Mnoho ústavů a zařízení pro děti a mladistvé bylo zničeno a zdravotní a sociální poměry mnoha dětí byly prabídné, úkolem státu bylo především zachránit děti opuštěné. Jejich umístění do výchovných 'ústavů a do rodin pověřených výchovou organisovat ministerstvo práce a sociální péče. Od roku 1946 pečuje o výchovu dětí starších tří let a o mladistvé ministerstvo vyučování, a to prostřednictvím školních obvodů, jejichž místní obvod se kryje s vojvodstvím. Do jeho oboru působnosti náleží přímá kontrola dětských domovů, jakož i dozor nad řízením práce školních inspektorů v obvodech obcí, U každého inspektorátu je zřízeno zvláštní oddělení péče o dítě. Dozor na výchovu dětí v cizí péči vykopává stát pomocí vychovatelů, kteří sledují životní podmínky dětí umístěných v rodinách a spolupracují s pěstouny při výchově dětí. Zjistí-li závady v opatření dítěte, navrhnou jeho přemístění do péče ústavní nebo do jiné rodiny. Mnohdy jsou děti svými pěstouny osvojeny.
Státu jsou významnou měrou 'nápomocny dobrovolné organisace péče o mládež, mezi nimi zvláště "Společnost přátel dětí", která vyrostla z revolučních tradic polského dělnického hnutí. Pečuje o předškolní a školní výchovu dětí a o jejich zdravý poměr k lidově demokratickému Polsku. Má v své péči 377 mateřských školek; školy a osvětové jizby a stará se o dětskou rekreaci.
Také v Rumunské lidově demokratické republice se již udaly velké změny i v oblasti výchovy a ochrany dětí, dosvědčující velkou lásku a péči, které nové Rumunsko věnuje svým dětem. Svaz demokratických žen Rumunska uskutečňuje spolupráci žen se sociálními pracovníky u lidových výborů a napomáhá zajistit dobré vedení institucí péče o dítě a budování nových ústavů a zařízení. V zemi je už dnes 1864 ambulatorií pro bezplatnou lékařskou prohlídku dětí, 426 školních družin, 2160 mateřských školek a 770 závodních jeslí.
Velké úsilí o účinnou péči o dítě věnuje také lid a stát lidově demokratického Bulharska. Byla vybudována síť poraden pro matky a děti a dětských útulků, jeslí a mateřských školek. Porodnic je víc než 600. Velká péče je věnována také výchově a vzdělání dětí a správnému organisovat jejich odpočinku a prázdnin.
Také v Albánii ztratilo za války rodiče 8000 dětí (ačkoliv Albánie má něco málo přes l milion obyvatel). Lidově demokratický stát zřídil již 9 dětských domovů pro děti obětí války, 3 ozdravovny- a 3 dětská sanatoria a mládež-
nické letní tábory v horách a na pobřeží. Děti raného věku jsou opatrovány ve 143 mateřských školkách.
Také v lidově demokratické republice Maďarské je všestranně pečováno o její mládež. Až do roku 1950 bylo řízení péče o dítě soustředěno v ministerstvu sociální péče. Jádrem péče o dítě byla t. zv. státní ochrana, prováděná na základě prohlášení dítěte za opuštěné, a jeho přikázání do vhodného ústavu k trvalé výchově nebo k léčení nebo do jiného opatření (do pěstounské péče a pod. ).
K reorganisací péče o dítě došlo na sklonku roku 1950 a počátkem roku 1951. Podle této úpravy jsou orgány státní ochrany dětí:
1. ministerstvo vnitra a příslušné výkonné výbory místních rad;
Ministerstvo vnitra má vrchní dohled nad vyhlašováním dětí za opuštěné z důvodů sociálních, mravních nebo zdravotních, nad stanovením příspěvku na státní ochranu dětí a nad umisťováním dětí přijatých do statni ochrany.
Okresní (městské) rady prohlašují dítě za opuštěné á tím je přijímají do státní ochrany. Druhou instancí jsou župní rady; také spravují a kontrolují přechodné dětské domovy.
2. ministerstvo zdravotnictví;
Obstarává státní péči o dítě do tří let vůbec, dále o děti duševně choré, nevzdělavatelné (slabomyslné) a tělesně vadné a děti mezi třetím až patnáctým rokem věku, které potřebují ústavní léčení.
3. Ministerstvo kultu a vyučování.
Do jeho resortu patří výchova dětí mravně narušených, které je třeba umístit v léčebném pedagogickém ústavu, a dětí, které studují.
Dítě prohlášené za opuštěné, přijde do přechodného dětského domova (v resortu ministerstva vnitra). Zde je dítě vyšetřeno po stránce zdravotní i výchovné a nato je přikázáno do vhodné péče ústavní (výchovné nebo zdravotní). Vedoucí domova vykonává také ústavní poručenství nad všemi přijatými dětmi.
Děti mladší než tři roky jsou přikazovány do státního ústavu ochrany dětí (v resortu ministerstva zdravotnictví).
Zdravé děti starší tří let přijdou do pěstounské peče dětských osad.
Výchovná ochrana dětí starších tří let provádí se pod vrchním vedením ministerstva kultu a vyučování.
Nositelem odpovědnosti za osud dítěte přijatého do státní ochrany je tedy přechodný dětský domov, jehož vedoucí je vybaven pravomocí poručenskou. Odbornou výchovnou činnost a zdravotní ochranu obstarávají zvláštní ústavy, a to buď pod dozorem ministerstva zdravotnictví nebo ministerstva kultu a vyučování.
III. Opírajíc se o vzor Sovětského svazu, přihlížejíc k úpravě provedené v lidově demokratických státech a dovršujíc dosavadní vývoj sociálně právní ochrany u nás, má nový zákon, jehož osnova se předkládá, uvést v život tyto
zásady:
I. Výkon sociálně právní ochrany mládeže bude svěřen orgánům justičním.
1. Hromadné poručenství, dohled na děti umístěné v péči jiné rodiny než vlastní rodiny dítěte a činnost poradní a pomocná budou vykonávány úřadovnami ochrany mládeže.
Úřadovny ochrany mládeže budou zřízeny při lidových soudech. Pro naléhavost věci uskutečnil se — k provedení vyhlášky č. 152/ 1952 Ú. 1. — přesun uvedené agendy z národních výborů do úřadoven ochrany mládeže, umístěných při okresních soudech, už nyní. Úkoly hromadného poručenství a dohled na děti v dosud t. zv. "pěstounské péči" obstarávají zde zaměstnanci referátů IV národních výborů. Obsahovou stránku jejich činnosti řídí ministerstvo spravedlnosti.
Podle navrhovaného zákona budou hromadným poručníkům a sociálním pracovnicím, kteří se stanou justičními zaměstnanci, v jejich činnosti napomáhat důvěrníci ochrany mládeže. Tito důvěrníci budou vybíráni zejména z osvědčených soudců a soudkyň z lidu; na výběru důvěrníků budou mít účast okresní a místní národní výbory a zejména i výbory žen u národních výborů. Tím bude zajištěna nejen iniciativa se strany pracujících, nýbrž i kontrola úřadoven zástupci lidu.
2. O žádostech, aby stát poskytoval na úhradu osobních potřeb dětí, o něž není postaráno jinak, peněžitý příspěvek, bude rozhodovat poručenský (opatrovnický) soud.
Uvedený příspěvek ("státní dětský příspěvek") nahradí dosavadní zálohování výživného státem, státní sirotčí podpory, příspěvky početným rodinám a příspěvky doplňkové péče o osoby potřebné, pokud jde o děti. (Nová úprava se ovšem nedotkne ani rodinných přídavků — přídavků na děti, výchovného, ani požitků z důchodového zabezpečení. )
Státní dětský příspěvek bude stanoven podle objektivních hledisek, stejnou výší jak pro děti, jimž nikdo neposkytuje výživné, ač je k tomu povinen, tak pro děti, vůči nimž
nemá nikdo vyživovací povinnost. Pokud tu však bude osoba výživou zavázaná, bude mít příspěvek povahu pouhé zálohy na výživné a stát bude náhradu za vyplacené příspěvky vymáhat na osobě mající vyživovací povinnost.
Novou úpravou odpadnou dosavadní nežádoucí nesrovnalosti z poskytování leckdy značných záloh dětem, jimž je někdo zavázán plnit vyživovací povinnost, a poměrně skrovných příspěvků dětem, jejichž sociální poměry jsou zpravidla tíživější, neboť tu není •nikdo, kdo jim je povinen výživné poskytovat.
Výše příspěvku bude určena nařízením ministra spravedlnosti, vydaným v dohodě se zúčastněnými členy vlády po podrobném propočtu a s přísným zřetelem k únosnosti s hlediska státního rozpočtu.
Rozhodování o žádostech za příspěvek bude přeneseno z národních výborů na soud, poněvadž věc úzce souvisí s určováním výživného dětem, soud má po ruce spisy poručenské (opatrovnické) a event. rozvodové, provádí také exekuci k vymožení nároku dítěte na výživné i nároku státu na náhradu poskytnutých záloh. Odpadne veškerá dosavadní korespondence mezi soudem a národními výbory a vyplacení příspěvku dítěti, které jej potřebuje, nebude zbytečně oddalováno.
U. Bude-li třeba dítě svěřit do péče nahrazující péči rodičů, bude zásadně umístěno do péče kolektivní.
V rodině lze umístit dítě, jen když tato rodina skýtá záruku, že dítě bude vychováno k lásce k lidově demokratickému státu, a když se tím dostane do prostředí, které bude i po všech ostatních stránkách příznivé pro jeho rozvoj. Zpravidla bude umístěno u toho, kdo je osvojí.
Přednost se dává péči kolektivní. Kolektivní způsob života a výchova v kolektivu vštěpuje mládeži spolehlivě správný poměr ke kolektivu a vychovává ji v uvědomělé příslušníky socialistické společnosti.
III. činností poradní a pomocnou budou úřadovny ochrany mládeže přispívat zvláště ke zdárnému vykonávání rodičovské moci a k řádnému plnění všech povinností poručníků a opatrovníků nezletilých.
IV. K umožnění řádného výkonu všech svých povinností budou úřadovny ochrany mládeže ve stálém styku s národními výbory, se školami, se všemi ústavy, zařízeními a dobrovolnými organisacemi, pečujícími o děti a mladistvé.
údaje o finančním dosahu nové úpravy
jsou uvedeny v závěru důvodové zprávy.
Zvláštní část. K § 1.
Jak již bylo naznačeno v obecné části důvodové zprávy, stala se péče o mládež, jakmile u nás byla ustavena vláda lidu, záležitostí celé společnosti lidově demokratického státu, která má na zdravém růstu mládeže nejvyšší zájem. Proto péči o sociálně právní ochranu mládeže vykonává stát.
K §§ 2 a 3.
Ustanovení § 2 osnovy naznačuje systematiku zákona a rozvádí, v čem sociálně právní ochrana mládeže spočívá. Pro těsnou souvislost s § l osnovy, který zdůrazňuje společenský význam sociálně právní ochrany mládeže, není třeba zvlášť vyzdvihovat, že sociálně právní ochrana není svěřena dobrovolným organisacím, nýbrž že ji vykonává stát, který také zásadně hradí náklady se sociálně právní ochranou spojené (§ 26 osnovy).
Úkoly sociálně právní ochrany mládeže budou převážně obstarávat úřadovny ochrany mládeže, které tu nastupují po bývalých okresních komisích péče o mládež (zákon č. 48/1947 Sb), později po referátech práce a sociální péče národních výborů (zák. č. 280/
1948 Sb., o krajském zřízení, vl. nař. č. 29/
1949 Sb., o referátech práce a sociální péče krajských národních výborů, § 10 vl. nař. č. 139/1949 Sb., o organisaci lidové správy v okresech) a posléze po referátech pro školství, osvětu a tělesnou výchovu (§ 4 vyhlášky ministra pracovních sil č. 316/1951 Ú. 1. l).
Na nové úřadovny mládeže nepřechází z této agendy jen poskytování peněžitých příspěvků na úhradu osobních potřeb dětí; tuto agendu přejímají totiž soudy.
K tomuto řešení dospělo se po této úvaze:
Nově a společně upravují se věci, kterými se až dosud zabývaly různorodé, roztroušené právní předpisy, t. j. jednak zálohování výživného, jednak státní sirotčí podpory, jednak zvláštní příspěvky početným rodinám, po příp. i doplňková péče o osoby potřebné, pokud jde o děti. O výkon této dosavadní péče se až dosud podílejí národní výbory různých stupňů, a pokud jde o zálohování výživného, za součinnosti soudů. Tento stav není nadále žádoucí.
Pokud jde o zálohování výživného, musí dnes soud nejprve pravomocným rozhodnutím upravit závazek osoby výživou povinné. Soudní vymáhání na základě tohoto exekučního titulu musí být bezvýsledné nebo aspoň obtížné. Teprve poté může být podána žádost
o zálohování. O této žádosti rozhodne po provedeném řízení okresní národní výbor. Poskytnutím zálohy přejde nárok oprávněné osoby — do výše poskytnuté zálohy — na stát. Stát tento nárok vymáhá u soudu exekucí. Tento postup se podstatně zjednoduší, budeli soud rozhodovat nejen o povinnosti vyživovací, nýbrž i o státním příspěvku na úhradu osobních potřeb dítěte. Svěření této agendy soudům bude také zárukou, že rozhodování bude rychlé a přitom spolehlivé. Soudem se tu rozumí soud poručenský (opatrovnický). Se zřetelem k taxativnímu výpočtu § 246 odst. l o. s. ř. bude rozhodovat soudce jediný, bez ústního jednání, usnesením.
Osnova se nezabývá úhradou osobních potřeb dětí v péči kolektivní, poněvadž tato věc (výchova a výživa dětí v ústavní péči) je upravena v jiných předpisech, kam také tato úprava svojí povahou patří.
K §§ 4 a 5.
Ustanovení § 4 osnovy navazuje na § 80 zákona o právu rodinném. Slovy "není-li vhodné osoby povinné poručenství přijmout" má osnova na mysli případy § 80 odst. 2 cit. zák., kdy tu není ani ten, koho za poručníka naznačili rodiče, ani nikdo z příbuzných anebo z osob blízkých nezletilci nebo jeho rodině; má ovšem na mysli i ty případy, kdy tu takové osoby sice jsou, jejich ustanovení poručníkem by však bylo v rozporu se zájmy nezletilce.
Poručníkem bude ustanovena úřadovna; nositelem hromadného poručenství bude úřadovna, nikoli hromadný poručník, který úkoly hromadného poručenství dočasně plní (§ 17 odst. l osnovy).
Již podle dnešního právního stavu (§ 60 zákona o právu rodinném) může soud uložit rodičům nebo některému z nich omezení, jakými je vázán poručník, a může správu majetku svěřit opatrovníkovi. Poručníka, který nezastává s úspěchem všechny své úkoly, může však soud jen odvolat. Dovoluje — li osnova v § 5 odst. l přenést na úřadovnu jen některá práva a některé povinnosti rodičů nebo jiného zákonného zástupce, uskutečňuje vhodně myšlenku vyjádřenou v § 60 zákona o právu rodinném i pro obor poručenství.
Je přirozené, že se při výkonu hromadného poručenství (opatrovnictví) budou hromadní poručníci (opatrovníci) řídit právními předpisy platnými pro poručníky (opatrovníky) ostatní.
K § 6.
Aby nezletilci neutrpěli újmu v době, dokud jim potřebného zástupce neustanoví soud, je úřadovna již ze zákona poručníkem (opatrovníkem) pro naléhavé úkoly. Je ovšem její povinností soudu napomáhat, aby byl chráněnci vhodný zákonný zástupce (ať již individuální nebo úřadovna sama) co nejdříve ustanoven.
K § 7.
Dohlížet na činnost poručníků (opatrovníků) i na to, jak rodiče plní rodičovské povinnosti vůči dítěti, je především povinností soudu (§§ 58, 60, 61, 62, 78, 83, 84 a 86 zákona o právu rodinném), úřadovnám ukládá osnova (§ 7 a § 15 odst. 1), aby soudům v tom směru napomáhaly, neboť jejich orgány mohou tyto věci prověřovat přímo v terénu a přitom snáze a méně nápadně.
K § 8.
Je jistě žádoucí, aby to byli především rodiče, kdož se starají o tělesný a duševní rozvoj dětí, o jejich výchovu a výživu (§35 zákona o právu rodinném), neboť ve společnosti nastupující k socialismu je rodina jejím základním pilířem.
Někdy však výchova dětí u rodičů nebo u některého z nich není ani možná, ať již proto, že tu rodiče nejsou, nebo proto, že svým vlivem ohrožují zdárný vývoj dítěte. V takovém případě musí soud učinit opatření, aby dítě bylo vychováváno v prostředí pro ně nejvhodnějším. Osnova vědomě nevolí bývalý termín "cizí péče", neboť osoby, v dnešní době povolané o dítě pečovat, ať jde o péči v rodině nebo o výchovu kolektivní, nejsou nikdy elementem dítěti cizím; naopak nahrazují nedostávající se blahodárný vliv rodičů.
Plyne z obecných předpisů, že o výchově dítěte, je-li toho třeba (třebas proto, poněvaž se rodiče nemohou dohodnout nebo nesouhlasí, aby dítě bylo připravováno na povolání, které si samo zvolilo), rozhoduje výlučně soud, a to senát složený ze soudce a dvou soudců z lidu, po ústním jednání (§ 246 odst. l o. s. ř. ). Je proto samozřejmé, že také k umístění dítěte jinde než u rodičů je třeba souhlasu soudu. Tak tomu ovšem není, jde-li o umístění, jak se praví v osnově, "učiněné v rámci výkonu moci rodičovské anebo o umístění jen přechodné". Jako příklad umístění prvého druhu lze uvést přijetí dítěte do školního nebo závodního internátu anebo do dětského domova na žádost rodičů; přechodným umístěním sluší rozumět např. pobyt dítěte v zařízení zotavovací péčej v ozdravovně, v lé-
čebném ústavu nebo u příbuzných v době, kdy rodiče jedou na dovolenou.
Mnohdy se stane, že je třeba dítě natrvalo umístit jinde než u rodičů a není dost času vyžádat si souhlas soudu (rodiče na př. zahynou při dopravní nehodě), v takovém případě umístí sice úřadovna dítě ihned, avšak soudu náleží rozhodnout, zdali takové umístění dodatečně schválí nebo ne.
Neodkladné opatření je praktické zejména též při umístění mladistvého v záchytném ústavu výchoven dorostu;. na potřebu odchylné zvláštní úpravy této věci pamatuje § 22 odst. 4 osnovy a přijetí mladistvého v záchytu upravují §§ 24 až 29 organisačního řádu pro výchovny dorostu. Pokud jde o výchovny dorostu, srov. ustanovení §§ 21 a 22 osnovy a důvodovou zprávu k nim. Pro přehlednost se poznamenává již na tomto místě:
Výchovny dorostu jsou jednak ústavy, v nichž jsou vychováváni (převychováváni) mladiství, jichž dosavadní výchova byla zanedbána, jednak záchyty, v nichž se takoví mladiství podchycují. Do ústavu nelze mladistvého umístit bez pravomocného soudního rozhodnutí o ochranné výchově. Je-li třeba mladistvého umístit ve výchovně dorostu bez odkladu, lze tak přechodně učinit v záchytu, jenž má za úkol postarat se o případné vyšetření a léčení, mladistvé pozorovat a vhodně je třídit. Do záchytu může mladistvého umístit nejen ' úřadovna, nýbrž zejména i orgán SNB. Předchozího souhlasu soudu zde není třeba proto, poněvadž zprávu o přijetí dítěte poručenskému (opatrovnickému) soudu podá ihned správa záchytu.
K § 9.
Je-li třeba dítě umístit do péče nahrazující péči rodičů, dává se přednost umístěni v péči kolektivní. Kolektivní způsob života a výchova v kolektivu vštěpuje spolehlivě mládeži správný poměr ke kolektivu a vychovává ji v uvědomělé příslušníky socialistické společnosti.
Taková kolektivní péče je dětem poskytována v dětských zdravotnických ústavech, v domovech a v jiných výchovných zařízeních. Dětskými zdravotními ústavy se rozumějí kojenecké ústavy pro děti do jednoho roku věku a dětské domovy pro děti ve věku od jednoho do tří let (§ 7 odst. l písm. d) zák. č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči); tyto ústavy náležejí do oboru ministerstva zdravotnictví. Výchovnými zařízeními pro děti starší tří let rozumějí se na příklad dětské domovy, domovy mládeže
(§ 60 a § 67 odst. 2 školského zákona), internáty učilišť státních pracovních záloh, domovy pracujícího dorostu, školní internáty. Dětské domovy, domovy mládeže a školní internáty jsou organisačně začleněny do oboru ministerstva školství, věd a umění; internáty učilišť státních pracovních záloh do oboru ministerstva pracovních sil; domovy pracujícího dorostu jsou organisačně rozčleněny podle resortů, do nichž podle svého oboru náležejí. Patří sem i výchovny dorostu (§ 21 osnovy), spravované v resortu ministerstva spravedlnosti.
I když výhody kolektivní péče jsou nesporné, není přece třeba na ní trvat bezvýjimečně. Leckdy bude o zájmy dítěte, zejména o jeho růst v řádného člena společnosti, postaráno osvojením, jindy zase bude umístění dítěte v rodině jen přechodným stadiem před jeho osvojením. To budou případy pravidelné. Vyloučeno ovšem není, že o dítě a jeho tělesný a mravní vývoj bude dobře postaráno i v rodině jiné, dávající záruku, že dítě bude vychováno k lásce k lidově demokratickému státu a že o ně bude pečováno jako o dítě vlastní. Dosavadní zkušenosti ukazují, že o zdárný růst cizích dětí u nás pečuje asi 7000 rodin pracujících, z toho asi 2000 rodin, jež nejsou ani v příbuzenském poměru, ani se pravděpodobně nestanou budoucími osvojiteli.
K § 10.
Je přirozené, že úřadovna sleduje bedlivě, ovšem vedle soudu a podle jeho pokynů, prostředí dítěte umístěného v péči. která má nahradit péči rodičů. Tento dozor je zbytečný u dětí, které jsou v péči kolektivní. Zde se vystačí s dozorem těch orgánů, do jejichž resortní příslušnosti výchovné zařízení patří a s dozorem soudů; ostatně sbíhající se různé kontroly by mohly leckdy narušit hladký průběh zdárné výchovy.
K §§ 11 až 14..
Již v obecné části důvodové zprávy bylo poukázáno na roztříštěnost dosavadní úpravy zálohování výživného a státních příspěvků, jež nemají povahu záloh. V důvodové zprávě k § 3 pak byly uvedeny důvody, proč se celá tato agenda přenáší na soudy. Nová úprava řeší věc způsobem co nejjednodušším, vyhýbá se jakékoli umělé právní konstrukci a přitom přísně dbá, aby jednak vyplácení státního příspěvku potřebnému dítěti nebylo zdržováno formálnostmi, jednak aby osoby podle zákona dítěti výživou povinné tuto svou povinnost nezanedbávaly ke škodě celku.
Státní dětský příspěvek bude samozřejmě poskytován jen dětem, o něž není postaráno ani v péči kolektivní ani jinak, t. j. zejména tím, že jejich osobní potřeby mohou být uhrazovány z jejich vlastního příjmu nebo majetku, anebo že jsou kryty se strany osoby výživou povinné (ze zákona nebo na základě smluvního závazku) nebo někým, kdo úhradu poskytuje dobrovolně, aniž je k tomu zavázán (dítě je zaopatřeno v rodině dobře situovaného strýce a pod. ).
Stát poskytne dětský příspěvek, budou-li splněny podmínky pro jeho poskytnutí, jen když o to bude požádán, žádost bude třeba podat — jak bude stanoveno v prováděcím předpise — u úřadovny. Úřadovna prověří bez odkladu vhodným způsobem všechny skutečnosti, které jsou rozhodující pro posouzení, zdali je žádost podána oprávněně, postará se, aby k ní byly připojeny potřebné doklady, a předloží ji se zprávou o výsledku svého šetření k rozhodnutí poručenskému (opatrovnickému) soudu.
Proti rozhodnutí o žádosti za státní příspěvek bude mít opravný prostředek nejen dítě a event. osoba zavázaná plnit vyživovací popovinnost, nýbrž i úřadovna a prokurátor.
Výše příspěvku bude určena nařízením ministra spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády podle jednotných objektivních hledisek na podkladě přesných propočtů částkami odpovídajícími únosnosti pro státní rozpočet.
Příspěvek bude podle soudu vyplácet krajská soudní správa.
Bude-li tu někdo — třebas až později — kdo je vůči dítěti pobírajícímu příspěvek "zavázán plnit vyživovací povinnost", přejde nárok dítěte na dávky výživného přímo ze zákona na stát, a to až do výše vyplacených příspěvkových částek. Příspěvek tu bude mít povahu zálohy, stejně jak tomu je podle dosavadního zákona o zálohování výživného dětem. Plnit vyživovací povinnost je "zavázán" ten, kdo byl pravomocným soudním rozhodnutím nebo jiným exekučním titulem (zejména vykonatelným soudním smírem) uznán povinným poskytovat dítěti výživné, a to potud, pokud tento jeho závazek trvá (srov. § 41 zák. o právu rod. a § 162 o. s. ř. ). Obdobně tomu bude v případech, kdy soud někomu podle § 225 písm. d) o. s. ř. předběžným opatřením nařídí, aby dítěti plnil výživné předběžně určené. Jestliže dlužník neplní dávky výživného bez závažných důvodů, bude mu soudem uloženo, aby státu spolu s dlužnými dávkami platil 10 % přirážku.