vrhly na územní organisaci krajskou neblahé tradice šlechtické organisace komitátní a byrokratické tendence župního zřízení z doby prvních let republiky a župní organisace Tisová režimu. Ani na Slovensku neuskutečnilo se župní zřízení nikdy v podobě opravdu lidové a decentralisované veřejné správy.
Konsolidace mocenských posic buržoasie v prvé republice byla po nesmělých revolučních nábězích po roce 1918 provázena i v administrativě návratem ke starým útvarům správním a ke konservativním metodám administrativním.
Od května 1945 postaven byl byrokratický aparát zemských úřadů jako aparát výkonný pod pravomoc a kontrolu zemských národních výborů jako orgánů lidových. Reakční živly, které si udržely v zemských národních výborech silné posice, využívaly zemského zřízení proti lidové vládě a 'snažily se brzditi provádění vládních programů i na poli administrativním, dovolávajíce se při tom samosprávných tradic. V boji o novou ústavu předložilo pak tehdejší reakční vedení národně-socialistické strany návrh ústavy, jehož úhelným kamenem bylo mocně vybudované zřízení zemské, které mělo býti protiváhou proti vládě a ústředním orgánům státním, únor 1948 odstranil překážky, které reakční živly stavěly v cestu přestavbě státního aparátu podle zásad lidové demokracie a podle požadavků moderní, decentralisované a účelně organisované veřejné správy.
B. Zásady dnešního krajského zřízení.
Nová ústava republiky stanoví v § 167, odst. 2, že správní soustava republiky je založena na krajském zřízení.
1. Osnova zákona o krajském zřízení:
a) provádí ustanovení ústavy o zavedení krajského zřízení a zřizuje kraje jako základnístrukturní územní jednotku administrativní;
b) vytváří organisační předpoklady pro provedení ústavy i v tom směru, že národní výbory mají vykonávati ve svém správním obvodu veřejnou správu ve všech jejích oborech, tedy i správu v těch odvětvích, v nichž ji dosud nevykonávaly;
c) jest osnovou rámcovou, která předvídá velký počet prováděcích předpisů i zvláštních zákonů;
d) obsahuje ustanovení prozatímní tam, kde předvídanými novými zákony bude provedena celková úprava pro národní výbory všech stupňů (zejména v oboru finančního hospodaření národních výborů);
e) stanoví také zásady, podle kterých bude na základě zvláštního zmocnění (§ 43) uspořádána organisace okresních národních výborů;
f) unifikuje působnost i vnitřní organisaci veřejných orgánů středního stupně v zemích českých i na Slovensku.
2. Osnova likviduje dosavadní administrativní aparát zemí a vytváří v krajských národních výborech nový správní aparát, organisovaný podle jiných zásad nežli podle kterých vznikl, vyvíjel se a pracoval dosavadní aparát zemský.
3. Ruší se země jako územní správní jednotky a vytvářejí se územní správní jednotky krajské, jednotky střední velikosti, které svou rozlohou, počtem obyvatelstva i konfigurací umožní intensivní výkon správy, správu lidem kontrolovatelnou, pružnou a vyhovující zvláštním potřebám i zájmům oblastí, jejímuž provádění byly zemské celky svou velikostí i utvářením na překážku. Kraje jsou vhodnými plánovacími jednotkami.
4. Uskutečňuje se opravdové a všestranné zlidovění veřejné správy. Lidoví zástupci mají (zejména, v referentské soustavě) předpoklady pro skutečné rozhodování ve všech věcech správy i pro stálou kontrolu práce sboru jeho zaměstnanců. Pravomoc úředníků odvozena. jest od lidového orgánu. Lidovost správy neomezuje se na obecnou vnitřní správu, nýbrž vztahuje se i na jiné zvláštní obory veřejné správy (jako je správa finanční, ochrana práce, správa zdravotní atd. ).
5. Plní se ustanovení ústavy o decentralisaci výkonu veřejné správy (§ 130, odst. 1) a vytvářejí se předpoklady pro další soustavnou decentralisaci, pro přesunování působnosti s vyšších orgánů na okresní a místní národní výbory, aby tak výkon veřejné správy byl v míře co nejširší přiblížen lidu a aby byla umožněna lidová kontrola tohoto výkonu.
6. U národních výborů soustřeďuje se výkon správy i z těch oborů, které dosud národní výbory neobstarávaly. Tím se tvoří předpoklady pro sloučení agend u veřejných orgánů jednoho typu a pro zjednodušení a zhospodárnění veřejné správy.
7. Plní se ustanovení ústavy, podle něhož jsou členové národních výborů ze své činnosti odpovědni lidu. Stanoví se princip kontroly lidu nad činností národních výborů (§ 13). Širší složky národního výboru provádějí stálou a účinnou kontrolu nad složkami užšími, účast lidu a členů národních výborů na správě nevyčerpává se aktem volby, avšak přísluší jim právo aktivní účasti na výkonu správy po celou dobu trvání funkce. Do té doby, dokud zásada
odpovědnosti členů národních výborů a jejich orgánů nebude uvedena ve skutek zákonem, působí jako mluvčí lidu akční výbor Národní fronty, jakožto representant všech důležitých složek veřejného života.
8. členové národního výboru, předseda (jeho náměstkové) i referenti jsou odvolatelní. Referenty a předsedu může odvolati plenární zasedání národního výboru. Odvolatelnost členů a funkcionářů národních výborů, jejich odpovědnost a kontrola nad nimi prováděná umožňují, aby se národní výbory při provádění svých úkolů opíraly o přímou účast a iniciativu lidu, jak jim to ukládá ústava.
9. Národní výbor ve svém plenárním zasedání je oproštěn v nejširší možné míře od vyřizování konkrétní agendy správní a řídí politiku krajského národního výboru i určuje směr jeho činnosti (§ 15, odst. 1). Vlastní výkon správy je v rukou rady a jejích členů. Plenární zasedání je forem, na němž se projevuje politická aktivita kraje a jeho lidových zástupců.
10. Krajský národní výbor je ve smyslu ústavy orgánem jednotné lidové správy (§ 125), v jehož kompetenci se sjednocuje správní působnost dosud rozlišovaná na správu státní a samosprávnou. V oboru hospodaření kraje, jakožto svazku lidové správy, jest krajský národní výbor orgánem, jemuž přísluší vedení hospodářství tohoto svazku (§ 156 ústavy).
11. Rada je orgánem, kterému přísluší řízení vlastního výkonu správy, náležející do působnosti krajského národního výboru. Tuto správu vykonává rada v některých případech ve sboru, jinak však zásadně prostřednictvím referentů. Soustava sborového rozhodování, zachovávající rozhodující postavení sboru, je doplněna nejširší pravomocí jednotlivých členů sboru (referentů). Tím jsou vytvořeny předpoklady pro uplatnění osobní odpovědnosti za výkon správy, jakož i pro rychlé vyřizování věcí a pružné úřadování krajského národního výboru.
12. V organisaci krajských národních výborů je uplatněna soustava dvojí podřízenosti: horizontální, t. j. vůči národnímu výboru, po případě jeho radě, a vertikální, t. j. vůči ministru vnitra nebo jinému věcně příslušnému
"ústřednímu orgánu. Vertikální podřízenost zajišťuje dodržování zákonů, jejich jednotné provádění na území celého státu, dodržování prováděcích předpisů, směrnic a pokynů, vydaných ústředními orgány k tomu kompetentními, i řádný chod správy. Horizontální podřízenost zajišťuje, aby bylo plně dbáno místních zvláštností kraje a speciálních jeho potřeb a zájmů, jakož i aby činnost jednotlivých složek
byla v souladu s celkovou politikou národního výboru.
13. Na celém území státním budou krajské národní výbory i okresní národní výbory organisovány podle jednotných zásad, zejména pokud jde o vnitřní organisaci a působnost.
14. Organisační struktura národních výborů bude na všech jejich stupních uspořádána podle jednotných principů (§ 43).
15. Vytvářejí se předpoklady pro nové pracovní methody veřejné správy (§ 28, odst. 2 a § 29).
16. Pokud některá Věc přesahuje územní působnost jednotlivého krajského národního výboru nebo vyžaduje společného působení několika krajských národních výborů, umožňuje osnova sdružení národních výborů ke společné správě jednotlivých záležitostí.
část zvláštní. K § 2:
Kraje jsou pojmenovány podle mést. v nichž má sídlo krajský národní výbor.
Zjednodušeno bylo pojmenování u kraje pátého, který byl nazván ústecký (místo Labskoústecký), a u kraje sedmého, který byl nazván Hradecký (místo Královéhradecký).
Dvanáctý kraj nazývá osnova krajem Gottwaldovským, berouc tak zřetel na chystané přejmenování města Zlína, sloučeného s okolními obcemi.
K otázce územního členění krajů se uvádí:
I. S hlediska všeobecného:
Jakmile bylo definitivně rozhodnuto ústavou, že správní soustava republiky je založena na krajském zřízeni, bylo nutno vyřešit otázku, jak mají být kraje územně učleněny.
Nejdůležitější bylo rozhodnutí, jak velké mají být kraje. Prakticky šlo o dvě alternativy: zřídit buď kraje velké nebo kraje střední velikosti.
Osnova se rozhodla pro kraje o rozloze přibližně 5. 000 km2 s počtem obyvatel asi 500. 000 a průměrně asi s počtem 13 až 14 správních okresů. Od zvoleného typu se nejvíc odchyluje kraj Pražský, který má přes 9. 000 km2, asi 2 miliony obyvatel a 22 správních okresů. Další výjimkou, avšak jen, co do rozlohy, je kraj českobudějovický o rozloze asi stejně velké jako Pražský; počet jeho obyvatelstva však odpovídá průměru.
Při rozhodování o velikosti krajů bylo nutno uvážit tyto okolnosti:
V porovnání s jinými státy je rozloha republiky poměrně malá, zatím co hustota obyvatelstva je dosti vysoká. Této rozloze a hustotě osídlení lépe odpovídají menší jednotky správní, politické i plánovací.
Střední kraje lze dobře přizpůsobit všeobecně uznávanému požadavku, aby územní členění státu vycházelo z geografických skutečností a dbalo členitosti povrchu zemského, polohy horských pásem a toků řek. V těchto geograficky daných celcích se dálo již odedávna soustavné osidlování a soustřeďování hospodářského života a v nich se také vytvořil určitý samostatný kulturní typ obyvatelstva. Proto se osnova snaží o takové územní vymezení krajů, kde spádové linie směřují k nesporným hospodářským a kulturním centrům, jež mají ve svém území nepopiratelné dominující postavení.
Zřízením většího počtu středních krajů vzniká co možná maximální počet silných středisek v městech, jejichž vedoucí postavení již nyní stojí mimo pochybnost a jež jsou s to ovládat svůj kraj hospodářsky, politicky, administrativně i kulturně. Navržené řešení vyhovuje takto též největšímu počtu odůvodněných regionálních zájmů.
Střední kraje zaujímají plochu, která je z krajského střediska až k obvodu snadno dostupná, což umožňuje stálý, snadný a rychlý styk s krajským městem, jakého by nebylo u krajů velkých. K tomu ještě jsou sídla krajů vesměs středisky dopravy. Takový kontakt je v zájmu opravdu intensivní veřejné správy.
Kraje jsou navrženy tak, že na středisko dobře hospodářsky vybavené napojují se okrajové oblasti hospodářsky slabší. Zdatná, zpravidla průmyslová jádra krajů jsou pro počátek dalšího vývoje jednotícím činitelem a určuji i pro budoucnost základní rysy příštího plánovaného vývoje oblasti.
Navržené střední kraje jsou výhodné také s hlediska hospodářského plánování. Lze je lépe přehlédnout a zvládnout. Administrativní i plánovací orgány kraje znají jeho potřebu dokonale a zblízka a mohou rozhodovat bez zbytečného úřadování; příprava, kontrola i provádění plánu mohou se tu dít rychle, pružné, pohyblivě a spolehlivě.
Pádným argumentem pro střední kraje je také skutečnost, že velký počet veřejných organisací nejrůznějšího druhu má územní obvody střední velikosti a přibližně stejný počet obvodů organisačních, jaké navrhuje osnova. Výhodou středních krajů je právě, že vyhovují jak nejrůznějším oborům veřejné správy, tak i různým veřejným organisacím. Úprava obvodů těchto organisací i veřejných orgánů přesvědčivě dokazuje, že oblastní úkoly dají se zvládnout jen v menších územních celcích a že přirozeným vývojem se u nás vytvořily obvody
střední velikosti. Proto také krajské zřízení nezasáhne rušivě do dosavadní struktury našeho veřejného života.
Jak již bylo výše pověděno, tvoří výjimku ze zásady středních krajů především kraj Pražský. Krajským městem je zde totiž hlavní město republiky, jež samo představuje téměř dvojnásobek průměru krajů co do obyvatelstva. Nejenom svou velikostí, nýbrž i celostátním významem hlavního města je dána jeho mohutná přitažlivost na široké okolí, jež nelze hospodářsky oddělit od jádra kraje. Bylo nutno tyto zvláštní poměry středočeské oblasti respektovat. Každé jiné řešení znamenalo nutnost neorganicky oddělit velkoměsto od jeho rozsáhlého zázemí, s nímž tvoří jeden hospodářský a plánovací celek.
Druhá výjimka u kraje českobudějovického je dána řídkým osídlením horského pásma šumavského, při čemž jižní cechy tvoří hospodářsky a sociálně vyhraněný celek, jejž nebylo možno dělit, zejména přihlížíme-li k plánované výstavbě této oblasti.
Osnova nedbá historických zemských hranic u kraje Jihlavského, který je utvořen z území okresů českých i moravských. Je to kraj stejnorodého charakteru, představující po stránce sociální i hospodářské jednotný celek, jehož rozdělení zemskou hranicí by nebylo odůvodněné. Takto bude možno věnovat této oblasti soustředěnou a plánovanou budovatelskou péči, jak si toho potřeby kraje nutně vyžadují.
II. V jednotlivostech.
Statistická data jsou sestavena v přiložené přehledné tabulce. V následujících odstavcích se podává charakteristika jednotlivých krajů.
1. Kraj Pražský.
Jde o největší kraj republiky neodpovídající zásadě středních krajů. Je to proto, že jde o kraj, který tvoří zázemí hlavního města státu. Zemědělsky je oblastí smíšenou. Zemědělská výroba je podstatně ovlivňována Prahou jako spotřebitelem.
Kraj obsahuje největší průmyslovou oblast. Je to zejména na Kladensku průmysl báňský a hutní a kovoprůmysl, zvláště těžké strojírenství soustředěné v Praze. Jsou zastoupeny všechny další průmyslové sektory. Kraj je schopen průmyslového vyrovnání v rámci svých hranic a může pomoci industrialisovat i ostatní kraje.
Dopravně přes technické nedostatky je Praha prvořadým střediskem se spojením se všemi částmi kraje.
Prostor kraje je místy přehuštěn v distribuci, zatím co jižní část kraje je nedobudována. Město Praha je přesyceno nejrůznějšími administrativními institucemi, které bude nutno decentralisovat.
Funkčně tvoří kraj metropolitní oblast danou významem Prahy s úkoly decentralisace jednotlivých složek hospodářství ve prospěch kraje českobudějovického a Jihlavského.
2. Kraj českobudějovický.
Jde o kraj o polovinu větší v průměru co do rozlohy, ale s řídkým osídlením. Zahrnuje v sobě vysídlenou a hospodářsky slabou oblast jihočeskou. Zeměpisným jádrem je mu jihočeská pánev.
Téměř jedna třetina kraje je kryta lesem. Významným je i rybniční hospodářství. Jinak jde o oblast bramborářskou, pícninářskou a obilnářskou, vesměs s podprůměrnými hektarovými výnosy.
Po průmyslové stránce představuje kraj nejslabší celek v západní části státu. Význam má především průmysl papírenský na jihu, potravinářský v Táboře a částečně též kovoprůmysl. Větší průmyslové soustředění je ve středisku kraje — českých Budějovicích. Kraj představuje však ucelený a investičně nosný prostor pro uplatnění lehkého průmyslu. V energetice jsou pak možnosti využití vodní síly jihočeských pramenných oblastí, využití lignitu a rašeliny.
Komunikačně jsou jižní Čechy velmi zanedbány, přesto však České Budějovice tvoří úměrně velmi dobré centrum.
I v ostatních sektorech jsou jižní Čechy velmi zanedbané. Nejsou ani využity možnosti rozvoje turistického ruchu a rekreace.
Funkčně tvoří kraj kapitalistickým vývojem oslabenou oblast, která potřebuje jednotného plánovitého vedení, aby využitím možností, především vybudováním dobytkářství, lehkého průmyslu, zlepšením komunikací a posílením cestovního ruchu, zabezpečila hospodářskou perspektivu kraje.
3. Kraj Plzeňský.
•
Kraj je co do rozlohy o 25% větší průměru. Je to důsledek toho, že značná část kraje (cca 1/3 ) je pokryta lesy. Jádro tvoří obilnářská oblast plzeňská s okrajem pícninářským.
Průmyslově nejvýznačnějším je kovoprůmysl plzeňský a kamenouhelná pánev západočeská. Dále je zastoupen průmysl keramický, chemický atd. S ohledem na polohu tohoto kraje dosáhl rozvoj průmyslu na Plzeňsku dostatečného stupně a bude jen třeba provést jeho vnitřní decentralisaci.
Komunikačně jsou sice krajové oblasti velmi slabé, samotná Plzeň však jest velmi dobře jako středisko dopravně vybavena. *
Pokud jde o distribuci, je situace uspokojivá, s výjimkou jižních a jihozápadních pohraničních okrajových oblastí.
Funkčně tvoří kraj jednotnou západočeskou oblast s úkolem, aby úměrně vlastním možnostem a s ohledem na svoji polohu dokončil osídlení svých pohraničních častí spojené s význačnými úkoly bezpečnostními.
4. Kraj Karlovarský.
Co do velikosti blíží se rozloha kraje průměru, avšak v důsledku nedosídlení je počtem obyvatelstva nejmenší v republice. S výjimkou pohraničního pásu pastvinářského a lesního tvoří kraj výrobní oblast obilnářskou s půdami střední výnosnosti. Příznivé zastoupení luk a pastvin podmiňuje živočišnou výrobu s možností dobrého odbytu v tamních lázních.
Průmyslově, ač ještě ne zcela dosídlen, representuje kraj silný průměr. Těžiště tvoří hnědouhelná pánev sokolovská, průmysl keramický, chemický a textilní. Významná je i dřevovýroba. Průmyslově zcela nevyužité kraje (okres Žlutice, Teplá a pod. ) bude nutno vybudovat jako vzorné zemědělské základny pro ostatní oblasti průmyslové. Po dopravní stránce je kraj poměrně saturován i když dnešní stav vyžaduje zlepšení, a to především pokud jde o vybudování dopravního centra v sídle kraje.
Po stránce distribuce je. dnešní situace nevyhovující. Význačnou složkou tohoto kraje je tamní lázeňství světové úrovně a další rekreační možnosti, dosud ne zcela využité.
Funkčně tvoří kraj oblast, která je zhruba jen z 50—60% osídlena proti stavu předválečnému a jejímž úkolem bude co nejlépe využíti tamních bohatých hospodářských zdrojů a lázeňství.
5. Kraj Ústecký.
Jde o nejmenší kraj v republice, ale se značným stupněm zalidnění. Povodí Labe a Ohře tvoří v něm velmi intensivní oblast zemědělskou (řepařství); dále je tu soustředěno pěstování chmele. Na vysokém stupni je zelinářství, vinařství a ovocnictví.
Co do hustoty průmyslového osídlení představuje tento kraj dokonce po Ostravě nejintensivnější průmyslovou oblast. Tvoří ji především průmysl báňský, hutní a chemický a průmysl výživy, soustředěný do mosteckoústecké hnědouhelné pánve. S vysokým stupněm industrialisace tohoto kraje bude nutno s ohledem na místní vázanost většiny tamního průmyslu trvale počítati.
Hospodářskému významu odpovídá silně rozvětvená komunikační síť, která vykazuje jen 'některé místní nedostaky, zejména pokud jde o vybudování ústí n. L. jako železničního centra.
Rozsáhlé aglomerace zatěžují distribuci a budou vyžadovat zvláštní péče.
Využití rovněž budou potřebovat neosídlené pohraniční části kraje, zejména jako oblasti rekreační.
Funkčně tvoří kraj oblast, která se bude plně musei soustředit na zvládnutí úkolů daných jejím průmyslovým potenciálem, při čemž' má dostatečnou zemědělsko-výrobní základnu, aby tvořila vysoce výkonný celek.
6. Kraj Liberecký.
Jde o kraj nepatrné menší průměru.
V zemědělské výrobě převažuje obilnářství, zemědělství však není zvlášť charakteristické pro tuto oblast.
Průmyslově je Liberecko značné silným celkem; je representováno především průmyslem textilním a sklářským. Průmyslová výroba trpí zastaralostí a nedostatkem pracovních sil.
Komunikační zařízení vyhovují. Je zapotřebí jen zlepšit spojení s krajem ústeckým. Rovněž možnosti rekreace má kraj dostatek.
Funkčně tvoři kraj uzavřenou průmyslovou jednotku s úkoly racionálního přebudování svého především lehkého průmyslu i s případnými dalšími úkoly Část tohoto průmyslu ještě využít k posílení ostatních krajů hospodářsky slabých, ovšem tak; aby osídlení Liberecka, zejména na severu a na západě, ještě stouplo.
7. Kraj Hradecký.
Kraj je typickým regionem střední velikosti.
V zemědělské výrobě jsou zastoupeny všechny produkční oblasti; ve východní části kraje je soustředěn chov vepřového a hovězího dobytka, s čímž souvisí prosperující mlékařství a průmysl masný.
Kraj představuje průmyslově vyrovnaný celek, těžiště je ve výrobě textilní. Pozornost nutno věnovati energetice a průmyslu báňskému. Komunikační síť v hlavních rysech vyhovuje, distribučně je kraj dobře vybaven, jak v oboru zemědělských výrobků, tak výrobku průmyslových.
Krkonoše jako středisko turistického ruchu a částečně Orlické Hory jsou velmi dobrou rekreační základnou kraje s významem i zařízením nadkrajovým.
Funkčně tvoří téměř ideální jednotku s možností dalšího úspěšného vývoje podmíněného zejména vzrůstající spoluprací se sousedním Polskem.
8. Kraj Pardubický.
Jeden z nejmenších krajů, vytvořený s ohledem na stoupající význam této oblasti.
Charakteristickým je malé zastoupení lesů (nejméně lesnatý kraj v českých zemích); z produkčních oblastí převažuje oblast bramborářská a řepařská.
Pardubicko je střediskem průmyslu chemického, kožedělného, významný je též kovoprůmysl, textil a průmysl výživy.
Kraj má dobrou dopravní síť, která se dále zlepší po provedení vodohospodářských staveb a splavnění Labe až do Pardubic. Distribuční zařízení vyhovují.
Funkčně tvoří kraj menší jednotku, jejíž úkoly, zejména však ve výrobě průmyslové, budou v důsledku decentralisace a stoupajícího významu východní poloviny Čech stále růsti.
9. Kraj Jihlavský.
Kraj tvoří ucelenou územní jednotku s podprůměrným zalidněním. Pokud jde o zemědělství, tvoří homogenní, bramborářskou oblast s dobrými předpoklady šlechtitelskými a semenářskými. Průmysl je jen velmi slabě zastoupen, textilem ve středu oblasti, průmyslem kovodělným a průmyslem kůže ve východní části, průmyslem kamenickým na Mrákotínsku a zejména na české straně průmyslem lihovarnickým a škrobárenským.
Dopravně je kraj ještě slaběji vybaven než region jihočeský.
Situace se zlepší po dokončení stavby dálnice Praha—Brno po vybudování nové železnice Praha—Brno přes Tišnov a po spojení Jindřichohradecká s Moravou.
Distribuční síť je nedokonalá.
Funkčně je kraj jednolitou zemědělskou — výrobní a geografickou jednotkou dosud hospodářsky velmi zanedbanou s možnostmi investičních programů v průmyslu a dopravě, které mají z této oblasti dosud rozdělené zemskou hranicí, pomoci vytvořit s hlediska administrativního jednotný celek. Bude tu současně úkolem využití pracovních reserv tohoto kraje.
10. Kraj Brněnský.
S ohledem na význam Brna jako dosavadního zemského střediska je kraj rozlohově zejména co do osídlení větší průměru. Co do počtu obyvatelstva je to druhý největší kraj ve státě. Zemědělsky tvoří kraj bramborářský sever a řepařský jih s úkoly oživit tuto kvalitní zemědělskou oblast.
Průmyslový ráz kraje určuje především potenciál průmyslu oblasti brněnské, kde je soustředěno strojírenství a textil a které disponuje energetickou základnu rosicko — oslavanské uhelné pánve. Do budoucna bude energetický potenciál zvýšen využitím naftové a lignitové základny jihomoravské.
Dopravně je kraj velmi dobře vybudován, především v severojižním směru.
Pro rekreaci má význam prostor Drahanské vysočiny a části českomoravské vysočiny.
Funkčně tvoří kraj široké zázemí brněnské aglomerace s dalšími významnými úkoly, zejména s přebudováním jihomoravského zemědělství, s otázkami rekultivace těchto částí kraje a s dalšími problémy souvisícími s účelnou decentralisací brněnského průmyslu do severní části této oblasti.
11. Kraj Olomoucký.
Kraj je typickým regionem střední velikosti. Jádro tvoří řepařská Haná s okrajovými oblastmi bramborářskými a obilnářskými. Charakteristická stejně jako v případě hradeckém je vysoká hustota zemědělského osídlení, daná intensitou této výroby.
Z průmyslu vyniká především textil a průmysl oděvní, dále je zastoupen kovoprůmysl, který je dále budován.
Komunikačně je kraj dobře vybaven.
Rekreačně kraj doplňuje oblast Jeseníku, která byť ne geograficky, byla součástí tohoto kraje.
Funkčně tvoří kraj téměř ideální jednotku s možností dalšího úspěšného vývoje, a to zejména zvýšením průmyslové intensity, dosídlením okrajových oblastí severomoravských a na druhé straně využitím pracovních reserv.
12. Kraj Gottwaldovský.
Kraj s hlediska územního i s hlediska osídlení vyhovuje typu kraje střední velikosti.
Pokud jde o zemědělskou výrobu, tvoří jej vyspělá část Středomoravského úvalu s výrobou řepařskou a stejného typu horní část Dolnomo-
ravského úvalu, výrobně zanedbaného. Rovněž
okrajové oblasti těchto úvalů, výrobně oblasti bramborářské a pícninářské jsou produkčně zaostalé. Průmyslový ráz kraje určuje především výroba zlínské aglomerace. Dále je to kovoprůmysl na Vsetínsku a další průmysl budovaný v severní části kraje. Jistý význam má průmysl výživy.
Dopravně je tato oblast nevžitým útvarem, kterému chybí spojeni na okrajové okresy a vytvoření výrazného komunikačního centra. Pokud jde o rekreaci, jsou k disposici oblast Beskydská, Ghřibská a Karpatská.
Funkčně tvoří kraj nový útvar, který má všechny předpoklady tvořit ucelenou jednotku,
a to zejména po vybudování střediska kraje v prostoru Otrokovic, po zlepšení komunikační sítě a po důsledné decentralisaci průmyslu s využitím značných pracovních reserv, zejména v horských částech kraje.
13. Kraj Ostravský.
Je to kraj územně jeden z nejmenších, co do počtu obyvatelstva však třetí největší kraj v republice.
Zemědělský význam Ostravska je nepatrný v porovnání s potenciálem průmyslovým, neboť Ostravsko je co do hustoty průmyslového osídlení na prvém místě ve státě. Průmysl hutnický a kovodělný a průmysl chemie opírají se o základnu uhelného revíru ostravsko-karvinského a o její průmysl báňský. Silně jsou i zastoupeny ostatní sektory průmyslové výroby. Z významu hospodářského plyne i význam dopravní s centrem ostravským.
Funkce kraje je dána významem průmyslové aglomerace ostravské a jejím dalším růstem. Mobilisace všech reserv, i v částech kraje dosud zanedbaných, nevyužitých a podsídlených, je jednotícím úkolem tohoto kraje.
14. Kraj Bratislavský.
Plošně jako všechny slovenské kraje je kraj bratislavský větší průměru; v důsledku poměrně hustého zalidnění je i co do počtu obyvatelstva značně nadprůměrný.
Jeho zemědělský ráz je dán jeho rázem krajinným, neboť jde o převážně rovinatou jižní část Slovenska.
Průmysl je soustředěn hlavně v Bratislavě, Trnavě a v Dolním Pováží, při čemž je hlavně zastoupen průmysl výživy s možnostmi dalšího rozmachu.
Komunikačně s ohledem na slovenské poměry je kraj velmi dobře budován, při čemž s mezinárodního hlediska má význam především dopravní cesta dunajská.
Funkčně jde oblast, která má především tvořit zázemí slovenské metropole a kde s všeobecně na Slovensku plánovaným rozvojem průmyslu půjde zejména o využití zemědělství v této oblasti a s ním spojeného průmyslu výživy.
15. Kraj Nitranský.
Kraj je co do velikosti i počtu obyvatelstva větší průměru. Stav je tu obdobný jako u kraje bratislavského.
Těžiště hospodářského života je v zemědělství, a to především v jižní rovinaté části kraje.
V severní hornaté části se rozvíjí průmysl opírající se o hnědouhelnou pánev HandlováNováky.