Důvodová zpráva.

Část všeobecná.

Když po vítězném skončení druhé světové války a po revoluci v květnu 1945 převzal moc ve státě pracující lid vedený dělnickou třídou, pozbyly oprávnění také buržoasní právní předpisy, upravující trestní právo a trestní řízení správní s hlediska potřeb a zájmů vykořisťovatelů. Tím byly vytvořeny podmínky pro kodifikaci trestního práva správního, to znamená pro provedení takové úpravy, která by umožnila národním výborům — jako novým orgánům státní moci a státní správy — pružně a v duchu lidové demokracie vykonávat ústavou přiřčenou pravomoc trestní.

Trestní řízení správní je nerozlučně spojeno s hmotným trestním právem správním. Zatím co předpisy trestního zákona správního určí, která jednání jsou v současné etapě vývoje k socialismu nebezpečná pro společnost a jakými tresty mají být postiženi pachatelé, umožní nové trestní řízení správní národním výborům taková jednání pružně, rychle a spolehlivě zjišťovat a spravedlivě trestat. Zajistí tak praktické splnění společenských úkolů trestního zákona správního. Nová úprava umožní národním výborům využít předpisů trestního zákona správního jako účinného nástroje třídního boje, jako spolehlivého prostředku ochrany revolučních vymožeností lidu před nepřátelskými akty buržoasní reakce a ostatních rušitelů našeho urychleného přechodu k socialismu.

Tuto funkci naprosto nemohou plnit dosavadní předpisy o trestním řízení správním. Pocházejí z větší části — aspoň v zemích českých — z počátku druhé poloviny minulého století, tedy z doby, kdy již zvítězily kapitalistické výrobní poměry a s nimi i měšťácká ideologie.

Buržoasie, majíc veškerou moc ve svých rukou, nemá zájem na dokonalé úpravě trestního práva a řízení správního. Zejména úprava správního procesu trestního zůstává velmi kusá a nedokonalá. Nedokonalost trestního řízení správního se tu stává buržoasii významným prostředkem k potlačování odpůrců, neboť jí

mnohem lépe vyhovovala právní úprava nedokonalá, jež umožňovala širokou libovůli a možnost třídního útlaku. V roce 1875 dosáhla buržoasie toho, že administrativa je kontrolována byrokratickým správním soudem, jehož příslušníci jsou povoláváni z jejího středu. Když pak v r. 1918 byla správnímu soudu svěřena také kontrola trestního rozhodování správního, stává se judikatura tohoto soudu od té doby takřka výlučným pramenem trestního řízení správního.

Ani za první republiky nebylo chuti k tomu, aby trestní řízení správní bylo systematicky upraveno. Došlo pouze k několika dílčím úpravám, a pokud došlo k pokusu o rozsáhlejší úpravu, měla spočívat jen v normování zásad vytvořených judikaturou správního soudu. K uskutečnění tohoto pokusu však vůbec nedošlo.

V oblasti práva slovenského došlo sice v roce 1909 k podrobnější úpravě trestního řízení správního, avšak i tato úprava, vybudovaná na principu byrokratického policejního samosoudce, je v rozporu s pojetím výkonu veřejné správy v lidové demokracii, jak jej vytýčila ústava 9. května.

Převratné změny politické, hospodářské a sociální a v důsledku toho i změny nastalé ve struktuře veřejné správy, k nimž dochází po revoluci v roce 1945, nutně vyžadují, aby byly odstraněny tyto zastaralé a lidově demokratickému zřízení odporující předpisy a aby byly nahrazeny předpisy novými, jež by byly v souladu s novým společenským zřízením. Jedním z nejvýraznějších znaků společenské třídní přestavby u nás je okolnost, že lid vykonává státní moc prostřednictvím národních výborů, které jsou orgány s všeobecnou působností a na něž byla přenesena působnost většiny do té doby byrokratických úřadů správních. Byla provedena rozsáhlá reorganisace veřejné správy vytvořením krajského zřízení, novou územní úpravou okresů, přesuny působnosti s vyšších orgánů na nižší, reorganisací lidové správy v okresech a obcích a pod.

Všechny tyto okolnosti vyžadují, aby se národním výborům, v nichž lid se nejbezprostředněji účastní výkonu státní moci i správy, dostalo i nové soustavy procesních předpisů a aby zároveň byla odstraněna dosavadní roztříštěnost.

Proto i nové předpisy o trestním řízení správním musí být výrazem společenské třídní přestavby v našem státě a musí být formulovány tak, aby se v dnešním období zostřeného třídního boje staly jedním ze spolehlivých prostředků vládnoucí dělnické třídy, tedy nástrojem neustálého potlačování zbytků kapitalistických reakčních živlů ve státě, a tak přispěly k zajištění socialistické zákonnosti.

Nová úprava trestního řízení správního sjednotí nejen rozdílné předpisy platné jednak v českých zemích, jednak na Slovensku, ale také rozdílné předpisy platné pro řízení o přestupcích povahy všeobecné, dále pro řízení o přestupcích finančních a konečně pro řízení před místními národními výbory. To je samozřejmým důsledkem skutečnosti, že národní výbory vykonávají na území, pro které jsou zvoleny, veřejnou správu ve všech jejích oborech. Proto také nový zákon jednotně upravuje trestní řízení ve všech oblastech státní správy. Tímto zjednodušením dosavadního stavu ulehčí zákon zástupcům pracujícího lidu v národních výborech jejich práci a umožní jim využít nových zásad řízení k pružnému a rychlému zjišťování a k spravedlivému trestání přestupků.

Témuž cíli bude sloužit i vhodné rozdělení trestní pravomoci u národních výborů mezi jejich složky, a to mezi referenty a trestní komisi. Praxe národních výborů není dosud jednotná. Podle dosavadní úpravy mohou být zřízeny komise nadané rozhodovací pravomocí ve věcech trestních, při čemž rozsah jejich pravomoci určuje rada národního výboru. Jinak trestní pravomoc náleží referentům jakožto členům rady. Protože národním výborům má být svěřeno právo vyměřovat i velmi těžké tresty, zřídí se u národních výborů povinně pro trestání závažnějších přestupků tříčlenná komise. Naproti tomu trestání lehčích přestupků se ponechá referentům. Z důvodů pružnosti bude vzájemné vymezení trestní pravomoci mezi referenty a komisí provedeno až v prováděcích předpisech. Odbornost jednání trestní komise bude zajištěna tím, že jejím členem bude vždy zástupce odborného referátu.

O kontrolu správného rozhodování a o dodržování socialistické zákonnosti v trestním řízení správním bude postaráno celou řadou různých opatření. Především bude předseda národního výboru sledovat činnost trestní ko-

mise i referentů a dbát o to, aby byly dodržovány principy socialistické zákonnosti. Předseda je povinen zastavit výkon rozhodnutí trestní komise a referenta, byl-li porušen zákon nebo směrnice vyšších složek téhož národního výboru nebo nadřízených orgánů (na př. § 18 odst. 5 zák. č. 280/1948, § 5 odst. 6 vl. nař. č. 139/1949 a j. ).

K zabezpečení socialistické zákonnosti při trestání přestupků směřuje i právo odvolací stolice změnit při projednávání odvolání v každém směru nález, a to i v neprospěch potrestaného. Příčí — li se rozhodnutí zájmům pracujícího lidu, může krajský národní výbor z moci úřední změnit také pravomocný nález.

Ke všem těmto opatřením přistoupí ještě podrobné směrnice, které o způsobu stíhání jednotlivých přestupků budou národním výborům vydány.

Osnova podtrhuje výchovný charakter nového trestního řízení správního. Trestní řízení je vedeno snahou vychovávat pachatele přestupku k novému postoji vůči společnosti, přesvědčit ho o nesprávnosti jeho jednání a přivést ho na cestu nápravy tak, aby se mohl po odpykání trestu zapojit do budovatelského úsilí jako aktivní a uvědomělý člen pracovního kolektivu.

Jednotlivé části osnovy jsou zpracovány tak, aby byly jasnou směrnicí pro národní výbory, ale na druhé straně nespoutávají jejich iniciativnost při konkrétním provádění. To znamená, že v osnově jsou zakotveny pouze hlavní zásady. To umožní národním výborům, aby účinně a pohotově zasahovaly ve stupňujícím se třídním boji.

Zákon nabude účinnosti spolu s trestním zákonem správním, trestním zákonem soudním a s trestním řádem soudním. Tak bude opravdu vyčerpávajícím způsobem upravena celá oblast lidově demokratického trestního práva.

Část zvláštní. K hlavě I: Úvodní ustanovení.

Nový názor na funkci trestního řízení správního, které při budování nového společenského řádu má zejména sloužit výchově občanů k plnění jejich občanských povinností, dochází výrazu již v úvodním ustanovení § l a stává se vedoucí myšlenkou pro jeho praktické použití, účel zákona, zajistit a chránit výstavbu socialismu, bude nejlépe splněn tím, že zákon budou provádět v duchu stěžejních zásad ústavy národní výbory ve spolupráci s nejširšími vrstvami pracujícího lidu.

Národní výbory stíhají všechny přestupky z povinnosti úřední (§ 2), s jedinou výjimkou přestupků urážek na cti, které budou i nadále stíhány jen na návrh uraženého (§ 61). Jsou při tom povinny zjistit nejen všechny okolnosti, jež svědčí v neprospěch obviněného, nýbrž i ty, které svědčí v jeho prospěch.

Zákon o trestním řízení správním tvoří s trestním zákonem správním celek. Ustanovení

o "upuštění od potrestání", obsažené v § 16 trestního zákona správního, se doplňuje v § 3 institucí "upuštění od stíhání", která bude mít rovněž účinek především výchovný. Předpokladem pro upuštění od stíhání je malá závažnost přestupků a okolnost, že zájmy pracujícího lidu nevyžadují stíhání. U přestupku urážky na cti lze upustit od stíhání jen se souhlasem uraženého (§ 64).

úspěšné plnění účelu zákona vyžaduje, aby národním výborům byly při stíhání přestupků nápomocny všechny veřejné orgány (§ 4). Veřejnými orgány, které mají pomáhat národním výborům při stíhání přestupků, se tu rozumějí veškeré orgány státní správy, především ovšem ty, které jsou povolány k obstarávání bezpečnostní služby (orgány SNB, orgány hospodářské kontroly, revisní orgány), jakož

i ty orgány národních podniků, jež jsou pověřeny obstaráváním bezpečnostních úkolů v zájmu veřejné správy (ozbrojená železniční stráž, přísežní hajní a pod. ). Ustanovením § 5 zajišťuje se ochrana důležitých státních zájmů, zejména zájmů obrany vlasti. Nové trestní řízení správní je tak pružné, že v něm bude možno respektovat všechny tyto zájmy, aniž by bylo nutno výslovně z tohoto důvodu stanovit možnost odchylek od řízení.

Osobami, kterým podle § 6 písm. b) přísluší osobní osvobození, se rozumějí konsulové a jiné osoby, kterým je osobní osvobození přiznáno na podkladě mezinárodních úmluv.

K hlavě II: Obecná ustanoveni.

K oddílu 1: Příslušnost.

Národním výborům náleží výkon veřejné správy ve všech jejích oborech a tudíž také výkon trestní pravomoci. Napříště budou proto národní výbory stíhat veškeré přestupky v oboru veřejné správy, zejména tedy i přestupky stíhané dosud úřady báňskými. Vzhledem ke zvláštní povaze těchto přestupků a k požadavku nezbytné odbornosti budou národní výbory v tomto oboru postupovat v těsné součinnosti s úřady báňskými. Do pravomoci národních výborů přechází také stíhání méně závažných přestupků, jež dosud stíhaly důchodkové soudy.

V souhlase se zásadou decentralisace veřejné správy bude trestní pravomoc místních národních výborů značně rozšířena. Aby tato jejich pravomoc mohla být upravována co nejpružněji a postupně s pokračující výstavbou místních národních výborů, dává se potřebné zmocnění vládě.

Pokud se v § 7 mluví o okresních národních výborech, rozumí se tím také obvodní národní * výbory hlavního města Prahy, jakož i ústřední národní výbory a jednotné národní výbory. Obvodní národní výbory hlavního města Prahy jsou podle výslovného ustanovení vládního nařízení č. 81/1949 Sb. postaveny na roven okresním národním výborům a budou v Praze pravidelnou první stolicí. O odvolání proti jejich nálezům bude rozhodovat s konečnou platností ústřední národní výbor.

Naproti tomu odvolání podané proti rozhodnutí jednotných nebo ústředních národních výborů ostatních měst půjde vždy k příslušnému krajskému národnímu výboru, a to i tehdy, bude-li podle platných organisačních předpisů svěřen výkon trestní pravomoci obvodním radám, neboť tyto budou v takovém případě rozhodovat pouze jako výkonné složky jednotných, po případě ústředních národních výborů a jejich jménem, nikoliv tedy jako samostatná stolice, jako je tomu u obvodních národních výborů hlavního města Prahy.

Pokud jde o místní příslušnost (§ 8), odstraňuje se dokonalou úpravou možnost dosavadních sporů a v intencích zásady pružnosti a účelnosti řízení se umožňuje projednání věcí i před jiným národním výborem, než v jehož obvodu byl přestupek spáchán.

K zjednodušení a urychlení řízení zavádí zákon společné řízení v případech, kdy táž osoba se dopustí několika přestupků, nebo jde-li o přestupky více osob. které spolu těsně souvisí (§ 9).

Podle některých dosavadních ustanovení, jako na př. podle známého čl. 3 odst. 2 organisačního zákona, obdoby bývalého Prügelpatentu, mohly stíhat týž trestný čin jak úřady správní, tak i soudy. Právě této možnosti bylo buržoasií proti pracujícímu lidu často zneužíváno. Zásada socialistického trestního zákonodárství, aby nikdo nebyl dvakrát trestán pro týž čin, je vyjádřena již v § 2 trestního zákona správního, na který navazuje § 10 osnovy.

Zákon uvádí jen obecně důvody podjatosti úředního orgánu, vylučující jej z účasti na řízení, neboť tyto důvody mohou být podle okolností případu značně rozmanité (§ 11). Zajišťuje se tím pružnost v posuzování jednotlivých případů.

K oddílu 2. Zadržení osoby, vazba a jiná omezení.

Instituce zadržení a vazby je nezbytně nutná, má-li být pro všechny případy zajištěno, že řízení bude provedeno rychle a s úspěchem, a to zejména proti nepřátelům pracujícího lidu.

Zadržení i vazba jsou v podstatě přípustný při podezření pro jakýkoli přestupek, neboť každého přestupku může být — někdy v menší, někdy ve větší míře — zneužito k ohrožování budovatelského úsilí pracujícího lidu. Přitom se však v osnově na druhé straně zřetelně zračí snaha, aby bylo šetřeno co nejvíce osobní svobody jednotlivcovy a aby doba vazby byla co nejkratší. To plyne jak z ustanovení § 14, tak zejména i z ustanovení § 16 o možnosti podání samostatného odvolání.

Vzhledem k podmínkám, jež osnova pro vazbu stanoví, bude delší vazba v trestním řízení správním výjimkou. Je však třeba počítat se všemi možnými případy a vybavit národní výbory takovými procesními prostředky, aby mohly v období zostřeného třídního boje dostát plně svým úkolům.

Instituce zadržení a vazby je celkem přizpůsobena ustanovením nového trestního řádu soudního s přihlédnutím k potřebám veřejné správy.

Podle obdoby trestního řádu soudního se rovněž upravuje omezení, pokud jde o místo pobytu, jež může být uloženo místo vazby (§15). Příkaz k zadržení osoby může dát nejen věcně a místně příslušný národní výbor, nýbrž v případě potřeby i krajský národní výbor, jemuž orgány k zadržení osoby oprávněné podléhají.

Pokud jde o oprávnění veřejných orgánů k zadržení osoby, poukazuje se na výklad v dalším oddílu 3.

K oddílu 3. Domovní a osobní

prohlídka, vydání a odnětí

věci.

Jde o významné procesní prostředky, které umožňují národnímu výboru, aby vypátral bud' osobu podezřelou z přestupku nebo věc důležitou pro řízení. Jde rovněž o instituce, bez nichž se orgány lidové správy v období zostřeného třídního boje nemohou obejít, má-li být ve všech případech zabezpečeno splnění úkolů nového trestního zákonodárství. Přitom však předpoklady (§§ 17 až 19) a výkon domovních a osobních prohlídek (§ 20) jsou upraveny tak, že poskytují záruku co nejmenšího omezování osobní a domovní svobody občanů, která je chráněna ústavou.

Prohlídku místností a osob lze zásadně pro-

vést jen po předchozím výslechu osoby, u níž se má konat, a jen potud, pokud se výslechem nedosáhne ani dobrovolného vydání hledané věci, ani nepominou jiné důvody, které svědčí pro provedení prohlídky (§ 18). Prohlídku lze provést zásadně jen na písemný příkaz národního výboru.

Výrazem konsolidace v oboru národní bezpečnosti je skutečnost, že se soustřeďuje pravomoc k výkonu domovních a osobních prohlídek především v rukou orgánů Sboru národní bezpečnosti. Dosavadní předpisy, které upravovaly samostatné oprávnění jiných veřejných orgánů k provádění prohlídek (orgánů hospodářské kontrolní služby, orgánů trestní služby finační a pod. ) se nahrazují ustanovením § 20 odst. l podle něhož tyto orgány mohou konat prohlídku jen ve zvláštních případech. Je tedy nyní výkon domovních prohlídek těmito orgány vázán na předpoklad, že buďto jde o trestní případy zvláštní povahy, anebo že pro nebezpečí v -prodlení není možno, aby o provedení prohlídky byl požádán orgán národní bezpečnosti, a že ovšem věc, o níž jde, patří do působnosti onoho orgánu, který k provedení prohlídky přikročuje. Takovými orgány jsou i dělnické kontroly ustanovené národními výbory.

Témuž účelu jako domovní a osobní prohlídka slouží také instituce "vydání a odnětí věci" (§§ 21 a 22), jež nahrazuje dosavadní instituci "zabavení". Zásadně se vyžaduje předchozí výzva k dobrovolnému vydání věci. Teprve minula-li se tato výzva s účinkem, následuje příkaz národního výboru k odnětí věci.

Předpokladem prodeje věci pro nepoměrný náklad na její uschování podle § 22 odst. 2 je předchozí dotázání dotčené osoby a její neochota k hrazení nákladu.

Zmíněné instituce jsou přizpůsobeny předpisům nového trestního řádu soudního.

K oddílu 4. Společná ustanovení.

V tomto oddílu se upravují některé obecné otázky shodně s příslušnými ustanoveními obecného řízení správního, což přispěje k sjednocení procesních předpisů správních. Jde o otázky podání, počítání lhůt, navrácení lhůty, zmocněnce, nahlížení do spisů, pořádkové pokuty a pod. Upouští se tu od zbytečných formálností ve snaze tyto instituce co nejvíce zjednodušit a přiblížit lidové správě a všemu občanstvu.

Značného zjednodušení a přehlednosti se dosahuje tím, že všechny dosavadní různorodé lhůty v trestním řízení správním, zejména lhůty k podání opravných prostředků, budou činit 15 dnů.

Navrácení lhůty (§ 25) nebylo dosud v trestním řízení správním upraveno. O žádosti za navrácení lhůty rozhoduje národní výbor, který ve věci rozhodoval, po případě měl rozhodovat v prvé stolici, což přispívá k zjednodušení řízení. Jde o instituci, která je v dosud platném obecném řízení správním označena jako "navrácení v předešlý stav". V § 26 se vysvětluje, co trestní řád správní rozumí označením "zúčastněná osoba".

Upravuje se též otázka, za jakých podmínek lze nahlížet do spisů (§ 28) a jakých opatření může národní výbor použít proti osobám, které ruší řízení, chovají se urážlivě nebo se na předvolání bez dostatečné omluvy k národnímu výboru nedostaví (§§ 29 a 30). K tomu se poznamenává, že pro uložení pořádkové pokuty není třeba zachovat formální postup, předepsaný pro trestní řízení správní, ježto nejde o přestupek, nýbrž o opatření pořádkové.

V §§ 31 až 33 se řeší otázka provádění důkazů. V souhlasu s požadavkem, aby řízení před národním výborem bylo oproštěno od zbytečného formalismu, omezuje se také úprava důkazního řízení jen na nejdůležitější zásady shodné v podstatě s obdobnými zásadami trestního řízení soudního. To platí především o hlavních zásadách úpravy důkazu svědky a znalci.

K ustanovení § 32 odst. 2 se poznamenává, že v praxi půjde zejména o krevní zkoušky řidičů motorových vozidel, podezřelých ze spáchání dopravních přestupků v opilosti.

K hlavě III: Řízení.

K oddílu 1: Blokové řízení.

Toto řízení, o němž pojednávají §§ 34 až 37. je určeno pro stíhání nejdrobnějších přestupků. Velmi se osvědčilo a je ho v praxi nejvíce používáno. Proto se dosavadní ustanovení přejímají do nové úpravy, a to ještě v pružnější formě. Proti dosavadnímu stavu bude velmi značně rozšířeno na další druhy přestupků. Zároveň se umožňuje, aby maximální hranice pokuty, která dosud činí 300 Kčs, po případě 500 Kčs (u přestupků vyživovacích, zásobovacích a cenových), mohla být upravována pružně, podle okamžitých potřeb veřejné správy, a to tím, že se stanovení této maximální hranice i stanovení ostatních podrobností blokového řízení ponechává interním směrnicím, které vydá ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

Z ustanoven? § 34 plyne, že také krajské národní výbory mohou zmocnit své orgány k ukládání pokut ve svém správním obvodu.

Není-li přistižená osoba ochotna pokutu zaplatit a dojde-li k projednání věci národním výborem, není národní výbor vázán výší pokuty, kterou hodlal pachateli uložit zmocněný orgán.

K oddílu 2: Příkazní řízení.

Tento způsob řízení má umožnit uložení trestu bez předchozího formálního řízení. Kromě značného zjednodušení řízení má příkazní řízení i výchovný význam, neboť pachatele postihne trest ihned po spáchání přestupku.

V § 38 se stanoví pro použití trestního příkazu podmínka, že zde nebude pochyb o tom, že obviněný je pachatelem přestupku. To bude zejména v případech, kdy se zjistí spáchání přestupku na základě přímého pozorování při výkonu služby nebo úřadu nebo podle úředních záznamů, po případě učiní-li na základě takových zjištění oznámení soud, úřad nebo veřejný orgán; v úvahu přichází také zjištění přestupku na základě veřejné listiny. Avšak i při splnění těchto předpokladů se národním výborům ponechává na vůli, aby použily trestního příkazu jen tam, kde bude nepochybné, že se jím dosáhne zamýšleného účelu.

Pozbude-li v důsledku podaného odporu trestní příkaz platnosti (§ 40), nebude národní výbor v dalším řízení vázán výší trestu uloženého trestním příkazem.

Druhy a výše trestů, které lze v příkazním řízení uložit, budou v zájmu pružnosti stanoveny rovněž interními směrnicemi ministerstva vnitra v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

Příkazní řízení bude zejména vhodným prostředkem pro stíhání méně závažných a hromadně páchaných přestupků.

K oddílu 3: Ústní jednání a písemné řízení.

Přestupky, které nemohou být potrestány v řízení blokovém nebo příkazním, budou zpravidla projednány při ústním jednání, pokud národní výbor neuzná za vhodnější provést o nich písemné řízení.

Pro trestní řízení správní platí na rozdíl od řízení soudního zásada neveřejného ústního jednání (§ 43). Správní přestupky jsou zpravidla méně závažné a obecné zavedení jejich veřejného projednávání by mohlo být velkým zatížením pro národní výbory při plnění jejich úkolů. Národní výbory mají však možnost projednat přestupek za účasti veřejnosti v případě, lze — li od veřejného projednání očekávat, že přispěje k politické výchově veřejnosti.

Osnova však zavádí v § 43 odst. 3 také omezenou veřejnost jednání. Na rozdíl od odstavce 2 jde však v tomto ustanovení o osoby (po případě okruh osob) individuálně určené, jejichž účast na jednání považuje národní výbor za žádoucí, na př. za tím účelem, aby jim byla ukázána zavržitelnost spáchaného přestupku a aby byli vychováváni ke zvýšené bdělosti a k plnění občanských povinností.

Se zásadou lidově demokratického trestního práva o trestní odpovědnosti souvisí, že obviněnému se zaručuje, aby se vyjádřil o skutečnostech, které se mu kladou za vinu, aniž by směl být k výpovědi nebo přiznání donucován.

K písemnému řízení na místo ústního jednání dojde obvykle tehdy, bylo-li by provedení ústního jednání spojeno s nepoměrným nákladem (značná vzdálenost obviněného a svědků od národního výboru) nebo při přestupcích nepatrného významu a pod.

• K oddílu 4: Nálezy a jiná rozhodnutí.

Nálezem se rozumí nejen nález odsuzující nýbrž i nález osvobozující. V zájmu urychlení a zjednodušení řízení se připouští v největší míře pouhé ústní vyhlášení nálezu.

K hlavě IV: Zvláštní řízení.

K oddílu 1: Řízení proti mladistvým.

Ustanovení oddílu l o řízení proti mladistvým (§§ 50 až 57) obsahují některé odchylky ve prospěch mladistvých. V socialistické společnosti se věnuje zvýšená péče mladistvým na všech úsecích veřejného života. I ustanovení trestního zákona správního přihlíží k tomu, aby stíhání mladistvých přispělo především k výchově mladistvého. Kromě výchovných cílů má osnova na zřeteli také ochranu mladistvých před škodlivými vlivy a před ohrožením socialistické morálky. Tak na př. je-li z přestupku obviněna také osoba starší 18 let, musí být řízení proti mladistvému vyloučeno ze společného projednávání (§ 51), zadržení a vazba mladistvého budou přípustné jen zcela výjimečně (§ 53), proti mladistvému není možné vydat trestní příkaz nebo provést řízení podrobovací (§ 54), ústní jednám lze konat jen v přítomnosti mladistvého (§ 55); zákonný zástupce mladistvého, veřejný poručník a zmocněnec mají důležitá procesní práva, umožňující chránit zájmy mladistvého a činit

opatření k objasnění skutkové podstaty přestupku.

K oddílu 2: Řízení v nepřítomnosti obviněného.

Ustanovení § 58 má s hlediska politického značný význam, neboť připouští, aby národní výbory provedly řízení v nepřítomnosti obviněného, jestliže se skrývá nebo jinak vyhýbá trestnímu řízení.

Jde o opatření namířené především proti nepřátelům pracujícího lidu a umožňující uložení vedlejších trestů, určených k zatlačování a omezování kapitalistických živlů.

Aby se předešlo potížím při jmenování zmocněnce, pověří národní výbor touto funkcí zpravidla některého ze zaměstnanců národního výboru.

K oddílu 3: Řízení podrobovací.

Zvláštním způsobem řízení je řízení podrobovací, kterého si vyžadují potřeby finanční správy. Rozdíl od dosavadního upouštěcího řízení spočívá v tom, že podrobení se má stejné právní účinky jako pravomocný nález (§ 59).

Ten, jehož přestupek byl vyřízen v podrobovacím řízení, nezůstává bezúhonným, jako je tomu dosud, nýbrž pohlíží se na něho jako na osobu potrestanou.

K oddílu 4: Řízení o urážkách na cti.

Trestání méně závažných urážek na cti přechází do oboru veřejné správy z oblasti soudní. Dosavadní právní úprava trestního řízení o urážkách na cti byla značně zdlouhavá, nepružná a formalistická a byla tak spíše živnou půdou pro advokátské spory o útraty řízení, než aby sloužila zajištění ochrany cti. Urážkové spory tvořily u soudů neúměrnou část agendy; soudy nemohly tuto práci zvládnout, čímž se spory protahovaly a ochrana cti se stávala illusorní. V lidové demokracii je důstojnost a občanská čest každého významným statkem, jemuž se musí dostati skutečné a účinné ochrany tak, jak to vyžaduje pojetí nového člověka socialistické společnosti.

Nová úprava urážkového řízení má být svou jednoduchostí a pružností nástrojem, napomáhájícím skutečné ochraně cti; má postavit ochranu cti na nový právní základ tak, aby přispěla k novému socialistickému uspořádání společenských vztahů člověka k člověku.

Zásadou řízení o urážkách na cti je zajistit ochranu cti občanů co nejjednoduššími prostředky a co nejdříve. Přestupek urážky na cti