se dotýká ve své podstatě soukromého zájmu jednotlivce a stíhá se tedy jen na návrh uraženého.

Před zahájením řízení se provede jednání

o smír, a to nejprve u místního národního výboru; v případě nezdaru se pokus o smír opakuje u okresního národního výboru. Byl-li

i tento pokus o smír bezvýsledný, dojde u okresního národního výboru k ústnímu jednání o návrhu uraženého. Účelem smírčího řízení je snížit počet projednávaných trestních případů na nejmenší míru.

Bude-li to později podle nabytých zkušeností shledáno účelným, bude moci být trestní pravomoc v první stolici přenesena vládním nařízením podle § 7 na místní národní výbory větších obcí.

Dojde-li u urážek na cti k podání protinávrhu na stíhání přestupku, projednají se oba návrhy ve společném řízení (§9).

Ustanovením, jímž se váže odvolání návrhu na souhlas obviněného, se má čelit bezdůvodnému podávání návrhů na stíhání a šikanám osob, proti nimž návrh směřuje. Při osvobození obviněného může totiž národní výbor přiznat osvobozenému nárok na náhradu nákladů řízeni.

K hlavě V: Řízení odvolací.

Odvolací řízení je co nejvíce zjednodušeno.

Možnost obrany proti nálezu se prohlubuje prodloužením odvolací lhůty na 15 dnů (§ 65), což má význam zvláště pro pracující. Tím se provádí i žádoucí sjednocení lhůty odvolací se lhůtami v obecném správním řízení.

Dřívější formalistická ustanovení o místě podání byla v zájmu ochrany občanstva opuštěna. Pracující má možnost podat odvolání nejen u národního výboru, který vydal nález, po případě u nadřízeného národního výboru, nýbrž také ústně u místního národního výboru svého bydliště nebo pracoviště (§ 66).

Důležité je ustanovení § 67, podle něhož nelze vyloučit odkladný účinek odvolání, byl-li uložen trest odnětí svobody. Totéž platí o veřejném pokárání a o vedlejších trestech zákazu pobytu a uveřejnění nálezu. Vychází se tu z úvahy, že kdyby u těchto trestů byl odňat odkladný účinek odvolání a odvolací stolice by vyhověla odvolání, nebylo by možno mezitím provedené tresty již buď vůbec odčinit, nebo by se tak mohlo stát jen s velkými potížemi.

Z ustanovení §§ 68 a 70 vyplývá snaha o urychlení a zjednodušení řízení. Zabraňuje se také zejména tomu, aby pro pouhé poru-

šení formálních předpisů bylo nutno rušit nález, jak se až dosud zhusta dělo. Svěřuje-li se odvolací stolici také rozhodování o odvolání opožděném nebo nepřípustném, činí se tak v úvaze, že první stolice by musila nutně při odmítnutí takového odvolání poskytnout odvolateli možnost dalšího odvolání, takže věc by se nepochybně dostala vždy k odvolací stolici. Řízení by se tím zbytečně protahovalo.

Z ustanovení § 70 osnovy plyne, že odvolací stolice může změnit nález také v neprospěch obviněného. Ustanovení § 71 je dáno rovněž v zájmu socialistické zákonnosti.

K hlavě VI: Změna rozhodnutí mimo odvolací řízení.

K oddílu l: Zrušení nálezu z moci úřední.

Krajský národní výbor může zrušit také pravomocný nález; řízení v tom směru musí však zahájit nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy nález nabyl právní moci. I toto ustanovení sleduje myšlenku socialistické zákonnosti a míří zejména na ty případy, kdy byl první stolicí porušen zákon ve prospěch obviněného a obviněný se z pochopitelných důvodů neodvolal.

K oddílu 2: Zmírnění nebo prominutí trestu.

V zájmu zmírnění tvrdostí zákona, které by mohly dopadnout i na pracující, může být trest zmírněn nebo prominut odvolací stolicí, po případě nadřízeným národním výborem (§§ 74 a 75) nebo, nevyhoví-li ani tento, ministrem vnitra, který bude samozřejmě vždy postupovat v dohodě se zúčastněným ministrem.

Tím, že ministrovi vnitra se svěřuje pravomoc k zmírňování nebo promíjení trestů, se jinak nemění nic na příslušnosti odborných ministerstev v trestních věcech správních, zejména pokud jde o dozorčí moc, udělování pokynů, směrnic a pod., jak to plyne z ustanovení § 10 zák. č. 280 /1948 Sb.

Amnestie ve věcech přestupků se podle dosavadní praxe svěřuje vládě.

K oddílu 3: Obnova řízení.

Obnova řízení nebyla až dosud v českých zemích upravena. Tento nedostatek se nyní odstraňuje dokonalou úpravou, jež se přizpůsobuje obdobné úpravě soudní. Proti rozhodnutí, jímž byl návrh na obnovu zamítnut, lze se odvolat podle § 65 odst. 1.

K oddílu 4: Společné ustanovení.

Použití blokového řízení předpokládá přistižení pachatele při činu a jeho souhlas podrobit se tomuto řízení, takže instituty upravené v hlavě VI nemohou přicházet u blokového řízení v úvahu. Totéž platí v podstatě i o řízení podrobovacím.

K hlavě VII: Náklady řízení.

Ustanovení o tom, že náklady řízení nese zásadně stát (§ 81), se na rozdíl od úpravy soudní podává z úvahy, že velkou většinu přestupků tvoří přestupky menší důležitosti, u nichž jsou náklady řízení minimální a u nichž by zjišťování a určování nákladů nebylo úměrné vlastnímu rozhodování ve věci.

Osnova ovšem umožňuje, aby národní výbor uložil potrestanému náhradu nákladu řízení tam, kde to bude únosné a zejména kde to bude odůvodněno třídními hledisky.

Zvláštní povaha přestupků urážky na cti vyžaduje, aby tyto náklady řízení byly upraveny v zákoně odchylně, než je tomu u přestupků stíhaných z úřední povinnosti.

K hlavě VIII: Vykonávací řízení.

S výjimkou Slovenska a několika větších měst v českých zemích, nemá veřejná správa vlastních věznic k odpykávání správních trestů. Tyto tresty se odpykávají v soudních věznicích a na tomto stavu ani nová úprava nehodlá ničeho měnit. Osoby potrestané pro přestupek, které si budou trest odpykávat v soudní věznici, budou tak podléhat v otázce výkonu trestů režimu justiční vězeňské správy včetně otázky přerušení výkonu trestu. Na-

proti tomu o povolování odkladu výkonu trestu odnětí svobody vůbec a o jeho přerušení ve správních věznicích a v táborech nucené práce budou rozhodovat národní výbory.

Ustanovení o odkladu výkonu trestů směřují ke zmínění tvrdosti zákona především v zájmu pracujících.

Při nařízení náhradního trestu odnětí svobody na místo nedobytné pokuty se nestanoví přepočítávací klíč, nýbrž ponechává se úvaze národních výborů, jak vysoký náhradní trest mají potrestanému vyměřit.

K hlavě IX: Přechodná a závěrečná ustanovení.

Ustanovení § 90 má povahu organisační a naznačuje v podstatě jaké odcbylky bude vykazovat trestní řízení správní od všeobecných předpisů upravujících organisaci a činnost národních výborů a jejich složek Takovou odchylkou je trestní komise, jež bude rozhodovat o vážnejších přestupcích a jejíž bližší rozsah činnost bude upraven druhotnou normou.

Jinak zůstanou i pro trestní řízení správní v platnosti obecné předpisy o vnitrní organizaci národních výborů; zejména zůstanou v platnosti předpisy o pravomoci referentů, dále o tom. že plenární zasedání volí trestní komisi. že toto zasedání, jakož i rada národního výboru kontroluje činnost trestní komise a referentů a mrze si vyhradit projednání konkrétního případu že předseda může zastavit nedoručené rozhodnutí referenta i komise a pod.

Rovněž zasluhuje v této souvislosti zmínky okolnost, že v trestním řízení správním nebudou národní výbory rozhodovat o nároku na náhradu škody přestupkem způsobené, a to hlavně 7 toho důvodu, aby tím nebyla bržděna rychlost řízení.

V Praze dne 20. června 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr vnitra:

V. Nosek v. r.

Státní tiskárna v Praze — 2725-50