§ 69.
(1) Ustavující schůzi výboru svolává a řídí člen výboru pověřený předsedou Národního shromáždění.
(2) Jakmile si výbor zvolí ze svého středu předsedu, ujme se nově zvolený předseda řízení schůze. Kréme předsedy zvolí si výbor místopředsedy a zapisovatele.
(3) Pro tyto volby platí obdobně všeobecná ustanovení jednacího řádu o volbách (§ 39).
•
§ 70.
Nadpoloviční většina všech členů výboru může kdykoli žádat o nové volby všech nebo některých funkcionářů.
§ 71.
(1) Schůze výboru svolává a řídí jeho předseda.
(2) Předseda je povinen schůzi svolat, požádá-li o to užší předsednictvo Národního shromáždění nebo 1/3 členů výboru s uvedením předmětu jednání. Nevyhoví-li v přiměřené lhůtě, svolá schůzi výboru předseda Národního shromáždění.
§ 72.
(1) Schůze výborů jsou zásadně neveřejné, jestliže se výbor se souhlasem užšího předsednictva Národního shromáždění neusnese, aby byla připuštěna veřejnost.
(2) Jednání neveřejné schůze výboru, jeho část nebo výsledek může býti prohlášen za důvěrný na návrh předsedy Národního shromáždění, vlády nebo člena vlády nebo na návrh svého předsedy.
§ 73.
Výbor je schopen se usnášeti, je-li přítomna nejméně 1/3 členů. K platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných. Předsedající výboru může se účastnit rozpravy a činit návrhy. Návrhy lze se souhlasem předsedajícího podávat i ústně. Jinak platí pro jednání výboru obdobně pravidla pro valnou schůzi sněmovny.
§ 74.
(1) Zápisy ve výborech pořizuje úředník sněmovní kanceláře, ověřuje je předseda a zapisovatel výboru, který odpovídá za správnost a úplnost zápisu.
(2) O obsahu zápisů platí obdobně všeobecná ustanovení o zápisech (§ 46 r. )
(3) Těsnopisný záznam o jednání výboru pořizuje se jen tehdy, usnese-li se na tom výbor
a dá-li k tomu předseda Národního shromáždění souhlas.
(4) Výbor se může usnésti, že se jeho jednání neuveřejní.
Účast jiných osob ve výborech.
§ 75.
(1) Předseda a místopředsedové Národního shromáždění, členové vlády, předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a pověřenci v oboru své působnosti, se souhlasem příslušného ministra, mohou se dostaviti do výborových schůzí.
(2) Předseda a místopředsedové Národního shromáždění a členové vlády mohou se v nich ujmouti kdykoli slova a činit návrhy. Stejné právo, avšak jen v oboru své působnosti, mají předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a pověřenci.
(3) úředníci, vyslaní členy vlády, mohou se zúčastnit schůzí výborových a se souhlasem předsedy výboru ujmouti se tam slova.
(4) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, mají právo býti přítomni jednání výboru, ačli jeho jednání nebylo prohlášeno za důvěrné.
(5) Dále mají právo býti přítomni předsedou Národního shromáždění pověření úředníci kanceláře Národního shromáždění, úředníci vyslaní-kanceláři presidenta republiky a mimo schůze důvěrné tajemníci poslaneckých klubů, pověření předsednictvem klubu.
§ 76.
člen vlády a předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu jsou povinni dostaviti se do schůze výboru na pozvání jeho předsedy, jestliže se na tom usnese výbor (§ 55 ústavy).
Znalci a svědci ve výboru. Provádění šetření.
§ 77.
(1) Výbor může se souhlasem předsedy Národního shromáždění přizvati ke svým poradám i jiné osoby jako znalce s hlasem poradním.
(2) O jejich odměně rozhoduje užší předsednictvo Národního shromáždění.
§ 78.
Usnesením výboru může býti předseda nebo zpravodaj zmocněn, aby ve věci, kterou výbor se souhlasem užšího předsednictva vyšetřuje,
předvolal a ve schůzi nebo mimo schůzi vyslechl nebo příslušným orgánem státní moci (po př. soudem) vyslechnouti dal svědky.
§ 79.
(1) Vyžaduje-li toho objasnění věci, může si výbor vyžádati jiná dobrozdání nebo výkon dohlídky příslušného orgánu -státní moci nebo použití jiných důkazních prostředků, jako předložení listin a pod.
(2) Orgán státní moci je povinen vyžádaný úkon provést a listiny předložit.
(3) Odepření předložení soukromá listiny se rovná odepření svědectví.
§ 80.
Výbor může pověřiti předsedu nebo zpravodaje nebo několik svých členů, aby za spoluúčasti znalců nebo bez ní provedli ohledání na místě samém.
§ 81.
(1) O povinnosti svědčiti, o opatřeních donucovacích, o právu odpírati výpověď a o nárocích na svědečné platí ustanovení správního řízení, neprovádí-li cestou dožádání soud.
(2) člen Národního shromáždění může odepříti svědectví z důvodu § 47 ústavy.
(3) Veřejní úředníci před výborem nemohou odepříti svědectví z důvodu úředního tajemství.
(4) Křivá výpověď svědkova je trestná jako křivá výpověď před soudem.
(5) O donucovacích opatřeních rozhodne příslušný orgán státní moci (nebo soud) na žádost užšího předsednictva Národního shromáždění.
Účast ve schůzích výboru.
§82.
Poslanec zvolený do výboru je povinen volbu přijmout a pravidelně, se zúčastnit schůzí. Pro účast ve schůzích výboru platí všeobecná ustanovení o účasti ve valných schůzích (§ 91 a násl. ).
§83.
Nemůže-li se člen výboru dočasně účastnit výborových schůzí, může výbor na návrh předsednictva klubu, jehož členem je tento poslanec, povolat na jeho místo a po dobu jeho nepřítomnosti do výboru jiného poslance téhož klubu.
*
§ 84.
Pro projednání věci výboru přikázané bude ustanoven předsedou nebo, budou-li vzneseny
námitky, usnesením výboru zpravodaj, který podává zpravidla též zprávu o výsledku jednání výboru valné schůzi.
§ 85.
(1) Pro podání zprávy valné schůzi může však býti ustanoven zpravodaj jiný, po případě jeden zpravodaj i pro podání zprávy o více osnovách projednaných týmž výborem.
(2) Projednává-li tutéž záležitost několik výborů, může podati zprávu zpravodaj nebo zpravodajové, na nichž se dohodli předsedové příslušných výborů. Nedohodli-li se, určí zpravodaje užší předsednictvo Národního shromáždění.
§ 86.
(1) Zprávu o výsledku jednání nutno sepsati, a jde-li o osnovu zákona, připojit k ní jako její součást celou osnovu zákona v úpravě výborem provedené. Zprávu o výsledku jednání výboru lze podati teprve, když byla výborem schválena. Výbor může však zmocnit zpravodaje a předsedu, aby sami zprávu vypracovali.
(2) Zprávu podpisuje předseda a zpravodaj, který též dohlíží, aby byla správně vytištěna.
Zapisovatelé.
§ 87.
Zapisovatelé odpovídají za správnost a úplnost zápisu a dohlížejí na hlasování a konání voleb.
•
Sněmovní kancelář.
§ 88.
(1) Orgánem Národního shromáždění a jeho předsednictva je kancelář Národního shromáždění, která je bezprostředně podřízena předsedovi Národního shromáždění. V jejím čele stojí generální tajemník Národního shromáždění, který má náměstky.
(2) Organisace a působnost kanceláře Národního shromáždění, ustanovování jejích zaměstnanců a úprava jejich služebního poměru řídí se platnými zákonnými ustanoveními a organisačními a služebními řády.
Část VII. Ustanovení o poslancích.
Dříve než se poslanci zúčastní po prvé schůze Národního shromáždění, podepíší ve sněmovní kanceláři prohlášení, obsahující formuli poslaneckého slibu.
§90.
(1) Poslanci skládají v první schůzi Národního shromáždění, které se zúčastní, slib (§ 42, odst. l ústavy).
(2) Slib skládají poslanci slovem "slibuji" a podáním ruky předsedajícímu, jenž před tím dá přečísti formuli slibu.
(3) Odepření slibu nebo slib s výhradou mají samy o sobě za následek ztrátu mandátu (§ 42, odst. 2 ústavy), kterou prohlásí předsedající.
§91.
(1) Poslanci jsou povinni účastniti se všech jednání a prací sněmovních.
(2) Toto ustanovení se nevztahuje na poslance, kteří jsou členy vlády.
§ 92.
(1) Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání nebo prací sněmovních, musí se omluvit. Omluvit se může jen ze závažných důvodů ústně nebo písemně předem u předsedy Národního shromáždění.
(2) Dodatečná omluva se uzná jen tehdy, prokáže-li poslanec překážky, které mu zabránily omluviti se předem a podá-li ji ihned, jakmile tyto překážky pominou.
(3) Brání-li omluvné důvody, s výjimkou nemoci poslanci zúčastnit se jednání a prací sněmovních na dobu delší než 7 dnů, musí si vyžádati u předsedy Národního shromáždění písemně dovolenou s uvedením a s průkazem omluvných důvodů. Trvá-li nemoc déle než 7 dnů musí poslanec předložit lékařské vysvědčení.
(4) O udělení dovolené, jakož i o platnosti omluvy rozhoduje užší předsednictvo NS.
§93.
Při každé valné schůzi se vyloží presenční listina, do které se přítomní poslanci podepíší a která je potvrzením o přítomnosti.
§94.
Je-li poslanec nucen ze závažných důvodů odejíti z valné schůze před jejím ukončením, je povinen se před odchodem omluviti u předsedy. Opuštění schůze bez omluvy se považuje za neúčast bez platné omluvy.
Kárné řízení.
§ 95.
(1) Kárné řízení se zavádí proti poslanci, který
1. Se opětovně nezúčastní bez platné omluvy schůzí nebo jiných prací sněmovních jemu uložených;
2. urazí při výkonu mandátu při jednání sněmovním členy Národního shromáždění nebo ústavní činitele na cti takovým způsobem, který je v rozporu s postavením Národního shromáždění;
3. urazí při výkonu mandátu při jednání sněmovním Národní shromáždění nebo jeho orgán.
(2) Kárné řízení se zahájí k návrhu předsedovu nebo v případech bodů 2 a 3 též k návrhu uraženého.
§96.
Ve všech případech kárného řízení musí býti dána obviněnému možnost obhajoby.
§97. Tresty jsou:
1. písemná důtka;
2. veřej na důtka;
3. ztráta Členství ve výboru nebo v předsednictvu;
4. ztráta poslaneckého platu nejvýše na dobu 6 měsíců.
Je možno uložit zároveň několik druhů trestů.
§98.
Kárné řízení provádí užší předsednictvo, které též samo ukládá tresty: písemnou důtku, ztrátu členství ve výboru a ztrátu platu na dobu nejvýše jednoho měsíce a činí návrhy sněmovně na uložení ostatních trestů.
§99.
O návrzích užšího předsednictva ve věcech disciplinárních rozhodne sněmovna prostým hlasováním.
§ 100.
Ve všech případech, kde trest ukládá užší předsednictvo Národního shromáždění, má poslanec právo odvolati se do 15 dnů k valné schůzi sněmovny. Stejné odvolací právo má také uražený, zastaví-li užší předsednictvo kárné řízení.
§ 101.
Zahájení disciplinárního řízení i jeho výsledek oznámí předsednictvo Národního shromáždění předsednictvu klubu, jehož je poslanec členem,
Část VIII.
Poslanecké kluby.
§102.
(1)K usnadnění výkonu mandátu a politické spolupráce poslanců, styků s předsednictvem a orgány sněmovny, sdružují se poslanci v poslanecké kluby.
(2) K vytvoření klubu je třeba nejméně pěti poslanců.
(3) Klub zastupuje jeho předseda nebo místopředseda.
(4) Předseda nebo místopředseda klubu mohou se dát zastupovat tajemníkem klubu.
§103.
Předsednictvo klubu oznámí předsednictvu sněmovny ustavení klubu, jména členů klubu a jeho předsednictva a jméno tajemníka klubu nebo jeho zástupců.
§ 104.
Na úhradu nákladů poslaneckých klubů poskytují se státní příspěvky z rozpočtu sněmovny ve výši 15% úhrnné částky poslaneckých platů všech členů klubu.
Čá s t IX. Závěrečná ustanovení.
§105.
Do té doby, než Národní shromáždění zvolí výbory podle tohoto zákona, vykonávají dosavadní výbory přiměřeně jejich funkce.
§106.
Z předchozích ustanovení mají povahu autonomních usnesení tato: § 4, odst. 2, § 14, § 24, § 25, § 26, § 27, § 28, § 29, § 33, § 34, § 43, § 49, §50, § 74, § 86, § 92, § 93, § 94, § 101, § 103, § 104.
§ 107.
Účinností tohoto zákona se zrušují:
1. zákon ze dne 18. června 1924, č. 144 Sb., o inkompatibilitě (neslučitelnosti),
2. vládní nařízení ze dne 4. července 1924, č. 159 Sb., o orgánech, které určují obvyklost odměn požadovaných členy Národního shromáždění,
S. zákon ze dne 18. prosince 1946, č. 244 Sb., o parlamentní kontrolní a úsporné komisi,
4. zákon ze dne 2. července 1947, č. 140 Sb., o jednacím řádu ústavodárného Národního shromáždění.
§ 108.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část
Návrh jednacího řádu navazuje na ustanovení §§ 51 a 174, odst. 3 Ústavy 9. května, které předvídají vydání nového jednacího řádu. Návrh byl vypracován na těchto zásadách:
1. Důvodová zpráva k ústavě výslovně říká, že ustanovení o Národním shromáždění jsou v podstatě přejata z ústavní listiny z r. 1920. Z téže důvodové zprávy je zřejmo a je to v ní zvláště zdůrazněno, že kapitolu druhou, jednající o Národním shromáždění, a také kapitoly třetí a čtvrtou, jednající o presidentu republiky a vládě, nutno chápat s hlediska celé ústavy 9. května, a proto ustanovení znějící podobně jako ve staré ústavní listině dostávají nyní nový význam i obsah. Tato skutečnost je zejména vyjádřena článkem IV ústavy, z něhož vyplývá, že Národní shromáždění už není parlamentem buržoasního typu, nýbrž zastupitelským sborem svrchovaného lidu, který vykonává veškerou státní moc právě prostřednictvím těchto svých zastupitelských sborů, a to v zásadě od národních výborů nejnižšího stupně až k vrcholnému orgánu, k Národnímu shromáždění. Tato ustanovení článku IV znamenají, že nejen jednotliví poslanci, ale celé Národní shromáždění je za svoji Činnost lidu odpovědno a je lidem kontrolováno. Takto chápaná funkce Národního shromáždění mění tradiční pojetí poměru Národního shromáždění k vládě. Jak Národní shromáždění, tak i vláda jsou v podstatě orgány jednotné lidové státní moci. Při vymezení jejich pravomoci jde pouze o dělbu funkcí a proto oba tyto orgány státní moci nestojí proti sobě, jak tomu bylo dříve a převážně pouze zevně v buržoasním státě. Boj těchto orgánů byl zdánlivý a předstíraný, oba tyto orgány byly nástrojem vládnoucí vykořisťovatelské třídy, jež je stavěla bud' proti sobě nebo vedle sebe, jak to vyžadoval její sobecký třídní zájem. Buržoasní parlamenty
byly takto redukovány na sbory věčně diskutující a hašteřící se a v důsledku různých parlamentních praktik a konstelací vládních koalic staly se orgány závislými na vládě a bezprostředně podřízenými vládnoucí buržoasie. Náš starý jednací řád a též některé vedlejší zákony, jako na příklad zákon o inkompatibilitě nebo zákon o volebním soudu, byly svou konstrukcí a svými ustanoveními právním vyjádřením výše naznačených buržoasních skutečností. Nový jednací řád, vycházející z lidově demokratického pojetí státu, nahrazuje tyto zastaralé právní předpisy ustanoveními novými, které sice vymezují jasné pravomoc Národního shromáždění a provádějí dělbu funkcí mezi vládou a sněmovnou, pokud jednacím řádem "tyto věci mají být řešeny, avšak důsledně a vždy s hlediska jednotné lidové moci ve státě.
Ve smyslu nové ústavy je Národní shromáždění skutečně nejvyšším zastupitelským sborem ve státě, jehož hlavním úkolem je zákonodárná činnost. Vývoj od r. 1945 k tomu již směřoval a ústavní zákon čís. 65/46 Sb. o Ústavodárném Národním shromáždění a volební řády do Ústavodárného Národního shromáždění i do Národního shromáždění byly již vědomým přechodem k této skutečnosti. Je proto vyloučeno, aby nad Národním shromážděním byl jakýkoliv nadřazený orgán, tím méně byrokratický. Proto již dříve došlo prakticky k odstranění soudních tribunálů, které byly Národnímu shromáždění v některých směrech nadřazeny, jako ústavní a volební soud. Nyní jednací řád jednoznačně stanoví, a to podle ústavy a ve smyslu její důvodové zprávy, že takovéto orgány nadřazené Národnímu shromáždění nemají místo v lidově demokratickém státě a přenášejí kompetenci, která jim byla kdysi vyhrazena, zcela jasně a výslovně na Národní shromáždění (ustanovení o mandátovém výboru — § 65 osnovy),
Pokud se týká pravomoci Národního shromáždění, resp. jeho předsednictva, vymezené § 65 ústavy, který obsahuje ustanovení o závazném výkladu zákonů a o zkoumání, ústavnosti zákonů a vládních nařízení, bude tato věc, jak to ostatně předvídá ústava, upravena zvláštním zákonem.
2. Prostřednictvím jednacího řádu má být zajištěno, aby se celé jednání Národního shromáždění neslo novým duchem, a to duchem lidové demokracie. Nový jednací řád chce vyjádřit, že Národní shromáždění je sborem skutečných zástupců lidu, kteří vykonávají vůli lidu a přeměňují ji v zákony. Je ovšem zřejmé, že otázka obsahu a kvality jednání rozhodování Národního shromáždění není určena pouze jednacím řádem. Je také přímo závislá na obsahu a kvalitě práce každého poslance, na jeho denním styku s pracujícím lidem, jehož zkušenosti, potřeby a iniciativu uplatňuje a jehož vůli uskutečnit nový socialistický řád provádí. Podklady toho všeho byly u nás dány únorovým vítězstvím a našly svoje právní vyjádření v ústavě. Jednací řád Národního shromáždění zajišťuje, pokud je to v jeho možnostech, veškeré formálně-právní, organisační a technické prostředky, aby Národní shromáždění a jeho poslanci mohli úspěšně vyvíjet tuto novou lidově demokratickou činnost.
3. Návrh jednacího řádu má novou systematiku. Je rozdělen na devět částí, a to část I, Úvodní ustanovení (§ 1), část II, Jak se Národní shromáždění ustavuje. Ustavující schůze (§§ 2—6), část III, Zasedání Národního shromáždění (§§ 7—11), část IV, Předměty jed-, nání (§§ 12—18), část V, Valná schůze (§§ 19—50), část VI, Orgány Národního shromáždění (§§ 51—88), část VII, Ustanovení
o poslancích (§§ 89—101), část VIII, Poslanecké kluby (§§ 102—104), část IX, Závěrečná ustanovení (§§ 105—108). Tato systematika sleduje sněmovní jednání v jejich logické souvislosti a v tomto směru vymezuje činnost Národního shromáždění a jednotlivých orgánů přesně, ale při tom pružně. Byla volena forma umožňující rychle vniknout v podstatu a systém celého jednání Národního shromáždění. Bylo též dbáno, aby jednací řád byl
i po stránce jazykové správný.
Podle ústavy (§ 51) může Národní shromáždění upravit své vnitřní poměry autonomním usnesením. Vyskytly se názory, aby věci, jež mohou být takto upraveny, nebyly z důvodů zachování ryzosti normy pojaty do textu jednacího řádu. Přes to však pro jejich úzkou
souvislost s ustanoveními, jež musí být upravena zákonem, jsou do jednacího řádu pojaty. Návrh však zachovává těmto ustanovením povahu autonomních usnesení, takže mohou být změněna také pouhým usnesením Národního shromáždění (§ 106).
Otázka doslovné citace ústavy byla předmětem úvahy a vycházelo se z názoru, že tam, kde to vyžaduje srozumitelnost zákonů, byla výslovně opakována příslušná ustanovení ústavy, jinak však bylo pouze odkázáno na příslušné paragrafy. Kriteriem tu byla přehlednost a srozumitelnost nového jednacího řádu při jeho praktickém použití. V rámci zásad uvedených v čele této zprávy byla též recipována některá ustanovení dřívějšího jednacího řádu, pokud se v praxi osvědčila a pokud pro jejich technickou povahu je každý jednací řád zastupitelského sboru musí mít.
Dřívější jednací řády byly zpracovány podle vzoru jednacích řádů anglického a francouzského parlamentu a též podle jednacího řádu staré monarchistické říšské rady. Autoři starého jednacího řádu v jeho důvodové zprávě tvrdili, že náš národ a jeho zastupitelský orgán neměly dostatek vlastních národních demokratických tradic, aby si takovýto jednací řád mohly vypracovat z vlastních zkušeností. Naproti tomu tento návrh jednacího řádu je vypracován na základě zkušeností sněmování našeho Národního shromáždění, zejména a především v době po r. 1945. A pokud bylo přihlédnuto k právním předpisům podobných institucí v jiných státech, nebyly nám vzorem formální předpisy buržoazních parlamentů, ale především obdobné předpisy Nejvyššího sovětu (na příklad pokud jde o ustanovení o výborech), kde jsme mohli načerpat velmi cenné zkušenosti.
Při přípravě návrhu nového jednacího řádu mohli jsme si znovu a radostně ověřit, že Národní shromáždění republiky československé se stále více přibližuje představám skutečně demokratického zastupitelského sboru a že naše vlastní československé zkušenosti plně potvrzují, že jen zastupitelské sbory socialistického nebo lidově demokratického zřízení jsou demokratickými institucemi, vedenými výlučně zájmem pracujícího lidu.
Provedením návrhu zákona nevzejdou státní pokladně nové finanční náklady.
Podrobná část.
K§ 1:
•V § l byly znovu vyjádřeny zásady § 51 ústavy. § 108 výslovné uvádí ustanovení, která mají povahu vlastních (autonomních) usnev
sení a mohou tedy býti měněna pouhým usnesením Národního shromáždění.
K§2:
Ustavující schůzi svolává president republiky na rozdíl od dřívějšího stavu, kdy ji svolával předseda vlády. Jde tu o logické domyšlení ústavního postavení presidenta republiky. Pořad ustavující schůze vyplývá z ustanovení ústavy, resp. tohoto jednacího řádu.
K§3:
Ustavující schůzi předsedá až do zvolení nového předsednictva předseda dřívějšího Národního shromáždění, což je v souladu s ustanovením § 64, odst. 2 ústavy, dle něhož podržují členové předsednictva své funkce, dokud si nové Národní shromáždění nezvolí své předsednictvo. (Dle jednacího řádu z roku 1920 předsedal ustavující schůzi předseda vlády, podle jednacího řádu ústavodárného Národního shromáždění nejstarší přítomný člen Národního shromáždění: ) Předsedajícímu v tomto případě příslušejí všechna procesní práva předsedy Národního shromáždění při řízení schůze. Hlasovati může jen tehdy, je-li sám poslancem nově zvoleného Národního shromáždění. Pokud jde o zastoupení předsedy, platí v plné míře § 58 j. ř.
K §6:
§ 6 je prováděcím předpisem § 66, odst. 7 ústavy a určuje přesně, kdy během ustavující schůze má podat předseda dřívějšího Národního shromáždění nebo některý z jeho místopředsedů zprávu o činnosti předsednictva.
K §§7 a 8:
Opakují z důvodů účelnosti a přehlednosti ustanovení ústavy.
K §§ 9 a 10:
Vychází se ze zásady, že nově zvolené Národní shromáždění nemá být vázáno jednáním v dřívější sněmovně; výjimkou je pouze činnost předsednictva a případy, na něž je pamatováno § 10, odst. l, kdy iniciativa vychází z předsednictva nově zvoleného Národního shromáždění nebo vlády. Ustanovení § 10 se vztahuje analogicky i na ten případ, kdy zákon vrácený presidentem republiky s připomínkami (§ 59, odst. 3 ústavy) nebyl ještě projednán v dřívějším Národním shromáždění.
K§ 12:
Tento paragraf podává výpočet předmětů jednání; tento výpočet je taxativní. Jednací
řád jako norma procesní vychází přitom z předpokladu, že kriteriem pro určení předmětu jednání má být osoba nebo orgán, který k nim zavdává podnět.
Ustanovení bodu 3. § 12 se vztahuje i na zprávy dle § 66 ústavy.
Významným novým přínosem je podnětná činnost předsednictva i výborů, kterou nutno též chápat ve smyslu § 18 návrhu jako návrhy a podněty vyšlé z iniciativy lidu.
K § 13:
Ustanovení tohoto paragrafu týká se výlučně návrhů zákonů, zatím co jiné iniciativní návrhy poslanců, pokud se mohou vyskytnout, jsou upraveny jednotlivě v příslušných věcných kapitolách. Nový jednací řád setrvává na požadavku podepsání návrhu alespoň 20 poslanci. Pouze návrhy, které vyhovují náležitostem § 13, mohou být vytištěny, jinak se netisknou a nemohou být předmětem jednání sněmovny.
K § 14:
Tisknout se musí pouze návrhy zákonů; v ostatních případech předmětů jednání může být od vytištění úplného znění návrhu upuštěno, na př. nařízení uveřejněná již ve Sbírce, obsáhlé návrhy a pod.
K §15: (Viz též ustanovení § 54. )
Ustanovení tohoto paragrafu přináší novum v tom smyslu, že předsednictvo Národního shromáždění může projednat věci a podávat o nich zprávu sněmovně tak jako kterýkoli výbor a na místo něho. Důvodem tohoto opatření je snaha urychlit a zjednodušit sněmovní jednání, zejména pokud jde o osnovy, které nevyžadují odborného projednání ve speciálních výborech.
K § 16:
Ustanovením toho paragrafu byla předsednictvu NS dána kompetence bývalého výboru iniciativního s tím rozdílem, že předsednictvo nejen iniciativní návrh prozkoumává, nýbrž že jej může i samo projednat a podat o něm zprávu Národnímu shromáždění.
K § 17:
Odvolatelnost návrhu byla připuštěna z toho důvodu, že při projednávání v předsednictvu nebo ve výborech může dojít k takovým změnám, s nimiž navrhovatelé nemohou bezprostředně souhlasit. Možnost odvolání byla proti