K § 38:

Tento paragraf vysvětluje pojem zálohy a upravuje překládání do zálohy a do náhradní zálohy. Je to vlastně nejčastější a nejdéle trvající branný poměr, neboť zahrnuje všechny vojenské osoby, které právě nekonají činnou službu (nejsou na trvalé dovolené) a nejsou ve výslužbě. Rozdíl mezi záložníkem a náhradním záložníkem. je v tom, že do náhradní zálohy se překládají ty osoby, které vykonaly toliko náhradní službu nebo které vůbec nekonaly vojenskou službu, protože jim byla náhradní služba prominuta. Věcně se na této úpravě osnovou nic nemění a podrobnosti úpravy jsou patrný z textu zákona, k němuž není třeba vysvětlivek. Osoby, které byly předčasně propuštěny ze základní služby, přeloží se do zálohy dnem, který následuje po dni, kdy by při vykonávání celé základní služby byly propuštěny (po skončení trvalé dovolené). Teprve tímto dnem jim končí základní služba.

K § 39:

Rozsah vojenských cvičení je upraven, pokud jde o záložníky a náhradní záložníky, v 1., 2., 3. a 4. odstavci. Zákon stanoví jen úhrnnou délku cvičení a stanovení počtu, délky a doby konání jednotlivých cvičení přenechává vládnímu nařízení, při čemž dává ministerstvu národní obrany možnost, aby výjimečně stanovilo odchylky od ustanovení vládního nařízení. Nutnost takovéto úpravy ukázaly zkušenosti ve všech moderních armádách a proto se také ve všech státech zavádí (SSSR, Jugoslávie, Anglie a j. ). Není na př. vyloučeno, že bude nutno povolat záložníky (náhradní záložníky) na dvě cvičení v jednom roce. Zavádí možnost přidržovat k vojenským cvičením vojenské osoby ve výslužbě. Neukládá se ovšem povinnost k vojenským cvičením všeobecně, nýbrž stanoví se jen možnost tyto osoby na cvičení povolat. Jde totiž jen o takové osoby, s kterými se bude počítat pro případ války pro zvláštní úkoly, za tím účelem, aby byly připraveny k takovým úkolům.

Na podkladě zkušeností z poslední války byl stylisován odstavec 8. Vojenská správa musí mít možnost,, aby urychleně doplnila výcvik co největšího počtu záložníků v ovládání zbraní, výstroje, bojových prostředků nebo nového způsobu boje. Zájem může být tak naléhavý, že nelze někdy přihlížet k tomu, že ten neb onen záložník již svá cvičení vykonal.

K §40:

Povinnost k nahrazování zameškané činné služby plyne z toho, že délka vojenské činné

služby je pro všechny stejná. Musí být vykonána v délce stanovené zákonem, nikoli delší, ale také ne kratší, jestliže zákon sám nepřipouští výjimky. Proto osnova stanoví, že službu, která byla zaviněně zameškána, je třeba vždy nahradit. Ovšem vládní nařízení stanoví, kdy lze i tuto povinnost prominout. Za zaviněné zameškání se považuje zameškání způsobené výkonem trestu na svobodě, znemožňuje-li trestané osobě výkon služby (nikoli tedy na př. kázeňský trest vězení po službě), dále zameškání způsobené zběhnutím a svémocným vzdálením, což zahrnuje v sobě i zaviněné překročení dovolené, kterýžto případ dosavadní zákon zvláště uváděl. Rovněž vypouští osnova zmínku o nahrazování služby zameškané opožděným nástupem vzhledem k tomu, že se doba základní služby počítá ode dne skutečného nastoupení. Poněvadž toto ustanovení podle povahy věci nedopadá na vojenská cvičení, ponechává osnova prováděcímu nařízení, aby v těchto případech umožnilo povolání omeškalého na příští výcvikové období, neboť nasluhování by v tomto případě bylo pro vojenskou správu bez užitku.

Stejně ponechává osnova vládnímu nařízení, aby upravilo, zda a jak se nahrazuje zameškání činné služby, které nebylo zaviněno, a za jakých podmínek může ministerstvo národní obrany prominout povinnost k nahrazování zameškané služby. Toto právo musí být ministerstvu národní obrany ponecháno, aby se předešly zbytečné tvrdosti, zejména v případech, kdy dovolená byla překročena ve veřejném nebo státním zájmu (na př. při zájezdech na mezinárodní sportovní soutěž a p. ). V těchto případech znamená prominutí povinnosti nahrazovat zameškanou službu jen rozšíření dovolené na předepsanou míru.

K oddílu IV:

Tento oddíl upravuje povinnost k zvláštní službě, obsahuje ustanovení o jejím vzniku a konci, o propuštění z ní a o cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku.

K §41:

Bylo již uvedeno v odůvodnění k § 2, že základní součástí branné moci je vojsko a že se kromě toho branná moc doplňuje dalšími složkami. Zvláštní službou označuje osnova (proti vojenské činné službě, která je službou vojenských osob ve vojsku) službu příslušníků těchto sborů, konanou v branné moci.

Jednotlivé druhy zvláštní služby jsou podle toho:

1. Cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku podle § 44. Příslušníci

4*

Sboru národní bezpečnosti, povolaní podle citovaného paragrafu, konají sice cvičení ve vojsku, ale nejde tu přesto o vojenskou činnou službu, neboť tyto osoby nejsou povolány jakožto vojenské osoby, nýbrž jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti a zůstávají i po povolání v organisačním svazku tohoto sboru.

2. Služba příslušníků Sboru národní bezpečnosti a Stráže obrany státu v branné moci, konaná podle § 46, odst. 2, služba příslušníků Sboru národní bezpečnosti v branné moci podle § 12, odst. 3 zákona č. 286/1948 Sb.,

o národní bezpečnosti, a služba příslušníků Stráže obrany státu podle § 13 vl. nař. č. 270/1936 Sb.

3. Služba příslušníků veřejných ochranných sborů a osob podléhajících branné povinnosti, které se podrobují branné výchově v branné moci podle § 46, odst. 2.

Osoby konající zvláštní službu podléhají po dobu této služby vojenskému velení, stávají se na tuto dobu příslušníky branné moci a jsou podrobeny vojenské soudní a kázeňské pravomoci a II. dílu vojenského trestního zákona, i když jinak nejsou vojenskými osobami.

K § 42:

Povinnost k zvláštní službě vzniká dnem, na který jsou sbor, jednotka, části sborů

i jednotek, jakož i osoby této povinnosti podléhající povolány, bez ohledu na to, zda dotčené osoby zvláštní službu toho dne skutečně nastoupily či ne. Toto ustanovení je důležité hlavně proto, aby se předešly pochybnosti v otázce příslušnosti soudů.

Povinnost k zvláštní službě končí propuštěním z této služby, může ovšem vzniknout znovu, a to novým povoláním.

K §43:

Důvody propuštění jsou upraveny obdobně jako v § 22. Rozdíl proti tomuto paragrafu záleží v tom, že dosažení horní věkové hranice branné povinnosti není důvodem k propuštění ze zvláštní služby. Naproti tomu musí být propuštěn ze zvláštní služby ten, kdo byl povolán k mimořádné službě (na př. kdo byl odveden při mimořádném odvodu).

K § 44:

Účelem cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti je výcvik těchto příslušníků a jejich útvarů k úkolům, k nimž jsou určeny pro případ vojenského ohrožení státu. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti mohou být povoláni jednak ke cvičení ve vojsku, jednak k výjimečnému cvičení. Mohou být povoláni jednotlivě nebo v útvarech anebo v jednotkách.

Příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří byli povoláni ke cvičení ve vojsku, podléhají po dobu tohoto cvičení vojenskému velení, stávají se příslušníky branné moci a jsou podrobeni vojenské kázeňské pravomoci. Vojenské soudní pravomoci a II. dílu vojenského trestního zákona podléhají příslušníci Sboru národní bezpečnosti podle § 11 zákona č. 286/ 1948 Sb., i když nejsou povoláni ke cvičení ve vojsku a i když nejsou vojenskými osobami. V tomto směru není proto třeba výslovného ustanovení,

K oddílu V:

K § 45:

Osnova rozšiřuje povinnost k osobním úkonům pro potřeby branné moci (nikoliv všech osobních úkonů nýbrž jen úkonů pro potřeby branné moci) na dobu nařízení jakýchkoli mimořádných opatření, a nemá tedy být omezena jen na dobu branné pohotovosti státu. Potřeba tohoto rozšíření plyne jednak z válečných zkušeností, jednak z potřeby vojenské správy.

Nutnost podrobit osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby branné moci soudní a kázeňské pravomoci vyplývá z povahy jejich úkolů, které jsou jim uloženy vojskem. Osobní úkony jsou pro vojsko stejně důležité jako vlastní služba se zbraní a v zájmu potřebné kázně a záruky, že budou náležitě vykonány, musí být dáno příslušným velitelům právo postupovat vůči osobám povolaným k osobním úkonům jako vůči vojenským osobám. Tyto osoby se stávají na dobu povolání příslušníky branné moci; je tedy plně odůvodněno jejich podrobení vojenské kázeňské a soudní pravomoci. Ježto však nejde o povinnost služební ani o zvláštní službu, nepodléhali tyto osoby II. dílu vojenského trestního zákona.

Osnova umožňuje, aby osoby pro tyto osobní úkony byly již předem určeny. Toto ustanovení má pro vojenskou správu veliký význam s hlediska mobilisačních příprav. Poměry osob povolaných podle § 45 upravuje blíže zákon č. 131/1936 Sb.

K oddílu VI:

Tento oddíl pojednává o tom jakým způsobem a jakou měrou se rošiřuje služební povinnost a povinnost k zvláštní službě v době zvýšeného ohrožení státu, kam patří pochopitelně především doba branné pohotovosti státu. Míněny jsou případy t. zv. politického napětí, doba válečných příprav, vyhlášení mobilisace, vypovědění války anebo i případy faktického nepřátelského napadení státu bez předchozího vypovědění války. Tento oddíl upravuje přitom nejen vlastní rozšíření povinnosti

odvodní a služební, nýbrž normuje také některé všeobecné právní účinky spojené s vyhlášením mimořádných opatření anebo s tím, že nastal stav branné pohotovosti státu.

K § 46:

Proti dosavadnímu termínu "mimořádná opatření v míru" volí osnova termín, mimořádná opatření mimo dobu branné pohotovosti státu", neboť stav branné pohotovosti státu může být vyhlášen i v míru, takže "mír" a "stav branné pohotovosti státu" nejsou protikladem. Také na jiných místech užívá osnova místo termínu "mír" termín, dobu mimo brannou pohotovost státu". Kdežto platný branný zákon umožňuje vyhlášení těchto opatření všeobecnou klausulí o zvláštních poměrech, je podle osnovy podmínkou nařízení těchto opatření stav zvýšeného ohrožení státu. Tohoto termínu používá v § 136, odst. 2 ústava, není však v ní definován. Osnova vymezuje tento pojem, a to v souladu s § 38 ústavy. Tímto řešením je současně kryto podrobení osob povolaných k zvláštní službě a k osobním úkonům pro potřeby branné moci za mimořádných opatření podle tohoto paragrafu pravomoci vojenských soudů.

Mimořádná opatření podle tohoto paragrafu záleží jednak v povolávání záložníků k mimořádné službě (odstavec 1), jednak v povolání osob povinných zvláštní službou k této službě (odstavec 2).

Proti dosavadnímu stavu zvyšuje se na podkladě získaných válečných zkušeností počet ročníků zálohy, jež lze povolat, na 7. Ukázalo se totiž že nemusí vždy dojít k formálnímu vypovědění války a že největším nebezpečím pro stát je proniknutí rychlých a průbojných nepřátelských jednotek na území státu dříve, než může stát mobilisovat. Vyhlášení mobilisace nelze v nynější době provést bez předchozího zesílení ostrahy hranic.

Pokud jde o povolání k zvláštní službě, nemění se na dosavadním právním stavu nic podstatného, jen případy povolávání jsou precisovány a rozvedeny.

Mimořádná opatření nařizuje a zrušuje president republiky.

Ustanovení odstavce 4, pokud se týká odkladu propouštění ze zvláštní služby, bylo pojato z týchž důvodů jako obdobné ustanovení § 22, písm. b) stran mimořádné služby, a poukazuje se v tom směru na odůvodnění k § 22.

K § 47:

Osnova, definuje na rozdíl od dosavadního zákona pojem mobilisace a demobilisace. Upravuje však jen mobilisaci osobní, nikoli ostatní

opatření s mobilisaci spojená. Prakticky se mobilisace vyhlašuje teprve v případě, kdy by politické napětí dostoupilo takové intensity, že již nelze válečné přípravy tajiti. Za takového stavu umožňuje zákon povolat, je-li toho třeba, veškeré příslušníky vojska do činné služby. Protože mobilisace bude vyhlášena za okolností, které znamenají současně stav zvýšeného ohrožení státu, vztahují se ustanovení § 46 také na dobu mobilisace. Mobilisaci a demobilisaci nařizuje president republiky.

K § 48:

Tento paragraf upravuje některé účinky vyhlášení stavu branné pohotovosti státu, týkající se příslušníků branné moci.

Odstavec l se vztahuje jen na stav branné pohotovosti státu, který nastal nařízením mobilisace. Osoby, které jsou mimo území republiky, jsou povinny dostavit se na území republiky, i když byla vyhlášena částečná mobilisace a ony jí nepodléhají. Rozkaz k nastoupení vojenské služby obsahuje mobilisační vyhláška. Obsahově přejímá osnova dosavadní ustanovení s tím doplněním že president republiky může vyzvat ty příslušníky vojska, kteří se nemohou vrátit do vlasti, aby v ní nastoupili do služeb podle mobilisační vyhlášky, aby vstoupili dobrovolně do vojenských služeb spojeneckého státu. Takové vyzvání nemůže ovšem být závazné pro spojenecký stát. avšak vyzvaní jsou povinni požádat o povolení dobrovolného vstupu do spojenecké armády, a to v takové formě, jakou pro takovou žádost "předpisuje spojenecký stát, a pro případ, že jejich přihláška bude přijata, aby konali službu ve spojenecké armádě. K trestnosti podle § 66 se tedy vyžaduje aby vyzvaný opominul o povolení dobrovolného vstupu požádat, nebo aby po přiletí přihlášky tuto službu nenastoupil. Požádal-li o povolení dobrovolného vstupu, nemůže být ovšem stíhán, jestliže spojenecký stát jeho žádosti nevyhověl. Pro takovéto případy vstupu do cizí armády pomíň ovšem potřeba předchozího svolení presidenta republiky, které výzva nahrazuje. Služba ve spojenecké armádě vykonaná na takové vyzvání rovná se službě v armádě československé: to znamená zejména, že se její doba započítává dotčené osobě do její služební povinnosti (viz § 82. odst. 5 osnovy).

Odstavec 2 rozšiřuje zásadu vyjádřenou v § 127, odst. 3 zákona na obranu státu potud, že odklady trestů v osnově uvedených nastupují samočinně bez předchozího nařízení vlády. Tresty uložené za zločiny podle §§ l—10 zákona na ochranu republiky, za zločiny podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky, jakož i za zločin podle § 59 (obdobně zločinu válečné zrady) se však neodkládají, neboť přítomnost takových zločinců v řadách vojska by ohrožovala obranu státu.

Co stanoví odstavec 2 o trestech, stanoví odstavec 3 o zatímní a vyšetřovací vazbě.

V odstavci 4 se nově zavádí možnost, aby se přihlásil k dobrovolnému konání mimořádné služby i záložník, jehož ročník snad do činné služby dosud povolán nebyl. Není důvodu odpírat těmto osobám možnost dobrovolného konání vojenské činné služby (ovšem je to rovněž vázáno na souhlas vojenské správy), mohou-li v té době do této služby hlásit se dobrovolníci, kteří dosud vojáky vůbec nebyli.

K § 49:

Tento paragraf zjednodušuje dosavadní složitou úpravu této věci. Není nutno uvádět zvláště odvody 17letých až 20letých odvody v pravidelném odvodním stáří a odvody starších. Ustanovení o předčasném zařaďování odvedených pozbylo významu vzhledem k nové úpravě zařadění. Není třeba dále uvádět opatření podle § 46, neboť stav branné pohotovosti státu bude vždy současně stavem zvýšeného ohrožení státu, takže je samozřejmé, že lze vždy nařídit i opatření uvedená v § 46. ženy odvedené při mimořádných odvodech se po vykonání mimořádné služby opět z vojska propustí, neboť jejich služební povinnost je vázána toliko na dobu branné pohotovosti státu. Naproti tomu se muži po propuštění z této služby stávají normálními záložníky a muži mladší než 20 let jsou ještě povinni základní (náhradní) službou, jak bylo uvedeno v odůvodnění k § 27. žena ovšem, která chce dobrovolně pokračovat v plnění služební povinnosti, se po propuštění z mimořádné služby rovněž nepropustí z vojska, nýbrž přeloží se do zálohy.

K §50:

Jsou dva druhy zproštění mimořádné služby; jednak již předem připravená, jednak teprve v mobilisaci, po příp. za mimořádných opatření prováděná. Předem lze ovšem připravit jen zproštění osob, které jsou již odvedeny. U ostatních to nelze technicky provést, protože o nich vojenská správa neví. Ježto však i mezi těmito osobami (t. j. těmi, které jsou teprve odvedeny za branné pohotovosti státu) jsou takové, jejichž zproštění je ve veřejném zájmu, musí i pro ně být zproštění umožněno.

Proti dosavadnímu stavu připouští osnova možnost zproštění i za mimořádných opatření podle § 46. Aby však zproštěním nejmladších ročníků zálohy nebyl účel těchto opatření zmařen, stanoví se, že příslušníci sedmi nejmladších ročníků zálohy, jichž se opatření podle § 46,

odst. 1 bude ponejvíce týkat, mohou být zproštěni jen výjimečně. O zproštění rozhoduje vojenská správa, neboť jedině jí je známo, kolik osob lze v branné moci postrádat. Návrh na zproštění podávají příslušné úřady a podniky.

Vládnímu nařízení je vyhrazena úprava způsobu zproštění a úprava otázky zproštění těhotných žen a matek. Osnova umožňuje dále přezkoušení a zrušení povoleného zproštění a to jak předem připraveného, tak i teprve za mimořádných opatření povoleného.

K části 3:

Tato část obsahuje různá ustanovení týkající se ohlašovací povinnosti, povolávání, vojenských průkazů, uzavírání sňatků vojenských osob, cestování a vystěhování a vstupu do cizích vojenských služeb.

K § 61: '

Odstavec l přejímá dosavadní stav. Vzhledem k tomu, že zákon č. Sb., o hlášení obyvatelstva upravuje též hlášení k vojenským účelům, neupravuje osnova hlášení vojenských osob mimo činnou službu a osob, určených k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, nýbrž odkazuje na citovaný zákon.

K § 52:

Dosud platná zásada, že se k vojenské činné službě, k zvláštní službě a k osobním úkonům povolává individuálním povolávacím rozkazem, proti němuž není opravných prostředků, nebo hromadně (vyhláškou), byla převzata i do nového branného zákona s tím, že se úprava druhu a způsobu povolávacích rozkazů, jejich vydávání a doručování a další podrobnosti provede prováděcím nařízením. Osnova umožňuje vojenské správě donutit osoby určené k zjištění, k superarbitračnímu řízení nebo k zjištění nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, aby se k tomuto řízení dostavily. Osnova legalisuje dosavadní stav stanovíc, že osoby nastupující činnou službu nebo z této služby propuštěné mají nárok na úhradu cestovného.

V odstavci 4 je odpovědnost za nesplnění povinnosti hlášení stanovené zákonem č. Sb. postavena na roven odpovědnosti za zameškání toho druhu vojenské činné služby (zvláštní služby, osobních úkonů), o který jde. To znamená, že takové osoby, které nesplnily ohlašovací povinnost, jsou stíhány a potrestány pro neuposlechnutí povolávacího rozkazu bez zřetele na to, že tento rozkaz jim nebyl doručen.

K § 53:

Osnova poskytuje tímto ustanovením právní podklad pro vydání různých průkazů brancům a vojenským osobám.

K § 54:

Původní ustanovení § 36 branného zákona bylo nahrazeno zákonem č. 130/1947 Sb. Osnova přejímá plné zněni tohoto zákona, upravujíc je jen s hlediska legislativní techniky, s tou změnou, že povolení k uzavírání sňatků nepotřebují nadále vojenské osoby na trvalé dovolené.

K § 55:

Vojenská správa má hlavní zájem o osoby, které podléhají branné povinnosti a dosud nesplnily pravidelnou odvodní povinnost (17 leté až 18 leté), osoby v činné službě, na trvalé dovolené, dále o záložníky, pokud ještě jsou povinni konat vojenská cvičení. Tyto osoby potřebují proto povolení vojenské správy k cestování do ciziny. V tomto povolení může vojenská správa klást podmínky, zejména pokud jde o dobu, na kterou se cestování povoluje, aby byl zaručen výkon branné povinnosti.

Stejný zájem má vojenská správa na vystěhování do ciziny. Chce — li se někdo vystěhovat do ciziny, aby tam nabyl cizího státního občanství, znamená to pro vojenskou správu vynětí této osoby z branné povinnosti. Proto stanoví osnova v souladu s § 7, odst. 2 ústavy, že muži od 17 do 60 let a ženy, které jsou vojenskými osobami nebo které podléhají odvodní a služební povinnosti, za branné pohotovosti státu pak všechny ženy podléhající branné povinnosti potřebují k vystěhování do ciziny svolení vojenské správy.

K §56:

Vstup československých státních občanů do armády cizího státu je tak závažnou výjimkou z občanské povinnosti, že je třeba skutečně mimořádných okolností k jeho ospravedlnění, žádá — li se tedy souhlas presidenta republiky, má to být záruka odůvodněnosti takových výjimečných a ojedinělých případů. Je-li toto udělení povoleno, je dotčená osoba po dobu, po kterou koná službu v cizí armádě, osvobozena od plnění branné povinnosti v československé republice. Po skončení této služby oživne ovšem tato povinnost.

Proti dosavadnímu stavu stanoví osnova, kdy pozbude udělené povolení platnosti, a stanoví trestní sankci na setrvání v cizí armádě po této době.

K části 4:

Změny proti dosavadnímu stavu, jak je přináší osnova, jsou podmíněny jednak rozšířením povinností, které zákon občanům ukládá, o některé povinnosti nové, které je rovněž nutno postavit pod trestní ochranu, jednak

čtvrtstoletou praktickou zkušeností a ustanoveními dosavadními, jednak hledisky kriminálně politickými a konečně ohledy systematickými, vědeckými a legislativně technickými.

Novými povinnostmi postavenými pod trestní hrozbu jsou povinnosti k ucházení se o povolení dobrovolného vstupu do spojenecké armády, uložené vojenským osobám, které se za branné pohotovosti státu nemohou vrátit do vlasti (§ 48, odst. l, sankce v § 66) a povinnost dostavit se k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům (§ 52, odst. l, sankce v § 57).

Podle získaných praktických zkušeností byly jednak zvýšeny některé trestní sazby, a to zejména jejich spodní hranice (zvýšení trestů na penězích je odůvodněno zvýšením soustavy hospodářských čísel), jednak byly některé skutkové podstaty zahrnující až do- -
sud případy značně různorodé a nestejně trestuhodné, diferencovány a rozpracovány na několik skutkových podstat, jak odpovídá povaze věci.

Potřeba účinnější trestní represe některých deliktů buď příliš často se vyskytujících nebo s hlediska mravního zvláště zavržitelných vedla osnovatele k uzákonění citelnějších, a proto účinnějších opatření proti pachatelům a účastníkům (propadnutí jmění nebo jeho části, ztráta živnosti a podobných oprávnění, omezení podmíněného odsouzení, nepřekročitelnost spodní hranice některých trestních sazeb, omezení dobrodiní státního vězení, soudní trestání některých deliktů trestných dosud administrativně).

Z důvodů systematických, legislativně technických, pro soulad s obecně uznávanými zásadami theorie trestního práva bylo provedeno několik závažných změn proti dosavadnímu stavu.

Především byla opuštěna dosavadní soustava při stanovení jednotné spodní hranice u trestních sazeb. Tato úprava, při níž u každého druhu trestných činů (zločin, přečin, přestupek) je stanovena rámcová trestní sazba všeobecným společným ustanovením nebo kde je takto obecně a společně stanovena aspoň horní nebo (jako v dosavadním branném zákoně) dolní hranice trestní sazby, je sice zaváděna ve všech moderních trestních zákonících, je též uzákoněna na Slovensku. Přesto se rozhodlo ministerstvo národní obrany upustit v osnově branného zákona od této soustavy a přizpůsobit vymezení trestních sazeb trestnímu právu platnému v historických zemích (t. j. stanovením horní a spodní hranice sazby u každého trestního činu jednotlivě).

Značná část deliktů podle branného zákona je přikázána k rozsuzování soudům vojenským, které se na celém státním území řídí vojenským trestním zákonem, kde právě tak jako téměř ve všech jeho trestních zákonech vedlejších jsou trestní sazby stanoveny jednotlivě oběma svými hranicemi. Nehledě k tomu, obecná část vojenského trestního zákona (ustanovení o vyměřování trestů, o mimořádném zmírnění a mimořádné záměně trestu) počítá s pevným trestním rámcem stanoveným pro každý delikt speciálně. Při uplatňování těchto obecných zásad na deliktech podle branného zákona narážely proto obecné trestní soudy v historických zemích a vojenské soudy na celém státním území na značné nesnáze a nesrovnalosti. Až dojde k uzákonění nového trestního zákona, pominou tyto těžkosti, ale tím dnem dojde také k zrušení ustanovení 4. části branného zákona, jež jednají o soudně trestných činech, protože tato ustanovení budou uzákoněna v tomto novém třešním zákoně. Do té doby je tedy vhodnější přizpůsobit text zákona dosud platnému vojenskému trestnímu právu.

Ustanovení dosavadního § 56, odst. 3 o rozdělení příslušnosti mezi soudy a správní úřady bylo nahrazeno stanovením příslušnosti správních úřadů nebo soudů u každého jednotlivého trestného činu.

K §57:

Protože § 51 upravuje nyní jen ohlašovací povinnost k odvodnímu soupisu, stanoví tento paragraf trestní sankci jen na nesplnění této povinnosti. Dále stanoví trestní sankci na nedostavení se k zjištění neschopnosti nebo nezpůsobilosti. Druhý odstavec § 40 dosavadního zákona, který věcně s prvním odstavcem nesouvisí, byl nyní umístěn do § 59 po náležitém rozvedení.

Pokud by se opominutí hlášení sbíhalo s činem soudně trestným (na př. hlášení falešné), je zbytečné, aby vedle soudního trestu byl vinník stíhán též trestním řízením správním, a to tím spíše, že ve vojenském trestním řízení nelze takovou kumulaci ani provést.

K §58:

Změna proti dosavadnímu § 41 záleží v tom, že trestné jsou nyní osoby obojího pohlaví, vzhledem k rozšíření branné povinnosti i na ženy. Ustanovení 1. a 3. odstavce dosavadního § 41 byla nyní sloučena v jediném odstavci, čímž se znění zákona zjednodušuje bez újmy přesnosti a beze změny smyslu. Skutková podstata se rozšiřuje o vylákání povolení k sňatku, protože škodlivý výsledek je zde týž, jako když povolení vůbec uděleno nebylo.

Ustanovení dosavadního odstavce 2 bylo vynecháno, neboť "vědomé spolupůsobení" je spoluvina, a tedy trestné v důsledku ustanovení § 70 i v řízení správním. Pokud jde o kulposní spoluvinu úřední, lze vystačit s disciplinárním potrestáním.

K§ 59:

Dosavadní ustanovení § 40, odst. 2 bylo nutno podstatně rozšířit a propracovat. Především je nedovolený vstup do cizích vojenských služeb příliš závažným proviněním, aby mohlo být vyřízeno pouhým potrestáním správním, tedy bez ztráty zachovalosti. Již fakt, že povolení ke vstupu do cizí armády je vyhrazeno jedině hlavě státu, ukazuje, jak závažný je takový krok jednotlivců s hlediska státních zájmů. Nedbání vůle presidenta republiky je tedy již samo o sobě tak závažným pojmem nevážnosti k nejvyšším ústavním činitelům, že nemůže být ponecháno bez soudního trestu. Občan, který v zahraničí projeví vstupem do cizích vojenských služeb takovou lhostejnost a přímo opovržení ke státním zájmům své vlasti, nechť tak budoucně činí s vědomím, že se již nebude moci do vlasti vrátit. Pachatel, i když v době činu nepodléhá odvodní nebo služební povinnosti, uvádí se svým činem do situace, která mu znemožňuje splnění povinnosti k vlasti. Nemůže si také nikdy být jist, zda cizí mocnost, do jejíž služeb vstupuje, nezaujme v nastávajícím anebo již v nastalém konfliktu stanovisko nám nepřátelské nebo alespoň nevlídné.

Vstup do nepřátelské armády za války trestá se jako zločin válečné zrady. Od tohoto trestného činu nebylo dosud žádného přechodu k bezvýznamné, zcela nepatrné sazbě trestu na penězích za správní přestupek podle § 40, odst. 2 platného branného zákona. Tuto nespravedlivou, nepřeklenutelnou mezeru vyplňuje nyní osnova.

K § 60:

Ustanovení dosavadního § 42 branného zákona bylo jednak rozšířeno o sankci na zameškání nemocničního a výběrového vyšetření, které osnova nově zavádí, jednak o překvalifikováni činů na soudní přestupek, jsou-li spáchány za branné pohotovosti státu.

K § 61:

Proti § 43 dosavadního branného zákona, požadujícímu v 1. odstavci úmysl ujít odvodní povinnosti, stanoví osnova požadavek úmyslu pachatelova též jen k oddálení splnění odvodní povinnosti a nikoli jen jeho zmaření. Trestní sazba byla zvýšena, protože dosavadní sazba není postačující a neodpovídá závaž-