6% dluhopisy vyměnili za 3l/2% sjednocenou státní půjčku. Nebudou-li nové dluhopisy zníti již na libry, nýbrž na koruny, bude to lépe odpovídati skutečnosti, že jde o poměr mezi

československým dlužníkem a československými věřiteli.

Dosavadní roční náklad na tuzemský blok 6% dluhopisů:

úspora, která činí 11, 596. 929 Kčs, zvyšuje se ještě poněkud o rentovou daň, kterou dosud nesly Škodovy závody; to by napříště odpadlo.

Výměna nebude provedena na účet státu, nýbrž provede ji Poštovní spořitelna podle zvláštního ujednání se Škodovými závody a použije k ní dluhopisů ze soukromého majetku. Transakce tato zůstane tudíž bez vlivu na výši státního dluhu.

K § 17, odst. 2 a 3 a k § 18, odst. l a 2.

Provedení výkupu půjček Společné pokladny i 6% dluhopisů Škodových závodů je po technické stránce neobyčejně usnadněno tím, že všechny cenné papíry, jež obíhají v Československu, jsou toho času soustředěny v povinné úschově u t. zv. úschoven, t. j. převážně peněžních ústavů (dekret č. 95/1945 Sb. ). Protože výkup byl by obligatorní, odvede je úschovna k výkupu sama, nevyčkávajíc pokynu vlastníkova. Iniciativa vlastníkova se vyžaduje toliko u dluhopisů uložených v cizině. Je třeba bud' je převézti do tuzemska a odvésti je pak k výkupu Poštovní spořitelně nebo místo toho je složiti pro Poštovní spořitelnu u zahraničního dopisovatele Národní banky československé. Převoz dluhopisů uložených v cizině na jméno tuzemského peněžního ústavu, u něhož je má vlastník na účtě, zařídí však tento peněžní ústav.

K § 18, odst. 3.

Škodovy závody v letech 1946 až 1948 vyplácely úroky ze svých 6% dluhopisů tuzemským majitelům (devisovým tuzemcům) sazbou 31/2%, čemuž se má navrženým ustanovením dostati zákonné sankce.

K § 19.

Dluhopisy anglické transe se při výkupu oceňují jmenovitou hodnotou přepočtenou dnešním středním kursem libry (201. 50), dlu-

hopisy francouzské transe se odpočítávají kursem 2. 175, t. j. posledním kursem na pražské burse. Uznává se tak do jisté míry odlišnost obou tranší, zároveň se však přihlíží ke skutečnosti, že emisní kursy obou tranší byly skoro stejné a že ani mezi pozdějšími bursovními kursy nebyly velké rozdíly. Výkupní hodnota se vyrovnává v dluhopisech 31/2% sjednocené státní půjčky, zbytky pod 1. 000 Kčs se vyplácejí v hotovosti, a to v hotovosti volné.

Úroky za mezidobí od splatnosti posledního vyplaceného kuponu 6% dluhopisů (1. prosince 1948) do 16. února 1949, od kdy již bude plynouti úrok z dluhopisů sjednocené státní půjčky, vyplatí se rovněž sazbou 31/2% v souhlase s dosavadním postupem škodových závodů.

Chybí-li některý z povinných kuponů, srazí se majiteli ona částka, kterou by Škodovy závody podle dosavadních podmínek musily uhradit, kdyby byl kupon předložen u zahraniční platebny.

K části třetí. K § 20.

Výměnou zde navrženou má se docíliti podstatného zjednodušení složitých dlužnických poměrů, které jsou vysvětlitelný kapitalistickým rázem dob, kdy vznikaly, které však po novém uspořádání hospodářského života pozbyly naprosto svého oprávnění. Zjednodušení (vyloučení zprostředkovatelských stanic mezi skutečným věřitelem a dlužníkem, nahrazení několika na sobě závislých dlužnických poměrů jediným poměrem přímým) přinese značné úspory jak administrativní, tak i finanční československým drahám, národnímu podniku. Tato zprostředkovatelská místa nejednou v minulosti nezaslouženě vydělávala právě na zmíněné složitosti, na př. když splatila po prvé světové válce markové prioritní dluhopisy znehodnocenými markami nebo když byly sníženy úroky z pevně zúročitelných cenných papírů, avšak výkupní

renty, určené ke službě těchto papírů, byly vypláceny nezkráceně dále.

a) Dnešní stav neslosovaných 4% (3%) prioritních dluhopisů Duchcovsko-Podmokelské dráhy z roku 1891 činí 3, 466. 200 Kčs a 3 % (2. 25%) prioritních dluhopisů z roku 1893 6, 538. 000 Kčs, celkem tedy 10, 004. 200 Kčs jmenovité hodnoty. Dluhová služba těchto dluhopisů byla dosud hrazena z výnosu výkupní renty, splatné v pololetních částkách po 836. 596 Kčs až do 30. června 1962 a placené dříve státem (železničním podnikem) akciové společnosti Duchcovské-Podmokelské dráhy (hnědouhelné doly). Výkupní renta byla vyrovnána až do 31. prosince 1944, další platy konány nebyly. Podle osnovy má býti výkupní renta definitivně vypořádána výměnou prioritních dluhopisů za 3% státní dluhopisy. Předpokládá-li se pro účely kalkulace, že všechny dosud neslosované prioritní dluhopisy v jmenovité hodnotě 10, 004. 200 Kčs budou vyměněny za dluhopisy 3% sjednocené státní půjčky v jmenovité hodnotě 8, 369. 700 Kčs a že vydané státní dluhopisy byly by zcela splaceny do roku 1962 (t. j. do roku splatnosti původní renty), činil by náklad na 3% úrok a na úmor těchto dluhopisů v letech 1949 až 1962 celkem částku 10, 373. 144. 60 Kčs, což ve srovnání s nákladem na výkupní rentu podle dosavadních podmínek V částce 29, 280. 860 Kčs, znamenalo by úsporu v částce 18, 907. 715. 40 Kčs, t. j. více než 50%.

b) Akcie Pražsko-Duchcovské dráhy mají od r. 1892, kdy železniční tratě náležející této společnosti byly postátněny, povahu prioritních dluhopisů, jejichž dluhová služba, stejně jako u prioritních dluhopisů uvedených pod písmenem a), je hrazena výhradně z výnosu výkupní renty. Podle dosavadních podmínek jest tato výkupní renta splatná v pololetních částkách po 938. 863. 50 Kčs až do 30. června 1962. Splátky výkupní renty byly konány až do 31. prosince 1944. Další výplaty byly odloženy až do definitivního vypořádání výkupní renty. Předpokládá-li se za účelem kalkulace, že neslosované akcie společnosti ve jmenovité hodnotě 11, 623. 200 Kčs budou vyměněny za dluhopisy 3% sjednocené státní půjčky ve stejné jmenovité hodnotě, činil by náklad na 3% úrok a na úplné splacení těchto státních papírů v letech 1949 až 1962 celkem

Kromě této úspory ve prospěch československých drah získala by státní pokladna při zrušení společnosti, jejímž jediným posláním bylo rozdělovati výkupní rentu mezi držitele akcií, její aktiva, zejména vázané vklady ve výši........7, 761. 700 Kčs.

c) 4% (3%) a 41/2% (33/8%) železniční dlužní úpisy byly vydány zemskými peněžními ústavy na podkladě 58 dlouhodobých krycích půjček železničních, jejichž celkový kapitálový zůstatek ku dni 31. prosince 1948 činí 59, 130. 569. 74 Kčs. Vzhledem ke snížení úroků a změně správního příspěvku, k nimž došlo u těchto zápůjček již před válkou, nelze při pololetních poukazech anuit používati původních umořovacích plánů, nýbrž jest třeba vypočítávati každou anuitu zvlášť, což znamená značné administrativní zatížení. Toto zatížení odpadne výměnou železničních dlužních úpisů za dluhopisy 3% sjednocené státní půjčky, neboť tak budou vypořádány i krycí zápůjčky, které Investiční banka odepíše. Kromě toho vzniknou ve prospěch československých drah úspory odpadnutím správního příspěvku.

d) 4% (3%) prioritní dluhopisy Košicko-Bohumínské dráhy budou podle osnovy vyměněny jen, pokud nebyly vykoupeny v době nesvobody podle opatření tehdy učiněných a pokud byly řádně přihlášeny podle dekretu č. 95/ 1945 Sb., jakož i k majetkovým dávkám. Podle toho přicházejí v úvahu pro výměnu prioritní dluhopisy ve jmenovité hodnotě 630. 900 Kčs přihlášené v tuzemsku a 1, 584. 900 Kčs přihlášené v cizině. Touto úpravou bude definitivně vyřízena otázka, shora zmíněných prioritních dluhopisů, kterou by jinak československé dráhy musily řešiti v souvislosti s včleněním majetku Košicko-Bohumínské dráhy do národního dopravního podniku podle zákona č. 311/ 1948 Sb. Zároveň se tím vyřizuje výkup prioritních dluhopisů provedený v době nesvobody v tom smyslu, že náhrada poskytnutá při tomto odkupu se považuje prakticky za definitivní.

Ustanovení § 20, odst. 3 osnovy poskytuje možnost vypořádati vydáním dluhopisů sjednocené státní půjčky též jiné železniční výkupní renty a dluhy, než jsou shora jednotlivě vypočteny. Jest to zejména výkupní renta placená dříve státem (železničním podnikem) akciové společnosti Severní dráhy Ferdinandovy a souvisící s ní rentové listy, kterých jest 65. 740 kusů. Kromě nároku na podíl na výkupní rentě placené Československem přísluší však majitelům rentových listů i nárok na podíl na výkupní rentě placené Polskem a Rakouskem. Právě proto upouští osnova od stanovení podrobnějších podmínek a spokojuje se ustanovením zmocňovacím.

K části čtvrté.

Blok pevně zúročitelných cenných papírů nestátních se od r. 1945 velmi zmenšil tím, že byly, resp. budou převzaty státem půjčky městské a zemské a komunální dlužní úpisy (podle zákona o oddlužení svazků lidové správy), dluhopisy Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů (podle zákona č. 112/1947 Sb. ) a dluhopisy Všeobecného i Pomocného fondu peněžních ústavů (podle připraveného zákona o zrušení těchto fondů). V podstatě bývají v této skupině jednak peněžními ústavy vydané zástavní listy, bankovní a meliorační (případně i železniční) dlužní úpisy, základní dlužní úpisy Zemské baňky, jednak dílčí dlužní úpisy podniků elektrárenských a průmyslových. Přehled prvé skupiny jest na zvláštní příloze, druhá skupina se do této úpravy nezahrnuje vzhledem k zákonu č. 51/1948 Sb. a pamatuje se na ni pouze zmocňovacím ustanovením v § 30.

K§ 21.

Také pevně zúročitelné cenné papíry vydané peněžními ústavy jest třeba zásadně vyměnit za dluhopisy nových sjednocených emisí. Jejich podmínky a případné výjimky stanoví ministerstvo financí.

K §§ 22 až 23.

Kdežto u státních papírů byla by hlavním způsobem uvolňování, aspoň v prvé době, přeměna vázané sjednocené půjčky na volnou půjčku běžného typu, u papírů vydaných peněžními ústavy naopak hlavní úloha připadne nákupu z prostředků určených na úmor. Soustředěním těchto prostředků, na jaké pamatuje § 22, odst. 2, docílilo by se lepšího sladění úmoru s uvolňováním a vyrovnaly by se případné nežádoucí rozdíly v uvolňovacích možnostech u různých emisí. Ještě lepších výsledků by se docílilo, kdyby sem byl zahrnut i státní dluh, což ostatně umožňuje ustanovení o přechodném jinakém použití prostředků určených na úmor.

Podobně jako u státních papírů, i zde byl by nákup prováděn, alespoň v prvé době, za kursy stanovené pro milionářské dávky, resp. na kursy likvidační, stanovené ministrem financí, které by na tyto kursy navazovaly. Protože dlužníci by ve všech případech spláceli dluh jmenovitou hodnotou, vznikly by tu někdy úspory, které se přikazují státní pokladně. Důvody tohoto opatření byly uvedeny již ve všeobecné části důvodové zprávy.

K §§ 23 a 24.

Ustanovení § 3 o vázanosti sjednocené státní půjčky, stejně jako ustanovení §§ 9 až 11

o konversi starých státních půjček na volnou 3% státní půjčku umořitelnou v letech 1960 až 1989 se zde aplikují obdobně i na konversi pevně zúročitelných cenných papírů vydaných peněžními ústavy.

K § 25.

Zásad, podle kterých se provede konverse státního dluhu, lze použít obdobně i na dluhopisy peněžních ústavů. Působnost, která při konversi dluhopisů státních přísluší ředitelství státního dluhu, bude zde vykonávat Poštovní spořitelna a dlužník (vydatel nebo jeho právní nástupce).

Od roku 1946 byly vypláceny úroky z nestátních cenných papírů pevně zúročitelných — pokud vůbec vypláceny byly — jen v mezích stanovených ministrem financí podle § 20, odst. l dekretu č. 95/1945 Sb. Tyto výplaty byly ve vyhláškách o tom vydávaných označovány vždy jako zálohy. Stanoví proto odst. 2, že těmito zálohami se považují úroky za vyrovnány. Protože zálohy byly vypláceny vždy pouze ve výši 3 až 3 1/2%, kdežto úroky někdy byly vyšší, vznikl tím rozdíl, který by mohl zásadně jít k dobru dlužníku. Avšak u dílčích dlužních úpisů vydaných peněžními ústavy většinou na podkladě krycích zápůjček, jejichž dlužníci již úroky zaplatili, považuje se za účelnější a spravedlivější, aby tento rozdíl připadl státní pokladně.

K části páté. K § 26 až 27.

Ustanovení §§ 26 a 27 se nevztahují pouze na cenné papíry, upravované tímto zákonem, nýbrž na cenné papíry, které podléhaly přihlašovací povinnosti podle oddílu III dekretu č. 95/1945 Sb. vůbec (na př. i na akcie). U všech těchto papírů jsou navrhovaná zvláštní ustanovení, pozměňující a doplňující platné předpisy o umořovacím řízení soudním, velmi účelná, ne-li nezbytná.

K § 26, odst. 1.

Podle § l zákona č. 250/1934 Sb. lze prohlásiti za umořené listiny, které byly ztraceny neb zničeny, bude-li osvědčen právní zájem, aby byly prohlášeny za umořené. U cenného papíru lpí právo i závazek přímo na listině. Pro vznik, trvání, převod a výkon práva jest držba cenného papíru předpokladem, takže cenný papír má v tomto smyslu význam hmotně-právní. Zde je právní zájem podmíněn tím, že navrhovateli hrozí právě ze ztráty nebo ze zničení cenného papíru právní újma. Jestliže však v důsledku nějaké právní normy nebo nesplnění podmínek touto normou stanovených zaniká možnost uplatniti právo z cenného papíru vůči

dlužníkovi, přestává cenný papír býti nositelem pohledávky a není zde pak právního zájmu, který má na mysli § l cit. zákona.

Z tohoto hlediska jest posuzovati i otázku vlivu dekretu č. 95/1945 Sb. na soudní umořování cenných papírů podléhajících ustanovením tohoto dekretu, pokud-řízení bylo zahájeno po uplynutí lhůt dekretem stanovených.

Úschově a přihlášení podle ustanovení tohoto dekretu podléhaly i cenné papíry, které byly soudně prohlášeny za umořené, nebo o nichž bylo zahájeno umořovací řízení. V tomto případě mělo býti složeno do úschovy umořovací usnesení, po případě edikt o zahájení vyzývacího řízení nebo úřední vysvědčení soudu, že o cenném papíru bylo zahájeno umořovací řízení (§ 14, odst. 4).

Podle § 16 měly býti cenné papíry přihlášeny nejpozději do 15. prosince 1945. Nepřihlášené cenné papíry propadly pak ve prospěch státu podle § 18, odst. 1.

Prokázala-li osoba povinná přihláškou do konce roku 1947, že nemohla z vážného důvodu beze své viny, zejména pro pobyt v cizině, přihlášku podati, může ji ministr financí podle § 18, odst. 2 dekretu přiznati náhradu ve výši, kterou stát získal propadnutím podle § 18, odst. 1.

§ 29 dekretu dává ministru financí zmocnění, aby z důvodů zvláštního zřetele hodných povoloval výjimky z ustanovení dekretu. Na základě tohoto ustanovení může ministr financí výjimečně přiznati náhradu podle § 18, odst. 2, i když žádost o náhradu byla podána opožděně anebo nebyly se strany žadatele splněny další předpoklady.

Ze znění poslední věty § 18, odst. 2 vyplývá, že i při poskytnutí náhrady propadá cenný papír ve prospěch státu. Mohlo by se tudíž namítat, že hledíc k tomu, co bylo výše řečeno, strana nemůže z přepadnuvšího cenného papíru vykonati práva vůči osobě zavázané a že zde tudíž nemůže býti právního zájmu předpokládaného v § l zákona č. 250/1934 Sb. Tomu tak však není, neboť cenný papír má v tomto případě funkci legitimační listiny. Navrhovatel umořovacího řízení, který požádal nebo požádá o poskytnutí náhrady podle § 18, odst. 2 dekretu, prokáže umořovacím usnesením zcela hodnověrně, že byl skutečně vlastníkem dluhopisu. Náhrada za propadlý cenný papír nastupuje na místo pohledávky z něho. Bez provedení umořovacího řízení by se stát vydával v nebezpečí event. dvojího plnění náhrady (t. j. i případnému dalšímu žadateli, který by předložil efektivní kusy). Umořovací usnesení má v takovém případě význam kasatorní, zbavujíc cenný papír jeho právního významu.

Poněvadž použití § 29 v případech § 18 má míti ráz zcela výjimečný, je zapotřebí, aby navrhovatel umořovacího řízení o cenných papírech podléhajících předpisům dekretu č. 95/ 1945 Sb. prokázal soudu souhlas ministerstva financí, resp. jeho příslib, že mu bude v případě, dosáhne-li soudního umoření propadlých cenných papírů, poskytnuta náhrada podle § 18, odst. 2 dekretu.

Dodatečného souhlasu ministerstva financí bude pak třeba i v těch případech, kde se má pokračovati v umořovacím řízení, které bylo zahájeno před účinností tohoto zákona, aniž byl splněn předpis § 14, odst. 4 dekretu.

K § 26, odst. 2.

Ustanovení toto směřuje ke zkrácení umořovacího řízení soudního. Podobné ustanovení bylo obsaženo již v zákoně č. 52/1928 Sb. v § 10 a v zákoně č. 128/1936 Sb. v § 20.

Podle § 11 zákona č. 250/1934 Sb. nesmí se ohlašovací lhůta skončiti dříve než uplyne rok ode dne splatnosti posledního vydaného kuponu, dospěje-li však dříve pohledávka z listiny, než uplyne rok ode dne splatnosti pohledávky z listiny. Nemělo by však smyslu čekati na splatnost posledního vydaného kuponu u papírů podléhajících úschově podle dekretu č. 95/ 1945 Sb., jestliže na kupony se již vůbec žádné výplaty nekonají nebo konati nebudou, jako na př. u akcií znárodněných podniků, nebo u papírů, které podle tohoto zákona budou konvertovány na papíry nové atd. Mimo to v důsledku vázanosti cenných papírů podle dekretu č. 95/1945 Sb. bdí nad zájmy poctivého nabyvatele umořovaného cenného papíru také příslušná úschovna, případně jiný ústav, u kterého se všechny přihlášené cenné papíry efektivně soustředí. Lze proto důvodně předpokládati, že existence cenného papíru, o němž bylo zahájeno vyzývací řízení, se nyní zjistí snáze a rychleji než tomu bylo dřív. Pokud pak jde o cenné papíry nepřihlášené, které nebyly ani odvedeny na účet propadlých cenných papírů u Poštovní spořitelny, netřeba nyní tak intensivně chrániti zájmy třebas i poctivého nabyvatele, ježto nevyhověl přihlašovací povinnosti stanovené dekretem č. 95/1945 Sb.

Poštovní spořitelna, která je súčtovacím ústředím pro cenné papíry přihlášené i propadlé, bude v pochybných případech vydávati ke shora, uvedeným účelům potvrzení, od kdy se na ten který druh cenného papíru platby nekonají.

K §27.

Podle § 18, odst l, dekretu č. 95/1945 Sb. propadly nepřihlášené cenné papíry ve prospěch státu. Pokud se takové cenné papíry nalézaly efektivně u úschoven, byly převedeny na účet

propadlých cenných papírů u Poštovní spořitelny. Pokud však jde o propadlé cenné papíry ostatní, jejichž držitelé i místo uložení zůstalo neznámo, lze je zjistiti pouze nepřímo, t. j. porovnáním celkové emise s celkem papírů při soupisu zachycených (přihlášených i propadlých). Na rozdíl měl by emitent vydati státu papíry náhradní. Přitom mohly by se však vyskytnouti pochybnosti, může-li stát veškerá práva z papírů propadlých, které nejsou efektivně v jeho držení, uplatňovati již bezprostředně na základě citovaného § 18, odst. l dekretu č. 95/1945 Sb., či teprve po provedení řádného umořovacího řízení a dále, bylo-li by toto řízení zastaveno, či jak jinak bylo by postupováno, kdyby se umořovaný papír, ač nepřihlášen podle dekretu č. 95/1945 Sb., objevil v rukou jiné osoby. Navrhovaná ustanovení mají vnésti do těchto otázek právní jistotu, a to způsobem administrativně co nejjednodušším.

Uveřejnění v úředním listě, po případě i v Oznamovateli se navrhuje pouze fakultativně, protože možná bude pokládáno za účelnější upustiti od uveřejnění vůbec nebo aspoň od uveřejnění hromadného.

K § 28.

Státní stavební losy nepodléhaly přihlášení podle dekretu č. 95/1945 Sb.

Ač poslední výherní a umořovací tahy byly provedeny podle nařízení ministra financí č. 217/1944 Sb. již v říjnu 1944 a poslední splatnost výherních a umořovacích částek nastala 1. listopadu 1946 a ač výplata výher i kapitálů stavebních losů byla prováděna v nové měně bez rozlišení, kdy nastala jich splatnost, zbývá k 1. lednu 1949 ještě neproplacených 36, 051. 600. — Kčs na kapitálu a 16, 213. 350. — Kčs na výhrách. Rozsáhlá tisková a rozhlasová akce provedená ředitelstvím státního dluhu v prvé polovině roku 1948 snížila nedoplatky cca jen o 2, 000. 000 Kčs. Je tedy zjevno, že velkou část těchto nedoplatků nutno přičísti na vrub ztracených losů, o nichž jejich majitelům nejsou známy ani rozhodné znaky, aby mohly býti losy umořeny, menší část pak na vrub liknavců.

Dosavadní stav by znamenal, že správa státního dluhu by musila tyto nedoplatky vésti v evidenci, pokud jde o výhry, do 1. října 1952 (§4 cit. nařízení), pokud jde o kapitál, do roku 1976.

Kdyby byly i státní stavební losy podléhaly

přihlášení podle dekretu č. 95/1945 Sb., nedošlo by v těchto případech k jich přihlášení a byly by propadly ve prospěch státu podle § 18 cit. dekretu.

Pro zjednodušení správy dluhu se navrhuje tedy, aby stavební losy nepředložené k proplacení do 31. prosince 1949 byly podrobeny stejnému režimu jako dluhy nepřihlášené. O losech, o nichž jest vedeno soudní umořovací řízení, jest třeba ustanovení zvláštního vzhledem k tomu, že řízení nebude moci býti ve všech případech skončeno do 31. prosince 1949, jelikož lhůty podle §§ 11 a 15 zákona č. 250/1934 Sb. budou končiti teprve po tomto datu.

K § 29.

Zástavní práva v železničních knihách byla již většinou vymazána (podle § 3 zákona č. 52/ 1928 Sb., § 21 vládního nařízení č. 348/1942 Sb., vládního nařízení č. 232/1944 Sb. ). K výmazu nedošlo dosud jen v několika málo případech, zejména na Slovensku. Navrhovaným ustanovením budou železniční knihy očištěny nejjednodušším způsobem od zápisů nyní již zcela zbytečných. Rozumí se samo sebou, že výmazem zaniká jen zástavní právo; majetkoprávní poměry a finanční úprava co do vymazaných břemen zůstávají nedotčeny.

K §30.

Úprava podle §§ 21 až 25 osnovy jest omezena na pevně zúročitelné cenné papíry, vydané peněžními ústavy. Papíry vydané průmyslovými podniky nebyly do ní pojaty proto, aby tím snad nebyla ztížena jejich úprava podle zákona č. 51/1948 Sb. nebo aby této úpravě nebylo nijak předbíháno. Podle § 3, odst. 3 citovaného zákona může ministr financí změniti v dohodě s věcně příslušným ministrem podmínky splácení a úrokování závazků, převedených na Fond znárodněného hospodářství, jest však otázkou, bylo-li by lze podle tohoto ustanovení upraviti emise průmyslových podniků i v ostatních směrech tak, jak by to bylo možno podle §§ 21 až 25 navrhované osnovy (sjednocení různých emisí, místo efektivních dluhopisů zásadně jen dluhopisy vedené účetně u peněžního ústavu na účtě skutečného vlastníka, omezené nakládání, sladění úmoru nákupem s uvolňováním atd. ). Aby tato možnost nebyla ztracena, aniž by se jakkoli prejudikovalo úpravě podle zákona č. 51/ 1948 Sb., vkládá se do osnovy zmocňovací ustanovení § 30.

V Praze dne 22. dubna 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financi: J. Kabeš v. r.

Přílohy k důvodové zprávě.

Na 31/2% sjednocenou státní půjčku emise A. — úroková splatnost 16. února — budou konvertovány: