Dopravní síť, zejména silniční, je dobrá. Význam Nitry jako centra bude posílen zejména po vybudování jihoslovenské magistrály a po • vybudování severojižního spojení s krajem žilinským.
V kraji jsou značné přebytky pracovních sil. Kraj je co do průmyslové intensity druhým nejslabším krajem ve státě.
Je proto funkce kraje dána především úkoly industrialisace, a to zejména využitím možnosti budování průmyslu výživy v jižní časti oblasti a posílením střediska kraje jejím dalším zprůmyslněním. Severní část kraje má být industrialisována zejména pomocí lehkého průmyslu.
16. Kraj Žilinský.
Kraj je s průměrnou hustotou osídlení vzhledem k slovenským poměrům co do rozlohy značně větší celostátního průměru.
Nadprůměrné rozlohy slovenských krajů a i kraje Žilinského jsou výsledkem té skutečnosti, že jde o oblasti hospodářsky slabé a u kraje Žilinského též s velkým procentem půd lesních a neplodných. Zemědělská výroba soustředěna do údolí Váhu má proto jen nepatrný význam. Do budoucna má zde především význam rozvoj lesnictví.
Již dnes je to kraj, který je z celého Slovenska nejvíce zindustrialisován. Možnosti využití vodní energie pro výrobu elektřiny, rovněž tak dobré dopravní podmínky, které s hlediska průmyslové výroby se zlepší dále plánovaným splavněním Váhu, a blízkost silně průmyslového Ostravska, vytvářejí předpoklady, aby se tento kraj stal výrazným průmyslovým krajem Slovenska. Bude to především vybudování strojírenství a hutnictví. Ale i ostatní průmysl bude zastoupen. Oblast má dostatek pracovních sil a zejména ve svých severních částech má i velmi dobré možnosti cestovního ruchu a rekreace.
Funkce kraje je dána rychle pokračující industrialisací, a to zejména budováním průmyslu těžkého a středního, při čemž má být plně využito energetických možností, surovinových základen a pracovních sil.
17. Kraj Banskobystrický.
Je to třetí největší kraj ve státě co do rozlohy s necelým však půl milionem obyvatel.
Dosavadní stav zemědělské výroby je slabý, má však rozvojové možnosti ve výrobě živočišné na severu a ve výrobě rostlinné ve své jižní části.
Průmyslová výroba je zatím soustředěna jen do několika málo míst, i zde však jsou velké rozvojové možnosti. Podmiňují je zejména dosud nevyužitá-náleziště uhlí v okrese Modrokameňském a další naleziště surovinová.
Banská Bystrica jako středisko, ač excentricky položena, má dostatečné spojení s celým krajem s výjimkou odlehlých okresů, jejichž komunikační spojení bude teprve dobudováno.
Pohroní, Nízké Tatry a Rudohoří představují rekreační oblasti s velkými možnostmi turistického ruchu.
Funkčně jde o kraj s význačnými úkoly industrialisačními, především s racionálním využitím tamních surovinových základen a vybudováním průmyslových oblastí v Pohroní a rozvojem zemědělské produkce v jižních částech kraje. Využitím pracovních reserv jsou dány předpoklady, aby se tento kraj stal vyváženou hospodářskou jednotkou.
18. Kraj Košický.
Kraj co do rozlohy opět značně větší s průměrným počtem obyvatelstva.
Ráz kraje, který je převážně hornatý s výjimkou jižní části povodí Hornádu a Budvy, určuje ráz zemědělský.
Daleko větší význam má průmysl tohoto kraje, opírající se o nejstarší rudné oblasti Slovenska Spiš a Gemer.
Dopravně je kraj vybaven poměrně špatně, středisko Košice je položeno značně excentricky; dalším problémem je zapojení jihovýchodní části kraje na Košice a spojení Spišská s touto částí kraje (Gemer). Velké možnosti poskytují Vysoké Tatry jako významné středisko turistického ruchu.
Funkčně jde o kraj s úkoly vybudování strojírenského průmyslu s využitím rudných základen a především s vybudováním komunikační sítě, s kterou souvisí případně i přesunutí střediska kraje do centra oblasti: Osou kraje, určující jeho další úkoly, bude dále pak dálkové železniční spojení s východní Evropou.
19. Kraj Prešovský.
Kraj je co do rozlohy opět značně větší s průměrným počtem obyvatelstva. Je po všech stránkách nejzanedbanější částí státu.
Zemědělská výroba omezená na chudičká hor. ská hospodářství anebo zanedbaná malá hospodářství v jižní části tohoto kraje neposkytuje dostatečnou obživu tamnímu obyvatelstvu.
Jen jedno procento všeho přítomného obyvatelstva je zaměstnáno v průmyslu.
Rovněž komunikačně je kraj nedobudován.
Tato oblast patří mezi území nejsilnější emigrace se značnými přebytky pracovních sil.
Jsou zde též nevyužité možnosti rekreační.
Funkčně jde o kraj, ve kterém veškeré budovatelské úsilí musí být zaměřeno na výstavbu
základních hospodářských předpokladů. Půjde především o využití místních surovin a o zajištění dostatečných energetických základen pro průmyslovou výstavbu kraje. Základním úkolem je omezení vystěhovalectví.
K § 4.
Krajské zřízení vyvolává potřebu, aby byla provedena též územní reorganisace správních okresů ve větším měřítku. Krajské hranice totiž, tak jak byly navrženy, se nedrží dosavadních hranic okresů soudních a správních a někde ani ne hranic obecních. Protože tyto změny se provádějí normami nižšího řádu a poněvadž krajské zřízení má nabýt účinnosti ihned, je nutno, aby bylo dáno přechodné ustanovení o dočasné místní příslušnosti okresních a v důsledku toho i krajských národních výborů nad územími, jež jsou těmito krajskými hranicemi oddělena od svých mateřských okresů.
Pokud jde o Slovensko, provede se tato reorganisace správních okresů zákonem Slovenské národní rady, ježto slučování a rozlučování okresů a změny i úpravy jejich hranic příslušejí podle § 96 ústavy do její zákonodárné pravomoci; na Slovensku pak chybí ustanovení, které by takovéto změny svěřovalo nižší normě, na př. nařízení sboru pověřenců.
K § 5.
Osnova hodlá zajistit krajům dostatečnou stabilitu a proto zřizování nebo rušení kraje nebo změnu jeho sídla váže vždy na formu zákona.
V odstavci 3, písm. a) se stanoví, že pro změnu hranic krajů, nepřechází-li z jednoho kraje do druhého celá obec, platí obecné předpisy o změnách hranic obcí a okresů. Toto ustanovení navazuje na § 15, odst. l dekretu č. 121/ 1945 Sb., které podobně považuje za změnu obvodů správních okresů jen takovou změnu, kdy z jednoho okresu do druhého přecházejí celé obce. Toto ustanovení vychází z té právní situace, že území okresů a tudíž i krajů jsou dána výpočtem obcí a nikoli jejich vymezníkováním. Proto pouze taková hraniční změna, při které jedna obec přejde z okresu do okresu (z kraje do kraje), má skutečný význam pro vytýčení území dotčené obce, okresu nebo kraje. Tím se také docílí, že malé územní změny mezi obcemi, ležícími při hranicích, nezatěžují legislativní aparát. V českých zemích přichází zde tedy v úvahu ustanovení § 18, odst. l a 2, podle kterého takovéto územní změny obcí se provedou buď pouhou dohodou příslušných místních národních výborů se schválením krajského národního výboru nebo z úřední moci výměrem kraj-
ského národního výboru. Na Slovensku není takovéhoto výslovného ustanovení.
V tomtéž odstavci pod písm. b) se předpisuje dočasně forma vládního nařízení pro takové změny hranic kraje, které jsou jenom malého významu. Půjde na př. o změny směřující k vhodnému a účelnému seskupení územních jednotek pro plánování a veřejnou správu nižšího stupně, nežli jsou správní okresy.
Kromě těchto drobných hraničních úprav se vyžaduje ke změně krajských hranic formy zákona, jež se předpisuje i pro drobné úpravy hranic mezi Slovenskem a českými zeměmi.
K § 8.
Podle § 176, odst. 3 ústavy má zákon určit:
a) den, kdy počnou působit krajské národní -výbory,
b) kdy počnou národní výbory (m. j. tedy i krajské národní výbory), vykonávat veřejnou správu v oborech, které až dosud nenáležejí do jejich působnosti.
Všeobecně je určen den počátku působnosti krajských národních výborů na den 1. ledna 1949 v § 7 osnovy. Bylo by však technicky stěží zvládnutelné, kdyby od tohoto dne měly krajské národní výbory působit v plném rozsahu. Osnova proto volí cestu postupného budování, které má začíti dnem 1. ledna 1949.
Nejprve začnou krajské národní výbory působit v oborech, které dosud náležejí do působnosti zemských národních výborů. Na Slovensku, kde není zemských národních výborů, začnou krajské národní výbory působit v obdobných oborech, přejímajíce tak z části dosavadní působnost jednotlivých pověřenectev. I v těchto správních oborech budou krajské národní výbory budovány postupně.
Současně budou postupně likvidovány zemské národní výbory. Likvidace zemských národních výborů má skončit dnem 31. března 1949.
Na tento budovací proces naváží ve vhodné chvíli zvláštní zákony, které určí den, jímž se krajské národní výbory ujmou té správy, která dosud náleží do působnosti jiných orgánů, než národních výborů (správy finanční, ochrany práce a j. ).
Krajskou správou (§ 8, odst. 1) rozumí se veškerá správa, kterou vykonává krajský národní výbor, tedy i hospodářská správa kraje jakožto svazku lidové správy. Ustanovení § 8, odst. l se odvolává na § 124 ústavy, upouští však od podrobnějšího výpočtu jednotlivých správních oborů, jak je uveden v ústavě, neboť je ustanovením rámcovým, jemuž se dostane obsahové náplně normami, které předvídá § 8, odst. 3 osnovy. Touto zkrácenou formílací není samozřejmě dotčeno ustanovení § 124 ústavy,
že národní výbory vykonávají finanční správu "podle zvláštních ustanovení".
Ve vládních nařízeních podle § 8, odst. 3, písm. a) bude zachycena působnost, kterou dosud vykonávají v českých zemích zemské národní výbory, a obdobná působnost, kterou na Slovensku vykonávají pověřenectva. Každým takovým nařízením bude zároveň ve smyslu § 19, odst. 3 osnovy určen rozsah činnosti jednotlivých referátů. Jednotlivá vládní nařízení tohoto druhu vypočtou heslovitě správní obory sem náležející, a to pokud možno tak podrobně, jak to jen bude možné, aby byla navzájem rozlišena agenda jednotlivých referátů, aby však na druhé straně každý nový konkrétní úkol, který budoucí zákonodárství svěří krajským národním výborům, byl již předem v obecné formulaci zachycen. V podrobnostech bude tedy na tomto úseku krajské správy působnost krajských národních výborů určena dosavadními materielními předpisy, které svěřují působnost zemským národním výborům a pověřenectvům, po př. jejich předchůdcům. Bude úkolem našeho budoucího zákonodárství, aby kompetenční ustanovení v těchto dosavadních materielních předpisech obsažená změnilo tak, aby to odpovídalo skutečnému stavu.
Náplň činnosti krajských národních výborů v nových správních oborech, které dosud nenáležejí obecně do působnosti národních výborů, bude určena v zákonech, které osnova předvídá v § 8, odst. 3, písm. b).
Rozsah a obsah činnosti krajského národního výboru má odpovídat zásadám účelné decentralisace, vyjádřené v § 130 ústavy. Osnova tedy pamatuje na to, aby na krajské národní výbory mohla býti přesunuta i působnost ústředních úřadů. Poněvadž pak dosavadní působnost zemských národních výborů nemá ve smyslu zmíněné zásady přejít na krajské národní výbory ve svém celku, dává osnova možnost přesunouti část této působnosti na nižší orgány.
Z důvodů účelnosti obsahuje osnova i zmocnění k provádění přesunů působnosti, které souvisí s budováním krajských národních výborů.
K § 9.
Toto ustanovení bylo převzato v doslovném znění z § 125 ústavy.
K § 10.
1. Tento paragraf vychází z § 131 ústavy, jehož ustanovení konkretisuje. V odstavci l se stanoví věcná podřízenost krajského národního výboru jednak vládě, jednak jednotlivým resortním ministrům. Z této podřízenosti vyplý-
vají pak jednak povinnosti formulované v odstavci 2, jednak právo jednotlivých resortů k odbornému (věcnému) dozoru (odstavec 3).
2. Podle § 131 ústavy jsou národní výbory povinny zachovávat zákony a nařízení a v zájmu jednotného výkonu veřejné správy a jednotné státní politiky dbát směrnic a pokynů vyšších orgánů. Národní výbor nižšího stupně je podle tohoto ustanovení podřízen národnímu výboru vyššího stupně; národní výbory jsou pak podřízeny orgánům moci vládní a výkonné, zejména ministru vnitra.
Národní výbory mají tedy podle ústavy povinnost říditi se jak obecnými směrnicemi, tak i jednotlivými pokyny orgánů jim nadřízených. Důvody této podřízenosti jsou podle ústavy dvojí:
a) V prvé řadě je to nutnost jednotného výkonu veřejné správy. Zákony a nařízení, jakož i instrukce a příkazy vydané k jejich provedení jsou pro národní výbory závazné. Zákony a nařízení mají být dodržovány na území všech správních jednotek, na něž se jejich platnost vztahuje. Jest jen jediná zákonnost. Není zvláštní zákonnosti pro některou správní jednotku, leč by zákon sám stanovil výjimky z platnosti svých předpisů pro některé území. Jednotnost výkonu veřejné správy vyžaduje také jednotný hospodářský plán, který je rovněž zakotven v ústavě.
b) Zásady, jimiž je určen směr státní politiky, zejména vládní programy, schválené nejvyšším orgánem státní moci, Národním shromážděním, jejichž vykonavatelem jest vláda, vyžadují, aby celkový směr politiky na celém území státu byl jednotný a aby se mu podřídily ve své činnosti veškeré veřejné orgány.
Národní výbory vykonávajíce veřejnou správu ve svém správním obvodu musí respektovati rozhodnutí a zájmy širších celků a rozhodnutí vyšších orgánů.
Tato podřízenost jest podřízeností vertikální.
Národní výbor je takto podřízen jako celek, avšak i každá z jeho složek jest podřízena zvlášť. Krajskému národnímu výboru jest pak nadřízena nejen vláda jako sbor, nýbrž i jednotliví její členové, kteří jsou jejími orgány a kteří jsou odpovědni Národnímu shromáždění za výkon správy ve svém oboru působnosti.
3. Členové krajského národního výboru bez rozdílu mohou být ze své funkce odvoláni, tito členové i členové sborových výkonných složek krajského národního výboru jsou ze své činnosti odpovědni také lidu a podléhají jeho kontrole (§§ 12 a 13). Plenární zasedání krajského národního výboru volí a odvolává předsedu, jeho náměstky a referenty, zřizuje a zrušuje komise
(§ 15, odst. 2). Jednotliví referenti jsou kontrolováni radou, která jim právě tak jako komisím může dávat závazné pokyny (§ 17, odst. 6).
Tím je založena podřízenost vůči lidu i vůči širším složkám krajského národního výboru, podřízenost horizontální, činnost národního výboru musí vyhovovat také potřebám kraje a jeho lidu, musí přihlížet k osobitým zvláštnostem místním a krajským, vždy ovšem v mezích platných předpisů i směrnic a pokynů vydaných k jejich provádění orgány k tomu povolanými.
4. Soustava lidové správy provádí tak skloubení dvou hledisk, jimž výkon správy musí vyhovovat: požadavku zákonitosti a jednotnosti na jedné straně, požadavku respektování místních potřeb a zvláštností a lidové kontroly na straně druhé.
5. Odpovědnost, kterou zákon stanoví vůči ministru vnitra, je důsledkem povinností plynoucích z podřízenosti. Z této odpovědnosti vyplývají pak určité důsledky (na př. disciplinární sankce), které jsou stanoveny zákonnými předpisy pro případ, kdy dojde k porušení povinností.
6. Přednostní postavení ministra vnitra opírá se o ustanovení § 131, odst. 3 ústavy a vyplývá rovněž z dosavadního vývoje lidové správy. Ministru vnitra připadá péče o lidovou správu jako celek. Jemu náleží starati se zejména o vytvoření národních výborů (volbou) nebo prozatímních orgánů. Připadá mu vedoucí úloha ve věcech organisace národních výborů, zvláště koordinace v těchto věcech; má na starosti celkový řádný chod veřejné správy, obstarávané národními výbory a uplatňuje vůči nim následky vyplývající z jejich odpovědnosti, zvláště disciplinární.
K oddílu 4. všeobecně.
Podle § 129, odst. l ústavy má zákon upravit zásady organisace národních výborů, jakož i zásady jejich jednání a řízení před nimi. Tyto zásady, určené v oddílu 4 osnovy, lze stručně shrnout takto:
I. Zásady organisace.
1. Počet členů krajského národního výboru je pevný a je odstupňován podle počtu obyvatelstva kraje.
2. členové krajského národního výboru jsou voleni a jsou ze své funkce odvolatelni. Jsou odpovědni lidu a podléhají jeho kontrole.
3. Krajský národní výbor může býti rozpuštěn usnesením vlády.
4. Politickým forem krajského národního výboru jsou plenární zasedáni. Na nich se určuje
směr činnosti a politika krajského národního výboru.
5. Jinak vykonávají krajskou správu zásadné výkonné složky krajského národního výboru, jimiž jsou: rada, předseda, referenti a komise. Při tom je rada nadřazena všem ostatním výkonným složkám.
6. Rada je orgánem řídícím veškerou krajskou správu. Svou působnost vykonává v určitých případech ve sboru, jinak zásadně prostřednictvím svých jednotlivých členů (referentů), po př. komisí. Členy rady jsou předseda, jeho dva náměstkové a referenti.
7. Funkce předsedy má ráz politický a koordinační. Předseda má v určitých případech právo i povinnost zastavit výkon rozhodnutí kterékoliv složky.
8. Předseda má jednoho až tři náměstky. 9. Referent je v čele referátu a rozhoduje
v rozsahu činnosti referátu jménem rady. Se souhlasem rady může zmocnit přidělené zaměstnance, aby rozhodovali z jeho příkazu.
10. Počet referátů je pevný a každý referát má u všech krajských národních výborů stejný obsah agendy.
11. Komise mají zpravidla poradní funkci, rada jim však může svěřit rozhodovací pravomoc.
12. U každého krajského národního výboru je krajský tajemník.
13. Krajské národní výbory se mohou sdružit nebo mohou být sdruženy ke společné správě jednotlivých svých záležitostí.
II. Zásady řízení a jednání.
1. Do vydání všeobecného zákona o zásadách řízení před národními výbory přejímá osnova podpůrně předpisy, jimiž se dosud řídí národní výbory.
2. Z rozhodnutí krajského národního výboru lze se odvolat k ústřednímu úřadu, avšak z rozhodnutí krajského národního výboru jako odvolací stolice není další odvolání přípustné.
3. členové krajského národního výboru se scházejí dvakrát za rok k plenárním zasedáním. V určitých případech musí být plenární zasedání svoláno.
4. Plenární zasedání jsou zpravidla veřejná, schůze rady a komisí zpravidla neveřejná.
5. Stanoví se, za jakého nejmenšího počtu může krajský národní výbor a jeho sborové výkonné složky jednat.
6. Většina potřebná k usnesení se zjišťuje jen u těch členů, kteří hlasovali (pro nebo proti).
K §§ 9 až 13.
Poukazuje se na § 126 a § 127, odst. 2 ústavy.
K § 14.
Tímto ustanovením se provádí § 132 ústavy.
Se zřetelem k ustanovení § 95 ústavy přísluší rozpouštění krajských národních výborů na Slovensku v zásadě sboru pověřenců.
Orgán, který vypíše nové volby, bude určen volebním řádem (srovnej § 12).
V odstavci 3 je řešena otázka zatímní správy jen pro případy, kdy krajský národní výbor bude rozpuštěn, nikoli tedy pro případy, kdy uplyne jeho volební období (to bude řešeno ve volebním řádu vydaném podle § 12).
Osnova svěřuje úpravu způsobu této zatímní správy ministru vnitra (na Slovensku se zřetelem k § 95 ústavy v zásadě pověřenci vnitra); tím nebudou dotčeny zájmy jednotlivých oborů krajské správy, neboť ministr vnitra musí dbáti i o to, aby i orgán zatímní správy vyhovoval požadavkům v tomto smyslu na něj kladeným.
K §§ 15 a 16.
Na plenárním zasedáni vykonává národní výbor svou funkci nositele státní moci v kraji a strážce práv a svobod lidu, jak o tom mluví ústava v článku X. Plenární zasedání má podle osnovy určovat směr činnosti a politiku krajského národního výboru jako celku. Vlastní přímý výkon krajské správy je — s určitými výjimkami — svěřen výkonným složkám krajského národního výboru. Tyto výkonné složky jsou nedílnou součástí krajského národního výboru a jsou mu v jeho plenárním zasedání podřízeny.
V tomto rozvrhu působnosti mezi plenární zasedání a výkonné složky vykazující určitou obdobu k poměru parlamentu a vlády záleží podstatná strukturální změna oproti dosavadnímu stavu, kdy těžiště působnosti plenárních schůzí bylo spatřováno v projednávání konkrétní agendy správní. Proto bylo zvoleno i nové označení: zasedání. Na plenárním zasedání dochází k projednávání správních věcí jen výjimečně, a to vzhledem k zásadní důležitosti věci nebo vzhledem, ke zvláštnímu politickému jejímu významu.
K § 17.
Osnova zachovávajíc v plné míře řídící a kontrolní funkci rady i její nadřízenost vůči členům, zejména vůči jednotlivým referentům, i vůči ostatním výkonným složkám, svěřuje zásadně výkon pravomoci rady jednotlivým referentům. Vyhovuje tak požadavku moderní administrativy, umožňujíc rychlé rozhodování, které je v zájmu občanstva,
i odpovědnost za výkon správy v jednotlivých jejích odvětvích, jejímuž uplatnění sborové rozhodování bývá mnohdy na překážku.
Osnova opouští konstrukci, podle níž se počet členů rady řídí počtem členů národního výboru tak, že určité procento členů národního výboru má členství v radě.
Rada se napříště nebude volit vcelku jako sbor. Vznikne tak, že plenům zvolí předsedu, jeho náměstky a referenty.
Poměr mezi radou a referenty se podobá poměru vlády k jednotlivým jejím členům. Rada může rozhodnout ve sboru o všem, co není vyhrazeno plenárnímu zasedání nebo předsedovi. Určité věci musí se projednat ve sboru (odstavce 3 až 7). V ostatních případech rozhodují její jednotliví členové jako referenti. Rada nemusí své členy k rozhodování zvlášť zmocňovat (srv. § 19, odst. 4), avšak může rozsah jejich rozhodovací pravomoci upravovat.
V odstavci 7 je upraven zvláštní způsob vyřizování podaných odvolání. Ustanovení § 78, odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb. připouští v určitých případech, aby odvolání vyřadil orgán, který napadené rozhodnutí vydal (aby mu vyhověl). Zvláštnost zaváděná osnovou spočívá v tom, že o použitelnosti tohoto způsobu nerozhoduje týž interní orgán, který napadené rozhodnutí vydal (referent, komise, zmocněný zaměstnanec), nýbrž orgán jemu nadřazený (rada). Radě se takto dostává účinného kontrolního prostředku; mimo to se tím usnadní práce odvolacího úřadu.
K § 18.
činnost předsedy v rámci krajského národního výboru se nemá podle úmyslu osnovy omezovat jen na funkce representační a na formální předsednictví ve sborových složkách.
Předseda má být naopak ústředním činitelem aktivity krajského národního výboru a koordinujícím orgánem pro všechny jeho složky. Se zřetelem k tomuto poslání jsou formulována i oprávnění předsedova, jež jsou ovšem zároveň i jeho povinnostmi. Významu jeho funkce odpovídá i vysoká míra jeho odpovědnosti. Oporou předsedovou a jeho pomocníkem při výkonu jeho funkce má být krajský tajemník (§ 22).
Výrazem důležitého postavení předsedova jest jeho právo činiti neodkladná opatření na místě rady (odstavec 2) i opatření na místě referenta (odstavec 4), jeho sistační právo vůči plenárnímu zasedání i vůči všem výkonným složkám krajského národního výboru (odstavec 5), jakož. i jeho. funkce služebního
představeného zaměstnanců krajského národního výboru (odstavec 6).
Vedle koordinační funkce přiznává mu osnova důležitý úkol starat se o provádění směrnic nadřízených orgánů i směrnic plenárního zasedání.
Také předsedovi — právě tak jako referentům — je kromě plenární schůze nadřízena rada.
Pokud předseda nepůsobí jako referent, jest podřízen ministru vnitra.
K § 19.
Referát je technické označení pro administrativní aparát referentův. Je to tedy pracovní jednotka organisovaná se zřetelem k účelné dělbě práce.
Je v úmyslu osnovy, aby počet referátů a rozsah jejich činnosti byl u všech krajských národních výborů týž. Proto svěřuje osnova určení rozsahu jejich činnosti vládním nařízením. Těmito vládními nařízeními bude také určen jejich počet. Technicky budou tato nařízení spojena s normami, které předvídá § 8, odst. 3 osnovy.
Učlenění administrativního aparátu krajského národního výboru je tedy ponecháno prováděcím předpisům. Lze však očekávat, že v těchto předpisech bude referát pro vnitřní záležitosti krajského národního výboru vyhrazen předsedovi a referát pro plánování jeho prvnímu náměstku.
K § 21.
Sbor národní bezpečnosti je výkonným orgánem krajského národního výboru ve věcech národní bezpečnosti. Vedoucí myšlenkou § 21 je, aby tato "výkonná služba" byla co nejúžeji spojena s vlastním výkonem úkolů národní bezpečnosti, jež příslušejí krajskému národnímu výboru. Proto se v rámci bezpečnostního referátu zřizuje krajské velitelství národní bezpečnosti, jemuž budou přiděleni příslušníci sboru národní bezpečnosti.
Ježto pak sbor národní bezpečnosti je vojensky organisovaným sborem, je třeba vyvodit z toho důsledky pro vnitřní organisaci a činnost krajského velitelství národní bezpečnosti. Osnova pamatuje na to v odstavci 2.
K § 22.
Krajským tajemníkem je státní zaměstnanec. Jeho činnost opírá se o pravomoc předsedovu. Předseda má v něm mít oporu pro svou odpovědnou funkci. Krajský tajemník má předsedovi umožnit výkon jeho funkce,
dotýkající se působení všech složek krajského národního výboru.
K § 23.
Bližší předpisy o komisích budou vydány podle § 28, odst. 2 osnovy.
K § 24.
Osnova přejímá na přechodnou dobu předpisy o řízení, jimiž se dosud řídí národní výbory. Tyto předpisy budou zatím platiti i pro obory, které dosud nenáležejí do působnosti národních výborů (pro obor správy finanční, ochrany práce a pod. ), avšak toliko potud, pokud pro řízení v těchto oborech nejsou nebo nebudou vydány zvláštní předpisy.
K §§ 26 a 27.
Zásady jednacích řádů byly vcelku převzaty z dosavadních jednacích řádů, jimiž se řídí národní výbory a které se osvědčily.
K § 28.
Při sdělávání jednacích řádů a při vydávání předpisů podle odstavce 2 bude třeba znáti praktické potřeby a praktické zkušenosti krajských národních výborů. Tyto podklady se opatří slyšením krajských národních výborů.
K § 30.
Aby bylo lze zvládnouti rozsáhlý a nesnadný úkol úsporného osobního vybavení krajských národních výborů podle jednotných hledisek, soustřeďuje osnova provedení opatření s tím souvisících u ústředních úřadů.
Odstavec l, věta první je formulována tak, aby bylo lze krajským národním výborům přidělovati bez dalšího zaměstnance zemských národních výborů všech osobních stavů. To platí obdobně na Slovensku pro zaměstnance příslušných pověřenectev.
Tato formulace však kromě toho umožňuje i přidělení státních zaměstnanců pro odborné služby těch orgánů, jejichž působnost přejde podle § 8, odst. 2 osnovy na krajské národní výbory (na př. finanční správa, ochrana práce a pod. ), při čemž však tito zaměstnanci budou, jako je tomu dosud u zemských národních výborů, v samostatných osobních stavech.
Poněvadž však orgány, jejichž působnost přejde podle § 8, odst. 2 až 4 na krajské národní výbory, mají nejen zaměstnance pro odborné služby, nýbrž i zaměstnance (úředníky, zřízence) pro kancelářskou službu a zřízence pro manuální služby (na př. uklizečky),