(náhradní) službu, nastoupí ji zpravidla dnem následujícím po propuštění z mimořádné služby.
§ 34.
Odklad základní a náhradní služby.
(1) Odvedencům, kteří se připravují na určité povolání, lze na jejich žádost povolit odklad základní (náhradní) služby, a to nejdéle do stanoveného nástupního dne v roce, kdy dovrší 24 let věku, a jde-li o studující vysokých škol, 28 let věku. Další odklad, nejdéle do 32 let věku, lze povolit ve výjimečných případech. Obdobně lze povolit odklad, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž žadatel dovrší 24 let věku, vyžadují-li toho jiné důvody hodné zvláštního zřetele.
(2) Vláda stanoví nařízením, kdy lze odložit nastoupení základní (náhradní) služby z úřední moci.
(3) Osoby, kterým byl povolen odklad, nastoupí základní (náhradní) službu v roce, kdy odklad končí, ve stanovený nástupní den.
(4) Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro které byl odklad základní (náhradní) služby povolen, nebo pominou-li dodatečně tyto důvody, lze povolení odkladu zrušit.
(5) Vláda stanoví nařízením, jak se provádí povolování odkladů základní (náhradní) služby, upraví řízení o žádostech za ně a stanoví, jak se postupuje, bylo-li zrušeno rozhodnutí o povolení odkladu.
(6) Z rozhodnutí, jímž byla žádost za odklad zamítnuta nebo jímž bylo rozhodnutí o povolení odkladu zrušeno, lze podat odvolání do 15 dnů po poručení u orgánu, který rozhodnutí vydal, k orgánu nadřízenému, který rozhoduje s konečnou platností. Rozhodnutí musí obsahovat poučení o odvolání.
§ 35. Prominutí náhradní služby.
Osobám, které bez vlastní viny byly odvedeny po 31. prosinci roku, v němž dovršily 40. rok věku, nebo které do této doby náhradní službu bez vlastní viny nenastoupily, může ministerstvo národní obrany vykonání náhradní služby prominout.
§ 36. Trvalá dovolená.
(1) Vojenskými osobami na trvalé dovolené jsou vojenské osoby, které byly ze základní (náhradní) služby předčasně propuštěny a nebyly dosud přeloženy ani do zálohy ani do nahradní zálohy. Vláda stanoví nařízením, kdy lze vojenské osoby propustit na trvalou dovolenou i v jiných případech, než které upravuje tento zákon.
(2) Ministerstvo národní obrany může s výhradou ustanovení § 32, odst. 2 povolat osoby předčasně propuštěné na trvalou dovolenou ze základní (náhradní) služby k pokračování v této službě.
(3) Propuštěním na trvalou dovolenou se základní (náhradní) služba přerušuje. Vláda stanoví nařízením, kdy lze osobám propuštěným na trvalou dovolenou, které nebyly povolány k pokračování v základní (náhradní) službě do dne, kdy by jinak jejich základní (náhradní) služba skončila, zbytek této služby prominout i v jiných případech, než které upravuje tento zákon, jakož i v kterých případech lze osobám, které byly povolány k pokračování v základní (náhradní) službě, dobu strávenou na trvalé dovolené do této služby započíst.
§ 37.
Další služba.
(1) Vojenským osobám, které vykonaly základní službu, lze na jejich žádost povolit, aby vykonaly další službu. Vojenským osobám, které konaly jen náhradní službu, lze toto povolení udělit, jen byly-li k náhradní službě určeny podle § 29 nebo § 31, odst. 1. Vláda stanoví nařízením, jakým způsobem a za jakých podmínek se povoluje konání další služby.
(2) Další službou jsou povinny vojenské osoby, které vykonaly základní službu,
a) byly-li na svou žádost vzdělány a vycvičeny na náklad státu pro službu vojenských osob z povolání nebo dostaly-li k tomu účelu stipendia nebo alespoň částečnou náhradu studijních nákladů, nebo
b) byla-li jim jako vojenským osobám z povolání na jejich vlastní žádost státem poskytnuta úhrada nákladů nebo podpora k zdokonalení nebo vzdělání v zájmu vojenské služby, nebo
c) byly-li na svou žádost zdokonaleny nebo vycvičeny ve zvláštních odvětvích vojenské
služby, nebo
d) převzaly-li závazek k takové službě.
(3) Závazek k další službě podle odstavce 2, písm. a) až c) se posuzuje podle předpisů platných v době jeho vzniku, závazek k další službě podle odstavce 2, písm. d) podle předpisů platných v době jeho převzetí. Vláda stanoví nařízením, kdy a za jakých podmínek lze vojenskou osobu předčasně propustit z tohoto závazku.
§ 38. Záloha a náhradní záloha.
(1) Přeložení do zálohy se provede dnem, který následuje po dni skončení základní služby, další služby nebo služby vojenských osob z povolání, které nebyly přeloženy do výslužby a mají ještě služební povinnost. Dále budou přeloženy do zálohy dnem, který následuje po dni skončení mimořádné služby, osoby odvedené při mimořádných odvodech, které po svém propuštění z této služby nejsou povinny základní (náhradní) službou a jejichž služební povinnost trvá podle zákona nebo na podkladě dobrovolného převzetí. Dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti státu se přeloží za obdobných podmínek do zálohy dnem, který následuje po dni skončení mimořádné služby, nejde-li o osoby, které dobrovolně převzaly služební povinnost jen na dobu války. Takové osoby se z vojska propustí [§ 22, odst. 1, písm. d)].
(2) Přeložení do náhradní zálohy se provede u osob, které byly povinny náhradní službou, dnem, který následuje po dni skončení náhradní služby. Osoby, kterým byla náhradní služba prominuta podle ustanovení § 35, se přeloží do náhradní zálohy dnem zařadění, a nastoupily-li již náhradní službu, dnem, který následuje" po dni propuštění z této služby.
(3) Osoby přeložené do zálohy (náhradní zálohy) jsou až do doby, kdy budou propuštěny (vyloučeny) z vojska nebo kdy se stanou vojenskými osobami z povolání nebo v další službě, záložníky (náhradními záložníky). Služební povinnost plní konáním vojenských cvičení (§ 39) a mimořádné služby (§ 46, odst. 1, § 47, odst. 1).
§ 39. Vojenská cvičení.
(1) Záložníci z počtu mužstva jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 16 týdnů; náhradní záložníci, jakož i záložníci, kteří konali základní službu kratší než tři čtvrtiny základní služby (§ 27, odst. 2 a 3), jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 20 týdnů.
(2) Důstojníci v záloze jsou povinni vojenskými cvičeními po úhrnnou dobu 20 týdnů; do ní se jim započítají vojenská cvičení, která vykonali jako příslušníci mužstva.
(3!) Vláda stanoví nařízením počet, délku a dobu konání jednotlivých vojenských cvičení, při čemž určí, za jakých podmínek může ministerstvo národní obrany výjimečně ze služebních důvodů upravit konání vojenských cvičení odchylně od ustanovení vládního nařízení.
(4) Vojenské osoby z povolání, jakož i osoby, které konaly další službu (§ 37), jsou po přeložení do zálohy povinny vojenskými cvičeními jako příslušníci téhož ročníku zálohy.
(5) Vláda stanoví nařízením, za jakých podmínek mohou být povolány vojenské osoby ve výslužbě k vojenským cvičením. Úhrnná doba těchto vojenských cvičení nesmí přesahovat 8 týdnů.
(6) Záložníkům a náhradním záložníkům může být na jejich žádost povoleno, aby konali mimo povinná cvičení též cvičení dobrovolné.
(7) Vláda stanoví nařízením, kdy může ministerstvo národní obrany prominout konání vojenského cvičení nebo jeho části, jakož i v kterých případech lze vykonanou mimořádnou nebo zvláštní službu započítat jako vojenské cvičení.
(8) Zavádějí — li se nové bojové prostředky nebo vyžadují — li toho důvody výcvikové, mohou být povoláni záložníci a náhradní záložníci k výjimečnému vojenskému cvičení na dobu nezbytné potřeby. Povolání záložníků a náhradních záložníků v rozsahu přesahujícím průměrný počet dvou ročníků zálohy a náhradní zálohy vyžaduje předchozího schválení vlády. Výjimečné cvičení se podle možnosti započte do úhrnné doby cvičení, stanovené v odstavcích l, 2 a 4.
§ 40.
Nahrazování zameškané vojenské služby.
(1) Osoby konající vojenskou činnou službu jsou povinny plně nahradit službu, kterou zameškaly výkonem trestu na svobodě znemožňujícího jim výkon služby, jakož i službu, kterou zameškaly zběhnutím nebo svémocným vzdálením.
(2) Vláda stanoví nařízením,
a) zda a jak se nahrazuje vojenská činná služba zameškaná z jiných důvodů, zejména pro dovolenou přesahující výměru dovolené stanovené příslušnými předpisy, nemocí, těhotenstvím, mateřstvím nebo zajišťovací nebo vyšetřovací vazbou,
b) u kterých druhů vojenské činné služby a za jakých podmínek má opožděné nastoupení této služby za následek, že se dotčená osoba propustí a povolá na jiný nástupní den, a
c) kdy může ministerstvo národní obrany prominout povinnost k nahrazování vojenské činné služby.
Oddíl IV. Povinnost k zvláštní službě.
§ 41.
Druhy zvláštní služby. Zvláštní službou se rozumí
a) cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku podle § 44,
b) služba příslušníků veřejných ozbrojených sborů, konaná v branné moci podle tohoto zákona (§ 46, odst. 2) nebo podle zvláštních zákonů,
c) služba konaná v branné moci podle tohoto zákona (§ 46, odst. 2) příslušníky veřejných ochranných sborů a osobami podléhajícími branné povinnosti, které se podrobují branné výchově.
§ 42.
Vznik a konec povinnosti k zvláštní službě.
(1) Povinnost k zvláštní službě vzniká dnem, na který zní povolání do této služby, bez ohledu na případné dřívější zařadění dotčených osob do vojska.
(2) Povinnost k zvláštní službě končí propuštěním z této služby (§ 43).
Propuštění ze zvláštní služby. Ze zvláštní služby budou propuštěny:
a) osoby, které byly povolány, aniž pro to byl dán právní podklad,
b) osoby, které se staly tělesně nebo duševně nezpůsobilými k zvláštní službě,
c) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti, vyjímajíc dosažení stanoveného věku (§ 46, odst. 4),
d) osoby povolané k mimořádné službě,
e) osoby povolané k této službě v době mimořádných opatření, jakmile se zruší tato opatření.
§ 44.
Cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku.
(1) Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem vnitra povolat jednotlivé příslušníky nebo útvary (jednotky) Sboru národní bezpečnosti k cvičení ve vojsku a za okolností uvedených v § 39, odst. 8 k výjimečnému cvičení, zejména za účelem součinnosti s vojen-
2*
skými velitelstvími nebo výcviku v polní bezpečnostní službě. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří byli takto jednotlivě nebo v útvarech (jednotkách) povoláni, podléhají po dobu cvičení vojenskému velení a vojenské kázeňské pravomoci.
(2) Ministerstvo národní obrany upraví služebním předpisem poměr osob a útvarů (jednotek) povolaných podle odstavce l k ostatním složkám branné moci a k příslušníkům těchto složek.
Oddíl V. Osobní úkony pro potřeby branné moci.
§ 45. Rozsah povolání.
(1) Bylo-li nařízeno jakékoli mimořádné opatření podle tohoto zákona, lze pro potřeby branné moci požadovat osobní úkony od osob, které mohou být pro tento případ předem určeny.
(2) Osoby povolané k osobním úkonům podle odstavce l se stávají dnem, na který jsou povolány, na dobu tohoto povolání příslušníky branné moci, i když nejsou vojenskými osobami, a podléhají pro trestné činy spáchané v této době vojenské kázeňské a soudní pravomoci.
(3) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak, platí o osobních úkonech pro potřeby branné moci ustanovení zákona o obraně státu o osobních úkonech.
Oddíl VI. Mimořádná opatření.
§ 46.
Mimořádná opatření mimo dobu branné pohotovosti státu.
(1) Dojde-li k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu, republikánskou státní formu a lidově demokratické zřízení (doba zvýšeného ohrožení státu), může president republiky nařídit, aby byli povoláni k mimořádné službě na dobu nezbytné potřeby příslušníci nejvýše sedmi ročníků zálohy a náhradní zálohy a příslušníci určitých odborných služebních odvětví bez ohledu na to, ke kterému ročníku zálohy nebo náhradní zálohy patří.
(2) Mimo opatření uvedená v odstavci l může president republiky na návrh vlády nařídit, aby byly povolány k zvláštní službě veřejné ozbrojené sbory, které vláda určila, veřejné
ochranné sbory, části nebo jednotliví příslušníci těchto sborů, jakož i osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově, a jednotky složené z těchto osob. Osoby, které v takových případech budou povolány, mohou být již předem určeny. Povolané osoby podléhají vojenskému velení, stávají se příslušníky branné moci, i když nejsou vojenskými osobami, dnem na který jsou povolány, při povolání sborů, jednotek nebo jejich částí dnem, na který je povolán sbor, jednotka nebo část, k nimž náleží. Podléhají po dobu této zvláštní služby vojenské kázeňské a soudní pravomoci a ustanovením vojenského trestního zákona o vojenských zločinech a přečinech.
(3) Bylo-li nařízeno některé z mimořádných opatření uvedených v odstavci l nebo 2, může vláda vyhláškou ve Sbírce zákonů stanovit, že se osobám podléhajícím branné povinnosti zakazuje cestovat do ciziny.
(4) Po dobu trvání mimořádných opatření podle odstavce l nebo 2 nelze propustit ani z vojenské činné služby, ani ze zvláštní služby osoby, které v době vykonávání této služby dosáhly věku, kdy by jinak končila jejich branná povinnost.
(5) Mimořádná opatření uvedená v odstavcích l a 2 zrušuje president republiky.
§ 47. M o b i l i s a c e.
(1) Mobilisací se podle tohoto zákona rozumí hromadné povolání vojenských osob mimo činnou službu k mimořádné službě, přesahuje-li toto povolání svým rozsahem rozsah opatření uvedených v § 46.
(2) Mobilisace může být všeobecná nebo částečná; všeobecná mobilisace se vztahuje na všechny vojenské osoby mimo činnou službu, které nejsou zproštěny mimořádné služby, jakož i na celé státní území; částečná mobilisace se vztahuje na část uvedených osob, po případě na část státního území.
(3) Mobilisaci nařizuje president republiky.
(4) Opatření nařízená k provedení mobilisace se zrušují demobilisací. Nařizuje ji president republiky.
§ 48.
Některé právní účinky vyhlášení stavu branné pohotovosti státu.
(1) Jakmile je veřejně známo, že stát mobilisací vstoupil do stavu branné pohotovosti,
jsou vojenské osoby, které dlí mimo území republiky, povinny dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení vojenské činné služby. President republiky může vyzvat vojenské osoby, které z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit vojenskou činnou službu z území mimo republiku, aby se přihlásily do vojenských služeb spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat, a aby pro případ, že jim na podkladě jejich přihlášky bude umožněna služba v armádě spojeneckého státu, tuto službu konaly po dobu války. Vojenské osoby jsou povinny této výzvy uposlechnouti.
(2) Za branné pohotovosti státu se povolají k nastoupení mimořádné služby i osoby odsouzené občanskými nebo vojenskými soudy nebo orgány veřejné správy k trestu na svobodě, který dosud neodpykaly, nepřevyšuje-li 5 let; výkon trestu se na dobu mimořádné služby odloží nebo přeruší. Po dobu tohoto odkladu (přerušení) se staví promlčení výkonu odloženého (přerušeného) trestu. Ustanovení předcházejících vět se nevztahují na osoby odsouzené pro některý ze zločinů uvedených v §§ l až 10 zákona na ochranu republiky nebo pro některý ze zločinů uvedených v zákoně na ochranu lidově demokratické republiky nebo pro zločin podle § 59. Právo vlády nařídit odklad a přerušení trestu na svobodě podle § 127, odst. 3 zákona o obraně státu zůstává nedotčeno.
(3) Ustanovení § 180, poslední věty trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., a ustanovení § 143, odst. 6 a § 150, odst. 5 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896, pokud se jimi omezuje možnost uvalit vyšetřovací vazbu (zatímní zadržení) za války, platí obdobně po celou dobu branné pohotovosti státu a pro veškeré osoby povolané k vojenské činné službě, k zvláštní službě nebo k osobním úkonům pro potřeby branné moci podle tohoto zákona nebo podle jiných zákonů.
(4) Za branné pohotovosti státu se konají jen mimořádné a dobrovolné odvody. Dobrovolně mohou však v této době vstoupit do vojska jen osoby, které v době přihlášky nebyly ještě povolány k mimořádnému odvodu. Záložníkům a náhradním záložníkům ročníku zálohy, jehož příslušníci nebyli ještě povoláni k mimořádné službě, jakož i vojenským osobám ve výslužbě, které nebyly ještě povolány k vojenské činné službě, může vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby, žádost za povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.
§ 49.
Mimořádná opatření za branné pohotovosti Astatu.
(1) Za branné pohotovosti státu může president republiky na návrh vlády nařídit mimořádné odvody (§ 17, odst. l) osob, podléhajících branné povinnosti (§ 5), které dosud nebyly odvedeny nebo byly z vojska propuštěny.
(2) Osoby odvedené při mimořádných odvodech nastupují mimořádnou službu v nástupní dny, které stanoví ministerstvo národní obrany, a setrvají v ní až do propuštění. Musí být propuštěny z této služby, jakmile byl ukončen stav branné pohotovosti státu. Ženy odvedené při mimořádných odvodech, jakož i osoby, které dobrovolně vstoupily do vojska toliko na dobu války, se propustí dnem propuštění z mimořádné služby zároveň z vojska [§ 22, odst. l, písm. d)], nepožádají — li o přeložení do zálohy a nezavázaly-li se ani konat základní službu po skončení mimořádné služby.
§ 50. Zproštění mimořádné služby.
(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit osoby, u nichž je v důležitém zájmu branné moci nebo v jiném důležitém veřejném zájmu třeba, aby mohly dále vykonávat své zaměstnání. Příslušníci sedmi nejmladších ročníků zálohy a náhradní zálohy mohou být zproštěni jen ve výjimečných případech.
(2) Zproštění může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze ze služebních důvodů zrušit.
(3) O zproštění rozhoduje vojenská správa, u veřejných zaměstnanců na návrh příslušného ústředního úřadu nebo úřadu jím zmocněného, u zaměstnanců podniků důležitých pro obranu státu na žádost správy závodu, u ostatních osob po slyšení zprošťovacích komisí; o zrušení zproštění rozhoduje vojenská správa po slyšení uvedených orgánů.
(4) Vláda stanoví nařízením, jak se provádí zproštění a jak se zřizují a jsou složeny zprošťovací komise, a upraví řízení před nimi, při čemž zejména určí, v kterých případech se zprostí těhotné ženy a matky a kdy zproštění není přípustné.
ČÁST 3. Různá ustanovení.
§51. Ohlašovací povinnost.
(1) Branci, jakož i osoby, u nichž vznikne pravidelná odvodní povinnost v následujícím kalendářním roce, jsou povinni přihlásit se v době a způsobem, který stanoví vládní nařízení, k odvodnímu soupisu. Nařizují-li se mimořádné odvody, jsou osoby jim podléhající povinny přihlásit se u příslušného národního výboru.
(2) Zvláštní předpisy stanoví, které skutečnosti jsou vojenské osoby mimo činnou službu a osoby, jež byly určeny k osobním úkonům pro potřeby branné moci nebo ke zvláštní službě a byly o tomto svém určení uvědomeny, povinny hlásit, jakým způsobem a kterým orgánům.
§ 52. O povolávání.
(1) Osoby, které byly povolány k vojenské činné službě, k zvláštní službě, k osobním úkonům pro potřeby branné moci nebo k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, jsou povinny povolání uposlechnout.
(2) Povolání se provádí povolávacím rozkazem. Druhy a způsoby povolávacích rozkazů, jakož i postup při jejich vydávání a doručování stanoví vláda nařízením.
(3) Povolaným osobám hradí stát jízdné z místa trvalého pobytu do místa nastoupení, osobám propuštěným jízdné z místa propuštění do místa budoucího trvalého pobytu: podrobnosti stanoví vláda nařízením.
(4) Osoby, které opominuly hlášení předepsané zvláštními předpisy (§ 51, odst. 2) nebo jinak zavinily, že jim povolávací rozkaz nemohl být včas doručen, odpovídají za nenastoupení vojenské činné služby stejně, jako kdyby bývaly povolávací rozkaz dostaly do vlastních rukou. Ustanovení předchozí věty
uplatí i o osobách určených k osobním úkonům pro potřeby branné moci a o osobách, u nichž má být zjištěna neschopnost k vojenské činné službě nebo nezpůsobilost k zvláštní službě nebo k osobním úkonům pro potřeby branné moci.
§ 53. Vojenské průkazy.
Vláda stanoví nařízením, jaké průkazy se vydávají brancům a vojenským osobám, a určí podrobnosti o jejich používání.
§54. Uzavírání sňatků.
(1) Vojenské osoby konající základní (náhradní) nebo další službu, vojenské osoby z povolání, vojenské osoby ve výslužbě povolané přechodně k činné službě a vojenské osoby, které jsou v místním zaopatření vojenské invalidovny, smějí uzavřít sňatek jen s předchozím povolením vojenské správy.
(2) Povolení k uzavření sňatku neposkytuje výhod při plnění branné povinnosti.
(3) Udělení povolení k uzavírání sňatku nelze podmínit vzdáním se nároku na státní vyživovací příspěvek.
§55.
Cestování do ciziny a vystěhování.
(1) Osoby, které podléhají branné povinnosti a nesplnily ještě pravidelnou odvodní povinnost, odvedenci, vojenské osoby v činné službě nebo na trvalé dovolené a záložníci (náhradní záložníci), kteří jsou ještě povinni vojenským cvičením, potřebují k cestování do ciziny povolení vojenské správy.
(2) Muži podléhající branné povinnosti a ženy, které jsou vojenskými osobami nebo které podléhají odvodní a služební povinnosti podle § 5, odst. 3, potřebují k vystěhování povolení vojenské správy. Za branné pohotovosti státu potřebují toto povolení všechny ženy podléhající branné povinnosti. Vláda stanoví nařízením, jakým způsobem a za jakých podmínek se povolení uděluje, a upraví příslušné řízení.
§ 56.
Vstup do cizích vojenských služeb.
(1) Občané československé republiky smějí vstoupit do cizích vojenských služeb jen s povolením presidenta republiky. Osoba, které bylo uděleno toto povolení, je po dobu, po niž vykonává službu v armádě cizího státu, osvobozena od plnění branné povinnosti v československé branné moci. Po skončení výkonu této služby podléhá branné povinnosti odpovídající jejímu věku.
(2) Povolení udělené podle odstavce 1 může president republiky kdykoli odvolat. Pozbývá platnosti též, octne-li se stát, do jehož vojenských služeb občan vstoupil, ve válečném stavu s československou republikou nebo se státem, který je spojencem československé republiky.
(3) Podrobnosti stanoví vláda nařízením.
ČÁST 4. Trestní ustanovení.
§57.
Opominutí předepsaného hlášení a nedostavení se k zjištění neschopnosti nebo nezpůsobí l o s ti.
Kdo opomine se hlásit podle § 51, odst. l nebo kdo se nedostaví k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, ke kterému byl povolán (§ 52, odst. 1), bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro správní přestupek pokutou do 5000 Kčs.
§58. Sňatky bez povolení.
Kdo uzavře sňatek bez povolení podle § 54, odst. l nebo kdo vyláká takové povolení nepravdivými údaji, bude potrestán, nepodléhá-li pro tento čin vojenské soudní pravomoci, pro správní přestupek pokutou do 10. 000 Kčs.
§59.
Nedovolený vstup do cizích vojenských služeb.
Kdo bez povolení vstoupí do cizích vojenských služeb nebo v nich setrvá, ačkoliv udělené povolení bylo odvoláno nebo pozbylo platnosti, bude potrestán pro zločin žalářem od l roku do 5 let, a je-li vinník vojenskou osobou, nebo za okolností zvláště přitěžujících, těžkým žalářem od 5 do 20 let. Byly-li spáchaným zločinem ohroženy důležité veřejné zájmy, vysloví soud částečné nebo úplné propadnutí jmění.
§60.
Zameškání odvodu, přezkoušení a nemocničního nebo výběrového vyšetření.
Kdo se úmyslně nebo z nedbalosti nedostaví včas k odvodu, k přezkoušení nebo k nemocničnímu nebo výběrovému vyšetření, bude potrestán pro správní přestupek pokutou do 15. 000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 8 dnů do l měsíce.
§ 61.
Úmyslné nesplnění odvodní povinnosti.
Kdo se nedostaví k odvodu, k přezkoušení nebo k nemocničnímu nebo výběrovému vyšetření v úmyslu, aby tím splnění své odvodní povinnosti oddálil nebo zmařil, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od l od 3 měsíců, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 250 do 15. 000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do l roku, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50. 000 Kčs.
§ 62. Uprchnutí před odvodem.
Kdo opustí státní území v úmyslu, aby tím změřil nebo oddálil splnění své odvodní povinnosti, nebo kdo v témže úmyslu dlí mimo toto území, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50. 000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro zločin žalářem od l roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100. 000 Kčs.
§ 63. Obcházení branné povinnosti.
(1) Kdo se dopustí pletich, aby se on sám nebo někdo jiný vyhnul plnění odvodní povinnosti, základní nebo náhradní službě, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let. Stejně bude potrestán, kdo se dopustí pletich, aby se on sám nebo někdo jiný vyhnul mimořádné nebo zvláštní službě v době mimořádných opatření mimo dobu branné pohotovosti státu.
(2) Kdo se dopustí pletich, aby dosáhl jinakých úlev v plněni branné povinnosti, zejména určení k náhradní službě nebo vůbec zkrácení základní nebo náhradní služby nebo vojenského cvičení, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od l do 6 měsíců.
(3) Kdo se dopustí pletich, aby se on sám nebo někdo jiný trvale nebo dočasně vyhnul vojenské činné službě nebo zvláštní službě za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro zločin žalářem od l roku do 5 let.
(4) Vedle trestů na svobodě stanovených v odstavcích l a 2 lze uložit trest na penězích, a to
při činech podle odstavce l od 500 do 50. 000 Kčs, při činech podle odstavce 2 od 250 do 15. 000 Kčs; v případě uvedeném v odstavci 3 může soud vyslovit v závažných případech, zejména při častějším opakování, částečné nebo úplné propadnutí jmění. Vždy propadá to, co bylo poskytnuto za tím účelem, aby bylo dosaženo nebo umožněno obcházení branné povinnosti, i když nelze z jakéhokoli důvodu trestně stíhat toho, kdo přijal poskytnuté plnění.
§ 64. Poškození na těle nebo na zdraví.
(1) Kdo něco předsevezme v úmyslu, aby dosáhl toho, aby se on sám nebo někdo jiný stal trvale nebo dočasně tělesně nebo duševně nezpůsobilým nebo méně způsobilým k plnění branné povinnosti, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100. 000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro zločin žalářem od l roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150. 000 Kčs.
(2) Soud vysloví propadnutí nástrojů a prostředků, jichž bylo použito při trestném činu spáchaném podle odstavce l, jakož i toho, co bylo poskytnuto za tím účelem, aby bylo dosaženo toho, že se někdo stane tělesně nebo duševně nezpůsobilým. Dopustí-li se těchto činů lékař, lékárník, zubní technik nebo příslušník jiného povolání pečujícího o lidské zdraví, může soud vyslovit ztrátu práva provozovat samostatně toto povolání na čas nebo trvale.
§65.
Neuposlechnutí povolávacího rozkazu.
Kdo nenastoupí do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené povolávacím rozkazem
a) vojenské cvičení,
b) základní nebo náhradní službu nebo
c) mimořádnou nebo zvláštní službu za mimořádných opatření,
bude potrestán v případě uvedeném pod
písm. a) pro přečin tuhým vězením od l do 3 měsíců,
písm. b) pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do l roku, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50. 000 Kčs, za branné pohotovosti státu pro zločin žalářem od l roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150. 000 Kčs,