dopravy ke službám v národních podnicích, přecházejí do služeb národního podniku, který byl zřízen z podniku je zaměstnávajícího nebo k jehož službám byli určeni, a stanou se zaměstnanci v soukromoprávním pracovním poměru tohoto národního podniku.
(2) Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců národních podniků upraví národní podniky pracovními a mzdovými řády, jež schválí ministerstvo sociální péče. Pokud tito zaměstnanci byli dosud v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru, upraví vláda nařízením nově jejich pensijní a úrazové zabezpečení.
(s) Než budou vydány předpisy podle odstavce 2, zůstávají zaměstnanci, kteří byli dosud v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru, nadále vyňati z národního pojištění důchodového a platí pro jejich pensijní a úrazové zaopatření, jakož i pro jejich pracovní (služební) a mzdové (platové) poměry nadále dosavadní předpisy s výjimkou předpisů o příslušnosti k opatřením o jednotlivých zaměstnancích; tato příslušnost přechází výlučně na správní orgány národních podniků.
(4) Pensijní a úrazové zaopatření zaměstnanců dosavadního státního podniku "československé státní dráhy" v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru, jejichž činný služební poměr skončí před zřízením národních podniků "československé dráhy" a "Československá automobilová doprava", a jejich pozůstalých zůstává nedotčeno. Řízení o věcech tohoto zaopatření upraví vláda nařízením; až do jeho vydání platí obdobně ustanovení odstavce 3.
(5) Ministři financí a dopravy a předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu určí, jakým podílem a způsobem uhradí stát a národní podniky "Československé dráhy" a "československá automobilová doprava" náklady na úhradu dávek pensijního zaopatření, včetně platů povolených podle volné úvahy, a na úhradu dávek úrazového zaopatření zaměstnanců těchto národních podniků a jejich pozůstalých, jakož i bývalých zaměstnanců státního podniku "československé státní dráhy" a jejich pozůstalých.
ČÁST TŘETÍ. Dozor na národní podniky.
§ 22. Odborný dozor.
(1) Ministerstvu dopravy náleží pečovati a dohlížeti, aby národní podniky řádně a hospodárně plnily své úkoly, a v dohodě a ministerstvem financí dbáti o to, aby řádně hospodařily
(odborný dozor). Organisační statut (§ 25) stanoví, která opatření v hospodaření národních podniků podléhají schválení ministerstva dopravy, po případě ministerstev dopravy a financí.
(2) Předpisy, upravující státní dozor nad dopravními podniky k zajištění bezpečnosti a pravidelnosti dopravy a k ochraně jiných veřejných zájmů (vrchnostenský dozor), zůstávají ustanovením odstavce l nedotčeny.
§ 23.
Ustanovení v zájmu obíraný státu.
(1) Pro národní podnik "československé dráhy" platí ve věcech obrany státu a pro jeho poměr k vojenské správě ustanovení zákona č. 86/1937 Sb., vztahující se všeobecně na železniční podniky, zejména ustanovení §§ 117 až 121 a § 124, odst. 2 téhož zákona. Tato ustanovení platí přiměřeně též pro ostatní národní podniky; ministr dopravy v dohodě s ministrem národní obrany vydá o tom podrobnější předpisy, přihlížeje k důležitosti jednotlivého národního podniku pro obranu státu.
(2) Pokud z ustanovení odstavce l neplyne jinak, vztahují se na národní podniky ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o ochraně státu, platná pro podniky registrované podle něho.
§ 24. Kontrola.
Národní podniky podléhají kontrole nejvyššího účetního kontrolního úřadu.
ČÁST ČTVRTÁ. Závěrečná ustanovení.
§ 25. Organisační statuty.
Vláda vydá nařízením organisační statuty pro jednotlivé národní podniky a upraví v nich věci, jichž úprava je organisačním statutům vyhrazena předcházejícími ustanoveními tohoto zákona: mimo to v nich
a) upraví užívání státních znaků a symbolů, jakož i užívání stejnokrojů a služebních odznaků v provozu národních podniků,
b) upraví zcizování nemovitostí,
c) stanoví počet členů představenstva a jejich náhradníků v jednotlivých národních podnicích,
d) vymezí podrobně působnost představenstva,
e) upraví svolávám, jednání a usnášení představenstev,
f) stanoví zásady pro organisaci vnitřní správy národních podniků, při čemž pro správu národních podniků "československé dráhy" a "československá automobilová doprava" v oblasti Slovenska zřídí zvláštní oblastní výkonné orgány,
g) vydá podrobnější předpisy o hospodaření, zejména o rozpočtu a účetních závěrkách,
o opatřování úvěrů, zřizování fondů a jejich dotaci, provádění odpisů, rozdělení zisku a způsobu úhrady ztráty,
h) stanoví podrobnosti výkonu odborného dozoru nad národními podniky.
§26.
Osvobození od daní, dávek a poplatků.
O) Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, jichž je třeba k provedení tohoto zákona, jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků. Toto osvobození se však nevztahuje na vlastní obchodní činnost národních podniků, ani na převody majetku nebo majetkových práv z národních podniků na jiné osoby.
(2) Osvobození podle odstavce l, věty prvé se vztahuje také na převody majetku nestátních drah a jiných dopravních podniků a zařízení do vlastnictví státu, jehož stát nabyl dohodou s vlastníky po 30. září 1938, pokud příslušné daně, dávky nebo poplatky nebyly již zaplaceny.
(3) Výtěžky (důchody) dosažené ze znárodněných majetkových podstat (§ l, odst. 1) až do dne účinnosti začlenění nebo přenechání podle § 2, odst. l a 3 jsou součástí základu pro vyměření daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové a daně rentové posledního vlastníka znárodněné majetkové podstaty před jejím znárodněním.
§27. Zrušovací ustanovení.
Pokud z tohoto zákona nevyplývá jinak, zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech ustanovení o věcech jím upravených, obsažených v jiných předpisech, zejména
a) zákona ze dne 13. června 1922, č. 188 Sb., jímž se upravuje poměr československé státní správy ku československým plavebním společnostem Labské a Dunajské, ve znění zákona ze dne 22. března 1929, č. 53 Sb., pokud upravuje právní poměry Československé plavební společnosti Labské,
b) zákona ze dne 7. března 1924, č. 64 Sb., jímž se upravuje poměr československé státní správy k československé akciové společnosti Oderské, s přílohou, ve znění zákona ze dne 13. července 1928, č. 136 Sb., a vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1941, č. 459 Sb., o úpravě poměrů českomoravské plavební akciové společnosti Oderské,
c) ustanovení § l vládního nařízení ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb., kterým se provádí zákon o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, pokud se v něm za podnik spravovaný podle zásad obchodního hospodaření prohlašují československé státní dráhy,
d) vládního nařízení ze dne 28. června 1946, č. 159 Sb., jímž se částečně mění a doplňuje vládní nařízení č. 206/1924 Sb.,
e) vyhláška ministrů obchodu a železnic ze dne 19. ledna 1896, č. 16 ř. z., o zřízení ministerstva železnic a o vydání nového organisačního statutu pro státní železniční správu,
f) zákona ze dne 13. května 1943, č. 52 SI. z., o postátnění tuzemského úseku Košickobohumínské dráhy a o likvidaci akc. spol., "Košicko-bohumínská dráha",
g) vládního nařízení ze dne 4. července 1939, č. 155 Sl. z., o zřízení Slovenské Dunaj plavby, uč. spol.,
h) vládního nařízení ze dne 21. června 1939, č. 139 SI. z., o Slovenské letecké společnosti,
ch) nařízení Slovenské národní rady ze dne 3. července 1945, č. 72 Sb. nar. SNR, o zřízení ředitelství státních drah v Bratislavě a v Košicích.
§ 28. Účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr dopravy se súčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva. Část všeobecná.
úvod.
Doprava netvoří bezprostředně hospodářských statků a nemůže proto býti sama o sobě účelem. Je toliko prostředkem národního hospodářství, jehož zdárný vývoj vyžaduje,. aby
náklady na dopravu byly pokud možno nejmenší, aniž by tím byly dotčeny jiné nezadatelné zájmy státu.
československo má povahou své země (hornatost), nedostatkem přirozené vodní cesty
v hlavním dopravním směru, svým geografickým tvarem (protáhlost), strukturou svého hospodářství (rozlehlost průmyslových oblastí) a svou polohou ke státům, na něž je odkázáno pro výměnu statků (vnitrozemská poloha), podmínky vývoje dopravy horší než jiné státy. Dopravním věcem v našem státě musí proto býti věnována úměrně větší péče za tím účelem, aby tyto nepříznivé podmínky byly vyváženy. Podstatného jejich zmírnění lze dosíci především takovou úpravou organisace dopravního podnikání, jež by zajistila, že doprava bude obstarávána tak, že její náklady co nejméně zatíží oběh statků a životní úroveň lidu. Problém organisace československé dopravy záleží
a) v určení a ustrojení státního orgánu, který by účelně a v míře nezbytně nutné k ochraně veřejných zájmů vykonával státní výsost nad dopravními podniky a záměrně řídil státní dopravní politiku (problém soustředění normotvorné, dopravně politické a dozorčí pravomoci ve věcech dopravních v jediném ústředním úřadě a vymezení jeho pravomoci),
b) v uspořádání poměrů v jednotlivých dopravních odvětvích a podnicích (problém právního postaveni dopravních podniků a jejich vnitřní organisace),
c) v úpravě vztahů dopravních podniků ke státu (problém financování dopravních podniků), a
d) v úpravě vzájemných vztahů dopravních podniků (problém koordinace doprav).
Složitost problému si vynucuje nastínění jeho vývoje, podrobnější jeho rozbor a zevrubný výklad o možnostech jeho řešení.
Oddíl I. Vývoj
státní dopravní správy a státního dopravního podnikání.
A. Veřejná dopravní správa.
1. Roztříštěnost dopravních agend před r. 1938.
Organisace státní dopravní správy před rokem 1938 se vyznačovala roztříštěností. Až do této doby, resp. až do vydání vládního nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 14 Sb., o nové organisaci některých ústředních úřadů, spravovalo dopravní věci několik ministerstev, a to:
a) věci železniční (výsostné a podnikové včetně budování, udržování a správy státních drah):
ministerstvo železnic (srv. organisační statut ze dne 19. ledna 1896, č. 16 ř. z., zákon ze dne.
18. prosince 1922, č. 404 Sb., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, vládní nařízení ze dne 25. září 1922, č. 206 Sb. k provedení zákona č. 404/1922 Sb. (t. zv. podnikové nařízení) a zákon ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách, t. zv. železniční zákon);
b) věci plavby:
aa) technické a administrativní:
ministerstvo veřejných prací, bb) obchodní a živnostenské:
ministerstvo obchodu,
(srv. nař. býv. min. obchodu ze dne 4. ledna 1855, č. 9 ř. z. o provozování paroplavby na jezerech, veletocích a řekách, včetně všech vnitrozemských pohraničních vod, nař. byv. uh. min. věř. prací a komunikací č. 268 ex 1883 (dočasná pravidla o plavbě po řekách, kanálech a jezerech), zák. čl. XXIII/1885 o vodním právu, vl. nař. ze dne 20. října 1921, č. 377 Sb., o organisaci poříčních úřadů plavebních pro oblast Labe a Dunaje, vl. nař. ze dne 23. března 1926, č. 42 Sb., o organisaci expositury poříčního plavebního úřadu pro oblast Labe se sídlem v ústí n. L. a expositury poříčního plavebního úřadu pro oblast Dunaje se sídlem v Komárně, vyhláška min. věř. prací a min. obchodu ze dne 30. dubna 1930, č. 63 Sb., o provedené změně v organisaci Poříčního plavebního úřadu pro oblast Labe, zákon ze dne
20. prosince 1928, č. 15 Sb., o cejchování vnitrozemských lodí, zákon č. 26/1907 ř. z. (živnostenský řád), zákon č. 259/1924 Sb. (slovenský živnostenský zákon), zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 315 Sb., o zřízení československého úřadu plavebního, vl. nař. ze dne
1. července 1920, č. 416 Sb., o vymezení působnosti Československého plavebního úřadu, zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 316 Sb., o vlajce a rejstříku lodí námořních, vl. nař. ze dne 4. května 1920, č. 345 Sb., I. prováděcí nařízení k zákonu č. 316/1920 Sb., vl. nař. ze dne
21. dubna 1920, č. 137 Sb., II. prováděcí nařízení k zákonu č. 316/1920 Sb. a vl. nař. ze dne 15. května 1924, č. 102 Sb., III. prováděcí nařízení k zákonu č. 316/1920 Sb. );
c) věci vodních cest a průplavů (včetně budování, udržování a správy):
ministerstvo veřejných prací (srv. zák. čl. XXIII/1885, zákon ze dne
II. června 1901, č. 66 ř. z., o stavbě vodních drah a o provedení úpravy řek, zákon ze dne 11. června 1919, č. 333 Sb., o příslušnosti ve věcech stavby vodních cest, zákon ze dne 23. července 1919, č. 474 Sb., kterým se zřizuje při ministerstvu pro veřejné práce oddělení pro vodní dopravu, zákon ze dne 27. března 1931, č. 50 Sb., o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro využitkování vodních sil);
d) věci silniční (včetně budování, udržování a správy):
ministerstvo veřejných prací (srv. zák. čl. I/1890 o veřejných cestách a mýtech, zákon č. 93/1896 ř. z., zákon ze dne 16. července 1927, č. 116 Sb., o. silničním fondu, vl. nař. ze dne 25. září 1927, čís. 114 Sb., k provedení zákona č. 116/1927 Sb., a zákon ze dne 6. května 1931, č. 76 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon č. 116/1927 Sb. );
e) věci motorových vozidel a motorové dopravy silniční:
aa) technické:
ministerstvo veřejných prací, bb) policejní:
ministerstvo vnitra, cc) živnostenské:
ministerstvo obchodu, průmyslu a živností za součinnosti ministerstva železnic (srv. zákon ze dne 26. března 1935, č. 81 Sb., o jízdě motorovými vozidly, zákon ze dne 12. dubna 1935, č. 77 Sb., o dopravě motorovými vozidly a jejich zdanění, vlád. nař. ze dne 4. července 1935, č. 153 Sb., k provedení zákona č. 77/1935 Sb., vl. nař. ze dne 27. září 1939, č. 241 Sb., o jízdě motorovými vozidly, vl. nař. ze dne 27. září 1939, č. 242 Sb., o chování v silniční dopravě (dopravní řád silniční), vl. nař. ze dne 27. září 1939, č. 243 Sb., o připuštění osob a vozidel k dopravě na silnicích (řád o připuštění k silniční dopravě), vl. nař. ze dne 19. února 1944, č. 50 Sb., o příslušnosti ve věcech připuštění k silniční dopravě a chování v silniční dopravě, vl. nař. ze dne 23. června 1939, č. 168 Sb., o organické výstavbě hospodářství, nař. min. dopravy a techniky ze dne 20. ledna 1943, č. 47 Sb., o doplnění vl. nař. č. 168/1939 Sb. a nař. č. 451/1940 Sb., nař. ze dne 16. prosince 1940, č. 451 Sb., o povinné organisaci dopravních živností, vyhláška min. obchodu, prům. a živnosti ze dne 5. března 1941, č. 104 Sb., kterou se určují dopravní skupiny ústředního svazu dopravy a nařízení min. dopravy a techniky ze dne 20. ledna 1943, č. 48 Sb., o doplnění vyhlášky č. 104/1941 Sb. );
f) věci letecké: ministerstvo veřejných práci
(zákon ze dne 8. července 1925, č. 172 Sb., o letectví, zákon ze dne 2. dubna 1930, č. 48 Sb., jímž se mění některá ustanovení zákona ze dne 8. července 1925, č. 172 Sb. z. a n., o letectví).
Silný vliv, zajištěný jednotlivými ustanoveními citovaných zákonných předpisů, uplatňovalo v dopravě i ministerstvo financí.
Z přehledu vyplývá, že věci dopravní v čs. republice před r. 1938 — nehledíme-li k poštovní dopravě, která až do vydání vládního nařízení ze dne 4. listopadu 1938, č. 269 Sb., byla spravována vlastním ministerstvem pošt a telegrafů — obstarávalo pět různých resortů.
2. Snahy o sjednocení státní dopravní správy v čs. republice před r. 1938.
Roztříštěnost věcí dopravních do několika resortů způsobovala obtíže vždy, když se zájmy jednotlivých dopravních složek střetly; názorně se projevovaly zejména v poměru železnice k silniční dopravě mezi ministerstvem průmyslu, obchodu a živností (na př. při jednání o zákonné úpravě silniční motorové dopravy v r. 1935). Bylo vytýkáno, že "úzké podnikové zájmy železničního podniku, který — dík svému bezprostřednímu začlenění do ministerstva železnic — má přímé význačné zastoupení ve vládě, znesnadňují a vědomě brzdí rozvoj racionelnějšího dopravního prostředku". Proti tomu se železnice bránila poukazem na to, že "nelze rozrušit dopravní systém železniční, který je dobře vybudován, má povahu dopravního prostředku všeobecného, representuje podstatnou část národního jmění a slouží širším zájmům národohospodářským i sociálním". K vyřešení problému bylo voláno hospodářskou veřejností po takovém nestranném orgánu státní moci, který by — jsa nadán vrchnostenskou pravomocí v celém dopravním oboru — měl náležitou ingerenci národohospodářsky účelně koordinovat a po případě i reglementovat všechny složky dopravní, tedy i dopravu železniční. Tímto orgánem mělo býti ministerstvo dopravy.
Potřeba účelně koordinovat dopravní složky došla svého vyjádření ve zřízení "Komise pro sdělání celostátního dopravního plánu" podle usnesení vlády z 12. dubna a 4. července 1935. Tato komise, jež jinak vykonala cenné přípravné studie, neměla však rozhodovací pravomoci a mohla se proto omezovati jen ha dobrozdání. V této komisi byl podán návrh na reorganisaci správy dopravy zřízením jednotného ministerstva dopravy. Projednání návrhu však bylo odloženo pro pozdější stadium prací s odůvodněním, že řešení této otázky vyplyne z prozkoumání jiných dílčích otázek. Do roku 1938 tyto dílčí otázky nebyly vyřešeny (srv. "Zprávu o činnosti komise pro dopravní plán ČSR" z r. 1938).
2*
Zvlášť důležitým posílením snah o vytvoření ministerstva dopravy byly hospodářské neúspěchy čs. státních drah, jež byly mimo všeobecné příčiny (krise, automobilová soutěž) spatřovány též v jejich. metodách správních, provozních a pracovních, které svým přizpůsobením k metodám vlastní státní správy jsou naprosto nevhodné pro obhospodařování dopravních podniků" (Průmyslový věstník č. 50/ 1988 a j. ). Náprava byla spatřována v odloučení železničního provozu a jeho správy od státu, t j. ve vybudování podniku čs. státních drah, autonomního po stránce správní (jako právnické osobnosti s vlastními vedoucími orgány, co nejméně v podnikových věcech závislými na státní správě), po stránce finanční (hospodaření na vlastní účet) i politické (zmenšení možnosti škodlivých politických vlivů). Podnik tím měl nabýti více volnosti k provedení vnitřních správních i provozních opatření — podle obdoby soukromého podnikání —, -žádoucích k jeho ozdravění; bylo poukazováno na to, že ví. nařízení č. 206/1924 Sb.. jež ponechalo vrchní vedení podniku nejvyššímu správnímu úřadu, nedává této volnosti.
V čele autonomního podniku měly být vlastní správní orgány, obdobné správním orgánům velkých subjektů soukromého hospodářství, a to správní výbor (obdoba správní rady u akciové společnosti), jehož pravomoc by se taxativně omezovala na nejzávažnější věci vedení podniku, a generální ředitel, v jehož osobě by se soustřeďovalo vlastní vedení a správa provozu. Od funkce generálního ředitele byla očekávána stabilita vedení provozu a jeho zodbornění, rychlé tvoření vůle (rychlé rozhodování) a zdůraznění osobní iniciativy a odpovědnosti ve vedení. V tomto směru se nesly všechny návrhy čs. průmyslu (srv. na př. memorandum čs. průmyslu, Dopravní program" z roku 1935 i výroční publikaci. "Hospodářská politika čs. průmyslu v letech 1918—1938"), všechny odměněné návrhy ze soutěže Masarykovy Akademie práce z r. 1931 (z nich nejvýznačnější Ing. Machaly a Dr. Rataje; návrh Ing. Machaly byl vydán knižně, části návrhu Dr. Rataje byly otištěny v časopise pro železniční právo a politiku, v dalším jen "časopis") a různé články v odborné literatuře (srv. její přehled v článku Dr. Mikan: "O přebudování podniků ČSD a ČSP a o novou úpravu veřejné správy dopravní" v časopise č. 1/1939); zvláštní zmínky zaslouží elaborát Dr. Čermáka, zadaný r. 1931 Rašínovu fondu k soutěži o reformě vládního nařízení č. 206/1924 Sb.
Ke konkrétním výsledkům v tomto směru dospěly v r. 1938 práce "komise pro zhospo-
dántění veřejné správy", zřízené vládním nařízením ze dne 22. července 1932, č. 125 Sb. Tato komise předložila vládě "Návrh zákonných předpisů o zřízení samostatného podniku ČSD", vypracovaný podnikovým výborem komise (Dr. Havelka, Ing. Koller, Ing. List, Ing. •Mixa, Ing. Strnad, Dr. Šlechta a j. ). Návrh byl doložen obšírnou důvodovou zprávou (zpra. coval Dr. Kunc). Předpokládal vytvoření ministerstva dopravy i "s ostatními složkami dopravními a za tohoto předpokladu vylučoval podnik ČSD z přímého svazku se státní správou jak organisačně, tak finančně. Podnik ČSD měl tvořiti samostatnou právnickou osobu, která měla hospodařiti zásadně na vlastní podnikatelské risiko. Bezprostřední řízení provozu bylo vloženo do rukou generálního ředitele, čímž mělo býti zaručeno jednak rychlé rozhodování, jednak jednotná linie vedení. Nejvyšším orgánem správním měl býti správní výbor s taxativně vymezenou pravomocí. Finanční vztahy mezi státem a podnikem měly býti upraveny dlouhodobě podle podrobně vypracovaného finančního plánu tak, aby se vyloučilo nebo zmenšilo nebezpečí trvalé pasivity podniku a zlepšila se i jeho soutěživost. Spory mezi podnikem a státem měl rozhodovati v určitých věcech nezávislý železniční soud. účelem této organisace bylo zejména získati pro podnik ČSD organisační formu, která měla umožniti vnitřní jejich racionalisaci.
Důvodová zpráva k tomuto návrhu obsahovala rozbor podnikového zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb., a jeho prováděcího nařízení ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb., i rozbor hospodářství ČSD a zásady řešení. Obsahovala zejména též souhrnné kritické zhodnocení platné úpravy jak po stránce správní, tak hospodářské, i kritické zhodnocení jejich důsledků; je cenným přínosem pro rozbor i řešení problému. Některé její úsudky proto v dalším na některých místech citujeme.
Je třeba ještě zvlášť zdůraznit motivy uvedených snah po jednotném ministerstvu dopravy: nebyla to snaha rozšířit působnost ministerstva železnic, nýbrž naopak vybudovat v podstatě nový orgán pro nestranné a jednotné vedení státních věcí dopravních, který měl míti možnost užíti vrchnostenské pravomoci k národohospodářsky účelné úpravě všech druhů dopravy — tedy i dopravy železniční. Podnik železniční měl býti od státu co nejvíce vzdálen (co nejvíce autonomní), ve vnitřním hospodaření a provozu (v podnikové sféře) mu měla býti ponechána co největší volnost, v dopravní politice vrchnostenského ministerstva dopravy měl však míti v poměru k ostatním podnikatelským dopravním složkam úlohu podniku rovnocenného, nikoli nadřaděného.
3. Sloučení s ministerstvem pošt; plánování organisace státní dopravní činnosti po 30. září
1938 do revoluce 1945. (Vládní nařízení č. 269/1938 Sb. a vl. nař.
č. 2/1939 Sb. II. )
Uvedené snahy nevedly již k cíli. Až po 30. září 1938 bylo — bez iniciativy ministerstva zeleníc nebo pošt — sloučeno ministerstvo železnic s ministerstvem pošt vládním nařízením ze dne 4. listopadu 1938, č. 269 Sb., a jejich působnost přenesena na nově zřízené ministerstvo dopravy (§ 4). Pochopitelně to nebylo ministerstvo dopravy ve smyslu výše uvedených úvah. Poznamenati však třeba, že agendy obou bývalých ministerstev byly dočasně v ministerstvu dopravy promíseny srv. Věstník ministerstva dopravy č. l z r. 1939)
— mimo věci výlučně provozní —. což způsobilo značné věcné nesnáze (odlišnost obou agend) i psychologické (ztráta vedoucích míst, pocit, že větší složka železniční pohlcuje druhou).
Byla však dále sledována myšlenka pouze vrchnostenského ministerstva dopravy, zahrnujícího všechny složky dopravní. Plánováno bylo vybudování zcela autonomního podniku, slučujícího dosavadní podniky ČSD a ČSP v jediný podnik. Dráhy a pošty v zemích českých" (DPČ) a dobudování ministerstva dopravy tak, že by obstarávalo výlučně vrchnostenskou pravomoc nejen ve věcech dopravy železniční a poštovní, ale i dopravu silniční a vodní, při čemž budování, udržování a správa (bez úkonů povahy vrchnostenské) silnic a vodocestných staveb měly zůstati v ministerstvu veřejných prací.
Příslušná osnova zákonné úpravy byla však vládou schválena jen jako torso. Vládním nařízením ze dne 20. ledna 1939, č. 2 Sb. II., bylo totiž uzákoněno sloučení podniků ČSD a ČSP
— věc sporná—, vytvořeno i výsostné ministerstvo dopravy, ale jen pro věci železniční a poštovní Sloučení podniku ČSD a ČSP bylo motivováno hlavně možností administrativních úspor (sloučení ředitelství úprava úkonů společných v provozu atd., srv. důvodovou zprávu k vl. nař. č. 2/1939 Sb. II., a výše cit. článek v časopise č. 1/1939). Věc v zásadě nesporná, t. j. začlenění ostatních složek dopravních do působnosti jednotného ministerstva dopravy, schválena nebyla; usnesením vlády byla jen vytvořena meziresortní komise, která měla zkoumati v uvedeném směru možnost budování ministerstva dopravy. Komise se však do 15. března 1939 ani nesešla.
Vládním nařízením ze dne 24. února 1939, č. 30 Sb. II., byly vymezeny pro obor dřívějšího ministerstva pošt a telegrafů věci státní výsosti a úkony povahy podnikové, usnesením z téhož dne schválila vláda ještě nový organisační řád podniku "Česko-Slovenské dráhy & pošty v zemích českých" (Věstník min. dopravy č. 12/1939); další opatření předvídané ve vl. nař. č. 2/1939 Sb. II., však již uskutečněna nebyla, neboť z příkazu okupantů bylo ví. nař. č. 2/1939 i vl. nař. č. 30/1939 Sb. II v celém rozsahu zrušeno. Stalo se tak vládním nařízením ze dne 13. července 1939, č. 178 Sb., o "Protektorátních drahách Čech a Moravy a o Protektorátní poště Čech a Moravy". Podle tohoto nařízení byly podniky ČSD a ČSP opět odloučeny a zůstaly nadále na- sobě nezávisle spravovanými podniky podle podnikového zákona č. 404/1922 Sb. a podnikového nařízení č. 206/1924 Sb. V jejich čele byli ustanoveni generální ředitel drah a generální ředitel pošt, oba bezprostředně podřízeni ministru dopravy (§ 3). Společnou jim zůstala pouze osoba ministra dopravy, neboť i ve vnitřním rozčlenění zůstaly železniční správa i poštovní správa, které dohromady tvořily ministerstvo dopravy, samostatné a s vlastními presidiy.
4. Sloučení s ministerstvem veřejných prací.
K sloučení věcí veřejné dopravní správy přesto došlo, a to vládním nařízením ze dne 15. dubna 1942, č. 14 Sb., ve znění vládního nařízení ze dne 15. června 1942, č. 208 Sb., o nové organisaci některých ústředních úřadů. Podle § 2 tohoto nařízení se změnil název ministerstva dopravy na ministerstvo dopravy a techniky. Do jeho působnosti přešly z působnosti ministerstva průmyslu, obchodu a živností věci všeobecné dopravy a lodní stavby, čítajíc v to věci přístavní a přístavní zařízení, zejména též skladišť v přístavech, z působnosti ministerstva zemědělství věci vodního hospodářství a vodního práva, jakož i zemědělské vodní stavby, z působnosti ministerstva veřejných prací všechny věci s výjimkou věcí stavební policie, výstavby měst a prostorového plánování, hornictví a hutnictví, pojištění u báňských bratrských pokladen, věcí přesného měření a cejchování, puncovnictví, zkoušení a označování ručních střelných zbraní; do působnosti ministerstva dopravy a techniky v zásadě přešly také věci hospodaření energií, všeobecného strojnictví a chemie, jejich správa byla však svěřena na dobu války ministerstvu hospodářství a práce.
Uvnitř nově vytvořeného ministerstva dopravy a techniky se sloučení veřejné dopravní