vosti, t. j. více než kolik by byl dříve dostal za 100. 000 Kčs nom. 3% unifikační renty, prodané za kurs 85, platný před válkou.

Cíle a význam konečné úpravy. Cíle a význam navrhované konečné úpravy možno shrnouti asi takto:

1. Dluhopisy vnitřního státního dluhu a pevně zúročitelné cenné papíry nestátní z doby před koncem r. 1945 budou nahrazeny novými emisemi, při čemž bude provedeno co nejrozsáhlejší sjednocení dosavadních rozdílných emisí.

2. Nové dluhopisy budou — až na některé zvláštní případy, jako dluhy krátkodobé a papíry uložené v cizině — podléhat povinné úschově u peněžních ústavů s Poštovní spořitelnou jako s povinným depositním ústředím.

3. Při uvolnění, které bude povolovat povinné depositní ústředí, po případě ústavy tím pověřené, podle směrnic ministerstva financí, budou uvolněné dluhopisy buď odkoupeny na účet úmorových prostředků a tím vzaty z oběhu, nebo budou vyměněny za dluhopisy volné emise a tím odkázány na kapitálový trh. Volné emise budou zásadně pouze 3%. Náhradní emise vázané budou takto pozvolna likvidovány umořením nebo přeměnou na 3'% volné emise.

4. V souvislosti s uvolňováním se takto vytvoří u povinného depositního ústředí trh a to ve formě a rozsahu vyhovujícím dnešním poměrům i potřebě. Nebude to trh ve starém liberalistickém smyslu, nýbrž nabídka (t. j. po dobu vázanosti žádost o uvolnění) a poptávka (t. j. prostředky na úmor a dostatečná investorská potřeba) se soustředí u povinného depositního ústředí, které kromě této nabídky a poptávky bude přihlížeti i k sociální a hospodářské potřebnosti žadatelů o uvolnění, jakož

i dbáti o to, aby uvolňování nevybočilo z rámce daného finančním plánem.

5. Úrokové sazby doposud prozatímně stanovené na 3% a 31/2% zůstanou na této výši definitivně, jelikož se dobře osvědčily a vžily a také nikterak nevybočují z rámce platných úrokových úprav. To neznamená, že by je nebylo možno později snížiti normální konversí nebo metodami nepřímými (opatření daňová).

6. Nové uspořádání přinese v důsledku sjednocení dosavadních roztříštěných emisí s různými lhůtami úrokovými i slosovacími, odpadnutí efektivních kusů, odstranění slosování a služby kupónové atd. značné úspory ve správě a režii jak u dlužníků, tak i u věřitelů. Pokud jde o stát jako největšího dlužníka, získá se základna pro reorganisaci dosavadní správy státního dluhu. V peněžních ústavech zjednodušší se neobyčejně služba depositní.

7. Nové uspořádání vedle svých hmotných výhod přinese i nemalý úspěch morální. Bude krokem vpřed na cestě k likvidaci starých poměrů a ke konsolidaci. Již sama skutečnost, že dosavadní prozatímní úpravy, vždy pouze na rok obnovované a vyvolávající tím dojem nejistoty, budou nahrazeny úpravou konečnou, vzbudí nepochybně ve veřejnosti hluboké uspokojení a nezůstane bez vlivu ani na názory ciziny.

Část zvláštní.

K části prvé.

K § 1.

Výše, do které smějí býti nové emise vydávány, jest určena především potřebou na konversi dosavadních půjček, uvedených v odstavci 1. Jest to podle stavu k 31. prosinci 1948

Celkem tedy.....81. 562 mil. Kčs.

Ve skutečnosti této částky nebude asi dosaženo, protože mezi dluhy svazků lidové správy jsou zahrnuty i dluhy podnikové, které nebudou převzaty, jejichž výše však zatím není známa.

Pokud jde o dluh t. zv. protektorátní a slovenský, řeší se jejich konversí zároveň i otázka jejich nostrifikace, jejich uznání za československý státní dluh. K tomu fakticky došlo již tím, že tyto dluhy byly vykazovány ve výkazech státního dluhu a že se z nich vyplácejí úroky. Věřiteli jsou tu téměř výhradně peněžní a pojišťovací ústavy.

Krátkodobé závazky, upravené v §§ 15 a 16, nejsou v uvedené částce zahrnuty. Výjimka platí také pro některé zvláštní případy, kdy dluh jest úročen níže než 3%, takže by nebylo účelné zahrnout jej do konverse.

Výkup a vypořádání dluhů a závazků uvedených v odstavci 2 vyžadovalo by dluhopisů sjednocené půjčky za asi 190 mil. Kčs, kdyby bylo provedeno v celém rozsahu, což však není jisto. V tom není zahrnuta potřeba na výkup 6% zahraniční půjčky škodových závodů cca 219 mil. Kčs, protože tento výkup by nebyl proveden na účet státu a nezvýšil by tudíž emisi sjednocené půjčky.

K § l, odst. 3.

Sjednocená státní půjčka se vydává ke konversi státních dluhů z doby před koncem r. 1945. Jsou však různé dluhy, svým vznikem rovněž sahající do této doby, které mají býti státem teprve převzaty nebo vyrovnány vydáním státních dluhopisů podle zvláštních zákonných předpisů. Jest to na př. chystaný zákon o zrušení Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice čs. a Pomocného fondu peněžních ústavů; dluhopisy vydané těmito fondy se mají stát státními dluhopisy. Dále § l, odst. 2 zákona č. 138/1948 Sb. a čl. V., odst. 3 zákona č. 79/1948 Sb. Jest účelné, aby i v takových případech místo zvláštní emise byly vydávány dluhopisy sjednocené státní půjčky, což umožní ustanovení odstavce 3.

Podobné ustanovení platilo i pro unifikační půjčku, která podle § 24 zákona č. 77/1938 Sb. mohla být vydávána k provedení všech úvěrových zmocnění. Ovšem dosah nyní navrhovaného ustanovení jest užší, protože sjednocená státní půjčka má být podle svého účelu vydávána jen ke konversi dluhů z doby před koncem roku 1945.

Některá zmocnění přicházející při tom v úvahu předepisují pro dluhopisy, které mají být podle nich vydány, vázanost (na př. pre-

voditelnost má upravit ministr financi, dluhopisy mají zníti na jméno). Každá vázanost tohoto druhu může být již z důvodů jednotnosti a jednoduchosti účelně nahrazena vázaností sjednocené půjčky podle § 3 tohoto zákona.

K §2.

Předpokládáme-li, že 3% umořitelná půjčka bude podle tohoto zákona vydána jen ve výjimečných případech, můžeme zatím počítati s tím, že sjednocená půjčka dosáhne výše okrouhle 80 miliard. Z toho asi 50 miliard připadne na 3% typ a cca 30 miliard na 31/2% typ. úroky mají být vypláceny podle úsporné praxe, která byla zavedena za okupace a dobře se vžila, jednou ročně, a to lépe k 16. dni měsíce než k 15. dni, jako ještě u půjčky unifikační. Aby břemeno úrokové bylo lépe rozvrženo, navrhuje se vydání 4 emisí, z nichž dvě mají kupony splatné v prvém a dvě splatné v druhém pololetí. Tyto 4 typy odpovídají dosavadní 41/2% unifikační půjčce, emise A i B, 3% unifikační půjčce umořitelné a 3% unifikační rentě. Kdežto oba 31/2% typy budou rovnocenné, bude mezi oběma 3% typy malý rozdíl, který se při nové úpravě umořování projeví prakticky pouze v kursu (pro milionářské dávky byla 3% unifikační půjčka oceněna 90, 3% unifikační renta 88 — vyhláška ministerstva financí ze 6. srpna 1948, úřední list I. běž. č. 2092).

Úmor se upravuje nově. Můžeme zde těžit ze zkušeností, jichž jsme během let nabyli. Od půjček umořovaných po řadu let stejnými ročními umořovacími kvótami (půjčka moučná, konsolidační, IV. státní atd. ) přešli jsme v r. 1936 k půjčkám anuitním (se stálým celkovým ročním nákladem na úrok i úmor po celou dobu oběhu), při čemž však jsme setrvali ještě při slosování. Teprve za okupace přešli jsme k úmoru nákupem a zároveň jsme uvolnili pevný umořovací plán, připustivše, aby snížení nebo zvýšení umořovací kvóty v jednom roce bylo vyrovnáno zvýšením nebo snížením úmoru v roce jiném, takže půjčky unifikační i obrany byly prakticky vlastně již jen půjčkami umořitelnými do určité konečné lhůty. Nyní jdeme ještě o krok dál a stanovíme pro všechny půjčky, jichž se úprava týká, jednotný umořovací fond, dotovaný z prostředků, zařazovaných do rozpočtu podle současných hospodářských a finančních poměrů, po případě i z rozpočtových přebytků. V dřívější době se před tímto druhem umořování, jež se obyčejné nazývá zákonným, dávala přednost umořování t. zv. smluvnímu, t. j. umořování podle přesných, časově ohřáničených umořovacích plánů, obsažených v podmínkách půjčky. Soukromý kapitál považoval tento způsob za lepší zajištění svých zájmů a z podobných důvodů dával přednost úmoru slosováním před nákupem; ještě v r. 1936 neprošel návrh, aby unifikační půjčka byla umořována nákupem nebo slosováním, a nákup byl připuštěn jen při úmoru mimořádném (nad roční úmorovou kvotu). Dnešnímu plánovanému hospodářství spíše vyhovuje umořování zákonné a jako způsob úmoru nákup, ač netřeba se vyhýbat ani umořování smluvnímu a slosování. Od umořitelnosti do určité konečné doby upouštíme i proto, že při výši dluhu cca 80 miliard Kčs soustava stálých umořovacích splátek nemůže přijíti vůbec v úvahu (úmor v 80 letech by vyžadoval ročně nákladu l miliardy Kčs, ve 40 letech 2 miliard Kčs) a také soustava anuitní by vyžadovala nákladu na úmor dosti vysokého (při 40leté době oběhu by činila anuita ročně cca 3. 568 mil., z čehož by připadalo na úrok 2. 550 mil. a zbytek na úmor); i když by snad sám o sobě nebyl neúnosným, přece jeho pravidelné zařazování do rozpočtu by mohlo někdy působit nesnáze, mimo to umořovací plán by musil být zhruba po celou dobu dodržován, aby bylo lze úmor dokončit do data původně stanoveného. Považujeme také za účelnější, umořitelnost do určité konečné lhůty vyhradit jako výhodu běžným půjčkám novým. Před slosováním, jehož sledování a kontrola znamená mnoho neplodné a obtížné práce, chceme pak dávati přednost nákupu. Samozřejmě nepřichází zde v úvahu nákup nucený, nýbrž pouze dobrovolný, t. j. nákup, s nímž vlastník dluhopisu souhlasí.

K §3.

Dluhopisy sjednocené státní půjčky nebudou vydány při konversi efektivně, ale tím není vyloučeno jejich vydání v době pozdější. Zatím platí pro ně povinná úschova u peněžních ústavů, u kterých budou vedeny pouze účetně. Nakládání jest po dobu vázanosti omezeno, čímž se zachovává v podstatě dosavadní stav, opírající se o dekret č. 95/1945 Sb. Podrobnější úpravu přinesou směrnice ministerstva financí, které také blíže upraví účast oblastního ústavu Poštovní spořitelny v Bratislavě při provedení tohoto paragrafu. O tom, jakož i o uvolňování byla řeč již ve všeobecné části důvodové zprávy. Nejčastějším případem nakládání budou převody mezi živými, pro něž se stanoví zásada, že zpravidla jsou přípustné jen po uvolnění, t. j. nikoliv ve formě vázané sjednocené státní půjčky. Pře-

vod ve formě vázané bude však nutno v některých případech prohlásit ve směrnicích za přípustný, na př. při převodech na Fond znárodněného hospodářství při provádění zákona č. 51/1948 Sb., při převodech mezi Československou pojišťovnou a pojistníkem, je-li pojištěný kapitál splatný ve státní půjčce nebo při převodech podle zákona č. 98/1948 Sb. (soustředění pensijního pojištění).

Pokud budou uvolněné dluhopisy vyměňovány za dluhopisy volné, bude k tomu v prvé době používáno 3% státní půjčky umořitelné v letech 1960 až 1989. Později může to být půjčka jiná.

K§ 4.

3% státní půjčka umořitelná v letech 1960 až 1989, jejíž dluhopisy budou zcela volné, jest dlouhodobou půjčkou typu vydávaného v letech 1946 až 1948, pouze s jinou úrokovou splatností a úmorem posunutým o 3 léta. Podle navrhovaného zde zákona bude vydávána:

a) k výměně uvolněných dluhopisů sjednocené státní půjčky, pokud nedojde zároveň s uvolněním k jejich úmoru (§ 3, odst. 3),

b) přímo při konversi místo dluhopisů sjednocené státní půjčky v některých zvláštních případech, v nichž by nebylo účelné vydávati dluhopisy vázané (§§ 9 až 11).

Mimo to bude tato půjčka vydána podle zákona o oddlužení svazků lidové správy:

c) k vypořádání neemisních dluhů těchto svazků z doby po 31. říjnu 1945 (§ 15 cit. zákona),

d) k dobrovolné výměně emisních dluhů těchto svazků z doby po 31. prosinci 1945 (§ 9 cit. zákona).

K §§ 5 až 8.

Rozvržení jednotlivých dluhů podléhajících konversi do 4 skupin jest ulehčeno, pokud jde o výši úroků, tím, že konverse se provádí zásadně beze změny úrokové sazby, podle níž se od r. 1946 úroky vyplácejí. Jde tudíž jen o to, aby emise A i B byly přibližně stejné veliké a aby na 3% emisi B, která má být hodnocena kursově o něco méně výhodně než 3% emise A, byly konvertovány půjčky, u nichž jest pro to více důvodů (na př. dluhy z doby okupační).

O neemisních dluzích svazků lidové správy z doby před měnovou reformou, splacených podle zákona o oddlužení svazků lidové správy, není po ruce přesných dat. Nelze proto říci, jaká část z celkové výše 8. 135 mil. Kčs, na kterou se odhadují tyto dluhy (včetně dluhů podnikových, jež převzaty býti nemají), se přemění na 3 1/2% a jaká část na 3% unifikační půjčku. V tabulce připojené k této zprávě se počítá, že asi 6. 135 mil. Kčs připadne na dluhy zúročitelné 3 1/2% a zbytek cca 2. 000 mil. Kčs na dluhy zúročitelné 3%, což však jest pouhý odhad. Mezi dluhy konvertovanými se neemisní dluhy svazků lidové správy výslovně neuvádějí, protože podle zákona o oddlužení svazků lidové správy se přeměňují na unifikační půjčku a jest tedy na ně vzat zřetel nepřímo, t. j. zařazením unifikační půjčky do výpočtu dluhů konvertovaných. Počítáme ovšem s tím, že přeměna těchto neemisních dluhů na unifikační půjčku a této na půjčku sjednocenou se bude provádět současně.

Zvlášť třeba se zmíniti o 3% půjčce obrany státu, jejíž úroky podle zákona č. 142/1936 Sb. jsou osvobozeny od daně důchodové a nemusejí k ní býti ani přiznávány. Není pochyby o tom, že tuto výhodu, přislíbenou za zcela jiných poměrů a významnou při dnešním změněném daňovém systému ještě jen pro držitele skutečně velkých kapitálů, nelze nadále zachovati; po technické stránce bylo by třeba, kdyby výhoda měla být zachována, ponechat půjčku obrany dále v oběhu jako zvláštní emisi. Jest pouze otázkou, má-li být tato výhoda při konversi nějakým způsobem vykompensována, na př. výhodnějším výměnným poměrem, odpovídajícím zhruba dosavadnímu kursovému hodnocení (92, kdežto 3% unifikační půjčka umořitelná má kurs 90). Odpovídáme záporně, domnívajíce se, že ponecháním úroku na 3%, zatím co úrok 4 1/2% půjčky obrany státu byl snížen na 3 1/2%, byl dostatečně vzat zřetel i na tuto výhodu. Z oběhu cca 953 mil. Kčs jest ostatně velká část v majetku peněžních a pojišťovacích ústavů, pro něž nemá daňové osvobození významu.

Mezi dluhy, jež mají býti konvertovány, se zvláště neuvádějí zbytky starých půjček, které podléhaly podle dřívějších předpisů výměně za unifikační půjčku; pokud se ještě vyskytnou, budou přepočteny na unifikační půjčku a konvertovány jako unifikační půjčka. Naproti tomu je třeba uvést zbytky neemisních zápůjček (byv. silničního fondu atd. ), protože dosavadní předpisy nestanovily povinnou přeměnu na unifikační půjčku, ač k takové přeměně již většinou došlo dobrovolnou dohodou a ač také v rozpočtech státního dluhu se zbytky těchto zápůjček již od let vykazují jakožto převedené na unifikační půjčku.

K § 9 až 11.

Kdežto jednotlivé emise sjednocené státní půjčky se vydávají k výměně určitých druhů

starých půjček, a to zásadně vždy celé emise, bude 3% státní půjčka umořitelná vydána k výměně jednotlivých dluhopisů kterékoliv staré emise ve výjimečných případech, ve kterých jsou v osobách vlastníků těchto dluhopisů splněny určité podmínky. Jsou to případy, ve kterých jest účelnější vyměniti staré dluhopisy za náhradní dluhopisy volné a nikoliv vázané.

K§ 9.

V případech, ve kterých nynější vlastníci starých dluhopisů jich nabyli za volné koruny a s úředním souhlasem, jde vlastně o dluhopisy vázané již jen bankovně-technicky, protože souhlasem ministerstva financí k uvolnění a prodeji pominula jejich vázanost podle dekretu č. 95/1945 Sb. Avšak prohlásit nyní při konečné úpravě takové dluhopisy prostě za volné nebylo by ani účelné ani spravedlivé. Je třeba i zde postupovat podobně jako při uvolňování dluhopisů sjednocené státní půjčky (§ 3, odst. 3). Proto se navrhuje přeměniti takové dluhopisy v poměru 100 za 100 za 3% státní půjčku umořitelnou, jestliže bude doplacen případný rozdíl mezi nabývací cenou starých dluhopisů a jmenovitou hodnotou nové půjčky. U starých dluhopisů, úročených nyní 31/2%, na př. u 41/2% unifikační půjčky nebo 41/2% půjčky obrany se nabývací cena zpravidla shoduje s hodnotou jmenovitou, protože kurs těchto půjček byl vždy 100; stát v těchto případech tedy získá jen snížením úrokového nákladu pro budoucnost. 3% unifikační půjčka byla však většinou prodávána za kurs 85, stanovený ve vyhlášce ministra financí z 23. srpna 1946 (úřední list I, běž. č. 1706), případně za kurs 90, stanovený ve vyhlášce z 6. srpna 1948 (úřední list I, běž. č. 2092); rozdíl mezi jmenovitou hodnotou, kterou by vlastník musil zaplatiti, kdyby byl koupil přímo 5% běžnou státní půjčku a nabývací cenou 85, po případě 90, jest tedy dosti značný.

Výměna za 3% státní půjčku umořitelnou bude provedena pouze tehdy, bude-li si to vlastník (zpravidla peněžní nebo pojišťovací ústav) přáti a nedá-li přednost tomu, aby si ponechal vázané dluhopisy sjednocené státní půjčky, která bude pro něho úrokově výhodnější. Z důvodů technických, totiž aby konverse nebyla zdržována, možno vzíti zřetel jen na žádosti podané majiteli ve lhůtě zcela krátké.

K § 10.

Povinná úschova sjednocené státní půjčky by působila nesnáze v cizině, kde již vázanost podle dekretu č. 95/1945 Sb. vyvolávala časté

rekriminace. Ták na př. při loňském obchodním jednání se Švýcarskem bylo se švýcarské strany naléhavě požadováno, aby československými cennými papíry ve Švýcarsku bylo možno volně nakládat. Skutečně také, pokud jde o nesporný majetek švýcarský, není důvodu brániti převodům, protože je lhostejno, komu ve Švýcarsku uložený československý cenný papír patří. Zahrnouti pod režim dekretu č. 95/1945 Sb. i československé papíry v cizině bylo nutno z důvodů kontrolních, jelikož jinak by nebylo lze docíliti úplného přehledu o československých emisích a zachytit dokonale i tu jejich část, která nebyla ani přihlášena jako majetek tuzemský ani netvoří řádný majetek ciziny, nýbrž propadá ve prospěch státu. Po splnění tohoto cíle není však další vázanosti třeba a jest pouze otázkou technickou, kterak dosavadní vázanost zlikvidovat.

Navrhuje se proto, aby staré dluhopisy přihlášené v cizině mohly být vyměňovány bez doplatku za volné dluhopisy 3% státní umořitelné půjčky. Aby tyto dluhopisy se nedostávaly bez kontroly na zdejší trh, pamatuje se na jejich odlišení zvláštní značkou, která by podle okolností mohla být různá i pro jednotlivé cizí státy.

K §11.

Podle § 18, odst. l dekretu č. 95/1945 Sb. propadají ve prospěch státu cenné papíry, které nebyly přihlášeny. Podle § 5, č. 3 zákona č. 141/1947 Sb. připadají Likvidačnímu fondu měnovému. Lze je zahrnout do 2 skupin:

a) Papíry efektivně uložené u úschoven.

b) Papíry, jejichž držitelé i místo uložení zůstalo neznámo. Jejich výši i čísla lze zjistiti pouze nepřímo, t. j. porovnáním celkové emise s celkem papírů při soupisu zachycených [přihlášených i propadlých podle-a)].

Papíry ad a) byly úschovnami resp. měly býti odvedeny na účet propadlých cenných papírů a může být s nimi naloženo jako s papíry kteréhokoliv jiného majitele. Papíry ad b) nutno předem zjistiti, k čemuž směřuje také ustanovení § 27. Navrhuje se vypořádání paušální, totiž na zjištěný rozdíl mezi celkovou výší všech emisí a celkem papírů při soupisu zachycených vydati v poměru 100: 100 volnou 3% státní půjčku umořitelnou, při čemž však odpadne vyrovnání zadrželých úroků (§ 13, odst. 2). Je to proto, že jejich výši by ani nebylo lze mnohdy zjistit, kdyžtě cenný papír předložen nebyl; rozhodně by ji nebylo lze zjistit bez pracných šetření a výpočtů. Je to v souhlase i s tendencí projevenou již v dekretu č. 95/1945 Sb., podle jehož § 20, odst. 3 se

ustanovení o skládání splatných úroků, nepoužitých k výplatám, na zvláštní účet u Poštovní spořitelny nevztahuje na státní dluh. Likvidačnímu fondu měnovému dostane se naopak zase náhrady ve vyšší ceně 3% umořitelné statni půjčky.

K §§ 12 až 14.

Konverse jest neobyčejně ulehčena tím, že bude provedena v poměru 100: 100 a že dluhopisy jsou v úschově u peněžních ústavů, po případě, že byly již předem soustředěny za účelem kontroly u ředitelství státního dluhu. Jest proto možno provésti ji najednou a z moci úřední, bez zvláštních přihlášek se strany vlastníků; tito budou pouze peněžním ústavem, u kterého dluhopisy leží, vyrozuměni, že dluhopisy staré se jim na účtě odepisují a nové připisují.

Úrokování nových emisí započne v r. 1949, první úroky budou vypláceny v r. 1950. V r. 1949 budou proto Vyrovnány úroky ze starých dluhopisů do dne, od kterého se začíná úrokování dluhopisů nových. Protože úroky z nových dluhopisů budou vypláceny vždy pozadu za celý rok, kdežto dosud byly placeny dva pololetní kupony najednou v den ležící uprostřed mezi splatností prvého a druhého kuponu v roce (na př. kupony splatné 15. dubna a 15. října byly vypláceny 15. července), bude to znamenati v některých případech časový posun úrokových splatností. Ustanovení o vyrovnání dosud nevyplacených úroků sazbou nejvýše 31/2 % má význam pro některé dluhy neemisní, z nichž podle dosavadních podmínek by se měl platit úrok vyšší; ustanovení shodné jest i v osnově zákona o oddlužení svazků lidové správy v § 12.

K §§ 15 až 16.

Do této skupiny patří:

1. Státní pokladniční bony nom. 720, 000. 000 Kčs, vydané podle zákona č. 333/1921 Sb., rubopisem převoditelné, splatné do tří měsíců, při splatnosti obnovitelné a eskontovatelné u Národní banky Původně se z těchto bonů nahrazoval při každé tříměsíční prolongaci úrok podle dočasné eskontní sazby Národní banky předem spolu s bonifikací. Za okupace byly zavedeny bony s t. zv. prolongačními kupony, na jejichž předložení se vyplácel úrok prolongační, aniž by bylo nutno vydávat při každé prolongaci nové bony. Tehdy bylo stanoveno také, že úroková sazba nesmí být vyšší než eskontní sazba Národní banky a že ji stanoví ministr financí. Posledně byla stanovena

na 1. 75%. Všechny bony jsou nyní v majetku Poštovní spořitelny.

2. Tříměsíční pokladniční poukázky, t. zv.. zbrojní, vydané původně v r. 1935 pro potřeby vojenské správy. Nynější oběh jest 894, 800. 000 Kčs, úrok 2% předem. Původním nabyvatelům zaručila Národní banka eskont neomezeně, jiným majitelům podle jejich hospodářské potřeby, ale bez započtení do vyměřeného jim pravidelného eskontního úvěru.

3. Tříměsíční pokladniční poukázky nom. 1. 000, 000. 000 Kčs, t. zv. miliarda Poštovní spořitelny. Původně vydány v r. 1938. úrok prolongační se platí nyní ve výši 1. 75% předem.

Podle vládního nařízení č. 229/1946 Sb. se všechny tyto papíry při splatnosti vyměňují za papíry téhož druhu a se stejnou dobou oběhu, ale s pozdější splatností, t. j. prolongují se obligatorně. Vzhledem k umístění těchto papírů není překážek, aby nyní při konečné úpravě byla opět zavedena prolongovatelnost dobrovolná a úrok aby byl upravován čas od času podle poměrů; vázati úrok na eskontní sazbu Národní banky jako dříve není však nutno. Setrváno bude, aspoň pokud budou vydávány efektivní kusy, což není bezpodmínečně nutno, při prolongačních kuponech, které se dobře osvědčily.

Stejným způsobem doporučuje se upravit i některé další přechodné dluhy, uvedené v§ 16.

půjček spravovaných Společnou pokladnou, z nichž je Československo zavázáno, pokud jsou v majetku státním nebo soukromém, odvede Společné pokladně na úmor svého závazku. Jde o 4% rakouskou zlatou rentu, 41/2% rakouské státní pokladniční poukázky z r. 1914 a 3% a 4% prioritní dluhopisy Privileg. rak. -uh. spol. státních drah (STEG).

Aby také dluhopisy v majetku soukromém mohly býti odvedeny Společné pokladně, musí si je stát opatřiti. To se stane jejich výkupem, při čemž majitelé obdrží výkupní cenu nikoliv v hotovosti, nýbrž v dluhopisech sjednocené státní půjčky. Pro tuto operaci byla zvolena cesta zvláštního zákonného zmocnění na místě použití § 9 devisového zákona č. 92/1946 Sb., neboť podle tohoto ustanovení mohl by se výkup uskutečniti toliko prostřednictvím Národní banky za běžný kurs, kterého však tyto půjčky v tuzemsku nemají; také by nebylo lze výkup provésti výměnou za dluhopisy vnitřního státního dluhu.

Podrobnosti této operace, zejména lhůtu k odvodu titrů, výkupní cenu dotčených půjček a výměnný kurs sjednocené státní půjčky stanoví ministerstvo financí vyhláškou v úředním listě.

K §§ 18 až 19.

Při všeobecné úpravě úrokových sazeb pevně zúročitelných cenných papírů státních i nestátních nemůže zůstat nedotčena 6% zahraniční půjčka škodových závodů z r. 1930, emitovaná v Paříži a v Londýně. Jde přitom pouze o t. zv. tuzemský blok, tedy ony dluhopisy, jež byly repatriovány a přešly do vlastnictví devisových tuzemců, úprava zahraničního bloku byla provedena na základě dohody se zahraničními věřiteli dne 11. prosince 1946.

K části druhé. K § 17.

Finanční správa zamýšlí snížiti dlužný kapitál československého dluhu vůči Společné pokladně v Paříži tím způsobem, že dluhopisy

Protože emisní kurs činil v roce 1930 u anglické transe 95%, u francouzské transe 96% při kursu libry 164 Kčs, vynaložil upisovatel na 100 £ jmenovité hodnoty průměrné 15. 662 Kčs. Tato částka, jde-li o anglickou tranši, poskytovala by mu dnes na ročních úrocích 6£, čili 1. 209 Kčs, což je zúročení téměř 8%. U francouzské transe těží upisovatel nad to ze zlaté klausule, jež by mu při dnešní úřední ceně zlata zajišťovala roční úrokový výnos 2. 473. 50 Kčs ze 100 £, čili více než 15%

z částky původně investované. U pozdějších nabyvatelů se tato výnosnost poněkud snižuje, ovšem jen potud, pokud byl nákupní kurs vyšší nežli kurs emisní.

Navrhovaná úprava se v podstatě přidržuje zásad, podle nichž byla v letech 1936 a 1937 provedena konverse tuzemského bloku 8% státní zahraniční půjčky (vládní nařízení č. 278/1936 Sb. ) a 71/2% zahraniční půjčky města Prahy (vládní nařízení č. 113/1937 Sb. ). Tuzemským vlastníkům se ukládá, aby si své