kteří jsou dosud v osobních stavech těch resortů, do nichž náležejí zmíněné orgány, převezme ministerstvo vnitra potřebný, pokud se týče poměrný počet těchto zaměstnanců do svého osobního stavu. Zaměstnanci těchto kategorií (skupin), kteří budou přiděleni krajským národním výborům po př. okresním národním výborům, budou v zájmu účelné organizace veřejné správy toliko v osobním stavu ministerstva vnitra.

Jak přidělení, tak i převzetí zaměstnanců stane se však jen v rámci schválené systemisace služebních míst pro krajské národní výbory, t. j. podle hledisek úsporného osobního vybavení krajských národních výborů.

Protože se předvídá, že alespoň s počátku nebude třeba přidělovati odborné zaměstnance některých kategorií všem krajským národním výborům z toho důvodu, že by nebyli vždy plně zaměstnáni a poněvadž namnoze nebudou ani v potřebném počtu k disposici, navrhuje se ustanovení odstavce 2.

Aby nebylo nutné dovozovati jen nepřímo z ustanovení § 8 osnovy, že krajské národní výbory jsou osobními úřady státních zaměstnanců a kterých, bylo k vyloučení všech pochybností jako účelné a vhodné normováno ustanovení odstavce 3. Při tom bylo přihlédnuto k tomu, že obdobné ustanovení má, pokud jde o zaměstnance zestátněných léčebných a ošetřovacích ústavů, zákon č. 185/48 Sb.

Z iniciativy odborných ústředních úřadů bude vláda moci nařízeními podle odstavce 4 stanoviti při budování personální služby u krajských národních výborů odchylky od zásad odstavců l až 3, pokud to bude nutné se zřetelem ke speciálním potřebám odborných služeb.

Ukáže — li se toho potřeba, bude lze v zemích českých ke krajským národním výborům převáděti podle §§ 9 a 20 vl. nař. č. 420/1942 Sb. i jiné veřejné zaměstnance než ty, ohledně nichž k tomu dává zákonný podklad § 30, odst. l, a to jak státní zaměstnance všech resortů, včetně ústředních úřadů, tak i zaměstnance obcí, okresů a jiných korporací veřejného práva.

Na Slovensku, kde vl. nař. č. 420/1942 Sb. není použivatelné, bylo by třeba pro tyto případy, pokud by přicházely v úvahu, vydati zvláštní normu. Bylo by lze vyřešiti věc též tak, že by vláda povolila jednak takovou výjimku ze zákazu přijímání nových sil, aby v úvahu přicházející nestátní veřejní zaměstnanci byli přijati do státní služby, a jednak úchylku podle § 14, odst. 2 platového zákona

pro jejich platové zařazení ve státní službě se zřetelem na jejich dosavadní platové zařazení.

K oddílu 5:

ústava postavila zákonodárce před úkol, přizpůsobit finanční hospodaření národních výborů nové správní struktuře. Národní výbory vedou podle § 156 ústavy hospodářství svazků lidové správy (obcí, okresů a krajů). Tyto svazky jsou nositeli vlastních majetkových práv a v této relaci jsou subjekty odlišnými od státu.

Bude příštím úkolem zákonodárcovým, který se bude zabývat finančním hospodařením národních výborů, aby vhodně vyřešil problém jednotného rámce veřejného hospodářství a poměr rozpočtů jednotlivých svazků lidové správy k rozpočtu státnímu. Zákon o krajském zřízení nemohl danou otázku vyřešit se všech hledisek, neboť celková úprava finančního hospodaření národních výborů musí být vzájemně konformována u národních výborů všech stupňů a nadto závisí na vyřešení různých otázek prejudiciálních. Osnova tedy, nehodlajíc v žádném směru prejudikovat budoucí všeobecné úpravě, spokojila se s tím, že dává nejnutnější ustanovení na přechodnou dobu, a to konkrétné pro rok 1949. Nežli tato doba uplyne, bude již, jak lze předpokládat, rozřešena tato otázka pro všechny stupně národních výborů.

Za daného stavu se ustanovení osnovy nijak radikálně neliší od dosavadního právního stavu platného pro okresy a země, resp. pro okresní a zemské národní výbory. V podrobnostech pak se k tomu uvádí:

K § 32:

Až do nové zákonné úpravy mají krajské národní výbory postupovat přiměřeně podle formálních předpisů platných (použivatelných) pro hospodaření zemských národních výborů, na Slovensku podle formálních předpisů platných pro hospodaření okresních národních výborů. Tím je řečeno, že krajské národní výbory povedou jednak hospodářství státní, jednak vlastní hospodářství kraje. Formálními předpisy rozumějí se především předpisy o početnictví (účetnictví a rozpočetnictví), nikoli však předpisy rázu materiálního, zejména předpisy o příjmových zdrojích zemských a okresních národních výborů. Na Slovensku bylo nutno sáhnout k recepci předpisů platných pro okresní národní výbory, poněvadž tam je situace jiná nežli v českých zemích.

K § 33:

Pokud jde o státní hospodaření, přidělí ústřední úřady krajským národním výborům část úvěrů, preliminovaných ve státním rozpočtu pro zemské národní výbory, resp. na Slovensku úvěrů preliminovaných pro pověřenectva. Krajské národní výbory na Slovensku totiž budou vykonávat částečně agendu, kterou dosud vykonávala pověřenectva.

K §§ 34 a 35:

Hospodářství kraje jako svazku lidové správy se v roce 1949 povede podle rozpočtů, jež pro ně budou stanoveny stručným řízením. Sestaví je ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí na základě návrhů zemských národních výborů; na Slovensku je sestaví pověřenectvo vnitra v dohodě s pověřenectvem financí.

Příjmovým zdrojem krajů jako svazků lidové správy budou státní příspěvky, jež jim přidělí ministr vnitra v dohodě s ministrem financí.

K § 36:

Vzhledem k tomu, že jsou zároveň v pohybu jak hranice okresní, tak i hranice krajů, není možno v rozpočtech krajů na rok 1949 pamatovat také na agendu poskytování někdejších zemských příspěvků finančně slabým okresům a obcím. Tuto agendu v roce 1949 musí z uvedených důvodů převzít ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí. Netýká se Slovenska, kde existuje k tomu účelu fond spravovaný pověřenectvem vnitra.

K § 37:

Poslední účetní závěrku za zemi českou a zemi Moravskoslezskou sestaví krajské národní výbory v Praze a v Brně. Projednání účtů je také zjednodušeno a je nahrazeno schválením závěrky vládou.

K § 38:

Ustanovení o zaměstnancích krajů má ryze přechodný ráz.

K § 39:

Zánik země České a země Moravskoslezské jako svazků lidové správy je přirozeným důsledkem zániku zemských národních výborů, jejž předpisuje ústava v § 176, odst. 3. Slovenska se tato ustanovení netýkají, protože není svazkem lidové správy.

Zatím co někdejší župní zákon volil pro likvidaci zemského majetku způsob souborného zestátnění, po němž mělo následovat

rozdělení na jednotlivé župy, má tato osnova řešení jiné. Stanoví, že země zanikají ihned koncem roku 1948. Jejich majetek včetně práv a závazků tvoří likvidační masu (zůstatkovou podstatu), která je právnickou osobou veřejného práva. Obě likvidační masy spravuje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí a pro likvidaci jim zákon předpisuje směrnice. Zásadně mají majetek zemský rozdělit mezi svazky lidové správy (za součinnosti věcně zúčastněných ministerstev a krajských národních výborů). Avšak t. zv. aktivní a pasivní kapitálové jmění převedou na stát. Výjimečně mohou býti některé majetkové kusy (závazky) převedeny na jiné subjekty. Po skončení likvidace pak vše, co nebylo převedeno na svazky lidové správy nebo na stát či na jiné subjekty, přechází na stát.

K § 40:

Podobně jako při likvidaci majetku, tak také v otázce dosavadních zemských zaměstnanců nechce osnova předbíhat příští zákonné úpravě. Zvolila tedy formu pokračování dosavadního právního stavu jakožto provisorium. Tento stav spočívá v tom, že dosavadní zemští zaměstnanci se stanou zaměstnanci oněch subjektů, na něž přejdou zařízení, v jejichž službách dosud byli.

K §§ 44 až 46.

Krajské národní výbory budou vykonávati krajskou správu. Vedle nich staly by se obchodní a živnostenské (průmyslové) komory, které jsou institucemi regionálními, útvarem zbytečným. Nadto působnost komor, jak ji stanoví komorní zákon, stala se za nových hospodářských a společenských poměrů anachronismem a je ve značné míře zbytečnou.

Osnova tedy navrhuje zrušení obchodních a živnostenských (průmyslových) komor. Pokud jejich dosavadní působnost má býti ještě dnes vykonávána, přejde na krajské národní výbory nebo bude vládním nařízením přenesena na orgány jiné, anebo vůbec zanikne.

Likvidace majetku komor je upravena obdobně jako likvidace majetku zemí. Počítá se s tím, že věcných zařízení komor bude použito především pro potřeby krajské plánovací služby a pro potřeby orgánů, na něž bude vládním nařízením podle § 44, odst. 2 přenesena část dosavadní působnosti komor.

Část zaměstnanců komor má býti převedena do státní služby; řešení právních poměrů ostatních zaměstnanců je ponecháno vládnímu nařízení.

Ostatní ustanovení osnovy nepotřebují bližších vysvětlivek.

V Praze dne 30. listopadu 1948.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr vnitra: V. Nosek v. r.

Státní tiskárno v Praze. -- 6194-48

Tab. 1. Rozloha a osídleni krajů.

a) Rozloha, počet okresů podle nynějšího stavu a počet obcí.

1) Započítány jednak celé okresy, jednak okresy dělené, jejichž sídlo zůstává na území kraje.

2) Podle administrativního stavu v. českých zemích k 1. V. 1948, na Slovensku k 1. IX. 1948, včetně statutárních měst a obcí se zřízeným magistrátem.

b) Osídlení.

1) V českých zemích veškeré přítomné obyvatelstvo podle stavu ke dni 22. V. 1947 (Seznam obcí v republice československé, díl I. a II), na Slovensku civilní zásobované. obyvatelstvo ke dni 30. VI. 1948 (Malý seznam obcí na Slovensku)..

a) Čísla absolutní.

Tab. 2. Obyvatelstvo krajů podle příslušnosti k hospodářským odvětvím. *)

*) V českých zemích podle soupisu obyvatelstva z 22. V. 1947, na Slovensku podle soupisu civilního obyvatelstva z 4. X. 1946.

I) Počet obyvatelů ve slovenských krajích neshoduje se s počtem uvedeným v tabulce 1., v níž je uveden podle stavu k 30. VI. 1948.

57

b) Čísla relativní.