Národní shromáždění republiky Československé 1952.
I. volební období. 9. zasedání
633.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1952
o sociálně právní ochraně mládeže.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část prvá. Úvodní ustanovení.
§ 1.
Aby všechna mládež byla stejně účastná všech státem jí zaručených možností plného tělesného i duševního rozvoje, zejména aby byla zaručena řádná výchova všech dětí v uvědomělé občany republiky, připravené přispívat svou prací k prospěchu společnosti, a aby žádné dítě neutrpělo újmy na svých právech, pečuje stát také o sociálně právní ochranu mládeže.
§ 2.
Sociálně právní ochrana mládeže (dále jen "ochrana mládeže") spočívá zejména ve vykonávání hromadného poručenství a opatrovnictví, ve zvláštní ochraně dětí, které 'nejsou v péči rodičů, v činnosti poradní a pomocné a v tom, že stát přispívá na úhradu osobních potřeb dětí, které toho potřebují.
§ 3. .
(1) úkoly hromadného poručenství (opatrovnictví), ochrany dětí, které nejsou v péči rodičů, a činnost poradní a pomocnou obstarávají úřadovny ochrany mládeže (§§ 16, 17).
(2) Peněžité příspěvky na úhradu osobních potřeb dětí poskytuje stát prostřednictvím poručenského (opatrovnického) soudu.
Část druhá. úkoly ochrany mládeže.
Oddíl prvý. Hromadné poručenství a opatrovnictví.
§ 4.
Soud pověří poručenstvím úřadovnu ochrany mládeže (dále jen "úřadovna"), není-li vhodné osoby, povinné poručenství přijmout.
§ 5.
(1) Žádá-li si toho zájem nezletilce, může soud na úřadovnu přenést také jen některá práva a některé povinnosti zákonného zástupce.
(2) úřadovna může být také ustanovena opatrovníkem nezletilého pro úkon.
§ 6.
(1) úřadovna napomáhá k tomu, aby žádný nezletilec nezůstal bez zákonného zástupce.
(2) Dokud se poručník neujme poručenství nebo opatrovník nezletilcův opatrovnictví, náleží úřadovně vykonávat i neodkladné úkony poručníkovy nebo opatrovníkovy.
§ 7.
Úřadovna je soudu nápomocna při dozoru na činnost poručníků a opatrovníků nezletilých.
Oddíl druhý. Ochrana dětí, které nejsou v péči rodičů.
§ 8.
(1) Dítě lze umístit do péče nahrazující péči rodičů jen na podkladě rozhodnutí soudu.
(2) Je-li třeba umístit dítě v takové péči bez odkladu, zařídí umístění úřadovna a zároveň požádá soud o schválení tohoto opatření.
(3) Rozhodnutí (schválení) soudu není třeba, jde-li o umístění dítěte, učiněné v rámci výkonu moci rodičovské, nebo o umístění jen přechodné.
§ 9.
Je-li třeba dítě svěřit do péče nahrazující péči rodičů, bude umístěno zásadně do péče kolektivní; jinak lze dítě umístit jen v rodině, která skýtá záruku, že dítě bude vychováno k lásce k lidově demokratickému státu, a která je schopna mu poskytnout prostředí příznivé po všech stránkách pro jeho rozvoj, a to zpravidla u toho, kdo dítě osvojí.
§ 10.
(1) Úřadovna sleduje bedlivě, zdali se dětem dostává všeho, čeho je třeba k jejich zdárnému tělesnému a duševnímu rozvoji.
(2) Soud může z dohledu úřadovny vyjmout děti, které jsou umístěny v rodině, ukáže — li se, že péče o tyto děti je trvale bezvadná a nepotřebuje soustavné kontroly; vynětí dětí z dohledu může soud kdykoliv odvolat.
(3) Na výkon péče kolektivní úřadovna nedohlíží.
Oddíl třetí. Příspěvky na úhradu osobních potřeb dětí.
§ 11.
O mládež pečuje stát i tím, že přispívá na úhradu osobních potřeb dětí, které toho potřebují.
§ 12.
(1) Na úhradu osobních potřeb dětí, o něž není postaráno jinak, zejména péčí kolektivní, přispívá stát poskytováním státního dětského příspěvku (dále jen "příspěvek"). Příspěvek bude poskytován, dokud dítě nedovrší šestnáctý rok, a dítěti staršímu než šestnáct let a mladšímu než dvacet pět let, dokud se pro nedostatek zdraví, pro duševní poruchu nebo tělesnou vadu nemůže živit samo, anebo dokud se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na řádném učilišti nebo jiným školením (výcvikem).
(2) Výši příspěvku upravuje zvláštní předpis.
§ 13.
Příspěvek povoluje na žádost poručenský (opatrovnický) soud; podle jeho poukazu jej vyplácí krajská soudní správa.
§ 14.
(1) Pokud bude někdo zavázán plnit vyživovací povinnost vůči dítěti, jemuž je poskytován příspěvek, přechází nárok dítěte na výživné na stát, a to do výše poskytnutých příspěvků; obdobně platí, je-li někomu předběžným opatřením nařízeno, aby dítěti plnil předběžně určenou úhradu osobních potřeb.
(2) Dlužníku může být uloženo, aby vedle dlužné dávky výživného platil přirážku ve výši deseti procent této dávky.
Oddíl čtvrtý. činnost poradní a pomocná.
§ 15.
(1) Činností poradní a pomocnou přispívají úřadovny zvláště k zdárnému vykonávání rodičovské moci a k řádnému plnění všech povinností poručníka a opatrovníků nezletilých.
(2) Zákonným zástupcům pomáhají úřadovny především ve věcech výživy a výchovy dětí, jsou jim nápomocny ve styku se soudy, národními výbory a orgány státní správy a zprostředkují umístění dětí zvláště v ozdravovnách, v ústavech a zařízeních výchovných, ošetřovacích nebo léčebných.
(3) Právní ochranu mládeže zajišťují úřadovny zejména udílením právních porad a opatřováním a sepisováním listin, potřebných k zjištění otcovství, k uskutečnění osvojení dítěte, k uplatnění nároků dítěte na poskytování prostředků na výživu a výchovu, nároků. matky proti otci dítěte, za kterého není provdána, nároků na rodinné přídavky (přídavky na děti, výchovné), dávky z národního pojištění, státní dětský příspěvek a podobně.
(4) O právní ochranu mládeže pečují úřadovny taká součinností se soudy a prokurátory, a to jak ve věcech občanskoprávních, tak v trestních věcech proti mladistvým.
část třetí. Organisační ustanovení.
Oddíl prvý.
Úřadovny ochrany mládeže. §16.
(1) úřadovny se zřizují při lidových soudech, které vykonávají soudnictví ve věcech občanskoprávních.
(2) Plnění úkolů právní ochrany mládeže v poměru k cizině lze soustředit u jediné úřadovny.
§17.
(1) úřadovny plní své úkoly svými zaměstnanci, zejména hromadnými poručníky a sociálními pracovnicemi; přitom jim napomáhají důvěrníci ochrany mládeže.
(2) Důvěrníky ochrany mládeže ustanovují úřadovny z osob doporučených okresním národním výborem.
§ 18.
Hromadný poručník složí u soudu slib, že bude řádně plnit úkoly uložené mu právními předpisy. Tím je nahrazen slib, který jinak poručníci (opatrovníci) skládají po každé, jakmile jsou ustanoveni.
§ 19.
(1) Správu úřadoven a služební dohled nad nimi, pokud nejde o výkon jejich vlastní působnosti, obstarává krajská soudní správa.
(2) Vrchní dohled na 'úřadovny vykonává ministr spravedlnosti; pokud jde o výkon jejich vlastní působnosti, podléhají přímo ministerstvu spravedlnosti.
(3) Jednací řád úřadoven vydá ministr spravedlnosti.
Oddíl druhý. Zařízení pro kolektivní péči o mládež.
§ 20.
(1) Kolektivní péči poskytují dětem mladším než tři léta dětské zdravotnické ústavy, dětem starším domovy a jiná výchovná zařízení.
(2) Právní poměry těchto výchovných zařízení, jakož i podmínky pro přijetí dítěte do nich a výchovu chovanců upravují zvláštní předpisy.
§ 21.
(1) Výchovnými zařízeními, v nichž je vykonávána soudem nařízená ochranná výchova dětí starších než patnáct let, jsou výchovny dorostu.
(2) Ochranná výchova se končí, jakmile bude dosaženo jejího účelu, nejpozději však, jakmile chovanec dosáhne zletilosti.
(3) Ochrannou výchovu může soud, Vyžaduje-li to zájem chovance, prodloužit až do doby, dokud chovanec nedosáhne dvacátého prvého roku věku.
§ 22.
(1) Výchovny dorostu zřizuje a zrušuje ministr spravedlnosti.
(2) Správu výchoven dorostu a služební dohled nad nimi, pokud nejde o výkon jejich vlastní působnosti, obstarává krajská soudní správa.
(3) Vrchní dohled na výchovny dorostu vykonává ministr spravedlnosti; pokud jde o výkon jejich vlastní působnosti, podléhají přímo ministerstvu spravedlnosti.
(4) Ostatní právní poměry výchoven dorostu, zejména jejich úkoly, působnost a vedení, jakož i podmínky pro přijetí dítěte do výchovny dorostu, podrobnosti o výchově chovanců a jejich nároky upraví ministr spravedlnosti v organisačním řádu.
Část čtvrtá.
Obecná ustanovení.
§ 23.
K umožnění řádného výkonu všech svých povinností jsou úřadovny v stálém styku s národními výbory, se školami, se sdruženími rodičů a přátel školy, s ústavy a zařízeními výchovnými, ošetřovacími a léčebnými, zejména se všemi ústavy a zařízeními, pečujícími o zdraví matky a dítěte, jakož i s dobrovolnými organisacemi sdružujícími mládež.
§ 24.
Veškeré orgány státní správy, národní výbory, školy a výchovné, ošetřovací a léčebné ústavy (zařízení), jakož i dobrovolné organisace jsou povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona.
§ 25.
Hromadný poručník, sociální pracovnice a důvěrník ochrany mládeže jsou oprávněni, je-li toho k dohledu na péči o dítě třeba, dítě navštívit, prohlédnout místnosti, které dítě obývá nebo v nichž se zdržuje, a žádat na rodičích, členech jejich domácnosti, nebo i na jiných osobách, aby podle pravdy podávali vysvětlení o poměrech dítěte, jakož i aby dítě podle daného pokynu přivedli k lékařskému nebo k jinému vyšetření.
§ 26.
Náklady na sociálně právní ochranu mládeže hradí stát, pokud jejich úhrada není zajištěna jinak.
§ 27.
Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými členy vlády vydal nařízením zvláštní předpis podle § 12 odst. 2, jakož i jiné předpisy potřebné k provedení tohoto zákona; může také soudní správu pověřit, aby nároky dětí na výživné sama vymáhala, i pokud nejsou kryty poskytovaným příspěvkem.
§ 28.
Zaměstnanci okresních národních výborů, pověření výlučně agendou sociálně právní ochrany mládeže, přecházejí do oboru ministerstva spravedlnosti.
§ 29.
(1) Organisační opatření, učiněná před účinností tohoto zákona k včasnému jeho provedení, zůstávají, pokud neodporují tomuto zákonu, nedotčena a považují se za opatření učiněná podle tohoto zákona.
(2) O návrhu výchovny dorostu na prodloužení ochranné výchovy může soud podle tohoto zákona rozhodnout, i když chovanec dosáhne věku, který je dosud rozhodující pro ukončení ochranné výchovy, před účinností tohoto zákona.
§ 30.
(1) Zrušují se veškerá ustanovení o věcech upravených tímto zákonem a všechna ustanovení, která odporují ustanovením tohoto zákona.
(2) Zrušují se zejména:
1. zák. čl. VIII/1901, o státních dětských domovech;
2. zák. čl. XXI/1901, o zaopatření dětí stárších sedmi let, odkázaných na obecnou podporu;
3. nařízení č. 1/1903 B. M. (uh. m. vnitra), o ochraně opuštěných dětí;
4. zákon č. 256/1921 Sb., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských;
5. vládní nařízení č. 29/1930 Sb., jímž se provádí zákon o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských;
6. zákon č. 213/1941 SI. z., o veřejné ochraně mládeže, veřejném poručenství a úpravě ochranného dozoru;
7. zákon č. 7/1946 Sb., o hromadném poručenství;
8. zákon č. 48/1947 Sb., o {organisaci péče o mládež;
9. vládní nařízení č. 202/1947 Sb., jímž se provádí zákon o organisaci péče o mládež;
10. zákon č. 57/1948 Sb., o zálohování výživného dětem;
11. čl. IV zákona č. 242/1949 Sb., jímž se upravují některé sociální dávky.
l 31.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Obecná část.
L Náš stát, jehož občané s nadšením budují nový společenský řád, věnuje samozřejmě všemožnou péči i příštím budovatelům socialismu — naší mládeži.
Základním kamenem právní úpravy je i na poli péče o mládež ústava 9. května, která jako stěžejní zásady proklamuje a také zaručuje ochranu rodiny a mládeže, možnost plného tělesného i duševního rozvoje všech dětí bez rozdílu původu, právo na vzdělání, právo na ochranu zdraví, právo na práci a spravedlivou odměnu za ni.
Po vydání základního školského zákona je třeba dovršit cestu, nastoupenou zákonem o právu rodinném, a zaručit všestranně výchovu mládeže v duchu pokrokových zásad, výchovu k novému poměru k práci a ke kolektivu; mládeži je třeba zaručit i ochranu jejích práv a poskytnout jí — po ostatních velkorysých opatřeních — i všechny materiální předpoklady zdárného tělesného a duševního rozvoje.
To vše vyžaduje, aby byla na novou základnu postavena i sociálně právní ochrana mládeže. Je nezbytné, aby její řízení bylo prováděno jednotně a pokrokově a aby její provádění bylo svěřeno do rukou lidí vyspělých nejen po stránce politické, nýbrž i po stránce pedagogické. Je nutné, aby byla prováděna v široké součinnosti s národními výbory, se školami, se zařízeními pečujícími o zdraví národa, zvláště o zdraví matek a dětí, i s dobrovolnými organisacemi. Je třeba zajistit, aby se výkon ochrany opíral o širokou iniciativu pracujících a aby byl lidem také kontrolován. Poněvadž sociálně právní ochrana mládeže je prováděna v úzké spolupráci se soudem, který již od roku 1949 rozhoduje za účasti soudců z lidu, a protože tím je i zde zaručena kontrola zástupci lidu, mohou se orgány sociálně právní ochrany mládeže přimknout ještě úžeji k organisaci soudů.
Všechny tyto úkoly má splnit předkládaná osnova.
V úplném souladu s vykořisťovatelským charakterem kapitalistického řádu postačovalo původně k uklidnění svědomí vládnoucí buržoasie, když i o mládež bylo "pečováno" jen vrámci t. zv. péče chudinské. Teprve později, koncem minulého století, maskuje buržoasie své "ušlechtilé" snahy o "péči o mládež" tím, že dává vzniknout spolkům zvaným "Okresní péče o mládež" (a jejich zemským ústředím). Plyne z celého systému kapitalistické společnosti, že se i tehdejší stát sám spokojuje s tím, aby i nejdůležitější úkoly v péči o mládež obstarávali jen dobrovolní pracovníci, a ponechává jim provádět dozor na děti v cizí péči, hromadné poručenství i účast při výkonu soudnictví nad mládeží.
Také pro péci o mládež nastává nové šťastné údobí vývoje a rozmachu, teprve když je kapitalistický řád odstraněn a když vláda přešla do rukou lidu. Už v Košíčkem vládním programu se praví, že "v popředí sociální péče bude státi vydatná péče o matku & dítě", jakož i že "na širokou základnu bude postavena péče o naši dorůstající generaci". A 19. března 1947 přijímá ústavodárné Národní shromáždění vládní návrh nového zákona o organisaci péče o mládež (č. 48/1947 Sb. ). Úkoly péče o mládež provádějí pak okresní a zemské národní výbory, na Slovensku okresní národní výbory a pověřenectvo sociální péče, zvláštními komisemi. Tyto komise se zřizují s názvem "okresní" a "zemská péče o mládež"; členy komisí volí národní výbory. Náklady na péči o mládež hradí stát, pokud jejich úhrada není zajištěna platnými zákonnými předpisy nebo jinak. Dřívější spolky péče o mládež se ruší, jejich zaměstnance přejímá stát.
Nový, pokrokový, socialistickými principy ovládaný zákon o právu rodinném (č. 265/ 1949 Sb. ) provádí v rodině nejen zásadu ústavy o stejném postavení mužů a žen, nýbrž i její zásadu o rovných právech dětí bez rozdílu původu. V každém směru dbá o zájem dítěte a zvlášť pečuje i o to, aby se dětem, které nemají rodiče, nebo o něž není ve vlastní jejich rodině dostatečně postaráno, dostalo možnosti zdárného růstu a vývoje uprostřed řádné rodiny a za stejných podmínek, jaké jsou dány dětem vlastním (osvojení).
Tím vším však nejsou ještě na poli sociálně právní ochrany mládeže vyčerpány všechny možnosti, které může socialistická společnost, plně si vědomá toho, že její děti jsou budoucností národa, učinit pro blaho a zdárný vývoj dětí, které ztratily rodiče nebo kterým není dopřáno, aby o ně jejich rodiče řádně pečovali. Zvláště je třeba se postarat o děti, pro něž nelze opatřit řádného poručníka z řad -blízkých příbuzných. Je proto třeba vybudovat i dokonale fungující instituci hromadného poručenství. Dalším úkolem je zajistit spolehlivý dozor na děti vychovávané jinde než v rodině rodičů. Nelze se obejít ani bez nikdy neselhávajícího zabezpečení úhrady na výživu všech děti, které toho potřebuji. Mimoto je nezbytné činností poradní a pomocnou přispívat k zdárnému vykonávání rodičovské moci a k řádnému plnění všech povinností poručníků a opatrovníků nezletilých.
Úkoly sociálně právní ochrany mládeže měly — po reorganisací ministerstev (vl. nař. č. 74/1951 Sb. ) a po přetvoření referátů V na referáty pracovních sil (vl. nař. č. 120/ 1951 Sb. ) — vykonávat ministerstvo školství, věd a umění (§ 4 vyhl. min. pracovních sil č. 316/1951 Ú. 1. I) a referáty IV národních výborů. Když zkušenost ukázala, že referáty IV národních výborů, obstarávající především úkoly školské, osvětové a tělesné výchovy, nemohou pro obsáhlost a závažnost těchto svých úkolů vždy plnit i to, co se jim ukládá v oboru sociálně právní ochrany mládeže, došlo v dodohě s ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem vnitra k vydání vyhlášky ministerstva školství, věd a umění (č. 152/1952 ú. l), podle níž se působnost ve věcech hromadného poručenství, pěstounské péče a ostatní sociálně právní ochrany mládeže přesunuje z ministerstva školství, věd a umění na ministerstvo spravedlnosti (zálohování výživného dětem bylo prozatím ponecháno v resortu ministerstva vnitra).
šlo o další stupeň vývoje, předvídaný už při vydání vyhlášky č. 316/1951 Ú. l. I, který
rou byly některé úkoly bývalého ministerstva práce a sociální péče přesunuty na jiná ministerstva. Již tehdy bylo zřejmé, že agenda sociálně právní ochrany mládeže dobře nezapadá do oboru působnosti ministerstva školství, věd a umění a je daleko bližší resortu justičnímu, poněvadž úzce souvisí s agendou poručenských a opatrovnických soudů a s trestním řízením proti mladistvým. Bylo však dohodnuto, že agenda sociálně právní ochrany mládeže přejde do působnosti ministerstva spravedlnosti, teprve až toto ministerstvo bude moci zajistit její výkon vlastními orgány.
Tato doba nyní nastala, neboť byly dokončeny přípravné práce spojené s provedením vyhlášky. Byla učiněna opatření na umístění budoucích úřadoven a činí se i potřebné přípravy ve věci personálního vybavení. Již dnes vyřizují dosavadní zaměstnanci IV. referátu ONV agendu hromadného poručenství (opatrovnictví) v nových úřadovnách a ministerstvo spravedlnosti řídí obsahovou stránku jejich činnosti. Na jejich služebním a osobním úřadu se ovšem zatím, před vydáním zákona, ničeho nemění; jsou prozatím i nadále zaměstnanci ONV. I tato jen přípravná opatření usnadňují však už hladký přechod do nových poměrů a organisační spojení ochrany mládeže s ostatním justičním aparátem.
Těsné organisační spjetí sociálně právní ochrany mládeže se soudem jeví se však zcela nepochybně velmi účelným a prospěšným i v oboru poskytování peněžitých příspěvků na úhradu osobních potřeb dětí.
Dnes poskytuje stát zálohy na dávky výživného prostřednictvím IV. referátu ONV, který i v tomto směru nastoupil na místo dřívějších komisí "Okresních péčí o mládež". To prakticky znamená, že v nejčastějších případech nejprve soud upraví výživné pro dítě, potom opět soud provádí exekuci k vymožení výživného. Je-li exekuce bezvýsledná nebo ukáže — li se vymáhání nároku na výživné obtížné, musí osoba oprávněná žádat ONV o zálohování dávek výživného a svůj nárok doložit soudními listinami. Je nabíledni, že se nejen uspoří čas a i jinak přispěje k zhospodárnění státní správy, nýbrž, a to je především rozhodující, že se také velmi uspíší výplata zálohy na výživné potřebnému dítěti, když i o zálohování výživného bude rozhodovat soud poručenský (opatrovnický).
Jsou však i potřebné děti, které nemají nároku na zálohování výživného; jimi jsou děti, které nemají nikoho, kdo je po zákonu povinen jim poskytovat prostředky na osobní potřeby, nebo někoho takového sice mají, ten
však není s to osobní potřeby dítěte uhrazovat. Až dosud jsou takovým dětem nebo ve prospěch takových dětí poskytovány
a) státní sirotčí podpory,
b) zvláštní příspěvky početným rodinám,
c) po případě příspěvky doplňkové péče o osoby potřebné.
Státní sirotčí podpory mají svůj právní podklad v § 3 odst. l zák. č. 48/1947 Sb. a ve směrnicích býv. ministerstva práce a sociální péče (č. j. X — 1371 — 19/3 — 46 a VI — 1056/13, Sb. oběž. pro KNV, 1951, poř. č. 234). Podle těchto směrnic mohou okresní národní výbory poskytovat nezaopatřeným sirotkům měsíčně pozadu podpory ve výši 350, 200 resp. 150 Kčs, podle toho, zdali jsou úplnými sirotky, polosirotky po otci nebo polosirotky po matce.
Zvláštní příspěvky početným rodinám mají svůj právní podklad v čl. IV zák. č. 242/1949 Sb., jímž se upravují některé sociální dávky, a ve směrnicích býv. ministerstva práce a sociální péče (č. VI — 1120/26 — 1950, Sb. oběž. pro KNV, 1950, poř. č. 973). Podle těchto, směrnic činí příspěvek na druhé dítě 80 Kčs, na každé další nejvýše 140 Kčs měsíčně. Příspěvek mohou vyplácet, jsou-li splněny dané podmínky, okresní národní výbory.
Příspěvky doplňkové péče o osoby potřebné mají svůj právní základ v § 2 odst. 2 zák. č. 174/1948 Sb., o zrušení domovského práva, a ve směrnicích býv. ministerstva práce a sociální péče (č. VI — 1460 — 31/12 — 1949). Podle těchto směrnic může MNV povolit a vyplatit za podmínek tam stanovených buď jednorázovou podporu až do výše 2000 Kčs nebo navrhnout okresnímu národnímu výboru povolení a vyplácení měsíčních, celkem minimálních podpor. Tyto příspěvky se však prakticky vyplácejí jen osobám starým.
Na žádný z těchto příspěvků není právního nároku. Tím se liší od požitků z důchodového zabezpečení a od rodinných přídavků (přídavků na děti, výchovného); těch se ovšem tato osnova nedotýká.
Roztříštěnost právní úpravy není však jen v oboru peněžitých příspěvků na úhradu osobních potřeb dětí. Roztříštěny jsou i ostatní právní předpisy upravující sociálně právní ochranu mládeže.
Dozor na děti v cizí péči upravují zákon č. 256/1921 Sb. a vl. nař. č. 29/1930 Sb.; hromadné poručenství upravuje zákon č. 7/ 1946 Sb., zálohování výživného pak zákon č. 57/1948 Sb. Organisace péče o mládež spočívá — jak již bylo uvedeno — na zákonu č. 48/1947, Sb. a vl. nař. č. 202/1947 Sb. četná ustanovení uvedených právních předpisů jsou
zastaralá a překonána zejména ústavou 9. května a novou úpravou práva rodinného, jakož i — zvláště předpisy organisační — novou organisací ministerstev a národních výborů. Změny jsou tak rozsáhlé a pronikavé, že lze jen stěží bezpečně zjistit, která ustanovení zůstala nedotčena a která byla pozměněna a do jaké míry.
Mimoto není dnešní právní úprava jednotná pro celé území republiky. Jen na Slovensku platí zejména zák. čl. VIII/1901 o státních dětských domovech, zák. čl. XXI/1901 o zaopatření dětí starších sedmi let, odkázaných na obecnou podporu, a zákon č. 213/1941 Sl. z. o veřejné ochraně mládeže, veřejném poručenství a úpravě ochranného dozoru.
Z toho všeho je jasně patrné, že je nanejvýš nutné sociálně právní ochranu mládeže upravit od základů nově i legislativně, způsobem odpovídajícím zkušenostem a dnešnímu stupni společenského vývoje a dalším očekávaným vývojovým stadiím, a zároveň náš právní řád v nejzazší možné míře očistit od všech roztříštěných předpisů věc dosud upravujících.
V zájmu úplnosti přehledu, i když jen stručného, o dnešním stavu organisace péče o mládež se ještě poznemenává, že z oboru působnosti bývalého ministerstva práce a sociální péče přešly (podle již cit. vyhl. č. 316/1951 Ú. 1. I a č. 152/1952 Ú. 1. ) do oboru působnosti
1. ministerstva školství, věd a umění
a) dětské útulky a koutky a dětské domovy pro děti od 3—15 let,
b) ústavy pro duševně a smyslově vadnou mládež,
c) dětská rekreace,
d) účelové jmění péče o mládež a likvidace okresních a zemských péčí o mládež;
2. ministerstva spravedlnosti
a) výchovny dorostu,
b) hromadné poručenství, pějstounská péče a ostatní sociálně právní ochrana mládeže;
3. ministerstva zdravotnictví
a) jesle a dětské domovy pro děti od l—3 roků,
b) domovy odpočinku a asylové ústavy,
c) domovy pro děti a mládež tělesně vadnou;
4. ministerstva vnitra
věci zaopatřovacích a mimořádných příspěvků podle předpisů o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, dále zálohování výživného dětem, státních podpor novomanželům, zvláštních příspěvků početným rodinám, sirotčích podpor a věci individuální doplňkové péče.
K tomu se poznamenává, že výchovny dorostu, pečující o mládež mravně narušenou,
byly u nás začleněny do justičního resortu
již na podzim 1951. Toto opatření se dobře
osvědčuje. Ministerstvo spravedlnosti tyto
výchovny zreorganisovalo, náležitě vybavilo
a změnilo zejména jejich charakter — z do -
savadních polepšoven se staly skutečně moderní výchovné ústavy, že tomu tak je, ukazují již dnešní dobré zkušenosti, zejména
s pobočkami výchoven u průmyslových závodů a nasvědčuje tomu i nový, podle sovětského vzoru vypracovaný organisační řád výchoven.
Resortní rozdělení ústavů obstarávajících péči o dítě je u nás, jak bude dále ukázáno, podobné jako v SSSR a v lidové republice Maďarské, která se s přihlédnutím k sovětskému vzoru resortním rozmístěním těchto ústavů zabývala naposled.
II. V Sovětském svazu byl již koncem roku 1917 vytvořen vládní výbor pro ochranu a zabezpečení mateřství a pro ochranu mládeže. V dekretu vlády, jímž byl tento výbor zřízen, bylo stanoveno, že ochrana mateřství a dětí je přímou povinností státu. Ani v nejtěžších dobách intervence a blokády nebylo zapomínáno na děti. Sovětský stát se ujal zejména výchovy dětí, které v první světové válce a v letech války občanské ztratily své rodiče — sirotků bez domova (bezprizorných). Sovětský stát vzal na sebe úkol vybudovat domy matek a dětí, dětské jesle a školky, dětské domovy a domy mládeže.
Starost státu o novorozence začíná už před jeho narozením. Budoucí matka navštěvuje okresní ženské poradny, kde se jí dostává rady a pomoci, -kde je po celou dobu těhotenství pod stálou lékařskou kontrolou. Všem rodičkám bez rozdílu poskytují bezplatnou lékařskou pomoc a všestranné ošetření dokonale vybavené porodnice. O novorozené děti pečují okresní dětské poradny, t. zv. "školy mateřství". *)
*) M. Rampasová, Péče o matky a děti v SSSR, "30 let SSS", str. 654 a násl.