hospodářských úsecích počet pracujících a zejména stoupne-li přiměřeně i produktivita práce.

Vyšší produktivita práce je odůvodněna tam, kde nová strojní zařízení umožní racionálnější výrobu, kde se zlepší organisace práce, kde se odstraní nízký pracovní výkon a zamezí vysoká nepřítomnost v práci a fluktuace. Vyšším pracovním výkonem, plánovitou mechanisací a dokonalejší organisací práce bude možno do konce roku 1953 zvýšit produktivitu práce ve srovnání s rokem 1948 především v zemědělství a lesnictví asi o 20% a ve stavebnictví o 53%; v průmyslu se zvýší v průměru asi o 32% a v dopravě asi o 30%. Toto zvýšení produktivity práce je předpokladem úspěšného splnění pětiletého plánu a bude k němu třeba mnohých opatření technických, organisačních a sociálních. Zejména bude podchycena tvůrčí iniciativa pracujících, zdokonalena spolupráce mezi vedoucími a zaměstnaneckými organisacemi, zlepšovány pracovní methody, zdravotní podmínky v práci atd. Předním úkolem při tom bude hospodársko-politické uvědomování nejširších vrstev o významu zvyšování produktivity jako podmínky urychleného tempa výstavby celého hospodářství.

V jednotlivých hospodářských úsecích bude kromě toho třeba zvýšit i celkový počet pracujících; toto zvýšení však nemusí být a nebude vždy úměrné vzrůstu výroby a ostatní hospodářské činnosti, neboť rozvojovými investicemi, modernisací strojového zařízení, zdokonalenou organisací práce a zvýšeným pracovním úsilím bude možno dosáhnout lepší výroby. Pětiletý plán předpokládá, že se stavy pracujících mezi rokem 1949 až 1953 v nejdůležitějších úsecích zvýší takto:

Vcelku se zvýší v pětiletém plánu počet pracujících v hospodářských úsecích asi o 482. 000 osob. Naproti tomu se sníží stav pracujících ve veřejné správě, v obchodě, v peněžnictví, v pojišťovnictví a v zemědělství asi o 205. 000 osob, takže výsledné zvýšení počtu pracujících bude během pětiletého plánu činit 277. 000 osob. V jednotlivých hospodářských úsecích budou samozřejmě nahrazovány

*) O tento počet se zvýší stav stálých zaměstnanců v zemědělství, zatím co počet všech činných osob se v tomto úseku sníží během pětiletky asi o 5%.

úbytky, nastalé úmrtím, pensionováním, provdáním nebo přechodem do jiného úseku.

Přírůstky pracovníků v jednotlivých hospodářských úsecích jsou odůvodněny výší výrobních úkolů, při čemž se však zároveň přihlíží k plánovaným investicím, jimiž mají být pracovní síly uspořeny, a k úkolům v oboru organisace práce a zvyšování pracovního výkonu.

Při včleňování nových pracujících i při revisích dosavadního stavu budou vedoucí podniků, závodů, úřadů a institucí spolu s organisacemi zaměstnanců dbáti, aby stav zaměstnanců v jednotlivých podnicích nepřekročil počet, nezbytně nutný při plném využití pracovní doby a při správném zařadění jednotlivých pracujících. S lidským činitelem se musí ve všech úsecích co nejlépe hospodařiti, protože reservy pracujících jsou omezené; kromě toho je nutno všude zvyšovati produktivitu práce.

V zemědělství je zvýšení počtu stálých zaměstnanců nutné proto, že zemědělství trpí, zejména v českých zemích, trvalým nedostatkem pracovníků, zvláště ve výrobě živočišné. Mechanisací se sice uspoří část lidské práce, avšak plánované zvýšení výroby o 16% ve srovnání s výrobním úkolem, stanoveným na rok 1948 původně v zákoně o dvouletém plánu, si přece vyžádá určitého přírůstku stálých pracovníků, který ovšem bude mít klesající tendenci. Také v lesnictví bude třeba nových pracujících pro zvládnutí úkolů rozvojových a těžebných, zejména v českém pohraničí.

Pokud jde o průmysl, vyžádá si zvýšení celkového objemu průmyslové výroby o 57% v roce 1953 proti roku 1948 značného přírůstku nových pracovníků. Zejména hutnictví a kovoprůmysl má úkoly zcela mimořádné. V plánu pracovních sil připadají proto na tato dvě odvětví téměř dvě třetiny z celkového přírůstku pracujících v průmyslu. Zvláštní pozornost bude třeba věnovat otázce zvýšení přitažlivosti dosud zanedbávaných průmyslových odvětví, jako jsou doly, průmysl kamene, zemin a keramiky a pod.

Ve stavebnictví se podle plánu zvýší počet pracujících asi o 50% proti roku 1948. Splnění vysokého úkolu stavebnictví bude podmíněno značným zvýšením produktivity práce. V železniční dopravě se počítá s mírným poklesem celkového počtu pracujících, se zvýšením se počítá v přepravě silniční, letecké a poštovní; zvláštním úkolem bude zařadit vyšší počet žen do dopravních zaměstnání. Potřeba pracovních sil ve zdravotnictví, sociální péči, kultuře a školství souvisí se zvýšeným významem těchto odvětví v pětiletém plánu.

Zvýšení počtu pracovníků je omezeno velikostí zdrojů, z nichž se budou pracovní síly čerpat a jejich regionálním rozložením. Především se počítá s populačním přírůstkem, který však v důsledku nastupujících slabých ročníků dorostu z let předválečné hospodářské krise nebude vysoký; v českých zemích dojde dokonce ke snížení počtu osob v produktivním věku, které však bude více než vyváženo přírůstkem na Slovensku. Dalším zdrojem-bude reemigrace. Zvýšení procenta pracujících z celkového počtu osob v produktivním věku se dosáhne zejména začleněním žen z domácností a osob se sníženou pracovní schopností. V roce 1947 bylo v povoláních (i s pomáhajícími členy rodin) 91, 5% mužů a 52% žen v produktivním věku. ženy tedy budou vydatnějším zdrojem pracovních sil než muži a bude třeba učiniti včas všechna opatření, která umožní práci žen. Zvláštní pozornost bude věnována osobám vyhýbajícím se práci, jejichž pracovní začlenění jest otázkou především morální.

Vedle začleněni nových pracovníků bude provedena i redistribuce dosavadních pracovních sil. Zejména z rodinných příslušníků v zemědělství bude při plánované mechanisaci zemědělské práce možné mobilisovat značné zálohy, zvláště na Slovensku. Dále bude možné převést určitý počet zaměstnanců z obchodu, •L peněžnictví, z pojišťovnictví a z veřejné administrativy do výrobních úseků. To se však stane jen v menší míře; snížení počtu zaměstnanců se v těchto úsecích dosáhne hlavně tím, že nebude plně nahrazován úbytek, vzniklý pensionováním, úmrtím a provdáním. Tyto přesuny z administrativních a obchodních úseků do úseků výrobních budou předmětem zvláštních opatření v pětiletém plánu.

Z plánu pracovních sil vyplývají důležité úkoly pro plánování oblastního rozmístění nových rozvojových investic. Výrobní plány mají namnoze tendenci umisťovat nové výrobní úkoly do nynějších průmyslových aglomerací, které trpí nedostatkem pracovních sil. V zájmu mobilisace reserv pracujících bude třeba rozšiřovat pracovní příležitosti především v krajích vykazujících tyto reservy. Pokud bude nutné umístit nové výrobní investice ve střediscích dosavadních, bude zároveň třeba pamatovat na výstavbu bytů a ostatních sociálních zařízení.

Vzhledem ke klesajícímu počtu patnáctiletého dorostu nebude možno plně uspokojit nároky průmyslu a řemesel, pokud jde o dorost. Výrobní úseky si budou opatřovat kvalifikované síly i plánovitým vyhledáváním a školením středních a vedoucích kádrů z řad pracujících. Včleňování dorostu se bude provádět podle

předem stanovených distribučních plánů se zřetelem k hospodářským potřebám státu a k duševním a tělesným schopnostem mládeže. Všemi těmito opatřeními se podaří vyvážit plánovanou maximální potřebu pracovních sil s mobilisovatelnými zdroji. Platí ovšem i pro naše poměry zkušenosti ze sovětského plánování: "Rozhodující otázkou při uskutečňování pětiletého plánu je včlenění, nové pracovní síly do průmyslu, dopravy a stavebnictví. U nás je nemálo hospodářských činitelů, kteří spoléhají na to, že pracovní síla jim bude "přidělena" na základě mobilisace. Takovíto hospodářští činitelé nechápou, že nesnáze s pracovními silami v poválečné situaci nejsou nepředvídatelné, že tyto nesnáze je možno zdolati jen přechodem k novým náborovým a pracovním methodám. Je nutno všemi prostředky mechanisovat práci a vytvořiti v podnicích lepší podmínky organisace práce i života, které by ulehčily práci a zvýšily kvalifikaci dělníků... "

Hospodaření se surovinami a jejich bilance.

Splnění výrobních úkolů pětiletého plánu předpokládá úsporné hospodaření se základními surovinami a hmotami, které budou v široce rozvinuté hospodářské aktivitě pětiletého plánu namnoze i nadále úzkými místy. Nutnost hospodárnosti při jejich spotřebě je diktována zejména skutečností, že československo je v surovinách státem vysloveně dovozním. Ve srovnání s dvouletým plánem bude situace v surovinovém hospodářství obtížnější potud, že plný běh výroby vyčerpal původně nahromaděné zásoby, takže bude už od začátku třeba zvýšeného tlaku k hospodárnějšímu užívání surovin. Výhodou naproti tomu jest, že ve dvouletém plánu byla jednak administrativa hospodaření s některými surovinami (železo a kovy) zdokonalena, jednak u některých dalších surovin a hmot přídělový režim nově zaveden (cement, cihly, řezivo).

Bilance surovin vycházejí ze zásady nejvyššího využití všech domácích zdrojů. Jsou sestaveny tak, že budou spotřebitele nutit k vyhledávání a využívání všech úspor při spotřebě surovin, a to úpravou příslušných strojních zařízení, způsobu práce, tvořením přiměřených zásob a pod. V pětiletém plánu bude tato úsporná činnost co nejvíce zintensivněna a bude se dbát na přesné dodržování stanovených spotřebních norem. Na úhradové straně bilancí jednotlivých surovin jsou vedle pravděpodobně dosažitelných výsledků těžby resp. výroby a vedle dovozu započteny už i dosažitelné úspory. Na straně potřeby se pak uvádějí takové pří-. děly pro jednotlivé úseky, s nimiž se vyjde při

zachování nejvyšší hospodárnosti při spotřebě. Kromě toho je na této straně bilance uveden vývoz a nutné zásoby.

Úkoly v oboru hospodárného užívání surovin, pořizování a udržování vhodného strojního zařízení, stupňování jeho výkonnosti, dodržování spotřebních norem a norem o zásobách, snižování odpadů a zmetků ve výrobě a pod. se v jednotlivých letech plánu budou postupně zvyšovat. K jejich plnění přispěje i povšechné plánování snižování výrobních nákladů. Zejména se s největším urychlením vypracují a prohlásí závaznými spotřební normy. Také v plánování surovinových zásob se užije nejpřísnějších měřítek. Spotřebitelům se umožní uzavírání dodávkových úmluv na delší období. Za účelem kontroly správného rozdělení surovin, které by bylo ve shodě s plánem, se postupně vybuduje ústřední evidence dodávek surovin, jež umožní pohotový přehled o stavu zásobování surovinami.

Zákonnými prostředky a jinými opatřeními se zejména zajistí

a) soustavná výchova vedoucích kádrů i ostatních pracujících v závodech a jejich účinné zainteresování na dosažených výsledcích rozšířením systému vhodného odměňování za úspory při spotřebě surovin, za využití odpadků, za návrhy na využití náhradních hmot, za odstraňování zmetků ve výrobě a pod.;

b) stálá propagace nutnosti úsporného hospodaření se surovinami v nejširších vrstvách obyvatelstva;

c) jednotné hromadné organisování sběru odpadků, jichž lze užíti jako důležitých surovin;.

d) urychlené zřízení instituce surovinových a energetických hospodářů ve všech hospodářských úsecích, kteří by, zapojeni na plánovací službu podniků, sledovali plnění úkolů v oboru zhospodárnění;

e) vypracování spotřebních norem pro jednotlivé druhy surovin a norem o udržování zásob;

f) revise technického stavu zařízení výrobních a zařízení, na nichž se suroviny zpracovávají, dále zařízení rozvodných a spotřebičů;

g) zaměření prací plánovacích a konstrukčních orgánů všech hospodářských úseků na snižování spotřeby surovin;

h) postupné budování ústředních evidencí o dodávkách surovin, které umožní kdykoliv dokonalý přehled o stavu zásobování surovinami;

i) soustředění výzkumu na opatření dalších surovin z domácích zdrojů, na zkoumání

možností vedoucích k snížení spotřeby surovin a na průzkum náhradních umělých hmot.

Investice.

Investiční plán je jednou ze základních součástí celkového hospodářského plánu, poněvadž především tímto plánem se určuje tempo hospodářského rozvoje i jeho směr a tím vývoj životní úrovně obyvatelstva. Rozhodnutí o celkovém objemu investiční činnosti v plánu je jedním z nejdůležitějších plánovacích rozhodnutí vůbec, poněvadž se jím — za předpokladu, že už je úplně využito dosavadní výrobní kapacity — z velké části předurčuje výrobní schopnost národního hospodářství jako celku i pro dobu namnoze značně přesahující období plánu. Na rozhodnutí o celkovém objemu plánovaných investic má vedle množství hmotných zdrojů domácího původu nebo dovážených, z nichž možno výrobní zařízení opatřiti, vliv také rozsah spotřeby, plánovaný pro dobu plánu. Třeba ovšem míti na mysli, že teprve investicemi se zjednávají předpoklady pro další rozvoj spotřeby, a že tedy investice jsou jeho podmínkou.

Vzrůst národního důchodu a výše investic jsou tedy ve vzájemné souvislosti. Obecně sice platí, že vyšší procento investic z národního důchodu má za následek větší zkrácení bezprostřední národní spotřeby. V dnešní situaci Československa je však podíl investic na národním důchodu zdůvodněn výstavbou a přestavbou československého hospodářství, která je v důsledku strukturních změn ve světovém hospodářství bezpodmínečně nutná, a bez níž by nebylo možno udržet spotřebu ani na předválečné úrovni, a tím méně pak ji stupňovat podle základních směrnic pětiletého plánu. Předpokládaný vzestup národního důchodu a národní spotřeby si totiž vyžádá značně zvýšeného dovozu surovin a některých potravin. Pro tradiční československý vývoz (textil, sklo, keramika) nenacházíme však pro nastalé strukturní změny světového obchodu odbytiště. Proto musíme přebudovat československý průmysl směrem k odvětvím, pro jejichž výrobu najdeme za změněné situace stálé trhy. Jde především o výrobu strojírenskou, výrobu chemickou a jiné technické výrobky.

Strukturní změny a z nich plynoucí potřeba investic jsou tedy zaměřeny k tomu, aby již během plánu umožnily takové zvyšování spotřeby, které by bez nich v hospodářské skladbě zděděné po kapitalistickém předválečném hospodářství, nebylo možné. Objem plánovaných rozvojových investic v pětiletém plánu tedy nevyplynul z volné úvahy, nýbrž všeobecné hospodářské situace. S tohoto hlediska třeba říci, že celková kvóta investic pětiletého plánu

je bezpodmínečným předpokladem rozvoje národní spotřeby.

Podle vnitřní povahy je z celkových investic pětiletého plánu značná část, podle předběžných odhadů asi 30—35%, investic obnovovacích, jež třeba provést, abychom nežili z podstaty, a které mají být financovány z amortisací. Po odečtení těchto investic zbývá z celkového objemu investic asi 219—235 miliard Kčs akumulace, t. j. investic k rozšiřování národního jmění. Podíl akumulace na národním důchodu bude podle těchto odhadů v pětiletém plánu činiti asi 16—17%. V těchto nových rozvojových investicích je plánována značná část zařízení, jež budou sloužit sociálním, zdravotním a kulturním účelům, tedy k zvýšení životní úrovně. Částka těchto investic činí 28, 6 miliardy Kčs.

Proveditelnost ročních investic jest předmětem zdůrazněné péče jednotlivých úseků pětiletého plánu, zejména také proto, že ve dvouletém plánu nebyl plánovaný investiční program zcela splněn. Pokud jde především o stroje a jiná výrobní zařízení, jež má výra-

Investice byly rozvrženy na jednotlivé hospodářské úseky a odvětví podle základní rozvojové povahy pětiletého plánu a podle pořadí důležitosti jednotlivých úseků a odvětví pro celkový rozvoj hospodářství.

Investice, o kterých byla až dosud řeč, jsou investice pravé. Vedle těchto pravých investic v částce 336, 2 miliardy Kčs se ještě počítá s dalšími investicemi, t. zv. nepravými. Nepravými investicemi nazýváme takové, které nezatěžují výrobu a nevyžadují ani materiálového krytí ani krytí pracovními silami v rámci plánu.

Plán zahraničního obchodu.

Plánování zahraničního obchodu vyvolává specifické problémy, souvisící s povahou tohoto úseku. Na plán zahraničního obchodu působí na rozdíl od ostatních úseků plánu též činitelé, kteří se vymykají dosahu československého hospodářského plánováni. Tento úsek plánu

bět náš průmysl, bylo při plánování průmyslové výroby zajištěno, že kapacitou příslušných průmyslů bude potřebná výroba těchto strojů a zařízení kryta. V dovozním plánu se v příslušných položkách pamatuje na dovoz výrobních zařízení z ciziny. Kapacita stavební výroby bude po provedeném znárodnění, po vhodných jeho organisačních úpravách a po splnění všech předpokladů zvláště v dodávce hmot a v přídělu pracovních sil taková, že stačí pořídit plánované stavby v rozsahu předpokládaném plánem.

Na celkový rozsah investic plánovaných v pětiletce měly vliv jednak přenášené investiční úkoly z dvouletky, jednak rozvojové úkoly, jež jsou podstatou pětiletého plánu, a dále potřeba obnovy. Ve shodě se základní myšlenkou pětiletého plánu je nejvýznačnějším rysem plánu investičního výstavba základního průmyslu, v prvé řadě energetiky, hutí a těžkého strojírenství, jakož i průmyslu chemického, stavebních hmot a vlastního stavebnictví. Na jednotlivé hospodářské úseky jsou investice v plánu rozděleny takto:

musí totiž předpokládat vlivy a účinky zahraničních hospodářských poměrů, neboť vývoj zahraničního obchodu je nejen výslednicí našeho úsilí, nýbrž ve značné míře též výsledkem jednání s partnerem mimo okruh našeho hospodářského plánování. V rámci celkového plánu je plán zahraničního obchodu odvozen z dílčích plánů ostatních, zejména z plánů výrobních, investičních a odbytových. S druhé strany splnění těchto i jiných plánů, budovaných na dovozních předpokladech, může býti dosaženo jen při splnění plánu zahraničního obchodu. Ze zvláštní povahy plánu zahraničního obchodu vyplývá, že jeho splnění závisí především na naší schopnosti krýti potřeby našich zahraničních partnerů za konkurenčních podmínek, hlavně pokud jde o kvalitu výrobků, ceny a dodací lhůty.

Pro rozvoj československého hospodářství je zahraniční obchod zejména vzhledem k závislosti na dovozu surovin do té míry rozhodujícím činitelem, že nutnost změn jeho náplně a směru, vyplývající z nových hospodářských poměrů ve světovém obchodě, byla jedním z nejdůležitějších motivů pro strukturální přeměnu našeho hospodářství, jak je plánována v pětiletém plánu. Tato přeměna umožňuje uplatnění výrobků těch odvětví na zahraničních trzích, pro něž jsou příznivé předpoklady, a odstraňuje nutnost konkurovati na základě hladových mezd, jak tomu bylo při dřívější struktuře našeho hospodářství. Tím se vytváří vývozní předpoklady, které zaručují dovozní možnosti v rozsahu potřebném pro další plánovaný rozvoj našeho hospodářství a vzestup životní úrovně. Plánovaná přestavba, především na poli těžkého strojírenství, je odůvodněna nejen našimi vnitřními potřebami, nýbrž též potřebou přispěti k vývoji výrobních sil a modernisaci států s plánovaným hospodářstvím střední a jihovýchodní Evropy, vyplývající z politického svazku s těmito státy.

Zaměření plánu zahraničního obchodu ke státům s plánovaným hospodářstvím snižuje zároveň citlivost našeho hospodářství na výkyvy ve světovém hospodářství, což je dalším důležitým úkolem pětiletého plánu. Pro naše hospodářství se tak podstatně omezí nekontrolovatelné vlivy hospodářství kapitalistického a sníží se otřesy, které v zahraničním obchodě působí periodické krisové výkyvy tohoto hospodářství. Dosud uzavřené dlouhodobé dohody s většinou států s plánovaným hospodářstvím a další jednání v tomto směru patří k důležitým zjevům strukturální změny československého hospodářství. Podíl států s plánovaným hospodářstvím na našem zahraničním obchodě má ve shodě s tímto vývojem stoupnouti do roku 1953 téměř na polovinu. Tím však není v rámci plánovaného růstu celkového obratu zahraničního obchodu dotčen rozvoj hospodářských styků s ostatními státy, který bude nadále sledován s nemenší intensitou.

Cílem zahraničního obchodu v pětiletém plánu je zajistiti potřebné suroviny a polotovary pro plánovanou výrobu, některá výrobní zařízení pro přestavbu a výstavbu našeho hospodářství, další potraviny a hotové výrobky k plánovanému vzestupu životní úrovně. Dále musí zahraniční obchod opatřiti aktivum pro vyrovnání schodku ostatních složek platební bilance. Splnění těchto úkolů předpokládá značný vzestup objemu zahraničního obchodu. Jeho rozsah má v posledním roce plánu přesáhnouti stav roku 1948 asi o 40%. Pokud jde o věcnou náplň dovozního a vývozního plánu, je v dovoze největším podílníkem odvětví výživy a výroby tex-

tilní; za nimi následují se značně nižšími podíly výroba chemická, kovodělná, hutní a kožedělná a gumárenská. Hlavním vývozcem bude v pětiletém plánu kovovýroba, za níž následuje s méně než polovičním podílem výroba textilní, dále hutní, odvětví výživy a výroba kožedělná a gumárenská.

Hlavním problémem našeho zahraničního obchodu je vývoz, který musí opatřiti devisy, aby bylo možno uskutečniti potřebný dovoz a uhraditi schodek platební bilance. Splnění vývozního plánu co do absolutní výše, oblastního rozmístění, druhů zboží i časového rozložení si vyžádá plného porozumění všech zúčastněných činitelů a nejvyššího vypětí sil všech, kteří jsou přímo či nepřímo činni v zahraničním obchodě. Je totiž třeba počítati s ostrou soutěží, neboť světové trhy ovládají nyní opět kupci a nikoli prodavači, jak tomu bylo po válce. S druhé strany bude ovšem příznivě působiti plánovaná přeměna naší výrobní struktury zdůrazněním oněch odvětví, která ve změněné situaci hospodářské mají nejlepší vývozní vyhlídky. Tím bude náš zahraniční obchod postaven na zdravější základnu, jež zabezpečí stálý vzestup hospodářství a poskytne odolnost proti rušivým vlivům zahraničních kapitalistických hospodářství.

Problém opatření potřebných devis je však třeba řešiti nejen plněním vývozních úkolů, nýbrž i nejvyšší úsporností "v dovozu při plném využití všech domácích zdrojů a prostředků jakéhokoliv druhu. Dále je třeba dbáti na nejvýhodnější způsob provádění zahraničního obchodu, zejména na ceny, za něž budeme vyvážet a dovážet, a na vedlejší výlohy. Vyloučení zbytného dovozu a hospodárné provádění zahraničního obchodu znamená devisovou úsporu, jež snižuje rozsah vývozu, nutného pro úhradu dovozu a schodku platební bilance, a umožňuje tak ponechání zboží, které by jinak muselo býti vyvezeno, vnitřní spotřebě. Je proto třeba vynaložiti i na tomto poli nemenší péči o dosažení nejúspěšnějších hospodářských výsledků.

ústředním problémem zahraničního obchodu je tedy na jedné straně úsilí o splnění vývozního plánu, především výrobou kvalitních a konkurence schopných výrobků i dodržováním sjednaných dodacích lhůt, na druhé straně snaha po úspornosti při spotřebě dovážených statků, zejména surovin se zřetelem k naší závislosti na jejich dovozu, úspěšné dosažení těchto předpokladů vyžaduje od pracujících i všech vedoucích kádrů účinnou a iniciativní spolupráci a pochopení tohoto základního problému našeho hospodářství.