dále dosažení výhody předstíráním nebo zneužití výhody k účelům nezamýšleným, např. zneužije-li někdo zápůjčky zaručené podle zákonných předpisů o podpoře novomanželům nebo zcizí-li někdo nebo dá do zástavy předměty opatřené ze zaručené zápůjčky před jejím úplným zaplacením; patří sem i nedodržování předpisů na ochranu mládeže, zejména maření nebo ztěžování výkonu péče o mládež a dozor nad ní. Podle tohoto předpisu bude trestán i ten, kdo si ponechá plnění od dlužníka placené na úhradu dávek výživného, když stát poskytl zálohu podle zákona o zálohování výživného dětem, dále kdo jedná proti předpisům upravujícím vystěhovalectví, hlavně kdo se pokusí zatajit okolnosti, které mu ve vystěhování brání.

Záměrné a soustavné snahy o vhodné ubytování pracujících v zdravém bytě za úměrnou úplatu patří ke snahám uskutečňujícím neustálé zvyšování životní úrovně pracujícího lidu. Zákon napomáhá spravedlivému rozdělení bytů trestní sankcí v § 79 proti těm, kteří by toto rozdělení ztížili. Tohoto přestupku se dopouští zejména, kdo v obci, pro kterou platí předpisy o hospodaření s byty, bez svolení místního národního výboru dá svůj byt nebo jeho část do užívání jiné osobě nebo jej smění za jiný byt nebo připojí svůj byt nebo jeho část k jinému bytu anebo užívá bytu nebo jeho části k jiným účelům než k bydlení nebo vůbec se dopustí pletich s bytem (nebydlí v něm, má dva byty, má v bytě na oko hlášeny osoby tam nebydlící a pod. ).

Tímto způsobem napomáhá zákon tomu, aby bod za bodem bylo zajištěno uskutečnění práv občanů, jak je formuluje ústava; sociální práva pracujících nezůstanou takto papírovou deklarací, nýbrž jsou uváděna v život a zajištěna legislativními opatřeními.

K oddílu 2 (Ochrana zdraví). Podle § 29 odst. l ústavy přísluší každému právo na ochranu zdraví; k provedení této ochrany se prohlašují za trestná jednání a opominutí, kterými se ruší zdravotní, ochranná nebo léčebná péče vůbec (§ 80). Podle tohoto předpisu bude potrestán zejména ten, kdo se nepodrobí povinné zdravotní prohlídce, povinnému vyšetření nebo jinému povinnému zjištění zdravotního stavu; kdo při činnosti, s jejímž výkonem bývá spojeno nebezpečí pro život a zdraví lidí, opomine potřebnou péči; kdo se nepodrobí opatřením nařízeným v zájmu potlačení nemoci, jejího šíření nebo v zájmu ochrany před nemocí (povinné očkování); kdo se nepodrobí řádnému léčení v případě nemoci, jejíž léčení je povinné atd. Těchto pře-

stupků je nesmírné množství; zejména národní výbory upozornily ze své bohaté praxe na řadu typických případů, jako např. znečišťování pitné vody, zanedbání vyčištění žump, opominutí opatření, aby splašky nevytékaly na veřejná místa, neodklizení uhynulého zvířete. Ve všech těchto případech půjde o soudně trestný čin, dojde-li ke skutečnému ublížení na zdraví.

Zdravotnické snahy z dob první republiky postrádaly koncepce. Ani po druhé světové válce nebylo dostatek iniciativy a průbojnosti, aby se prosadila v zdravotnictví jednotící idea a důsledné socialistické zaměření. Teprve po únoru 1948 stává se zdravotnictví bezvýhradně nositelem socialistické idey, což prokázalo nehledíc k legislativním opatřením ve svém jednotném zdravotnickém pětiletém plánu. Socialistická myšlenka ve zdravotnictví se projevila zejména v zákoně o zestátnění léčebných ošetřovacích ústavů; zákon poskytuje proto v § 81 zvláštní trestní ochranu proti těm, kteří by porušili zásady tohoto zákona a neoprávněně provozovali zdravotnický ústav.

Ustanovení § 82 zákona zabezpečuje, aby nemocní dostali bezvadná léčiva a zdravotnické potřeby; trestá se porušení předpisů, jimiž se řídí výroba, skladování, dovoz nebo distribuce zdravotnických potřeb a prostředků, zejména léků, lékařských přístrojů, desinfekčních prostředků a pod.; sem patří nejen trestání mastičkářů, ale i těch, kdo jako osoby odpovědné za provoz lékárny bezdůvodně odpírají vydat lék na předložený lékařský předpis, ačkoliv je o zaplacení postaráno nebo ač hrozí nebezpečí z prodlení. Protizákonnou výrobu a držení omamných prostředků a jedů trestají soudy.

V § 83 poskytuje zákon ochranu proti fušerům a zajišťuje dobrou úroveň práce osob činných ve zdravotnickém povolání. Přestupku se dopouští zejména ten, kdo vykonává zdravotnické povolání, u něhož je oprávnění k výkonu vázáno podmínkami, aniž tyto podmínky splnil, nebo kdo nevykonává zdravotnické povolání tak, aby v oboru své činnosti poskytoval včasnou, řádnou a potřebnou pomoc podle současného stavu vědy a svého nejlepšího vědomí, čin se stává trestným před soudem, dojde-li k skutečnému ublížení na zdraví.

V § 84 se zajišťuje zdravotní nezávadnost předmětů potřeby, zejména potravin. Tohoto přestupku se také dopustí ten, kdo vyrábí zdravotně závadné hračky nebo kosmetické přípravky nebo uvádí do oběhu vadné pivní tlakostroje nebo čisticí přístroje nebo kdo používá takových pivních tlakostrojů zakázaným způsobem. Dosánne-li zdravotní závadnost takového stupně, že lze mluvit o věcech nebezpečných zdraví, jde o čin trestný soudem.

Jedním z neblahých následku kapitalismu je stále ještě alkoholismus, který vážně ohrožuje zdraví a pracovní morálku a způsobuje nenahraditelné škody jak hospodářské, tak sociální. V boji proti alkoholismu je trestní sankce jako stálá hrozba nejúčinnějším prostředkem. Tuto sankci obsahuje § 85 zákona.

Kdy je opilství trestné soudem, stanoví §§ 186 a 187 osnovy nového trestního zákona, kdy podávání alkoholických nápojů nezletilým osobám, uvádí § 213 téhož zákona.

Do opatření zdravotnických patří též zajištění vhodného pohřbívání, vyhovujícího jak s hlediska hygienického, tak po stránce úcty k zesnulým; zákon má v § 86 sankci na přestupky v tomto oboru. Tohoto přestupku se dopustí zejména ten,, kdo neučiní opatření k zjištění doby, příčiny a okolností úmrtí, ač je k tomu povinen, nebo kdo taková opatření ztěžuje nebo ruší, dále kdo pohřbí nebo umožní pohřbení zemřelého před uplynutím předepsané lhůty nebo bez předepsaných průkazů, pak kdo nedovolí uložit mrtvolu nebo zpopelněné ostatky důstojným způsobem na pohřebiště nebo na jiném místě k tomu určeném, ač je k tomu povinen.

K oddílu 3 (Ochrana zásobování). Zajištění výživy obyvatelstva je jedním z hlavních úkolů, který máme před sebou. I když černý obchod postupně mizí, přece je velmi důležitá trestní sankce proti šmelinářům. Trest je dosud jedním z nejúčinnějších prostředků, které mají zajistit pravidelnost zásobování a rozdělování zboží. Národní výbory potrestají zvláště citelně pachatele, kteří by se dopustili přestupku černého obchodu, ať již výdělečně nebo se zvláštní rafinovaností nebo v oboru zvláště důležitém pro zásobování lidu. Ohrozí — li pachatelovo jednání plynulé zásobování alespoň části obyvatelstva nějakého místa, jde o čin trestný soudně.

Ustanovení o černém obchodu je doplněno ustanoveními, která chrání naše vyživovací hospodářství vůbec, chrání dodržování cen a zajišťují plynulý oběh jiného zboží. Jde o trestní sankci na porušení předpisů ve věci výživy obyvatelstva, výkupu, oběhu, zpracování a spotřeby výrobků původu rostlinného, živočišného a nápojů, pokud slouží lidské výživě, a dále předpisů o oběhu zboží.

K hlavě III. (Ochrana pořádku ve věcech veřejných).

Trestní ochrana pořádku ve věcech veřejných směřuje proti přestupkům ohrožujícím

přímo nebo nepřímo lidově demokratickou veřejnou správu a čistotu veřejného života.

Veřejné správě lidově demokratického státu náleží významný úkol, aby svými orgány a zařízeními zajistila a umožnila cestu k socialismu na všech úsecích společenského života a zabezpečila tak budovatelské úsilí pracujícího lidu. Aby mohla veřejná správa zdárně plnit své úkoly, musí trestní zákon správní chránit ve všech směrech její orgány a zařízení, pokud tato ochrana není zajištěna trestním kodexem soudním, a tím upevňovat lidově demokratické zřízení. Na rozdíl od buržoasní veřejné správy, jež chránila jen vykořisťovatelskou menšinu proti zájmům lidu, má ve veřejné správě lidově demokratického státu rozhodující moc lid, který svými zástupci chrání zájmy a potřeby pracujících a je vykonavatelem jejich vůle. Jednání rušící činnost lidové správy a jejich orgánů má tedy povahu zásahů namířených proti lidově demokratickému zřízení samému.

Trestní ochranu veřejné správy vyjadřuje všeobecné základní ustanovení (§ 90) jako ochrana proti ohrožování řádného chodu veřejné správy, jakož i proti jakémukoliv ohrožení pořádku ve věcech veřejné správy, t. j. všech podmínek plynulého výkonu její působnosti.

V oddílu prvním (Ochrana veřejné správy) se v § 91 chrání zájem veřejné správy na pravdivých a správných údajích v nejrůznějších oborech a pro různé účely. Nečiní se rozdíl, dopustí-li se někdo činu ve vlastní věci nebo jako zmocněnec, svědek, znalec, po případě tlumočník. Z trestní sankce se však v souhlase se všeobecnou zásadou trestního práva vyjímá obviněný. Úmyslně nepravdivé údaje v čestném prohlášení jsou trestné soudně. Výchovný význam tohoto ustanovení je v tom, že se jím má zamezit zneužití vzájemné důvěry, jíž je v lidově demokratickém zřízení charakterisován vztah mezi občanem a lidovou správou.

Na tuto skutkovou podstatu navazují ustanovení §§ 92 a 93, jež mají zajistit splnění povinností vést záznamy a činit hlášení (oznámení) pro účely veřejné správy podle příslušných zákonných předpisů (patří sem na př. i hlášení pobytu a oznámení údajů k němu podle zákona o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům). Trestní ochrana směřuje tu k odstranění nedostatků evidence, neboť neúplná evidence je brzdou hladkého chodu veřejné správy.

Trestní sankce v § 94 chrání zájem veřejné správy na utajení důležitých skutečností a poměrů před nežádoucími živly, zejména před třídním nepřítelem, nejen v oborech hospodářských (zejména při kontrole nebo prohlídce),

ale i při výkonu úřadu nebo služby. Povinnost mlčenlivosti je stanovena v příslušných zákonných předpisech.

Úřední uzávěrou (§ 95) se v zájmu výkonu veřejné správy opatřují předměty tak, aby se jich používalo jen předepsaným způsobem, po případě aby se zamezila disposice jimi vůbec, na př. přístup do místnosti. Porušení nebo odstranění uzávěry je trestné, pokud nedojde k porušení povinností, jejichž stíhání je upraveno v hlavě I (Ochrana finančního hospodářství).

V § 96 se má trestní ochranou zamezit svévolné odstranění anebo jen poškození veřejných vyhlášek, neboť nelze trpět, aby byla takto snižována vážnost lidově demokratických orgánů nebo organisací obstarávajících veřejné věci. Těmito organisacemi je třeba rozumět především dobrovolné organisace politické, družstevní, kulturní, organisace žen, mládeže a Svazu československo-sovětského přátelství. Vyšší trestní sazbou se stíhá jednání namířené proti obsahu vyhlášky s úmyslem zmařit její účel; má se tak postihnout třídní nepřítel, který se nebude rozpakovat použít jakéhokoli prostředku k rušení cesty k socialismu.

Volbami si v lidové demokracii lid potvrzuje svou svobodu, sílu, jakož i úspěšně vykonanou práci a zajišťuje si svými kandidáty její další rozmach. Vzhledem k významu voleb je třeba poskytnout výkonu volebního práva vedle ochrany soudní i ochranu trestně správní (§ 97). Chrání se svoboda a čistota voleb, při tom o rozhraničení mezi delikty soudními a správními rozhoduje závažnost trestné činnosti a její obecné nebezpečí. Trestní hrozba se vztahuje u deliktů soudních i správních nejen na volby do zákonodárných sborů (Národní shromáždění, Slovenská národní rada), nýbrž i na volby zástupců lidu do národních výborů a jiných orgánů veřejné správy (Jednotný svaz zemědělců, zastupitelské sbory národního pojištění).

Ustanovení § 98 se vztahuje jednak na neoprávněný pobyt cizinců, jejichž řádná evidence má nemalý význam pro úkoly veřejné správy, jednak na porušení zákazů nebo příkazů týkajících se pobytu na určitém území nebo místě bez zřetele k tomu, jde-li o cizince či našeho občana. Tato trestní hrozba směřuje zejména proti nespolehlivým nebo jiným nežádoucím živlům, jejichž místo pobytu je třeba omezit.

Se zájmem veřejné správy na řádné a všestranné evidenci obyvatelstva souvisí trestní ochrana občanských a jiných úředních průkazů,

po případě cestovních pasů (§§ 99 a 100). Po právní stránce jde o látku upravenou v zákonech o občanských průkazech a cestovních pasech, které tvoří se zákonem o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům soubor norem, jež jsou podkladem pro vytvoření evidence obyvatelstva.

Proměna společenského řádu se nemůže vyhnout ani církvím, jež musí plnit své úkoly a své poslání v souladu se zájmy lidově, demokratického zřízení. Aby se mohly církve a náboženské společnosti věnovat svému náboženskému poslání, zbavil je stát všech hospodářských starostí; trestní hrozbou se má zajistit zejména řádné provádění jejich hospodářského zabezpečení (§ 101). Závažnější delikty (trestné činy spáchané úmyslně) se trestají soudně.

Zájem veřejné správy na zdárném provádění zeměměřických prací a vyhotovováni zeměměřických pomůcek, které mají vztah k nejrůznějším úsekům hospodářským i správním, se chrání v § 102. Jde tu o látku upravenou v zákoně o úpravě působnosti ve věcech veřejného vyměřování a mapování. Zeměměřické práce, jejichž řádné provádění je chráněno, záležejí zejména v udržování, zakládání a obnovování veřejných mapových děl, v pracích potřebných při scelování pozemků a jiných hromadných úpravách pozemkové držby, k opatření nebo doplnění měřických podkladů pro různé technické projekty a plány, jakož i v pracích na udržování a obnovování dokumentárního díla státních hranic.

V ustanoveních §§ 103 a 104 se dostává ochrany některým speciálním oborům, kde nerušená činnost má význam s hlediska pořádku ve věcech veřejné správy. V § 103 se chrání správné a nerušené provádění dražebního řízení při úředně povolených dražbách. V § 104 se stanoví trest na úředně nepovolené konání veřejných sbírek. Trestní hrozbou se má čelit sbírkám pro účely, které se nesrovnávají se zájmy lidově demokratického zřízení. Jako vedlejší trest přichází tu v úvahu propadnutí výnosu sbírky ve prospěch státu. Sbírky pro vlastní zisk by se stíhaly soudně jako podvod.

Podle obecného trestního zákona je trestná neoprávněná výroba, držba a přenechání radioelektrické vysílací stanice nebo souboru podstatných součástek k jejímu sestavení. Trestní zákon správní stíhá v § 105 neoprávněné zřízení telefonu, drátového telegrafu a elektrického návěštního zařízení, jakož i neoprávněný provoz přijímací stanice nebo jiného radioelektrického zařízení.

Elektrickým návěštním zařízením je zvonkové zařízení na větší vzdálenost (na př. poplašné zvonky na hasiče, obsluhovatele benzinových pump, zvonková zařízení u vodních děl), které je vlastně jednoduchým telegrafním zařízením a může být snadno přeměněno na normální telegraf. Je proto třeba, aby zřizování a užívání i takových zařízení bylo chráněno.

Ustanovení se nevztahuje na telefony domácí, zřízené jen pro potřebu obyvatel téhož domu.

Výraz "telekomunikace" je pojem obecně užívaný nejen v normách mezinárodních, ale i v našem zákonodárství (viz zákon č. 151/ 1949 Sb. a nař. č. 152/1949 Sb. ).

Poštovní holubi jsou speciálním prostředkem k dopravě zpráv, důležitým zvláště pro účely obrany vlasti. Je proto nutné poskytnout poštovním holubům a jejich chovu zvláštní trestně právní ochranu; při tom se vychází z dosavadního právního stavu (§ 106).

V oddílu druhém (Ochrana činnosti veřejných orgánů) se chrání výkonný lidově demokratický aparát.

Vydávání se za veřejný orgán se stíhá trestně v § 107. Spadají sem jen případy, kdy nedojde zároveň k neoprávněnému výkonu pravomoci veřejného orgánu; takové delikty se totiž trestají soudně. V §§ 108 a 109 se zajišťuje autorita veřejných orgánů při výkonu služby a stíhá se zneužití poměru občana k lidově demokratickému orgánu; tento poměr je v lidové demokracii charakterisován vzájemnou důvěrou. V souvislosti s tím je třeba podotknout, že urážlivé chování vůči veřejnému orgánu se stíhá jako soudně trestný čin.

V oddílu třetím (Ochrana veřejných ozna--
čení) se především chrání zevní znaky lidově demokratického zřízení, jako státní symbol, zařízení vymezující státní hranice, stejnokroje vojenské a jiných ozbrojených sborů. Krčmě toho se stíhá užívání odznaků a jiných označení, jimiž se projevuje smýšlení nepříznivé lidově demokratické republice.

Označení určující státní hranice jsou trestně chráněna v § 110. Zvýšenou trestní sazbou jsou stíhána úmyslná jednání, jež by mohla přivodit změnu stanovených hranic. Skutkové podstaty trestných činů sem spadajících jsou obsaženy v zákoně o státních hranicích.

V § 111 se vysokým trestem zajišťuje, aby nedocházelo při zhotovování úředních razítek k jejich zneužití; výrobce smí pod trestní sankcí vydat razítko jen tomu, kdo je objednal, jestliže mu objednatel nedal jiný příkaz.

Zvláštní význam státních symbolů republiky československé (státní vlajky, státního znaku a státní pečeti) vyžaduje, aby se jim dostalo

také účinné trestně právní ochrany (§ 113). Trestní hrozba se vztahuje na trvalé užívání státních symbolů bez úředního povolení. Skutková podstata trestného činu je také splněna, užije-li se státního symbolu sice s úředním povolením, ale způsobem nevhodným, nepřiměřeným nebo jinak nepřípustným (na př. způsobem jevícím se jako projev neúcty k státnímu symbolu nebo užije-li se symbolu vadného s hlediska heraldického).

Vlajky, znaky nebo jiné symboly svazků lidové správy, spolků, masových organisací a pod. jsou chráněny, jen pokud jde o jejich trvalé užívání bez úředního povolení; při tom je stanovena nižší trestní sazba. Na rozdíl od státních symbolů nezakládá nesprávný způsob jejich použití skutkovou podstatu trestného činu. V tomto rozsahu se poskytuje také ochrana odznakům (na př. odznak KSČ, Tyršův odznak zdatnosti). Skutkové podstaty sem spadající jsou obsaženy v zákoně o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků a o opatřeních proti závadným označením.

červenému kříži se poskytuje v § 113 se zřetelem na mezinárodní smlouvy zvláštní trestní ochrana.

V § 114 se trestně postihuje zneužívání vyznamenání, titulů a čestných uznání, byly-li udělovány podle zákona, čestným uznáním tu míněn nejen čestný titul a veřejné uznání, ale také pamětní odznak. Hodnostmi, po případě tituly, se rozumějí zejména tituly a hodnosti akademické, umělecké a vědecké, jakož i označení "inženýr".

V §§ 115 a 116 se stanoví tresty na projevy smýšlení směřujícího proti československé republice nebo jejímu lidově demokratickému zřízení, ať už nošením závadných odznaků či závadným označením veřejných míst nebo míst veřejně viditelných. Lidově demokratická republika nemůže připustit, aby se třídní nepřítel mohl beztrestně dopouštět takových zlovolných činů.

S ochranou odznaků souvisí ochrana stejnokrojů (§ 117), a to nejen stejnokrojů vojenských, po případě jiných ozbrojených sborů, ale i stejnokrojů spolkových. Zneužití stejnokroje vojenského (SNB) může zakládat také skutkovou podstatu § 107 (vydávání se za veřejný orgán).

K hlavě IV. (Ochrana brannosti).

Obrana státu a jeho lidově demokratického zřízení je jednou ze základních povinností občana. Tato povinnost je vyjádřena v § 34 ústavy. Splnění povinnosti k obraně státu je po

trestní stránce zajištěno jednak ustanovením hlavy desáté trestního zákona soudního, jednak ustanovením hlavy čtvrté trestního zákona správního. Pro přestupek bude potrestán — nepůjde-li ovšem o čin soudně trestný — každý, kdo poruší svou vlasteneckou povinnost k obraně státu tím, že jakýmkoli způsobem snižuje brannost státu, zejména že se vyhýbá účasti na obraně státu, na přípravách k ní nebo že poruší jiné povinnosti, které mu budou v zájmu obrany vlasti uloženy.

Dobou zvýšeného ohrožení vlasti se rozumí doba, v níž republika vstoupila do stavu branné pohotovosti nebo v níž došlo k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, ústavní jednotu, územní celistvost, lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád republiky anebo veřejný klid a pořádek.

Ustanovení § 119 bude dopadat na ty osoby, které z nedbalosti nesplní osobní, po případě věcné závazky uložené v zájmu obrany vlasti; bude-li takový čin spáchán úmyslně, bude pachatel potrestán podle trestního zákona soudního.

K hlavě V.. (Ochrana kulturního života pracujících).

Jen kulturně vysoce vyspělí a vzdělaní dělníci, rolníci a příslušníci pracující inteligence jsou schopni úspěšně budovat socialismus.

Ve srovnání s kulturou v režimu liberalisticko-kapitalistickém, jde o kulturu zcela novou, která tkví svými kořeny v novém způsobu života společnosti a je schopna rozvíjet ve značné míře duchovní život pracujících a umožnit nejprogresivnějším složkám národa v nejširší míře přístup ke kulturním statkům, aby z řad pracujících vyšla nová inteligence spjatá s dělnickou třídou. Lidová demokracie proto poskytuje kultuře i vědě co nejvíce možností. Pečuje o plánovitou výstavbu školské sítě a umožňuje studium nadaným posluchačům z nejširších vrstev pracujících.

S pojmem kulturního života jsou nerozlučně spjaty věci tisku a osvěty, právě tak jako věci divadel a filmu, jakož i věci tělesné výchovy a sportu. Také jim poskytuje zákon zvláštní ochranu.

Ústava 9. května stanoví v § 19 odst. 2, že kulturní statky jsou pod ochranou státu, který dbá o to, aby byly přístupny všem. Je proto třeba chránit především plnění úkolů, které směřují k zpřístupnění těchto statků pracujícím (§ 121).

Stát podporuje vědu a umění v zájmu rozvoje národní kultury, pokroku a obecného bla-

hobytu a tím pečuje o zvyšování kulturní úrovně pracujících, úkoly sem spadající jsou rovněž pod ochranou tohoto zákona.

Význam škol pro kulturu, který vyplývá z úvodních ustanovení školského zákona, vyžaduje, aby se zvláštní trestní ochrany dostalo i školnímu vyučování. Jde především o to, aby neplnění povinností uložených v zájmu řádné činnosti školy nebo v zájmu ochrany vyučování bylo pod trestní sankcí (§ 122).

školy jsou zásadně učiliště státní. Nestátní učiliště a soukromé školní vyučování mohou tvořit jen výjimku z této zásady, pokud to zákon připouští. To platí i o chráněném názvu "škola" (§ 62 školského zákona). V této sféře poskytuje trestní ochranu ustanovení § 122 odst. 2. Patří sem i ochrana soukromého vyučování v oboru umění, povoleného podle zákona č. 196/1949 Sb.

Ustanovení § 122 odst. l se vztahuje také na provoz základních odborných škol, a to i při státních a národních podnicích, do nichž chodí učňové a zaměstnanci podniku (§ l vl. nař. č. 257/1949 Sb. ).

V kapitalistických státech je časopisecký tisk považován za výnosný soukromý podnik, kterého je vládnoucí buržoasií zneužíváno proti pracujícím. Naproti tomu ve státě lidově demokratickém je tisk jedním z hlavních činitelů národní, státní a mravní výchovy lidu a spolehlivým průvodcem na cestě k socialismu a musí se mu dostat i zvláštní trestní ochrany, jež je obsažena v § 123.

Zvyšování kulturního života pracujících slouží též divadlo a film. Jejich významné úkoly zasluhují zvláštní ochrany, které se jim dostává v § 124.

Pojem divadla vyplývá ze zákona č. 32/1948 Sb., kterým se vydávají základní ustanovení o zřizování divadel a divadelní činnosti (divadelní zákon). Právo k výrobě, šíření, veřejnému promítání, jakož i k dovozu a vývozu filmu je vyhrazeno státu (§ 22 odst. l ústavy). Výkon těchto práv upravuje dekret presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu, jakož i příslušné prováděcí předpisy a opatření.

Pod ochranou státu jsou také památky kulturní, památky přírodní, příroda a krajina, jakož i díla umělecká. Všem těmto kulturním hodnotám dostává se v § 125 speciální trestní ochrany. Pod pojem kulturní památky se zahrnují též archivní a jiné dokumentární památky, které jsou předmětem archivní péče.

Poškodí-li nebo zničí-li někdo kulturní památku, která je národním majetkem, je trestný podle příslušného ustanovení trestního zákona o poškození majetku národního. Obdobně je tomu při poškození vlastního majetku. Jinak je tu možný i souběh s ustanovením § 35 nebo § 38 trestního zákona správního.

Úkol tělesné výchovy a sportu v lidové demokracii vymezuje zákon č. 187/1949 Sb., o státní péči o tělesnou výchovu výchovu a sport. Podle tohoto zákona je tímto úkolem udržovat a zlepšovat zdraví lidu, zvyšovat jeho tělesnou a brannou zdatnost a pracovní výkonnost a vychovávat k odhodlanosti a statečnosti při obraně vlasti a jejího lidově demokratického státního zřízení. Proto stát pečuje o rozvoj tělesné výchovy a sportu. Plnění úkolů veřejné péče o tělesnou výchovu a sport je chráněno § 126.

K hlavě VI. (Ochrana občanského soužití).

Budování socialismu se může úspěšně rozvíjet, nebude-li rušeno budovatelské úsilí pracujících a budou-li proto zachovávána základní pravidla občanského soužití, zejména tak, aby nedocházelo k zaviněnému ohrožení zdraví, života nebo majetku nebo k rušení společenského života pracujících.

Pokud trestní zákon správní nechrání tyto zájmy již v jednotlivých ustanoveních, chrání je v hlavě VI, a to především obecným ustanovením § 127. V hlavě VI pojednává — vedle obecného ustanovení — v oddílu l o chráně společenského života pracujících, v oddílu 2 o přestupcích obecně nebezpečných a v oddílu 3 o ochraně silničního, železničního a leteckého provozu a o ochraně plavby. Ochrana bezpečnosti osob a majetku, péče o bezpečnost v dopravě silniční, železniční, civilní letecké, péče o bezpečnost plavby, dále dohled na stav komunikací s hlediska dopravní bezpečnosti, dohled na zachování předpisů o zbraních, střelivu a výbušninách náleží k předním úkolům národní bezpečnosti, o něž pečují národní výbory.

V ustanovení § 127 je obsažena významná obecná skutková podstata, záležející v porušení základních pravidel občanského soužití nebo vůbec v jakémkoli rušení budovatelského úsilí pracujících. Při tom se však uvádí jako význačný druh této skutkové podstaty takové porušení základních pravidel občanského soužití jednáním nebo opominutím, jímž se může ohrozit zdraví nebo život spoluobčanů nebo cizí majetek. Ustanovení § 127 se ovšem vztahuje jen na ty případy, jež nespadají pod některou z jiných skutkových podstat uvedených v trestním zákoně správním.

Obecné trestní ustanovení § 127 postihuje porušení základních pravidel občanského sou-

žití. Rozumějí se tím pravidla, jejichž zachovávání je podle obecného mínění v lidově demokratické společnosti podmínkou klidného a spořádaného občanského soužití. Předpokládá se tedy takové nepřístojné jednání nebo chování, jímž se vylučuje podmínka tohoto klidného a spořádaného soužití. Nespadají sem pouhé poklesky proti t. zv. dobrému chování ve společnosti (společenské zdvořilosti).

Obecnou formulací trestní skutkové podstaty zamýšlí zákon v § 127 postihnout veškerá jednání nebo opominutí, jimiž z nedbalosti může být ohrožen život, zdraví nebo majetek. Půjde při tom zvlášť o porušení pořádkových norem, které mají zajistit bezpečnost osob nebo majetku.

Přestupky ohrožující bezpečnost osoby nebo majetku byly převzaty z trestního zákona soudního, aby mohly být rychleji stíhány národními výbory.

K oddílu 1. (Ochrana společenského života pracujících).

S rozvojem života kulturního jde ruku v ruce i zlepšení a vzestup života společenského. Dělník žije kulturně i společensky bohatěji než dříve. Společenský život se projevuje nejen ve vztazích běžného občanského soužití, ale i ve veřejných shromážděních, spolkových schůzích, různých zábavách.

Společnost má zájem na tom, aby nebyla obtěžována osobami, které porušují základní pravidla občanského soužití, zásady mravnosti nebo které mravně ohrožují jiné. Zejména jde o zvýšenou ochranu mládeže proti mravnímu ohrožení.

Právo shromažďovací a spolčovací se ústavou zaručuje, pokud se tím neohrožuje lidově demokratické zřízení nebo veřejný pokoj nebo řád. Výkon těchto práv upravují zákony.

Trestní zákon správní poskytuje v § 128 jednak ochranu před zneužitím svobody shromažďovací nebo spolčovací, jednak ochranu před porušením pořádkových předpisů v tomto oboru, jímž by byl ohrožen výkon dotčené svobody.

Pojem veřejné zábavy (§ 129) je třeba vykládat s hlediska předpisů, podle nichž se vyžaduje povolení k jejímu uspořádání. Spadají sem také produkce a podívané všech druhů, k nimž je třeba úředního povolení, s výjimkou představení divadelních a představení kinematografických, na něž se vztahuje ustanovení § 125.

Ustanovení § 129, pokud postihuje nedbání pořádku při veřejné zábavě, se vztahuje nejen na podnikatele, resp. pořadatele zábavy, ale i na