písm. c) pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100. 000 Kčs, za branné pohotovosti státu pro zločin žalářem od l roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150. 000 Kčs.
§66.
Nenastoupení vojenské činné
služby bez zvláštního povolání
a neuposlechnutí výzvy ke
vstupu do vojenských služeb
spojeneckého státu.
Kdo se po vyhlášení mobilisace nedostaví z ciziny neprodleně bez zvláštního povolání k nastoupení vojenské činné služby, jakož i kdo neuposlechne výzvy ke vstupu do voienských služeb spojeneckého státu, je-li k tomu povinen podle § 48, odst. 1, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150. 000 Kčs.
§67.
Nenastoupení k osobním úkonům pro potřeby branné moci.
Kdo neuposlechne povolávacího rozkazu, aby nastoupil k osobním úkonům pro potřeby branné moci (§ 45), bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 14 dnů do 6 měsíců, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50. 000 Kčs.
§68. Trestnost cizinců.
Cizinec, který se dopustil trestných činů uvedených v tomto zákoně, je trestný, i když čin byl spáchán v cizině.
§69. Trestnost pokusů.
Pokus přečinů a soudních přestupků uvedených v tomto zákoně je trestný i na Slovensku.
§70.
Zvláštní ustanovení o správních přestupcích.
(1) Kdo předsevezme jednání směřující přímo ke spáchání správního přestupku uvedeného v tomto zákoně a čin nedokoná jen pro nemožnost nebo pro zevní překážku nebo náhodu, je trestně odpověden, jako kdyby byl čin dokonal.
(2) Kdo rozkazem, utvrzováním nebo poskytnutím pomoci úmyslně způsobí nebo usnadní spáchání správního přestupku uvedeného v tomto zákoně jinou osobou (pachatelem), je trestně odpověden stejně jako pachatel, i když pachatel nemůže být pro přestupek stíhán nebo odsouzen.
§ 71. Promlčení.
(1) Promlčecí lhůta je u soudních a správních přestupků podle tohoto zákona 6 měsíců a u přečinů 3 roky.
(2) Promlčení počíná
a) v případech uvedených v §§ 57, 59 až 62 a 65 až 67 dnem, kdy protiprávní stav pominul;
b) v ostatních případech dnem spáchaného činu.
§ 72. Ukládání trestů.
(1) U trestů uložených za trestné činy uvedené "v tomto zákoně je zkrácení pod dolní hranici zákonné trestní sazby vyloučeno, byl-li čin spáchán za branné pohotovosti státu. Toto ustanovení neplatí pro mladistvé.
(2) Trest vězení uložený tímto zákonem za přestupky se vykonává na Slovensku jako trest uzamčení.
(3) U přečinů uvedených v §§ 61 až 64 je přeměna trestu na svobodě v trest na penězích vyloučena.
(4) Pro případ nedobytnosti pokut uvedených v §§ 57, 58 a 60 vyměří se náhradní trest vězení podle míry zavinění, a to za každých 500 Kčs uložené pokuty jeden den vězení.
(5) U trestných činů spáchaných za branné pohotovosti státu je vyměřit trest na svobodě podle sazeb stanovených pro dobu branné pohotovosti státu, i když dojde k odsouzení pachatele po skončení branné pohotovosti státu.
§ 73. Poměr k jiným trestním zákonům.
(1) Stíhání pro správní přestupek nevylučuje stíhání soudem, naplňuje — li jednání též skutkovou podstatu soudně trestného činu.
(2) Podmíněné odsouzení je vyloučeno u zločinů uvedených v tomto zákoně, u přečinů uvedených v § 63, odst. l a v § 66 a u přestupku uvedeného v § 67 vůbec a jde-li o některý z přečinů nebo přestupků uvedených v § 61, 62, § 63, odst. 2, § 64 nebo § 65, vyžaduje — li veřejný zájem výkon trestu. Toto ustanovení se nevztahuje na mladistvé.
(3) Trestné činy uvedené v §§ 62 až 64 se považují vždy za zvláště zavržitelné ve smyslu § 1, odst. 1 zákona ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb., o státním vězení.
§74. Příslušnost.
(1) Ustanovení této části platí jak pro občanské, tak pro vojenské osoby.
(2) K trestnímu řízení o činech trestných podle §§ 65 až 67, po případě o zločinu zběhnutí jimi spáchaném jsou příslušné proti pachateli vojenské soudy. Nepodléhají-li spoluvinníci podle jiných zákonů vojenské soudní pravomoci, stíhají je občanské soudy.
ČÁST 5. Společná, přechodná a závěrečná ustanovení.
§75. Prováděcí předpisy.
Vláda vydá prováděcí předpisy k tomuto zákonu nařízením, které může vyhradit bližší úpravu některých věcí ve svých mezích služebním předpisům ministerstva národní obrany.
§76. Příslušnost.
(1) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak,
a) jsou k vydávání rozhodnutí a opatření podle tohoto zákona příslušné v I. stolici velitelství "doplňovacích obvodů jako orgán vojenské správy a okresní národní výbory jako orgán správy civilní; v II. stolici velitelství oblasti jako orgán správy vojenské a krajské národní výbory jako orgán správy civilní; nejvyšší stolicí jsou ministerstva národní obrany a vnitra,
b) upraví příslušnost vojenských útvarů ve věcech vojenských osob v činné službě ministerstvo národní obrany služebním předpisem.
(2) Místní příslušnost se řídí zpravidla podle místa, kde osoba, na kterou se vztahuje řízení, je přihlášena k trvalému pobytu, vyjímajíc
a) vedení branců v patrnosti, u něhož se řídí podle rodiště,
b) odvodní řízení, v němž se řídí podle místa, kde byla podána přihláška k odvodnímu
soupisu (§51, odst. 1). Vláda může nařízením stanovit výjimky z tohoto ustanovení.
(3) Nelze-li místní příslušnost stanovit podle trvalého pobytu nebo rodiště, je příslušné velitelství doplňovacího obvodu Velké Brno a ústřední národní výbor v Brně.
(4) Soudy a jiné orgány veřejné správy jsou v mezích své působnosti povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho.
(5) úřady a orgány národní bezpečnosti jsou v mezích své působnosti povinny vyhovět přímým dožádáním velitelství doplňovacích obvodů v případech, kdy je nebezpečí v prodlení, zejména ve věcech týkajících se pátrání po brancích, kteří se nedostavili k odvodu, po vojenských osobách mimo činnou službu, které se nepřihlásily k pobytu, a po vojenských osobách, které nenastoupily vojenskou činnou službu.
§ 77. Osvobození od poplatků.
Podání, protokoly a vysvědčení potřebné k provedení tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho jsou osvobozeny od poplatků a dávek.
§ 78.
Přechodná úprava branného poměru.
(1) Osoby propuštěné z branné moci před 1. říjnem 1949 se nestávají znovu příslušníky vojska, i kdyby jinak podle svého věku ještě podléhaly branné povinnosti stanovené tímto zákonem.
(2) ženy propuštěné z branné moci podle § 3 zákona ze cíne 24. ledna 1946, č. 14 Sb., o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci, mohou se stát vojenskými osobami v záloze, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené tímto zákonem pro dobrovolné převzetí branné povinnosti a požádají-li o potřebné svolení do 30. září 1952.
(3) Osoby, které podle dosavadních předpisů podléhaly branné povinnosti, nepodléhají jí však podle tohoto zákona, se propustí z vojska.
(4) Nejde-li o některý z případů, na které se vztahují ustanovení odstavců l až 3, nestanoví-li tento zákon jinak, hledí se na branný poměr založený před 1. říjnem 1949 podle příslušných ustanovení dosavadních předpisů tak, jako kdyby byl založen podle
odpovídajících jim ustanovení tohoto zákona. Kde dosavadní předpisy mluví o presenční službě, rozumí se tím základní služba podle tohoto zákona; kde mluví o vojenském výcviku příslušníků náhradní zálohy, rozumí se tím náhradní služba podle tohoto zákona.
§79.
Přechodná úprava některých druhů služební povinnosti.
Osoby, které byly odvedeny nebo které se měly podrobit odvodu před 1. říjním 1949 a které dosud nenastoupily základní (náhradní) službu, jsou povinny základní (náhradní) službou po dobu stanovenou předpisy, které platily v době, kdy byly odvedeny nebo měly se podrobit odvodu. Zamešká-li však taková osoba odvod vlastní vinou, je povinna základní (náhradní) službou po nejdelší dobu, která byla stanovena v období mezi zameškaným a skutečným odvodem.
§80.
Přechodná úprava služební
povinnosti příslušníků Sboru
národní bezpečnosti.
Ustanovení § 26, odst. l platí i pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti, kteří nevykonali základní službu nebo vykonali jen její část a na které se vztahují ustanovení § 16, odst. 2 a 5 zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 286 Sb., o národní bezpečnosti.
§81. Důstojníci základní služby.
Vojenské osoby mohou být v mezích organisační potřeby již za své základní služby jmenovány důstojníky základní služby až do hodnosti poručíka. Tito důstojníci mají nárok na služné jako důstojníci v záloze. Na jejich nároky na odpočivné a zaopatřovací platy se vztahují příslušné předpisy o důstojnících v záloze.
§82.
Započítání vojenské služby vykonané v některých ozbrojených sborech.
(1) Na odvody provedené na Slovensku v době od 15. března 1939 do 28. srpna 1944 se hledí, jako kdyby byly provedeny podle dosavadního branného zákona.
(2) Služba vykonaná v branné moci t. zv. Slovenského státu v době od 15. března 1939
3
do 28. srpna 1944 se započítává do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona.
(3) Krajanům, kteří se navrátili do československé republiky, započítává se do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona doba vojenské služby, kterou vykonali ve spojeneckých armádách. O započtení vojenské služby vykonané v jiných armádách rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí.
(4) Dosavadní předpisy upravující započítání vojenské služby vykonané v československé armádě v zahraničí, ve spojenecké armádě, v první československé armádě na Slovensku nebo v partyzánské jednotce zůstávají nedotčeny. Pokud nejde o vojenské osoby z povolání, hodnotí se vojenská služba všech těchto druhů jako mimořádná služba podle tohoto zákona.
(5) Vojenská služba vykonaná ve spojenecké armádě na podkladě výzvy podle ustanovení § 48, odst. l, věty druhé se započítává jako mimořádná služba konaná podle ustanovení tohoto zákona.
(6) Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí osobám, které nabyly československého občanství, započítat do celkové doby základní (náhradní) služby dobu vojenské služby, kterou vykonaly v cizích armádách.
§ 83.
Výklad některých pojmů.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, rozumějí se tam, kde se v něm mluví o "důstojnících, záložnících, náhradních záložnících a dobrovolnících" tím také "důstojnice, záložnice, náhradní záložnice, dobrovolnice", a výrazem "mužstvo" se rozumějí muži i ženy.
§ 84. Poměr k dosavadním předpisům.
(1) Zrušují se všechny dosavadní předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména:
1. branný zákon republiky československé ze dne 19. března 1920, č 193 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
2. zákon ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb., o ročním kontingentu branců, o náhradní záloze a o některých změnách branného zákona,
3. vládní nařízení ze dne 15. dubna 1932, č. 52 Sb., jímž se poskytují úlevy ve vykonávání branné povinnosti příslušníkům československým trvale usedlým v mimoevropských zemích,
4. zákon ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb., o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb.,
5. vládní nařízení ze dne 28. dubna 1933, č. 71 Sb., o odkladu presenční služby,
6. zákon ze dne 19. prosince 1934, č. 267 Sb., o délce presenční služby,
7. zákon ze dne 3. března 1937, č. 26 Sb., kterým se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb.,
8. zákon č. 14/1946 Sb.,
9. ustanovení § 401 b) zákona č. 119/1873 ř. z.,
10. ustanovení § 509, odst. 2 zák. čl. XXXIII/ 1896,
11. ustanovení čl. I zákona ze dne 1. července 1947, č. 130 Sb., jímž se mění ustanovení branného zákona o povolování sňatků osob podléhajících branné povinnosti a s tím souvisící ustanovení zákona o vyživovacím příspěvku.
(2) Zákon ze dne 7. dubna 1948, č. 85 Sb, jímž se na přechodnou dobu vylučuje přeložení do zálohy (propuštění ze svazku československé branné moci) některých kategorií důstojníků z povolání, zůstává nedotčen.
§85. Účinnost a provedení zákona.
(1) Ustanovení § 11 o tom, kdy vzniká a do kdy trvá pravidelná odvodní povinnost, nabývají účinnosti dnem, který určí vláda nařízením. Do tohoto dne vzniká pravidelná odvodní povinnost 1. lednem raku, v němž branec dovrší 20 let, a trvá do konce odvodního řízení, jemuž se branec podrobí v roce, v němž dovrší 22 let.
(2) Ustanovení § 16, odst. 3 o počtu odvodních tříd nabývají účinnosti dnem, který určí vláda nařízením. Do tohoto dne se povolává k pravidelným odvodům každoročně i třetí odvodní třída, nestanoví-li ministerstvo národní obrany nejpozději do konce ledna vyhláškou v úředním listě odchylky na běžný kalendářní rok. Osoby, které se nepodrobily odvodu ve věku, v němž patřily do první nebo druhé odvodní třídy, podrobí se odvodům najednou za předcházející třídy.
(3) S výjimkou ustanovení uvedených v odstavcích l a 2 nabývá tento zákon účin-
3*
nosti dnem 1. října 1949, vláda může však vydávat nařízení k jeho provedení již ode dne jeho vyhlášení; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecně.
československé lidově demokratické branné moci připadá nejvýš čestný úkol: bedlivě chránit budovatelské úsilí lidu a naši cestu k socialismu před útoky zvenčí, bezpečně zajišťovat státní území, a bude-li třeba, vítězně- ubránit naši svobodu a samostatnost. Tyto úkoly může splnit jen branná moc spolehlivá věrná lidu, zcela oddaná lidově demokratickému řádu, politicky vyspělá, spolehlivá a prodchnutá uvědomělou kázní, vládnoucí vysokým vojenským uměním a vybavená moderními zbraněmi a technickými prostředky. Lid, který má po revoluci v květnu 1945 a po únorovém vítězství moc pevně v rukou, vytváří podmínky k vybudování takové branné moci a ke splnění jejích úkolů. Vzorem je sovětská armáda; naší žádoucí metou musí být vyrovnat se této armádě.
Vybudování branné moci, jakožto pevné a spolehlivé záštity svobody, nezávislosti a lidově demokratického řádu vyžaduje, aby byl změněn také její právní podklad t. j. branný zákon. Branný zákon z roku 1920, na němž byla vybudována branná moc první republiky, musí být tedy zaměněn zákonem novým, zákonem, který umožňuje vytvoření lidově demokratické branné moci, která jakožto součást státního aparátu, bude hybnou pákou při socialistické přestavbě společnosti.
Vláda uložila usnesením ze dne 16. července 1946 ministru národní obrany, aby vypracoval osnovu zákona o branné moci. Ministerstvo národní obrany zvážilo všechny zásadní otázky velmi zevrubně a pečlivě za nejužší spolupráce všech složek vojska a branné moci vůbec a předložená osnova je výsledkem tohoto studia a společné práce. Název zákona byl volen poněkud odchylně od znění vládního usnesení ze dne 17. července 1946, a to proto, že, zákon o branné moci", jak zní název podle citovaného vládního usnesení, by musil upravovat nejen otázku osobní, nýbrž také otázku věcnou, která však jest uspokojivým a vyhovujícím způsobem upravena v zákonech jiných, a ministerstvo národní obrany neshledává důvodů, proč by tyto zákony měly být měněny nebo rušeny, neboť mohou platit beze změny vedle nového
branného' zákona aniž by tím utrpěla přehlednost nebo srozumitelnost právních pramenů. Osnova důsledně provádí zásadu, vyslovenou v § 34 ústavy, že obrana státu a jeho lidově demokratického zřízení je vrcholnou povinností a služba v lidově demokratické armádě nejvyšší ctí pro každého občana. Proto klade důraz na to, aby nejširší vrstvy národa byly fysicky i mravně připraveny k branným úkolům, které moderní válka ukládá veškerému obyvatelstvu. Z této myšlenky vyplývá zavedení branné povinnosti žen, úprava součinnosti vojska s ostatními složkami branné moci a úprava osobních úkonů pro potřeby branné moci. Aby výkonem vrcholné občanské povinnosti, t. j. plněním úkolů při obraně státu neutrpěl občan újmu, upravuje osnova otázku zhodnocení výkonu branné povinnosti a přiznává občanům nárok na náhradu cestovného při odvodu. Novým způsobem je v osnově upravena též otázka věkové hranice pravidelné odvodní povinnosti a počtu odvodních tříd.
Po stránce formální klade osnova zvýšený důraz na stránku systematickou a na srozumitelnost textu zákona, varujíc se zejména toho, aby výklad a vymezení některých základních pojmů musil být vyjádřen teprve v prováděcím nařízení přenechává však tomuto nařízení úpravu podrobností, aby se zákon nestal nepřehledným.
Ministerstvo národní obrany je si přitom vědomo, že některá ustanovení osnovy potřebují zevrubnějšího odůvodnění, než uvádí důvodová zpráva, zejména pokud jde o vojenskou službu žen, o délku základní a náhradní služby, délku a počet vojenských cvičení, výběrové vyšetření a o pravidelné odvodní stáří. Poněvadž však tu jde o počty vojenských osob a jiné okolnosti odborně vojenské povahy, které v zájmu obrany státu musí zůstat utajeny, rozvede je ministr národní obrany v příslušných schůzích vlády.
Osnova branného -zákona nepočítá se zvýšením vojenského rozpočtu, který se v případě uzákonění osnovy v podstatě nezmění. Náklady nově zaváděné instituce t. zv. výběrového vyšetření nepředstavují takové zvýšení výdajů, aby nemohly být hrazeny v rámci rozpočtu
ministerstva národní obrany, jaký by odpovídal zákonu dosavadnímu. Jedině přiznání nároku brancům na úhradu cestovného při odvodu znamená zvýšení nákladu, spojeného s provedením zákona. Tento zvýšený náklad lze odhadnout ročně na 1, 000. 000 Kčs. Tato částka bude zajištěna v rozpočtu ministerstva vnitra.
K jednotlivým ustanovením osnovy. K části 1:
část l osnovy obsahuje základní ustanovení o československé branné moci, upravujíc její složky, úkoly, organisaci a mírový počet. Platný branný zákon nevymezuje složení branné moci a nevytyčuje vzájemný poměr jednotlivých jejích složek, zejména poměr vojska k ostatním složkám. Proto vznikly pochybnosti v otázce zda pojmy "vojsko" a "branná moc" jsou pojmy totožné. Osnova vychází ze zásady, že vojsko je složkou branné moci, základní, nikoli však jedinou.
K§ 1:
Osnova především vyjadřuje myšlenku, že československá branná moc je armádou lidově demokratickou, součástí lidové demokratického zřízení, společnou Čechům a Slovákům, je budována lidem a že prostřednictvím branné moci brání lid, svobodu a nezávislost republiky a vymoženosti národní a demokratické revoluce. Dále zdůrazňuje osnova myšlenku, že základem obrany a bezpečnosti republiky je kromě lidově demokratického zřízení spojenecký svazek s SSSR a s ostatními lidově demokratickými státy.
Úkoly branné moci byly stanoveny, jak toho vyžadují politické poměry a mezinárodní postavení republiky, zejména závazky k spojencům, zakládající se na mezistátních smlouvách. Je třeba umožnit, aby branná moc mohla zakročit, i když náš stát nebude předmětem útoku, na př. poskytnout pomoc spojencům. To nedovolovalo dosavadní znění branného zákona, kde úkoly branné moci byly vymezeny defensivně.
Statky, jež má branná moc chránit, jsou v osnově vypočítány v souladu s § 38 ústavy. Osnova vychází stejně jako platný branný zákon ze zásady, že úkolem branné moci je chránit tyto statky proti nepřátelům vnějším. Ochrana uvedených statků proti nepřátelům vnitřním je úkolem bezpečnostních složek, jimž branná moc pomáhá tam kde na tyto úkoly nestačí. Úkoly branné moci byly rozší-
řeny o úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků Československé republiky.
Ustanovení o pomoci branné moci při pohromách ohrožujících životy nebo důležité hospodářské statky (ať pohromy živelní nebo hospodářské) přejímá osnova z platného zákona. Kromě toho smí být použito branné moci v mimořádných případech po přechodnou dobu, vyžadují-li toho důležité hospodářské zájmy státu.
K§2:
Stanoví složení branné moci a vymezuje rámcově její jednotlivé složky. Základem branné moci je vojsko, jímž se rozumí souhrn všech vojenských osob v činné službě i mimo činnou službu. Koho třeba rozumět vojenskými osobami, určuje druhý odstavec. § 34 ústavy mluví o lidově demokratické armádě. Na rozdíl od pojmu "armáda", užitého v ústavě, je výraz, vojsko" pojem technický a organisační, jehož obsah osnova stanoví. Označení "armáda" je pojem všeobecně politický. Pro užití pojmu "vojsko" mluví také důvody systematické a jazykové (vojsko, vojenské osoby, služba ve vojsku je vojenská služba).
Vojsko je stálou součástí branné moci. Ostatními složkami se doplňuje branná moc jen výjimečně v případech zákonem určených.
Těmito složkami jsou:
1. veřejné ozbrojené sbory, jejich části nebo jednotliví příslušníci. Tímto pojmem jsou míněny sbory, které jsou vojensky organisovány a cvičeny a jimž jsou uloženy určité úkoly při obraně státu. Podle osnovy určí vláda které sbory budou mít povahu veřejných ozbrojených sborů, tvořících součást branné moci. Podle nynějšího stavu přicházejí v úvahu Sbor národní bezpečnosti a Stráž obrany státu. Veřejnými ozbrojenými sbory se doplňuje branná moc jak v době mimořádných opatření, tak i mimo tuto dobu. Tyto sbory jsou součástí branné moci, podléhají-li podle osnovy nebo podle příslušných předpisů vojenskému velení. Tomu tak je podle osnovy v těchto případech: při povolání příslušníků, útvarů nebo jednotek Sboru národní bezpečnosti na cvičení ve vojsku nebo k výjimečnému cvičení podle § 44, při povolání příslušníků, útvarů nebo jednotek Sboru národní bezpečnosti a příslušníků Stráže obrany státu k zvláštní službě podle § 46. Kromě toho v případech, které stanoví jiné předpisy, na př. zákon o národní bezpečnosti č. 286/ 1948 Sb. a vládní nařízení č. 270/1936 Sb., o Stráži obrany státu jakmile tyto sbory přejdou pod vojenské velení;
2. veřejné ochranné sbory, jejich části nebo jejich příslušníci, byli-li povoláni k zvláštní službě podle § 46. Veřejnými ochrannými sbory
rozumí osnova sbory, jejichž úkolem je ochrana státního území, osob a majetku proti mimořádným pohromám a za stavu nouze (na př. požáry, letecké a podobné útoky). Které sbory budou mít povahu veřejných ochranných sborů, stanoví zvláštní předpisy;
3. osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově a jednotky složené z těchto osob, byly — li povolány k zvláštní službě podle § 46 osnovy. Otázka branné výchovy je upravena zákonem č. 184/1937 Sb., který nevyhovuje a bude nahrazen zákonem novým. Vzhledem k tomu, že se branné výchovy mohou účastnit i osoby, které branné povinnosti nepodléhají (na př. mladší 17 let), stanoví osnova, že osoby podrobující se branné výchově mohou být povolány k zvláštní službě, jen podléhají — li branné povinnosti. Tyto osoby mohou být povolány buď jednotlivě nebo ve svazku jednotek z nich složených;
4. osoby povolané k osobním úkonům pro , potřeby branné moci podle § 45 osnovy.
Složkami uvedenými pod č. 2 až 4 může být branná moc doplňována jen v době mimořádných opatření podle části 2, oddílu VI osnovy.
Osoby povolané k zvláštní službě nenabývají tímto povoláním povahy vojenských osob. Nestávají se vojenskými osobami v činné službě, i když jsou vojenskými osobami (na př. příslušník Sboru národní bezpečnosti, který je záložním důstojníkem, je sice vojenskou osobou z tohoto důvodu, po povoláni k zvláštní službě nemění se jeho poměr vojenské osoby mimo činnou službu). Důvodem toho je, že není povolán jako důstojník v záloze, nýbrž ve své vlastnosti příslušníka Sboru národní bezpečnosti. Vojenskou osobou v činné službě by se stal, kdyby byl povolán ve své vlastnosti důstojníka v záloze, na př. na vojenské cvičení nebo k mimořádné službě. Stejně je tomu u osob povolaných k osobním úkonům pro potřeby branné moci, které se rovněž nestávají vojenskými osobami v činné službě, i když jsou jinak vojenskými osobami.
K § 3:
K odst. 1: Organisace branné moci, práva a povinnosti jejích příslušníků, poměr podřízenosti a nadřízenosti mezi jednotlivými příslušníky branné moci a s tím souvisící zabezpečení náležitého vykonávání služebních povinností jsou vnitřní poměry branné moci. V platném právním řádu není však generálně vyřešena otázka, kdo upravuje uvedené poměry. Některé z nich jsou řešeny zákonem, na př. náležitosti vojenských osob, trestní, kárné a kázeňské právo. President republiky jako vrchní velitel branné moci může upravovat
poměry branné moci, jestliže tyto věci nejsou upraveny přímo zákonem, anebo kde zákon nesvěřil jejich úpravu jiným činitelům. Osnova legalisuje tento stav a respektuje normotvornou činnost presidenta republiky v oboru branné moci. Pokud jde o otázky, jejichž úprava nenáleží presidentu republiky nebo není vyhrazena zákonu, svěřuje osnova jejich úpravu služebnímu předpisu, který vydá ministerstvo národní obrany. Osnova řeší současně otázku dosud spornou, t. j. otázku povahy služebních předpisů ministerstva národní obrany, prohlašujíc tyto předpisy za akty administrativní na rozdíl od rozkazů, které jsou výronem moci velitelské.
K odst. 2: Osnova opouští dosavadní systém, zavedený zákonem č. 53/1927 Sb., který určil roční kontingent branců, kteří měli konat základní službu. V praxi se ukázalo, že tento systém nevyhovuje, neboť při různé síle jednotlivých ročníků nezajistil potřebný mírový počet vojska. Proto zavádí osnova opět systém určení celkového mírového počtu vojska. Zájem obrany státu vyžaduje, aby tento počet byl utajen, nelze jej proto určit přímo v zákoně. V důsledku toho zmocňuje osnova vládu, aby stanovila mírový počet vojska. Do tohoto počtu se počítají nejen vojenské osoby vykonávající základní nebo další službu, ale též vojenské osoby z povolání činně sloužící a vojenské osoby ve výslužbě povolané přechodně k činné službě. Stanovit počet odvedenou, kteří v určitém roce mají být určeni k náhradní službě, přenechává osnova ministerstvu národní obrany, neboť jedině jemu je znám stav, který vznikne po odchodu jednotlivých ročníků ze základní služby. Ministerstvo národní obrany je ovšem vázáno mírovým počtem stanoveným vládou a počet osob, jež mají být určeny k náhradní službě, určí se zřetelem na tento mírový počet.
K části 2:
Aby byly udržovány předpokládané početní stavy u jednotlivých složek vojska, a to jak co do počtu osob aktivně sloužících, tak co do záloh určených k zesílení těchto stavů v čas potřeby (mimořádná opatření), je nutno vojsko stále doplňovat odvody a výcvikem dospívajících ročníků. K zajištění plynulého chodu tohoto doplňování vojska a jeho výcviku je třeba jednak stálého instruktorského sboru (vojenské osoby z povolání a v další službě), jednak každoročního počtu nováčků. Obě tyto složky má zajistit branná povinnost, jejímž předmětem v tomto směru je povinnost k vojenské službě jakéhokoli druhu, a ježto způso-