nit než hlavně tím, že jsme vyváželi více průmyslových výrobků, abychom větší "dovoz mohli zaplatit. Samozřejmě i sovětský úvěr musíme splácet a nemůžeme zase splácet jinak než zvýšeným vývozem průmyslových výrobků. Tímto zvýšeným vývozem průmyslových výrobků nesplnění plánu v zemědělství působí také snížení naší vnitřní spotřeby průmyslových statků a bylo hlavní příčinou, že se tak i spotřeba průmyslových statků na domácím trhu nevyvíjela tak, jak předpokládal dvouletý plán. Jak velký rozsah zvýšený vývoz průmyslových výrobků měl a oč byl zmenšen přísun těchto statků na vnitřní trh, je patrno z toho, že jsme na příklad u bavlněných tkanin a u obuvi byli nuceni překročit vývozní plán a v prvém pololetí 1948 jsme vyvezli bavlněného zboží o l miliardu Kčs více, obuvi skoro o 1, 2 miliardy Kčs více a výrobků kovoprůmyslu o 2, 4 miliardy Kčs více než v prvním pololetí roku 1947.

Na jakou úroveň by byla výživa našeho lidu klesla, kdybychom bývali k tomuto vývozu nesáhli, lze usoudit z toho, že sklizeň chlebovin v roce 1947 činila 184. 100 vagónů proti 246. 900 vagónů v předchozím roce. Ze sklizně roku 1947 jsme vykoupili 65. 720 vagónů chlebovin proti 105. 920 vagónům chlebovin v předchozím roce, t. j. o 38% méně. Výkup v roce 1946 tedy zabezpečoval průměrné měsíční dávky chleba a pečiva v roce 1946/47 ve výši 12, 6 kg, t. j. 42 dkg denně na dospělého spotřebitele. Bez zvýšeného dovozu ze zahraničí by tudíž nízká úroda roku 1947 byla vedla ke katastrofálnímu poklesu dávek chleba a pečiva, opravdu k hladu a bídě, neboť to by znamenalo měsíční dávku na dospělého člověka 7, 8 kg, t. j. denně 26 dkg, totiž skoro o 38% méně než v předchozím roce. Ve skutečnosti dík dovozu ze SSSR mohla činit průměrná měsíční dávka chleba a pečiva v prvním pololetí roku 1948 9, 3 kg na dospělého spotřebitele, t. j. 32 dkg denně. Toho jsme mohli dosáhnout ovšem jen zvýšeným dovozem, který jsme museli zaplatit zvýšeným vývozem průmyslových výrobků.

Jestliže následky nesplnění plánu v zemědělství byly takto zmírněny, pak je to především zásluhou dobrého splnění plánu v průmyslové výrobě, která vyráběla průmyslové statky nutné na vývoz, a dále je to zásluhou takového splnění plánu v dopravě, jež zdolalo jak úkoly spojené s větším dovozem a vývozem, tak úkoly spojené se vzestupem průmyslové výroby. Je to však i zásluhou včasných a účinných zásahů do zahraničního obchodu.

Jen díky velkému úspěchu dvouletého plánu v průmyslu a díky nadšenému pracovnímu úsilí našich dělníků, inženýrů, ředitelů a úřed-

níků v průmyslu, našich železničářů, poštovních a ostatních dopravních zaměstnanců jsme zabránili tomu, že nesplnění plánu v zemědělství nemělo opravdu zhoubný vliv na celou životní úroveň našeho lidu.

Vzorné splnění dvouletého plánu v průmyslové výrobě nemělo však takové blahodárné účinky jen na hospodářském poli. Počínajíc podzimem r. 1947 počítala naše reakce s tím, že nesplnění zemědělského plánu v tomto roce se katastrofálně projeví na životní úrovni lidu, pokusila se svou sabotáží tento stav ještě zhoršit podle hesla "čím hůř, tím líp" a vsadila hlavně na tuto kartu svoji naději na návrat starého předmnichovského řádu v Československu. V této své hře byla naše reakce nemálo podporována imperialistickou reakcí zahraniční, která dobře cítila nebezpečí hrozící jí z toho, že v tak vyvinutém průmyslovém státě, jako je československo, se daří znárodnění a plánované hospodářství. Vzorné plnění plánu v průmyslu a v dopravě přispělo však velice k tomu, že pokrokové síly Československa pod vedením KSČ mohly v únoru 1948 udělat škrt přes rozpočet reakčních síl československých i zahraničních.

Avšak i to všechno, co bylo uvedeno o nesplnění plánu v zemědělství a ve stavebnictví a posléze o příčinách, které k takové situaci vedly, a zvlášť o rozvratnické činnosti kapitalistických živlů, to není celá pravda. Kapitalistické reakční živly podkopávaly, jak jen mohly, životní úroveň našeho lidu, zejména před únorem, i na jiných úsecích. Kapitalisté, kteří byli zúčastněni na zahraničním obchodu, zorganisovali velkorysý únik kapitálu do ciziny a takto navíc zmenšili náš národní důchod. Národní banka československá odhaduje tento únik kapitálu do ciziny pro rok 1947 na 2, 5 miliardy Kčs. Také na vnitřním trhu se namáhali seč byli, aby zorganisovali únik nejrůznějších spotřebních statků z řádného trhu na trh černý. Typický příklad je opět stavebnictví. Černé stavby by nemohly býti postaveny bez úniku velkého množství stavebního materiálu na černý trh. Kromě již zmíněných černých staveb bytových, o kterých již byla řeč, byly provedeny ještě mnohé černé stavby nebytové v soukromém průmyslu, obchodu atd., o čemž nejlépe svědčí skutečnost, že v roce 1947 bylo v soukromém sektoru průmyslovém investováno o 50% víc na jednoho dělníka než v průmyslu znárodněném, což je úplně v rozporu s dvouletým plánem a bylo umožněno jen pracemi mimo plán. Podle podrobných údajů unikla v roce 1947 nejméně čtvrtina cihel a cementu na černý trh.

Podobně jako se stavebními hmotami bylo tomu i s jinými průmyslovými výrobky, kde kapitalisté v průmyslu nebo ve velkoobchodě měli na distribuci vliv.

Zvláště křiklavý případ je textil, kde velké množství spotřebních statků bylo nelegálním způsobem odebráno řádnému trhu. Nebylo tomu divu, neboť 40% tkalcoven, úpraven a barvíren bylo v rukou kapitalistů. Nadto poměry v textilním velkoobchodě se staly s hlediska spotřebitelů již před únorem tak neudržitelné a dospěly tak daleko, že bylo nutno rázně proti nim zakročit ještě dříve, než došlo k znárodnění velkoobchodů.

Avšak i kapitalistické živly na venkově a s nimi spřažení nepoctiví obchodníci organisovali značný černý trh z oněch potravin, které nebyly odvedeny řádnému zásobování. Jako malopodnikatelé stavěli i oni často svůj soukromý zájem nad zájem celku, a to nejen zásobováním černého trhu, nýbrž i vyháněním cen. černý trh byl posléze dále živen činností některých stejně nepoctivých živnostníků a malovýrobců. Ke vší této neutěšené situaci a z toho vyvěrající nespokojenosti se zásobováním přistoupily tu poruchy ve výrobě a distribuci malých sice, avšak důležitých předmětů denní spotřeby, jako jsou na příklad jehly a nitě, jinde nevhodný sortiment a špatná kvalita takovýchto předmětů. Příčinou toho bylo jednak, že řada těchto předmětů byla vyráběna kapitalistickou výrobou, která se neřídila požadavky spotřebitelů, nýbrž jen ziskovým hlediskem, jednak lze někdy příčinu spatřovat v tom, že nebyly plánovány řádně — na příklad v kvalitě — anebo vůbec. Totéž platilo i o tak důležitých-předmětech spotřeby, jako jsou na příklad kepry na pracovní oděvy.

Mnoho dalších nedostatků projevujících se v zásobování bylo zaviněno stavem velkoobchodu, kterýžto stav byl právem označen za džungli. Tu ovšem účinky znárodnění velkoobchodu se nemohly ještě projevit, protože znárodněný velkoobchod se teprve organisuje. A často se řídili i maloobchodníci svým soukromým zájmem a ne zájmem celku.

Též nepružná, nepohotová a odpovědnosti se vyhýbající, novému řádu namnoze nepřátelská byrokracie, zabydlená ještě v hojné míře v našich úřadech, podnicích a zařízeních, ztěžovala plynulý chod našeho zásobování a brzdila plánovaný vzestup našeho hospodářství a ztěžovala iniciativu pracujících a byla překážkou k úspěšnému plnění úkolů dvouletého plánu.

Posléze i produktivita práce se nevyvíjela tak, jak předpokládala vláda. Ke konci dvouletky má průmysl dosáhnout 110% předváleč-

ného stavu při předválečném stavu zaměstnanců. Stav zaměstnanců je však už překročen, kdežto vývoj produktivity práce pokulhává za plánem, protože organisace práce není na té výši, na jaké by mohla být a na kterou ji měli zvednout naši dělníci a technická inteligence. V té souvislosti je třeba ještě poukázat na to, že cesta ke zvyšování životní úrovně byla někdy také ztěžována nežádoucími zjevy i v řadách pracujícího lidu, jako je zejména špatná docházka do práce, neodůvodněné přebíhání v práci z jednoho závodu do druhého, ledabylá práce a jiné kazy v pracovní morálce. Ke všem těmto přímým škodám na životní úrovni lidu přidružily se dále ještě škody nepřímé. V naší těžké hospodářské situaci koncem roku 1947 a počátkem roku 1948 viděly reakční síly především vhodnou příležitost k šíření paniky. Rozšiřováním nejrůznějších zpráv o hrozícím hladu a mizení toho a onoho spotřebního statku, o kolkování peněz,

o nové měnové reformě a konečně také stejně vymyšlenými zprávami o bezprostředním nebezpečí války vyvolávají občas v různých vrstvách nákupní horečky. Lidé touto horečkou stížení skupovali všechno, co bylo lze,

i když to často vůbec nepotřebovali. A tak byly další spotřební statky odebrány zásobování pracujícího lidu.

Na adresu reakce, která chce využívat každé obtíže, je třeba říci, že zakrývá před lidem, že plán nebyl splněn v zemědělství a ve stavebnictví, tedy právě tam, kde ona měla a částečně ještě má své nejsilnější posice, a že tudíž není pravda, jak chce našeptat lehkověrným lidem, že se lidu vede hůře přes to anebo dokonce proto, že plán byl splněn. Pravda je, že je to převážně jeji dílo, když se lidem nevede tak, jak předpokládal plán. Pravda je, že ony živly, proti nimž lid povstal na obranu v únoru, odssávaly řádnému zásobování citelnou část toho, co bylo vyráběno. Dále je pravda, že jen vzornému plnění plánu v průmyslu a dopravě děkuje lid za to, co má, a za to, že nedošlo k zhoršení jeho životní úrovně tak, jak si rozvratníci přáli. Pracující lid si pomohl sám, a to na prvním místě v průmyslu a dopravě, ale stejně tak i stavební dělníci a ony široké vrstvy pracujících zemědělců, které plní svou vlasteneckou povinnost. Pomohl si sám také tím, že se snažil ze všech sil splnit úkoly dvouletého plánu a překonávat obtíže, které vznikly. K tomu nemálo přispěla iniciativa lidu, soutěžení, brigády, sousedská výpomoc v zemědělství, uskutečňování nadplánů a j. Posléze pravda je, že mimo to pomohl Sovětský svaz a lidově-demokratické státy.

3

Není pochyby o tom: kdyby byl plán splněn zejména v zemědělství, kdyby nebylo reakčních rejdů, byl by dále probíhal vývoj tak slibně začatý v první polovině roku 1947, kdy dvouletý plán byl ve svém celku splněn. V prvním pololetí dvouletky se zvýšila průměrná měsíční spotřeba na hlavu proti roku 1946 u masa z 2, 06 kg na 3, 10 kg, tuků z 0, 68 kg na 0, 87 kg, mouky z 7, 69 kg na 10, 12 kg a cukru z 2, 70 kg na 2, 94 kg. U masa a cukru již byla podstatně překonána předválečná úroveň, která u masa činila 2, 10 kg a u cukru 1, 85 kg. Je jisté, že kdyby plánovaný rozvoj naší výroby nebyl býval na určitých úsecích ztížen příčinami, jež třeba hledat převážně v činnosti reakce, životní úroveň našeho lidu by už dnes převýšila úroveň předválečnou.

Přes obtíže, které byly zejména vyvolány nesplněním určitých částí plánu, je životní úroveň našeho lidu dnes — přes reakční pomluvy — na slušné výši, za což, jak je nabíledni, děkujeme zvláště plánovanému hospodářství v lidově demokratickém státě. Právě během dvouletého plánu byly vynaloženy miliardy, aby byla zvýšena životní úroveň lidu. Byla citelně snížena daň ze mzdy. Rozmach průmyslové výroby a tím snížení výrobních nákladů umožnily vytvoření intervenčního fondu, pomocí něhož bylo možno snížit ceny potravin začátkem dubna 1947 průměrně o 10%. Přídavky na děti byly zvýšeny a mléko pro děti bylo zlevněno skoro o polovinu. O příznivé skladbě naší životní úrovně svědčí na příklad údaje o vývoji kojenecké úmrtnosti, které na celém světě jsou považovány za jeden z nejdůležitějších ukazatelů životní úrovně lidu, neboť se v nich projevuje životní úroveň celé rodiny a celého národa. Kojenecká úmrtnost v českých zemích se vyvíjela takto: činila před válkou v roce 1937 10%, klesla až do prvního pololetí 1947 na 8, 7% a klesla v prvním pololetí 1948 dále až na 7, 3%. Pro všechen československý lid má velký význam národní pojištění, které zvedá dělnické pojištění na úroveň úřednického a rozšiřuje se na zemědělce, živnostníky a svobodná povolání. Stejně výrazným znakem zvýšené životní úrovně je také rozsah rekreace pracujících, zejména organisované zotavené, jíž pracující užívají nejen na horách a lázních, dříve vyhrazených buržoasii, nýbrž i pobytem za hranicemi a u moře. V roce 1948 jenom rekreační akce úRO umožnily do září 4000 pracujících pobyt v Jugoslávii, Polsku a -Bulharsku. V Československu se zúčastnilo rekreačních akcí ÚRO, SČM a prázdninové péče na 280. 000 pracujících, dorostu a dětí z českých zemí. Před válkou byly pořádány zotavovací akce pouze pro děti. V roce 1937 se jich zú-

častnilo v celé republice jen 43. 500 dětí. Řádné využití zotavené jest umožněno dík 3—4 týdenní dovolené, které dnes pracující bez rozdílu požívají a jež je z nejdelších na světě. Rozsah závodního stravování — přes půl milionu pracujících — svědčí o tom, jak pokročila sociální péče o jejich životní úroveň.

že slušná výše naší životní úrovně není často tak 'pociťována a oceňována, k tomu přispívá zejména skutečnost, že často zapomínáme, že nejhrubší křivdy kapitalismu byly odstraněny. U nás již není nezaměstnaných, u nás nejsou ony statisíce lidí, kteří měli tak malý příjem, že si již nemohli téměř nic koupit. Celý národ se dnes opravdu včlenil do řady spotřebitelů; med ovšem ještě neteče a všechny nároky ještě nemohou být splněny. A proto se zhusta někomu zdá, že životní úroveň není zvlášť vysoká, neboť právě během dvouletého plánu mzdy, platy a jiné důchody značně stouply a on přesto nemůže dosáhnouti oné životní úrovně, jíž by dosáhl, kdyby byl všeho dostatek.

Jen díky úspěchům plánovaného hospodářství mohli jsme udržeti životní úroveň na té výši, kterou dnes máme. Bez nich by již neúroda sama nás byla uvrhla do bídy. Jak by to vypadalo, kdybychom se nemohli opírat o plánované hospodářství a o vítězství lidové demokracie v hospodářství, to je nejlépe viděti na dnešních poměrech v kapitalistických státech. Ve Francii na př. zvýšily se ceny proti době předválečné skoro dvakrát tak vysoko jako mzdy dělníků, takže dělnická rodina si může koupit jen polovinu toho, co si koupila před válkou. A aby si francouzští dělníci aspoň i tuto životní úroveň udrželi, musí tvrdě bojovat v četných a rozsáhlých stávkách, o kterých denně čteme. Ve Velké Britannii na př. zvýšili podle oficiálních údajů ceny během posledního roku o tolik rychleji než mzdy, že prakticky byla mzda snížena o 10%, Itálie hlásí oficiálně více než 2 miliony nezaměstnaných. S potravinovými dávkami v ČSR ve srovnání s kapitalistickými státy západní Evropy to vypadá takto:

Týdenní dávky v gramech na osobu: mouka tuky cukr brambory

Francie. 1400 115 173 nejsou přídely přiděly

Anglie. 1785 227 226 1360 ČSR.. 2272 205 350 1860

Již tato situace v zemích t. z v. Marshallova plánu je přesvědčujícím potvrzením správnosti našeho rozhodnutí neúčastniti se tohoto plánu, o němž čím dále tím více vychází na jevo, že přináší místo pomoci jedině rozklad národního hospodářství, snížení životní úrovně pracujících a ztrátu politické i hospodářské nezávislosti. T. zv. Marshallova pomoc se poskytuje často ve zbytečných spotřebních statcích. Země Marshallova plánu smějí budovati ne průmysly potřebné s hlediska národního zájmu, nýbrž jen takové, které nepřekáží expansi amerických monopolů, nemohou si objednávati zboží, které by potřebovaly, zvláště ne investiční statky, nýbrž jsou povinny odebírati, co jim urči administrátoři dosazeni cizím kapitálem. A přitom jim narůstají zahraniční závazky, které zesilují jejich závislost hospodářskou a politickou. Nedostavuje se tedy Marshallovým plánem v oněch zemích hospodářské ozdravění a zvýšení životní úrovně. T. zv. Marshallova pomoc se projevuje zcela jinými příznaky: rostoucí nezaměstnaností dělnictva propuštěného z průmyslu, jež vyřadily z provozu příkazy amerických monopolů, sociální neklid, stávky a tudíž klesající produkce i produktivita národního hospodaření. Posuzujeme-li tyto všecky zlověstné příznaky rozkladu národního hospodářství, uvědomujeme si, kde bychom dnes stáli, kdybychom své hospodářství dali do područí tohoto plánu. Oč nepoměrně zdravější je naše situace, je zřejmo z toho, že lid Československa si může hospodařit po svém, budovat hospodářství, tak jak vyhovuje jeho zájmům, a že jdeme do budoucnosti skoro nezatíženi zahraničními finančními závazky. Země Marshallova plánu klesají dnes pod břemenem zahraničních půjček, dosahujících mnoha set miliard Kčs, z nichž si ani nevytvořily reservy, ani nepořídily investice a jež strávily ve státcích spotřebních. Naproti tomu jsme v ČSR přes všechny nesmírné škody napáchané válkou, okupací i neúrodou, přesto, že jsme začali znovu budovat své hospodářství prakticky bez reserv, a dále přesto, že jsme odsunuli zrádné Němce a musili jejich pracovní sílu nahraditi, obnovili své poválečné hospodářství a zahajujeme jeho rozsáhlou výstavbu a přestavbu bez větších zahraničních půjček.

Provádějíc bilanci zkušeností dvouletého plánu, může tedy československá vláda závěrem konstatovati:

1. Výsledky dvouletého plánu jsou v podstatných úsecích dobré. Jestliže životní úroveň československého lidu během dvouletého plánu přesto nestoupla tak, jak v tomto plánu bylo předpokládáno, pak je to zejména proto, že plán nebyl splněn na důležitých úsecích jako v zemědělství a stavebnictví, tedy tam, kde rozhodovali kapitalisté a malovýrobci.

2. Jen díky dobrému plnění plánu zejména v průmyslu a dopravě nezasahuje nesplnění plánu v jiných úsecích tak nepříznivě

životní úroveň lidu, jak by tomu bylo jinak.

3. Jak dokazuje vývoj v prvním pololetí dvouletky, vzrůstá životní úroveň, jak předpokládáno plánem, jenom tehdy, plní-li se plán na všech důležitých úsecích.

4. Zkušenosti dvouletky dokazují, že vyššího blahobytu lidu lze dosáhnouti jen důsledným plánovaným hospodářstvím a dalším odstraňováním kapitalistických prvků.

Při přechodu k novému pětiletému plánu musí si náš lid tyto pravdy uvědomit. Musí si zvlášť uvědomit, jak zhoubné následky to má, když i jen jedna důležitá část, zejména výrobního plánu, není splněna, nebo když dovolíme živlům lidu cizím, aby část výsledku plánovaného úsilí lidu zneužívali pro vlastní cíle.

Uvědomí-li si náš lid tyto skutečnosti, pak bude vytvořen jeden z nejdůležitějších předpokladů úplného zdaru nového, tentokrát pětiletého plánu a dosažení jeho hlavního cíle, podstatného zvýšení životní úrovně lidu.

Byly vytvořeny i další předpoklady přechodu k prvnímu československému pětiletému plánu. Tak byl vcelku splněn hlavní úkol dvouletého plánu, obnova našeho hospodářství na předválečnou úroveň, přes zmíněné mezery splnění dvouletého plánu. Produktivita práce, t. j. výroba na jednoho zaměstnance, byla opět přivedena na předválečnou úroveň, proti přechodnému poválečnému poklesu na 60% stavu z roku 1937.

Během dvouletého plánu byly získány hlubší a rozsáhlejší zkušenosti v plánování, než mohly být k disposici v údobí jeho přípravy. Tak byl vytvořen předpoklad pro zvládnutí obtížnějšího úkolu sestavování a provádění pětiletého plánu, i když theoretická a praktická průprava plánovací služby si bude vyžadovat zvláštní pozornosti při další plánovací práci. Sjednocením ústřední plánovací služby a vybudováním a dobudováním nižších plánovacích složek odborných a oblastních se zdokonalí organisační základy pětiletého plánu.

Posléze jsme si vytvořili i nezbytné politické předpoklady plánovaného hospodářství: Přechod politické moci do rukou lidu a znárodnění rozhodující části výrobních prostředků byly již v podstatě zajištěny v prvních měsících osvobozeného státu. Únor 1948 odstranil některé mezery v československé lidové demokracii. Byli vyloučeni zástupci reakčních sil z vlády a dalším znárodněním průmyslu, znárodněním podstatné části stavebnictví, jakož i znárodněním vnitřního a zahraničního velkoobchodu, byly odstraněny mnohé politické a hospodářské překážky, které do té doby brzdily konsolidaci

republiky a vývoj k socialismu. Únorové události též umožnily mnohem pronikavější účast nejširších lidových mas na uskutečňování plánu. Zatím co před těmito změnami jejich pozornost byla ve značné části ještě upoutána bojem proti reakčním a protirevolučním silám, může se jejich tvůrčí síla nyní v mnohem větší míře soustřediti na velké úkoly hospodářského budování republiky. Únor 1948 tak postavil pětiletý plán na mnohem spolehlivější a pevnější základnu.

Nyní záleží téměř jen na nás, na úsilí všech pracujících, na úsilí našeho lidu, abychom splnili pětiletý plán, jak jej vláda v tomto návrhu předkládá Národnímu shromáždění a jak jej v hlavních rysech navrhl našemu lidu president republiky. Tento plán dovede náš lid nejen k podstatnému zvýšení životní úrovně všech jeho pracujících vrstev mést a venkova, nýbrž i k jeho trvalému zabezpečení a povede o další kus kupředu na cestě k socialismu.

II.

Hlavní úkoly pětiletého plánu.

Ve své řeči o pětiletém hospodářském plánu v mimořádné schůzi ústřední plánovací komise dne 10. října 1947 uvedl president republiky ve své tehdejší funkci předsedy vlády toto: "Pětiletý plán musí zajistiti další podstatné zvýšení životní úrovně všech vrstev pracujícího lidu měst i venkova a na této základně upevnit svazek dělníků, rolníků, středních vrstev městských a inteligence. Tohoto úkolu je možno dosíci jenom plným rozvojem našeho hospodářství, jeho další výstavbou i částečnou přestavbou. Jenom takovýto plný rozvoj našeho hospodářství nám může zajistit stále stoupající životní úroveň.

Zákon o pětiletém plánu takový plný rozvoj výrobních sil zajistí a tím umožní plánovaný vzestup národního důchodu o 48% během pěti let a odpovídající vzestup spotřeby. Sociální spotřeba následkem zavedení národního pojištění stoupne rychleji než spotřeba soukromá; celkový vzestup spotřeby na hlavu bude činiti asi 35 % proti roku 1948. Nejdůležitějším předpokladem tak velikého rozvoje je především zvýšení produktivity práce. Průmyslová výroba stoupne jako nikdy předtím o 57% během pěti let. Zemědělská výroba se proti stavu, plánovanému zákonem p dvouletém hospodářském plánu a tedy proti stavu předválečnému, zvýší o 16%; vezme-Ii se za základ mimořádně nízký stav z roku 1948, který byl následkem neúrody, stoupne objem zemědělské výroby v roce 1953 o 37%. Nikdy v dějinách československého hospodářství nebyl uskutečněn tak značný celkový vzestup v tak krátké době.

Tato výstavba československého hospodářství je však vázána na jednu podmínku, zdůrazněnou slovy presidenta republiky:,. Je nutno přeměnit strukturu československého hospodářství, jež v podstatě vznikla v době Rakouska-Uherska a odpovídá potřebám oné doby, a přizpůsobit ji novým hospodářským a politickým podmínkám dnešní doby. To znamená, že je nutno přeorientovat českoslo-

venský průmysl od oněch oborů, kde bylo před válkou možno konkurovat na světových trzích na základě hladových mezd (jak tomu bylo u výroby rukavic, hraček atd., částečně i u výroby sklářské a textilní), na taková průmyslová odvětví, pro která máme zvláště příznivé předpoklady, umožňující uplatnění výrobků těchto odvětví na zahraničních trzích, jako v případě kovoprůmyslu, zejména těžkého strojírenství, a průmyslu chemického. Nutno přeorientovat část průmyslu keramického a sklářského — kde naši dřívější odběratelé již před válkou, ale též za války vystavěli vlastní průmysl — na výrobu pro technickou potřebu. Touto strukturní změnou ztratí ovšem i textilní průmysl první místo v naší průmyslové výrobě. Toto místo stejně odpovídalo spíše potřebám rakousko-uherské monarchie, kdy textilní průmysl měl velký zajištěný trh, než potřebám nynějším. Jak známo, byly nesnáze už před druhou světovou válkou, kdy textilní průmysl, který původně vznikl jako průmysl převážně vyrábějící pro domácí spotřebu, měl být hlavním exportním průmyslem. "

Pětiletý plán tuto přestavbu a výstavbu umožní. Těžištěm přestavby a výstavby bude kovoprůmysl, který stoupne během pěti let o 93%. Přitom hlavním článkem celého plánu je v kovoprůmyslu výroba těžkého strojírenství, které vzroste na dvoj- a trojnásobek. V souvislosti s tímto vývojem stoupne výroba báňského průmyslu o 35%, energetického průmyslu o 52% a hutního průmyslu o 49%. Je zapotřebí, aby si všichni pracující uvědomili, kde je hlavní článek pětiletého plánu,, totiž v kovoprůmyslu a zejména v těžkém strojírenství. Zde platí slova Stalinova o hlavním článku plánu: "Aby byl plán uskutečněn, je třeba především nalézt hlavní článek plánu, neboť jedině tehdy, jestliže najdeme hlavní článek a chopíme se ho, můžeme ovládnout všechny ostatní články plánu. "