mu pojištěni u Léčebného fondu veřejných zaměstnanců; do tohoto pojištění byli však odevzdáni až v roce 1939. Jde o osoby, jejichž zaopatřovací platy jsou upraveny zákonem ze dne 17. - února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích.
Výslužné déle sloužících je upraveno §§ 8 a 12 zákona č. 83/1932 Sb. ve znění zákona č. 37/1946 Sb.
Pojem "vojenští pensisté" je určen ustanovením § 184 branných předpisů. Vojenští pensisté jsou důstojníci a rotmistři' ve výslužbě, jimž byla odňata vojenská hodnost, při čemž jim bylo ponecháno výslužné buď úplně nebo zčásti. Vojenskými pensisty jsou též vojenští gážisté bývalé rakousko-uherské branné moci, kteří nebyli převzati podle zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb., jímž se upravuje přejímání vojenských gážistů bývalé rakousko-uherské, rakouské a uherské branné moci do branné moci republiky československé a jímž se upravují zaopatřovací nároky bývalých vojenských gážistů, kteří se na československém národě provinili, ve své hodnosti jako gážisté ve výslužbě, kterým však bylo přiznáno nebo ponecháno výslužné bez vojenské hodnosti.
Mezi invalidy z počtu mužstva náleží i legionáři invalidi z počtu mužstva, kteří mají nárok na vojenské zaopatřovací platy podlé § 81 zákona č. 76/1922 Sb. a podle vládního nařízení ze 6. října 1923, č. 186 Sb., jako gážisté mimo hodnostní třídy. Z toho důvodu přiznává se jim též nárok na vojenskou nemocenskou péči.
Bosensko-hercegovští četníci [jde o bývalé šikovatele (Feldwebel), bývalé strážmistry (Wachtmeister)] mají nárok na vojenské odpočivné platy podle zákona ze dne 1. července 1926, č. 159 Sb., o převzetí a přiznání odpočivných a zaopatřovacích požitků v souvislosti s pensijními úmluvami sjednanými v Římě dne 6. dubna 1922 a ve Vídni dne 30. listopadu 1923. (Citované úmluvy jsou otištěny pod č. 194 a 195/1926 Sb. ). Z toho důvodu jsou též účastníky vojenské léčebné péče.
Jde o tento počet osob: invalidi z počtu mužstva,.... 348 osob, vdovy a sirotci po nich.... 7 osob, bývalí poddůstojníci z povolání a bývalí bosensko-hercegovští četníci 59 osob, vdovy a sirotci po nich..... 140 osob, legionáři invalidi z počtu mužstva 653 osob, vdovy a sirotci. po nich.... 767 osob. Osoby, jimž příslušejí vojenské zaopatřovací platy (odstavec l, č. 6), lze rozděliti takto (kde je uvedeno v závorce jen číslo paragrafu,
rozumí se tím příslušné ustanovení zákona č. 76/1922 Sb. ):
I. Zákonný nárok:
A. Vdovský důchod:
a) vdovy po voj. gážistech z povolání (§ 36),
b) družky voj. gážistů z povolání (§ 36),
c) vdovy po voj. gážistech v záloze (§37),
d) snoubenky zemřelých účastníků národního boje za osvobození = zák. ř. 21/1948 Sb.
B. Příspěvek na vychování:
a) děti po voj. gážistech (§ 50),
b) nemanželské děti po účastnících národního boje za osvobození = zák. č. 21/1948 Sb.
C. Sirotčí důchod:
a) úplní sirotci po voj. gážistech (§ 52),
b) úplní sirotci nemanž. původu podle § 6 a 7 zák. č. 21/1948 Sb.
D. Důchod předků: rodiče voj. osob (gážistů) (§ 63)
E. Pozůstalí po padlých legionářích a po legionářích invalidech (§81).
F. Pozůstalí úplní sirotci po ošetřovatelkách (§§ 89 a 112).
G. Příslušníci (pozůstalí) osob nezvěstných (§ 93).
H. Pozůstalí po byv. poddůstojnících z povolání a po předválečných invalidech (§§ 106 a 107).
CH. Pozůstalí po bosensko-hercegovských oetnících (zákon č. 159/1926 Sb. ).
I. Pozůstali* po příslušnicích' (ženách) bez ohledu na hodnost čs. branné moci = zákon ze dne 24. ledna 1946, č. 14 Sb. o zatímní úpravě vojenské -služby žen v československé branné moci.
D. Fakultativní přiznání:
1. Příspěvek na výživu:
a) 'nevinné vdovy a manželky vojenských osob, 'které pozbyly nároku na zaopatřovací požitky (S 49),
b) nevinní sirotci a děti po takových osobách (§ 59),
c) rozloučené manželky = vl. nař. č. 243/ 1946 Sb.
2. Příspěvek na vychování nebo sirotčí důchod pro neschopnost (přes věkovou hranici) (§ 61).
3. Pozůstalí po vojenských kapelnících byv. rakousko-uherské armády (§ 111).,
4. Předci po zemřelých voj. gážistech a byv.
poddůstojnících z pov. rakousko-uherské
armády (§ 112).
V odstavci 2 je vyslovena zásada o poskytování vojenské nemocenské péče rodinným příslušníkům účastníků vojenské nemocenské péče, uvedeným v § l ovšem za podmínky, že tito rodinní příslušníci nejsou pojištěni pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění a nevztahují-li se na ně ustanovení zákona o národním pojištění o dávkách rodinných příslušníků z pojištění pro případ nemoci a mateřství. Vojenská nemocenská péče není poskytována rodinným příslušníkům účastníků, Jsou-li účastníky vojenské osoby z počtu mužstva, důstojníci presenční služby a důstojníci a rotmistři v záloze. U těchto rodinných příslušníků je upraveno nemocenské pojištění ustanovením § 55 osnovy. Příslušné odůvodnění je uvedeno u § 55. Vojenská nemocen-
aká péče se vztahuje i na rodinné příslušníky důstojníků a rotmistrů v záloze, konajících dobrovolnou další činnou službu, neboť tito vojenští gážisté vykonávají vojenskou službu na přechodnou dobu jako svoje povolání.
Se zřetelem k ustanovení § l, odst. 2 ústavy republiky československé a podle ustanovení zákonů č. 14/1946 Sb. a č. 19/1947 Sb. platí ustanovení tohoto zákona v plném rozsahu též pro vojenské gážistky, délesloužící poddůstojnice a ženy zařazené mezi vojenské osoby z počtu mužstva.
K § 2:
Výpočet osob uvedených v tomto paragrafu byl převzat z § 54 zákona o národním pojištění v plném znění, rovněž ustanovení odstavce 3. V, odstavci l, písm. b) a v odst. 2, písm. b) a c) byla slova: "pokud žila s pojištěncem... alespoň šest měsíců před nápadem dávky" nahrazena slovy: "žila-li v den nápadu dávky... již alespoň šest měsíců. " Tato změna byla provedena z toho důvodu, aby byl vyloučen eventuální výklad tohoto ustanovení, že podmínce v něm stanovené vyhovuje i osoba uvedená v odst. l, písm, b) nebo v odst. 2, písm. b) a c), která někdy před, nápadem dávky, nikoliv však bezprostředně, alespoň šest měsíců žila s účastníkem vojenské nemocenské péče ve společné domácnosti.
K § 3, odst. l:
V tomto ustanovení jsou shrnuty případy fakultativního poskytování vojenské nemocenské péče nebo jejich jednotlivých dávek opět jen s podmínkou, že osoby, o něž jde,
nejsou pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění a že se na ně nevztahují ustanovení zákona o národním pojištění o dávkách rodinných příslušníků z pojištění pro případ nemoci a mateřství.
Osoby, jimž může vojenská správa takto poskytnout vojenskou nemocenskou péči (její jednotlivé dávky), jsou zde vypočítány po případě jsou uvedeny u jednotlivých skupin zvláštní podmínky pro poskytnutí vojenské nemocenské péče (jejich jednotlivých dávek). Aby byla zaručena jednotnost posuzování a postupu při tomto poskytování vojenské nemocenské péče nebo jednotlivých dávek, vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí potřebné směrnice. Podmínka "na dovolené bez platu" [písm. a)] vztahuje se jak na důstojníky a rotmistry z povolání, tak i na čekatele.
K písm. d): "jen přídavky za zranění" (§§ 66 až 73 zákona č. 76/1922 Sb. ) dostává dnes,:
377 invalidů, 6 byv. poddůstojníků z povolání,
278 legionářů-invalidů.
K písm. e: Legionáři se rozumějí osoby, které splňují podmínky stanovené v § 2 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. o propůjčování míst legionářům ve znění zákona ze dne 3. října 1946, č. 196 Sb. Pojem účastníků národního boje za osvobození je vymezen ustanovením § l a 2 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb. o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.
K písm. g): Mezi osoby, jimž vojenská správa může povolit účast na vojenské nemocenské péči nebo její jednotlivé dávky, byli pojati i poživatelé vojenských vysokoškolských stipendií, pokud splňují podmínky pod písm. g) uvedené. Tyto osoby nejsou sice vojenskými osobami, ale vojenská správa jim jako budoucím důstojníkům z povoláni zajišťuje tímto ustanovením možnost k účasti na vojenské nemocenské péči nebo její jednotlivé dávky, není-li o ně v tomto směru pečováno jako o pojištěnce národního pojištění nebo o rodinné příslušníky těchto pojištěnců, nebo o rodinné příslušníky účastníků vojenské nemocenské péče.
K § 3, odst. 2:
Vojenskou nemocenskou péčí nebo její jednotlivé dávky je třeba poskytovati osobám povolaným k osobním úkonům, které se stanou příslušníky branné moci v těch případech, kdy se zřetelem k povaze úkonů, které tyto osoby vykonávají je vyloučeno poskytování národního pojištění nemocenského. Povinnost k zvláštním úkonům za mobilisace a ve válce stanoví § 3 branného zákona republiky Československé ve znění přílohy k vyhlášce ministra národní obrany ze dne 26. února 1934, č 30 Sb. Osobní úkony za branné pohotovosti státu vymezují pojmově ustanovení § 66 zákona o obraně státu (č. 131/1936 Sb. ). Ve srovnání s ustanovením § 75, odst. 2 zákona o obraně státu jest třeba uvést, že ustanovení § 3, odst. 2 osnovy se vztahuje jen na ty osoby povolané k osobním úkonům, které se stanou příslušníky branné moci. Postavení rodinných příslušníků osob vykonávajících osobní úkony, které se z toho důvodu staly účastníky vojenské nemocenské péče, je upraveno ustanovením § 55. Podrobnosti k provedeni právě stanovených zásad určí ministr národní obrany nařízením.
K § 4, odst. 1:
Nebylo by lze provést a ani zákon o národním pojištění s tím nepočítá, aby vojenské osoby v činné službě měly v době této vojenské služby účast v nemocenském pojištění podle zákona, o národním pojištění. Podle § 52, odst. 5 zákona o národním pojištění se staví běh ochranné lhůty těchto osob. po dobu výkonu vojenské služby (cvičení). Dále je ovšem zapotřebí uvést, že pracovní poměr osob uvedených v § l, odst. l, č. l, písm. a) až c) zůstává podle zákona č. 18/1946 Sb. (pokud jde o nastoupení do přesenční služby a vojenského výcviku příslušníků náhradní zálohy) a podle zákona č. 61/1925 Sb. (pokud jde o nastoupení cvičení ve zbrani nebo cvičení služebního), zachován. Tím zůstává i zachován charakter těchto osob jako povinně pojištěných podle § 2 zákona o národním pojištění. Důraz je vložen v druhém, řádku na slovo "jen", aby byl vyloučen po případě výklad, že u těchto osob je možná kumulace dávek vojenské nemocenské péče a dávek nemocenského národního pojištění. Po dobu činné vojenské služby mají nárok jen na dávky vojenské nemocenské péče nikoli na dávky podle zákona o národním pojištění.
K §5:
Podrobnosti o vzniku a zániku účasti na vojenské nemocenské péči budou upraveny vojenským nemocenským řádem. Osnova stanoví zásadu vytčenou v odstavci 1. Nebylo by praktické přímo v zákoně uvádět a vypočítávat pro jednotlivé druhy účastníků vojenské nemocenské péče, kdy tato u nich počíná; na př. dnem presentace do přesenční služby nebo na cvičení ve zbrani, dnem ustanovení čekate-
lem na důstojníka atd. Dále je zapotřebí uvážit, že budou velmi časté případy, kdy účast na vojenské nemocenské péči, již z určitého důvodu založena, bez přerušení bude pokračovat žňově nabytého důvodu (osoba z počtu mužstva se po splnění přesenční služby stane délestoužícím poddůstojníkem, délesloužící poddůstojník je jmenován rotmistrem, důstojník nebo rotmistr. z povolání v činné službě je přeložen do výslužby atd. ). Stejně je tomu i při zániku účasti na vojenské nemocenské péči. Byla proto v odstavci l zvolena všeobecná dikce, která vystihuje všechny eventuality.
V odstavci 2 je vyslovena zásada o nároku na jednotlivé dávky vojenské nemocenské péče shodně s ustanovením § 52, odst. l zákona o národním pojištění. Tento nárok trvá nejdéle šest týdnů od doby, kdy zanikla účast na vojenské nemocenské péči. Ustanovení §. 52, odst 2 zákona o národním pojištění určuje stejnou dobou šesti týdnů ochrannou lhůtu. Ustanovení o zachováni nároku na jednotlivé dávky vojenské nemocenské péče do šesti týdnů po zániku účastí na této péči má ten účel, aby osoby, na něž se nevztahuje ustanovení, § 5,, odst. 2, druhé věty, nezůstaly po přechodnou dobu, než se stanou tyto osoby pojištěnci podle zákona o národním pojištění, bez nemocenské péče.
Ustanovení odstavce 3 se shoduje s ustano-. vením § 52, odst. 7 zákona, o národním pojištění.
K § 6:
Ustanovení tohoto paragrafu byla převzata z § 26 zákona o národním pojištění, a to tím způsobem, že ustanovení § 26, odst. l a 2 byla převzatá v plném rozsahu; z ustanovení § 26, odst. 3 bylo vypuštěno č. l (nemocenské) a č. 3 (podpory při ústavním ošetřování). Zákon o národním pojištění stanoví v § 36, odst. 5, že nárok, na nemocenské nemají veřejní zaměstnanci, kteří mají v případě nemoci, nárok na služební plat (příjem) alespoň po dobu jednoho roku. Z toho důvodu nemohlo být nemocenské zavedeno jako peněžitá dávka-ani pro účastníky vojenské nemocenské péče. -
Podporu při ústavním ošetřování upravují ustanovení §§ 45 a 46 zákona o národním pojištění. Podle těchto ustanovení je přiznání uvedené podpory podmíněno nárokem na nemocenské a nepřichází v úvahu z důvodů právě uvedených (§ 36, odst. 5 zákona o národním pojištění) u veřejných zaměstnanců, a proto ani u účastníků vojenské nemocenské péče.
Dávky vojenské nemocenské péče vypočtené v § 6 jsou rozděleny na dávky věcné a na dávky peněžité.
Všechny dávky tam uvedené jsou dávky zákonné; některé z nich jsou obligatorní, což znamená, že je na ně žalovatelný nárok, jiné z nich fakultativní, t. j. jejich poskytnutí je dáno do volné úvahy vojenské správy.
Jediná dávka, která nebude poskytována přímo ze zákona, nýbrž teprve, bude-li ustanovení o ní pojato do vojenského nemocenského řádu, je t. zv. zvláštní výpomoc při sociálních chorobách. Vzhledem k důležitosti této dávky nemůže však být pochybnosti o tom, že ustanovení o ní ve vojenském nemocenském řádě obsažena budou.
Ustanovení §§ 7—15 pojednává o dávkách věcných, ustanovení §§ 16—19 o dávkách peněžitých.
K § 7:
Ustanovení tohoto paragrafu bylo převzato z § 27 zákona o národním pojištění s nutnými změnami, podmíněnými potřebami vojenské správy. Je nutno upozornit, že shodně se zákonem o národním pojištění byl volen výraz "bezplatně" (stejně na př. § 13, odst. 1 osnovy), jenž na rozdíl od přídavného jména "bezplatný" má vyjádřit vztah k osobě účastníka vojenské nemocenské péče nebo jeho rodinného příslušníka, zároveň však má ve vztahu k lékaři nebo k léčebnému ústavu vyjádřit, Že lékaři nebo léčebnému ústavu náleží za ten onen výkon při léčení stanovená odměna. Ustanovení poslední věty odstavce l souvisí úzce s ustanovením § 23, odst. l osnovy, že není právního nároku na určitý způsob léčení nebo ústavního ošetřování požadovaný účastníkem vojenské nemocenské péče nebo jeho rodinným příslušníkem.
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o národním pojištění (tisk ÚNS č. 1100/ 1948) (dále jen "Důvodová zpráva k národnímu pojištění") uvádí k § 27, odst. 1 toto:
"Pod pojem mimoústavního ošetřování patří všechny věcné dávky uvedené v první větě. Pojem "lékařského ošetřování" zahrnuje i pojem lékařského vyšetření. Lékařským ošetřováním se rozumí ošetřování smluvním (§ 197) lékařem pojišťovny, a to lékařem praktickým i odborným nebo lékařem zaměstnaným v, ambulatoríu pojišťovny i lékařem nemocničním při ambulantním ošetřování v nemocnici; pod pojmem "potřebné léčení" nutno rozumět léčení poskytované podle příkazu lékařova jinými zdra-
votnickými osobami (diathermie, masáže a pod. ).
Orthopedické pomůcky se stávají povinnou dávkou zákonnou; dříve byly poskytovány jen jako dávka statutární (§ 105 zákona č. 221/24 Sb. ) nebo t. zv. dávka navíc. Podle vžitých názorů se rozuměly pod pojmem therapeutických pomůcek pouze prostředky, jež mají napomáhat k odstranění nemoci, kdežto pomůcky u nichž tato podmínka nebyla splněna, byly povazovány za pomůcky orthopedické. Přitom se však vyskytovaly v praxi mnohdy spory, zda jde v konkrétním případě o therapeutickou pomůcku či o pomůcku orthopedickou, neboť na př. brýle jsou zpravidla pomůckou orthopedickou, ale někdy mohou být i pomůckou therapeutickou. Textace § 27 tyto spory odstraňuje.
Pod pojem orthopedických pomůcek nepochybně spadají na př. sádrová lůžka, korsety, umělé oči, naslouchací přístroje a protézy; pojem orthopedické pomůcky splývá někdy s pojmem "potřebného pomocného prostředků", poskytovaného podle ustanovení § 34 při zmrzačení a tělesných vadách. Pokud zmíněný prostředek bude poskytován při nemoci, půjde o orthopedickou pomůcku. Není-li zde již nemoci, t. j. stavu charakterisovaného potřebou lékaře a léků, půjde o dávku § 34. Zákon nedefinuje pojem nemoci z týchž důvodů, pro něž takovou definici neobsahovaly ani dosud platné předpisy o jednotlivých odvětvích nemocenského pojištěni, neboť je nemožno dát vyčerpávající, definici nemoci, která by vyhovovala jak požadavkům lékařské vědy, tak i praktickým potřebám administrativy nemocenského pojištění. Se stanoviska lékařského je nemocí každá odchylka od normálního stavu tělesného nebo duševního; toto vymezení však pro. praktickou potřebu pojištění nevyhovuje. Se zřetelem k dosavadní judikatuře nejvyššího správního soudu i vrchního soudu pojišťovacího bude nutno pokládat i podle tohoto zákona za nemoc ve smyslu právním takový stav nemocného, který vzhledem k objektivním znakům zjištěným lékařem vyžaduje lékařské pomoci a léků.
Pojem léku není třeba blíže vysvětlovat.
Ve výpočtu dávek nejsou uvedena léčiva; vypuštění tohoto terminu je na miste, neboť léčivem se rozumí látky (drogy), z nichž se připravují léky.
Ustanovení druhé věty odstavce prvního váže pojišťovnu i lékaře a dává nároku pojištěncovu zvlášť hodnotnou náplň. Toto ustanovení je do jisté míry i ustanovením programovým. Léčebná péče má být tak zdokonalena, aby dosáhla úrovně dané současným stavem theoretických i klinických výzkumů lékařské vědy, stavem bádání v oboru léčiv i stavem technické, diagnostické a therapeutické výzbroje.
žalovatelný nárok na mimoústavní ošetřováni mají všichni pojištěnci bez rozdílu; ve stejné míře a rozsahu svědil tento nárok i jejich rodinným příslušníkům. "
K § 8:
Ustanoveni tohoto paragrafu jsou totožná s ustanoveními § 28 zákona o národním pojištěni. Se zřetelem k projednávané osnově o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisací státní léčebné péče užívá již osnova označení "vojenské a občanské léčebné a ošetřovací ústavy. "
Tím. též odpadá rozlišování ostatních léčebných ústavů a jejich speciální pojmenování — na př. porodnice. Výjimka platí o universitních klinikách, o nichž jedná ustanovení odstavce 2, neboť tyto podle již uvedené osnovy o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů nebudou zahrnuty pod pojem "státní léčebné a ošetřovací ústavy. "
Důvodová zpráva k § 28 zákona o národním pojištění
K. odst. 1:
Jestliže povaha nemoci toho vyžaduje, je nutná hospitalisace nemocného. Pojištěnec nebo rodinný příslušník má žalovatelný nárok na potřebnou hospitalisaci ve veřejných léčebných ústavech v odst. 1 vypočítaných, a to na místo nároku na mimoústavni ošetřováni a ve stejném časovém rozsahu.
Úhrada tohoto ošetřování nejde na vrub pojištěncův, nýbrž na vrub pojišťovny (srov. ustanovení §§ 198, 199).
K odst. 2:
Je-li to odůvodněno lékařským posudkem, může pojišťovna poskytnout ústavní ošetřování i v soukromých léčebných ústavech, včetně universitních klinik, jichž právní povaha je někdy sporná. Jde tu sice o dávku fakultativní, ale i zde může dojít k plné úhradě se strany pojišťovny. Pro míru jejího závazku platí ustanoveni § 199, odst. S.
K odst. 8:
Léčebný řád, jemuž připadá úkol stanovit podrobnosti o poskytováni ústavního ošetřování, upraví také blíže podmínky, za kterých se poskytuje pojištěncům a jich rodinným
příslušníkům ošetřování v soukromých léčebných ústavech. "
K §9.
V tomto paragrafu jsou ustanovení shodná s obsahem § 29 zákona o národním pojištění.
Důvodová zpráva k § 29 zákona o národním pojištěni:
"Pod pojmem-zvláštní léčebné péče rozumí se především speciální a nákladné ošetřováni v sanatoriích, -lázních, ozdravovnách, po příp. giných vhodných, léčebných ústavech. Je-li podle lékařova úsudku zřejmo, že rychlé dosažení cíle, t. j. uzdravení nemocného, nebo alespoň zlepšení jeho chorobného stavu nelze dosáhnout prostředky uvedenými v §§ 27 a 28 a že je tedy potřeba speciálního ústavního léčení, může — resp. při výlučné indikaci musí — pojišťovna použit prostředku, uvedených v odst. 1.
Na ustanoveni §§ 27 až 29 nutno, se dívat pod jedním zorným úhlem. Pojištěnec nebo rodinný příslušník mají nárok na ošetřováni v nemoci. Tak jedlužno chápat i jejich žalovatelný nárok,. který plyne nesporně z ustanovení § 27, ale již v §§ 28 a 29 je podmíněn potřebou (lékařem stanovenou). Volba prostředku nutných k vyléčeni není však nemocnému dána. To plyne z ustanoveni § 56. Naproti tomu nebylo by patrné možno nemocnému odepřít žalovatelný nárok ani na ošetřování v sanatoriu, jestliže by bylo jedinou možnosti k vyléčení nebo zlepšení nemoci.
K odst. 1:
Ošetřováni v ústavech zde uvedených se poskytuje — je-li ho třeba —namísto způsobů ošetřování mimoústavního i ústavního uvedených v §§ 27 a. 28. Jíž ze slav "je-li toho potřeba" plyne, že o vysílání do ústavů zde uvedených mají rozhodovati výlučně hlediska zdravotní.
K odst. 2: -.
Dikce tohoto ustanovení by mohla svádět k výkladu, že zde jde o prevenci. Tento výklad by však byl nesprávným, neboť i toto ustanovení předpokládá existenci němoci, dokonce nemoci takové, která hrozí stát se chronickou a přivodit tak předčasnou invaliditu. Ustanoveni odst: 2 může tedy být chápáno jako prevence proti invaliditě, nikoliv proti nemoci. Další — zde skutečně prevenční — účel tohoto ustanovení plyne z druhé věty tohoto odstavce, která umožňuje na př. isolaci beznadějných
případů tuberkulosy. I zde nejde však o prevenci u nemocného samotného, nýbrž o prevenci se zřetelem k jeho okolí.
K odst. 3:
Toto ustanoveni míří na př. na pneumothoraxové náplně, poskytované ambulantně.
K odst. 4:
Zákon sám musí namnoze vystačit jen s rámcovými ustanoveními. Úlohou léčebného řádu bude vyplnit tento rámec podrobnými ustanoveními, opírajícími se o praktické zkušenosti".
K §10:
Ustanoveni tohoto paragrafu jsou převzata z § 30 zákona o národním pojištění. Jsou zde uplatněny změny podmíněné odlišností poměrů vojenské služby, pokud jde o osobní rozsah tohoto ustanovení v tom směru, že u účastníků uvedených v § l, odst. l, č. l a 2 není zapotřebí svolení nemocného se zřetelem k tomu, že se jedná o vojenské osoby činně sloužící a o žáky vojenských škol a vojenské učně a elévy.
Z druhé věty odstavce l bylo vypuštěno ustanovení o tom, že v naléhavých případech může dát svolení také přednosta domácnosti a bylo jím doplněno jako písm. a) znění odstavce 2. V naléhavých případech, zejména při úrazech nebo u osob, pozbyvších na delší dobu vědomí, rozhoduje nesporně na prvním místě názor lékaře, zda je nutno odevzdat nemocného do ústavu či ne a opatřování souhlasu oprávněné osoby mohlo by v těchto případech způsobit nemocnému Škody často neodčinitelné.
V odstavci 2, písm. b) byla na místo slov "v jeho bytě" zvolena slova "mimo léčebný ústav", která přesněji vyjadřují sledovaný účel (nemusí vždy jít o nemocného v jeho bytě).
K odstavci 3: Ustanovení zákona č. 76/1922 Sb. a č. 83/1932 Sb. zde uvedená se týkají péče o choromyslné vojenské gážisty (čekatele) a delesloužící a jejich rodinné příslušníky, byly-li tyto osoby odevzdány do ústavu pro choromyslné.
Důvodová zpráva k § 30 zákona o národním pojištění:
"Tato ustanovení byla převzata z § 26 vládního nařízení č. 365/41 Sb.
K §§11—15:
V těchto paragrafech byla převzata ustanovení §§ 31 až 35 zákona o národním po-
jištění a to tak, že § 31 byl převzat do § 11 osnovy a další podle číselného sledu. Se zřetelem k tomu, že podle ustanovení první věty § 11 je poskytování výpomoci fakultativní povahy, bylo upraveno znění předposlední věty téhož paragrafu — odchylně od znění § 31 zákona o národním pojištění — tak, že nemluví o skutečnostech odůvodňující nárok.
V § 12, odst 2 bylo odchylně od ustanovení § 32, odst. 2 "poskytuje rovněž.... " užito
........poskytuje podle potřeby........".
Tím je lépe vyjádřen obsah a účel tohoto ustanovení.
Ustanovení § 13, odst. l bylo doplněno tak, že za slovem "jednoduchém" bylo vloženo slovo "ale", čímž bylo dosaženo, že výraz "jednoduchém" byl přesněji vymezen.
Důvodová zpráva k §§ 31 až 35 zákona o národním pojištění:
,, K § 31:
Ustanovení § 31 nutno vykládat v souvislosti s ustanovením § 48. Obě tato ustanoveni
sleduji jeden cíl, jimž je ulehčení situace rodiny s dětmi, ve které hospodyně nemůže obstarávat domácnost, je-li pro nemoc nebo mateřství-v ústavním ošetřování, nebo je-li sice
doma, ale z příkazu lékaře nemůže lůžko opustit. Důvodem pro zavedeni této dávky (§§ 31-
a 48) byly. zkušenosti nabyté při řešení obtížných poměrů, vzniklých v rodinách s dětmi,
onemocní-li matka obstarávající domácnost.
Výpomoc obstará buď pojišťovna sama nebo
ve spolupráci s jinými sociálními institucemi.
Za základní dávku je pokládat výpomoc v rodině in nátura, jak je upravena v § 31. Tuto naturální výpomoc, již se rozumí placená činnost cizí osoby, která má nahradit v domácnosti hospodyni, bude však zatím sotva možno ve větším rozsahu poskytovat, než se podaří zajistit potřebný počet vhodných sil. Proto nutno počítat s tím, že pro přechodnou dobu bude poskytována převážně náhradní peněžitá dávka podle ustanovení § 48.
K § 32:
Z důvodů systematických bylo odděleno ustanovení o věcných dávkách v mateřství od ustanovení o peněžitých dávkách. Bylo vypuštěno ustanovení, ze místo pomoci lékaře nebo porodní asistentky může být poskytnuta peněžitá náhrada, aby se zabezpečilo poskytnutí odborné péče v dostatečném rozsahu. Předpokládá se jednak, že budou uzavřeny smlouvy s porodními asistentkami tak, aby ve všech místech mely rodičky možnost zajistit si včas jejich pomoc, jednak že při většině porodů