dřívějšímu stavu rozšířena až do doby, dokud Národní shromáždění nepřikročí k hlasování.
K § 18:
Národní shromáždění jako nejvyšší zastupitelský orgán lidu nemůže a nesmí ztrácet přímý kontakt s lidem a může učinit předmětem svého jednání návrhy a podněty vyšlé z iniciativy lidu. Jde-li o návrhy nebo podněty, které svým významem si nevyžadují, aby se staly předmětem jednání valné schůze sněmovny, učiní užší předsednictvo taková další opatření, aby podstata těchto návrhů nebo podnětů byla vhodným způsobem uplatněna.
*
K § 19:
Toto ustanovení přináší podstatný rozdíl proti dřívějšímu stavu, kdy stačila k zahájení schůze přítomnost 30 poslanců. Zvýšená účast (jedna třetina) k zahájení a jednání Národního shromáždění se odůvodňuje vážností a důležitostí jednání Národního shromáždění jako nejvyššího zastupitelského orgánu lidu, kde by bylo nedůstojné, aby tento sbor jednal při nižší účasti, než jaká se vyžaduje k usnášení.
K §§ 20 a 21: Rozvádějí ustanovení § 55 ústavy.
K §23:
Všichni účastníci schůze jsou vázáni důvěrností o oné části jednání, která byla prohlášena za důvěrnou. I část schůze může být samozřejmě prohlášena za důvěrnou (neveřejnou).
K §24:
Tímto paragrafem je zaručeno valné schůzi konečné rozhodnutí o pořadu schůze.
K §25:
Ustanovení tohoto paragrafu dává možnost ústních i písemných sdělení předsednictva. Směrodatným pro způsob tu je účelnost, vhodnost a úspornost v jednotlivých případech. Ustanovení tohoto paragrafu se týká jak sdělení předsednictva, tak i užšího předsednictva.
K §26:
Bylo zachováno ustanovení o rozdělení rozpravy jako nutné a účelné pro řádné projednání obsáhlých nebo důležitých osnov. Je dána též možnost postupného hlasování o jednotlivých částech takovýchto osnov.
s
K § 27:
Nový jednací řád neomezuje řečníka co do způsobu přednesu řeči, neboť vychází z věcného hlediska, kde rozhodujícím momentem je obsah řeči, nikoli způsob jejího přednesu. Zákaz čtení řeči nevedl v praxi ke zvýšení sněmovní úrovně a nadto nebyl dodržován. Nový jednací řád nemá ustanovení o střídání řečníků pro návrh"i proti návrhu, o střídání řečníků různých klubů, neboť vzhledem k zjednodušení politického života a zejména odpadnutím politických bojů by takovéto ustanovení bylo zbytečné.
Rovněž neomezuje poslance, kolikrát smí mluvit k téže věci.
Chce-li se předseda zúčastnit rozpravy a činit návrhy jako poslanec, předá řízení schůze místopředsedovi a mluví pak s řečniště.
K §30:
Toto ustanovení je provedením a rozvedením § 55 ústavy.
K § 31:
Tímto ustanovením je dána možnost členům vlády k prohlášením, zejména politického obsahu, která nejsou v souvislosti s pořadem schůze. Tato prohlášení vlády a rozprava s nimi spojená jsou chápána jako projev jednotné lidové moci ve státě, kde dochází k bezprostřední spolupráci dvou orgánů této jednotné státní moci.
K §32:
Je vhodným doplňkem § 31; i z iniciativy předsednictva může dojíti k rozpravě o důležitých politických věcech.
K §34:
Ustanovení tohoto paragrafu je pořádkovými předpisy vyplývajícími z pravomoci předsedy řídit schůzi.
K § 35:
Zde jde zejména o případy evidentního rušení schůze, příp. evidentního úmyslu v rušení pokračovat. I zde však je dbáno toho, aby postižený mohl uplatnit námitky.
K § 36:
Toto ustanovení je opakováním ústavy z důvodů přehlednosti.
K §37:
Stanovení pořadu hlasování předsedou vyplývá z jeho pravomoci řídit schůzi. Předseda je oprávněn hlasovat. Opak by znamenal zúžení jeho poslaneckých práv.
Hlasuje se zdvižením ruky, což se v praxi osvědčilo.
K § 38:
Při sčítání hlasů určí — je-li to třeba — skrutátory ad hoc předsedající.
K § 39:
Ustanovení tohoto paragrafu se vztahují na veškeré volby prováděné Národním shromážděním, vyjímaje jen volbu presidenta republiky, která je upravena zákonem ze dne 12. června 1948, č. 152 Sb., o volbě presidenta republiky.
K§§ 40, 41 a 42:
Obsahují ustanovení o dotazech poslanců vládě nebo jednotlivým členům vlády. Nový jednací řád rozeznává jen dotazy ústní a písemné na rozdíl od starého jednacího řádu, který rozeznával stručné, písemné a naléhavé interpelace a upravoval interpelační právo tak, aby toto právo poslanců bylo co nejvíce oslabeno.
Interpelační právo tu je pojímáno jako individuální právo každého poslance. V těchto ustanoveních je zásadně stanovena povinnost dotazovaného odpovědět nebo sdělit důvody, proč odpírá odpověď.
Na písemné dotazy může však dotázaný odpovědět i ústně, uzná-li to za vhodné.
ústní dotazy může však předsednictvo připustit jen k písemnému zodpovědění. O přípustnosti dotazů rozhoduje ve smyslu ustanovení § 54 bodu 8 užší předsednictvo.
Takto upravené interpelační právo je jedním z vhodných nástrojů k provádění kontroly důležitých veřejných zájmů.
K § 43:
Obdobné dotazové právo přísluší též členům výborů vůči předsedovi, avšak pro bezprostřední styk členů výborů s předsedou nevyžaduje tato materie právních úprav.
K §44:
Toto ustanovení opakuje a rozvádí ústavy v tom smyslu, že návrhy na vyslovení důvěry nesmí být projednány předem ani ve schůzi předsednictva, tím méně ve schůzi výboru.
K § 45.
Návrh na vyslovení nedůvěry projedná ve smyslu ústavy předsednictvo Národního shromáždění na rozdíl od dřívějšího jednacího řádu, kde jej projednával iniciativní výbor.
K §46:
Zápis má býti právním autentickým dokladem o jednání Národního shromáždění. Podává důkaz o průběhu a výsledku jednání.
K §47:
Ustanovení tohoto paragrafu umožňuje každému poslanci provádět kontrolu správnosti zápisu.
K §49:
Těsnopisecká zpráva je stenografickým doslovným zachycením všech projevů přednesených ve valné schůzi sněmovny a na rozdíl od zápisu sněmovního není autentickým právním dokladem o jednání sněmovny.
K § 50:
Ustanovení tohoto paragrafu dává možnost opravit omyly nebo nedostatky těsnopisecké zprávy.
K § 51:
Pod bodem 4. tohoto paragrafu jsou jako orgán sněmovní uvedeny zapisovatelé, kteří jsou voleni valnou schůzí. Zapisovatelé ve výborech volí dle jednacího řádu výbor. Tato ustanovení nejsou v rozporu s § 52, odst. 2 ústavy, dle něhož předsednictvo Národního shromáždění může k obstarávání sněmovních prací ustanovit funkcionáře.
K §52:
Vyjadřuje právně to, co na základě zkušenosti prvního roku činnosti Národního shromáždění se jeví nutné, totiž dělbu prací uvnitř předsednictva NS. Vycházeje z jednotného pojetí předsednictva, jak to vyplývá z § 63 ústavy, pověřuje se předseda NS a místopředsedové zvláštními, zejména organisačně administrativními úkoly a označuje se tento sbor jako užší předsednictvo (viz § 54).
K§ 53:
Pravomoci předsednictva se vyhrazuje veškerá pravomoc vyplývající i ústavy, dále pravomoc universálního výboru, který velmi pružným způsobem může projednávat též
osnovy tak jako výbory a v zájmu urychleného projednání návrhů může převzít k vlastnímu projednání i případně věci, již výborům přikázané. Dále mu přísluší pravomoc bývalého iniciativního výboru, pravomoc podávat výklad jednacího řadu a pravomoc určovat pořadí místopředsedů. Výpočet pravomoci je tu taxativní.
K § 54:
Užší předsednictvo řídí všechny ostatní práce Národního shromáždění a pečuje o jejich řádný chod: Výpočet kompetence užšího předsednictva je jen příkladný. Užší předsednictvo je oním činitelem, který ve spolupráci s jinými ústavními orgány řídí práci Národního shromáždění. Rozhodnutí v této věci je ponecháno valné schůzi Národního shromáždění na rozdíl od starého jednacího řádu. Předseda ani místopředsedové neskládají zvláštní slib, který vzhledem k závaznosti poslaneckého slibu se jeví býti přebytečným.
K § 56:
Ustanovení tohoto paragrafu, že místopředsedové zastupují předsedu se všemi jeho právy a povinnostmi ve stanoveném pořadí, je třeba vykládat tak, že zastupovat mohou předsedu jen tehdy, nastane-li skutečnost zastupováni odůvodňující, to jest je-li předseda zaneprázdněn nebo zmocní-li některého místopředsedu, aby ho v určitém případě zastupoval.
K § 57:
Ustanovením tohoto paragrafu se stanoví zásada, že poslanec může volbu do předsednictva odmítnout, a dále zásada odvolatelnosti předsednictva nebo jednotlivých jeho členů.
K § 58:
K návrhu na odvolání celého předsednictva nebo jednotlivých jeho členů je třeba podpisu nejméně 50 poslanců. Zásadou tu je, že návrh na odvolání vyžaduje téže kvalifikace, jako návrh na volbu.
K § 59:
Lhůtám stanoveným ke svolání schůzí předsednictva v tomto paragrafu jest rozuměti tak, že předseda je povinen svolat předsednictvo tak, aby se v těchto lhůtách skutečně sešlo.
Ustanovení odstavce 5 řeší otázku účasti jiných osob ve schůzích předsednictva, stejně jako účast těchto osob ve výborech.
K § 61:
Tato ustanovení platí analogicky i pro schůze a způsob jednání užšího předsednictva. Jednání při výkonu pravomoci předsednictva podle § 65 ústavy se řídí všeobecnými ustanoveními jednacího řádu. V případě potřeby má sněmovna možnost ustanovení o jednání doplnit autonomním usnesením.
K § 62:
Nový jednací řád se snaží odstranit těžkopádnosti dřívějších předpisů a dát výborům pružný rámec, v němž by mohly dle svých zkušeností vyvíjet svou činnost jako pracovní orgány sněmovní. Jako obligatorní výbory uvádí nový jednací řád pouze výbor mandátový, rozpočtový a výbor pro hospodářské plánování a jeho kontrolu.
K §64:
Ustanovení, že výbory projednávají věci přikázané jim předsednictvem Národního shromáždění, se vztahuje i na věci přikázané užším předsednictvem.
K §65:
Nový jednací řád řeší otázku mandátového výboru podobně, jako je tomu v jednacím řádu Nejvyššího sovětu. Mandátový výbor je příslušný pro veškeré politické a právní věci souvisící s poslaneckým mandátem tak, že byly v mandátovém výboru sloučeny pravomoci bývalého výboru ověřovacího, imunitního, inkompatibilitního a některé kompetence dříve upravené zákonem o volebním soudě.
Ustanovení odst. l, bodu c) se opírá o ustanovení čl. IV, odst. l a 3 ústavy. Pojem "volební skupina" je definován § 54 zák. ze dne 16. dubna 1948, č. 75 Sb., o volbách do Národního shromáždění, novelisovaného zákonem ze dne 19. července 1948, č. 204 Sb.
Ustanovení odst. 3 o kárném stíhání poslance se netýká ustanovení § 95 a násl. tohoto zákona, upravujícího kárné řízení vedené proti poslancům podle těchto ustanovení.
K § 66:
Jednací řád tu uvádí jen, které osnovy musí být přikázány rozpočtovému výboru. To nevylučuje, aby výboru nebyly též přikázány jiné osnovy dotýkající se rozpočtu.
K §67:
Tento paragraf přejímá ustanovení zákona o dvouletém hospodářském plánu (§ 14) a zákona o prvním pětiletém hospodářském plánu
rozvoje československé republiky (§ 39). Tím i do budoucna je zaručeno, že Národní shromáždění bude moci věnovat hospodářskému plánování a provádění plánu zvláštní pozornost a nebude se již vyskytovat nutnost upravit tuto" věc zvláštními normami v plánovacích zákonech.
K §68:
Návrh na volbu musí být podepsán alespoň 20 poslanci tak, jak se vyžaduje i pro jiné návrhy.
K § 69:
Zde se znovu neuvádí počet místopředsedů nebo zapisovatelů, kteří mají být výborem zvoleni. Počet těchto výborových funkcionářů se bude řídit konkrétní potřebou toho kterého výboru.
K §71:
Ustanovení tohoto paragrafu dává předsedovi Národního shromáždění možnost svolat schůzi výboru v případě, že by předseda výboru nevyhověl žádosti užšího předsednictva nebo 1/3 členů výboru o svolání schůze výboru.
K §72:
Důvěrností jednání jsou vázáni všichni účastníci jednání výboru.
K § 73:
Pro jednání výboru platí obdobně pravidla pro valnou schůzi s tím rozdílem, že jednání je zjednodušeno a urychleno tím, že návrhy lze podávat i ústně. Dotazy na předsedu výboru lze podávat ústně.
K§ 75:
Ustanovení odst. l rozvádí ustanovení ústavy a stanoví podmínky, kdy vyjmenovaní účastníci se mohou dostavit do schůze.
Odst. 2 upravuje blíže, kdy účastníci jednání výborů mohou se ujmouti slova a činiti návrhy.
Důvěrné schůze výborů mohou se zúčastniti osoby vyjmenované v tomto paragrafu, odst. l a 2, osoby uvedené v odst. 3 jen potud, pokud příslušný člen vlády je k přítomnosti ve výboru zmocnil. Totéž se vztahuje na osoby uvedené v odst. 5, vyjímaje tajemníky poslaneckých klubů.
K §§77 a 78:
Jednají o účasti znalců a svědků ve výboru a byly s určitými změnami převzaty ze starého jednacího řádu.
K §79:
Ustanovením tohoto paragrafu je dána výboru možnost provedení dalších důkazních prostředků, vyžádání dobrozdání a po případě i výkon dohlídky. Tím je pamatováno zejména na činnost výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu jakož i na Budoucí úkoly, které sněmovnu očekávají.
K § 80:
Z těchže důvodů byla ustanovením tohoto paragrafu dána výboru i možnost provést ohledání na místě samém.
K §81:
I tato ustanovení jsou částečně převzata ze starého jednacího řádu, avšak zejména s tím rozdílem, že zde analogicky platí ustanovení správního řízení, pokud výkon neprovádí soud, kdežto dříve šetření před výborem se řídilo zásadami trestního řádu.
Všeobecně lze říci, k ustanovením §§ 77 až 81, že těmito ustanoveními je zaručena sněmovním výborům taková kontrolní pravomoc, jaká v minulosti Národnímu shromáždění nikdy nebyla vyhrazena.
Je účelné, že tato kontrolní činnost výborů bude v budoucnu koordinována a řízena užším předsednictvem Národního shromáždění.
K §82:
Stanoví povinnost volbu přijmout a pravidelně se zúčastnit schůzí. Dříve mohl poslanec, byl-li zvolen již do dvou výborů, volbu odmítnout.
K §83:
Na místo dřívější delegace byla jednacím řádem zavedena kooptace dalšího člena výborem na místo nepřítomného člena výboru,
K §§ 84 a 85:
Přinášejí možnost aby zprávu sněmovně o výsledku jednání výboru podával jiný zpravodaj než zpravodaj určený k projednání Věci ve výboru, jakož i možnost, aby o více osnovách z téhož výboru podal zprávu jediný zpravodaj a upravuje též možnost, aby více výborů podalo zprávu prostřednictvím jednoho zpravodaje.
K § 86:
Upravuje blíže, jak zpráva o výsledku jednání musí být upravena, neboť vychází z před-
30.
pokladu, že tato zpráva je důkazem a dokumentem o tom, jak byla osnova ve výboru projednána.
K §89:
Podepsání prohlášení obsahujícího formuli slibu je opatření ryze technického rázu. Odepření podepsati toto prohlášení nemůže mít samo o sobě právních následků.
K §90:
Odepření slibu nebo slib s yýhradou má ex lege za následek ztrátu mandátu. Prohlášení předsedajícího o tom má povahu ryze deklaratorní.
K § 91:
Ze všeobecné povinnosti účastnit se jednání a prací sněmovny jsou vyjmuti poslanci, kteří jsou členy vlády. Je pochopitelné, že činnost poslance-člena vlády si leckdy vyžaduje, aby při výkonu své funkce případně jednání NS se nezúčastnil.
K §92:
Novinkou tu je, že onemocnivší poslanec není nucen žádat o dovolenou, nýbrž trvá-li nemoc déle 7 dnů, je povinen ji prokázat. Nové je též ustanovení, že o udělení dovolené rozhoduje užší předsednictvo NS. Tím se značně ulehčuje valné schůzi, kde zcela zbytečně tyto někdy ryze formální věci byly předmětem i hlasování.
K §93:
Presenční listina je potvrzením o přítomnosti poslance ve sněmovně.
K §94:
Přináší novou povinnost poslance omluvit se, opustí-li schůzi. Předpokládá se, že nejde o přechodné opuštění téže schůze.
K § 95:
Opětovná neúčast na schůzích neb pracích sněmovny se považuje za disciplinární přestupek.
K §§ 97 a 98:
Nový jednací řád opouští kasuistické vypočítávání skutkových podstat disciplinárních přestupků a následků, které každá tato skutko-~ vá podstata přináší, a dává užšímu předsednictvu, resp. valné schůzi sněmovny možnost, aby dle závažnosti činu určily přiměřený trest.
Pravomoc užšího předsednictva v kárném řízení vyplývá z jeho řídící pravomoci. Uložení těžších trestů je pak svěřeno valné schůzi.
K § 1OO:
Avšak ve všech případech, kdy užší předsednictvo uložilo trest, přísluší postiženému odvolati se k valné schůzi Národního shromáždění.
K §§102 až 104:
Ustanovení o poslaneckých klubech vychází ze skutečnosti, že tyto kluby vyvíjejí důležitou činnost. Kluby jsou sdružení poslanců, jež mají poslancům ulehčit práci jak v Národním shromáždění, tak ve stálém styku s voličstvem. Při nové právní úpravě bylo samozřejmě vynecháno vše to, co by odporovalo funkci klubů. Jde zejména o ona nedemokratická ustanovení, která předsedům klubů dávala pravomoc zúčastnit se voleb sněmovních orgánů i v nepřítomnosti poslanců, dále ona ustanovení, která z předsedů klubů učinila jakýsi poradní orgán předsednictva NS, avšak ve skutečnosti vytvořila takto politický sbor, prostřednictvím kterého kluby měšťáckých stran se snažily dosáhnout politické kontroly nad předsednictvem Národního shromáždění. Lze ještě zdůraznit, že spolupráce klubů je nejen zajištěna jejich zastoupením ve všech sněmovních orgánech, ale též obrozenou Národní frontou, která je zárukou, že všichni poslanci budou vyvíjet svou činnost jedině v zájmu pracujícího lidu.
V Praze dne 29. června 1949.
Hodinová-Spurná, Komzala, V. David, dr. Berák, dr. Procházka, dr. Hulínský, Torök, dr. Bartuška, Štětka,
Kaďůrek, Antonín Pospíšil, dr. Polanský, Hejzlar, Koštejn, Pexa, Šalgovič, Kleňhová-Besserová, Hajšman, Poláček, Jura, dr. Bátěk, Janouš, Janečková—Muríňová, Daubner, Gottier, Trojanová, Dolejšek, Jelen, Fr. Dvořák, Burda, šťastná, Ladislav Blaha, Koubek, Tymeš, Syrovátková, dr. Haim, Štička, Sýkora, Kubánek, Hladký.
Státní tiskárna v Praze. — 3276-49.