Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 2. zasedání
251.
Zpráva
výborů branného a bezpečnostního, ústavně právního
a rozpočtového o vládním návrhu branného zákona (tisk 214).
L
Výbor branný a bezpečnostní projednal ve svých schůzích konaných dne 15. a 16. března 1949 výše uvedený vládní návrh branného zákona (tisk 214) a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí s následujícími změnami:
V § 5, odst. 2, ve druhé řádce se škrtá slovo "věku", v páté řádce se rovněž škrtá slovo "věku";
v § 22, odst. 2 ve třetí řádce se škrtá slovo "superarbitrační" a nahrazuje slovem "přezkumné";
v § 30, odst. 4 v páté řádce se za slovo "komise" vkládá "po slyšení žadatele". Poslední věta téhož odstavce "Rozhodnutí komise musí obsahovat poučeni o odvolání (odstavec 5). " se škrtá; rovněž se škrtá celý odstavec 5;
v § 32, odst. 2 ve čtvrté řádce se škrtá "a 5";
v § 34, odst. l v řádce páté, šesté, sedmé a desáté se škrtá slovo "věku";
v § 35, ve třetí řádce se škrtá za číslicí "40"
tečka a slova "rok věku" a nahrazují se slovem
let" • "let,
v § 39, odst. l v prvé řádce se za slovo "mužstva" vkládá "a poddůstojníků", v odstavci 2 v řádce čtvrté se za slovem "mužstva" škrtá tečka a vsunují slova "nebo poddůstojníci. ",
v odstavci 6 v řádce třetí se škrtá slovo "dobrovolné" a nahrazuje slovem "dobrovolná";
v § 40 v nadpise za slovo "vojenské" se vkládá slovo "činné";
v § 52, odst. 4 v deváté řádce za slovo "moci" se vkládá "nebo k zvláštní službě";
v § 61, v řádce páté se za číslicí "l" místo slova "od" vloží slovo "do";
v § 64, odst. l se v prvé řádce slovo "předsevezme" nahradí slovem "podnikne";
v § 83 ve třetí řádce se za slovo "důstojnících, " vkládá slovo "poddůstojnících, " a v řádce čtvrté 'za slovo "důstojnice, " slovo "poddůstojnice, ".
V Praze dne 16. března 1949.
Slánský v. r.,
předseda.
Dolejšek v. r.,
zpravodaj.
II.
Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi konané dne 16. března 1949 vládní návrh branného zákona (tisk 214) a usnesl se
doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí ve znění usneseném výborem branným a bezpečnostním.
V Praze dne 16. března 1949.
Dr. Bartuška v. r.,
předseda.
Dr. Němec v. r.,
zpravodaj.
m.
Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi konané dne 16. března 1949 vládní návrh branného zákona (tisk 214) a usnesl se doporučiti
Národnímu shromáždění jeho přijetí ve znění usneseném výborem branným a bezpečnostním a výborem ústavně-právním.
V Praze dne 16. března 1949.
Valo v. r.,
předseda.
Juha v. r.,
zpravodaj.
Branný zákon
ze dne 1949.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST 1. československá branná moc.
§ 1. Úkoly branné moci.
(1) K obraně svobody a nezávislosti národů českého a slovenského, jakož i k ochraně vymožeností národní a demokratické revoluce buduje svrchovaný československý lid brannou moc, společnou Čechům a Slovákům, jako součást lidově demokratického zřízení a provádí lidovou obranu vlasti, spočívající na zásadě, že československá republika je pevně zajištěna lidově demokratickým zřízením a spojeneckými svazky se Svazem sovětských socialistických republik a ostatními lidově demokratickými státy.
(2) úkolem branné moci je
a) odvrátit ozbrojenou silou napadení nebo ohrožení československé republiky vnějším nepřítelem,
b) bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu, republikánskou státní formu a lidově demokratické zřízení proti vnějším nepřátelům a plnit vojenské úkoly
plynoucí ze spojeneckých závazků československé republiky a
c) spolupůsobit při udržování veřejného klidu, pořádku a bezpečnosti uvnitř státu.
(3) Vojenských osob v činné službě smí být použito také při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky a po přechodnou dobu v mimořádných případech, vyžadují-li toho důležité hospodářské zájmy státu. Podrobnosti, zejména pokud jde o právní poměry vznikající z takového použití, stanoví vláda nařízením.
§2. Složení branné moci.
(1) Brannou moc tvoří vojsko (odstavec 2) jako její základ a veřejné ozbrojené sbory, které určí vláda, části těchto sborů nebo jednotliví jejich příslušníci, pokud podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů podléhají vojenskému velení; v době mimořádných opatření podle tohoto zákona (§§ 46 až 50) po příslušném povolání (§ 46, odst. 2) též veřejné ochranné sbory určené zvláštními předpisy, jejich části nebo jednotliví příslušníci,
osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově, a jednotky složené z těchto osob, jakož i osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby branné moci (§ 45).
(2) Vojsko je souhrn vojenských osob. Vojenskými osobami se rozumějí osoby, které byly odvedeny (§ 15, odst. 1) a mají služební povinnost (§ 20).
§ 3.
Organisace branné moci.
(1) Podrobnosti o právních poměrech příslušníků branné moci, plynoucích z jejich příslušnosti k ní, zejména z jejich nadřízenosti nebo podřízenosti vůči jiným jejím příslušníkům, o způsobu, jakým se vojenský výcvik a vojenská služba vůbec vykonávají, jakož i o organisaci branné moci, upraví v mezích tohoto zákona, po případě v mezích vládních nařízení vydaných k jeho provedení, ministerstvo národní obrany služebními předpisy, pokud tato úprava nenáleží presidentu republiky jakožto vrchnímu veliteli branné moci.
(2) Mírový počet vojska stanoví vláda na návrh ministra národní obrany.
ČÁST 2. Branná povinnost.
Oddíl I. Všeobecná ustanovení.
§ 4.
Obsah branné povinnosti. Branná povinnost záleží v povinnosti
a) odvodní (§ 10),
b) služební (§ 20),
c) k zvláštní službě (§ 41),
d) k osobním úkonům pro potřeby branné moci (§ 45).
§ 5. Osobní rozsah branné povinnosti.
(1) Branné povinnosti podléhají v mezích ustanovení odstavce 2 občané československé republiky, vyjímajíc ty, kteří požívají na jejím území práva exteritoriality.
(2) Branná povinnost vzniká 1. lednem roku, v němž občan dovrší 17 let, byla-li však převzata dobrovolně (§ 6, odst. 1), dnem převzetí. Trvá do 31. prosince roku, v němž občan dovrší 60 let. Osoby starší mají
brannou povinnost jen, konají — li činnou službu v době mimořádných opatření (§ 46, odst. 4), nebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání branné povinnosti prodloužena (§ 22, odst. 3). (3) ženy mají odvodní a služební povinnost zpravidla jen v době mimořádných opatření, pokud ji nepřevzaly dobrovolně. Z naléhavých důvodů, zejména není-li počet žen, které dobrovolně vstoupí do vojska, dostatečný, může však vláda nařízením stanovit, že ženy mají odvodní a služební povinnost i mimo dobu mimořádných opatření.
§ 6.
Dobrovolné převzetí a rozšíření branné povinnosti.
(1) Osoby, které nepodléhají branné povinnosti, mohou počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let, za branné pohotovosti státu (§ 57 zákona o obraně státu) bez ohledu na věk, se svolením potřebným podle tohoto zákona dobrovolně převzít brannou povinnost, jsou — li u nich splněny podmínky stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.
(2) Osoby podléhající branné povinnosti mohou za podmínek uvedených v odstavci l převzít dobrovolně plnění těch způsobů branné povinnosti, které by jinak od nich nebylo lze požadovat, a může jim být na jejich žádost prodloužena doba trvání branné povinnosti, která by jinak zanikla.
(3) Služební povinnost lze dobrovolně převzít zásadně jen v celém jejím rozsahu. Předem mohou však tuto povinnost omezit
a) příslušníci cizích států,
b) občané Československé republiky za branné pohotovosti státu na dobu války, nejde-li o muže, kteří mají ještě pravidelnou odvodní povinnost (§11) nebo kterým tato povinnost ještě nevznikla.
§ 7. úlevy v plnění branné povinnosti.
Vláda stanoví nařízením, jaké úlevy v plnění branné povinnosti příslušejí občanům Československé republiky, kteří dlí trvale v cizině.
§ 8.
Zhodnocení výkonu branné povinnosti.
(1) Předpokladem zastávání jakýchkoli veřejných služeb a funkcí je řádné splnění vešl
kerých povinností, které dotčené osobě tento zákon ukládá podle jejího věku.
(2) Tam, kde pro posouzení platových, mzdových nebo jakýchkoli jiných nároků, plynoucích ze služebního (pracovního) poměru, rozhoduje doba strávená v dotčeném zaměstnání nebo povolání, započítává se do této doby doba, po kterou dotčená osoba konala vojenskou činnou službu, při čemž zvláštní předpisy stanoví, jakým způsobem se započítává vojenská činná služba ve veřejných a jim na roven postavených službách, jakož i ve svobodných povoláních a živnostech, zejména pokud jde o zvýšení platu, o podmínky pro povýšení, povolení k samostatnému provozování svobodného povolání nebo pro získání průkazu způsobilosti, jakož i do doby rozhodné pro rozsah nároků na dovolenou na zotavenou. Ujednání uzavřená mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, která odporují ustanovením první věty, jsou právně neúčinná.
§ 9-
Následky nesplnění branné povinnosti.
Osoby, které byly pravoplatné odsouzeny podle vojenského trestního zákona pro zločin zběhnutí nebo sebepoškození nebo podle tohoto zákona pro soudně trestný čin, nesmějí zastávat veřejné funkce, ani nesmějí být při jaty do veřejných služeb, dokud jejich odsouzení nebylo zahlazeno. Byly-li přesto přijaty do veřejných služeb, musí být ihned propuštěny, jakmile se zjistí pravoplatné odsouzení uvedené v předchozí větě.
Oddíl II. Odvodní povinnost.
§ 10.
Obsah a vznik odvodní povinnosti.
(1) Odvodní povinnost záleží v povinnosti podrobit se úřednímu řízení, jehož účelem je rozhodnout o povinnosti k vojenské činné službě. Vzniká buď ze zákona jako odvodní povinnost pravidelná (§11). nebo mimořádná (§ 12) nebo projevem vůle jako odvodní povinnost dobrovolná (§ 13).
(2) Odvodní povinnost obsahuje povinnost dostavit se k odvodu (§ 15), po případě k přezkoušení (§ 18), a podrobit se předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné lékařské, po případě i nemocniční vyšetření, jakož i vy-
šetření zvláštních osobních schopností a vlastností dotčené osoby (výběrové vyšetření).
(3) Vláda stanoví nařízením, které tělesné nebo duševní vady činí osobu podléhající odvodní povinnosti naprosto neschopnou k vojenské činné službě a jakým způsobem splní odvodní povinnost osoby stižené těmito vadami, zejména v kterých případech mohou být zproštěny povinnosti dostavit se k odvodu.
(4) Osoby, které svou odvodní povinnost nesplnily, mohou být k odvodu předvedeny.
§ 11. Pravidelná odvodní povinnost.
(1) Pravidelná odvodní povinnost vzniká s výhradou ustanovení odstavce 4 mužům 1. lednem roku, v němž dovrší 19 let, nejsou-li již vojenskými osobami na podkladě mimořádného nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná odvodní povinnost trvá, nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4 nebo o přezkoušení (§ 18), do konce odvodního řízení, jemuž se osoba této povinnosti podléhající podrobila v roce, v němž dovršila 20 let, nezanikla-li vydáním konečného odvodního rozhodnutí (§ 15, odst. 3) již dříve.
(2) Stanovila-li vláda nařízením podle § 5, odst. 3 odvodní a služební povinnost, vztahuje se ustanovení odstavce l i na ženy.
(3) Občané, kteří v době stanovené v odstavci l pro trvání pravidelné odvodní povinnosti nesplnili z jakýchkoli důvodů tuto povinnost, podléhají jí až do vydání konečného odvodního rozhodnutí, nejdéle však do 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let.
(4) Osoby, které nabyly československého občanství po dni stanoveném v odstavci l pro vznik pravidelné odvodní povinnosti, podléhají této povinnosti od doby nabytí tohoto občanství až do doby uvedené, v odstavci 3.
§ 12.
Mimořádná odvodní povinnost.
Mimořádné odvodní povinnosti podléhají občané československé republiky, kteří nejsou vojenskými osobami, za podmínek stanovených v § 49, odst. 1.
§ 13. Dobrovolná odvodní povinnost.
Dobrovolné odvodní povinnosti podléhají osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska (§ 14).
§ 14. Dobrovolný vstup do vojska.
(1) Do vojska dobrovolně vstoupí, kdo na sebe dobrovolně vezme služební povinnost, kterou by jinak neměl, bylo-li mu to na jeho žádost povoleno. Kdo chce dobrovolně převzít tuto povinnost, musí s výhradou ustanovení odstavce 2 na sebe vzít také povinnost podrobit se odvodu, které by jinak nepodléhal (dobrovolná odvodní povinnost). Dobrovolná služební povinnost vznikne, jen je-li dotčená osoba uznána za schopnou k vojenské činné službě.
(2) Nastanou-li za branné pohotovosti státu mimořádné okolnosti, které znemožňují provedení odvodu, lze dobrovolně vstoupit do vojska i bez odvodu. Osoby, které takto do vojska vstoupily, se pokládají za odvedené dnem nastoupení vojenské činné služby. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany služebním předpisem.
(3) O náležitostech a závaznosti žádostí o dobrovolný vstup do vojska platí obecná ustanovení občanského práva o projevu vůle, pokud tento zákon nebo nařízení vydané vládou k jeho provedení nestanoví další podmínky.
(4) Vláda stanoví nařízením, za jakých podmínek lze povolení k dobrovolnému vstupu do vojska udělit, a upraví řízení o žádostech za takové povolení. Cizím státním příslušníkům povoluje dobrovolný vstup do vojska president republiky.
§15. Odvody.
(1) Odvod je úřední řízení, jehož účelem je zjistit tělesnou a duševní způsobilost brance k vojenské činné službě a podle toho rozhodnout o povinnosti k této službě. Branec je osoba, která má odvodní povinnost. Rozhodnutí, že branec je povinen vojenskou činnou službou (odveden), nazývá se odvedením.
(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné nebo dobrovolné.
(3) Pravidelné a mimořádné odvody provádějí odvodní komise, jejichž členem je aspoň jeden zástupce národního výboru, při čemž odvodní rozhodnutí činí zástupce vojenské správy. Dobrovolné odvody provádějí vojenské odvodní komise. Proti odvodnímu rozhodnutí, že branec je nebo není odveden (konečné odvodní rozhodnutí) nebo že se má dostavit k odvodu v další odvodní třídě (odvod odročen), není opravného prostředku.
(4) Vláda stanoví nařízením, jak se zřizují odvodní komise, jak jsou složeny a jak se provádějí odvody, a upraví jím odvodní řízení.
§ 16. Pravidelné odvody.
(1) Pravidelnému odvodu se podrobují osoby podléhající pravidelné odvodní povinnosti.
(2) Pravidelné odvody se konají jako hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se konají každoročně v době od 1. března do 31. května, nestanoví-li ministerstvo národní obrany vyhláškou v Úředním listě jinak. Dodatečné odvody se konají podle potřeby.
(3) Branci narození v témže roce tvoří odvodní třídu. Podle roku narození označují se tyto třídy jako první nebo druhá. K pravidelným odvodům se povolávají každoročně obě odvodní třídy. Osoby, které se nepodrobily odvodu ve věku, v němž patřily do první odvodní třídy, podrobí se mu najednou za obě třídy.
§ 17. Mimořádné a dobrovolné odvody.
(1) Mimořádným odvodům se podrobují osoby podléhající mimořádné odvodní povinnosti. Není-li možno pro mimořádné okolnosti provést takové odvody způsobem stanoveným tímto zákonem a nařízením vydaným vládou k jeho provedení, upraví způsob jejich provedení ministerstvo národní obrany se zřetelem k daným okolnostem.
(2) Dobrovolným odvodům se podrobují osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska. Dobrovolné odvody se konají podle potřeby.
•
§18. Přezkoušení.
(1) Je-li odůvodněna domněnka, že konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, přezkouší je přezkoušecí komise (přezkoušení).
(2) Přezkoušení je přípustné jen do tří let po 31. prosinci roku, v němž došlo k odvodnímu rozhodnutí. Bylo-li však toto rozhodnutí způsobeno činem, který zakládá skutkovou podstatu soudně trestného činu, lze přezkoušení provést kdykoliv.
(3) Vláda stanoví nařízením, jak se zřizují přezkoušecí komise a jak jsou složeny, kdo přezkoušení nařizuje a za jakých podmínek a
jakým způsobem se přezkoušení provádí, a upraví řízení před přezkoušecími komisemi.
(4) Proti rozhodnutí přezkoušecích komisí není opravného prostředku.
§ 19.
Náklady spojené s odvodem a přezkoušením.
(1) Činí-li vzdálenost odvodního místa od místa brancova pobytu více než 6 km, hradí stát výdaje za jeho dopravu k odvodu a zpět. Branci se tu hradí při použití veřejných hromadných dopravních prostředků jízdné v nejnižší třídě.
(2) Osoba, která se nedostavila bez vážného omluvného důvodu k přezkoušení, je povinna nahradit náklady za zmařené přezkoušeni. Je-li při odeslání některé osoby do vojenské nemocnice nutný doprovod pro její odpor nebo pro podezření z útěku, hradí náklady za doprovod dotčená osoba.
(3) Vláda stanoví nařízením,
a) jakým způsobem se hradí náklady spojené s odvodem,
b) které z výdajů spojených se zjišťováním tělesné a duševní způsobilosti v nemocnicích, po případě s výběrovým vyšetřením a přezkoušením se hradí dotčeným osobám, v jakém rozsahu a jakým způsobem.
Oddíl III. Služební povinnost.
§ 20.
Pojem a druhy služební povinnosti.
(1) Služební povinnost je povinnost vojenských osob včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu (odstavec 2).
(2) Vojenská činná služba zahrnuje:
a) základní službu (§ 27),
b) náhradní službu (§ 28),
c) další službu (§ 37),
d) službu vojenských osob z povolání (§ 25, odst. 1),
e) službu vojenských osob ve výslužbě, povolaných přechodně k činné službě (§ 25, odst. 3),
f) vojenská cvičení (§ 39) a
g) mimořádnou službu (§ 46, odst. l, § 47, odst. l, § 49, odst. 2).
(3) Každá vojenská osoba je povinna plnit služební povinnost osobně podle svých duševních i tělesných schopností a znalostí.
(4) Vojenské osoby, které plní některou z povinností uvedených v odstavci 2, jsou vojenskými osobami v činné službě, ostatní vojenské osoby jsou vojenskými osobami mimo činnou službu.
§ 21.
Začátek a konce služební povinnosti.
(1) Služební povinnost vzniká dnem odvedení. Tímto dnem se odvedení zařaďují do vojska a stávají se vojenskými osobami. Až do dne nastoupení základní (náhradní) služby označují se vojenské osoby výrazem "odvedenci".
(2) Služební povinnost končí propuštěním (§ 22) nebo vyloučením z vojska (§ 23).
§ 22.
Propuštění z vojska. (1) Z vojska se propustí:
a) osoby, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní podklad;
b) osoby, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost. Vykonává-li osoba, která dosáhla tohoto věku, vojenskou činnou službu v době, kdy bylo nařízeno některé z mimořádných opatření, prodlužuje se její branná povinnost až do jejího propuštění z této služby; při zrušení mimořádných opatření musí však býti tyto osoby propuštěny;
c) osoby, které se staly trvale neschopnými k vojenské činné službě, vyjímajíc vojenské osoby z povolání, ve výslužbě nebo v záloze s výslužným, které lze propustit jen na jejich písemnou žádost;
d) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti a které přitom nehodlají se souhlasem vojenské správy dobrovolně převzít ďalší plnění branné povinnosti.
(2) Vláda stanoví nařízením, jak se zjišťuje neschopnost vojenských osob k vojensko činné službě (řízení přezkumné), a určí, jaké právní následky má takové zjištění.
(3) Osobám, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost, může vojenská správa na jejich žádost dobu jejího trvání prodloužit. Takové osoby lze pak z vojska propustit na jejich žádost, nebylo-li nařízeno některé