z mimořádných opatření. Z úřední moci lze je propustit kdykoliv. O vojenských osobách z povolání, ve výslužbě a v záloze s výslužným, které samy nepožádají o propuštění z vojska, má se za to, že jim byla doba trvání branné povinnosti prodloužena.
§ 23. Vyloučení z vojska.
Z vojska se vyloučí osoby, u nichž vyloučení nastane jako následek pravoplatného odsouzení trestním soudem, a osoby, u nichž to stanoví trestní soud pravoplatným rozsudkem. Takové osoby nepodléhají odvodní povinnosti (§§ 11 a 12) a nemůže jim být povolen dobrovolný vstup do vojska.
§ 24.
Služební povinnost osob zvolených do zákonodárných sborů.
U členů Národního shromáždění nebo Slovenské národní rady, pokud nejsou vojenskými osobami z povolání, se nastoupení vojenské činné služby odloží, po případě se jejich činná služba přeruší na dobu, po kterou jsou členy některého z těchto zákonodárných sborů. Vojenská cvičení takto zameškaná se promíjejí. Ustanovení první věty neplatí, byl-li vyhlášen stav branné pohotovosti státu.
§ 25.
Služební povinnost vojenských
osob z povolání, ve výslužbě
a v záloze s výslužným.
(1) Vojenskými osobami z povolání jsou vojenské osoby, které vojenskou službu vykonávají jako své povolání ve služebním poměru, do něhož byly přijaty podle zvláštních předpisů. Vojenské osoby z povolání jsou povinny vojenskou činnou službou, dokud tento jejich služební poměr nezanikne.
(2) žádá-li vojenská osoba z povolání o propuštění z vojenské činné služby, propustí se z ní, splnila-li povinnost k základní a další službě. Propuštění podle přecházející věty není přípustné v době, kdy bylo nařízeno některé z mimořádných opatření, vojenské cvičení podle § 39, odst. 8 nebo cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti podle § 44, leč by osoba, která žádá o propuštění, byla k jakékoli vojenské činné službě trvale neschopna.
(3) Vojenskými osobami ve výslužbě jsou vojenské osoby z povolání, které byly přeloženy do výslužby. Jejich služební povinnost trvá, dokud nebyly propuštěny z vojska. Vojenské osoby' ve výslužbě mohou být na přechodnou dobu povolány k činné službě podle ustanovení zvláštních zákonů.
(4) Vojenskými osobami v záloze s výslužným jsou vojenské osoby v záloze, kterým byly podle příslušných předpisů přiznány odpočivné platy proto, že utrpěly poruchu (poškození) zdraví při vykonávání vojenské činné služby. Tyto osoby mají služební povinnost jako ostatní vojenské osoby v záloze, s výhradou ustanovení § 22, odst. l, písm. c) a § 22, odst. 3.
§ 26.
Služební povinnost příslušníků Sboru národní bezpečnosti.
(1) Příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří vykonali základní službu, jsou po čas činné služby v tomto sboru zproštěni služební povinnosti, kterou by jinak byli povinni, vyjímajíc povinnost k mimořádné službě.
(2) Osoby propuštěné ze Sboru národní bezpečnosti nebo přeložené do výslužby mají služební povinnost jako vojenské osoby v záloze téhož ročníku zálohy. Vláda stanoví nařízením a v mezích tohoto nařízení ministerstvo národní obrany služebním předpisem, za jakých podmínek lze těmto osobám upravit vojenskou hodnost se zřetelem na hodnost dosaženou ve Sboru národní bezpečnosti.
§ 27. Základní služba.
(1) Základní službou jsou povinny, nejsou-li určeny k náhradní službě (§28), osoby, které byly odvedeny
a) při pravidelných odvodech nebo při dobrovolných odvodech, k nimž došlo mimo dobu branné pohotovosti státu, nebo
b) při dobrovolných odvodech za branné pohotovosti státu, neomezily-li svou služební povinnost dobrovolně převzatou na dobu války [§ 6, odst. 3, písm. b)], nebo
c) při mimořádných odvodech, jde-li o muže odvedené v době, kdy neměli ještě pravidelnou odvodní povinnost nebo kdy by jinak pravidelné odvodní povinnosti ještě podléhali, nebo o odvedence, kteří se zavázali k základní službě, k níž nebyli povinni.
(2) Základní služba trvá 24 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
(3) Vláda může dobu trvání základní služby měnit nařízením.
§ 28. Náhradní služba.
(1) Místo základní služby vykonávají náhradní službu osoby určené k ní podle §§ 29 až 31.
(2) Určení k náhradní službě se stane ze zákona (§ 29), na žádost (§ 30) nebo z moci úřední (§ 31).
(3) Náhradní služba trvá 5 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
§ 29.
Určení k náhradní službě ze zákona.
K náhradní službě se určí:
a) osoby, které byly odvedeny bez vlastní viny po 31. prosinci roku, v němž dovršily 28 let, jde-li však o osoby, kterým pro trvalý pobyt v cizině byly povoleny úlevy podle § 7, po 31. prosinci roku, v němž dovršily 32 let, a
b) osoby, které bez vlastní viny nenastoupily základní službu do 81. prosince roku, v němž dovršily 32 let.
§ 30.
Určení k náhradní službě na žádost.
(1) Bylo-li odvedeno více osob, než je třeba k doplnění počtu vojska stanoveného podle § 3, odst. 2, určí se dále k náhradní službě počet osob, rovnající se rozdílu mezi tímto potřebným počtem a počtem osob, které byly skutečně odvedeny. Tento počet stanoví každoročně ministerstvo národní obrany podle početních přírůstků a úbytků, k nimž pravděpodobně dojde po nastoupení odvedenců do základní služby.
(2) K náhradní službě podle odstavce l lze určit především odvedence a osoby, jež dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby, pokud o to požádají, mají — li pro svou žádost zvláštní
důvody rodinné, hospodářské nebo sociální. Osoby dobrovolně odvedené lze k náhradní službě určit jen, vznikly — li důvody pro toto určení po jejich odvedení. Pominou — li důvody po podání žádosti, je žadatel povinen tuto okolnost neprodleně hlásit.
(3) O žádostech za určení k náhradní službě rozhodují smíšené komise; proti jejich rozhodnutí není opravného prostředku. Vláda stanoví nařízením, jak se tyto komise zřizují, jak jsou složeny a jak se žádosti u nich podávají, a upraví řízení před nimi, zejména způsob zjišťování skutečností, o něž se žádosti opírají.
(4) Ukáže — li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro než došlo k určení k náhradní službě, nebo pominou — li později tyto důvody a není-li ani jiných důvodů pro toto určení, zruší komise po slyšení žadatele původní rozhodnutí a žadatel se povolá k základní službě. Při tom se mu započítává do základní služby doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, jakož i doba, po kterou trvaly ještě po propuštění ze základní nebo náhradní služby důvody, o něž byla opřena žádost za určení k náhradní službě.
§ 31.
Určení k náhradní službě z moci úřední.
(1) Nedosahuje-li počet osob určených k náhradní službě podle ustanovení § 30, odst. 2 celého početního přebytku (§ 30, odst. 1), určí vojenská správa k náhradní službě další osoby, které dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby. Při výběru je třeba dbát především zájmů služebních, zároveň se však přihlédne též k rodinným, hospodářským a sociálním poměrům.
(2) Rozhodnutí učiněné podle odstavce l lze ze služebních důvodů zrušit. V tomto případě se povolá osoba určená k náhradní službě k výkonu základní služby jen na dobu končící dnem, jímž by byla její základní služba skončila, kdyby nebyla bývala určena k náhradní službě.
§ 32.
Propuštění na trvalou dovolenou místo určení k náhradní službě.
(1) Osoby, které by měly být podle ustanovení § 30, odst. 2 nebo § 31, odst. l určeny k náhradní službě, nemohou však být k této službě, určeny jedině proto, že vykonaly základní službu delší 5 měsíců, propustí se na trvalou dovolenou.
(2) O zrušení rozhodnutí učiněného podle odstavce 1 a o opětném povolání osoby propuštěné na trvalou dovolenou k základní službě platí obdobně ustanovení § 30, odst. 4 a § 31, odst. 2.
§33.
Nastoupení základní a náhradní služby.
(1) Osoby odvedené při pravidelných odvodech, jimž nebyl povolen odklad základní (náhradní) služby (§ 34), nastupují tuto službu v kalendářním roce, v němž byly odvedeny, nebo v roce následujícím.
(2) Nástupní dny vyhlásí každoročně ministerstvo národní obrany v úředním listě.
(3) Došlo-li k odvodu po stanoveném nástupním dnu nebo nenastoupil-li odvedenec základní (náhradní) službu tohoto dne, může mu vojenská správa povolit odklad této služby do příslušného nástupního dne v příštím kalendářním roce.
(4) Ministerstvo národní obrany může z důležitých důvodů povolit ve zvláštních případech nastoupení základní (náhradní) služby i mimo nástupní dny vyhlášené podle odstavce 2. Podrobnosti stanoví vláda nařízením.
(5) Pokud dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti' státu a osoby odvedené při mimořádných odvodech jsou povinni konat základní (náhradní) službu, nastoupí ji zpravidla dnem následujícím po propuštění z mimořádné služby.
§34.
Odklad základní a náhradní služby.
(1) Odvedencům, kteří se připravují na určité povolání, lze na jejich žádost povolit odklad základní (náhradní) služby, a to nejdéle do stanoveného nástupního dne v roce, kdy dovrší 24 let, a jde-li o studující vysokých škol, 28 let. Další odklad, nejdéle do 32 let, lze povolit ve výjimečných případech. Obdobně lze povolit odklad, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž žadatel dovrší 24 let, vyžadují-li toho jiné důvody hodné zvláštního zřetele.
(2) Vláda stanoví nařízením, kdy lze odložit nastoupení základní (náhradní) služby z úřední moci.
(3) Osoby, kterým byl povolen odklad, nastoupí základní (náhradní) službu v roce, kdy odklad končí, ve stanovený nástupní den.
(4) Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů,, pro které byl odklad základní (náhradní) služby povolen, nebo pominou-li dodatečně tyto důvody, lze povolení odkladu zrušit.
(5) Vláda stanoví nařízením, jak se provádí povolování odkladů základní (náhradní) služby, upraví řízení o žádostech za ně a stanoví, jak se postupuje, bylo-li zrušeno rozhodnutí o povolení odkladu.
(6) Z rozhodnutí, jímž byla žádost za odklad zamítnuta nebo jímž bylo rozhodnutí o povolení odkladu zrušeno, lze podat odvolání do 15 dnů po doručení u orgánu, který rozhodnutí vydal, k orgánu nadřízenému, který rozhoduje s konečnou platností. Rozhodnutí musí obsahovat poučení o odvolání.
§35. Prominutí náhradní služby.
Osobám, které bez vlastní viny byly odvedeny po 31. prosinci roku, v němž dovršily 40 let, nebo které do této doby náhradní službu bez vlastní viny nenastoupily, může ministerstvo národní obrany vykonání náhradní služby prominout.
§36. Trvalá dovolená.
(1) Vojenskými osobami na trvalé dovolené jsou vojenské osoby, které byly ze základní (náhradní) služby předčasně propuštěny a nebyly dosud přeloženy ani do zálohy ani do náhradní zálohy. Vláda stanoví nařízením, kdy lze vojenské osoby propustit na trvalou dovolenou i v jiných případech, než které upravuje tento zákon.
(2) Ministerstvo národní obrany může s výhradou ustanovení § 32, odst. 2 povolat osoby předčasně propuštěné na trvalou dovolenou ze základní (náhradní) služby k pokračování v této službě.
(3) Propuštěním na trvalou dovolenou se základní (náhradní) služba přerušuje. Vláda stanoví nařízením, kdy lze osobám propuštěným na trvalou dovolenou, které nebyly povolány k pokračování v základní (náhradní) službě do dne, kdy by jinak jejich základní (náhradní) služba skončila, zbytek této služby prominout i v jiných případech, než které upravuje tento zákon, jakož i v kterých případech lze osobám, které byly povolány k pokračování v základní (náhradní) službě, dobu strávenou na trvalé dovolené do této služby započíst.
§ 37. Další služba.
(1) Vojenským osobám, které vykonaly základní službu, lze na jejich žádost povolit, aby
vykonaly další službu. Vojenským osobám, které konaly jen náhradní službu, lze toto povolení udělit, jen byly-li k náhradní službě určeny podle § 29 nebo § 31, odst. 1. Vláda stanoví nařízením, jakým způsobem a za jakých podmínek se povoluje konání další služby.
(2) Další službou jsou povinny vojenské osoby, které vykonaly základní službu,
a) byly-li na svou žádost vzdělány a vycvičeny na náklad státu pro službu vojenských osob z povolání nebo dostaly-li k tomu účelu stipendia nebo alespoň částečnou náhradu studijních nákladů, nebo
b) byla-li jim jako vojenským osobám z povolání na jejich vlastní žádost státem poskytnuta úhrada nákladů nebo podpora k zdokonalení nebo vzdělání v zájmu vojenské služby, nebo
c) byly-li na svou žádost zdokonaleny nebo vycvičeny ve zvláštních odvětvích vojenské služby, nebo
d) převzaly-li závazek k takové službě.
(3) Závazek k další službě podle odstavce 2, písm. a) až c) se posuzuje podle předpisů platných v době jeho vzniku, závazek k další službě podle odstavce 2, písm. d) podle předpisů platných v době jeho převzetí. Vláda stanoví nařízením, kdy a za jakých podmínek lze vojenskou osobu předčasně propustit z tohoto závazku.
§ 38. Záloha a náhradní záloha.
(1) Přeložení do zálohy se provede dnem, •který následuje po dni skončení základní služby, další služby nebo služby vojenských osob z povolání, které nebyly přeloženy do výslužby a mají ještě služební povinnost. Dále budou přeloženy do zálohy dnem, který následuje po dni skončení mimořádné služby, osoby odvedené při mimořádných odvodech, které po svém propuštění z této služby nejsou povinny základní (náhradní) službou a jejichž služební povinnost trvá podle zákona nebo na podkladě dobrovolného převzetí. Dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti státu se přeloží za obdobných podmínek do zálohy dnem, který následuje po tmi skončení mimořádné služby, nejde-li o osoby, které dobrovolně převzaly služební povinnost jen na dobu války. Takové osoby se z vojska propustí [§ 22, odst. l, písm. d)].
(2) Přeložení do náhradní zálohy se provede u osob, které byly povinny náhradní službou, dnem, který následuje po dni skončení náhradní služby. Osoby, kterým byla náhradní služba prominuta podle ustanovení § 35, se pře-
loží do náhradní zálohy dnem zařadění, a nastoupily-li již náhradní službu, dnem, který následuje po dni propuštění z této služby.
(3) Osoby přeložené do zálohy (náhradní zálohy) jsou až do doby, kdy budou propuštěny (vyloučeny) z vojska nebo kdy se stanou vojenskými osobami z povolání nebo v další službě, záložníky (náhradními záložníky). Služební povinnost plní konáním vojenských cvičení (§ 39) a mimořádné služby (§ 46, odst. l, § 47, odst. 1).
§ 39. Vojenská cvičení.
(1) Záložníci z počtu mužstva a poddůstojníků jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 16 týdnů; náhradní záložníci, jakož i záložníci, kteří konali základní službu kratší než tři čtvrtiny základní služby (§ 27, odst. 2 a 3), jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 20 týdnů.
(2) Důstojníci v záloze jsou povinni vojenskými cvičeními po úhrnnou dobu 20 týdnů; do ní se jim započítají vojenská cvičení, která vykonali jako příslušníci mužstva nebo poddůstojníci.
(3) Vláda stanoví nařízením počet, délku a dobu konání jednotlivých vojenských cvičení, při čemž určí, za jakých podmínek může ministerstvo národní obrany výjimečně ze služebních důvodů upravit konání vojenských cvičení odchylně od ustanovení vládního nařízení.
(4) Vojenské osoby z povolání, jakož i osoby, které konaly další službu (§ 37), jsou po přeložení do zálohy povinny vojenskými cvičeními jako příslušníci téhož ročníku zálohy.
(5) Vláda stanoví nařízením, za jakých podmínek mohou být povolány vojenské osoby ve výslužbě k vojenským cvičením, úhrnná doba těchto vojenských cvičení nesmí přesahovat 8 týdnů.
(6) Záložníkům a náhradním záložníkům může být na jejich žádost povoleno, aby konali mimo povinná cvičení též cvičení dobrovolná.
(7) Vláda stanoví nařízením, kdy může ministerstvo národní obrany prominout konání vojenského cvičení nebo jeho části, jakož i v kterých případech lze vykonanou mimořádnou nebo zvláštní službu započítat jako vojenské cvičení.
(8) Zavádějí-li se nové bojové prostředky nebo vyžadují-li toho důvody výcvikové, mohou být povoláni záložníci a náhradní záložníci k výjimečnému vojenskému cvičení na dobu nezbytné potřeby. Povolání záložníků a náhradních záložníků v rozsahu přesahujícím pruměrný počet dvou ročníků zálohy a náhradní zálohy vyžaduje předchozího schválení vlády. Výjimečné cvičení se podle možnosti započte do úhrnné doby cvičení, stanovené v odstavcích l, 2 a 4.
§ 40.
Nahrazování zameškané vojenské činné služby.
(1) Osoby konající vojenskou činnou službu jsou povinny plně nahradit službu, kterou zameškaly výkonem trestu na svobodě znemožňujícího jim výkon služby, jakož i službu, kterou zameškaly zběhnutím nebo svémocným vzdálením.
(2) Vláda stanoví nařízením,
a) zda a jak se nahrazuje vojenská činná služba zameškaná z jiných důvodu, zejména pro dovolenou přesahující výměru dovolené stanovené příslušnými předpisy, nemocí, těhotenstvím, mateřstvím nebo zajišťovací nebo vyšetřovací vazbou,
b) u kterých druhů vojenské činné služby a za jakých podmínek má opožděné nastoupení této služby za následek, že se dotčená osoba propustí a povolá na jiný nástupní den, a
c) kdy může ministerstvo národní obrany prominout povinnost k nahrazování vojenské činné služby.
Oddíl IV. Povinnost k zvláštní službě.
§ 41.
Druhy zvláštní služby. Zvláštní službou se rozumí
a) cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku podle § 44,
b) služba příslušníků veřejných ozbrojených sborů, konaná v branné moci podle tohoto zákona (§ 46, odst. 2) nebo podle zvláštních zákonů,
c) služba konaná v branné moci podle tohoto zákona (§ 46, odst. 2) příslušníky veřejných ochranných sborů a osobami podléhajícími branné povinnosti, které se podrobují branné výchově.
§ 42.
Vznik a konec povinnosti k zvláštní službě.
(1) Povinnost k zvláštní službě vzniká dnem, na který zní povolání do této služby, bez ohledu
na případné dřívější zařadění dotčených osob do vojska.
(2) Povinnost k zvláštní službě končí propuštěním z této služby (§ 43).
§ 43.
Propuštění ze zvláštní služby. Ze zvláštní služby budou propuštěny:
a) osoby, které byly povolány, aniž pro to byl dán právní podklad,
b) osoby, které se staly tělesně nebo duševně nezpůsobilými k zvláštní službě,
c) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti, vyjímajíc dosažení stanoveného věku (§ 46, odst. 4),
d) osoby povolané k mimořádné službě,
e) osoby povolané k této službě v době mimořádných opatření, jakmile se zruší tato opatření.
§ 44.
Cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku.
(1) Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem vnitra povolat jednotlivé příslušníky nebo útvary (jednotky) Sboru národní bezpečnosti k cvičení ve vojsku a za okolností uvedených v § 39, odst. 8 k výjimečnému cvičení, zejména za účelem součinnosti s vojenskými velitelstvími nebo výcviku v polní bezpečnostní službě. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří byli takto jednotlivě nebo v útvarech (jednotkách) povoláni, podléhají po dobu cvičení vojenskému velení a vojenské kázeňské pravomoci.
(2) Ministerstvo národní obrany upraví služebním předpisem poměr osob a útvarů (jednotek) povolaných podle odstavce l k ostatním složkám branné moci a k příslušníkům těchto složek.
Oddíl V. Osobní úkony pro potřeby branné moci.
§ 45. Rozsah povolání.
(1) Bylo-li nařízeno jakékoli mimořádné opatření podle tohoto zákona, lze pro potřeby branné moci požadovat osobní úkony od osob, které mohou být pro tento případ předem určeny.
(2) Osoby povolané k osobním úkonům podle odstavce l se stávají dnem, na který jsou povolány, na dobu tohoto povolání příslušníky
branné moci, i když nejsou vojenskými osobami, a podléhají pro trestné činy spáchané v této době vojenské kázeňské a soudní pravomoci.
(3) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak, platí o osobních úkonech pro potřeby branné moci ustanovení zákona o obraně státu o osobních úkonech.
Oddíl VI. Mimořádná opatřeni.
§ 46.
Mimořádná opatření mimo dobu branné pohotovosti státu.
(1) Dojde-li k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu, republikánskou státní formu a lidově demokratické zřízení (doba zvýšeného ohrožení státu), může president republiky nařídit, aby byli povoláni k mimořádné službě na dobu nezbytné potřeby příslušníci nejvýše sedmi ročníků zálohy a náhradní zálohy a příslušníci určitých odborných služebních odvětví bez ohledu na to, ke kterému ročníku zálohy nebo náhradní zálohy patří.
(2) Mimo opatření uvedená v odstavci l může president republiky na návrh vlády nařídit, aby byly povolány k zvláštní službě veřejné ozbrojené sbory, které vláda určila, veřejné ochranné sbory, části nebo jednotliví příslušníci těchto sborů, jakož i osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově, a jednotky složené z těchto osob. Osoby, které v takových případech budou povolány, mohou být již předem určeny. Povolané osoby podléhají vojenskému velení, stávají se příslušníky branné moci, i když nejsou vojenskými osobami, dnem na který jsou povolány, při povolání sborů, jednotek nebo jejich částí dnem, na který je povolán sbor, jednotka nebo část, k nimž náleží. Podléhají po dobu této zvláštní služby vojenské kázeňské a soudní pravomoci a ustanovením vojenského trestního zákona o vojenských zločinech a přečinech.
(3) Bylo-li nařízeno některé z mimořádných opatření uvedených v odstavci 1 nebo 2, může vláda vyhláškou ve Sbírce zákonů stanovit, že se osobám podléhajícím branné povinnosti zakazuje cestovat do ciziny.
(4) Po dobu trvání mimořádných opatření podle odstavce 1 nebo 2 nelze propustit ani z vojenské činné služby, ani ze zvláštní služby osoby, které v době vykonávání této služby dosáhly věku, kdy by jinak končila jejich branná povinnost.
(5) Mimořádná opatření uvedená v odstavcích l a 2 zrušuje president republiky.
§ 47. M o b i l i s a c e.
(1) Mobilisací se podle tohoto zákona rozumí hromadné povolání vojenských osob mimo činnou službu k mimořádné službě, přesahuje-li toto povolání svým rozsahem rozsah opatření uvedených v § 46.
(2) Mobilisace může být všeobecná nebo částečná; všeobecná mobilisace se vztahuje na všechny vojenské osoby mimo činnou službu, které nejsou zproštěny mimořádné služby, jakož i na celé státní území; částečná mobilisace se vztahuje na část uvedených osob, po případě na část státního území.
(3) Mobilisaci nařizuje president republiky.
(4) Opatření nařízená k provedení mobilisace se zrušují demobilisací. Nařizuje ji president republiky.
§ 48.
Některé právní účinky vyhlášení stavu branné pohotovosti státu.
(1) Jakmile je veřejně známo, že stát mobilisací vstoupil do stavu branné pohotovosti, jsou vojenské osoby, které dlí mimo území republiky, povinny dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení vojenské činné služby. President republiky může vyzvat vojenské osoby, které z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit vojenskou činnou službu z území mimo republiku, aby se přihlásily do vojenských služeb spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat, a aby pro případ, že jim na podkladě jejich přihlášky bude umožněna služba v armádě spojeneckého státu, tuto službu konaly po dobu války. Vojenské osoby jsou povinny této výzvy uposlechnouti.
(2) Za branné pohotovosti státu se povolají k nastoupení mimořádné služby i osoby odsouzené občanskými nebo vojenskými soudy nebo orgány veřejné správy k trestu na svobodě, který dosud neodpykaly, nepřevyšuje-li 5 let; výkon trestu se na dobu mimořádné služby odloží nebo přeruší. Po dobu tohoto odkladu (přerušení) se staví promlčení výkonu odloženého (přerušeného) trestu. Ustanovení předcházejících vět se nevztahují na osoby odsouzené pro některý ze zločinů uvedených v §§ 1 až 10 zákona na ochranu republiky nebo pro některý ze zločinů uvedených v zákoně na ochranu lidově demokratické republiky nebo pro zločin podle § 59. Právo vlády nařídit odklad a přerušení trestu na svobodě podle § 127, odst. 3 zákona o obraně státu zůstává nedotčeno.
(3) Ustanovení § 180, poslední věty trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., a ustanovení § 143, odst. 6 a § 150, odst. 5 trestního řádu zák. čl. XXXIII /1896, pokud se jimi omezuje možnost uvalit vyšetřovací vazbu (zatímní zadržení) za války, platí obdobně po celou dobu branné pohotovosti státu a pro veškeré osoby povolané k vojenské činné službě, k zvláštní službě nebo k osobním úkonům pro potřeby branné moci podle tohoto zákona nebo podle jiných zákonů.
(4) Za branné pohotovosti státu se konají jen mimořádné a dobrovolné odvody. Dobrovolně mohou však v této době vstoupit do vojska jen osoby, které v době přihlášky nebyly ještě povolány k mimořádnému odvodu. Záložníkům a náhradním záložníkům ročníku zálohy, jehož příslušníci nebyli ještě povoláni k mimořádné službě, jakož i vojenským osobám ve výslužbě, které nebyly ještě povolány k vojenské činné službě, může vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost za povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.
§ 49.
Mimořádná opatření za branné pohotovosti státu.
(1) Za branné pohotovosti státu může president republiky na návrh vlády nařídit mimořádné odvody (§ 17, odst. 1) osob, podléhajících branné povinnosti (§ 5), které dosud nebyly odvedeny nebo byly z vojska propuštěny.
(2) Osoby odvedené při mimořádných odvodech nastupují mimořádnou službu v nástupní dny, které stanoví ministerstvo národní obrany, a setrvají v ní až do propuštění. Musí být propuštěny z této služby, jakmile byl ukončen stav branné pohotovosti státu. Ženy odvedené při mimořádných odvodech, jakož i osoby, které dobrovolně vstoupily do vojska toliko na dobu války, se propustí dnem propuštění z mimořádné služby zároveň z vojska [§ 22, odst. l, písm. d)], nepožádají — li o přeložení do zálohy a nezavázaly-li se ani konat základní službu po skončení mimořádné služby.
§ 50. Zproštění mimořádné služby.
(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit osoby, u nichž je v důležitém zájmu branné moci nebo v jiném důležitém veřejném zájmu třeba, aby mohly dále vykonávat své zaměstnání. Příslušníci sedmi nejmladších ročníků zálohy a náhradní zálohy mohou být zproštěni jen ve výjimečných případech.
(2) Zproštění může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze ze služebních důvodů zrušit.
(3) O zproštění rozhoduje vojenská správa, u veřejných zaměstnanců na návrh příslušného ústředního úřadu nebo úřadu jím zmocněného, u zaměstnanců podniků důležitých pro obranu státu na žádost správy závodu, u ostatních osob po slyšení zprošťovacích komisí; o zrušení zproštění rozhoduje vojenská správa po slyšení uvedených orgánů.
(4) Vláda stanoví nařízením, jak se provádí zproštění a jak se zřizují a jsou složeny zprošťovací komise, a upraví řízení před nimi, při čemž zejména určí, v kterých případech se zprostí těhotné ženy a matky a kdy zproštění není přípustné.
ČÁST 3. Různá ustanovení.
§ 51. Ohlašovací povinnost.
(1) Branci, jakož i osoby, u nichž vznikne pravidelná odvodní povinnost v následujícím kalendářním roce, jsou povinni přihlásit se v době a způsobem, který stanoví vládní nařízení, k odvodnímu soupisu. Nařizují — li se mimořádné odvody, jsou osoby jim podléhající povinny přihlásit se u příslušného národního výboru.
(2) Zvláštní předpisy stanoví, které skutečnosti jsou vojenské osoby mimo činnou službu a osoby, jež byly určeny k osobním úkonům pro potřeby branné moci nebo ke zvláštní službě a byly o tomto svém určení uvědomeny, povinny hlásit, jakým způsobem a kterým orgánům.
§ 52. O povolávání.
(1) Osoby, které byly povolány k vojenské činné službě, k zvláštní službě, k osobním úkonům pro potřeby branné moci nebo k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo ne-