K §§ 31 a 32:

Uplynula-li delší doba od spáchání přestupku, ztrácí společnost zájem na jeho stíhání. Stíhání přestupku se v tomto případě stává také obtížnějším. Stát se proto vzdává práva potrestat pachatele. Rovněž tehdy, když přestupek byl zjištěn nálezem a když nedošlo po dlouhou dobu k výkonu trestu, není již zájmu na jeho vykonání.

Podle všeobecných předpisů dosavadního trestního práva správního se přestupek promlčuje uplynutím tří měsíců, na Slovensku šesti měsíců. Některé zákony však stanoví delší promlčecí lhůtu. V předkládaném zákoně se zavádí zásadně jednoletá promlčecí lhůta. Pouze u přestupků, k jejichž zjištění podle zkušeností zpravidla dochází později (zejména u přestupků daňových), je tato lhůta dvouletá. Zákon dosud neurčoval, které skutečnosti je třeba považovat za přerušení promlčení. Podle zákona se promlčecí lhůta přerušuje nejenom zahájením trestního řízení u národních výborů, nýbrž i zahájením soudního řízení. V praxi se totiž stávalo, že o určitém činu se vedlo soudní řízení, které pak pro nedostatek skutkové podstaty soudně trestného činu bylo zastaveno. Bylo-li podezření,, že jde o správní přestupek, byl pak celý případ odstoupen národnímu výboru, který však velmi často nemohl proti pachateli zakročit, protože promlčecí doba platná pro správní přestupky již uplynula.

K části zvláštní.

Zvláštní část vypočítává skutkové podstaty činů, které mají být stíhány jako přestupky podle tohoto zákona. Je uspořádána podle důležitosti chráněných politických zájmů tak, aby byla patrná třídní povaha zákona. Přestupky jsou rozděleny do šesti skupin, do hlav I až VI. Závěrečná ustanovení jsou pak v hlavě VII.

V první skupině jsou trestní ustanovení sloužící k ochraně hospodářství, především k ochraně jeho socialistického sektoru, jehož zabezpečování, podpora i ochrana proti všem nepřátelům je předním úkolem lidově demokratického správního práva. Ve druhé skupině jsou trestní ustanovení k ochraně zařízení, která bezprostředně slouží pracujícímu lidu, t. j. zařízení v oboru pracovního práva, zdravotnictví a zásobování. Ve třetí skupině jsou ustanovení k ochraně lidově demokratického státního aparátu a vůbec ustanovení k ochraně pořádku ve věcech veřejných, čtvrtá skupina trestních ustanovení chrání brannost státu, pátá skupina kulturní život pracujících a šestá skupina konečně občanské soužití a vůbec budovatelské

úsilí pracujících v těch směrech, v nichž není chráněno jinými ustanoveními zákona.

V každé skupině jsou obsaženy skutkové podstaty typicky se vyskytujících přestupku. Jsou formulovány pokud možno pružně tak, aby stále vyhovovaly rychle se měnícím potřebám lidové demokracie.

Trestní případy, na které nedopadá žádné takovéto speciální ustanovení, nutno vyřídit podle obecných ustanovení trestních. Obecné ustanovení je v čele každé skupiny (hlavy) a udává nejen charakter přestupků zařazených do skupiny, ale je zároveň podpůrným trestním ustanovením pro stíhání přestupků, které nelze zahrnout pod typicky se vyskytující skutkové podstaty speciálních přestupků. Proto jsou obecná trestní ustanovení formulována co nejšíře a co nejpružněji. Tak budou moci orgány lidové správy ochránit skutečně všechny zájmy, které trestní zákon správní má zabezpečit.

V každém trestním případě nutno samozřejmě mít na mysli, že se jako přestupky stíhají jen činy, které nejsou trestné soudně.

K hlavě I. (Ochrana hospodářství).

Jedním z nejdůležitějších úkolů lidové správy je zabezpečení, podpora a ochrana našeho hospodářství proti všem nepřátelům naší cesty k socialismu. I trestní zákon správní považuje proto za jeden ze svých nejhlavnějších úkolů chránit základy našeho hospodářství, zejména jeho socialistický sektor ve všech směrech, kde tato ochrana není zajištěna kodexem soudním. Vyjadřuje to hned v úvodním obecném ustanovení hospodářské hlavy (§ 33), kde se výstavba hospodářské soustavy chrání proti jakýmkoli rušivým zásahům. Touto širokou formulací má být chráněna organisace i činnost celého hospodářství jako souvislého a vzájemně se prolínajícího celku i všech jeho složek a součástí. Kryje i hospodářství finanční (daně a jiné veřejné dávky a poplatky) a zahrnuje samozřejmě také hospodaření národních výborů, které je částí jednotného hospodářství státního.

V oddílu prvém (Ochrana hospodářské soustavy) jsou chráněny základní pilíře našeho hospodářství kromě plánování, jemuž je věnován samostatný oddíl 2. V §§ 34 a 35 je zejména chráněn národní majetek, především samotné znárodnění. Znárodněním přírodního bohatství, průmyslu, velkoobchodu, peněžnictví a jiných hodnot bylo zlomeno kapitalistické panství buržoasie a hospodářsky zabezpečeno budování socialistické společnosti. Národní majetek se stal jedním z nejúčinnějších prostředků boje za úplné odstranění vykořisťování člověka

člověkem i za likvidování zbytků kapitalismu. Marxismus-leninismus i dosavadní zkušenosti nás poučují, že právě proto je úsilí svržené buržoasie namířeno především proti těmto hospodářským základům výstavby státu, které z toho důvodu také trestní zákon staví pod zvláštní a přísnou trestní ochranu. Děje se tak i v souladu s korespondujícími předpisy trestního zákona soudního, které v obdobných případech rovněž stanoví zvýšené tresty na delikty tohoto druhu.

Ochrana podle § 35 osnovy zahrnuje veškerý národní majetek, ať je v přímé správě státu (národních výborů, jiných orgánů a úřadů), nebo ve správě samostatných právnických osob (národních a komunálních podniků). Dopadá samozřejmě i na t. zv. nepřátelský konfiskovaný majetek, který je rovněž majetkem národním. Vedle toho je však podle odstavce 2 tato ochrana rozšířena výslovně i na majetek v národní správě a zejména na majetek lidových družstev, kde jde rovněž o socialistické vlastnictví, jehož porušení zasluhuje zvýšených trestních sankcí.

Poškozování národního majetku, resp. majetku lidových družstev, bude v závažnějších případech trestné soudně a jinak bude zakládat skutkovou podstatu správního deliktu podle hlavy VI. Zvláštními ustanoveními jsou chráněna zařízení vodní (§ 47), označení hraniční (§ 110), silnice, dopravní, turistické a orientační značky (§ 144) a pod. V závažnějších případech bude ovšem i zde přicházet v úvahu trestní ochrana soudní.

Na ustanovení §§ 34 a 35 navazují ustanovení §§ 36 a 37, která se týkají zemědělského sektoru našeho hospodářství a jimiž se zajišťuje trestní ochrana základních předpokladů pro zvýšení produktivity zemědělské práce a pro zavádění dokonalejších výrobních forem v zemědělství. Jde tu jednak o ochranu pozemkových úprav, které podstatně přispěly k omezení a zatlačení kapitalistických živlů na venkově, jednak o ochranu mechanisace zemědělství, která je důležitým prostředkem ke zvyšování produktivity práce a ke zmírnění těžké zemědělské dřiny i důležitým krokem k zespolečenštění zemědělské výroby. Po stránce • právní tu jde zejména o látku upravenou především zákony o revisi první pozemkové reformy a o nové pozemkové reformě a dále scelovacím zákonem a zákonem o mechanisaci zemědělství.

V závěrečném paragrafu prvního oddílu je konečně stanoven vysoký trest i na poškozování, ničení, zadržování, utajování nebo zašantročení vlastního majetku, zejména vlastních

výrobních prostředků ke škodě celku. Jde tu o trestní sankci na zneužití vlastnického práva, která navazuje na ustanovení § 9 odst. 3 ústavy. Valnější delikty tohoto druhu budou trestat soudy.

V oddílu druhém (Ochrana hospodářského plánování) se chrání další pilíř naší hospodářské soustavy — hospodářské plánování.

Jednotný hospodářský plán je důležitou etapou ve vývoji československé lidové demokracie k socialismu, únor 1948 sice zlomil hospodářskou moc kapitalistických živlů, nelze však zapomínat, že naše cesta k socialismu je nerozlučně spjata se stále se zostřujícím třídním bojem. Třídní nepřítel nevynechá žádné příležitosti, aby mohl poškodit vyvíjející se socialismus, a jeho pokusů o rušivé zásahy nezůstává ušetřen ani jednotný hospodářský plán. Vzhledem k základnímu významu hospodářského plánu nelze však připustit, aby jeho uskutečňování bylo jakýmkoliv způsobem ztěžováno, a proto se jednotnému hospodářskému plánu dostává vedle ochrany soudní i ochrany v trestním řízení správním; rozhraničení mezi deliktem soudním a správním je zde dáno — podobně jak je tomu v jiných obdobných případech — závažností trestné činnosti s hlediska její obecné nebezpečnosti pro společnost.

V ochraně jednotného hospodářského plánu, jak je formulována v § 39, je mimo jiné zachyceno také hospodaření vázanými stavebninami, upravené zákonem č. 313/1948 Sb. Nedodržení plánu při výrobě rostlinné nebo živočišné je pak trestné podle § 53 resp. § 56.

Spolu s jednotným hospodářským plánem se chrání i podnikové početnictví, oceňování v podnicích a zařízeních všech druhů, jakož i statistická služba (§§ 40 a 41); tyto obory totiž úzce souvisí s plánováním a jejich výsledky jsou určeny především pro účely a potřeby hospodářského plánování. Za neoprávněné provádění statistických šetření (§ 40 odst. 2) nelze považovat pouhé zpracovávání různých statistických přehledů, rozborů a studií, k nimž se používá zveřejněného statistického materiálu.

V oddílu třetím (Ochrana hospodářského provozu) má být především chráněno podnikání socialistického sektoru. Mimo to se chrání těmito ustanoveními i podnikání soukromé, neboť všechno národní hospodářství v československé republice slouží lidu. Zároveň se trestně chrání obory, které s hospodářským podnikáním souvisí.

Hlavní těžiště oddílu třetího je v ustanoveních §§ 42 až 47, kde se chrání výroba, stavebnictví, doprava, obchodní činnost i jiná podnikání a konečně i voda jakožto důležitý hospodářský činitel.

Pokud jde o souvislost s právním stavem nyní platným, poskytuje se v uvedených paragrafech trestní sankce zejména předpisům obsaženým nebo vydaným podle dekretu č. 109/ 1945 Sb., o řízení výroby, nebo dekretu č. 118/ 1945 Sb., pokud jde o řízení výroby v průmyslu výživy, dále podle dekretu č. 110/1945 Sb.,

o organisaci lidové a umělecké výroby, předpisům o řízení polygrafické výroby, předpisům stavebním, předpisům o dopravě osob a věcí, dále předpisům živnostensko — právním, po případě předpisům o hospodářském nebo výdělečném podnikání a předpisům o omezeních v živnostenském nebo výdělečném podnikání. Zahrnuto sem bylo i neoprávněné provozování hospodářských (výdělečných) činností i t. zv. živnostenské krytí, kdežto ostatní přestupky v oboru distribuce jsou obsaženy v hlavě II.

Předpis § 42 je míněn jako ustanovení generální a má chránit výrobu v nejširším slova smyslu. Nespadá sem však výroba, která je chráněna zvláštními předpisy, jako je tomu na př. u výroby zemědělské (lesní), na kterou se vztahuje oddíl čtvrtý, nebo u výroby léčiv a zdravotnických potřeb, pro niž platí ustanovení § 82; totéž platí při ohrožení nebo porušení hodnotnosti nebo zdravotní nezávadnosti poživatin a předmětů potřeby (§ 84), po případě při ohrožení výživy obyvatelstva ve smyslu § 88; k oběma těmto přestupkům může totiž dojít také při výrobě.

Jak je patrno ze všeobecné formulace § 42, jde tu nejen o to, aby trestní sankcí bylo zachyceno nesplnění povinností nebo porušení zákazů ve výrobě výrobcem samým, resp. osobami zúčastněnými na výrobě (na př. používání neschválených provozovacích zařízení), nýbrž také o to, aby byly trestány i rušivé zásahy do výroby zvenčí, t. j. od osob na výrobním procesu nezúčastněných. Spadá sem i porušení povinností nebo zákazů, týkajících se soutěže v hospodářském podnikání. Ochrana slušnosti a poctivosti při soutěživosti nepozbývá významu ani v hospodářských poměrech na přechodu k socialismu, nýbrž nabývá nového obsahu a smyslu, posiluje náš socialistický hospodářský sektor. Má význam i s hlediska mezinárodního.

V § 42 odst. 2 se prohlašuje za trestnou jakákoli výroba, i když nejde o výrobu provozovanou podnikatelky. Touto širokou formulací je kryta

i jakákoli neoprávněná činnost v oboru t. zv. výhradních podnikání, tedy na př. neoprávněné připravování lihových nápojů, třeba se tak děje jen pro vlastní potřebu.

Stavebnictví se chrání v § 43 nejen jako hospodářská činnost, ale i po stránce bezpeč-

nosti. Obě tyto stránky spolu tak úzce souvisí, po případě se tak prolínají, že není účelné je od sebe uměle odtrhovat a zařazovat do různých hlav zákona. Spadá sem tedy trestní ochrana všech předpisů vztahujících se na stavebnictví, zejména t. zv. stavebních řádů a předpisů o územním plánování a o výstavbě obcí (zákon č. 280/1949 Sb. ). Úpravou trestní není samozřejmě nikterak dotčena možnost správních opatření, na př. příkazů, aby závadná stavba byla opravena nebo zbořena.

U ochrany dopravy (§ 44) představuje naproti tomu stránka bezpečnostní uzavřenou a rozsáhlou skupinu deliktů, která vyžadovala zvláštní úpravy (viz §§ 144 a násl. ). Ustanovení § 44 se vztahuje i na povinnosti, které byly dopravcům, resp. držitelům dopravních prostředků, uloženy v jednotlivém případě (na př. povinná pomoc při odvozu dříví), pokud by zde nebyla splněna skutková podstata zvláštního soudního nebo správního deliktu (na př. v oboru obrany státu nebo ochrany brannosti, porušení povinnosti při obecné tísni, požadování dopravních prostředků). Ustanovení § 44 se nevztahuje jen na dopravu osobní a nákladní, nýbrž i na dopravu poštovní (jde-li však o nedovolené používání telekomunikačních zařízení, viz § 105).

Podle § 45 se chrání obchodní podnikání a trestá neoprávněné provozování jakékoli obchodní činnosti. I zde jde o předpis povahy generální a platí tu tedy v podstatě to, co bylo řečeno k § 42; toto ustanoveni dopadá proto i na přestupky nekalé soutěže, k nimž by došlo při obchodní činnosti. Porušení povinností nebo zákazů týkajících se vlastního oběhu zboží, distribuce a zásobování spadá však svou povahou do hlavy II, poněvadž tu již jde o velmi výraznou souvislost se zajištěním práva pracujících na řádné zásobování (viz §§ 87 až 89).

V § 46 jsou pak zahrnuty přestupky v jiných hospodářských nebo výdělečných podnicích. t. j. v podnicích jiných než oněch, které jsou uvedeny v §§ 42 až 45, pokud ovšem pro ně neplatí ustanovení speciální, jako je tomu zejména u zemědělství a lesnictví. Budou sem spadat nejrůznější druhy podnikání, a to především t. zv. poskytování služeb (různé správkárny, čistírny, cestovní kanceláře nebo jiná zařízení cestovního ruchu, malíři pokojů, lázně, holiči, maséři a pod. ). Dále sem bude patřit také provoz ubytovacích podniků (hotely, pensionáty, útulky, chaty a pod. ), zejména vzhledem k zákazu účelového zcizení takových podniků nebo zastavení jejich provozu bez povolení (viz zákon č. 54/1920 Sb. ).

V § 47 jsou chráněny vody a vodní díla (zařízení), poněvadž mají dalekosáhlý hospodářský

význam. Voda je hospodářským činitelem jako dopravní cesta, jako energie i jako závlaha. Tento hospodářský význam vod daleko převažuje stránku bezpečnostní (koupání nebo jiné užívání vod), takže zařazení do hospodářské kapitoly je zcela na místě. Ochranou vod [§ 47 odst. 1 písm. b)] se rozumí ochrana co do množství i jakosti vody (též ochrana jímacích zařízení a obvodů, po případě i ochrana zařízení a opatření k zachování vláhy v půdě, ochrana proti znečišťování vod, vypouštění škodlivých odpadových vod a pod. ). Ochrana proti vodám je pak obrana proti škodlivým účinkům a proti přemíře vod (povodně, odvodňování a pod. ). Konečně sem spadá i ochrana vod minerálních.

Druhá část tohoto oddílu (§§ 48 až 52) obsahuje předpisy, jež by bylo možno souborně charakterisovat jako ochranu pořádku ve věcech hospodářských. Jde tu o nedovolené hospodářské sdružování, pokud nemá povahu tvoření soukromých monopolů, které je trestné soudně, dále o porušování hospodářských a technických norem, o ochranu měr a úředního označování výrobků, o zajištění nevyužitých výrobních prostředků a sběru surovin, rovněž nejsou-li trestné soudně. Tyto předpisy se vztahují, přichází-li to u nich vůbec v úvahu, i na sektor zemědělský, poněvadž v oddílu čtvrtém není v tomto směru zvláštních ustanovení. Nevyžadují bližšího výkladu; pouze k § 49 bylo by třeba poznamenat, že t. zv. hospodářské a technické normy jsou ve smyslu zákona č. 84/ 1948 Sb. normy vydané Československou společností normalisační nebo Elektrotechnickým svazem československým.

Závěrem by bylo třeba k oddílu třetímu ještě podotknout, že se jím zajišťuje také tvůrčí a zlepšovatelská činnost v hospodářství, zahrnujíc v to i ochranu patentů a t. zv. ochranných známek a vzorů (není-li již kryta trestním zákonem soudním); zajišťují ji zejména ustanovení §§ 42 a 50. a kdyby se snad vyskytly ještě případy, na něž by se tato ustanovení nevztahovala, také všeobecná ustanovení § 33, resp. § 127.

V oddílu čtvrtém (Ochrana zemědělství a lesnictví) se chrání zejména výroba rostlinná, lesní a živočišná, která má základní význam pro řádnou výživu pracujících. Aby bylo možno její úkoly splnit, je nutno ji chránit přísnými trestními sankcemi. Jde tu v zemědělském sektoru o určitou obdobu předpisů zařazených do oddílu třetího. Na živočišnou výrobu se dříve zapomíná. Proto je nyní nutno věnovat jí co největší péči, nejen pokud jde o rozšíření početních stavů, ale též o zvýšení užitku.

Ustanovení § 53 je obdobně široce formulováno jako ustanovení § 42. úchylky od vý-

robního plánu (srov. "plánované plochy a výnosy"), které jsou podružného významu a vyplývají z výrobních poměrů, nezakládají skutkovou podstatu § 53. I zde se postihují nejen osoby na výrobě zúčastněné, nýbrž také osoby, které neoprávněně do výroby zasahují nejsouce na ní zúčastněny, a i zde se stíhá nejen nesplnění povinností, nýbrž i porušení zákazů týkajících se výroby rostlinné (na př. neoprávněné pěstování tabáku). Totéž platí i v lesním hospodaření podle § 54, jakož i ve výrobě živočišné podle § 56.

Pro rozhraničení mezi polním a lesním pychem (§ 55) a delikty soudními (krádež nebo poškození cizí věci) bude kriteriem, zda jde o čin obecně nebezpečný, při čemž hlavním rozeznávacím momentem bude výše způsobené škody.

Široce formulované trestní ustanovení o ochraně výroby živočišné (§ 56) zahrnuje v sobě zejména také ochranu řádného nakládání s krmivy, tlumení zvířecích nákaz, ochranu dobytčích pasů, činnosti pohodných, veterinární ochranu a pod. K ustanovení odstavce 2 písm. b) nutno pak podotknout, že sílicí prostředky pro zvířata jsou látky nebo směsi látek, kterými nelze zvíře ani nasytit, ani léčit a které nepůsobí přímo k zábraně nemoci, ale jimiž lze ovlivňovat přeměnu látek, konstituci nebo užitkovost zvířat (vyhláška č. 957/1949 ú. l. I).

S předchozími ustanoveními souvisí i ochrana myslivosti a rybářství. Při ochraně myslivosti je nutno trestat osoby, které porušují uznané zásady myslivosti, jakož i dbát na to, aby lidové lovecké společnosti byly skutečně lidové a aby do nich nepronikaly nežádoucí živly.

Konečné směřují trestní sankce tohoto oddílu také k ochraně ptactva a zvířat užitečných pro zemědělství (lesnictví) a k ochraně všech zvířat proti týrání.

V oddílu pátém (Ochrana finančního hospodářství) jsou obsažena trestní ustanovení k ochraně finančního řádu státního, jehož řádný chod je důležitým předpokladem rozvoje socialistického sektoru našeho národního hospodářství. Trestní sazby na všechny přestupky daňové, devisové a měnové jsou značně vysoké, ale to je odůvodněno tím, že jsou namířeny především proti zbytkům kapitalistických živlů a že jich tedy bude v tomto směru užíváno jako nástroje třídního boje. Zároveň mají tato trestní ustanovení přispět k převýchově těch našich občanů, kteří se dosud neoprostili od zbytků buržoasní daňové morálky. K uskutečnění těchto zásad přispěje kromě toho ještě

další významná okolnost, že nová konstrukce celé daňové soustavy směřuje k tomu, aby pracovní důchod byl daňově postižen méně než důchod bezpracný a aby způsob vybírání daní z pracovního důchodu byl co nejvíce zjednodušen.

K povšechné charakteristice tohoto oddílu nutno ještě zdůraznit, že zde jde z velké části o činy, které jsou při větší závadnosti trestné soudně, zejména byly-li spáchány úmyslně nebo ve větším rozsahu.

V podrobnostech se k jednotlivým ustanovením ještě uvádí:

K ustanovení § 62 odst. 1. písm. e) se podotýká, že podle něho má být trestán jen ten, kdo odklad placení daní skutečně vyláká nebo se placení vyhne; mají tedy být postiženi v první řadě nedbalí nebo nepořádní poplatníci, zejména ti, u nichž je k vymáhání daní třeba opětovných exekučních zákroků, anebo ti, u nichž se v exekučním řízení, které bude předcházet před řízením trestním, zjistí, že učinili opatření, aby platit nemuseli, a ne ti, kteří mají dobrou vůli daň zaplatit, ale platit bez své viny nemohou nebo platí opožděně. Často také budou dostatečným trestem úroky z prodlení, poplatek za zmeškání a pod.

U přestupku § 63 (ochrana oběhu zboží ve styku s cizinou) bude jako pravidlo přicházet v úvahu vedlejší trest propadnutí věci.

Poměrně vysoké trestní sankce § 69 mají své zvláštní odůvodnění v tom, že tímto ustanovením má být ochráněna a podporována spořivost.

K hlavě II. (Ochrana práce, zdraví lidu a zásobování).

Lidově demokratický stát, v němž je vedoucí silou dělnická třída a spolu s ní všechen pracující lid měst a venkova, je ztělesněným uskutečněním zájmů a potřeb pracujícího člověka. Před každým ohrožením těchto zájmů poskytuje zákon nutnou ochranu. Jde především o ochranu práce, pracujících a jejich sociálních práv, jakož i o zajištění zdraví a řádného zásobování pracujících potravinami a spotřebním zbožím průmyslovým.

K oddílu l (Ochrana sociálních práv pracujících). Hospodářství za kapitalismu sloužilo zisku kapitalistů. Pracující většina národa vyráběla a pracovala pro zisk malé menšiny těch, kteří vlastnili výrobní prostředky. Zisk je možno udržet a zvětšovat na úkor pracujících pouze vykořisťováním. Proto kapitalismus byl a je založen na zásadě vykořisťování člověka člověkem. Bezmezná touha po zisku doháněla

kapitalismus do neřešitelných rozporů, do hospodářských krisí, stávek, výluk, bídy, nezaměstnanosti a nakonec do válek. Sociální péče za kapitalismu byla nutným důsledkem špatně fungujícího hospodářství. Kapitalisté nejdříve člověka vykořistili, zdeptali nebo zbavili zaměstnání a pak dodatečně, aby se nebouřil, o něho charitativně pečovali milodary. Na druhé straně sociální politika za kapitalismu jako záměrná činnost sahala k rozrušování jednoty pracujících. Proto měl jiné právní, mzdové, platové i zaopatřovací nároky dělník, jiné státní a soukromý zaměstnanec, jiné za stejnou práci pracující muž a jiné pracující žena. Kapitalisté si udržovali své výsady oslabováním síly pracujících a rozkládáním jejich jednoty podle zásady "rozděl a panuj".

To vše se podstatně změnilo, úkoly ochrany práce v lidové demokracii jsou určeny zásadou vyjádřenou v ústavě, že hospodářství slouží lidu. Proto sociální politika v lidové demokracii usiluje o vytváření hospodářských předpokladů, které pracující potřebují ke zdaru a úspěchu své práce. Při tom dbáme toho, aby se výsledky práce lidu obracely především ve prospěch těch, kdož se o ně zasloužili, a podle toho, jak se o ně zasloužili.

Organisování práce řízené státem (§26 ústavy), státní politika mzdová směřující k neustálému zvyšování životní úrovně pracujícího lidu (§27 ústavy) a konečně veřejná sociální péče, zejména v oboru národního pojištění, péče o mládež a páče o reemigranty a o některé speciální skupiny sociální, jsou hlavními úkoly v tomto směru.

K organisování práce náleží mobilisace a včleňování do práce, péče o nejúčelnější využití lidské práce a právní, technická a sociálně zdravotní ochrana pracujících.

V našem státě mají všichni občané právo na práci, na spravedlivou odměnu za vykonanou práci a na odpočinek po práci. Právo na práci, příslušející všem občanům, je zaručeno zejména řízením práce státem podle zásady plánovaného hospodářství; tím jsou státu dány prostředky, aby mohl svým občanům poskytnout práci a tak právu na práci dát náležitý reálný podklad. Trestní zákon správní chrání právo na práci v § 72. Podle něho jsou trestní zejména ti, kdož se záměrně vyhýbají práci; tento přestupek páchaný třídním nepřítelem bude důvodem pro použití § 12 odst. 3 (srov. též důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Organisaci práce řízenou státem podle hospodářského plánu ruší zejména ten, kdo bez předepsaného souhlasu k sjednání pracovního poměru přijme někoho do práce a jej zaměstnává

anebo jej propustí, jakož i ten, kdo bez předepsaného souhlasu práci opustí, dále kdo nehospodárně zaměstnává pracující, zvláště kdo udržuje v závodě jejich skryté reservy nebo požaduje nadměrný počet pracovních sil; kdo bezdůvodně neuposlechne úředního příkazu, kterým se přiděluje k výkonu prací, kdo nedovoleným způsobem zaměstnává určité skupiny pracujících, jako osoby, jejichž pracovní způsobilost je snížena, nebo cizí státní příslušníky, kdo ztěžuje, ohrožuje nebo ruší evidenci pracujících; kdo si neopatří nebo na vyzvání nepředloží doklady pro evidenci pracujících, jako pracovní průkaz, nebo těchto dokladů jakýmkoli způsobem zneužije nebo je zničí. Tyto trestné činy nesmějí dosáhnout takové intensity, aby mařily nebo ztěžovaly rozvoj nebo provoz veřejného podniku nebo provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu v některém jeho úseku, protože by pak šlo o soudně trestný čin ohrožení provozu a jednotného hospodářského plánu.

Zájem na odborném výcviku pracujícího dorostu chrání § 73 zákona. S tím souvisí ochrana nerušeného provozu zařízení sloužících jeho výcviku nebo výchově (střediska pro výchovu pracujícího dorostu, učňovské dílny, zařízení základních odborných škol a pod. ) nebo jiným uznaným potřebám a zájmům pracujícího dorostu (učňovské domovy, klubovny, hřiště a pod. ).

Uskutečnění zásady spravedlivé odměny za práci umožňuje státní mzdová politika, prováděná v dohodě s jednotnou odborovou organisací a směřující k neustálému zvyšování životní úrovně pracujícího lidu; zákon hrozí trestem rušitelům této mzdové politiky v § 74 osnovy. Typickým případem tohoto přestupku je zejména vyplácení mzdy (platu) a jiného plnění peněžité hodnoty v souvislosti s pracovním nebo učebním poměrem ve vyšší nebo nižší výměře, než stanoví mzdové úpravy, nebo na základě ujednání stran, jež odporují předpisům o státní mzdové politice a mzdovým úpravám, dále poskytnutí jednorázové odměny, jež nemá základ v mzdových vyhláškách. Typickým případem nepřímého majetkového prospěchu v rozporu se zákonnými předpisy o státní mzdové politice nebo opatřeními na jejich základě vydanými je poskytování věcných nebo peněžitých prostředků spolkům, podpůrným fondům nebo jiným zařízením zaměstnanců, jestliže tyto prostředky pak orgán spolku, podpůrného fondu nebo jiného sociálního zařízení rozděluje dále.

Právo na odpočinek po práci, příslušející všem pracujícím, je zaručeno zákonnou úpravou pracovní doby a pracovního klidu, zejména

úpravou placené dovolené na zotavenou; kdo by rušivě zasahoval v tato práva, podléhá trestu určenému v § 75 navrhovaného zákona. Přestupku se dopouští a trestá se zejména rušitel úpravy pracovní doby a pracovního klidu, zvláště kdo nařídí práci nad dovolenou dobu nebo ve dnech pracovního klidu a kdo rozvrhne pracovní dobu nedovoleným způsobem nebo neposkytne zaměstnancům předepsané pracovní přestávky nebo kdo neposkytne zákonnou dovolenou, vždy za předpokladu, že nejde o zákonem uznanou neodkladnou práci nebo jinou výjimku podle zákona přípustnou.

Ochrana života a zdraví při práci je zajištěna zejména státním dozorem a předpisy o bezpečnostních opatřeních na pracovištích; zákon poskytuje trestní ochranu proti osobám, které by život nebo zdraví pracujících ohrozily. Přestupku podle § 76 se zvláště dopustí ten, kdo nezřídí nebo neudržuje bezpečnostní zařízení, zejména tím, že opomine nebo odmítne odstranit technické nebo zdravotní závady pracovního prostředí, pracovního postupu, pracovní organisace nebo pracovních předmětů a pod. Dojde-li ke skutečnému ublížení na zdraví, půjde o trestný čin soudní (ublížení na zdraví z nedbalosti).

Zákony o národním pojištění zajišťují pracujícím právo na léčebnou péči a na zaopatření jak v stáří, tak i při nezpůsobilosti k práci a při nemožnosti obživy; ženám umožňují zvláštní péči v těhotenství a v mateřství a dětem a mládeži pracujících zajišťují pomoc v nemoci. Zákon chrání zájmy národního pojištění trestní sankcí proti těm, kdož naše národní pojištění poškozují. Přestupku podle § 77 se dopouští na př. ten, kdo sjedná s pojištěncem, jeho rodinným příslušníkem nebo pozůstalým protizákonnou smlouvu, kterou mají být zkrácena jeho práva, nebo kdo nevyhoví jiné povinnosti podle předpisů o národním pojištění, a i ten, kdo dosáhne dávky předstíráním. Zde může jít též o soudně trestný čin podvodu.

Rodinám s dětmi poskytuje stát zvláštní úlevy a podporu; dětem zaručuje zvláštní péči a ochranu a mládeži zaručuje všechny možnosti plného tělesného a duševního rozvoje. Stejná ochrana se poskytuje i obětem války a fašistické persekuce. Tato i jiná práva zajišťuje stát svou všeobecnou sociální péčí. Je ovšem nutno tuto péči chránit proti těm jednotlivcům, kteří jí zneužívají, a zákon umožňuje jejich potrestání v § 78. Typickými případy tohoto přestupku je neoprávněné odpírání vydat potvrzení nebo potřebné listinné doklady k dosažení sociálních nároků nebo výhod, jakož i maření řízení o jejich přiznání,