správního, ale i jednotlivé skutkové podstaty přestupků. Tento zákoník je však dnes již značně překonán, zejména v části obsahující skutkové podstaty jednotlivých přestupků, která byla dotčena řadou pozdějších zákonů. Mnohá delší trestní ustanovení přestupkového zákoníku jsou nadto zastaralá, po případě se stala obsoletními.

První republika převzala v roce 1918 staré rakouské i uherské předpisy správního práva trestního, navázala na ně a pokračovala v jejich linii. Mocenský poměr třídních sil se v podstatě nezměnil a česká i slovenská buržoasie, která se uchopila moci, nemusela přistupovat k podstatnějším změnám správního práva trestního, naopak mohla dosavadních předpisů využít jako vhodného nástroje k třídnímu útisku proletariátu. Nová trestní ustanovení vznikala jen při nových úpravách jednotlivých oborů správního práva a trestní právo správní se tak stávalo ještě složitějším a nepřehlednějším. To umožňovalo buržoasii zastírat třídní povahu tohoto úseku práva a provádět je k uskutečňování svých zájmů. Za první republiky byl sice učiněn pokus o novou úpravu trestního práva a řízení správního; v oboru trestního práva měly však být upraveny toliko obecné zásady, neměly tedy být kodifikovány všechny správní delikty. Ačkoliv návrh zákona o správním trestním právu a řízení budoval, jak se výslovně konstatovalo v jeho důvodové zprávě, na právu dosud platném (zejména na dosavadní judikatuře byv. nejvyššího správního soudu), přece se nestal zákonem, a po desetiletém projednávání byly v roce 1937 práce na něm zastaveny. To vše svědčí o tom, jak zastaralé normy trestního práva správního plnily i v buržoasní demokracii plně cíle, pro něž byly vydány. Buržoasie první republiky neměla na pronikavější reformě trestního práva správního prostě zájem.

Tento vývoj trestního práva správního byl dovršen v době nesvobody, kdy fašističtí okupanti a jejich přisluhovači vydali ve svých zákonech v oboru správního práva celou řadu nových trestních ustanovení správních, namířených proti pracujícímu lidu českému a slovenskému. Nově bylo zejména upraveno trestní právo a řízení ve věcech vyživovacích, zásobovacích a cenových. I když mnohá ustanovení okupantských norem byla pro svůj protidemokratický obsah prohlášena za nepouživatelná a další z nich postupně zanikají novou úpravou příslušných správních odvětví, přece jen zbývající z nich — nehledíc k nevyhovujícímu obsahu — zvýšily nepřehlednost a roztříštěnost dosavadního trestního práva správního.

Avšak ani vývoj trestního práva správního po roce 1945 nepřispěl k zjednodušení a k cel-

kovému zlepšení dosavadního stavu. I když se změny v třídní struktuře po květnové revoluci obrážely i ve správním právu trestním, přece jen nezbylo než zatím formálně navázat na dosavadní vývoj, t. j. vytvářet nové trestní právo správní jen při nových zákonných úpravách. Teprve když únorové události roku 1948 definitivně rozhodly o porážce reakce, bylo možno přikročit k pracím na kodifikaci trestního práva správního.

Tento stručný rozbor dosavadního stavu plně odůvodňuje nutnost okamžitě účtovat se zastaralým, roztříštěným, nepřehledným a nejednotným trestním právem správním, naplněným z největší části protidemokratickým duchem, a místo něho dát lidové správě ve formě nové zákonné úpravy účinnou zbraň pro zostřující se třídní boj i vhodný prostředek pro politickou výchovu občanů.

Dalším důvodem pro kodifikaci trestního práva správního je i skutečnost, že při nové úpravě se lidové správě svěřuje i stíhání značné části dosud soudně trestných přestupků. Jde tu o delikty, které mohou orgány lidové správy v rámci ostatních svých úkolů, t. j. v těsné souvislosti s okamžitými potřebami veřejné správy, lépe, vhodněji a rychleji stíhat než soudy. Tato okolnost na jedné straně a míra nebezpečnosti deliktu pro společnost na straně druhé, rozhodovala vůbec při rozdělení deliktů na činy trestné soudně a na přestupky trestné orgány lidové správy.

Předkládaný trestní zákon správní upravuje vyčerpávajícím způsobem celé trestní právo správní. Obsahuje nejen obecné zásady tohoto oboru právního, které jsou společné pro všechny delikty správní a jejichž nedostatek je v praxi lidové správy, zejména v zemích českých, velmi pociťován, ale shrnuje zároveň přestupky ze všech oborů veřejné správy, jejichž stíhání dnes náleží, resp. v budoucnu má náležet národním výborům. Přehledná a potřebám lidové demokracie vyhovující kodifikace celého trestního práva správního zabezpečí splnění úkolů, které tento obor právní musí plnit v období přechodu od kapitalismu k socialismu. Spolu s trestním zákonem soudním upraví trestní zákon správní od základů nově celé naše trestní zákonodárství. Zároveň připravované trestní řízení správní, které s trestním zákonem tvoří celek a toliko z důvodů účelnosti pro praktickou potřebu bude upraveno v samostatném zákoně, zajistí, aby nedocházelo ke kompetenčním sporům mezi lidovou správou a soudy.

Jasně je patrná třídní povaha trestního zákona správního, t. j. snaha učinit z něho v rukou dělnické třídy účinný nástroj zostřeného třídního boje i vhodný prostředek k politické

výchově občanů. Tento cíl je vyjádřen nejen v čele zákona, v jeho úvodním ustanovení, které se stává důležitou interpretační pomůckou při používání zákona, ale je vyjádřena i v jednotlivých ustanoveních obecné části i v systému a formulaci jednotlivých skutkových podstat. Ze zákona, zejména z ustanovení o ukládání hlavních i vedlejších trestů, vychází jasně najevo, že je namířen především proti třídnímu nepříteli, který by se pokoušel ohrozit nebo jen rušit budovatelské úsilí pracujícího lidu. Tím se stává trestní zákon správní zároveň důležitým prostředkem, mobilisujícím občany k boji proti všem nepřátelům naší cesty k socialismu.

Trestní zákon správní přihlíží však i ke zkušenostem, které učí, že ještě dlouho po přechodu moci z jedné společenské třídy na třídu druhou se projevují ve vědomí lidí přežitky staré společnosti, přežitky projevující se zejména v nezachováváni nejrůznějších pravidel společenského soužití. Trestní zákon správní chce plnit i tento důležitý výchovný charakter práva v lidové demokracii jak naznačují četná ustanovení, zejména ustanovení o upuštění od potrestání. Použití těchto ustanovení bude na místě především vůči občanům, kteří jinak řádně plní své povinnosti k celku. Je samozřejmé, že i při ukládání trestů těmto občanům bude v praxi přihlíženo k tomu, jak se zapojili do budovatelského úsilí pracujícího lidu. Výchovný charakter zákona se konečně výrazně projevuje i v ustanoveních o trestním stíhání mladistvých.

Jednotlivá ustanovení zákona jsou formulována pokud možno pružně. I když jde o kodifikační práci, t. j. o základní úpravu rozsáhlého oboru právního, nechce nová úprava znamenat zabrždění dalšího vývoje. Při budování socialismu se hospodářské a společenské předpoklady nutně mění, a proto jednotlivá ustanovení zákona, zejména skutkové podstaty jednotlivých přestupků jsou formulovány pokud možno pružně a široce. Bylo upuštěno od jakékoli kasuistiky v ustanoveních o skutkových podstatách přestupků, skrývající nebezpečí, že by mohla brzo zastarat, i když se jinak sleduje snaha dát lidové správě příkladnými výpočty často se vyskytujících skutkových podstat pokud možno přesné vodítko pro výkon trestní pravomoci Jen tak lze orgánům lidové správy umožnit, aby ve stálém styku a za přímé účasti pracujících mas mohly pohotově reagovat na proměnlivé požadavky třídního boje.

Je samozřejmé, že nelze ve všech směrech předvídat, jaké nové úkoly bude v dalším vývoji lidová správa mít a zda nový trestní zákon správní bude vždy dostatečnou pomůckou při jejich plnění. V tom směru nutno však úkol no-

vého zákona chápat tak, že se chce především vypořádat s minulostí a že pro budoucnost se chce stát jen východiskem pro budování nového trestního práva správního. Trestní zákon správní bude proto podle potřeby doplňován a přizpůsobován dalším etapám naší cesty k socialismu. Všechny dosavadní předpisy správ ního práva trestního budou zrušeny a nové předpisy správního práva budou mít potřebné trestní sankce správní v tomto zákoně. Nepostačí-li tyto sankce, změní se nebo doplní trestní zákon správní.

Trestní zákon správní nabude účinnosti zároveň s trestním zákonem soudním a spolu s příslušnými trestními řády.

Není pochyby o tom, že zamýšlené uspořádání předpisů trestního práva správního ulehčí podstatně práci národních výborů, a že tedy nejen nepřinese nové pracovní zatížení, ale naopak že bude mít za následek podstatné zjednodušení a zlevnění práce naší lidové správy.

K části všeobecné.

K § l.

V tomto ustanovení je vyjádřen politický cíl trestního zákona správního, t. j. chránit lidově demokratickou republiku, budovatelské úsilí před nepřáteli pracujícího lidu, chránit i jednotlivce, a zároveň vychovávat občany, aby se stali řádnými členy nové společnosti. V tomto úvodním ustanovení, které bude základním interpretačním pravidlem při provádění všech ostatních ustanovení trestního zákona správního, je jasně vyznačeno jeho třídní zaměření i jeho výchovný ráz. Obojí tento cíl je zdůrazněn i v dalších ustanoveních zákona.

Tím se zákon podstatně odlišuje od zákonů vydávaných buržoasií, která se snažila zastřít třídní obsah svých předpisů a usilovala o to, aby byly i vykořisťovanými třídami považovány za projev "nadtřídní spravedlnosti".

K § 2:

Jak ustanovení tohoto zákona, tak i ustanovení trestního zákona soudního jsou formulována pružně, jednak aby se oba zákony nestaly brzdou vývoje, jednak aby reakci nebylo možno uniknout spravedlnosti. Mnohé skutkové podstaty, formulované v obou zákonech pružně a široce, se proto někde budou překrývat; vést mezi nimi přesnou hranici není možné. Delikty ve větší míře nebezpečné společnosti mají stíhat soudy podle soudního zákona trestního. Proto se v § 2 stanoví jen všeobecně, že tyto činy nelze stíhat jako přestupky. V trestních řádech budou — jak již bylo naznačeno v úvodní části

důvodové zprávy — obsažena ustanovení, která zamezí případné kompetenční spory mezi soudy a národními výbory.

K § 3:

Trestné jsou zásadně ty přestupky, které byly spáchány na území československé republiky, bez ohledu na to, zda pachatelem je československý občan či cizinec. Ochrana zájmů lidově demokratické republiky však vyžaduje, aby bylo možno potrestat občana pro nesplnění určitých povinností, jež jsou pro něho závazné i mimo území státu; půjde zde zejména o nesplnění různých ohlašovacích povinností u zastupitelských úřadů v cizině.

Ze zásady vyslovené v odstavci 3 plyne, že jako přestupek může být trestán jen čin, který byl trestný v době, kdy byl spáchán. Podle práva platného v této době se řídí i trest, není-li pozdější zákon příznivější. Jde o zásadu, která platila již v dosavadním trestním právu.

K § 4:

Všeobecné předpisy trestního práva správního, platného dosud v českých zemích, neobsahují ustanovení o vině. Rozhodnutí bývalých politických úřadů a bývalého nejvyššího správního soudu byla, pokud jde o otázku zavinění u správních přestupků, značně kolísavá; řešila si ji případ od případu, často tak, že k trestnosti přestupku stačil objektivní skutkový stav. Na Slovensku otázka viny u správních přestupků upravena byla, a to tak, že k trestnosti přestupku stačila nedbalost.

Zásada, že bez viny není trestní odpovědnosti, je jedním ze základních principů socialistického trestního zákonodárství. Má-li být odůvodněno uložení trestu, musí k objektivním znakům trestného činu přistoupit subjektivní důvod trestnosti. Dialektické hodnocení momentů subjektivních i objektivních, osoby pachatelovy i jeho činu, nedovoluje, aby obě tyto stránky byly od sebe odlučovány. Proto je tato zásada přijata též v novém trestním zákoně správním. Se zřetelem k dnešnímu zostřenému třídnímu boji je ustanovení o trestní odpovědnosti formulováno tak, aby znemožnilo třídnímu nepříteli uniknout spravedlnosti. U převážné části přestupků je míra trestní odpovědnosti podle § 4 odst. l evidentní, takže ji není třeba v praxi zjišťovat.

K § 5:

Osnova se přidržuje zásady osobní odpovědnosti. Z toho vyplývá, že za právnickou osobu trestně odpovídá ten, kdo za ni jednal nebo měl jednat. Nejčastěji to budou osoby, které jsou

povolány právnickou osobu zastupovat ve věci, v níž došlo k nesplnění povinnosti. U kolegiátního orgánu budou trestně odpovědni všichni jeho členové s výjimkou těch, o nichž se zjistí, že nepřivodili trestný výsledek.

K § 6:

Ochrana společenských zájmů vyžaduje, aby trestná činnost zakládající přestupek byla potlačena již v zárodku; proto se v osnově zavádí všeobecně trestnost pokusu. Z ustanovení odstavce l plyne, že pokus bude trestný pouze u přestupků dolosních. U valné části přestupků jde o přestupky kulposní, u nichž je pokus pojmově vyloučen. Výchovný ráz ustanovení

o trestnosti pokusu vyplývá z ustanovení odstavce 3.

K § 7:

Dosavadní předpisy trestního práva správního směřovaly zpravidla pouze proti přímému pachateli; výjimka platí pouze podle některých novějších předpisů. Zákonem se zavádí všeobecně trestnost návodce a pomocníka, aby bylo možno postihnout všechny osoby, které měly účast na spáchání přestupku. Ustanovení o návodu a pomoci jsou formulována tak, že trestný bude i pokus návodu i pokus pomoci. Ustanovení o návodu bude mít význam zejména v těch případech, kdy bylo k spáchání přestupku zneužito osoby, která není po trestně právní stránce odpovědná. I tu je výchovný ráz tohoto ustanovení zdůrazněn beztrestností návodce, po případě pomocníka, zabrání — li spáchání přestupku.

K § 8:

V některých případech je nutné, po případě

i účelné, vykonat činnost, která má jinak všechny znaky přestupku, aby byla odvrácena nebo zamezena přímo hrozící škoda. V těchto případech musí být zaručena beztrestnost jednající osoby, pokud je ovšem čin vykonaný ve stavu nouze úměrný hrozící škodě. Stav nouze může nastat donucením nebo vyhrožováním nebo nahodilou událostí anebo při nutné obraně proti přímo hrozícímu útoku.

K §§ 9 a 10:

Pro přestupek lze potrestat jen toho, kdo je v době činu způsobilý ovládat své jednání. Tuto způsobilost nemají osoby uvedené v § 10 odst. 1. Rovněž osoby mladší než 15 let nelze považovat za trestně odpovědné.

Věková hranice trestní odpovědnosti nebyla v oboru trestního práva správního dosud upravena. Zákon ji řeší shodně s připravovaným trestním zákonem soudním; bylo přihlédnuto

k tomu, že v patnáctém roce končí povinná školní docházka. O výchovu osob mladších než 15 let, kdyby se dopustily poklesku, bude postaráno jiným způsobem (domácí a školní výchova a pod. ).

Různé nehody, které v opilství zavinují zejména automobilisté, vyžadují, aby opilost nebo podnapilost nezbavovala pachatele odpovědnosti za přestupek spáchaný v tomto stavu. Je samozřejmé, že ustanovení § 10 odst. 2 bude možno použít jen tehdy, bude-li možno osobě, jež byla ve stavu opilosti, přičíst zavinění za tento stav ve smyslu § 4. Opilství samo o sobě bude rovněž trestné, i když v něm nebyl spáchán jiný přestupek (srov. § 85). Ustanovení § 10 odst. 2 bude důležitým prostředkem k výchově občanů i k ochraně společnosti.

K § 11:

Zákon rozlišuje tresty hlavní a vedlejší. Označuje-li zákon některé z trestů jako "vedlejší", neznamená to, že by tyto vedlejší tresty byly méně významné nebo pro pachatele méně citelné. Rozdíl je v tom, že trest vedlejší nebude možno uložit samostatně.

V zákoně se zavádějí tři druhy hlavních trestů; k dosavadním dvěma druhům (pokuta a odnětí svobody) přistupuje jako další hlavní trest veřejné pokárání, které se ve většině případů svým výchovným účinkem a v důsledku nového významu občanské cti stane důležitějším trestem než pokuta.

Vedlejší tresty mají především sloužit k zatlačování kapitalistických živlů.

K § 12 odst. l:

Nejvyšší trestní sazby na přestupky jsou stanoveny u pokut částkou 500. 000 Kčs a u trestů odnětí svobody výměrou 6 měsíců. Při stanovení těchto maximálních sazeb trestů na těžší přestupky se přihlíží k tomu, aby nepřekročovaly obvyklé nejnižší sazby nového soudního trestního zákona.

U běžných přestupků, jichž se může snadno dopustit každý občan, se vychází z úvahy, že při příliš vysokých trestních sazbách v zákoně stanovených a při poměrně nízkých trestech skutečně ukládaných, ztrácí pohrůžka trestem značně na svém výchovném významu. Jsou proto maximální sazby u takovýchto přestupků proti dosavadnímu stavu přiměřeně sníženy a přizpůsobeny pokud možno sazbám trestů podle zkušeností dnes skutečně ukládaných a postačujících k ochraně příslušných společenských zájmů.

Při určování. výše záleží na nejrůznějších okolnostech. Národní výbory budou musit při-

hlédnout ke všem skutečnostem, jež mají vztah k osobě pachatele a k přestupku. Bude nutno přihlížet zejména k osobním vlastnostem pachatele, k stupni jeho odpovědnosti ke kolektivu a k jeho celkovému postoji k lidově demokratickému řádu, jež se zejména projeví jeho zapojením do budovatelského úsilí.

K § 12 odst. 2:

Ustanovení zákona, dovolující současné uložení trestu odnětí svobody a pokuty i v případech, kde to ve zvláštní části zákona není stanoveno, je namířeno především proti třídním nepřátelům.

K § 12 odst. 3:

Trestní právo správní však slouží především k upevňování a rozvíjení vítězství dělnické třídy, a musí proto umožnit orgánům lidové správy, aby za podpory širokých mas postihovaly skutečného třídního odpůrce citelnými a účinnými tresty. Zákon proto připouští, aby tam, kde ze způsobu provedení přestupku bude patrno, že jím měl být projeven nepřátelský postoj k lidově demokratickému řádu republiky nebo k její socialistické výstavbě, mohly být uloženy trest odnětí svobody od tří měsíců do dvou let, a to bez ohledu na sazby odnětí svobody stanovené ve zvláštní části zákona, a kromě toho též pokuta až do dvojnásobku sazby stanovené na příslušný přestupek ve zvláštní části zákona. Trest odnětí svobody bude v tomto případě vykonáván v táborech nucené práce.

Zkušenosti získané při provádění zákona

0 táborech nucené práce totiž ukázaly, že tyto tábory hrají významnou roli při převýchově osob, které svým dřívějším protilidovým přesvědčením a postojem rušily socialistickou výstavbu republiky, úspěchy dosažené zejména při výchově těchto osob k práci, jejich zapojení do budovatelské práce po propuštění z tábora, vedou k tomu, aby instituce táborů nucené práce bylo využito k progresivnímu výkonu trestu odnětí svobody za přestupky motivované nepřátelským postojem k dnešnímu společenskému zřízení. Proto se v trestním zákoně správním tato instituce zakotvuje a zákon o táborech nucené práce se formálně zrušuje (§ 151).

Tábory nucené práce budou i nadále určeny jen pro skutečné třídní odpůrce pracujícího lidu. Předpokladem výkonu trestu na svobodě v táborech nucené práce tedy bude, že ze správního přestupku půjde jasně najevo nepřátelský postoj k dnešnímu společenskému zřízení. Nezáleží v podstatě na tom, o jaký přestupek jde.

1 v tomto směru chce zákon zůstat pružným a

nechce si nějakou kasuistikou vytvořit zábranu pro účinné stíhání třídního nepřítele. Dosavadní zkušenosti s tábory nucené práce však ukazují, že zpravidla se nepřátelství k lidově demokratickému řádu projevuje trvalým odmítavým postojem k budovatelské práci. Záměrné vyhýbání se práci bude proto nejčastější skutkovou podstatou odůvodňující — při potrestání pro přestupek § 72 — vykonání trestu pro tento přestupek v táboře nucené práce. Zákonem o trestním řádu správním bude zajištěno, aby provedením řádného řízení bylo zabezpečeno splnění cílů sledovaných v § 12 odst. 3.

K § 12 odst. 4:

Toto ustanovení nutno posuzovat v souvislosti s §§ 27 a násl.

K §§ 13 a 14:

Výpočet přitěžujících a polehčujících okolností uvedených v §§ 13 a 14 je příkladný vzhledem k tomu, že v zákoně nelze postihnout všechny skutečnosti, jež budou mít v konkrétním případě vliv na výši trestu.

K § 15:

Dosavadní předpisy platné v českých zemích v oboru trestního práva správního neobsahují ustanovení o trestání správních přestupků při jejich souběhu.

Podle nové úpravy budou národní výbory při souběhu přestupků ukládat zásadně za každý přestupek zvláštní trest (zásada kumulační). Dopustí-li se však někdo více přestupků jedním činem, uloží národní výbor pachateli trest podle sazby určené na nejtěžší ze spáchaných přestupků, při čemž se bude při výměře trestu přihlížet k ostatním přestupkům jako k okolnostem přetěžujícím.

Národním výborům se dává dále možnost, aby vyměřily jeden trest, a to podle sazby určené na přestupek nejpřísněji trestný, i tehdy, půjde-li o více přestupků spáchaných několika Činy. Tohoto ustanovení se bude používat r tehdy, bude-li to účelné z procesních nebo jiných důvodů (na př. konkurence závažného přestupku s přestupkem poměrně nepatrným).

K § 16:

Buržoasní trestní právo namířené proti vykořisťované většině a založené na principu, že trest je odplatou za spáchaný čin, neznalo pochopitelně instituci upuštění od potrestání. V lidově demokratické republice, v níž je použito všech prostředků k výchově širokých mas pracujících, bude upuštění od potrestání dů-

ležitým výchovným opatřením. Upuštění od potrestání je přípustné pouze u osob, které se zapojily do budovatelského úsilí pracujícího lidu.

Výchovný význam upuštění od potrestání je ještě zvýšen možností ukládat určité ometení a povinnosti. Omezení nebo povinnosti takto uložené musí být úměrné provinění a musí sledovat nápravu pachatele (na př. účast provinilého účastníka dopravy na kursu, v němž bude poučen o pravidlech silniční dopravy). Vznikla-li přestupkem škoda, může národní výbor při upuštění od potrestání uložit pachateli, aby vzniklou škodu nahradil. Splnění uložených podmínek bude zajištěno tím, že národní výbor uloží trest v případě, že pachatel tyto povinnosti nesplní.

Instituce upuštění od potrestání bude v případech, v nichž budou stanoveny podmínky i lhůta k jejich splnění, plnit zároveň funkci podmíněného uložení trestu.

V připravované osnově zákona o trestním řízení správním bude kromě toho národním výborům dána možnost, aby zahájené řízení zastavily, po případě aby řízení vůbec nezahajovaly, půjde-li o činy zcela nepatrného významu, na jejichž potrestání nebude s hlediska ochrany společnosti zájmu.

K § 17:

Trest odnětí svobody bude nejpřísnějším hlavním trestem na přestupek. Trest odnětí svobody nebude již, jak tomu bylo do nedávná, odloučením pachatele od společnosti. Produktivní a kolektivní práce spojená se zrněnou prostředí bude mít na pachatele výchovný vliv.

K §18:

Trest veřejného pokárání je typickým opatřením výchovným: bude se ho používat jen v těch případech, kde splní svůj účel. Veřejné pokárání nebude ukládáno osobám, které svým celkovým postojem zaujímají záporné stanovisko k lidově demokratickému řádu a u nichž by veřejné pokárání nevedlo k nápravě.

K §§ 19 a 20:

Pokuta musí být vyměřena jednak s ohledem na povahu přestupku, jednak s přihlédnutím k majetkovým poměrům pachatele. Nebylo by vhodné ukládat příliš vysokou pokutu v těch případech, v nichž by již předem bylo zřejmo, že pokuta je nedobytná a že pachatel bude musit nastoupit náhradní trest odnětí svobody. U závažnějších přestupků bude však nutno ukládat pokuty v takové výši, aby představovaly citelnou majetkovou újmu. Ustanovení § 20 odst. 2 je určeno k ochraně sociálně slabých, kteří nejsou s to zaplatit pokutu.

K § 21:

Propadnutí jmění bude nejpřísnějším vedlejším trestem, zpravidla citelnějším než kterýkoli z hlavních trestů. Trest propadnutí jmění bude možno uložit pouze v těch případech, v nichž přestupkem bylo úmyslně projeveno zjevné nepřátelství k lidově demokratickému řádu.

Tento trest bude na místě zejména tam, kde jde o majetek pachatele, který nebyl získán vlastní prací, a kde konfiskací bude znemožněna další společensky nebezpečná činnost pachatele.

K § 22:

Zákazem určité činnosti nebo povolání se znemožňuje pachateli, aby se mohl znovu dopustit přestupku, za který byl potrestán. Tento trest se neomezuje jen na odnětí živnostenského oprávnění, ale může se vztahovat i na zákaz činnosti (na př. odnětí řidičského průkazu, zákaz obsluhy parních kotlů).

K § 23:

Trestním zákonem správním se ruší policejní vyhoštění, jakož i policejní dohled výrokem správních orgánů (srov. § 150). Obě tyto instituce byly ve většině případů pouhými administrativními opatřeními, která byla v době panství buržoasie prostředkem třídního útisku pracujícího lidu. Podle nové úpravy je zákaz, po případě určení pobytu vedlejším trestem, který lze uložit jen při závažném přestupku, jímž se ruší budovatelské úsilí pracujícího lidu. Uvedený vedlejší trest je namířen proti nepřátelům lidově demokratického řádu, kteří se zákazem, po případě určením pobytu vylučují z prostředí, kde zasahují rušivě do socialistické výstavby státu.

K § 24:

Uveřejnění nálezu bude na místě zejména tehdy, bude-li nutno ukázat veřejnosti, že přestupek, který vzbudil pohoršení pracujícího lidu, byl po zásluze potrestán. Interními směrnicemi bude zajištěno, aby uveřejnění nálezu nebylo ukládáno tam, kde byl vysloven trest veřejného pokárání, vzhledem k tomu, že se občané dovědí o potrestání pachatele z vyhlášky, jíž bylo veřejné pokárání uvedeno ve známost.

K § 25:

Uložením vedlejšího trestu propadnutí věci má být zpravidla odčiněna škoda, kterou pa-

chatel způsobil společnosti, po případě mu má být znemožněno další páchání přestupků, a tím i zabráněno dalšímu ohrožování společnosti.

K § 26:

"Zabrání" je ochranným opatřením, kterého se použije v těch případech, kdy nebude možno vyslovit vedlejší trest propadnutí věci z toho důvodu, že nebude možno přikročit k trestnímu stíhání (na př. půjde o osobu duševně chorou nebo o osobu mladší než patnáct let), nebo proto, že národní výbor upustí od potrestání. Zabrání bude možno vyslovit též tehdy, půjde — li o věc obecně nebezpečnou. Ve všech těchto případech však bude možno vyslovit zabrání jen tehdy, bude-li z okolností případu zřejmé, že jde o věc, která byla určena k spáchání přestupku nebo kterou pachatel získal přestupkem nebo odměnou za něj anebo* které pachatel nabyl za věc přestupkem získanou.

K §§ 27 až 30:

Zvláštní péči je nutno věnovat mládeži, která se dopustila přestupků. Musí být přihlíženo zejména k vlivům, které působily na jednání mladistvých, jakož i k vlivům trestních opatření proti nim. Při ukládání trestů mladistvým je nutno dbát toho, aby trest měl výlučně výchovný charakter.

Dolní hranice trestní odpovědnosti se určuje na patnáctý rok věku, v němž mladistvý ukončí povinnou školní docházku; horní hranice — osmnáct let — je ve shodě s předpisy o nabytí zletilosti.

Mladistvému bude možno uložit jako trest hlavní pouze pokutu nebo trest odnětí svobody; jako trest vedlejší bude možno uložit pouze propadnutí věcí. Horní hranice sazeb pokut a trestů odnětí svobody se u mladistvých snižují na polovinu.

Výchovné důvody mluví pro to, aby bylo možno u mladistvých ještě ve větší míře než u osob zletilých uplatnit instituci upuštění od potrestání. Národní výbor má upustit od potrestání mladistvého vždy, lze — li očekávat, že toto upuštění přispěje k nápravě mladistvého ve větší míře než uložení trestu. Z okolnosti, že ustanovení § 29 doplňuje § 16, vyplývá, že mladistvému lze při upuštění od potrestání uložit, aby splnil určité povinnosti, po případě, aby nahradil škodu přestupkem způsobenou (srov. § 16 odst. 2).

"Vhodným poučením" (§ 29 odst. 2) se rozumí domluva, kterou dá národní výbor mladistvému při upuštění od potrestání.