Pro srovnání s dosavadní úpravou zálohování výživného buď ještě uvedeno:

Zákon č. 57/1948 Sb. dovoluje, byly-li splněny zákonné předpoklady, aby se výživné zálohovalo do plné výše, jak bylo soudem určeno. To vedlo leckdy v praxi k zneužívání se strany osob výživou povinných (otec se na př. dohodou před soudem — aby dosáhl snáze rozvodu — zavázal k placení tak vysokého výživného, že již. pří uzavírání dohody musel vědět, že svému závazku nebude moci dostát). Proto se ozývaly hlasy z praxe, aby zálohování bylo omezeno na určitou výši. Těmto hlasům nelze upřít oprávnění a proto bude státní dětský příspěvek určen stejnou částkou, "ať má či nemá povahu zálohy. Stejně nelze neuznat, že by úředního řízení nebylo dostatečně využito, když by se stát staral jen o zálohování do určité výše a zcela opominul vymáhání případných dalších částek (o které stanovené výživné převyšuje státní příspěvek). Proto osnova v § 27 pamatuje i na možnost vymáhání dlužných dávek výživného na osobě zavázané státem, i když výše výživného převyšuje částky, které byly dítěti uhrazeny příspěvkem. Pokud stát vymůže na osobě výživou povinné více než sám poskytl na příspěvcích, budou samozřejmě částky příspěvek převyšující poukazovány dítěti, a to pokud možno přímo dlužníkem (poddlužníkem).

Rozdíl mezi dosavadní úpravou a novým řešením, které má uskutečnit navrhovaný zákon, ukáže se nejlépe na příkladech:

Je-li dnes, třebas dohodou mezi rozvádějícími se manžely, stanovena povinnost otce platit měsíčně na výživu dítěte 1500 Kčs a bude-li potom exekuce vedená dítětem na vymožení výživného bezvýsledná na př. proto, poněvadž otec prchl do ciziny, vyplácí ONV dítěti měsíčně zálohy výživného ve výši 1500 Kčs. Fakticky nejde ani o nějakou zálohu, nýbrž o výživné určené rodiči výlučné na účet státu, neboť úhradu státem vyplácených částek nelze prakticky na takovém otci vůbec vymáhat.

Nemá-li dítě nikoho, kdo je podle zákona povinen poskytovat mu výživné, a není-li o dítě postaráno ani jinak, obdrží event. státní sirotčí podporu, která činí měsíčně u úplného sirotka 350 Kčs, u polosirotka po otci 200 Kčs a u polosirotka po matce 150 Kčs.

že takováto úprava, uskutečňující hlubokou nerovnoměrnost v postavení jednotlivých dětí, nemůže obstát v společenském řádu lidově demokratické republiky, je na bíledni.

Podle navrhované úpravy dostane potřebné dítě, o něž není postaráno jinak, zejména

v péči kolektivní, na žádost "státní dětský příspěvek". Bude-li výše tohoto příspěvku nařízením určena na př. částkou 500 Kčs měsíčně, obdrží i dítě, jemuž otec neplatí na výživu určených 1500 Kčs, státní dětský příspěvek 500 Kčs měsíčně. Exekučně bude pak na otci vymáháno 500 Kčs pro stát (na úhradu vyplaceného příspěvku) a dalších 1000 Kčs pro dítě.

Státní dětský příspěvek potřebnému dítěti, které nemá nikoho, kdo by měl vůči němu vyživovací povinnost, bude činit měsíčně také 500 Kčs a vyplacené příspěvky půjdou na vrub státní pokladny.

O vyloučení příspěvku z exekuce platí ustanovení § 530 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

K § 15.

Podrobnosti k provedení odstavců l až 3 budou stanoveny nařízením podle § 27 osnovy.

Odstavec 4 pamatuje — k vůli úplnosti — na činnost úřadoven, zakotvenou již v jiných předpisech (srov. § 249 odst. 2, § 265 o. s. ř., §§ 71 a násl. tr. zák.,, § 228 odst. 2, §§ 232, 234 odst. 2, §§ 235, 236 tr. ř. a pod. ).

K §§ 16 až 18.

Již v obecné části důvodové zprávy a v důvodové zprávě k §§ 1, 2 a 3 bylo vyloženo, proč úřadovny mají povahu státního orgánu. Pro těsnou součinnost s lidovými soudy, vykonávajícími soudnictví ve věcech občanskoprávních, se stanoví, že se úřadovny zřizují (a to ze zákona) při těchto soudech. Obvod těchto soudů je proto i jejich obvodem a změny jejich obvodů a sídla postihnou nutně i úřadovnu. Tam, kde je samostatný lidový soud v trestních věcech (Praha, Brno, Ostrava), jakož i všude tam, kde to snad bude vyžadovat rozsah agendy, může si úřadovna vytvořit pro tyto věci zvláštní oddělení. Podrobnosti stanoví jednací řád (§ 19 odst. 3 osnovy).

úřadovny budou také "orgánem veřejné péče o mládež" ve smyslu § 265 o. s. ř., §§ 228, 232, 234, 236 tr. ř. a j. předpisů.

úkoly ochrany mládeže v poměru k cizině vykonává zatím Společnost pro mezinárodní právní ochranu mládeže v Brně. Je účelné, aby tato agenda byla, pro svou úzkou specialisaci, soustředěna i nadále.

Je přirozené, že úkoly úřadovny mohou plnit jen zaměstnanci zvláště kvalifikovaní, odborníci v otázkách pedagogických, dobří znalci sociálních poměrů, kteří mají i potřebné znalosti právní, ať již půjde o hromadné poručníky, kteří se především budou zabývat hromadným poručenstvím (opatrovnictvím), nebo o sociální pracovnice, že tito zaměstnanci budou státními zaměstnanci podle zák. č. 66/1950 Sb., je samozřejmé. Není proto třeba ani zdůrazňovat, že vedle slibu, který složí veřejní poručníci podle § 18 osnovy do rukou předsedy lidového soudu, složí jako každý zaměstnanec také slib podle vl. nař. č. 120/1950 Sb.

V plnění těchto úkolů bude hromadným poručníkům a sociálním pracovnicím napomáhat síť důvěrníků ochrany mládeže. Tito důvěrníci nebudou v zaměstnaneckém poměru; jejich funkce bude funkcí čestnou. Způsob jejich výběru zaručí náležitý kontakt úřadoven s národními výbory a širokou iniciativu, jakož i kontrolu veřejností. Počítá se totiž s tím, že důvěrníky budou ustanovovány především ženy, vybrané národními výbory po slyšení výborů žen, zvláště osvědčené soudkyně z lidu a jiné osoby, které osvědčily svůj blízký vztah k dětem a k úkolům ochrany mládeže.

§ 19.

Osnova tu navazuje na osnovu zákona o organisaci soudů, která od vlastního soudnictví odděluje t. zv. justiční správu a dohled. Justiční správu a služební dohled na soudy budou vykonávat krajské soudní správy. Vrchní dohled v obojím směru bude náležet ministru spravedlnosti.

Podle toho bude správu úřadoven a služební dohled nad nimi vykonávat krajská soudní správa, vrchní dohled pak ministr spravedlnosti. Tím je i vyjádřeno, že krajská soudní správa bude osobním úřadem zaměstnanců úřadoven. Dohled na vlastní výkon jejich působnosti však nemůže být svěřen této správě, má-li úřadovna plnit své úkoly uložené jí trestním a občanským soudním řádem, neodvisle (srov. d. z. k § 15 osnovy). Proto úřadovny, pokud půjde o výkon vlastní působnosti, budou podléhat přímo ministerstvu spravedlnosti.

Podrobnosti upraví jednací řád, který vydá ministr spravedlnosti výnosem.

K § 20.

Srov. důvodovou zprávu k § 9.

Právní poměry dětských zdravotnických ústavů, domovů a jiných výchovných zařízení osnova neupravuje, poněvadž jsou již upraveny ve zvláštních předpisech; obsahuje jen vhodné odkazové ustanovení. Zvláštními předpisy ve smyslu § 20 odst. 2 osnovy rozumějí se i předpisy upravující otázku náhrady nákladů spojených s pobytem dítěte v ústavu; ani jejich ustanovení nejsou osnovou dotčena.

K § 21.

Ve výchovnách dorostu, které jsou zatím zřízeny v Ledci-Šternberku (okres Slaný), v Kostomlatech pod Milešovkou (okres Bilina), v Tomášově (okres Šamorín) a v Jaklovcích (okres Gelnica), po případě v pobočkách výchoven dorostu u československých státních statků a u velkých průmyslových závodů (zatím v Náchodě, v Plesné u Chebu, v Nejdku u Karlových Varů, v Novém Sedle u Libočan a v Holiči na Slovensku), vykonává se ochranná výchova dětí starších patnácti let, ať už byla nařízena poručenským (opatrovnickým) soudem podle § 60 zák. o právu rodinném nebo trestním soudem podle § 71 trestního zákona.

Ochranná výchova potrvá, pokud to vyžaduje její účel (účelem je výchova nezletilých,

o něž není náležitě postaráno, nebo nezletilých,, jejichž dosavadní výchova je zanedbávána, nebo konečně výchova takových nezletilých, u nichž vadné prostředí, v němž žijí, to vyžaduje), nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku. Mnohdy však vyžaduje zájem chovance, aby ochranná výchova byla prodloužena. To platí zejména v případech, kdy k přijetí chovance došlo těsně před dovršením zletilosti. Aby se výchova neminula s cílem, může již podle nynějšího stavu soud tuto výchovu prodloužit, avšak jen do dvacátého roku chovance (§ 73 odst. l tr. zák. ). Zkušenosti však ukazují, že někdy nelze výchovu pokládat za ukončenou ani dovršením dvacátého roku věku. Tento nedostatek osnova odstraňuje. Návrh na prodloužení ochranné výchovy i s uvedením doby, na kterou má být prodloužena, učiní zpravidla ústav.

K § 22.

Osnova se zde zabývá právními poměry výchoven dorostu. Vytyčuje však jen vůdčí organisační zásady; podrobnosti obsahuje organisační řád pro výchovny dorostu (výnos min. sprav. z 22. 5. 1952, č. 7. 600/52 — II/5). Výchovnami dorostu se tu rozumějí

i jejich záchytné stanice.

K §§ 23 až 25.

Ustanovení § 23 osnovy zaručuje, aby se z úřadoven nestal byrokratický aparát, vzdalující se širokým masám pracujících. Naopak úzká spolupráce s národními výbory a se všemi institucemi, sledujícími podobné cíle, musí být samozřejmou povinností zaměstnanců úřadoven. Tím také bude zaručena kontrola veřejností a možnost široké iniciativy pracujících.

Orgány státní správy se tu rozumějí i orgány Sboru národní bezpečnosti, že i soudy jsou povinný úřadovnám pomáhat, je samozřejmé a plyne z povahy věci; povinnost úřadoven pomáhat soudům při plnění jejich úkolů je také nepochybná a plyne ostatně i z některých ustanovení jiných zákonů (srov. i § 15 odst. 4 osnovy).

Bez oprávnění (jež jsou zároveň povinnostmi) uvedených v § 25 osnovy, by plnění úkolů úřadovny bylo mnohdy nemožné; že se těchto oprávnění může užít jen v rámci předpisů o šetření důležitých zájmů obrany státu, je samozřejmé.

K § 26.

Viz důvodovou zprávu k §§ 11 až 14.

K §§ 27 až 81.

Jde o obvyklá závěrečná ustanovení.

Zmocnění dané v § 27 nemá na mysli novou úpravu předpisů o vymáhání nákladů spojených s pobytem dítěte v ústavě. Ustanovení § 28 je samozřejmým důsledkem nové organisace úřadoven. Doložka vyslovená v § 29 odst. l osnovy je nutná proto, poněvadž vyhláška, kterou byla. část pravomoci ministerstva školství, věd a umění přenesena na ministerstvo spravedlnosti, vyvolalo potřebu různých prováděcích opatření, zejména v oboru výchoven dorostu. Ustanovení § 29 odstavec 2 umožňuje, aby soudy od 1. ledna 1953 rozhodovaly o návrzích na prodloužení ochranné výchovy jednotně, podle tohoto zákona, ať již návrhy se týkají chovanců, kteří dosáhli věku rozhodujícího pro ukončení ochranné výchovy (18, resp. 20 let) před, nebo po účinnosti tohoto zákona. Ustanovení § 31 nemění samozřejmě nic na výlučné kompetenci ministra zdravotnictví a ministra školství, věd a umění.

Údaje o finančním dosahu nové úpravy.

Osnova zákona upravuje nově:

1. organisaci sociálně právní ochrany mláde-
. že vytvořením samostatných orgánů —

úřadoven ochrany mládeže;

2. poskytování peněžitých příspěvků na úhradu osobních potřeb dětí prostřednictvím soudu;

3. organisaci výchoven dorostu.

K tomu je třeba z rozpočtového hlediska poznamenat:

Ad 1.:

Výkon sociálně právní ochrany mládeže obstarávaly dosud — s výjimkou, kde dochází

k mezistátním stykům — referáty IV okresních národních výborů přidělenými zaměstnanci. Tito zaměstnanci jsou ustanovování padle zák. č. 66/ 1950 Sb. a vypláceni podle vl. nař. č. 68/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro správní zaměstnance. Osobní náklady uhrazují národní výbory v rámci mzdových fondů z rozpočtu kapitoly 8 — "Vnitřní správa". Věcné náklady tvoří součást věcných nákladů úřadů ONV a jsou taktéž hrazeny z kapitoly 8 — "Vnitřní správa".

Výkon ochrany mládeže v případech, kde dochází k mezistátním stykům, provádí "Společnost pro mezinárodní právní ochranu mládeže v Brně". Na zabezpečení chodu její úřadovny je pamatováno na rok 1952 částkou 300. 000 Kčs; tato částka je zařazena u ministerstva školství, věd a umění v kapitole 32, část 10, oddíl 7, účtová skupina 44.

Nová organisace sociálně právní ochrany mládeže si po stránce personální a věcné nevyžádá zvýšených nákladů. Zaměstnanci, kteří tuto agendu vykonávali výlučně u národních výborů, jen přejdou do resortu ministerstva spravedlnosti, kde se na ně po stránce platové budou vztahovat tytéž předpisy. Pro úplnost se poznamenává, že se agendou hromadného poručenství nyní zabývali někteří správní zaměstnanci ONV v rámci IV. referátu výlučně, někteří vedle jiných úkolů V jiných referátech. V českých krajích byl stav hromadných poručníků u ONV tento:

Celkový počet státních zaměstnanců v důsledku nové organisace zásadně nestoupne, i když snad dojde k přijetí nových sil v oboru justiční správy.

Předpokládá se potřeba asi tohoto počtu zaměstnanců: -

Úhrnem 307 287 20 - 614

Ani věcné náklady s novou organisací spojené tu nestoupnou, protože úřadovny budou umístěny v budovách soudů.

Finanční dosah předpokládaných osobních a věcných nákladů je tento:

Průměr osobních nákladů na jednoho zaměstnance (veškeré osobní náklady, t. j. pracovní příjmy, přídavek a příplatek na děti, pojištěni, ostatní sociální dávky a pod. ), vypočtený na základě průměrných měsíčních mezd v jednotlivých pracovních třídách, činí ročně 80. 000 Kčs. Při předpokládaném počtu 614 zaměstnanců vyplývá na osobní náklady úřadoven ochrany mládeže ročně potřeba

Tyto výdaje i příjmy jsou zajištěny v rozpočtech ONV na rok 1952, a to v kap. 8 "Vnitřní správa", část 7, oddíl 3 (účtová skupina 43).

Státní dětský příspěvek, jehož výši upraví zvláštní předpis, má nahradit dosavadní shora uvedené příspěvky a" má znamenat účinnou pomoc dětem, které toho skutečně potřebují. Dosavadní příspěvky, zejména na Slovensku, tuto funkci neplnily.

Výše státního dětského příspěvku byla předběžně projednána s ministerstvem financí. Příspěvek má být stanoven jednotnou částkou 500 Kčs měsíčně. Při předpokládaném počtu 30. 000 dětí v českých krajích činil by náklad, kdyby příspěvek byl poskytován v této výši, ročně 180 mil. Kčs a na Slovensku při předpokládaném počtu 6000 až 7000 dětí ročně 42 mil. Kčs, celkem přibližně 220 mil. Kčs ročně. Nutno však vzít v úvahu některé okolnosti, které budou mít vliv na snížení celkového nákladu na státní dětský příspěvek. V prvé řadě stane se tento příspěvek skutečně podstatnou podporou potřebným dětem, a proto nebude poskytován v početných rodinách všem dětem, takže počet skutečně podporovaných dětí — jak je shora uveden — se tím sníží. Další okolností, která bude mít vliv na snížení nákladu, je skutečnost, že dosavadní příspěvky byly poskytovány v některých případech jen za část období. Stejně tak nebude nový příspěvek poskytován ve všech případech po celý rok. Kromě toho lze počítat s tím, že se zvýšením nákladu na státní dětský příspěvek se zvětší i příjem státu na náhradách tohoto příspěvku od osob zavázaných poskytovat dětem vyživovací povinnost, neboť příspěvek bude poskytnut i v případě, kdy dítě je sice potřebné, ale výživné lze na osobě povinné vymoci exekučně. I jinak lze očekávat, že soud vyvine větší iniciativu při vymáhání dlužných dávek výživného.

Se zřetelem k těmto skutečnostem nevyžádá si nová úprava poskytování příspěvků na úhradu osobních potřeb dětí částky vpředu uvedené. I se zřetelem k rozšíření okruhu podporovaných dětí na Slovensku počítá se s nákladem na tento příspěvek v celé ČSR ve

b) Náklady na ochranná, výchovná a jiná opatření u dětí a mladistvých.

K těmto nákladům patří podle výnosu býv.

ministerstva práce a sociální péče z 30. 11,

1948, č. C-II-1743-10/6-1948:

aa) doprava dětí a mladistvých a jejich průvodců k odborným prohlídkám a vyšetřením, jež jsou potřebná k rozhodování o umístění v ústavech pro mládež,

bb) doprava dětí (mladistvých) do pěstounské nebo ústavní péče včetně opatření nutné výbavy pro umisťování dětí (mladistvých),

cc) placení ošetřovacích poplatků v pěstounské péči, pokud placení bylo ujednáno,

dd) doprava propuštěných mladistvých vězňů do místa jejich nového pobytu nebo zaměstnání a jejich zaopatření nutnou výbavou nebo nutně potřebnými předměty k nástupu zaměstnání.

Na tyto výdaje je pamatováno v rozpočtech KNV nebo ONV v kap. 32, část 10, oddíl 7 (účtové skupiny 43 a 44) pro rok 1952 těmito částkami:

Tyto výdaje se novou úpravou nezvýší.

Ad 3.:

Výdaje a příjmy výchoven dorostu jsou ve státním rozpočtu na rok 1952 zařazeny v samostatném odvětví kapitoly ministerstva spravedlnosti. Nová úprava organisace výchoven dorostu nevyžádá si zvýšených nákladů.

V Praze dne 16. září 1952.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr Rais, v. r.

Státní tiskárna, n p, 01 — 3132-52.