Přestavba a výstavba průmyslu a výstavba ostatních odvětví československého hospodářství, která, odpovídajíc dlouhodobým vývojovým tendencím, v žádném odvětví neznamená snížení výroby, nýbrž toliko pomalejší vzrůst ve srovnání s ostatními odvětvími, vyžaduje rozsáhlé investiční činnosti. Tato činnost dosáhne v době pětiletky asi 336 miliard Kčs, z nichž ovšem značnou část, asi 30—35%, tvoří investice obnovovací, nikoliv rozvojové, a budou kryty z amortisačních kvot a nepůjdou na úkor spotřeby.

Bez přestavby a výstavby hospodářství nebylo by možno uskutečniti plánovaný vzestup životní úrovně a nebylo by ani možné udržeti životní úroveň na dosavadní výši. Tradiční vývozní zboží československého průmyslu, textil, keramiku a sklo, nelze prodat na světových trzích v takovém rozsahu, jakého vyžaduje československá potřeba dovozu důležitých surovin a některých potravin, nezbytných pro vzestup výroby a životní úrovně. Teprve naznačená přestavba a výstavba průmyslu umožní vývoz takového zboží, jehož je stále potřebí v jiných zemích, zejména ve státech s plánovaným hospodářstvím, a zajistí tak nezbytný dovoz v dostatečném rozsahu. Podle slov presidenta republiky: "Kdybychom setrvali při této dnešní nevyhovující průmyslové skladbě, pak je zřejmé, že naše hospodářství by bylo vystaveno nebezpečným otřesům, a že by nebylo možno zaručit plný jeho rozvoj a -vzestup životní úrovně. Výstavba a přestavba našeho průmyslu je tedy prvním předpokladem zvýšení naší životní úrovně. Touto přestavbou umožníme současně další rozvoj československého průmyslu na zdravější a pevnější základně. Rozvoj kovoprůmyslu je pak nutný nejen s ohledem na změny v našem zahraničním obchodě, nýbrž i proto, že kovoprůmysl má sloužit jako základ k rozvoji našich vlastních výrobních sil a k modernisaci našeho průmyslu, i ke zvýšení brannosti našeho státu. "

V pětiletém plánu je nutno dále zajistit, aby rozvoj československého hospodářství byl nejen vzestupný, nýbrž i stálý. Znárodněním i zavedením a zdokonalením hospodářského plánování vylučujeme v Československu možnost vzniku hospodářských krisí, nevyhnutelných v hospodářstvích kapitalistického světa. Tím, že zesilujeme hospodářskou spolupráci se Sovětským svazem a s lidově-demokratickými státy, omezujeme také možnost přenášení důsledků kapitalistických krisí na československé hospodářství. Plánovitému rozvíjení hospodářských styků s těmito zeměmi jsme dali základ během dvouletého plánu dlouhodobými hospodářskými dohodami, které představují již vyšší formy hospodářské spolupráce. Vývozem našeho zboží podle těchto obchodních smluv pomáháme uskutečňovat výstavbu ve státech s plánovaným hospodářstvím a dovozem z těchto zemí zajišťujeme si předpoklady pro výstavbu vlastní. To vede nejen k prohloubení a zpevnění svazků hospodářských, nýbrž i politických.

I s toho hlediska jest odůvodněná nutnost výstavby a přestavby československého hospodářství a nutnost přesunutí výroby do těch druhů zboží, jež nacházejí v těchto zemích odbyt.

Pětiletý plán musí zajistit takový rychlý a stálý vzestup celkové hospodářské činnosti v rozsahu, jakého jsme byli v kapitalistickém hospodářství svědky jenom v době nejvyšší konjunktury. Plánované hospodářství v socialismu a v lidové demokracii totiž odstraňuje vnitřní rozpory kapitalistického systému a zajišťuje tím rychlý a ničím nezpomaleny rozkvět. Pětiletý plán umožňuje takový vzrůst národního důchodu a průmyslové výroby, jaký mívaly kapitalistické státy v nejlepších letech konjunkturního vzestupu a jak ji plánované hospodářství umožňuje Sovětskému svazu a lidovým demokraciím.

Rozvoj československého hospodářství během pětiletého plánu ukazuje několik hlavních ukazatelů uvedených v tomto přehledu:

*) V roce 1948 se uvádí hodnota zemědělské výroby podle výroby, plánované v zákoně o dvouletém hospodářském plánu proto, aby se vyloučil zkreslující účinek neúrody v roce 1947/48; skutečný vzestup zemědělské

Objem průmyslové výroby stoupne ve srovnání s výrobou plánovanou na rok 1948 o 57% a asi o 60% proti r. 1929 nebo 1937, nejlepším to předválečným letům. Měřeno na hlavu obyvatelstva stoupne průmyslová výroba proti tomuto roku skoro o 80%.

Změna vnitřní skladby průmyslové výroby v roce 1953 je nejlépe vyjádřena srovnáním s předválečnou dobou. Výroba průmyslu kovodělného a strojírenského stoupne proti předválečné době asi o 130%, výroba-chemického průmyslu o 90—95%, hutní výroba o 64% a báňská výroba o 59%. Naproti tomu výroba

výroby v roce 1953 proti výrobě v roce 1948 činí 37%.

**) Prováděcí plán zní na 29, 2 miliardy Kčs; částka

20 miliard Kčs je odhad pravděpodobných výsledků skutečných.

průmyslu dřevařského a výroba sklářská dosáhnou zhruba 100% proti předválečné době. Výroba papírenská stoupne o 48%, výroba průmyslu kožedělného a gumárenského o 50 až 55% a výroba průmyslu textilního a oděvního o 45%. Také ve srovnání s plánovanou výrobou na rok 1948 stoupne poměrně nejvíce výroba kovodělná a strojírenská a uvnitř této výroby výroba těžkého strojírenství, dále pak výroba průmyslu energetického a chemického.

V zemědělské výrobě stanoví pětiletý plán úkol zvýšit do roku 1953 celkovou výrobní

úroveň proti výrobě, plánované na rok 1948 bez přihlížení k důsledkům neúrody z roku 1947, o 16%, měřeno hrubou hodnotou této výroby. Proti skutečné výrobě v roce 1948 se zvýší asi o 37 %. Pětiletý plán uskuteční částečný přesun od rostlinné výroby k výrobě živočišné. Zvýšení živočišné výroby umožní lepší zásobování obyvatelstva hodnotnějšími potravinami, které jsou jedním z hlavních znaků vyšší životní úrovně. Strukturní změnu, jež se tím uskuteční, lze nejlépe poznat porovnáním s dobou předválečnou: hodnota rostlinné výroby v roce 1953 nepřekročí předválečný stav, kdežto hodnota výroby živočišné se podstatně zvýší. Rozvojem zemědělství a změnou jeho struktury ve spojení s mechanisací a elektrisací venkova dosáhneme snížení výrobních nákladů v zemědělství, zvýšení výnosů rolníka a usnadnění jeho práce; tím přispějeme k odstraňování rozdílů mezi městem a venkovem.

Ve stavebnictví se plánuje široký rozvoj stavební činnosti, který znamená zvýšení celkového rozsahu stavební činnosti v roce 1953 asi o 130% proti pravděpodobnému výsledku stavební činnosti v roce 1948. úkol stavebnictví v pětiletém plánu je tedy značně velký a obtížný. Jeho splněním vytvoříme předpoklady pro rozvoj ostatního hospodářství, budeme postupně odstraňovat bytovou tíseň stavbou a rekonstrukcí bytů, čímž získáme 9, 7 milionu m2 nové bytové plochy a byty lépe vybavíme. Stavebnictví samo, dosud zanedbané, přivedeme na vyšší technickou a organisační úroveň a zavedeme v něm výrobní methody, obvyklé v průmyslové výrobě.

Doprava. Celkový výkon železniční dopravy má v roce 1953 činit 100 milionů tun v nákladní dopravě, což znamená zvýšení o 39% proti roku 1948. Výkon silniční dopravy se má dále podstatně zvýšit, a to v autobusové dopravě osobní o 36% a v nákladní dopravě o 39% proti roku 1948. Také v plavbě se stanoví pro rok 1953 výkon, který je značně vyšší. než v roce 1948. Aby se splnil pětiletý plán, je však především zapotřebí, aby se zvýšila produktivita práce v rozsahu v plánu stanoveném: v průmyslu o 32%, ve stavebnictví o 53%, v zemědělství o 20% a v dopravě o 30%. Právě zde je třeba soustředit úsilí všech pracujících, aby úkoly stanovené plánem byly překonány. Především zvýšením produktivity práce k disposici pro vzestup životní úrovně a pro plánované investice, které tvoří předpoklady pro tento vzestup. K rychlému zvyšování produktivity práce jest třeba mimo

jiné účinně podporovati zlepšovatele práce a vynálezce.

Výzkum. Z předpokládaného rozvoje národního hospodářství plyne řada závažných úkolů též pro výzkum, jemuž se věnuje v období pětiletého plánu zvláštní péče. Pro výzkum technický, hospodářský a sociální včetně výzkumu zdravotního se v pětiletce plánují investice částkou 4, 2 miliardy Kčs a provozní náklad na vlastní výzkum se odhaduje roční částkou asi 2 miliard Kčs. Předpokládá se vybudování účelné organisace výzkumnictví tak, aby byly odstraněny organisační nedostatky, jimiž výzkumnictví dosud trpělo. Nedostatek vědeckých pracovníků bude odstraňován vytvořením lepších pracovních podmínek a plánovitou výchovou vědeckého dorostu.

Slovensko. Pětiletý plán zaručuje pokračování hospodářského rozvoje Slovenska, který byl již započat ve dvouletém plánu, rozmnožuje jeho produkční síly, zvyšuje jeho celkovou hospodářskou váhu a zvyšuje životní úroveň jeho obyvatelstva. Hospodářský rozvoj Slovenska, umožněný pětiletým plánem, znamená podstatný krok na cestě k hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu vyrovnání západní a východní části naší republiky a upevňuje svazek českého a slovenského národa.

V pětiletém plánu se bude usilovati v rámci celostátního hospodářského plánování o vyrovnání hospodářské úrovně oblastí dosud hospodářsky slabých, a to záměrnou jejich industrialisací, podporou jiné hospodářské činnosti, budováním dopravní sítě a jinými opatřeními.

Podstatný vzrůst národního důchodu a výroby v hlavních úsecích hospodářství a vzestup produktivity práce umožní zvýšení hmotné i kulturní úrovně lidu. životní úroveň se především zvýší tím, že vzroste sociální spotřeba a s ní související výstavba pro účely sociální, kulturní a zdravotní. Do této výstavby bude investováno 28, 6 miliardy Kčs; s investicemi bytovými bude pro účely sociální věnováno 67, 9 miliardy Kčs investic, tedy 20% veškerého nákladu na investice v pětiletém plánu. Pokud jde o spotřebu soukromou, dosáhne se podstatného zlepšení tím, že se — jak již uvedeno — hlavní váha spotřebních statků přesune z druhů méně hodnotných na druhy hodnotnější. Tak se od roku 1948 do roku 1953 zvýší celková roční spotřeba masa o 289 tisíc tun, syrového sádla o 67 tisíc tun, mléčných výrobků v hodnotě mléka o 22, 5 milionu hl, vajec o l miliardu kusů, cukru o 206 tisíc tun a pšeničné mouky o 194 tisíc tun. Spotřeba textilu se zvýší ve stejné době zhruba na dvojnásobek. Výroba obuvi pro domácí trh se zvýší o 14, 3 milionu párů bot ročně. Úhrn sociální

a soukromé spotřeby, v níž se bezprostředně projeví vzestup životní úrovně, stoupne průměrně na jednoho obyvatele o 35%. Znovu dlužno zdůraznit, že takového zvýšení životní míry se dosáhne jen za předpokladu zvýšení produktivity práce.

Zdar grandiosního díla pětiletého plánu a uskutečnění velkých jeho úkolů bude vyžadovat vypětí všech sil národa, tvrdý a soustavný boj se všemi překážkami, které se nám postaví do cesty, rychlé a bezodkladné odstranění všech nedostatků, které se budou objevovat a někdy i obětí jednotlivců.

Dvouletý plán vypracovaly vrcholné plánovací orgány a pracující neměli ještě možnost účastnit se iniciativně jeho vypracování. Již v druhém roce tohoto plánu se rozrostlo široké hnutí pracujících, kteří usilovali o splnění plánu před stanovenou lhůtou nebo o kvalitativní jeho překonání, t. j. o jeho splnění při nižší spotřebě surovin, energie nebo s nižším počtem pracovní sil, než se původně předpokládalo. Plán, který nikdy nebyl pouhou právní normou, se víc a více stává motorem veškeré hospodářské činnosti. Není jen soustavou hospodářských čísel, nýbrž je především cílevědomou činností milionových mas. Větší a větší měrou se stává věcí všech, kteří jej v dílnách, v dolech, v kancelářích každodenně uskutečňují a kteří se v budoucnu ať na pracovištích či v krajích budou stále více účastnit při jeho tvorbě. Pracující masy vědí, že zisk ze zvýšeného jejich výkonu v plánovaném hospodářství lidové demokracie plyne vždy menší měrou do kapes kapitalistů. Proto se víc a více účastní na tvorbě plánu samotného a zvyšují pak své úsilí, aby plán splnily i překonaly. Správně tak ztotožňují zájmy celku se zájmy svými. V hospodářství lidové demokracie již neurčuje zákon zisku, co a kolik se má vyrábět, jak tomu bylo za kapitalismu. Jelikož znárodnění odstraňuje zisk jako hlavní pobídku, vyžaduje, aby namísto zisku vstoupil motor jiný, t. j. hospodářský plán.

Zkušenosti dvouletého plánu ukázaly, že kapitalistické živly ve snaze aby udržely a rozšířily své kapitalistické posice, sabotovaly provedení plánu, kde jen mohly, ať již tak činily jako soukromí fabrikanti, stavební podnikatelé, velkoobchodníci, exportéři nebo importéři.

Únor 1948 sice z valné části odstranil kapitalistické živly, nelze však zapomenout, že i zbývající kapitalistické prvky budou představovat rušivé síly, které je nutno postupně omezovat a vytlačovat ze všech oborů národního hospodářství.

To je nutné, má-li plán stát na pevné půdě, má-li být splněn nejen na některých úsecích, nýbrž na všech, především však nemají-li výsledky úsilí pracujících přijíti nazmar. Cílem plánu je zvýšení životní úrovně pracujících; nelze připustit rušení plánu kapitalistickými zájmy ve výrobě nebo v obchodu, a dokonce už nelze připustit, aby pracující byli připravováni o plody své práce organisovaným únikem zboží do zahraničí nebo na černý trh, jak tomu bylo dosud.

Pětiletý plán dále zesiluje a konsoliduje znárodněný průmysl, zvyšuje jeho podíl na národním důchodu a umožňuje rychlý vzestup výroby i produktivity práce. Plán pokračuje současně v mechanisaci zemědělství, zejména v mechanisaci polní práce, a vytváří tak předpoklady pro uskutečnění společensky pokročilejších výrobních forem v zemědělství, které jedině natrvalo osvobodí malé a střední rolníky od dřiny a nízké životní a kulturní úrovně. Dnešní zaostalé malovýrobní formy jsou totiž jednou z hlavních překážek toho, že široké masy zemědělců se nemohou dostat na takový stupeň výkonnosti své práce, jak by to jinak bylo možné. To vysvítá už z toho, že práce zemědělcova, někdy dokonce namáhavější a déle trvající, dává asi třikrát menší výnos než práce v technicky vyspělém průmyslu, čistá hodnota výroby činí totiž v průmyslu na jednoho pracovníka v r. 1948 asi 70. 000 Kčs, v zemědělství však činí jen asi 20. 000 Kčs. Přechod ke společensky vyšším výrobním formám je zvláště v zájmu malých a středních zemědělců, kteří svým bojem proti kapitalistickým živlům za finanční a jiné podpory lidově-demokratického státu a ostatních pracujících sami přispějí ke svému hmotnému a kulturnímu povznesení. Přechod k společensky vyšším výrobním formám v zemědělství umožní větši dodávky potravin na trh a tím prospěje nejen zemědělcům samým, nýbrž také městským spotřebitelům.

Tím vším poroste váha společenského sektoru, který je jediným pevným základem plánovaného hospodářství.

Tak se stává pětiletý plán důležitou etapou ve vývoji československé lidové demokracie k socialismu.

Vývoj v Československu sledují a budou sledovat s největším zájmem zastánci i odpůrci znárodnění a socialismu na celém světě. To proto, že po prvé v dějinách byly znárodněny výrobní prostředky a buduje se plánované hospodářství v zemi s poměrně vysokou životní úrovní, v zemi, jež svou průmyslovou výrobou patří mezi 10 hlavních průmyslových států. Úspěšně budovaný socialismus v této zemi bude velkou podporou a vzpruhou pokrokových sil na celém světě.

III.

Plán výroby.

A. Průmysl a řemeslo.

V úseku průmyslové výroby stanovil dvouletý plán jednak jmenovité úkoly jednotlivým odvětvím a výrobám, jednak předpisoval všeobecný úkol vystupňovati výrobu do konce roku 1948 průměrně o 10% nad úroveň předválečnou. Tyto úkoly jsou podle plánu plněny.

Podle celých průmyslových odvětví splněny byly jmenovité úkoly výrobního plánu takto:

Za období leden 1947 až červen 1948 splněn plán v %

Většina odvětví průmyslu plní svůj výrobní úkol nad 100% plánu. Průmysl výživy, na který měla vliv zemědělská neúroda v r. 1947, splnil výrobní plán v r. 1947 jen na 71, 5% a za L pololetí 1948 na 82, 8%.

Také všeobecný úkol zvýšení průmyslové výroby průměrně na 110% úrovně předválečné bude pravděpodobně splněn, což potvrzuje vývoj indexu průmyslové výroby. Bylo totiž v květnu 1948 dosaženo již 105, 2% úrovně předválečné, proti 77, 4% v lednu 1947. Pokles v dalších měsících má převážně sezónní příčiny.

Při základě výroby z r. 1937 = 100 se vyvíjel tento index:

Přitom stoupá ve shodě s plánem výroba prostředků výrobních silněji než výroba statků spotřebních. Do května 1948 stoupl index výroby prostředků výrobních (t. j. průmyslu báňského, energetického, hutnického, kovodělného, chemického a keramického již na 126, 4, kdežto index výroby statků spotřebních (t. j. průmyslu sklářského, papírenského, dřevařského, textilního a kožedělného) na 90, 2.

Za předpokladu, že ve IV. čtvrtletí bude průmyslový výrobní plán splněn na 100%, dosáhne koncem roku 1948 celková průmyslová výroba 110% úrovně předválečné, z toho průmysl báňský 118%, energetický 233%, hutnický 110%, kovodělný 130%, chemický 114%, sklářský 87%, keramický 104%, papírenský 92%, dřevařský 76%, textilní a oděvní 92%, kožedělný a gumárenský 104%, průmysl výživy 86%. Přepočteme — li průmyslovou výrobu na hlavu obyvatelstva, dosáhne průmyslová výroba koncem roku 1948 122% úrovně předválečné a z toho těžba uhlí 138%, výroba elektrického proudu a svítiplynu 262%, výroba hutní 123%, kovodělná 146%, chemická 130%, keramická 117%, papírenská 103%, textilní a oděvní 103%, kožedělná a gumárenská 117%,