tetických paliv, dusíku, plastických hmot, minerálních olejů, barev a laků, umělých vláken všeho druhu, výrobků suché destilace dřeva a j. účelem tohoto rozšíření chemických výrob je zejména zmenšení závislosti v těchto oborech na cizině a uspokojení domácí potřeby chemických polotovarů pro další zpracování průmyslové, pro zemědělství, po případě pro přímou spotřebu.

Celková výroba chemického průmyslu vzroste v pětiletce "ve srovnám s r. 1948 o 62%. Přitom se zvětší výroba umělého hedvábí o 124%, mýdla o 147%, základních léčiv o 105% atd.

Z plánovaných investic připadá více než 60% na investice rozvojové v oborech, jež byly uvedeny výše.

Počet zaměstnanců v chemickém průmyslu se do roku 1953 zvýší na 86. 100 osob, což zná-, měna proti r. 1948 vzestup o 23%. Zároveň je plánováno zvýšení produktivity práce o více než 30%; hodnota výroby připadající průměrně na jednoho zaměstnance se má zvýšit ze 310. 000 Kčs na 407. 000 Kčs, t. j. o 31%.

6. Průmysl sklářský.

Sklářský průmysl vykazuje ve dvouletce stoupající výrobu přes nepříznivé podmínky, které panují v tomto odvětví od konce války. Bylo a je nutno navazovat obchodní spojení na zahraničních trzích, přerušená během války, nahraditi odsunuté zaměstnance a vyškoliti nové pracovníky. Dvouletý plán splnil sklářský průmysl za období od ledna 1947 do června 1948 průměrně na 100, 8%. Za první pololetí 1948 se zvýšila proti stejnému období 1947 výroba plochého skla o více než 10% a výroba dutého skla o 7%.

V pětiletce má sklářský průmysl rozšiřovati dále svoji výrobu, jednak aby uspokojil zvýšenou domácí spotřebu, jednak aby plnil exportní úkoly. Výroba bude orientována na technické druhy skla.

Úhrnná hodnota výroby sklářského průmyslu vzroste proti roku 1948 o 12%. Přitom se zvýší výroba v českých zemích o 7%, kdežto na Slovensku o 128%, což souvisí s industrialisací této oblasti. Z jednotlivých úkolů je plánováno zvýšení výroby dutého skla o 14% a drobného skla o 33%. Na zvýšení výroby dutého skla má hlavní podíl předpokládané zvýšení výroby lahví, obalového skla, laboratorního, chemického a technického skla. V drobném skle podstatné rozšíření nastane v důsledku zavedení výroby skleněného vlákna. Ve

výrobě plochého skla se počítá jen s mírným stoupnutím výroby proti plánu na rok 1948 v důsledku předpokládaného poklesu odbytu na zahraničních trzích.

Splnění výrobních úkolů ve sklářském průmyslu si vyžádá provedení nezbytných investic, z nichž je asi 40% rozvojových. V pětiletce budou dobudovány závody na laboratorní sklo, aby byl uspokojen zvýšený požadavek průmyslu chemického a farmaceutického. Také velký zájem na zahraničních trzích o toto sklo vyžaduje urychleného rozšíření výroby. Dále budou: dobudovány, po případě vybudovány, závody na skleněná vlákna; dokončena továrna na stavební a pěnové sklo; dokončena přestavba sklárny pro soustředěnou výrobu barevných lahví; dobudována přestavba sklárny na osvětlovací sklo; provedena přestavba sklárny na výrobu lahví, obalového a stavebního skla; dokončena stavba závodu a zařízení automatické výroby žárovkových baněk a j.

Produktivita práce v průmyslu sklářském se zvýší; i hodnota výroby na hlavu má být v r. 1953 vyšší o 21% proti roku 194"8.

Ve výzkumnictví se počítá s vyřešením některých yýzkumnických úkolů, souvisících s novou orientací výroby sklářského průmyslu.

7. Průmysl kamene, zemin a keramiky.

Ve spojitosti s plánem stavebnictví stanoveny byly tomuto odvětví průmyslu rozsáhlé výrobní úkoly již ve dvouletce. Průmysl splnil výrobní plán za období od ledna 1947 do června 1948 průměrně na 101, 6%. Přesto však z celého výrobního úkolu dvouletého bylo uskutečněno do pololetí 1948 jen asi 60%, takže na poslední čtvrtinu dvouletky by ještě zbývalo 40% plánované výroby. Výroba hlavních stavebních hmot byla však v období dvouletky značně vystupňována. Za první pololetí 1948 bylo na př. vyrobeno téměř 294 mil. cihel, čili o 70% více než ve stejném období 1947. Výroba krytinových tašek činila 631/2 mil. kusů a stoupla o více než 30%.

Pětiletý plán ukládá průmyslu kamene, zemin a keramiky další rozvojové i výrobní úkoly ve spojitosti s rozsáhlým plánem činnosti stavební.

Výroba celého odvětví vzroste podle plánu do r. 1953 o 59% proti r. 1948. Přitom se zvýší výroba cementu o 64%, nepálených cihel o 110%, pálených cihel o 38%, tašek pálených o 37%, vápna o 61%, technického porcelánu o 114%, brusných prostředků umělých o 105%.

Zvýšené výroby bude dosaženo jednak v dosavadních závodech, jež budou dílem rozšířeny a dílem zmodernisovány, jednak v závodech nových, jejichž vybudování se plánuje v pětiletce. Z celkové částky plánovaných investic je určeno asi 70% na investice rozvojové. Je počítáno v českých zemích s vybudováním nového závodu na technický porcelán, nových cementáren, nového závodu na užitkový porcelán, nového závodu na stavební keramiku a kameninu, nového závodu na dinas, nové vápenky a několika nových cihelen. Na Slovensku bude postavena nová cementárna, dva nové závody na žárovzdorné zboží, několik nových cihelen a vápenky a dokončen závod na dinas.

Pro plánovanou výrobu bude tento průmysl v r. 1953 potřebovati 106. 000 osob, takže počet zaměstnanců se proti roku 1948 o něco zvýší. Je to vzestup menší než plánovaný vzestup výroby, takže produktivita práce se zvyšuje.

8. Průmysl papírenský.

Ve dvouletce byly stanoveny papírenskému průmyslu základní úkoly v oboru výroby buničiny, papíru, lepenky a dřevoviny. Průmysl pracoval ve většině oborů nad plán, ačkoliv trpěl četnými nesnázemi. Za období od ledna 1947 do června 1948 splnil průmysl výrobní plán průměrně na 111%.

V pětiletce se plánuje další rozvoj papírenského průmyslu zvýšením jeho výroby, zároveň však se předpokládají mnohé změny v technologii i v celkovém zaměření v upotřebení papírenských výrobků. Základním problémem je zaopatření průmyslu hlavní surovinou, jíž je dřevo. Jelikož dřevo patří mezi úzká místa plánu a je nutno, aby dané jeho množství bylo účelně rozděleno mezi všechna zprostředkovatelská odvětví (dřevoprúmysl, papírny, chemie) a přímou spotřebu, bude třeba dalekosáhlého zhospodárnění. Dále se pamatuje na lepší využití druhů dříví, jichž dosud nebylo dostatečně používáno (na příklad buk). Ve spotřebě papíru bude třeba rovněž větší úspornosti (zejména v balení, v podpalu a j. ), aby větší části vyrobeného papíru než dosud bylo možno použít k technickým účelům (natronový papír na výrobu pytlů, motouz do samovazačů atd. ).

Plánovaná výroba papírenského průmyslu se zvýší od r. 1948 do r. 1953 o 41%. Přitom je v plánu ustanovena úspora v přídělu jehličnatého dřeva až do 12. 7%. V jednotlivých úkolech je vývoj výroby plánován takto ve srovnání s rokem 1948: výroba buničiny vzroste o 25%, papíru o 35%, lepenky o 49%.

Plánované investice jsou dílem modernisační, dílem rozvojové. Z posledně jmenovaných jsou nejdůležitější výstavba nového závodu na výrobu sulfátové buničiny pro cementové pytle a ostatní obalové papíry, výstavba nového závodu na výrobu viskosové buničiny z listnatého dřeva a výstavba závodu na výrobu lepenky z listnatého dřeva. Ostatní investice jsou věnovány z části na rekonstrukci výroby a z části na zhospodárnění a úsporu suroviny.

Pětiletý plán počítá s přírůstkem 1. 600 pracovních sil, což je asi 4, 7% stavu z r. 1948. Zároveň se plánuje zvýšení produktivity, jež se projeví vzrůstem průměrné hodnoty výroby na jednoho zaměstnance ze 196. 000 Kčs na 265. 000 Kčs, t. j. na 135%.

Výzkumnictví v oboru buničiny bude mít za úkol hledat zejména náhradu dřeva jinými surovinami atd. Výzkum se musí zabývat i studiem obalové techniky, zvláště s ohledem na obaly používané pro produkty výživy.

9. Průmysl dřeva.

Dřevařský průmysl ve dvouletém plánu stál před úkolem rychlého zpracování zásob přetěžené kulatiny, zachované ještě z doby okupace, která rychle podléhá zkáze. Průmysl tento úkol dobře plnil již v letech 1947/48, kdy výroba základních úkolů byla překročena. Výroba v roce 1947 se mohla zdárně rozvíjet vzhledem k tomu, že byly ještě větší zásoby dřeva v závodech z doby války a v důsledku menší spotřeby v ostatních sektorech. V r. 1948 pociťuje se již větší nedostatek dřeva následkem vyčerpání přebytků a stoupající spotřeby na domácím trhu. Za období od ledna 1947 do června 1948 splnil dřevařský průmysl výrobní plán průměrně na 107. 8%.

V pětiletém plánu nutno počítati se zvyšovaným nedostatkem dřeva v důsledku stoupající potřeby všech sektorů. Naproti tomu nastane během jednotlivých let pětiletého plánu pokles těžby dřeva na úroveň přírůstkových možností v lese a s ohledem na potřebu našetřování válečných a kalamitních přetěžeb. Dřevoprůmysl bude proto musit v pětiletém plánu provést rozsáhlá opatření ke snížení spotřeby dřevní suroviny, a to ve zvýšení výtěže a ve zpracování veškerého odpadu na hodnotné výrobky. Platí zde obdoba toho, co bylo uvedeno u průmyslu papírenského.

V průmyslové části tohoto odvětví má být během pětiletého plánu zvýšena hodnota výroby ve srovnání s rokem 1948 o 26%. Přitom výroba v českých zemích stoupne o 10%, na Slovensku o 31%. Zvýšení výroby nastane

4*

u překližek a dýh a dále u výrobků, které vyžadují poměrně málo dřeva.

Pro splnění výrobních úkolů v pětiletém plánu a pro dosažení potřebných úspor ve výrobě a zhodnocení odpadu byl dřevoprůmyslu přidělen podíl na investicích, z nichž asi 35% připadá na investice rozvojové. Z celkové investiční kvóty připadá 40% na české země a 60% na Slovensko. Investice slouží zracionalisování výroby, přeorientování drobných podniků řemeslných na průmyslové, koncentraci pilařské výroby a industrialisaci Slovenska. V pětiletém plánu má být zejména na Slovensku dobudován dřevodělný kombinát, vybudován kombinát na zpracování listnatého řeziva, vystavěna továrna na dřevovláknité desky a závod na překližky a dýhy, dále v českých zemích dostavěna továrna na dřevovláknité desky, rekonstruovány továrny na ohýbaný nábytek a vystavěna továrna na lisované dřevo.

Bude také zavedena standardisovaná výroba bytového nábytku, která má dosáhnout 70% z celkové výroby nábytku.

Produktivita práce se v průmyslu dřeva zvýší podle plánu do roku 1953 o 31%.

Výzkumnictví v dřevoprůmyslu má řešit zejména tyto hlavní úkoly: úsporu materiálu, jeho lepší využití a zdokonalení jeho vlastností, možnosti náhrady jehličnatého dřeva listnatým, využití odpadu a použití náhradních surovin.

Pětiletý plán zahrnuje v sobě úkol zvýšit kvalitu textilního zboží na úroveň mírovou a postupným rozšiřováním standardisace zaručiti jakost zboží.

Investiční potřeby textilního a oděvního průmyslu jsou o to větší, že toto odvětví bylo od roku 1928 v krisi a nemodernisovalo se, za války pak bylo rovněž značně rozrušeno. Veliké

10. Průmysl textilní a oděvní.

Textilní průmysl, který náleží k základním průmyslovým odvětvím vyrábějícím spotřební zboží, byl postaven po válce před závažný úkol zvětšiti svou výrobu, aby mohla být co nejvíce uspokojena poptávka po textiliích. Nebyl to úkol lehký, uvážíme-li na jedné straně velikou potřebu konsumentů, jejichž zásoby jsou vyčerpány, a na druhé straně veliké obtíže se zásobováním surovinami a obtíže s obnovou výroby, neboť průmysl byl za okupace značně rozrušen. Výroba nemohla zatím dosáhnout předválečné úrovně a proto ani poptávka spotřebitelů po textiliích nemohla být dosud plně uspokojena. Přitom třeba míti také na paměti, že mnohem vyšší část textilní výroby než před válkou je dnes určena dalšímu technickému a speciálnímu upotřebení. Plán textilní a oděvní výroby však byl plněn celkem uspokojivě. Za období od ledna 1947 do června 1948 činí průměrné plnění výrobních úkolů 96, 6%.

Pětiletý plán textilní a oděvní výroby pokračuje ve snaze dosáhnouti zlepšeného zásobování domácí spotřeby, soukromé i spotřeby veřejné, jakož i odvětví průmyslu a řemesla, která používají textilu k dalšímu zpracování na netextilní výrobky.

Výroba celého odvětví textilního a oděvního má stoupnout od roku 1948 do roku 1953 postupně o 68%. V nejdůležitějších základních úkolech plánována je výroba takto v milionech Kčs:

nároky na investice klade také industrialisace Slovenska a zprůmyslnění hospodářsky slabých krajů v českých zemích.

Z nejdůležitějších investic rozvojových dlužno uvésti v českých zemích novou česárnu vlny, dostavbu tkalcoven, dostavbu kotonárny a stavbu továrny na stuhy, obnovu prádelen, tkal. coven, bareven a úpraven a j.; na Slovensku

pak dostavbu nové hedvábnické tkalcovny, tkalcovny bavlny a pletárny, dostavbu závodu pro výrobu gumového elastického zboží, nové závody pro lehkou konfekci, zušlechtění a zpracování kožešin, velkou rekonstrukci zušlechťovny, úpravny, tkalcovny, česárny a prádelny vlny.

Veliké úkoly čekají textilní průmysl na poli modernisace a racionalisace výroby. To předpokládá zároveň dalekosáhlou reorganisaci, zvláště po dalším znárodnění.

K zajištění výrobních úkolů přiděluje se textilnímu průmyslu do roku 1953 postupně 35. 500 nových pracovních sil, z čehož připadá 5. 100 na průmysl oděvnický. Znamená to přírůstek asi o 15%. Výrobní úkoly průmyslu se však zvyšují větším procentem, jak výše uvedeno, takže se počítá se zvýšením produktivity.

V oboru výzkumnictví se bude provádět výzkum surovinových zdrojů a zdokonalení technologických procesů mechanických a chemických. Zvláštní pozornost je věnována novým hmotám a jejich zpracování v textilním průmyslu.

11. Průmysl kožedělný a gumárenský.

Před obdobný úkol jako průmysl textilní byl postaven po válce i průmysl kožedělný, zejména průmysl obuvi. Ani v tomto odvětví nemohl být dosud konsum nasycen, ačkoliv kožedělný průmysl splnil dvouletý plán význačnou měrou. Za období od ledna 1947 do června 1948 splnilo celé odvětví kožedělného a gumárenského průmyslu výrobní plán průměrně na 111, 8%, což je nejvyšší procento splnění plánu ze všech odvětví. Obuvi bylo vyrobeno roku 1947 celkem asi 50 a půl milionu párů, v prvém pololetí 1948 pak 32 a půl milionu párů. V roce 1948 zvyšují se obtíže v opatřování surovin.

Pětiletý plán stupňuje dále výrobní úkoly tohoto odvětví. Plánuje zlepšené zásobování domácího trhu i zvýšený vývoz. Celková hodnota výroby kožedělného a gumárenského průmyslu se zvýší do roku 1953 proti r. 1948 o 43%, při čemž zvýšení výroby usní činí 36%, obuvi 37%, koženého zboží 130%, rukavic 9%, pryžových obručí 64% a ostatního pryžového zboží a zboží z plastických hmot 34%. Hlavní důraz je kladen na zásobováni vnitřního trhu obuví, aby se dosáhlo odbytu průměrně 3, 7 páru na jednoho obyvatele.

Investice plánované v pětiletce mají povahu převážně obnovovací a asi 40 % je investic rozvojových. Z největších rozvojových investic dlužno uvésti rozšíření koželužské a obuvnické výroby a výstavbu, po případě dostavbu kordárny, gumárny a pneumatikárny.

K ulehčení zásobování surovými kůžemi počítá se v rámci zemědělského úkolu se zvýšením chovu domácího dobytka. Zlepšení surovinové situace lze však očekávati teprve v dalších letech, kdy lze předpokládat také zvýšený výskyt koží ve státech s plánovaným hospodářstvím.

Pracovních sil v kožedělném a gumárenském průmyslu bude do konce pětiletky zaměstnáno 66. 600, takže se počítá s přírůstkem 7. 780. Počítá se také s dalším zvýšením produktivity.

12. Průmysl grafický, gramofonový a filmový.

žádné z těchto tří průmyslových odvětví, jež spadají do působnosti ministerstva informací, nemělo ve dvouletém plánu jmenovitých výrobních úkolů. Do rámce výrobního plánu zařaďují se tudíž tato odvětví nově.

Průmysl grafický po druhé etapě znárodnění stojí před nutnou rekonstrukcí a reorganisací. Půjde zejména o koncentraci roztříštěných malých výroben do větších jednotek. Zvýšení výroby tohoto odvětví je plánováno do roku 1953 proti roku 1948 o 18%. Pětiletý plán pamatuje na toto odvětví s potřebnými investicemi, jež jsou určeny v prvé řadě na rekonstrukci a nezvýší v podstatě kapacitu tohoto průmyslového odvětví.

V průmyslu gramofonovém dochází v plánu k relativně nejvyššímu zvýšení výroby (o 480%), které je způsobeno tím, že jde o budování tohoto průmyslového odvětví z malých rozměrů. Výroba průmyslu gramofonového zahrnuje v sobě nejen výrobu vlastní, nýbrž i zabezpečení technického zlepšení gramofonové desky a reprodukčních aparátů, aby během pětiletky bylo možno dodávat kvalitní a cenově dostupné reprodukční aparáty v dostatečném množství.

Průmysl filmový sleduje zvýšení roční výroby celovečerních hraných filmů z počtu 20 v roce 1947 na 56 v roce 1953. Bude zvýšena také výroba kreslených a loutkových filmů z počtu 13 na 26 v roce 1953. Mimoto snaží se obě odvětví o zlepšení technické stránky filmové výroby a reprodukční techniky v kinech a konečně jeho rekonstrukční plán počítá s rozšířením a rovnoměrným rozdělením sítě kin, zejména na venkově a v nových průmyslových sídlištích. Filmová výroba počítá během pětiletého plánu se vzrůstem o 56 %.

13. Průmysl výživy.

Mimořádné sucho v roce 1947 zmařilo naděje na zlepšení vyživovací situace. Výsledky dosažené v průmyslech výživy jsou obrazem

těchto poměrů. Rozsah škod je rozdílný podle toho, jak zemědělská neúroda zkrátila průmyslu surovinovou základnu. Celkový výrobní plán průmyslů výživy byl splněn v roce 1947 jen na 71, 5% a v prvém pololetí 1948 se plnění zlepšilo na 82, 8%.

V pětiletém plánu se předpokládá nejen normální, ale dále vystupňovaná zemědělská výroba a tudíž i vyšší výroba průmyslu výživy.

Průmysl cukrovarnický.

Výroba rafinovaného cukru během pětiletky vzroste proti roku 1948 o 17%, výroba melasy o 16%. Hodnota veškeré cukrovarnické výroby se zvýší o 17%.

Investice pro cukrovarnický průmysl v pětiletce jsou většinou obnovovací a rekonstrukční, méně rozvojové.

Produktivita práce v cukrovarnictví v r. 1953 vzroste o 33% proti roku 1948.

Znárodnění celkového výrobního odvětví cukrovarnického umožňuje v pětiletce řešit strukturní úpravy, správné rozdělení výrobních úkolů a lepší využití všech úsporných možností. Nový charakter tohoto odvětví poskytuje možnost k hospodárnějšímu využití výrobních prostředků, t. j. k dobudování vertikálního přičlenění výrobních oborů, jež jsou surovinově, pracovně, energeticky a dopravně blízké cukrovarům.

Průmysl lihovarnický.

Hlavním problémem tohoto odvětví je opatřiti hospodářství potřebné množství lihu, který se stává stále potřebnějším v jiných průmyslových odvětvích a motorismu; mimo to musí toto odvětví vyrobit, a to zejména v zemědělských lihovarech, hodnotná krmiva ve formě výpalků.

Výroba, jíž má být v roce 1953 dosaženo, bude již z velké části krýt poptávku. Hodnota výroby zvýší se asi o 6 % nad úroveň z roku 1948. Plánované investice mají převážně povahu obnovovací. Jsou v nich zahrnuty rekonstrukce několika zemědělských lihovarů, stavby skladišť bramborů a zařízení na využití a čištění odpadních vod.

Průmysl pivovarský a sladařský.

V pětiletém plánu se zlepší jakost obou hlavních výrobků, to jest sladu a piva. Jakost sladu nyní vyráběného není uspokojivá, neboť pro nedostatek dovážených hnojiv a vyčerpanost půdy nelze vypěstovati ječmen předválečné jakosti, t. j. s nízkým obsahem bílkovin.

Nebylo lze také dosud obnoviti předválečnou jakost piva. Hlavní příčinou toho byl nedostatečný výkup ječmene, který byl většinou zkrmován.

V pětiletce se počítá se zajištěním surovinové základny. Pro rok 1953 se plánuje osevní plocha ječmene 685 tisíc ha. V tomto roce má se zpracovati 416. 700 tun ječmene, to jest asi 33% plánované sklizně. Toto množství má krýt jak plánovaný vývoz sladu, tak potřebu pivovarů na výrobu piva o normální stupňovitosti. Výrobní plán stanoví zvýšení hodnoty výroby sladu proti roku 1948 o 186% a v pivovarství o 48%.

Investice v pětiletém plánu jsou většinou povahy obnovovací; pouze na Slovensku jde o investice rozvojové, neboť tam bude třeba rozšířit výrobní kapacitu dosavadních závodů a obnovit zrušený pivovar v Nitře. • Počet pracovních sil v pětiletce vzroste

o 18% nad úroveň roku 1948.

Výroba mlynářská.

Veškerá výroba mlynářská je během pětiletky určena pro domácí spotřebu. Plánovaná výroba jedlých mlýnských výrobků z pšenice a žita klesne během pětiletky na 91% úrovně z roku 1948. Tento pokles se vysvětluje plánovaným zvýšeným konsumem masa a mléčných výrobků. Vymílací procento bude snižováno z 80% v roce 1948 na 75% v roce 1953. Plánovaná hodnota veškeré mlýnské výroby průmyslové bude o 30% vyšší proti roku 1948.

Základním problémem mlynářství je nadbytek výrobní kapacity průmyslových a řemeslných mlýnů. Využití theoretické kapacity v roce 1948 je u průmyslových 25%, u řemeslných 16%; optimální využití činí 42% u průmyslových a 25% u mlýnů řemeslných. Přebytečná kapacita roční činí u průmyslových 82 tis. vag. a 369 tis. vag. u mlýnů řemeslných, celkem 451 tis. vag. po 10 t, kterou hodláme v pětiletém plánu restringovati, čímž by se docílilo zhospodárnění celého provozu.

Vzhledem k této předimensovanosti mlynářské výroby budou v pětiletém plánu prováděny jen nejnutnější rekonstrukce a nejnutnější elektrisace podniků. Rozvojové investice se neplánují.

Průmysl potravinářský.

Budováním potravinářského průmyslu sleduje se tendence úspory práce v domácnosti

i ve střediscích hromadného stravování tím, že mají na trh přicházeti hotové, či polohotové potraviny v dobré jakosti a v hygienicky bezvadném stavu.