budou rodičky umístěny bezplatně v odborné vedených ústavech. Vybudování dostatečného počtu takových ústavů bude nutno věnovat zvláštní, péči, aby v nich mohly být umístěny všechny rodičky, u nichž tomu nebudou bránit dopravní nebo jiné obtíže.
Úmyslné bylo vypuštěno ustanovení o tom, že v případě potratu náleží stejné dávky jako při porodu, neboť potrat se považuje za nemoc a dávky při- něm poskytované patří systematicky do kategorie dávek pro případ nemoci. Poněvadž pak jde o nemoc, má být vyloučeno, aby. při potraty, zakročovala porodní asistentka. -
Jako novou zákonnou dávku zavádí zákon poskytováni výbaviček, aby se zabránilo zneužití dávky peněžité pro jiné účely. Náhradní dávka peněžitá se připouští jen na přechodnou dobu, dokud nebude možno zajistit plynulý nákup výbaviček. -
K § 33:
Z úvodních slov prvého odstavce plyne, že je nutno učinit rozdíl mezi nemocemi zubů, na jejichž léčení má pojištěnec (rodinný příslušník) nárok podle ustanovení §§ 27 a 28, a mezi t. zv. ošetřováním zubu. Pod tento pojem patří odborné výkony, jako je rovnání zubů (orthodontie), odstraněni zubního kamene a pod. Vedle toho spadá pod ustanoveni § 33 poskytování umělé náhrady chrupu a oprava zubních protéz. Včasná sanace chrupu a prováděni orthodentických i protetických zásahů mají nejen velký význam zdravotní, nýbrž i hospodářský, ježto jedině tak možno předejít ložiskovým infekcím, zabezpečit nejúspornější správnou funkci chrupu a zabránit vzniku nemocí zažívacího traktu, které mohou vést i k předčasné invaliditě.
K § 34:
Ustanovení § 34 dává pojištěnci i rodinnému příslušníku právní nárok na poskytnutí potřebných pomocných prostředků při zmrzačení, zohyžděni a tělesných vadách za předpokladu, že mají nepříznivý vliv na výkon povolání. Pomocné prostředky, které mohou být poskytovány podle tohoto předpisu, jsou zejména protézy, přimidla, umělé oči a pod., ale mohou to být i vozíky pro osoby, které nemohou chodit. Pojišťovně je dána dole možnost poskytovat i plastické operace, jsou-li potřebné, t. j. jestliže se tím odsíření zohyždění nebo vada, která znemožňuje postiženému uplatnit se v určitém povolání. Ani podle tohoto ustanovení nelze však poskytovat prostředky a lékařské výkony k odstranění prostých vad
kosmetických, pokud nejsou na závadu výkonu povolání.
K § 35:
Neplodnost — pokud nebyla provázena chorobnými průvodními zjevy — nebyla dosud pokládána za nemoc ve smyslu zákona a proto pojištěnka nebo rodinná příslušnice neměla nároku na zjištění příčin neplodnosti (nejen své, nýbrž po případě i manželovy) a nemohla s úspěchem žádat o léčení, které by vedlo k odstraněni neplodnosti.
Nyní však dává zákon z důvodů populačních pojištěnci i rodinnému příslušníku nárok na zjištěni priem, neplodnosti a na potřebné léčení, které může být provedeno všemi prostředky uvedenými v §§ 27—29, tedy po případe i léčením, lázeňským"
K důvodové zprávě k § 31 zákona o národním pojištění jest nutno poznamenat, že ustanovení § 48 zákona o národním pojištění převzala osnova v ustanoveních § 18.
K §§ 16 až 18:
Ustanovení těchto paragrafů byla převzata ze zákona o národním pojištění, a to $ 16 osnovy obsahuje ustanovení § 44, § 17 osnovy ustanovení § 47 a § 18 osnovy ustanovení § 48.
Důvodová zpráva k §§ 44, 47 a 48 zákona o národním pojištění:
"K § 44: K odst. 1:
Zákon zavádí jednorázovou peněžitou dávku — porodné — ve. výši Kčs 2500 za každé žívě i mrtvě narozené dítě. Porodné naleží též při předčasném porodu, nikoliv však při potratu; v pochybných případech bude rozhodný posudek lékaře. Ustanovení o tom, že se porodné poskytuje manželce nebo dceři pojištěncově i tenkrát, když pojištěnec zemřel v určité době před porodem, bylo v podstatě převzato z předpisů dosud platných. Tato částka nahrazuje dosavadní —- namnoze nedostatečné — jednorázové příspěvky a příspěvky za kojení. Nárok na tuto dávku má každá, pojištěnka i rodinná příslušnice (§ 54), nikoli tedy — jako dosud — pouze manželka.
K odst. 2:
Peněžitá pomoc v mateřství ve výši nemocenského je současně náhradou ušlého výdělku. Proto není nároku na výplatu této dávky za dobu, po kterou je z důvodů mateřství poskytována mzda (služné, služební požitky, plat).
Aby bylo čeleno fiktivním vstupům do zaměstnání nebo jiné činnosti zakládající povinné pojištěni, s úmyslem získat nárok na peněžité dávky v mateřství, bylo sice v zákoně ponecháno ustanovení o čekací době, avšak takové, že valná většina pojištěnek môže stanovenou podmínku snadno splnit.
Peněžitá pomoc v mateřství byla z důvodů populačních časově rozšířena na 18 týdnů, volně obemykajíeích porod. Přísluší zásadné i veřejným zaměstnankyním (§ 7), které jí mohou dosáhnout v době neplacené dovolené pro mateřství.
Nárok na tuto dávku mají všechny pojištěnky s výjimkou důchodkyň a nezaměstnaných, ženy, které v těhotenství přestaly vykonávat činnost zakládající povinné pojištěni, mohou si však nárok na tuto dávku zajistit dobrovolným pokračováním v pojištěni (§ 147). Vedle toho jsou kryty zvláště dlouhou ochrannou lhůtou (§ 52, odst. 6. ). "
O podpoře při ústavním ošetřování podle § 45 a 46 zákona o národním pojištění jsou uvedeny důvody u § 6.
K § 47:
Přední místo v boji proti sociálním chorobám zaujímá stále potírání tuberkulosy, která patří dosud mezi velmi rozšířené a zdraví národa těžce ohrožující nemoci. Její léčení vyžaduje zpravidla mnohem delší doby, než tomu je u jiných chorob, a proto také hospodářské důsledky tuto nemoc provázející jsou jak pro nemocného, tak i pro příslušníky jeho rodiny mnohem tíživější. Má-li tudíž být boj proti této sociální chorobě úspěšný, je třeba, aby kromě opatřeni léčebných, byla věnována mimořádná pozornost a péče též opatřením rázu hospodářského, která by umožnila nemocnému řádné léčení a zbavila ho obav o existenční zabezpečení jeho rodinných příslušníků. Proto je kromě dávek uvedených v § 46 pamatováno ještě na zvláštní peněžitou výpomoc.
Podle účelu, který se jí sleduje, může být peněžitá výpomoc buď jednorázová nebo opakující se. Půjde-li ó úhradu mimořádných vydáni spojených např. s opatřením samostatné postele pro nemocného v jeho domácnosti nebo o nezbytné osobní vybavení nemocného pro léčbu ústavní, bude přicházet v úvahu příspěvek jednorázový. Naproti tomu úhrada mimořádných vydání, způsobených zvláštním ošetřováním nemocného v domácnosti a potřebu lepšího stravováni nebo zabezpečení rodiny delším trváním choroby již stejné hospodářsky vyčerpané po dobu léčeni nemocného v ústavu, bude vyžadovat podpory pravidelně
se opakující, která by doplnila peněžité dávky, jež má na mysli § 46. Poněvadž jde o řešeni případů různé povahy, je ponecháno stanoveni bližších podmínek a výše výpomoci předpisům léčebního řádu.
K § 48:
Náhrada za výpomoc v rodině môže být poskytnuta místo věcné dávky podle § 31, kterou po určitou dobu od účinnosti zákona asi nebude možno, v potřebném rozsahu skutečně poskytovati (srov. též důvodovou zprávu k § 31). Tato peněžitá náhrada bude poskytována pojištěnkám nebo rodinným příslušnicím pojištěnců, které obstarávají svoji nebo pojištěncovu domácnost a pečuji o děti, jestliže jsou pro nemoc neschopny obstarávat do-. mácnost a jsou upoutány na lůžko nebo v ústavním ošetřování. Děje se tak proto, že v takových případech vznikají pojištěncům zvláštní a zvýšená vydání.
Zákon stanoví zákládni sazbu peněžité výpomoci pro všechny případy jednotně částkou Kčs 80 denně, připouští však zároveň její zvýšení za třetí a každé další dítě do 14 let o částku Kčs 10 denně. Horní hranice náhrady je však omezena tím, že peněžitá náhrada se zvýšením nesmi být vyšší, než by bylo nemocenské pojištěné osoby.
Stejně jako peněžitá výpomoc v rodině je. dávkou fakultativní, není ani na peněžitou náhradu podle § 48 žalovatelného nároku. "
K §19:
Odst. 1. Ustanovení § 49 zákona o národním pojištění (o pohřebném) nehodí se v plném rozsahu pro vojenskou nemocenskou péči. U osob z počtu mužstva, žáků vojenských škol a vojenských elevů je třeba, aby při úmrtí vypravila vojenská správa sama jednoduchý pohřeb, který si zpravidla vyžádá nižších náklad. Pohřeb může být vypraven buď vlastními prostředky vojenské správy nebo může být vypravení svěřeno nejbližšímu pohřebnímu ústavu.
Odst. 2. Protože však tyto osoby nikoli ze své vlastní vůle konají činnou službu v největším počtu případů mimo svůj domov, nelze upírat pozůstalým právo, aby zemřelý byl pohřben podle jejich přání. V tom případě přispěje vojenská správa pozůstalým na pohřební náklady částkou 5. 000 Kčs (v rozsahu a pořadí, uvedeném v odstavci 5).
Odst. 3. Z důvodu uvedeného v předchozím odstavci nelze též odmítat žádost pozůstalých, aby zemřelý byl pohřben v rodinném hrobě, a je proto třeba umožnit i převoz ostatků z posádky, kde taková osoba konala činnou službu,
nebo z místa, kde zemřela, Ho místa rbdiStě nebo bydliště rodiny. Tato možnost by ovšem nebyla proveditelná za branné pohotovosti státu a zvláště ne ve válce.
Odst. 4. Pozůstalí po veřejných zaměstnancích mají podle § 60 zákona č. 15/1914 ř. z. (služební. pragmatika) a podle § 12 zákona č. 2/1920 Sb. nárok na úmrtné ve výši tříměsíční částky pensijní základny.
Zákon o národním pojištění v -§ 49 otázku pohřebného jasně neřeší. Lze se vsaje právem domnívat, že uvedená ustanovení zákonů ustanovení § 12 zákona č. 2/1920 Sb., protože vojenští gážisté jsou rovněž státními za-
Nebylo by tudíž na místě, aby bylo jinak
postupováno u vojenských osob. U déleslouží-
'cích poddůstojníků je věc řešena zákonem
č. 83/32 Sb., kde podle § 14 mají pozůstalí
nárok na pohřebné ve výši tříměsíční výměry
poslední měsíční prémie.
U vojenských gážistů je třeba použít v tomto případě ustanovení § 124 bývalého rakousko-uherského předpisu K- 4, podle kterého mají pozůstalí po gážistech v hodnostních třídách zařazených nárok na pohřebné (Sterbequartal) v trojnásobné výši služného. V těchto případech by bylo možno použít též ustanovení § 12 zákona č. 2/1920 Sb., pro-, tože vojenští gážisté jsou rovněž státními-zaměstnanci.
U příjemců vojenských odpočivných (zaopatřovacích) platů platí v těchto případech ustanovení § 91 zákona č. 76/1922 Sb,, podle kterého náleží pozůstalým úmrtné ve výši tříměsíčního výslužněho (invalidního služného). Ani tato ustanovení nejsou dotčena ustanovením § 49 zákona o národním pojištění.
Odst. 5. Toto ustanovení i s výčtem pozůstalých a jejich pořadím je shodné s ustanovením § 49, odst. l zákona o národním pojištění. Odst. 6. Toto ustanoveni bylo převzato ze zákona o národním pojištění (§ 49, odst. 3).
Odst. 7. V odstavci 7 bylo převzato ze zákona o národním pojištění ustanovení § 49, odst. 2).
Odst. 8. Vojenské osoby jsou podle branného zákona povinny konat činnou vojenskou službu v té posádce, kde toho zájmy armády vyžadují. Nemohou si svobodně volit svůj pobyt. Je proto na místě, aby v případě úmrtí bylo nejbližším pozůstalým umožněno zúčastnit se jejich pohřbu, tůn, že jim bude uhrazeno jízdné.
K §§ 20 a 21:
Ustanovení těchto paragrafů jsou v zákoně o národním pojištění upravena až ve třetím oddílu v §§ 94 a 95.
Byla do osnovy pojata, pokud jde o osobní rozsah tun způsobem, že preventivní péči pro účastníky činně sloužící (§ l, odst. l, č. l a 2) provádí vojenská správa; pro ostatní účastníky a rodinné příslušníky zúčastní se vojenská správa výkonu preventivní péče prováděné státní zdravotní správou. ' Ustanovení § 21, odst. 2 byla doplněna ustanovením, že k provádění poradenské zdravotní péče vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví zvláštní směrnice.
Důvodová zpráva k §§94 a 95 zákona o národním pojištěni.
"K §§ 94 a 95:
Opatření státní zdravotní správy a opatření pojišťovny týkajicí se preventivní péče musí být zkoordinována. Proto múze být preventivní péče pojišťovny prováděna fen v rámci jednotného plánu zdravotní péče (§ 198). Výše nákladů, jez pojišťovna věnuje každoročně na tuto péči, bude stanovena hospodářským plánem (§ 200), který musí příslušnými položkami na túto péči pamatovat.
Jednotným plánem zdravotní péče bude stanoveno, ve kterých případech a za jakých předpokladu se pojišťovna preventivní péče účastní, ve kterých případech ti bude svěřeno přímé prováděni této péče a kdy konečně se omezí na hospodářskou pomoc formou podpory, všeobecných a zvláštnych opatření této péče (§ 24, odst. 1), případne kdy a za jakých předpokladů, a jakým způsobem bude účastná na všeobecných a zvláštních opatřeních, směřujících k odvráceni předčasné invalidity pojištěnců a jejich rodinných příslušníků.
úkoly pojišťovny pří prováděni preventivní péče jsou uvedeny v § 95 pouze příkladmo. Z ustanovení § 95, odst, 2 plyne, ze zákonem
0 národním pojištění nebude v ničem derogováno ustanovením, zákona č. 49/1947 Sb. o poradenské zdravotní péči. "
K § 22*
Ustanovení tohoto paragrafu je upraveno podle paragrafu 55 zákona o národním pojištění. Musela zde být uplatněna zásada, že vojenské osoby v činné službě musí být především ošetřovány příslušným lékařem, a to z důvodů čistě vojenských. Poněvadž vojenské invalidovny jsou vojenskými útvary, je
i v nich příslušným lékařem vojenský lékař nebo občanský smluvní lékař vojenské správy.
Vojenská správa musí totiž mít včasné a přesné zprávy o zdravotním stavu vojenských
osob, a to zejména vojenských osob činně sloužících, poněvadž zdravotní stav těchto osob je jedním z nejvýznamnějších činitelů při posuzování bojové hodnoty armády. Zprávy o zdravotním stavu vojenských osob činně sloužících jsou podnětem k potřebným opatřením, jejichž nutnost vyplývá z těchto zpráv.
Z toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že každý vojenský útvar musí mít přesnou evidenci o zdravotním stavu svých příslušníků. Z těchto zpráv je pak dána souhrnná zpráva o celkovém zdravotním stavu armády.
Příslušným lékařem je lékař příslušného vojenského útvaru, při čemž nerozhoduje, je-li jím lékař vojenský nebo občanský smluvní- lékař vojenské správy, který se smluvně zavázal vykonávati funkci vojenského lékaře u útvaru.
Mimo občanské smluvní lékaře právě uvedené má ještě vojenská správa občanské lékaře, kteří se smluvně zavázali léčiti příslušníky vojenské léčebné péče podle smlouvy uzavřené 14. května 1946 mezi vojenskou správou a ústřední jednotou českých lékařů.
Důvodová zpráva k § 55 zákona o národním
pojištění:
K § 55:
K odst. 1—3:
Zde se přejímají z největší části a 8 malými obměnami ustanoveni § 49 vlád. nařízení č. 365/41 Sb., která se v praxi dobře osvědčila. Lékařská služba má být v národním pojištění vybudována na zásadě organisované svobodné volby lékaře, a to tak, aby pojištěnci měli právo volby mezi těmi lékaři, kteří léčí na účet ústřední národní pojišťovny. Tím je dána pojištěnci možnost, aby se obrátil na toho lékaře, jemuž důvěřuje. Není vsak možno připustit všeobecnou svobodnou volbu, která by vedla k nepořádkům a neúnosným nákladům.
K odst. 4:
Pro případ, že, v některém obvodě nebude možno zajistiti lékařskou pomoc smluvními lékaři, jak to předpokládají předchozí odstavce, splní pojišťovna svou povinnost podle § 195, odst. 1 jiným vhodným opatřením, na př. tím, že do obvodu vyšle po přechodnou dobu lékaře, kteří jsou k ní ve služebním poměru. Poněvadž jde o disposici pouze přechodné povahy, neprejudikuje se jí nikterak opatřením sledujícím rovnoměrnou a účelnou distribuci lékařské služby (§ 196).
K odst. 5:
Převzato v podstatě z ustanovení § 49, odst. 4 vládního nařízení č. 365/41 Sb., které se osvědčilo. "
K §23:
V tomto ustanovení je obsaženo obdobné opatření jako v § 56 zákona o národním pojištění. I zde bylo třeba uplatnit zásadu, že vojenské osoby činně sloužící musí být ústavně léčeny ve vojenských léčebných a ošetřovacích ústavech hlavně z důvodů vojenských. Vojenská správa musí opatřovat a udržovat v provozu zdravotnická zařízení nejen pro vykonávání vojenské nemocenské péče pro její účastníky, ale také z toho důvodu, aby mohla provádět řízení výběrové, výcvik zdravotnického personálu a z důvodů pohotovostních, nížením výběrovým je zde míněno zjišťování zdravotního stavu a schopnosti k vojenské službě branců a příslušníků armády.
Toto výběrové řízení provádí vojenská správa výlučně ve vojenských nemocnicích a nemůže být v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech prováděno (zjišťování se řídí potřebami vojenské správy, jež smějí a mohou být známy jen příslušným orgánům vojenské-správy). Pohotovostními důvody se rozumí příprava všech opatření pro účely mobilisační.
Dále je třeba vzít v úvahu tu skutečnost, že musí být plně využito zdravotních zařízení vojenské správy a že jen ošetřováním většího počtu množství případů nejrůznějších věkových skupin jsou dány předpoklady pro zdokonalování a školení zdravotnického personálu armády.
Z uvedené nezbytnosti zřizovat a udržovat zdravotnická zařízení armády a využít plně jejich vybavení a provozní schopnosti vyplývá zřejmě, že pro vojenskou správu je léčení příslušníku vojenské nemocenské péče ve vojenských léčebných a ošetřovacích ústavech spojeno s menšími náklady, než eventuální léčení jich v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech, které přicházejí v úvahu až poté, kdy je vojenských léčebných a ošetřovacích ústavů nejvýše možným způsobem již využito.
Důvodová zpráva k § 56 zákona o národním
pojištění:
, K § 56:
Při rozhodováni o tom, kterého způsobu léčení nebo ústavního ošetřování má být použito, nemůže rozhodovat subjektivní názor pojištěncův nebo jeho zvláštní přání, nýbrž objektivní posudek pojištěncova zdravotního stavu. Skutečnost, že pojištěnec nemá nárok na určitý způsob léčení nebo ústavního ošetřování nemá a nebude míti vliv na hodnotnost těchto věcných dávek. Tím není totiž dotčeno ustanovení § 27, 'dst. 1. Oprávněná osoba
3
nemůže se tedy domáhat určitého způsobu léčení nebo ústavního ošetřování u pojišťovacích soudů; cítí-li se rozhodnutím pojišťovny zkrácena, muže se domáhat, nápravy jen dozorčí stížností k vyšším organisačním složkám Ústřední národní pojišťovny (§§ 154, 166, odst. 1, písm. a) po případě k ministerstvu sociální péče (§ 212, odst. 1). "
K § 25:
Zde bylo převzato ustanovení § 57 zákona o národním pojištění s tím rozdílem, že byla vypuštěna slova "v nejnižší třídě".
Podle dosavadních předpisů o léčebné péči vojenské správy mohlo být uhrazeno jízdné do léčebných ústavů jen vojenským gážistům a mužstvu. Jízdné bylo hrazeno podle tarifní úmluvy vojenské, a to důstojníkům podle hodností buď za jízdu v I. nebo v II. třídě vlaků, ostatním ve III. vlakové třídě.
Toto ustanovení se opírá o § 6 vládního nařízení ze dne 15. ledna 1942, čís. 51 Sb., kde je stanoveno, že ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí schválit, že úředníci, kteří jsou povinni jeti ve stejnokroji, mohou použít při služebních cestách II. třídy vozové.
Vojenská správa samozřejmě nijak nepomýšlí na to, umožňovat úhradu jízdného ve vojenské nemocenské péči ve vyšších vozových třídách všem účastníkům. Je však třeba umožnit aspoň důstojníkům ve stejnokroji při jízdách vlakem, aby mohli jezdit ve II. vozové třídě.
Vzhledem k zásadám § 57, odst. l zákona o národním pojištění bude v oboru vojenské nemocenské péče při jízdách do léčebných ústavů hrazeno jízdné:
a) důstojníkům ve stejnokroji ve II. vozové třídě a
b) všem ostatním v nejnižší třídě hromadného dopravního prostředku.
Důvodová zpráva k § 57 zákona o národním
pojištění: "K odst. 1—3:
Doprava pacientova do nemocnice nebo léčebného ústavu, porodnice nebo ústavu pro choromyslné a zpět jiným než hromadným dopravním prostředkem bude pojišťovnou uhrazena jen v nezbytných případech, jestliže si toho vyžádá pacientův zdravotní stav, nebo tehdy, jestliže nebylo možno použít hromadného dopravního prostředku z jiných vážných důvodů (na př. pro přerušení dopravy živelní pohromou a pod. )"
K § 26:
V zákoně o národním pojištění je ustanovením §§ 50 a 51 uplatněna možnost odchylně od předchozích ustanovení upravit výši peněžitých dávek nemocenského pojištění. Tato ustanovení přejímá v příslušné úpravě osnova v § 26.
Důvodová zpráva k §§ 50 a 51 zákona, o národním pojištění:
"K §§ 50 a 51:
Poněvadž nemocenské pojištěni je — jak zkušenosti ukázaly — velmi citlivé na každou změnu hospodářských poměrů, umožňují tato ustanoveni rychlé přizpůsobení nemocenského pojištění každé změně a zajištěním řádného jeho fungování i v dobách hospodářsky obtížných. Při tom právo změnit v případe potřeby výši peněžitých dávek a stoupne vyměřovacího základu se ponechává vládě, kdežto další dávky, dosud nezavedené, ale sledující cíle nemocenského pojištěni, může zavést ministr sociální péče, jestliže to hospodářská situace pojištění dovolí.
Pružného ustanovení § 51 je zapotřebí proto, aby se pojištění mohlo rychle přizpůsobovat i v dávkové službě potřebám pojištěnců a jejich rodinných příslušníků a držet krok se stále se rozvíjející lékařskou vědou, "
K § 27:
Zde je uplatněno ustanovení § 105 zákona o národním pojištění, pokud se toto ustanovení může týkat i dávek vojenské nemocenské péče, a to v odstavci l ustanovení § 105, odst. 1 a v odstavci 2 ustanovení § 105, odst. 5.
Důvodová zpráva k § 105 zákona o národním pojištění: "K § 105: K odst. 1:
Pro nárok na všechny peněžité dávky nemocenského pojištění včetně jednorázového pohřebného (§ 49) stanoví zákon jednotnou promlčecí lhůtu jednoho roku. Ustanovení o preklusi stanovené v § 42 pro nemocenské však zůstává nedotčeno.
K odst. 5:
Vedle promlčení celkového nároku nutno rozeznávat promlčení jednotlivých splátek peněžitých dávek nemocenského i důchodového pojištěni, i když nárok na dávku samu byl včas uplatněn. Tato promlčecí lhůta je stanovena jednotně dobou jednoho roku.
Všeobecné nutno podotknout, že lhůty uvedené v § 105 jsou lhůtami promlčecími a ne preklusivními. Ta znamená, že pojišťovna nemusí uplatňovat námitku promlčení tam, kde se zřetelem na zvláštní okolnosti případu by v uplatnění této námitky mohla být spatřována přílišná tvrdost vůči pojištěnci, jeho rodinným příslušníkům nebo pozůstalým,. Zákon nemá, speciálního ustanovení o stavení a přerušeni (přetržení) promlčení; je proto možno použít příslušných ustanoveni obecného zákona občanského o staveni a přerušeni promlčení. "
K §28:
Způsob výplaty dávek upravuje § 106 zákona o národním pojištění. Zásada v § 106, odst. l vyslovená byla převzata pro vojenskou nemocenskou péči.
•
K §§ 29 až 31:
Tato ustanovení byla převzata z §§ 108 až 110 zákona o národním pojištění.
Důvodová zpráva k §§ 108, 109, 110 zákona
o národním pojištění:
" K § 108:
Toto ustanoveni odpovídá dosavadnímu ustanovení § 46 zákona čís. 26/1929 Sb. s tou hlavní změnou, že se v novém textu nečiní již zmínka o zabavení. Možnost zabavení nároku na dávku je totiž upravena speciálním zákonem čís. 47/47 Sb. o exekuci na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň (zákona o exekuci na, platy).
K § 109:
Převzato v zásadě z ustanoveni § 40 zákona čís. 26/1929 Sb., resp. § 135 zákona čís. 221/ 1924 Sb.
K § 110:
Tento paragraf obsahuje zásadu uvedenou ve všech dosavadních normách sociálního pojištění, že totiž nárok pojištěnce (pozůstalých) na náhradu škody z důvodu, pro který byla přiznána dávka sociálního pojištěni, přechází až do výše dávky na nositele pojištění. Jde zejména o zaviněnou nemoc, invaliditu nebo smrt. Nebulo by spravedlivé, aby nositel pojištění měl dávat náhradu za škodu způsobenou třetí osobou ze svého, ani aby poškozený dostal náhradu svoji škody dvakrát. Zásadou je, že poškozenému se musí dostat plná náhrada škody, že však tuto náhradu až do výše pojistných dávek mu poskytuje nositel pojištění a pouze tu její část, která pře-
vyšuje zákonný nárok z pojištění, dává přímo škůdce. To má veliký význam pro poškozeného, zejména procesní, neboť dosíci dávky u nositele pojištění je vždy procesně snazšínež v civilním procesu o náhradu škody, nehledě k dobytelnosti. Vzhledem k nepřesné formulaci dosavadních předpisů, které připouštěly různý výklad, má osnova znění jasné v tom směru, že jde nikoliv o cessi ex lege z poškozeného na nositele pojištěni, nýbrž o přímý právní nárok pojišťovny. Pojišťovna může jej vymáhati samostatně bez ohledu na osobní podmínky, legitimaci a vůli poškozeného. "
K §§ 32 a 33:
Ustanovení § 114, odst. l a § 115 zákona o národním pojištění přejímá osnova v §§ 32 a 33.
Důvodová zpráva k §§ 114 a 115 zákona o národním pojištění:
"K § 114:
Tato ustanoveni o neplatnosti ujednáni v neprospěch pojištěnců, o zákazu propuštění v době nemoci nebo léčení jsou vesměs převzata z dosavadních zákonů o důchodovém a nemocenském pojištěni (§ 140 zák. čís. 221 / 1924 Sb., § 42 vlád. nařízeni č. 865/1941 Sb. a § 11 a 55 zákona č. 26/1929 Sb. ). Při onemocněni tuberkulosou rozšiřuje se ochrana proti výpovědi až na 6 měsíců od propuštěni z léčení.
K § 115:
Recipováno v podstatě z ustanovení § 245 zákona čís. 221/1924 Sb. "
K § 34:
Právě tak jako ustanovením § 59 zákona o národním pojištění je svěřeno provedení podrobností nemocenského pojištění "Léčebnému řádu", stanoví § 34 osnovy, jakým způsobem bude vydán "Vojenský nemocenský řád" a, co bude jeho obsahem. Vojenská nemocenská péče bude upravena i v podrobnostech podle zásad národního pojištění; musí ovsem být přizpůsobena zvláštnostem vojenské služby a jejím odlišným poměrům.
Důvodová zpráva k § 59 zákona o národním pojištěni:
, K § 59:
Poněvadž zákon upravuje podmínky, za jakých se poskytují věcné dávky, pouze rámcově, je nezbytně nutno, aby byl co nejdříve vydán léčebný řád jako významná druhotná norma. Účast jednotné odborové organisace a vrchol-
8*